V tomto článku je použita zastaralá šablona "Link FA".

Hawker Hurricane

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Hurricane
Hurricane Mk I (R4118), který se zúčastnil bitvy o Británii
Hurricane Mk I (R4118), který se zúčastnil bitvy o Británii
Určení stíhač
Výrobce Hawker
Šéfkonstruktér Sydney Camm
První let 6. listopadu 1935
Zařazeno 1937
Uživatel Royal Air Force
Royal Canadian Air Force, Jugoslávie, Írán, Rumunsko, Turecko, Belgie, Jižní Afrika
Výroba 1937 - září 1944
Vyrobeno kusů 14,533[1]

Hawker Hurricane byl britský jednomístný stíhací letoun sloužící v RAF a v letectvech dalších spojeneckých armád během druhé světové války. Hurricany spolu se Spitfiry tvořily základ britského stíhacího letectva během bitvy o Británii.

Letoun vznikl v polovině 30. let, šlo o první moderní stíhací jednoplošník britského Royal Air Force. Postupně ovšem byl vytlačován modernějším a výkonnějším Spitfirem, byť ten byl výrobně náročnější – a také dražší. Později se Hurricane uplatnil jako stíhací bombardér, vyzbrojen 40mm kanóny v severní Africe ničil tanky německého Afrikakorpsu či jako námořní Hawker Sea Hurricane operoval z palub britských letadlových lodí.

Vznik a vývoj[editovat | editovat zdroj]

Prototyp letadla Hurricane (K5083), 6. listopad 1935
Hurricane Mk IIC (BE500) z 87 Sqn RAF, 1942
Hawker Hurricane Mk IV KZ321

Historie typu Hawker Hurricane začala v první polovině 30. let 20. století. V době, kdy se v Německu dostal k moci Hitler, měl šéfkonstruktér britské firmy Hawker, Sydney Camm, rozpracovaný projekt stíhacího jednoplošníku "Fury Monoplane". Tento projekt, který bezprostředně vycházel z osvědčené dvouplošné stíhačky Hawker Fury a byl plně financován z vlastních prostředků firmy. Mělo to hned několik příčin. Hlavním byl konzervatismus ve velení vojenského letectva, které odsuzovalo moderní jednoplošníky s uzavřenou kabinou. Podle štábů letectva, ale i mnoha řadových pilotů, měla být stíhačka, která měla dosahovat patřičnou obratnost, dvouplošná a podle možnosti i s otevřenou kabinou.

Dalším neméně důležitým faktorem iniciativy firmy Hawker se stala hospodářská krize, která značně utlumila vládní výdaje na vývoj nových letadel. Práce na projektu však pokračovaly dále, přičemž byla postavena maketa v měřítku 1:10, která sloužila k testům v aerodynamickém tunelu. Hrozící agresivita nacistického Německa stále více strašila Evropu, a proto se Britové začali připravovat na válku. V červnu 1934 byl oznámen plán na rozsáhlou výstavbu a modernizaci RAF. Projekt firmy Hawker se dostal na ministerstvo letectví, které v září 1934 po bouřlivých diskusích schválilo specifikaci F.36/34 pro nový stíhací jednoplošník. Tato specifikace byla doslova šitá na míru pro projekt firmy Hawker.

Potřeby vojenského letectva si vyžádaly některé změny ve výzbroji a pohonné jednotce, ale vše se podařilo konstrukčnímu týmu rychle zapracovat. V listopadu se začaly stavět makety ve skutečné velikosti a na nich se dolaďovaly tvary a uspořádání kabiny a zbraňových systémů. O rok na to, 6. listopadu 1935 vzlétl z továrního letiště firmy Hawker v Brooklands první prototyp stříbrné barvy se sériovým číslem K5083 s pilotem P.W.S Bullmanem. Pohon obstarával kapalinou chlazený vidlicový dvanáctiválec Rolls-Royce MerlinC o výkonu 737 kW (1 003 hp), který poháněl dvoulistou nestavitelnou vrtuli. Po úspěšném záletu probíhaly od února 1936 v Martlesham Heath intenzivní letové zkoušky. Ještě před jejich dokončením ministerstvo letectví rozhodlo v červenci 1936 o sériové výrobě 600 strojů, které dostaly jméno Hurricane.

První sériový Hawker Hurricane Mk.I vzlétl v říjnu následujícího roku a o 2 měsíce později, 24. prosince 1937, obdržela 111. peruť RAF v Northoltu první čtyři sériové stroje. První sériové Hurricane Mk.I, poháněl motor Merlin II s výkonem 767 kW (1044 k) a s dvoulistou vrtulí. Výzbroj tvořilo osm kulometů Browning ráže .303 British, umístěných v křídlech. Pozdější série Hurricane Mk.I byly osazeny motorem Merlin III, který měl sice shodný výkon jako předešlá verze, ale umožňoval montáž třílistých, kovových, nastavitelných vrtulí ROTOL nebo de Havilland, které zvyšovaly letové výkony Hurricanu. V dalších výrobních sériích se Hurricany dočkaly zlepšení pancéřování kabiny, zvýšení odolnosti palivových nádrží a nakonec v srpnu 1939 i nového křídla s celokovovým potahem. V té době už výroba Hurricane probíhala i na druhé lince ve firmě Gloster Aircraft Ltd.

V únoru 1939 byla zahájena licenční výroba také v kanadské firmě Canadian Car & Foundry Co., Ltd. podle vzorového Hurricanu Mk.I dodaného společností Hawker. Sériové „jedničky“ v počtu 60 kusů odpovídaly pozdějším britským Mk.I, měly instalované pohonné jednotky Rolls-Royce Merlin III, plechem potažená křídla a třílisté vrtule de Havilland. První exemplář byl zalétán v Montrealu 10. ledna 1940. Na Hurricane Mk.I navázala kanadská verze Hurricane Mk.X. Lišila se motorem Merlin 28 od americké firmy Packard a rovněž americkou vrtulí Hamilton-Standard Hydromatic. Tato vrtule se stavěcím mechanizmem v náboji byla ponechána bez kužele pro snadnější údržbu a odledování. S úplným kanadským vybavením létal Hurricane Mk.XI a s Merlinem 29 definitivní Hurricane Mk.XII. Základní Mk.XII měl křídlo typu B s dvanácti kulomety ráže 7,7 mm, Mk.XIIA pak křídlo typu A s osmi. Kanónová výzbroj se v Kanadě neinstalovala, jen zkoušela, podobně jako palubní verze Sea Hurricane Mk.XIIA vyzbrojená osmi kulomety a vybavená motorem Packard Merlin 29. CC & F celkem vyprodukovala 1598 Hurricanů všech verzí, z nichž část byla odeslána do Británie.

V březnu 1941 byly zahájeny práce na přizpůsobení Hurricanů k vedení námořní letecké války. Z vysloužilých strojů verze Mk.I bylo upraveno namontováním úchytů pro katapult 50 kusů letounů Hawker Sea Hurricane Mk.IA. Byly umístěny na celkem 35 nákladních lodích k obraně konvojů, avšak v průběhu dvou let bylo uskutečněno pouze osm operačních vzletů, při nichž bylo zničeno šest nepřátelských letounů.

Verze Sea Hurricane Mk.IB již byla upravena pro službu na letadlových lodích s instalovaným záchytným hákem. Úpravy 300 Hurricanů Mk.I realizovala firma General Aircraft Limited.

V lednu 1942 se objevil Sea Hurricane Mk.IC s křídlem z pozemní verze Mk.IIC, spojeným s trupem Mk.I a motorem Merlin III. Hlavňovou výzbroj tvořila čtveřice kanónů British Hispano Mk.I nebo II se zásobou 100 nábojů na hlaveň. Stejnou výzbroj nesl také Sea Hurricane Mk.IIC s pohonnou jednotkou Merlin XX, létající od poloviny roku 1942.

Operační nasazení[editovat | editovat zdroj]

Sea Hurricany Mk IB ve formaci, prosinec 1941
Hawker Hurricane Mk.IV s podvěšenými neřízenými raketami, srpen 1945

Hurricane Mk.I byl na začátku války nejrozšířenějším letadlem RAF a během bitvy o Británii se největší měrou podílel na britském vítězství, když sestřelil více německých strojů, než všechny ostatní prostředky boje.

V době vypuknutí bitvy o Británii, v červenci 1940, mělo velení RAF k dispozici 26 squadron vybavených Hurricane Mk.I. V průběhu následujících bojů se jejich počet zvýšil na 32. Hurricane Mk.I byly sice pomalejší než německé Messerschmitty Bf 109 a měly také slabší výzbroj, ale výkonných stíhaček Supermarine Spitfire Mk.I byl tehdy nedostatek. Přesto sváděli piloti Hurricanů s přesilou německých protivníků hrdinské boje a hlavně jejich zásluhou se podařilo udržet v první fázi bitvy o Británii nadvládu nad britskou oblohou. Nedostatečná výzbroj se stala slabinou jinak u pilotů a mechaniků oblíbeného Hurricane Mk.I. Osazení účinnější výzbroje nebylo možné kvůli nedostatečnému výkonu motoru. Proto bylo nutné nainstalovat nejprve novou pohonnou jednotku, kterou se stal motor Merlin XX s dvoustupňovým kompresorem, o výkonu 989 kW (1319 hp).

Hurricane s tímto pohonem vzlétl poprvé 11. června 1940. O den později vzlétl pokusný Hurricane s výzbrojí čtyř kanónů Oerlikon ráže 20 mm. Zkoušky obou verzí postupně vyústily do verze Hurricane Mk.IIA. Jako první se dostaly v srpnu 1940 k jednotkám Mk.I, které představovaly jakýsi přechod mezi Mk.I a Mk.II. Měly už výkonnější motor, ale bylo jim ponecháno původní křídlo z verze Mk.I s osmi kulomety. O měsíc později se dostala do výzbroje verze Hurricane Mk.IIB, vybavená novým křídlem s dvanácti kulomety Browning ráže 7,69 mm. Pod křídlem mohly být neseny 2 přídavné nádrže nebo bomby o hmotnosti do 226 kg. Stejné schopnosti měl i Hurricane Mk.IIC z února 1941, který byl navíc vybaven 4 kanóny Hispano Mk.I nbo Mk.II ráže 20 mm. Verze "B" a "C" se od roku 1941 používaly v roli rychlých a lehkých bombardérů, úspěšných zejména při nočních útocích na nepřátelská letiště a lodě. Na Dálném východě sloužily prakticky až do konce války. V Evropě nesly velký podíl na akcích Rhubarb v Nizozemí. Hurricany byly první jednomístné stroje RAF, které mohly nést neřízené rakety ráže 7,62 mm (3 palce).

V roce 1942 se objevila varianta Hawker Hurricane Mk.IID se dvěma 40mm kanóny ve zvláštních gondolách pod křídly. Staly se poměrně úspěšnými v boji proti tankům, které napadaly v přízemním letu. 6. peruť RAF se v roce 1942 s těmito stroji vyznamenala během bojů o Bir Hakeim, kdy podporovala jednotky svobodných Francouzů.

Další verze Hurricane Mk.IV (prvních 270 strojů značených Hurricane Mk.IIE) se objevila v roce 1943. Byla charakteristická novým univerzálním křídlem, které dovolilo nést 60 lb rakety, protitankové kanóny, bomby či zadýmovací zařízení. Letoun poháněl motor Merlin 24 nebo 27 o maximálním výkonu 1191 kW. Stroje této verze měly nemalý podíl na likvidaci japonských vojsk při postupu Barmou v roce 1944. 20. peruti se při postupu na Rangún podařilo během jediného útoku zničit 13 japonských tanků.

Do palety variant zapadají i stroje Sea Hurricane, které byly upraveny k startům a přistáním na letadlových lodích nebo k startům ze speciálních ramp obchodních lodí CAM, odkud byly katapultovány v případě útoku nepřátelského letectva. Sea Hurricane byly v průběhu roku 1943 na britských letadlových lodích postupně nahrazovány stroji F4F Wildcat.

Technický popis[editovat | editovat zdroj]

Hawker Hurricane Mk. I byl jednomotorový samonosný dolnoplošník. Kovová kostra křídel byla u prvních sériově vyráběných strojů potažena plátnem, později bylo zkonstruováno nové celokovové křídlo (vnějšími tvary bylo shodné, ovšem celokovová konstrukce křídla byla provozně výhodnější — navíc nové křídlo bylo lehčí než křídlo smíšené konstrukce). Ocasní plochy, kormidla i křidélka byla potažena plátnem. Trupová příhrada byla vyrobena z trubek, které byly vzájemně spojeny pomocí kovových spojovacích dílů, konstrukce byla šroubována a z části nýtována (firma Hawker měla tuto technologii patentovanou; byla používána i u předcházejících konstrukcí dvouplošníků, mj. i stíhacího stroje Hawker Fury). Trup byl v přední části potažen duralovými plechy, zbytek byl potažen plátnem. Motor Rolls-Royce Merlin poháněl třílistou stavitelnou kovovou vrtuli. Podvozek byl záďový, zatahovací, hlavní podvozkové nohy se zatahovaly směrem k trupu.

Specifikace (Hurricane IIC)[editovat | editovat zdroj]

Hawker Hurricane v National Air and Space Museum

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

  • Posádka: 1 (pilot)
  • Rozpětí: 12,19 m
  • Délka: 9,83 m
  • Výška: 4,01 m
  • Nosná plocha : 23,92 m²
  • Hmotnost prázdného letounu: 2606 kg
  • Vzletová hmotnost: 3479 kg
  • Vzletová hmotnost s přetížením: 3951 kg
  • Pohonná jednotka:Rolls-Royce Merlin XX, vidlicový kapalinou chlazený čtyřdobý zážehový dvanáctiválec s reduktorem, přeplňovaný jednostupňovým dvourychlostním odstředivým kompresorem
  • Výkon pohonné jednotky: 1185 hp (883,7 kW) ve výšce 6400 m

Výkony[editovat | editovat zdroj]

  • Maximální rychlost: 538 km/h ve výšce 6550 m
  • Dostup: 10 970 m
  • Počáteční stoupavost: 14,1 m/s
  • Dolet: 965 km
  • Plošné zatížení: 145,4 kg/m²
  • Poměr hmotnost/výkon: 3,93 kg/kW

Výzbroj[editovat | editovat zdroj]

    • IIA: 8 × kulomet Browning ráže 7,7 mm
    • IIB: 12× kulomet Browning ráže 7,7 mm
    • IIC: 4× 20mm kanón Hispano Mk II
    • IID: 2× 40mm kanón Vickers S, 2× kulomet Browning ráže 7,7 mm
  • Bomby (IIC & IID):
    • 2× 250 lb bomby, nebo
    • 2× 500 lb bomby

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Green 1957, p. 24.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]