Airspeed AS.6 Envoy
| Airspeed AS.6 Envoy | |
 Airspeed Envoy (G-AHAC) | |
| Určení | dopravní letoun |
|---|---|
| Výrobce | Airspeed Ltd. |
| Šéfkonstruktér | A. H. Tiltman |
| První let | 26. 6. 1934 |
| Uživatel |
Royal Air Force Japan Air Transport, ČSA, LAPE |
| Vyrobeno kusů | 52 |
| Varianty | Airspeed Viceroy |
| Další vývoj | Airspeed Oxford |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Airspeed AS.6 Envoy byl britský dvoumotorový lehký dopravní letoun celodřevěné konstrukce pro šest až osm cestujících.
Obsah
Vývoj a nasazení[editovat | editovat zdroj]
Prototyp letounu AS.6 Envoy (G-ACMT) byl zalétán 26. června 1934 se dvěma motory Wolseley AR-9 o výkonu po 136 kW. Jednomístný kokpit přímo navazoval na kabinu pro osm pasažérů, v případě instalace šatny a toalety pro šest.
Sériové stroje AS.6A Envoy I byly dodávány s hvězdicovými motory Armstrong Siddeley Lynx IVC po 162 kW, nebo Armstrong Siddeley Cheetah V po 204 kW, vždy s dřevěnou nestavitelnou vrtulí. Celkem bylo postaveno 15 exemplářů, které byly odprodány jednotlivcům a menším leteckým společnostem. Jeden AS.6A (VH-UXY) vlastnil australský rekordní pilot Charles Ulm, který s ním plánoval přelet Pacifiku na trase Kanada-Austrálie. V prosinci 1934 zmizel mezi kalifornským Oaklandem a Honolulu. Šest letounů bylo odprodáno japonskému dopravci JAT, který je nasadil na spoje mezi Japonskem, Mandžuskem a Koreou.
Jediný postavený kus AS.8 Viceroy (G-ACMU) měl zabudované dvě pohonné jednotky Cheetah VI po 213 kW a jeho trup bez oken vyplňovaly palivové nádrže. V říjnu 1934 startoval v závodě Londýn-Melbourne, avšak v Athénách odstoupil. Následně byl odprodán do Španělska republikánskému letectvu, které také odebralo první prototyp (EC-AGE).
V roce 1936 byl prototyp G-ACMT přestavěn na standard AS.6D Envoy II. Tato verze měla dvojici motorů Lynx IVC, odštěpné vztlakové klapky na odtokové hraně křídla a dvoumístný pilotní prostor s dvojím řízením. Celkem bylo vyrobeno osm sériových letounů, z nichž sedm bylo vyvezeno do Jižní Afriky. Tři byly určeny pro South African Airways, která s nimi létala na lince Johannesburg-Port Elizabeth. Zbylé stroje se střeleckou věží a závěsníky pro pumy převzalo SAAF.
.jpg)
Čtveřice speciální exportní verze AS.6E Envoy III[zdroj?] byla určena do Československa (OK-BAL až -BAO). První dva stroje dodané v roce 1935 neměly vztlakové klapky, pohon všech zajišťovaly dva motory Walter Castor II po 176 kW. Společnost ČSA je nasazovala na své nejdelší lince Praha-Moskva, zahájené 1. srpna 1935. Letoun imatrikulace OK-BAL, který v období 1939–41 používala Luftwaffe (DM+SA), poté létal u Ilmavoimat s trupovým označením EV-1. V roce 1942 havaroval a po opravě byl v roce 1943 zrušen.
Celkem devatenáct vyprodukovaných letounů AS.6J Envoy III přešlo k menším přepravcům v Británii a Francii a rovněž k 24. peruti RAF. Jeden stroj s motory Cheetah IX o výkonu po 257 kW byl zničen při pokusu o let z Portsmouthu do Johannesburgu v září 1936.
Ze tří strojů AS.6K Envoy III patřily dva indickým mahárádžům a jeden s pohonnými jednotkami Wolseley Scorpio III s výkonem po 213 kW,[zdroj?] byl služebním letounem ředitelů tehdejší firmy Vítkovické horní a hutní těžířstvo.
V období let 1936 a 1937 probíhala licenční výroba u společnosti Micubiši, která v Nagoji postavila deset letounů pod názvem Hina-Zuru (mladý jeřáb), které zhruba odpovídaly variantě AS.6D Envoy II. Tři byly odprodány leteckému přepravci Japan Air Transport, čtyři mandžuské Manchurian Air Transport a tři používalo Japonské císařské námořní letectvo jako štábní dopravní letouny.
Specifikace[editovat | editovat zdroj]
Údaje platí pro AS.6J Envoy III[1]
Hlavní technické údaje[editovat | editovat zdroj]
- Rozpětí: 15,94 m
- Délka: 10,53 m
- Nosná plocha: 31,50 m²
- Hmotnost prázdného letounu: 1910 kg
- Vzletová hmotnost: 2996 kg
Výkony[editovat | editovat zdroj]
- Maximální rychlost: 326 km/h
- Cestovní rychlost: 273 km/h
- Stoupavost u země: 5,4 m/s
- Dostup: 6710 m
- Dolet: 1000 km
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Václav Němeček, Jednomotorová dopravní letadla, Airspeed AS-6 Envoy, 1990, str. 14
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- NĚMEČEK, Václav. Atlas letadel Dvoumotorová pístová dopravní letadla. Praha: Nadas, 1984. 176 s.
- ŠOREL, Václav; VELC, Jaroslav. Letadla československých pilotů II. Praha: Albatros, 1982. 246 s.
- NĚMEČEK, Václav. Civilní letadla 1. 1. vyd. Praha: Nakladatelství dopravy a spojů, 1981.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Airspeed AS.6 Envoy ve Wikimedia Commons - (anglicky) Kamufláže letounu Airspeed AS.6 Envoy
