Fairey Barracuda

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Fairey Barracuda
Fairey Barracuda Mk II (P9926) s 18palcovým torpédem
Fairey Barracuda Mk II (P9926) s 18palcovým torpédem
Určení střemhlavý bombardér
torpédový bombardér
Výrobce Fairey Aviation Co. Ltd., Westland Aircraft a Blackburn Aircraft
Šéfkonstruktér Marcel Lobelle
První let 7. prosince 1940
Zařazeno 1942
Uživatel Fleet Air Arm
Výroba 1941–1945
Vyrobeno kusů 2572

Fairey Barracuda byl první britský jednoplošný torpédový a střemhlavý bombardér užívaný v době druhé světové války. Mělo se jednat o letoun, který by byl náhradou za dvojplošný Fairey Swordfish a Fairey Albacore. Jeho konstrukce však nebyla příliš zdařilá, a to zejména v tom, že s jednalo o pomalý stroj, který měl navíc složitý mechanismus zatahování kol do trupu.

Vznik[editovat | editovat zdroj]

Britské Ministerstvo letectví zformulovalo požadavky na nový letoun v roce 1937 specifikací S.24/37, které byly v lednu 1938 upřesněny. Jednou ze šesti firem reagujících na výzvu byla i společnost Fairey Aviation Company, jejíž návrh zaujal společnou komisi Ministerstva letectví a Admirality. V červnu 1938 proto obdržela objednávku na dva prototypy.

Vývoj[editovat | editovat zdroj]

První prototyp označený Fairey Type 100 vzlétl 7. prosince roku 1940 z továrního letiště Great West Aerodrome, v květnu 1941 byl zkoušen na letadlové lodi HMS Victorious a na podzim téhož roku byly jeho vlastnosti ověřovány ve Výzkumném ústavu letadel a výzbroje v Bocombe Down.

Druhý prototyp s modifkovanými ocasními plochami byl zalétán 29. června 1941. Pohon prototypů zajišťoval dvanáctiválcový motor do V Merlin 30 s výkonem 927 kW. Stejná pohonná jednotka byla zabudovaná i do prvních jednatřiceti sériových strojů Fairey Barracuda Mk.I. Produkce probíhala jak u společnosti Fairey ve Stockportu, tak u společnosti Westland v Yeovilu.

Další sériově vyráběná varianta s řadovým motorem Rolls Royce Merlin 32 s výkonem 1206 kW pohánějícím čtyřlistou vrtuli nesla označení Barracuda Mk.II. První "dvojky" se dostaly k bojovým jednotkám v březnu roku 1943 a do prvních bojových akcí zasáhly s 810. perutí umístěné na HMS Illustrious v srpnu 1943.

Následující typ Barracuda Mk.III byl vybaven protilodním vyhledávacím radiolokátorem ASV Mk.IIN nebo ASV Mk.X s parabolickou anténou. Nejznámější vojenskou akcí Barracud se staly nálety na německou bitevní loď Tirpitz mezi dubnem a srpnem v roce 1944.

Koncem roku 1944 vzniklo přestavbou z Mk.II deset letounů Barracuda Mk.IV s motorem Rolls Royce Griffon 37 s výkonem 1485 kW.

Fairey Barracuda Mk.I

16.listopadu 1944 vzlétl prototyp Barrcuda Mk.V s motorem Griffon VII o výkonu 1360 kW. Byl to přestavěný starší model Mk.II (P9876), který v pozdějších fázích zkoušek obdržel motor Griffon VIII o stejném výkonu. Po prototypu bylo přestavěno dalších šest strojů z upravených dílů starších verzí. Prvním ze třicetikusové série Mk.V s motorem Griffon 37 o výkonu 1485 kW byl letoun s č. RK530 zalétaný 22. listopadu 1945. Tato varianta byla vybavena protilodním radarem ASH, měla zesílený drak, větší křídlo a palivové nádrže. Obrana zadní polosféry dvojkulometem Vickers K byla vypuštěna a osádka byla redukovaná na dva členy. Poslední Mk.V dolétaly v roce 1950 u cvičné 744., 750. a 753. squadrony. V různých obměnách bylo vyprodukováno 2572 kusů těchto letounů.

Hlavní technické údaje[editovat | editovat zdroj]

Fairey Barracuda
  • Osádka: 3 muži
  • Rozpětí: 14,50 m
  • Délka: 12,18 m
  • Výška: 4,58 m
  • Nosná plocha: 37,62 m²
  • Hmotnost prázdného letounu: 4445 kg
  • Vzletová hmotnost: 6386 kg
  • Pohonná jednotka: 1 × čtyřdobý zážehový kapalinou chlazený přeplňovaný vidlicový dvanáctiválec Rolls-Royce Merlin 32
  • Výkon pohonné jednotky: 1640 k (1225 kW)
Fairey Barracuda Mk.III

Výkony[editovat | editovat zdroj]

  • Rychlost: 338 km/h
  • Dostup: 6585 m
  • Dolet: 1165 km

Výzbroj[editovat | editovat zdroj]

  • 2 × 7,7mm kulomet Vickers K
  • 5 závěsníků (1 pod trupem, 2 pod každým křídlem) pro až 735 kg výzbroje
    • Varianty podvěšené výzbroje: Torpédo Mk.XIIB, pumy, miny či hlubinné nálože

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • SCHMID, Jaroslav. Stíhací a bombardovací letadla Velké Británie 1939-45 1. díl. Plzeň : Fraus, 1995. 68 s. ISBN 80-85784-37-8.  
  • NĚMEČEK, Václav. Fairey Barracuda V. Letectví a kosmonautika. březen 1985, roč. LXI., čís. 10, s. 27.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]