Pasivní radiolokátor Věra

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Model VERA NG na výstavě ILA 2012

Pasivní sledovací systém Věra (PSS Věra nebo také VERA či VERA-NG) je čtyřpoziční časově-hyperbolický pasivní sledovací systém umožňující příjem a zpracování impulzních signálů RL, kódů odpovědí SSR/SSR S módů, signálů DME/TACAN a signálů v pásmu UHF (od 88 MHz do 1000 MHz). Poskytuje informaci o poloze (trajektorii) cílů, jejich výšce a parametrech palubních radiolokačních prostředků. Systém může, jako nezávislý zdroj informací o vzdušné situaci, plnit také funkce kontrolního a záložního systému pro radarové systémy Řízení letového provozu (ŘLP).[1] Výrobcem je pardubická akciová společnost ERA.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Věra je čtvrtou generací českých ESM-TDOA systémů. Byl pojmenován po Věře Perlingerové, jež byla výraznou osobností českého řízení letového provozu.[2]Vývoj PSS Věra probíhal v roce 1995 na základě požadavku velení letectva, protivzdušné obrany AČR a mezirezortní komise pro řízení letového provozu Ministerstva obrany ČR. Funkční prototyp byl poprvé představen na Aerosalonu 95 v Praze Ruzyni.

Vývoj Věry navazoval na poznatky získané vývojem předcházejících generací pasivních sledovacích systémů. První systém vyvinutý československou armádou v roce 1963 byl znám jako PRP-1 Kopáč; mohl sledovat 6 cílů. Po něm následovala KRTP-81 Ramona (NATO krycí jméno SOFT BALL) z roku 1979, která mohla sledovat 20 cílů a KRTP-86 Tamara (NATO krycí jméno TRASH CAN) z roku 1987, která mohla sledovat zároveň 23 radarových cílů a 48 IFF cílů. Tyto systémy byly mnohokrát vyvezeny do Sovětského svazu a jiných států. Tito předchůdci byli vyráběni státním podnikem Tesla, který zbankrotoval po revoluci v roce 1989. Stěžejní inženýři z bývalé Tesly založili společnost ERA a.s. v Pardubicích, která produkuje současnou verzi lokátorů Věra.

Pracovní systém[editovat | editovat zdroj]

Rozmístěný systém se typicky skládá z centrálního stanoviště (obsahující vybavení k zpracování signálu a ESM přijímač) a dvě nebo tři boční stanoviště obsahující pouze ESM přijímač. Boční stanoviště přenášejí přijímané signály do centrálního stanoviště pomocí mikrovlnných pojítek. Centrální jednotka používá zjištěnou přenosovou prodlevu k určení TDOA pulsů z každého stanoviště. Pulsní TDOA mezi jednou boční stanicí a střední centrálou lokalizuje cíl na hyperboloidu. Druhá boční stanice poskytuje druhý TDOA a tudíž i druhý hyperboloid. Průnik těchto dvou hyperboloidů umístí cíl na úsečku poskytující 2D souřadnice pozice cíle (bez výšky). Třetí boční stanice poskytuje třetí hyperboloid, který při průniku s úsečkou poskytnutou dvěma předchozími stanicemi, zobrazí plnou 3D pozici cíle. Tento proces je nazýván multilaterace. Výška cíle s transpondérem SSR mód C nebo S také může být zjištěna přímým dekódováním odezvy Mód C nebo S, což je normální princip provozu civilního systému VERA-AP.

Přesnost systému[editovat | editovat zdroj]

Přesnost systému je obecně lepší než u mikrovlnného přehledového radaru. Pracuje na principu rozkládání geometrie, spojité časové přesnosti středové jednotky, přijímaného pulsního vlnového pásma a odstupu signálu od šumu. Širší rozestup bočních stanic od středové jednotky poskytuje lepší přesnost, ale s následkem zmenšení plochy pokrytí. Typicky boční stanice jsou umístěny 15-40 km od středové jednotky. To poskytuje rozumný kompromis mezi plochou pokrytí a přesností.

Obecně je systém omezen linií dosahu, s normálním rozsahem 450 km - horizontem rádiových vln. Určování cílů v rozmezí sektoru přibližně 120 stupňů, ačkoli IFF a SSR cíle jsou určovány použitím odpovídající všesměrové antény a tudíž můžou být sledovány v 360 stupních. Až 200 cílů najednou může být automaticky stopováno a časový rozsah nastaven od 1 do 5 sekund.

Použité vysílače[editovat | editovat zdroj]

VERA-NG na výstavě ILA 2012

Stávající generace snímačů umí detekovat a sledovat pulsní emise kvůli možnosti měření času příjmu pulsů. Přijímače pracují v rozmezí 1-18 GHz a typicky využívají SSR (secondary surveillance radar) transpondéry, IFF (identify friend or foe) transpondéry, letecké radary, metereologické radary, TACAN (tactical air navigation) transpondéry, DME (distance measurement equipment) majáky, digitální komunikační signály a pulsní rušivé signály.

Některé zprávy podle tisku označují VERU a její předchůdkyně jako anti-neviditelné radary, což není pravda. Pravděpodobně to vychází z ambiciózní české marketingové kampaně ze začátku devadesátých let. Protože technologie závisí na detekci vysokoenergetických pulsních emisí z cíle sledování, není schopna rozpoznat jakoukoliv formu „neviditelného“ (stealth) cíle – zjednodušeně není schopna zaznamenat cíl, který žádné záření neemituje. Tzv. neviditelné cíle jsou zkonstruovány k tomu, aby žádné vysokoenergetické signály v boji nepřenášely. Přítomnost takového systému v boji však znemožňuje nepříteli použití radarů a ECM systémů bez toho, aniž by byl detekován.

Přehled verzí[editovat | editovat zdroj]

VERA je dodávána v množství verzí.

  • VERA-AP - civilní dalekodosahová ATC (air traffic control) verze, která pouze využívá SSR transpondéry v pásmu 1030/1090 MHz.
  • VERA-E - exportní verze vojenské verze systému ESM, která je taky označována jako VERA-S/M, což je národní mobilní verze.
  • VERA-P3D - verze kratším dosahem, prodávána jako vysoce přesný monitorovací systém pohybu letištních vozidel vybavených transpondéry.

Další ESM systém vyrobený firmou ERA je BORAP (BOjový RAdiotechnický Pátrač), pracuje ovšem na jiném principu než systém Věra (fázový interferometr).

Uživatelé[editovat | editovat zdroj]


Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ŠRUBAŘ, Martin. Pasivní radary jako strategická zbraň. techblog.cz [online]. 2013-11-29 [cit. 2013-11-29]. Dostupné online.  
  2. RŮŽIČKA, Jiří K. Piloty hlídá Věra. Radiolokátorům dala jméno slavná česká dispečerka. iDNES.cz [online]. 2013-07-03 [cit. 2013-08-16]. Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]