Blackburn Skua

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Blackburn B-24 Skua
Blackburn Skua
Blackburn Skua
Určení střemhlavý bombardér
stíhací letoun
Výrobce Blackburn Aircraft
Šéfkonstruktér G. E. Petty
První let 9. února 1937
Zařazeno listopad 1938
Vyřazeno 1941
Uživatel Velká Británie (FAA)
Vyrobeno kusů 192 ks
Varianty Blackburn Roc

Blackburn B-24 Skua byl britský střemhlavý bombardér vzniklý v 30. letech 20.století. Skua byl prvním celokovovým dolnoplošníkem na palubách britských letadlových lodí. Jednalo se o pokrokově řešený, nicméně podmotorovaný letoun se slabými výkony. Jeho zastaralá koncepce se začala projevovat prakticky již v době prvního použití.

Vývoj[editovat | editovat zdroj]

První let prototypu Skua I (K5178) provedl F/Lt A. M. „Dasher“ Blake 9. února 1937. Stroj poháněl motor Bristol Mercury IX o výkonu 617 kW, hlavňovou výzbroj tvořily čtyři pevné kulomety Browning Mk.II ráže 7,7 mm v křídle, střelec ovládal kulomet Lewis Mk.III E. Druhý prototyp (K5179) s prodlouženou přídí poprvé vzlétl 4. května 1938.

Sériové stroje Skua II, první (L2867) z nich vzlétl v srpnu 1938, poháněly pro nedostatek motorů Mercury pohonné jednotky Bristol Perseus XII o 654 kW.

Operační historie[editovat | editovat zdroj]

Dne 25. září 1939 bylo sestřelením létajícího člunu Dornier Do 18 letounem Skua od 803. perutě Fleet Air Arm z letadlové lodě HMS Ark Royal dosaženo prvního potvrzeného britského vzdušného vítězství nad Němci ve druhé světové válce. Osádku vítězného letounu tvořil pilot S. B. Even a střelec B. M. Seymoure. Na HMS Ark Royal zároveň sloužila také peruť č. 800, rovněž s letouny Blackburn Skua, dalšími útvary vyzbrojenými tímto typem byla 801. peruť na HMS Furious a pozemní 806. peruť s domovskou základnou v Eastleigh.

Podruhé se zapsaly tyto stroje do historie britského námořního letectva 10. dubna 1940, když se 16 letounům Skua II, které odstartovaly z orknejského letiště Hatston, podařilo potopit poškozený německý křižník Königsberg, kotvící u mola Skoltegrund v Bergenu.

Rovněž v dubnu pak za velkých ztrát kryly letouny Skua boje britských vojsk u Narviku.

V červnu 1940 stroje 801. perutě ze základny Detling v Kentu podporovaly evakuaci armády od Dunkerku. Skuy operující z paluby lodi Ark Royal v červenci 1940 střemhlavě bombardovaly francouzské válečné lodě v přístavu Oran[1] a v září téhož roku se podílely se na střetnutí u Dakaru během něhož došlo k poškození bitevní lodě Richelieu.

Blackburn Skua Mk.II (L3007)

Ačkoliv si Skuy vedly poměrně dobře proti nepřátelským bombardérům v Norsku a ve Středomoří, ve střetnutích s moderními stíhačkami Bf 109 utrpěly těžké ztráty a v roce 1941 byly staženy z prvoliniové služby. Skua byl nahrazen stíhačkami Fairey Fulmar v březnu 1941 nejprve u 800. perutě na lodi Furious, které mohly nést dvojnásobnou výzbroj a také byly o 80 km/h rychlejší. 801. a 803. peruť přezbrojila z letounů Skua II na stroje Hawker Sea Hurricane v srpnu a květnu 1941. Rovněž 806. peruť se vzdala typu Skua ve prospěch Fulmarů.

Skua se mohl prosadit jako střemhlavý bombardér, ale velení námořnictva nerozpoznalo jeho potenciál a navíc preferovalo torpédové bombardéry. Skuy byly nadále používány pro výcvik a tahání terčů. Poslední Skua byl vyřazen ze služby v březnu 1945.

Varianty[editovat | editovat zdroj]

  • Skua Mk I: 2 prototypy
  • Skua Mk II: dvoumístný stíhací/střemhlavý bombardovací letoun pro Royal Navy – 190 kusů postaveno firmou Blackburn v Brough Aerodrome

Specifikace (Skua Mk II)[editovat | editovat zdroj]

Data podle: Fleet Air Arm Archive[2]

Hlavní technické údaje[editovat | editovat zdroj]

Blackburn Skua L2923
  • Osádka: 2 (pilot, střelec-radista-pozorovatel)
  • Rozpětí: 14,1 m
  • Délka: 10,8 m
  • Výška: 4,3 m
  • Nosná plocha: 29,0 m²
  • Plošné zatížení: 128 kg/m²
  • Hmotnost prázdného letounu: 2490 kg
  • Vzletová hmotnost : 3730 kg
  • Pohonná jednotka: 1 × hvězdicový vzduchem chlazený devítiválec Bristol Perseus XII
    • Výkon pohonné jednotky: 905 k (675 kW)

Výkony[editovat | editovat zdroj]

  • Maximální rychlost: 360 km/h ve výšce 2000 m
  • Dostup: 6150 m
  • Stoupavost: m/s
  • Dolet: 1300 km
  • Poměr výkon/hmotnost: 180 W/kg

Výzbroj[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Blackburn Skua

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Němeček Václav, Blackburn Skua, Letectví+Kosmonautika, 1996, str.44, č.18
  2. Blackburn Skua Aircraft Profile [online]. 2000-04-03, [cit. 2007-03-26]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Zbyněk Válka, Stíhací letadla 1939-45/ Velká Británie - Německo
  • NĚMEČEK, Václav. Blackburn Skua. Letectví a kosmonautika. 1996, roč. LXXII., čís. 18, s. 44.  
  • GENF, S. A.. Encyklopedie letadel. 1. vyd. Ivanka pri Dunaji : Slovo, 1998. ISBN 80-85711-35-4. S. 131.  
  • SCHMID, Jaroslav. Stíhací a bombardovací letadla Velké Británie 1939-45 1. díl. Plzeň : Fraus, 1995. 68 s. ISBN 80-85784-37-8.  
  • GUNSTON, Bill. Bojová letadla druhé světové války. Praha : Svojtka&Co., 2006. 479 s. ISBN 80-7237-203-3.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]