Airspeed AS.6 Envoy

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Airspeed AS.6 Envoy
Airspeed Envoy (G-AHAC)
Airspeed Envoy (G-AHAC)
Určení dopravní letoun
Výrobce Airspeed Ltd.
Šéfkonstruktér A. H. Tiltman
První let 26. 6. 1934
Uživatel Royal Air Force
Japan Air Transport, ČSA, LAPE
Vyrobeno kusů 52

Airspeed AS.6 Envoy byl britský dvoumotorový lehký dopravní letoun celodřevěné konstrukce pro šest až osm cestujících.

Vývoj a nasazení[editovat | editovat zdroj]

Prototyp letounu AS.6 Envoy (G-ACMT) byl zalétán 26. června 1934 se dvěma motory Wolseley AR-9 o výkonu po 136 kW. Jednomístný kokpit přímo navazoval na kabinu pro osm pasažérů, v případě instalace šatny a toalety pro šest.

Sériové stroje AS.6A Envoy I byly dodávány s hvězdicovými motory Armstrong Siddeley Lynx IVC po 162 kW, nebo Armstrong Siddeley Cheetah V po 204 kW, vždy s dřevěnou nestavitelnou vrtulí. Celkem bylo postaveno 15 exemplářů, které byly odprodány jednotlivcům a menším leteckým společnostem. Jeden AS.6A (VH-UXY) vlastnil australský rekordní pilot Charles Ulm, který s ním plánoval přelet Pacifiku na trase Kanada-Austrálie. V prosinci 1934 zmizel mezi kalifornským Oaklandem a Honolulu. Šest letounů bylo odprodáno japonskému dopravci JAT, který je nasadil na spoje mezi Japonskem, Mandžuskem a Koreou.

Jediný postavený kus AS.8 Viceroy (G-ACMU) měl zabudované dvě pohonné jednotky Cheetah VI po 213 kW a jeho trup bez oken vyplňovaly palivové nádrže. V říjnu 1934 startoval v závodě Londýn-Melbourne, avšak v Athénách odstoupil. Následně byl odprodán do Španělska republikánskému letectvu, které také odebralo první prototyp (EC-AGE).

Airspeed AS.8 Viceroy, španělské republikánské letectvo

V roce 1936 byl prototyp G-ACMT přestavěn na standard AS.6D Envoy II. Tato verze měla dvojici motorů Lynx IVC, odštěpné vztlakové klapky na odtokové hraně křídla a dvoumístný pilotní prostor s dvojím řízením. Celkem bylo vyrobeno osm sériových letounů, z nichž sedm bylo vyvezeno do Jižní Afriky. Tři byly určeny pro South African Airways, která s nimi létala na lince Johannesburg-Port Elizabeth. Zbylé stroje se střeleckou věží a závěsníky pro pumy převzalo SAAF.

Čtveřice speciální exportní verze AS.6E Envoy III byla určena do Československa (OK-BAL až -BAO). První dva stroje dodané v roce 1935 neměly vztlakové klapky, pohon všech zajišťovaly dva motory Walter Castor II po 176 kW. Společnost ČSA je nasazovala na své nejdelší lince Praha-Moskva, zahájené 1. srpna 1935. Letoun imatrikulace OK-BAL, který v období 1939–41 používala Luftwaffe (DM+SA), poté létal u Ilmavoimat s trupovým označením EV-1. V roce 1942 havaroval a po opravě byl v roce 1943 zrušen.

Celkem devatenáct vyprodukovaných letounů AS.6J Envoy III přešlo k menším přepravcům v Británii a Francii a rovněž k 24. peruti RAF. Jeden stroj s motory Cheetah IX o výkonu po 257 kW byl zničen při pokusu o let z Portsmouthu do Johannesburgu v září 1936.

Ze tří strojů AS.6K Envoy III patřily dva indickým mahárádžům a jeden s pohonnými jednotkami Wolseley Scorpio III s výkonem po 213 kW, byl služebním letounem ředitelů tehdejší firmy Vítkovické horní a hutní těžířstvo.

V období let 1936 a 1937 probíhala licenční výroba u společnosti Micubiši, která v Nagoji postavila deset letounů pod názvem Hina-Zuru (mladý jeřáb), které zhruba odpovídaly variantě AS.6D Envoy II. Tři byly odprodány leteckému přepravci Japan Air Transport, čtyři mandžuské Manchurian Air Transport a tři používalo japonské císařské námořní letectvo jako štábní dopravní letouny.

Hlavní technické údaje[editovat | editovat zdroj]

Údaje platí pro AS.6J Envoy III[1]

  • Rozpětí: 15,94 m
  • Délka: 10,53 m
  • Nosná plocha: 31,50 m²
  • Hmotnost prázdného letounu: 1910 kg
  • Vzletová hmotnost: 2996 kg
  • Maximální rychlost: 326 km/h
  • Cestovní rychlost: 273 km/h
  • Stoupavost u země: 5,4 m/s
  • Dostup: 6710 m
  • Dolet: 1000 km

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • NĚMEČEK, Václav. Atlas letadel Dvoumotorová pístová dopravní letadla. Praha: Nadas, 1984. 176 s. 
  • ŠOREL, Václav; VELC, Jaroslav. Letadla československých pilotů II. Praha: Albatros, 1982. 246 s. 
  • NĚMEČEK, Václav. Civilní letadla 1. 1. vyd. Praha: Nakladatelství dopravy a spojů, 1981. 

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Václav Němeček, Jednomotorová dopravní letadla, Airspeed AS-6 Envoy, 1990, str. 14

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]