Percival Proctor

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Percival Proctor
Percival Proctor (G-AIAA)
Percival Proctor (G-AIAA)
Určení cvičný a kurýrní letoun
Výrobce Percival Aircraft Limited
První let 8. října 1939
Zařazeno 1939
Uživatel Royal Air Force
Fleet Air Arm, Armée de l'Air
Vyrobeno kusů 1268

Percival P-14 Proctor byl britský jednomotorový dvoumístný dolnoplošník celodřevěné konstrukce pro spojovací účely a výcvik.

Vývoj[editovat | editovat zdroj]

Letoun Proctor byl vojenskou variantou britských sportovních a cestovních strojů Percival Vega Gull, které RAF zařadila do služby. Celodřevěných letounů Vega Gullů, jejichž prototyp vzlétl v roce 1935, se do roku 1939 dostalo do britského královského letectva 15 a byly využívány ke spojovacím a kurýrním účelům.

První prototyp čistě vojenského letounu Proctor Mk.I (sér. č. P5998) vzlétl 8. října 1939 a začal se vzápětí sériově vyrábět. Celková produkce třímístných Mk.I pro RAF dosáhla počtu 245 kusů (P5998 až P6322 a R7485 až R7529), z nichž 25 dodala manchesterská společnost F. Hills & Sons.

Verze Proctor Mk.II (BV535 až BV658, Z7193 až Z7256) již neměla zdvojené řízení a sloužila k výcviku radistů. 50 letounů bylo vyprodukováno v subverzi Proctor Mk.IIa (X8825 až X8912).

V roce 1941 byl zalétán prototyp Proctor Mk.III, určený rovněž k výcviku radiooperátorů. Kromě prvního exempláře vyrobeného společností Percival byly ostatní kusy dodány firmou F. Hills & Sons.

Rekonstrukcí původního draku Mk.III, zahrnující zvětšení délky, výšky a šířky trupu, zvýšení počtu členů osádky na 4 a zesílení draku, vznikla varianta Proctor Mk.IV. Sériové stroje byly vybaveny radiostanicemi z bojových letounů a sloužily k výcviku radistů vícemístných letadel. Pohon zajišťoval výkonnější motor, invertní řadový vzduchem chlazený šestiválec de Havilland Gipsy Queen II o výkonu 154 kW s dvoulistou celokovovou stavitelnou vrtulí. Některé byly v pozdějším období přestavěny na kurýrní s dvojím řízením. První z 256 Mk.IV byly RAF dodávány od dubna 1943. Percival dodal 6 kusů (MX450 až MX455), zbylých 250 vzniklo ve dvou sériích u Hillse (NP156 až NP403 a RM160 až RM230).

Do roku 1945 bylo vyprodukováno celkem 1268 kusů letounů včetně civilní verze Proctor Mk.V pro přepravu 4 osob.

Po druhé světové válce sloužily stroje Percival Proctor i v Československu, kde byly označeny jako K-71.

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

Percival Proctor Mk.I
  • Osádka: 1
  • Počet cestujících: 2–4 (dle druhu)
  • Rozpětí: 12,04 m
  • Délka: 8,59 m
  • Výška: 2,21 m
  • Nosná plocha: 18,77 m²
  • Hmotnost prázdného letounu: 1075 kg
  • Vzletová hmotnost: 1588 kg
  • Pohonná jednotka: 1× motor de Havilland Gipsy Six
  • Maximální rychlost: 257 km/h
  • Cestovní rychlost: 250 km/h
  • Dostup: 4260 m
  • Maximální dolet: 1260 km

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ŠIMEK, Ondřej. Percival Proctor Mk.IV. Letectví a kosmonautika. červen 1981, roč. LVII, čís. 12, s. 450 a 451.  

Externí zdroje[editovat | editovat zdroj]