Fairey Battle
| Battle | |
|---|---|
 | |
| Určení | bombardér |
| Původ | Spojené království |
| Výrobce | Fairey Aviation |
| Šéfkonstruktér | Marcel Lobelle |
| První let | 10. března 1936 |
| Zařazeno | červen 1937 |
| Vyřazeno | 1949 |
| Uživatel | RAF Belgické letectvo RAAF RCAF |
| Výroba | 1937–1940 |
| Vyrobeno kusů | 2201 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Fairey Battle byl britský lehký jednomotorový třímístný bombardovací letoun navržený a vyráběný společností Fairey Aviation Company a používaný na počátku druhé světové války. Byl vyvinut v polovině 30. let pro Royal Air Force (RAF) jako celokovový jednoplošník určený k náhradě dvouplošníků Hawker Hart a Hind. Battle byl poháněn stejným vysoce výkonným pístovým motorem Rolls-Royce Merlin jako řada soudobých britských stíhacích letounů, například Hawker Hurricane a Supermarine Spitfire. Vzhledem k tomu, že Battle se tříčlennou posádkou a pumovým nákladem byl výrazně těžší než stíhačky, byl také podstatně pomalejší. Přestože představoval výrazné zlepšení oproti svým předchůdcům, jeho relativně nízká rychlost, omezený dolet a nedostatečná obranná výzbroj v podobě pouhých dvou kulometů ráže .303 (7,7 mm) jej činily vysoce zranitelným vůči nepřátelským stíhačům a protiletadlové palbě.[1]
Fairey Battle byl nasazen do bojových operací již v počáteční fázi druhé světové války. Během období známého jako „podivná válka“ dosáhl tento typ prvenství, když zaznamenal první vzdušné vítězství letounu RAF v tomto konfliktu. Od 10. do 14. května 1940 utrpěly Battle jednotek Advanced Air Striking Force těžké ztráty, často přesahující 50 % letounů nasazených při jednotlivých misích. Do konce roku 1940 byl typ stažen z frontové služby a přeřazen k výcvikovým jednotkám v zámoří. Letoun, od něhož se v předválečném období očekávaly velké naděje, se tak ukázal být jedním z největších zklamání ve službě RAF.[1]
Vývoj
[editovat | editovat zdroj]
Počátky vývoje letounu spadají do roku 1933, kdy byl vznesen požadavek na nový jednoplošný lehký bombardér. První prototyp s pohonnou jednotkou Rolls-Royce Merlin F, nejprve označovaný Fairey P.27/32 (K4303), vzlétl v březnu roku 1936 na továrním letišti Great West Aerodrome, pilotován Chrisem Stanilandem. V červenci 1936 byl odeslán do Výzkumného ústavu letadel a výzbroje (A&AEE) v Martlesham Heath v Suffolku. Po několika týdnech byl vrácen do mateřského závodu k odstranění řady nedostatků. Po odstranění avizovaných závad bylo pokračováno v říjnu téhož roku ve zkouškách u A&AEE. Na konci roku 1937 se k testům připojil také první sériový Fairey Battle Mk.I s motorem Merlin I o výkonu 757 kW.
Od roku 1938 začala licenční sériová produkce u společnosti Austin Motors v Longbridge v Birminghamu.
Výroba Battlů pokračovala s instalovanými motory Merlin II a III s výkonem až 1058 kW, několik strojů obdrželo pohonnou jednotku Merlin V s vyšším plnicím tlakem. Tyto varianty nesly označení Battle Mk.II, Mk.III, nebo Mk.V, avšak letoun dosahoval stále poměrně malou rychlost. Jak se v roce 1940 ukázalo, poměrně rychle zastaral.
Specializovaná cvičná neozbrojená verze z roku 1940 nesla označení Fairey Battle (T) se zdvojeným řízením. 30 letounů bylo přestavěno z bojových strojů, ostatní byly nově vyrobené. Stroje z první zakázky na 100 kusů dostaly sériová čísla Air Ministry v řadě P6616-P6645, P6663-P6692, P6718-P6737 a P6750-P6769.[2] Na další stokusové sérii se podílel i druhý sériový výrobce Battlů Austin Motors v Birminghamu (R7356-R7385, R7399-R7448 a R7461-R7480). 226 kusů typu Battle Mk.I (TT) bylo přizpůsobeno pro vlekání terčů určených k nácviku protiletadlové střelby.
Celkem bylo vyrobeno 2185 kusů různých variant.
Služba
[editovat | editovat zdroj].jpg)
Letouny Fairey Battle utrpěly při vpádu německých vojsk do Belgie a Francie v roce 1940 značné ztráty a tak byly používány k plnění druhořadých úkolů. Byly zejména využívány k průzkumným účelům či k ochraně konvojů. Přes 200 kusů bylo přizpůsobeno pro účely vlečení cvičných terčů. Několik set letounů zakoupily jiné země: Belgie odebrala 16 kusů, Turecko, Řecko, Jihoafrická Unie a největším uživatelem se stala Kanada se 739 zakoupenými exempláři, které byly určeny zejména k pokračovacímu výcviku. Pobočka firmy Fairchild v Quebecu dodané letouny přestavovala na cvičné pro výcvik střelců. Pilotní kabina byla zkrácena a nad původní místo střelce/radisty byla vestavěna střelecká věž Bristol. Pohonná jednotka Rolls-Royce Merlin zůstala zachována, avšak pro případný nedostatek těchto motorů, potřebných v Británii především pro stíhací stroje, byl u jednoho pokusného prototypu Battle (T)(R7439) použit americký hvězdicový vzduchem chlazený devítiválec Wright R-1820 Cyclone. Ve Velké Británii dosloužila poslední peruť Battlů u Coastal Command v červenci 1941.
Specifikace
[editovat | editovat zdroj]Údaje dle[3]
Technické údaje
[editovat | editovat zdroj]- Osádka: 3 (pilot, bombometčík/navigátor a radista/střelec)
- Rozpětí: 16,45 m
- Délka: 12,93 m
- Výška: 4,57 m
- Nosná plocha: 39,20 m²
- Hmotnost prázdného letounu: 3 361 kg
- Vzletová hmotnost: 4 944 kg
- Max. vzletová hmotnost: 5 307 kg
- Pohonná jednotka: 1 × čtyřdobý zážehový kapalinou chlazený přeplňovaný vidlicový dvanáctiválec Rolls-Royce Merlin II
- Výkon pohonné jednotky: 1030 k (757 kW)
Výkony
[editovat | editovat zdroj]- Maximální rychlost: 406 km/h
- Cestovní rychlost: 237 km/h
- Výstup do hladiny 4 575 m: 16,2 min
- Dostup: 7 925 m
- Max. bojový dolet: 1931 km
Výzbroj
[editovat | editovat zdroj]- 1 × kulomet Vickers K ráže 7,7 mm v pravé polovině křídla
- 1 × pohyblivý kulomet Lewis ráže 7,7 mm
- 454 kg pum v pumovnici
- 227 kg pum na vnějších závěsnících
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]Literatura
[editovat | editovat zdroj]- SCHMID, Jaroslav. Letadla 1939-45 Stíhací a bombardovací letadla Velké Británie I. díl. Plzeň: Fraus, 1995. 68 s. ISBN 80-85784-37-8. Kapitola Fairey Battle, s. 62–65.
- GREEN, William; SWANBOROUGH, Gordon. Kamufláže Vojenská letadla. 1. vyd. Praha: Svojtka & Co., 2001. ISBN 80-7237-438-9. S. 70.
- GENF, S. A. Encyklopedie letadel. 1. vyd. Ivanka pri Dunaji: Slovo, 1998. ISBN 80-85711-35-4. S. 8.
- NICCOLI, Riccardo. Letadla, Nejvýznamnější současné i historické typy. Praha: Knižní klub, 2001. 224 s. ISBN 80-242-0651-x. Kapitola Fairey Battle, s. 95.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Fairey Battle na Wikimedia Commons - Kamufláže letounu Fairey Battle Archivováno 21. 10. 2018 na Wayback Machine.
- {HYLS: Britain's "Cutting-Edge" Bomber Got Annihilated By Germany: Fairey Battle na YouTube (anglicky)
