Hawker Typhoon

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Typhoon
Typhoon Ib EK139 N "Dirty Dora" ze 175 Sqn. během vyzbrojování 500 lb (227 kg) cvičnými betonovými pumami na konci roku 1943.
Typhoon Ib EK139 N "Dirty Dora" ze 175 Sqn. během vyzbrojování 500 lb (227 kg) cvičnými betonovými pumami na konci roku 1943.
Určení stíhací bombardér
Výrobce Hawker Aircraft Ltd
Šéfkonstruktér Sydney Camm
První let 24. února 1940
Zařazeno 1941
Vyřazeno 1945
Uživatel Royal Air Force
Royal Canadian Air Force
Výroba 1941 - 1945
Vyrobeno kusů 3 330
Varianty Hawker Tornado
Hawker Tempest
Hawker Sea Fury

Hawker Typhoon byl britský jednomístný stíhací letoun sloužící v britském RAF během druhé světové války. V průběhu druhé poloviny války se z něj stal jeden z nejúspěšnějších letounů používaných při útocích na pozemní cíle.

Vývoj[editovat | editovat zdroj]

První prototyp Typhoon P5212 před prvním letem
Druhý prototyp P5216 ve standardní kamufláži RAF v roce 1941.

Letoun Hawker Typhoon vznikl pod vedením šéfkonstruktéra firmy, kterým byl Sydney Camm (později sir Sydney). Ten již předtím stál, mimo jiné, i u zrodu dnes již legendárního stíhacího letounu Hawker Hurricane. Typhoon byl odpovědí na specifikace F.18/37, požadující výkonný a silně vyzbrojený jednomístný stíhací letoun. Typhoon vznikal souběžně s typem Tornado, vyvíjený podle týchž specifikací, ale poháněný jiným motorem (šlo o projekty rozlišené písmeny N a R, první vznikal pro motor Napier Sabre, druhý pro Rolls-Royce Vulture). Z tohoto projektu posléze vznikl Hawker Typhoon (první sériově vyráběnou verzí byl Typhoon Mk.IA, ta nesla výzbroj dvanácti kulometů ráže 7,7 mm), první prototyp (s/n P5212) poprvé vzlétl 24. února 1940. Stroje měly v počátcích mnoho potíží, hlavně s prvními motory Napier Sabre II, které se dlouho nedařilo dodávat v požadované kvalitě — problémy, zejména s šoupátkovým rozvodem, měly za následek časté poruchy a nízkou životnost motoru. Tyto, ale i další, problémy způsobily několik havárií, které si vyžádaly i život několika pilotů.

Salva neřízených raket z letounu Hawker Typhoon.

Přestože časem byly problémy ve většině zcela odstraněny, špatná pověst typu již zůstala, nikdy se z něj nestal tak oblíbený typ, jako byly Hurricany a Spitfiry. Tyto problémy byly však vyřešeny a z Typhoonu Mk.IB (Mk.IB byl vyzbrojen čtyřmi 20mm kanóny) se stal nejrychlejší letoun v RAF (před nástupem Tempestů - přímo vyvinutých z Typhoonů) se spolehlivým motorem (konečně). Typhoon měl relativně tlustý profil křídla, který způsoboval značný odpor a typ tak nikdy nedosáhl původně proponovaných rychlostí. Navíc, díky slabším výkonům motoru, neměl ani ve výškách nad 5000 metrů potřebnou stoupavost a výkony nad touto výškou již byly slabší; ovšem v malých výškách se jednalo o skutečně jen těžko překonatelného soupeře, který se mohl směle postavit i typu Fw 190A.

Británie v té době byla častým cílem náletů německých stíhaček které přilétaly v přízemním letu, odhodily pumy a na rychle se vracely do Francie, těsně nad hladinou Anglického kanálu. Britové konečně měli stroj, kterým mohli účinně odpovědět na tyto útoky. Poté, co byly nepřátelské stíhačky zjištěny radary pozemních základen, nebo hlídkujícími letadly, Typhoony okamžitě začaly na plný plyn pronásledovat nepřítele a se svojí maximální rychlostí ve vodorovném letu nepřítele dostihly a po krátkém boji se svou velmi dobrou obratností, ovladatelností v malých výškách a svými čtyřmi kanóny ráže 20 mm stíhače zničily. Typhoony byly také hojně nasazovány proti pozemním cílům, k čemuž je předurčovala silná kanónová výzbroj. Typhoony často létaly a nesly proti pozemním cílům i osm neřízených raket s hlavicí o váze 27 kg, což z nich činilo opravdu ničivý stroj. Letoun, který byl na počátku téměř zcela stažen ze služby, nakonec používalo 25 squadron britské 2nd TAF (Second Tactical Air Force, 2. taktická letecká armáda).

Technický popis[editovat | editovat zdroj]

Červenec 1944 - Typhoon je přezbrojován před bojovým letem během operace Overlord.

Jednomístný jednomotorový stíhací dolnoplošník se záďovým zatahovacím podvozkem, poháněný pístovým motorem — kapalinou chlazeným čtyřiadvacetiválcem Napier Sabre. Ten roztáčel třílistou (později čtyřlistou) automaticky stavitelnou vrtuli o průměru 14 stop (4,267 m). Bohatě prosklený rámový překryt kabiny zpočátku měl na obou bocích trupu vstupní dveře. Později letouny dostávaly kapkovitý překryt kabiny odsunovatelný vzad.

Zajímavost[editovat | editovat zdroj]

Jediným československým pilotem létajícím na Typhoonech byl Jiří Maňák, který předtím létal na Spitfirech. Poté velel letce B u 182. squadrony, vyzbrojené Typhoony. Byl pověřen velením 198. squadrony, taktéž vyzbrojené Typhoony Mk.IB (stal se tak jedním ze tří Čechoslováků, kteří veleli britské peruti). V této funkci byl v září roku 1943 sestřelen u holandských břehů, kde nouzově přistál na vodu. Byl zajat Němci a zbytek války přežil v zajetí. Po válce ještě létal, než byl komunistickým režimem křivě obviněn z vlastizrady. Byl degradován a nemohl dále létat. Částečně byl rehabilitován až po pádu předchozího režimu v listopadu 1989. Zemřel v roce 1992.

Specifikace[editovat | editovat zdroj]

Vzácná barevná fotografie neznámého Typhoonu

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

Typhoon IB s motorem Sabre IIC

  • Osádka: 1 (pilot)
  • Rozpětí: 12,67 m
  • Délka: 9,74 m
  • Výška: 4,67 m
  • Nosná plocha: 25,92 m²
  • Hmotnost prázdného letounu: 4010 kg
  • Vzletová hmotnost : 5375 kg
  • Maximální vzletová hmotnost: 6341 kg
  • Maximální rychlost: 665 km/h ve výšce 3505 m
  • Dostup: 10 730 m
  • Počáteční stoupavost: 13,4 m/s
  • Dolet: 820 km
  • Pohonná jednotka: stroj poháněl jeden motor Napier Sabre IIB nebo Sabre IIC. Sabre byl kapalinou chlazený přeplňovaný reduktorový čtyřdobý zážehový 24válcový motor s šoupátkovým rozvodem, válce jsou uspořádány do ležatého H
    • Výkon motoru: 2180 hp (1625 kW)

Výzbroj[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí galerii k tématu