Fairey Battle

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Fairey Battle
Fairey Battle
Fairey Battle
Určení bombardér
Výrobce Fairey Aviation
Šéfkonstruktér Marcel Lobelle
První let 10. března 1936
Zařazeno 1937
Vyřazeno 1949
Uživatel RAF
Belgické letectvo
RAAF
RCAF
Výroba 1937–1941
Vyrobeno kusů 2185
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Fairey Battle byl třímístný britský lehký jednomotorový bombardovací letoun používaný na počátku druhé světové války.

Vývoj[editovat | editovat zdroj]

Royal Air Force- Francie 1939-1940

Počátky vývoje letounu spadají do roku 1933, kdy byl vznesen požadavek na nový jednoplošný lehký bombardér. První prototyp s pohonnou jednotkou Rolls-Royce Merlin F, nejprve označovaný Fairey P.27/32 (K4303), vzlétl v březnu roku 1936 na továrním letišti Great West Aerodrome, pilotován Chrisem Stanilandem. V červenci 1936 byl odeslán do Výzkumného ústavu letadel a výzbroje (A&AEE) v Martlesham Heath v Suffolku. Po několika týdnech byl vrácen do mateřského závodu k odstranění řady nedostatků. Po odstranění avizovaných závad bylo pokračováno v říjnu téhož roku ve zkouškách u A&AEE. Na konci roku 1937 se k testům připojil také první sériový Fairey Battle Mk.I s motorem Merlin I o výkonu 757 kW.

Od roku 1938 začala licenční sériová produkce u společnosti Austin Motors v Longbridge v Birminghamu.

Výroba Battlů pokračovala s instalovanými motory Merlin II a III s výkonem až 1058 kW, několik strojů obdrželo pohonnou jednotku Merlin V s vyšším plnícím tlakem. Tyto varianty nesly označení Battle Mk.II, Mk.III, nebo Mk.V, avšak letoun dosahoval stále poměrně malou rychlost. Jak se v roce 1940 ukázalo, poměrně rychle zastaral.

Specializovaná cvičná neozbrojená verze z roku 1940 nesla označení Fairey Battle (T) se zdvojeným řízením. 30 letounů bylo přestavěno z bojových strojů, ostatní byly nově vyrobené. Stroje z první zakázky na 100 kusů dostaly sériová čísla Air Ministry v řadě P6616-P6645, P6663-P6692, P6718-P6737 a P6750-P6769.[1] Na další stokusové sérii se podílel i druhý sériový výrobce Battlů Austin Motors v Birminghamu (R7356-R7385, R7399-R7448 a R7461-R7480). 226 kusů typu Battle Mk.I (TT) bylo přizpůsobeno pro vlekání terčů určených k nácviku protiletadlové střelby.

Celkem bylo vyrobeno 2185 kusů různých variant.

Bojové užití[editovat | editovat zdroj]

Fairey Battle, Royal Air Force Museum, Hendon

Letouny Fairey Battle utrpěly při vpádu německých vojsk do Belgie a Francie v roce 1940 značné ztráty a tak byly používány k plnění druhořadých úkolů. Byly zejména využívány k průzkumným účelům či k ochraně konvojů. Přes 200 kusů bylo přizpůsobeno pro účely vlečení cvičných terčů. Několik set letounů zakoupily jiné země: Belgie odebrala 16 kusů, Turecko, Řecko, Jihoafrická Unie a největším uživatelem se stala Kanada se 739 zakoupenými exempláři, které byly určeny zejména k pokračovacímu výcviku. Pobočka firmy Fairchild v Quebecu dodané letouny přestavovala na cvičné pro výcvik střelců. Pilotní kabina byla zkrácena a nad původní místo střelce/radisty byla vestavěna střelecká věž Bristol. Pohonná jednotka Rolls-Royce Merlin zůstala zachována, avšak pro případný nedostatek těchto motorů, potřebných v Británii především pro stíhací stroje, byl u jednoho pokusného prototypu Battle (T)(R7439) použit americký hvězdicový vzduchem chlazený devítiválec Wright R-1820 Cyclone. Ve Velké Británii dosloužila poslední peruť Battlů u Coastal Command v červenci 1941.

Hlavní technické údaje[editovat | editovat zdroj]

Údaje dle[2]

Fairey Battle
  • Rozpětí: 16,45 m
  • Délka: 12,93 m
  • Výška: 4,57 m
  • Nosná plocha: 39,20 m²
  • Hmotnost prázdného letounu: 3 361 kg
  • Vzletová hmotnost: 4 944 kg
  • Max. vzletová hmotnost: 5 307 kg
  • Pohonná jednotka: 1 × čtyřdobý zážehový kapalinou chlazený přeplňovaný vidlicový dvanáctiválec Rolls-Royce Merlin II
    • Výkon pohonné jednotky: 1030 k (757 kW)

Výkony[editovat | editovat zdroj]

  • Maximální rychlost: 406 km/h
  • Cestovní rychlost: 237 km/h
  • Výstup do hladiny 4 575 m: 16,2 min
  • Dostup: 7 925 m
  • Max. bojový dolet: 1931 km

Výzbroj[editovat | editovat zdroj]

  • 1 × kulomet Vickers K ráže 7,7 mm v pravé polovině křídla
  • 1 × pohyblivý kulomet Lewis ráže 7,7 mm
  • 454 kg pum v pumovnici
  • 227 kg pum na vnějších závěsnících

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Balous, Miroslav. Fairey Battle Trainer. Letectví a kosmonautika. březen 2014, čís. 3, s. 31.
  2. SCHMID, Jaroslav. Stíhací a bombardovací letadla Velké Británie. Plzeň: Fraus, 1995. 68 s. ISBN 80-85784-37-8. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • SCHMID, Jaroslav. Letadla 1939-45 Stíhací a bombardovací letadla Velké Británie I. díl. Plzeň: Fraus, 1995. 68 s. ISBN 80-85784-37-8. Kapitola Fairey Battle, s. 62-65. (česky) 
  • GREEN, William; SWANBOROUGH, Gordon. Kamufláže Vojenská letadla. 1. vyd. Praha: Svojtka & Co., 2001. ISBN 80-7237-438-9. S. 70. 
  • GENF, S. A. Encyklopedie letadel. 1. vyd. Ivanka pri Dunaji: Slovo, 1998. ISBN 80-85711-35-4. S. 8. 
  • NICCOLI, Riccardo. Letadla, Nejvýznamnější současné i historické typy. Praha: Knižní klub, 2001. 224 s. ISBN 80-242-0651-x. Kapitola Fairey Battle, s. 95. (česky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]