Gloster F.9/37

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Gloster F.9/37
První prototyp Gloster F.9/37 „Reaper“
První prototyp Gloster F.9/37 „Reaper“
Určenístíhací letoun
VýrobceGloster
ŠéfkonstruktérW. G. Carter
První let3. dubna 1939
UživatelRoyal Air Force
Vyrobeno kusů2
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Gloster F.9/37 Reaper byl britský dvoumotorový jednomístný dolnoplošný stíhací letoun s dvojitou SOP z období druhé světové války.

Vznik a vývoj[editovat | editovat zdroj]

Gloster Reaper vznikl na základě specifikace Air Ministry F.9/37 z roku 1937 požadující stíhací dvoumístný dvoumotorový stroj s mohutnou pevnou hlavńovou výzbrojí. Nový šéfkonstruktér společnosti Gloster, W. G. Carter, využil návrh draku z nerealizovaného projektu F.34/35 věžového stíhacího letounu H. P. Follanda. Celý jej zmenšil, aerodynamicky doladil a upravil podle nových specifikací. Výzbroj se měla skládat z pěti kanónů Hispano ráže 20 mm. Air ministry projekt přijalo jako jednomístný bez potřeby navigátora a objednalo dva prototypy. Oba měly mít celokovové draky, zatahovací podvozky, stavitelné vrtule a vztlakové klapky. lišit se měly pohonnými jednotkami pro porovnání vlastností a výkonů.

První prototyp (sér. č. L7999) obdržel dvojici dvouhvězdicových čtrnáctiválců Bristol Taurus T-S(a) s výkonem po 772 kW s třílistými stavitelnými vrtulemi Rotol. Druhý prototyp (L8002) pak kapalinou chlazené vidlicové dvanáctiválce Rolls-Royce Peregrine po 650 kW rovněž s vrtulemi Rotol.

Zálet prvního neozbrojeného prototypu provedl šéfpilot P. E. G. Sayer 3. dubna 1939 z letiště v Hucclecote. V květnu s ním létal i M. Daunt, který letoun oficiálně předvedl na základně RAF Northold. V létě byl nový stroj předán k testům do Boscombe Down ke středisku Aeroplane and Armament Experimental Establishment. Pohonné jednotky Taurus verze T-S(a) se ovšem přehřívaly a byly nespolehlivé, navíc byl první Reaper poškozen během přistání v Boscombe Down. Po opravě u mateřské firmy se v dubnu 1940 vrátil k A&AEE s novými motory Taurus T-S(a)III o výkonu 662 kW.

Dne 22. února 1940 Sayers zalétal také druhý exemplář. Mezitím se ovšem změnily požadavky RAF a Air Ministry vypsalo nové specifikace F.18/40 požadující dvoumístný denní a noční těžký stíhací letoun s možností vybavení radarem. Až do roku 1941 konstruktér Carter experimentoval s druhým prototypem ve snaze uplatnit jej i pro nové specifikace, ale v témže roce firma Gloster celý projekt bez objednání sériové výroby zastavila.

Role těžkého stíhacího letounu převzaly modifikované stroje Bristol Beaufighter a později de Havilland Mosquito. Speciálně vyvinuté agregáty Peregrine nalezly uplatnění u sériových dvoumotorových stíhacích a stíhacích bombardovacích strojů Westland Whirlwind.

Hlavní technické údaje[editovat | editovat zdroj]

Údaje platí pro L7999[1]

  • Rozpětí: 15,25 m
  • Délka: 11,29 m
  • Výška: 3,53 m
  • Nosná plocha: 35,86 m²
  • Hmotnost prázdného letounu: 4004 kg
  • Vzletová hmotnost: 5269 kg
  • Max. rychlost v 4700 m: 579 km/h
  • Min. rychlost: 109 km/h
  • Výstup do 7600 m: 17,30 min
  • Dostup: 9144 m
  • Dolet: 650 km

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Balous, Miroslav. Gloster F.9/37 „Reaper“. Letectví a kosmonautika. září 2014, čís. 9, s. 73.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]