Hawker Fury (dvouplošník)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Prototyp stroje Hawker Hornet, s/n J9682

Hawker Fury byl jednomístný jednomotorový jednopříhradový stíhací dvouplošník, první stíhací letoun firmy Hawker (až do roku 1933 H. G. Hawker Engineering Co. Ltd., později Hawker Aircraft Ltd., součást koncernu Hawker-Siddeley Aircraft Co. Ltd.) nesoucí toto jméno. Hawker Fury byl prvním stíhacím letadlem RAF v řadové službě, které překonalo do té doby magickou rychlostní hranici 200 mil za hodinu (200 mph), tedy 322 km/h. Vedle vysoké rychlosti stroj vynikal i vysokou obratností a vynikající ovladatelností, což jejich pilotům umožňovalo mj. i na leteckých dnech předvádět do té doby nevídané sestavy skupinové akrobacie.

Vznik a vývoj[editovat | editovat zdroj]

Letoun byl dílem šéfkonstruktéra firmy Hawker, kterým byl Sydney Camm (později Sir Sydney, CBE, FRAeS). Vznikl dalším vývojem typu, vzniklého na základě specifikací F.20/27, které požadovaly konstrukci záchytného a přepadového stíhacího letounu. Firma pro tyto zadání zkonstruovala stroj poháněný vzduchem chlazeným hvězdicovým motorem Bristol Jupiter VII (později místo něj dostal výkonnější motor Bristol Mercury VI). Firma záhy využila zcela nového motoru Rolls-Royce F.XI, později velice rozšířeného typu známého jako Rolls-Royce Kestrel a postavila pro něj na svoje náklady zcela nový letoun. Nový motor vynikal neobvykle příznivým poměrem výkonu k vlastní hmotnosti, dané v prvé řadě použitím konstrukce válců v tzv. monobloku, kdy řadu šesti válců tvořil jediný odlitek z hliníkové slitiny (do té doby byly jednotlivé válce obvykle samostatné, s navařenými chladicími plášti; nové řešení mj. i umožnilo zmenšit rozteče válců, takže motor byl oproti dřívějším konstrukcím kratší). Prototyp nové stíhačky Hawker Hornet, poháněné vodou chlazeným vidlicovým dvanáctiválcem Rolls-Royce F.XI, byl zalétán v březnu 1929 a s velkým úspěchem předveden veřejnosti na Olympia Aero Show roku 1929, kde za jeho řízením seděl šéfpilot firmy, Paul Ward Spencer „George“ Bulman (později Group Captain, CBE, MC, AFC & Two Bars). Stroj právě zde předvedl, že je bez problémů schopen splnit základní požadavek specifikací F.20/27, totiž „dostihnout v co nejkratším čase nepřátelské letadlo přelétávající nad letištěm ve výšce 20,000 stop rychlostí 150 mil za hodinu“.

Hawker Fury v barvách 43. squadrony RAF

Na základě úspěšných zkoušek se RAF rozhodlo typ přijmout do výzbroje na základě zpětně vypsané specifikace F.13/30 z března 1930 (prototyp Hornetu RAF zakoupilo až v září 1929, za částku 6500 Lstg, dostal přiděleno sériové číslo J9682). Objednávku na prvních 21 strojů firma obdržela 30. srpna 1930, první „skutečný“ Fury pak vzlétl 25. března 1931 v Brooklands, za jeho řízením byl Philip Edward Gerald „Gerry“ Sayer (později šéfpilot firmy Gloster). Ovšem i přes skvělé výkony se Fury příliš nerozšířil, nejspíše i pro hlubokou ekonomickou depresi — byly jím vyzbrojeny pouze 1., 25. a 43. squadrona RAF.

Prakticky v téže době, kdy byl Fury přijat do výzbroje, firma zároveň začala pracovat na konstrukci potenciálního nástupce, který měl splňovat požadavky specifikací F.7/30. Vývoj typů splňujících tyto požadavky se ovšem protahoval, takže alespoň prozatím byl RAF přijat do výzbroje i „mezityp“ Hawker Fury II, který poháněl motor Rolls-Royce Kestrel VI. Prototyp vznikl přestavbou letounu Fury sériového čísla K1935. První sériový stroj (s/n K7263) vzlétl 3. prosince 1936. Stroje Fury II dostaly do výzbroje squadrony číslo 25, 41, 73 a 87. Od června 1934 do roku 1939 sloužily u portugalského vojenského letectva tři letouny Fury I s motory Kestrel II.S k hlídkování hranic. Vedle originálních britských Hawker Fury bylo v Jugoslávském letectvu ve výzbroji i 24 licenčních strojů zhotovených firmou Ikarus a 16 leteckou společností Zmaj. Vzhledem ke specifickým klimatickým podmínkám některých zahraničních zájemců o letoun Fury se začalo vedení společnosti Hawker zajímat o náhradu kapalinou chlazených motorů za hvězdicové vzduchem chlazené pohonné jednotky. Prvním takto upraveným strojem pro Norsko, zalétaným 9. září 1932 pilotem Sayerem, byl Fury s motorovou jednotkou Armstrong-Siddeley Panther IIIA o výkonu 390 kW. Problém s posunutým těžištěm však ani po intenzivních zkouškách nebyl vyřešen, proto zůstalo u dodávky jediného stroje. Dalším zájemcem o hvězdicovým motorem vybavené stroje se stala Persie, (dnešní Írán). V lednu 1933 zadala společnosti Hawker objednávku na 16 letounů s americkými motory Pratt And Whitney S2B1-G Hornet s výkonem 551 kW. První zálet typu označeného Persian Fury proběhl 29. května 1933. Dále pak bylo dodáno šest letounů druhé série s britskými hvězdicovými motory Bristol Mercury VI.S2 o výkonu 452 kW. První let takto modifikovaného typu proběhl 25. září 1934. Ještě v roce 1942 byly stroje umístěny spolu se 74. stíhací perutí Hurricanů v Meherabadu na severozápadě Persie při ochraně hranic proti možnému útoku německých vojsk z Kavkazu.

Sériově vyráběné verze[editovat | editovat zdroj]

Stíhací perutě RAF vyzbrojené typem Hawker Fury[editovat | editovat zdroj]

Hlavní technické údaje[editovat | editovat zdroj]

Hawker Fury I[editovat | editovat zdroj]

  • Osádka: 1 muž (pilot)
  • Pohonná jednotka: Rolls-Royce Kestrel IIS
  • Výkon motoru: 550 hp (410 kW) ve výšce 3962 m
  • Rozpětí: 9,144 m
  • Délka: 8,153 m
  • Výška: 3,111 m
  • Nosná plocha: 23,39 m²
  • Hmotnost prázdného letounu: 1190 kg
  • Vzletová hmotnost: 1583 kg
  • Maximální rychlost: 333 km/h ve výšce 4267 m
  • Dostup: 8534 m
  • Počáteční stoupavost: 732 m/min
  • Čas výstupu do výšky 3048 m: 4 min 25 sec
  • Dolet: 491 km
  • Výzbroj: dva synchronizované kulomety Vickers Mk.II nebo Mk.IIID ráže 7,7 mm, se zásobou 600 nábojů na zbraň

Hawker Fury II[editovat | editovat zdroj]

  • Osádka: 1 muž (pilot)
  • Pohonná jednotka: Rolls-Royce Kestrel VI
  • Výkon motoru: 640 hp (477 kW) ve výšce 4267 m
  • Rozpětí: 9,144 m
  • Délka: 8,153 m
  • Výška: 3,111 m
  • Nosná plocha: 23,39 m²
  • Hmotnost prázdného letounu: 1240 kg
  • Vzletová hmotnost: 1637 kg
  • Maximální rychlost: 359 km/h ve výšce 5029 m
  • Dostup: 8991 m
  • Počáteční stoupavost: 792 m/min
  • Čas výstupu do výšky 3048 m: 3 min 50 sec
  • Dolet: 434 km
  • Výzbroj: dva synchronizované kulomety Vickers Mk.V ráže 7,7 mm, se zásobou 600 nábojů na zbraň

Prameny[editovat | editovat zdroj]

  • Alec S. C. Lumsden, MRAeS, Owen Thetford, On Silver Wings, 1993, ISBN 1-85532-374-5
  • Jiří Hornát, Hawker Hornet a Fury, monografie v L+K číslo 21-24, ročník LXXIII
  • K. Susa, M. Velek, Hawker Fury, rubrika „Malé letectvo“, L+K číslo 23-25, ročník LVI