De Havilland DH.95 Flamingo

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
De Havilland DH.95 Flamingo
De Havilland DH.95 (výr. č. 95005)
De Havilland DH.95 (výr. č. 95005)
Určení dopravní letoun
Výrobce De Havilland Aircraft Company
Šéfkonstruktér Geoffrey de Havilland
První let 28. 12 1938
Uživatel Royal Air Force
BOAC
Vyrobeno kusů 14

De Havilland DH.95 Flamingo byl britský dvoumotorový celokovový dopravní hornoplošník pro 12 až 17 pasažérů s tříčlennou posádkou.

Vývoj[editovat | editovat zdroj]

Společnost De Havilland vyvíjela letoun DH.95 z vlastní iniciativy s úmyslem nabídnout jej dopravním společnostem. Prototyp poháněný dvojicí hvězdicových motorů Bristol Perseus XII C po 654 kW byl zalétán 28. prosince 1938. První lety probíhaly s trojitou SOP.

Po druhém prototypu následovala produkce čtrnácti sériových letounů, které již měly standardně dvojité svislé ocasní plochy, větší křídlo a většinou silnější motory Bristol Perseus XVI po 684 kW.

Jeden DH.95 byl dokončen jako prototyp vojenského nákladního a výsadkového stroje s bojovým jménem Hertfordshire. Původní objednávka na 30 letounů pro RAF byla zrušena, zejména pro malou kapacitu trupu.

Nasazení[editovat | editovat zdroj]

První prototyp Flaminga byl v březnu 1939 testován RAF, které projevilo zájem o vojenskou dopravní verzi. Druhým zájemcem se stal civilní dopravce Guernsey and Jersey Airways, který objednal dva kusy. De Havilland letecké společnosti zapůjčil prototyp ke zkušebnímu provozu, kde létal v květnu 1939 s imatrikulací G-AFUE.

De Havilland DH.95 Flamingo (R2766, „Lady of Glamis“), RAF

Ještě před dodávkou obou DH.95 vypukla v Evropě válka a oba první vyrobené stroje převedlo do svého stavu RAF. Užíval je i Winston Churchill se svými poradci pro cesty do Francie.

Další tři sériové DH.95 byly zařazeny ke královské letce RAF. Tento útvar byl k dispozici králi Jiřímu VI. a členům jeho rodiny. Jeden z těchto letounů nosil dočasně civilní označení G-AGCC a v době nebezpečí německé invaze do Británie byl připraven v trvalé pohotovosti k případné evakuaci královské rodiny.

Sedm sériových strojů převzal mezi zářím 1940 a dubnem 1941 dopravce British Overseas Airways Corporation, provozující za války civilní nebo polovojenskou dopravu mimo Velkou Británii. Létaly z káhirského letiště Almaza na tratích směřujících na jihovýchod do Asmary, Adenu a po dobytí Etiopie i do Addis Abeby. Severní linky pak vedly do Palestiny a Turecka.

Z důvodů preferencí výroby vojenskách letounů zastavil De Havilland veškerou další práci na DH.95 a záhy se tak projevil nedostatek náhradních dílů. Stroje tak byly i pro poměrně nevelké poškození stahovány z provozu. Po třech těžkých haváriích DH.95 společnosti BOAC v období 1942-43 byly zbývající Flaminga staženy z provozu. V roce 1945 byly DH.95 lodí převezeny do Británie za účelem dalšího zprovoznění. Byl z nich však sestaven pouze jediný letuschopný stroj (G-AFYH), který nakonec zakoupila letecká společnost British Air Transport. Používala ho krátce v roce 1947, za dva roky byl zrušen a v květnu 1954 sešrotován.

Hlavní technické údaje[editovat | editovat zdroj]

DH.95 Flamingo (G-AFYH), letiště Redhill
  • Rozpětí: 21,35 m
  • Délka: 15,73 m
  • Nosná plocha: 60,54 m²
  • Hmotnost: 5142 kg
  • Vzletová hmotnost: 7990 kg
  • Maximální rychlost: 391 km/h
  • Cestovní rychlost: 328 km/h
  • Stoupavost u země: 7,5 m/s
  • Dostup: 6374 m
  • Dolet 2164 km

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • NĚMEČEK, Václav. Atlas letadel Dvoumotorová pístová dopravní letadla. Praha : Nadas, 1984. 176 s.  
  • NĚMEČEK, Václav. Civilní letadla 1. 1. vyd. Praha : Nakladatelství dopravy a spojů, 1981.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]