Blackburn B-20

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Blackburn B-20
Blackburn B-20
Blackburn B-20
Určení Hydroplán
Výrobce Blackburn Aircraft Ltd.
Šéfkonstruktér J. D. Rennie
První let 27. 3. 1940
Uživatel Royal Air Force
Vyrobeno kusů 1
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Blackburn B-20 byl britský dvoumotorový hornoplošný celokovový létající člun s pětičlennou osádkou, určený k plnění role námořního hlídkového a protiponorkového letounu.

Vznik[editovat | editovat zdroj]

Rychlost létajících člunů byla omezena aerodynamickým odporem, vyplývajícím z řešení jejich konstrukce. Zdrojem zvýšeného odporu vzduchu byly zejména vyrovnávací plováky pod křídlem, jejich vzpěry a vysoký člunový trup s kýlovými stupni.

V únoru 1935 si šéfkonstruktér vodních letadel společnosti Blackburn, major J. D. Rennie, nechal patentovat způsob snížení příčného průřezu trupu létajícího člunu za letu. Oddělil z trupu člunovou část, která se při vzletu a přistání spouštěla na vzpěrách dolů na vzdálenost potřebnou k ochraně vrtulí před vodní tříští, za letu se pak stejným mechanismem zvedla do vybrání ve spodní části trupu.

V roce 1936 vypsalo britské ministerstvo letectví specifikace R.1/36 na vývoj středního hydroplánu se dvěma motory. Firma Blackburn přihlásila svůj projekt B-20 s uspořádáním trupu podle J. D. Rennieho a ministerstvo nařídilo stavbu jednoho prototypu k otestování jeho patentu.

Vývoj[editovat | editovat zdroj]

Za pohon prototypu Blackburn B-20 byly zvoleny dva čtyřiadvacetiválcové motory do X typu Rolls-Royce Vulture s výkonem po 1345 kW. Pod vlastním nízkým trupem s plochou spodní částí nesly vzpěry člunovou konstrukci, jejíž pohyb nahoru a dolů ovládala čtveřice hydraulických pracovních válců. V člunové části, rozdělené na devět oddílů, bylo neseno palivo. Vyrovnávací plováky byly rovněž zatažitelné a během letu tvořily koncové oblouky obou polovin křídla.

Dokončený B-20 (V8914) byl v březnu 1940 spuštěn na řeku Clyde a dvacátého sedmého téhož měsíce jej pilot Harry Bailey zalétal. Při čtvrtém letu 4. dubna došlo k zatažení člunové části a plováků. Během pátého letu, konaného 7. dubna, byl na naléhání technika firmy Rolls-Royce proveden pětiminutový let na plný plyn. Test motorů byl proveden ve výšce 1830 m se zataženými plováky a vysunutou člunovou částí. Po dvou minutách letoun dosáhl rychlosti 458 km/h, při které se ovšem projevil flutter (třepotání) křidélek, který neustal ani po zastavení motorů. Neovladatelný stroj se zřítil do moře, dvě z pěti osob havárii nepřežily.

Hlavní technické údaje[editovat | editovat zdroj]

Údaje dle[1]

  • Rozpětí: 25,06 m
  • Rozpětí s vysunutými plováky: 23,15 m
  • Délka: 23,18 m
  • Výška s vysunutou člunovou částí: 9,10 m
  • Výška se zasunutou člunovou částí: 7,50 m
  • Nosná plocha: 99,16 m²
  • Vzletová hmotnost: 15 890 kg
  • Maximální rychlost v 1750 m: 463 km/h
  • Maximální rychlost v 4575 m: 492 km/h
  • Cestovní rychlost: 322 km/h
  • Dolet: 2414 km

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Němeček, Václav. Blackburn B-20. Letectví a kosmonautika. červenec 1987, roč. LXIII., čís. 15, s. 32.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]