Pozemní síly Armády České republiky

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Pozemní síly Armády České republiky
Znak Pozemních sil AČR
Znak Pozemních sil AČR
Země Česko Česká republika
Vznik 1. ledna 1993
Typ pozemní vojsko
Funkce zajištění obrany České republiky a plnění mezinárodních závazků
Velikost 13 tisíc vojáků (v r. 2020)[1]
Posádka Velitelství pozemních sil, Žižkova kasárna, Olomouc
Velitelé genmjr. Ladislav Jung
Nadřazené jednotky Generální štáb AČR
Účast
Války

Válka proti terorismu

Pozemní síly Armády České republiky (PozS AČR) představují pozemní vojsko české armády, jehož základem jsou dvě mechanizované brigády.[2] 7. mechanizovaná brigáda „těžkého typu“ je vyzbrojena pásovými bojovými vozidly (T-72, BVP-2), zatímco „střední“ 4. brigáda rychlého nasazení provozuje především kolovou techniku (Pandur II, LOV). Třetím manévrovým prvkem je budovaný výsadkový pluk.[3] Bojové jednotky doplňují jednotky bojové podpory a zabezpečení.

Pozemní síly byly od roku 2003 spolu s letectvem začleněny do Společných sil AČR. V roce 2013 došlo k obnovení samostatných velitelství pozemních a vzdušných sil.[4] Současným velitelem pozemních sil je od 1. ledna 2020 generálmajor Ladislav Jung.

Mezi hlavní úkoly pozemních sil patří vedení obranné a útočné bojové činnosti, ochrana komunikací, objektů a prostorů, udržování klidu a pořádku, ochrana civilního obyvatelstva při mírových a jiných operacích mimo území státu, posílení ochrany státní hranice, plnění úkolů ve prospěch Policie ČR a reakce na krizové situace v národním a aliančním rozsahu. Pozemní síly vysílají úkolová uskupení do mezinárodních operací NATO, EU nebo OSN.[5][6]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Československá armáda.
Obojživelné transportéry PTS-10, povodně v roce 1997
Čeští vojáci na misi KFOR v Kosovu

Z československé armády, jejíž výzbroj byla rozdělena v poměru 2:1 mezi ČeskoSlovensko, vznikly 1. ledna 1993 dvě samostatné ozbrojené složkyArmáda České republiky (AČR) a Armáda Slovenské republiky.

Pozemní síly AČR byly od 1. prosince 2003 společně se vzdušnými silami součástí Společných sil AČR. K 1. červenci 2013 došlo na základě závěrů Bílé knihy o obraně k obnovení samostatného Velitelství pozemních sil a Velitelství vzdušných sil. Společné síly, resp. jejich velitelství, byly zrušeny 31. října 2013. Změny organizační struktury byly vyvolány snahou o úsporu zdrojů.[4]

1. července 2013 přešly Pozemní síly Armády České republiky na novou organizační strukturu v rámci reformy ozbrojených sil,[7] která k 1. prosinci 2013 transformovala několik brigád druhů vojsk na pluky. Tyto změny byly reakcí na redukci rozpočtu obrany. Z hlediska systému velení měla tato změna vést k úspoře počtů především v kategorii vyšších důstojníků.[8]

Domácí nasazení[editovat | editovat zdroj]

Kromě obrany území je jedním z úkolů AČR a pozemních sil spolupráce v rámci Integrovaného záchranného systému. Při povodních v letech 1997, 2002, 2009, 20102013 se příslušníci pozemních sil podíleli na záchraně lidských životů a majetku i při následné likvidaci škod způsobených povodněmi.[5] Vojáci jsou také nasazováni k ostraze hranic či vybraných objektů při různých mimořádných událostech.

Zahraniční nasazení[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Zahraniční mise českého letectva.

Česká republika je (mimo jiné) členem Organizace spojených národů, Severoatlantické aliance, Evropské unie a Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě. Na základě smluvních závazků k těmto mezinárodním organizacím, případně na bázi bilaterálních dohod, se čeští vojáci účastní zahraničních operací. Jednalo se například o mise ve státech bývalé JugoslávieIFOR, SFOR či KFOR, nasazení ve válce v IrákuAfghánistánu, misi EUTMMali, účast v mírových silách OSN nebo vysílání vojenských pozorovatelů.

Technika a výzbroj[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Seznam výzbroje Armády České republiky.

Pozemní síly AČR jsou vyzbrojeny několika typy pěchotních zbraní domácí i zahraniční výroby. Starší modely, které byly zavedeny do výzbroje československé armády, jsou postupně vyřazovány. Například samopaly vz. 58 byly u bojových jednotek nahrazeny útočnými puškami CZ 805 BREN, resp. jejich druhou generací BREN 2, kulomety UK vz. 59 novými FN MINIMI ráže 7,62 x 51 mm NATOpistole vz. 82 zbraněmi CZ 75 SP-01 Phantom.[9][10] Ve výzbroji pěších či mechanizovaných jednotek se stále nacházejí i zbraně sovětské či ruské výroby, jako pancéřovky RPG-7, odstřelovací pušky Dragunov (podle velitele 4. brn budou nahrazeny puškami BREN 2 BR),[11] automatické granátomety AGS-17 nebo protitankové řízené střely 9K113 Konkurs.

Obrněná vozidla jsou dílem československé výroby podle sovětského vzoru – tanky T-72, bojová vozidla pěchoty BVP-2 či speciální vozidla na podvozku OT-90 a BVP-1, dílem západního původu – v Česku se licenčně vyráběly např. rakouské Pandury. Nákladní automobily jsou převážně od společnosti Tatra, osobní terénní vozidla jsou hlavně typu UAZ-469 a Land Rover Defender.

Druhy vojsk[editovat | editovat zdroj]

Pozemní síly Armády České republiky se dělí na několik druhů vojsk a služeb. Jedná se o vojsko mechanizované, výsadkové, ženijní a chemické, dále o dělostřelectvo, logistiku a zpravodajské zabezpečení.[12] Vševojskové útvary AČR byly od roku 2003 nahrazeny útvary odbornými, což bylo odůvodněno potřebou efektivnějšího výcviku jednotlivých druhů vojsk. Pro národní a mezinárodní cvičení či bojové nasazení jsou sestavovány modulární jednotky, tzv. úkolová uskupeníbrigádní (BÚU), prapornírotní. BÚU jsou vytvářena na základě 4. brigády rychlého nasazení nebo 7. mechanizované brigády a doplněna o jednotky dalších druhů vojsk a služeb.[13]

Mechanizované vojsko[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článcích Tank a Mechanizovaná pěchota.

Mechanizované vojsko se vyznačuje vysokou mobilitou, účinnou palebnou silou a odolností, což mu umožňuje působit proti obrněným cílům ve dne i v noci v širokém spektru operací. Podle „Koncepce výstavby Armády České republiky 2030“ (KVAČR 2030) bude schopné zasazovat úkolové uskupení do velikosti brigádního úkolového uskupení.[12]

7. mechanizovaná brigáda je určena k nasazení do operací kolektivní obrany v souladu s požadavky obranného plánování NATO. Tvoří ji 71. a 72. mechanizovaný prapor s bojovými vozidly pěchoty BVP-2, 73. tankový prapor s hlavními bojovými tanky T-72M4 CZ a T-72M1 a 74. mechanizovaný prapor, který by měl obdržet nová bojová vozidla pěchoty.[14]

4. brigáda rychlého nasazení je podle KVAČR 2030 budována s výhledem přechodu na brigádu středního typu.[12] Po vyčlenění a rozšíření 43. výsadkového praporu na pluk je brigádě podřízen 41. a 42. mechanizovaný prapor s KBVP Pandur II a 44. lehký motorizovaný prapor, který je vybaven především LOV Iveco.[11]

Výsadkové vojsko[editovat | editovat zdroj]

Výsadkové vojsko je schopné zasazovat osoby, techniku a materiál vzdušným výsadkem a vysílat výsadková úkolová uskupení. Od října 2020 je tvořeno výsadkovým plukem.[12]

43. výsadkový pluk je určen k provádění vzdušně-výsadkových i aeromobilních operací (tj. zasazení vrtulníky). Jednotka působí jako národní síla okamžité reakce a nadále splňuje závazek České republiky vůči NATO na bojovou připravenost lehkého výsadkového praporu (Airborne Light Infantry Battalion).[15]

Dělostřelectvo[editovat | editovat zdroj]

Dělostřelectvo je hlavním druhem palebné podpory, kterou poskytuje převážně ostatním druhům vojsk, resp. úkolovým uskupením pozemních sil. Disponuje samohybnými dělostřeleckými a minometnými zbraňovými systémy a prostředky dělostřeleckého průzkumu ke zjišťování cílů a hodnocení výsledků palby.[12]

13. dělostřelecký pluk je tvořen 131. a 132. dělostřeleckým oddílem, které jsou vyzbrojeny 152mm samohybnými kanónovými houfnicemi vz. 77 DANA, průzkumnými systémy LOSLOV-Pz, baterií STAR[pozn. 1] s dělostřeleckými radiolokátory Arthur a průzkumnými a pozorovacími komplety Sněžka, a dalšími jednotkami.[16] V červnu 2020 se začalo vyjednávat o nákupu 52 francouzských houfnic CAESAR 8x8, které mají ve výzbroji nahradit houfnice DANA.[17]

Minometné baterie 71. a 72. mechanizovaného praporu jsou vyzbrojeny 120mm taženými minomety vz. 82 PRAM-L, u 72. mpr i 120mm samohybnými minomety vz. 85 PRAM-S.[18]

Ženijní vojsko[editovat | editovat zdroj]

Ženijní vojsko přispívá k zajištění pohybu a ochrany vlastních jednotek, omezení pohybu protivníka a zajištění všeobecné ženijní podpory organickými ženijními jednotkami a úkolovými uskupeními. Ženisté disponují prostředky a materiálem k úpravě a údržbě cest a letišť, zřizování průchodů v zátarasech, likvidaci improvizovaných výbušných zařízení, překonávání vodních překážek, zřizování výbušných a nevýbušných zátarasů, budování ochranných staveb, těžbě a úpravě vody a záchranným pracím.[12] Ženijní vojsko podporuje IZS za účelem plnění humanitárních úkolů civilní ochrany.[19]

15. ženijní pluk sestává ze tří ženijních praporů (151., 152. a 153.), centra technické a informační podpory, prvku posádkové podpory, provozní čety a velení a štábu.[19] Ženijními jednotkami disponují také jednotlivé prapory 4. brigády rychlého nasazení a 7. mechanizované brigády.[13]

Chemické vojsko[editovat | editovat zdroj]

Chemické vojsko poskytuje ochranu proti ZHN (zbraním hromadného ničení), chemické zabezpečení vojsk, bojovou podporu jednotek úkolových uskupení a pravidelný příspěvek do mnohonárodního úkolového uskupení Sil rychlé reakce NATO. Monitorovací činnost v návaznosti na armádní radiační monitorovací síť je v rámci civilně­‑vojenské spolupráce koordinována se Státním úřadem pro jadernou bezpečnost.[12]

31. pluk radiační, chemické, biologické ochrany zabezpečuje radiační, chemický a biologický průzkum, odběr vzorků a laboratorní analýzu, varování o napadení ZHN a úniku jiných toxických látek. Provádí dekontaminaci osob, techniky, materiálu, terénu, terénních objektů. Zabezpečuje základní zdravotnické a lékařské ošetření osob zasažených ZHN.[20] Podřízenými jednotkami jsou 311. a 312. prapor radiační, chemické, biologické ochrany a 314. centrum výstrahy zbraní hromadného ničení.

Logistika[editovat | editovat zdroj]

Logistika poskytuje logistické zabezpečení v celém spektru činností AČR a ministerstva obrany (MO). Podle úrovně operačního použití se logistika člení na 1. až 4. úroveň.[21]

  • 1. úroveň: u pozemních sil organické jednotky logistiky působící ve prospěch praporů a oddílů
  • 2. úroveň: u pozemních sil prapory logistiky zabezpečující brigádní úkolová uskupení
  • 3. úroveň: prapor podpory nasaditelných sil
  • 4. úroveň: zabezpečována z území ČR sekcí logistiky MO s využitím stacionárních zařízení a schopností národního hospodářství

14. pluk logistické podpory je určen k provádění přípravy, plánování, řízení a organizaci logistického zabezpečení pozemních sil při jejich rozvinutí a plnění úkolů mimo území republiky. Pluk logisticky zabezpečuje operace do velikosti brigádního úkolového uskupení bez potřeby mobilizace zdrojů a záloh. Kromě velitelské roty se skládá z 141. a 143. zásobovacího praporu a 142. praporu oprav.[22]

Zpravodajské zabezpečení[editovat | editovat zdroj]

Zpravodajské zabezpečení AČR zahrnuje schopnosti v oblastech zpravodajství, průzkumu, elektronického boje (EB), geografického a hydrometeorologického zabezpečení. Síly a prostředky zpravodajského zabezpečení jsou vyčleňovány do úkolových uskupení pro podporu rozhodovacího procesu velitelů.

Zpravodajství provádí vyhodnocování vstupních dat od senzorů s využitím databázových souborů propojených s aliančními partnery. Průzkum poskytuje data a informace o cílech. Pro podporu taktické a operační úrovně velení a řízení se používají bezpilotní prostředky.

Síly a prostředky EB jsou rozvíjeny k vedení nepřetržitého skrytého rádiového a radiotechnického průzkumu, zjišťování všech druhů radiolokátorů, identifikačních prostředkůnavigačních zařízení,[23] elektronické ochraně vlastních vojsk, rušení protivníka, monitorování elektronické situace, zjišťování příznaků možného ohrožení, vytváření obrazu o situaci ve vzdušném prostoru a vedení databáze cílů.[24]

53. pluk průzkumu a elektronického boje se skládá z hlavních organizačních celků, kam patří velení a štáb pluku, Centrum Intelligence Surveillance and Reconnaissance (ISR) a jednotlivé prapory – 102. průzkumný prapor, 532. prapor elektronického boje a 533. prapor bezpilotních systémů.[24]

Struktura[editovat | editovat zdroj]

Velitelství pozemních sil[editovat | editovat zdroj]

Taktickou úroveň velení a řízení zajišťuje Velitelství pozemních sil, které plánuje, řídí a organizuje přípravu sil a prostředků.[1] Struktura pozemních sil zahrnuje bojové síly, síly bojové podpory a síly bojového zabezpečení.[25]

Bojové síly[editovat | editovat zdroj]

Technika 7. mechanizované brigády

Síly bojové podpory[editovat | editovat zdroj]

Baterie samohybných houfnic DANA 13. dělostřeleckého pluku

Síly bojového zabezpečení[editovat | editovat zdroj]

Organizace malých jednotek[editovat | editovat zdroj]

Uvedená organizace mechanizovaných jednotek vychází (s menšími úpravami) ze sovětské, v níž 3 bojová vozidla pěchoty (BVP) tvořila četu a tři čety rotu, která měla celkem 10 BVP (1 pro velitele roty). Podle zdroje z roku 2019 AČR chystá kromě pořízení nových pásových bojových vozidel pěchoty také přechod na „západní“, tzv. „čtyřkovou“ organizaci se 4 BVP na četu – velitel čety má nově disponovat vlastním BVP.[26]

Mechanizovaná četa[editovat | editovat zdroj]

Velitel družstva ve věži BVP-2 komunikuje se sesednutým rojem
Kulometník s FN MINIMI opouští KBVP Pandur II

Mechanizovanou četu, která má „tabulkově“ 31 vojáků a 3 bojová vozidla pěchoty BVP-2, tvoří:

  • velitel čety,
  • zástupce velitele čety,
  • 2 specialisté ISR,[pozn. 3]
  • 3x mechanizované družstvo po 9 vojácích a 1 BVP-2.[26]

Mechanizované družstvo je nejmenší taktická jednotka, která plní bojové úkoly zpravidla v sestavě čety, výjimečně i samostatně. Skládá se z roje (výsadku) a osádky bojového vozidla pěchoty.[27]

Složení mechanizovaného družstva dle různých zdrojů
Mechanizované družstvo
BVP-2 (2008)[28]
Mechanizované družstvo
BVP-2[27]
Mechanizované družstvo
KBVP Pandur II[27]
Mechanizované družstvo
BVP-2 (2019)[26]
velitel družstva velitel družstva velitel osádky velitel družstva
střelec-operátor střelec-operátor střelec-operátor střelec-operátor
starší řidič řidič řidič starší řidič
velitel roje velitel roje velitel družstva velitel roje
kulometník střelec z kulometu střelec z kulometu střelec
pancéřovník střelec z ruční protitankové zbraně střelec z ruční protitankové zbraně pancéřovník
pomocník pancéřovníka střelec z útočné pušky střelec z útočné pušky pomocník pancéřovníka
střelec střelec z útočné pušky střelec z útočné pušky starší střelec
odstřelovač střelec z odstřelovací pušky střelec z odstřelovací pušky starší střelec

Četa lehké motorizované pěchoty[editovat | editovat zdroj]

LOV 50B pojme 5 vojáků
Organizační struktura výsadkové roty 43. vpr

Pěchota 44. lehkého motorizovaného praporu je převážena lehkými obrněnými vozidly LOV Iveco. Základní samostatnou manévrovou jednotkou je četa 20 vojáků se 4 vozidly LOV 50B, která se dělí na dvě družstva.[29]

LOV 50B LOV 50B
  • velitel čety
  • střelec-operátor
  • řidič
  • přesný střelec (SVD)
  • střelec
LOV 50B LOV 50B
  • velitel družstva
  • střelec-operátor
  • řidič
  • kulometník
  • střelec
  • zástupce velitele čety
  • střelec-operátor
  • řidič
  • přesný střelec
  • střelec

Výsadková četa[editovat | editovat zdroj]

Výsadkové družstvo převážené vozidlem Land Rover Defender 130 Kajman se skládá ze 6 vojáků:

  • Sekce A (Alfa)
    • velitel družstva
    • kulometník
    • střelec
  • Sekce B (Bravo)
    • zástupce velitele družstva
    • řidič
    • odstřelovač

Výsadkovou četu tvoří tři družstva a „tým Carl Gustav“ (obsluha bezzákluzové protitankové zbraně).

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. z angl. Surveillance, Target Acquisition and Reconnaissance – sledování, zjišťování cílů a průzkum
  2. Na snímku přepravník pobřežního dílu (Tatra 815) s připojeným přívěsem SP-5 na vlečný motorový člun MO-634.
  3. z angl. Intelligence, Surveillance and Reconnaissance – zpravodajství, sledování a průzkum

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b DVOŘÁKOVÁ, Magdalena. Velitelství pozemních sil se stěhuje z Prahy do Olomouce [online]. army.cz, 2020-05-28 [cit. 2020-06-01]. Dostupné online. 
  2. Dlouhodobý výhled pro obranu 2030. Praha: Ministerstvo obrany České republiky – VHÚ Praha, 2015. Dostupné online. ISBN 978-80-7278-666-4. Kapitola POZEMNÍ SÍLY, s. 13. 
  3. ‚Nejtěžší klacek‘ budeme mít vybavený do roku 2025, řekl o přezbrojení 7. mechanizované brigády Kopecký. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2018-06-22 [cit. 2020-06-14]. Dostupné online. 
  4. a b FEDORKOVÁ, Jolana. V Olomouci se s vojáky rozloučil velitel vzdušných sil [online]. www.acr.army.cz, 2013-05-06 [cit. 2013-05-30]. Dostupné online. 
  5. a b FEDORKOVÁ, Jolana. Pozemní síly [online]. www.acr.army.cz, rev. 2013-05-08 [cit. 2013-05-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-02-22. 
  6. Velitelství pozemních sil [online]. acr.army.cz, rev. 2015-11-04 [cit. 2015-11-16]. Dostupné online. 
  7. RŮŽIČKOVÁ, Jana. Generál Pavel provedl „první výkop“ v nové organizační struktuře armády [online]. www.acr.army.cz, 2013-07-01 [cit. 2013-07-05]. Dostupné online. 
  8. Představujeme novou organizační strukturu Armády ČR. ATM. Roč. 45, čís. 12/2013, s. 2. ISSN 1802-4823. 
  9. Zbraně a prostředky [online]. www.acr.army.cz [cit. 2013-05-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-03-10. 
  10. GROHMANN, Jan. MINIMI - nový standardní kulomet pro Armádu České republiky. Armádní noviny [online]. 2012-01-15 [cit. 2013-05-30]. Dostupné online. 
  11. a b PIVOŇKA, Michal. Josef Trojánek: Tah na bránu charakterizuje 4. brigádu rychlého nasazení asi nejlépe. CZDEFENCE.cz [online]. 2020-06-18 [cit. 2020-06-18]. Dostupné online. 
  12. a b c d e f g Koncepce výstavby Armády České republiky 2030. Redakce Milena Krejsová. 1. vyd. Praha: Ministerstvo obrany České republiky – VHÚ Praha, 2019. Dostupné online. Kapitola Pozemní síly, s. 17. 
  13. a b ROLENEC, Ota. Použití ženijních jednotek v soudobých operacích při podpoře pohybu brigádního úkolového uskupení [online]. Univerzita obrany [cit. 2020-06-10]. Dostupné online. 
  14. Určení 74. mechanizovaného praporu [online]. 74mpr.army.cz [cit. 2020-06-14]. Dostupné online. 
  15. PIVOŇKA, Michal. Ivo Zelinka: Pro rozvoj AČR bylo dlouhodobé nasazení v Afghánistánu naprosto určující. CZDEFENCE.cz [online]. 2020-06-01 [cit. 2020-06-10]. Dostupné online. 
  16. 13. dělostřelecký pluk „JASELSKÝ“ [online]. 13dp.army.cz [cit. 2020-06-10]. Dostupné online. 
  17. GROHMANN, Jan. Houfnice CAESAR pro Armádu České republiky [online]. Armádní noviny [cit. 2020-06-14]. Dostupné online. 
  18. Útvary brigády [online]. 7mb.army.cz [cit. 2020-06-10]. Dostupné online. 
  19. a b O nás – 15. ženijní pluk Generála Karla Husárka [online]. zenijnipluk.army.cz [cit. 2020-06-14]. Dostupné online. 
  20. O nás 31. pluk radiační, chemické a biologické ochrany [online]. 31. pluk radiační, chemické a biologické ochrany [cit. 2020-06-14]. Dostupné online. 
  21. KVAČR 2030, str. 22
  22. 14. pluk logistické podpory [online]. 14plogp.army.cz [cit. 2020-06-14]. Dostupné online. 
  23. KVAČR 2030, str. 21
  24. a b O nás - organizační struktura 53. pPzEB [online]. 53. pluk průzkumu a elektronického boje [cit. 2020-06-14]. Dostupné online. 
  25. VELITELSTVÍ POZEMNÍCH SIL AČR [online]. acr.army.cz, rev. 2020-05-28 [cit. 2020-06-13]. Dostupné online. 
  26. a b c GROHMANN, Jan. Armáda ČR hledá nové BVP: Velikost výsadku. Armádní noviny [online]. 2019-05-15 [cit. 2020-06-11]. Dostupné online. 
  27. a b c HOLENDA, Bohumil. Charakteristika mechanizovaného družstva [online]. Univerzita obrany [cit. 2020-06-13]. Datum vydání neuvedeno. Projekt CZ.1.07/2.2.00/28.0326 byl realizován od 26. června 2013 do 30. září 2015. Dostupné online. 
  28. ROVENSKÝ, Dušan. Palebný tým – základní organizační prvek pěších družstev moderních armád. Vojenské rozhledy. 2008, roč. XVII. (XLIX.), čís. 4, s. 123–136. ISSN 1210-3292. 
  29. ZETOCHA, Karel. Bojové použití lehké pěchoty: taktika s LOV Iveco. Vojenské rozhledy [online]. Univerzita obrany, 2018 [cit. 2020-06-03]. Čís. 1, s. 85-106. Dostupné online. ISSN 2336-2995. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Koncepce výstavby Armády České republiky 2030. Odpovědný redaktor Milena Krejsová. 1. vyd. Praha: Ministerstvo obrany České republiky – VHÚ Praha, 2019. Dostupné online. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]