Slingsby Hengist

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Hengist
Hengist Mk.I (DG676) ve vleku během zkoušek na základně Airborne Forces Experimental Establishment na letišti Sherburn-in-Elmet v hrabství Yorkshire, duben 1943
Hengist Mk.I (DG676) ve vleku během zkoušek na základně Airborne Forces Experimental Establishment na letišti Sherburn-in-Elmet v hrabství Yorkshire, duben 1943
Určení transportní kluzák
Výrobce Slingsby Sailplanes
Šéfkonstruktér John Frost
První let leden 1942
Vyřazeno 1946
Charakter vyřazen ze služby
Uživatel Royal Air Force
Výroba 19421944
Vyrobeno kusů 18
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Slingsby Hengist byl britský transportní kluzák vzniklý u společnosti Slingsby Sailplanes Ltd. Podobně jako další britské vojenské kluzáky druhé světové války nesl jméno válečníka začínající od „H“, v tomto případě mytického jutského nájezdníka Hengista.

Vznik a vývoj[editovat | editovat zdroj]

K použití útočných kluzáků byly ozbrojené síly Spojeného království přivedeny úspěšným nasazením tohoto prostředku nacistickým Německem, které v květnu 1940 použilo kluzáky typu DFS 230 k útoku na belgickou pevnost Eben-Emael.[1] Výhodu kluzáků proti padákovému výsadku představovala okamžitá koncentrace vysazených sil, namísto jejich rozptýlení.

Slingsby T.18 Hengist zkonstruoval John „Jack“ Frost. Jednalo se o patnáctimístný kluzák navržený podle požadavků zadaných Air Ministry ve Specification X.25/40 (vydaných na základě operačního požadavku O.R.98), vydaných v únoru 1941 a formulovaných pro případ, že by se nenašel dostatečně výkonný vlečný letoun pro větší typ Airspeed Horsa.[2] Koncem roku 1941 byly objednány čtyři prototypy, z nichž první, sériového čísla DG570, byl zalétán v lednu 1942 ve vleku za bombardérem Armstrong Whitworth Whitley.[3]

Mezi únorem 1943 a březnem 1944 převzalo Royal Air Force (RAF) celkem 14 sériových kusů.

Celodřevěný[4] typ se vyznačoval charakteristickým vzhledem s oblými liniemi profilu trupu a plochými boky. Jedním z osobitých Frostových konstrukčních prvků bylo použití nafukovacího gumového vaku na spodní části trupu v roli ližiny určené pro přistávání,[4] po odhození kolového podvozku užívaného pro vzlety. Sériové exempláře měly zesílený podvozek, a výrobce je označoval jako Mk.III, ale toto označení nebylo RAF užíváno.[3]

Operační historie[editovat | editovat zdroj]

Dva kluzáky Hengist Mk.I byly předány cvičné jednotce Glider Pilots' Exercise Unit, zatímco další byly použity u experimentálních jednotek anebo zůstaly ve skladech. Výroba typu byla skončena poté co v rámci programu Lend-Lease započaly dodávky amerického typu Waco Hadrian.[2] Hengist tak zůstal záložním typem, který se nedočkal bojového nasazení, a v roce 1946 byl vyřazen ze služby.[3]

Specifikace (Hengist Mk.I)[editovat | editovat zdroj]

Údaje dle[2][5]

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

  • Osádka: 2 (pilot a kopilot)[4]
  • Kapacita: 15 plně vyzbrojených vojáků[4]
  • Délka: 17,22 m (56 stop a 6 palců)
  • Rozpětí křídel: 24,38 m (80 stop)
  • Nosná plocha: 72,46 m² (780 čtverečních stop)
  • Štíhlost křídla: 8,2
  • Profil křídla: NACA 2415 (u kořene), NACA 4412 (špice)
  • Prázdná hmotnost: 2 100 kg (4 630 liber)
  • Vzletová hmotnost: 3 788 kg (8 351 liber)

Výkony[editovat | editovat zdroj]

  • Pádová rychlost: 77 km/h (42 uzlů, 48 mph) v tahu
  • Rychlost v tahu: 209 km/h (130 mph, 113 uzlů)
  • Klouzavost: 14:1
  • Zatížení křídel: 52,3 kg/m² (10,7 lb na čtvereční stopu)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Slingsby Hengist na anglické Wikipedii.

  1. Simons 1996, s. 99.
  2. a b c Ellison 1971, s. 188.
  3. a b c Swanborough 1997, s. 89.
  4. a b c d Mrazek 2011.
  5. Simons 1996, s. 101.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BISHOP, Chris. New York: Sterling Publishing Company, Inc, 2002. ISBN 1-58663-762-2. (anglicky) 
  • BROWN, Robert G. On the Edge: Personal Flying Experiences During the Second World War. Renfrew, Ontario, Canada: General Store Publishing House, 1999. ISBN 978-1-896182-87-2. (anglicky) 
  • ELLISON, Norman, 1971. British Gliders and Sailplanes. London: A & C Black ltd. ISBN 0713611898. (anglicky) 
  • FLINT, Keith. Airborne Armour: Tetrarch, Locust, Hamilcar and the 6th Airborne Armoured Reconnaissance Regiment 1938–1950. Solihul, W. Midlands, UK: Helion & Company Ltd, 2006. ISBN 1-874622-37-X. (anglicky) 
  • LYNCH, Tim. Silent Skies: Gliders At War 1939–1945. Barnsley, UK: Pen & Sword Military, 2008. ISBN 0-7503-0633-5. (anglicky) 
  • MARCH, Daniel J. British Warplanes of World War II. London: Aerospace Publishing, 1998. ISBN 1-874023-92-1. (anglicky) 
  • MONDEY, David. The Hamlyn Concise Guide to British Aircraft of World War II. London: Chancellor Press, 2002. ISBN 1-85152-668-4. (anglicky) 
  • MRAZEK, James E, 2011. Airborne Combat: The Glider War/Fighting Gliders of WII. Mechanicsburg, Pennsylvania: Stackpole Books. ISBN 978-0-8117-0808-1. Kapitola The British Glider Effort, s. 321-344. (anglicky) Formát EPUB. 
  • MUNSON, Kenneth. Aircraft of World War II. New York: Doubleday and Company, 1972. ISBN 0-385-07122-1. (anglicky) 
  • OTWAY, T.B.H. The Second World War 1939–1945 Army: Airborne Forces. London: Imperial War Museum, 1990. ISBN 0-901627-57-7. (anglicky) 
  • SIMONS, Martin, 1996. Slingsby Sailplanes. London: Airlife Publishing. ISBN 1-85310-732-8. (anglicky) 
  • SMITH, Claude. History of the Glider Pilot Regiment. London: Pen & Sword Aviation, 1992. ISBN 1-84415-626-5. (anglicky) 
  • SWANBOROUGH, Gordon, 1997. British Aircraft at War, 1939–1945. East Sussex, UK: HPC Publishing. ISBN 0-9531421-0-8. (anglicky) 
  • THETFORD, Owen. Aircraft of the Royal Air Force since 1918. 7. vyd. London: Putnam & Company, 1979. ISBN 9780370301860. (anglicky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]