Bitva o Bir Hakeim

Bitva o Bir Hakeim
	konflikt: Druhá světová válka v Africe, bitva u Gazaly
	Příslušníci 13. půlbrigády Cizinecké legie v bitvě
Trvání	26. května – 11. června 1942
Místo	oáza Bir-Hakeim, Kyrenaika
Souřadnice	31°35′38″ s. š., 23°28′47″ v. d.
Výsledek	vítězství Osy; úspěšný zadržovací boj Francouzů;
Strany
Nacistické Německo; Italské království	Svobodní Francouzi
Velitelé
Erwin Rommel	Marie Pierre Kœnig
Síla
přesně neznámá, 270 děl ráží od 75 do 210 mm	3 703 mužů, 54 děl ráže 75 mm
Ztráty
asi 3 000 padlých a raněných, 277 zajatých; 49 letadel, 52 tanků, 11 obrněných automobilů	270 padlých a raněných, 814 zajatých, 40 děl ráže 75 mm
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bitva o Bir Hakeim se odehrála u stejnojmenné oázy v libyjské poušti, jihozápadně od Tobruku, v rámci bitvy u Gazaly (26. května – 21. června 1942). 1. brigáda Svobodných Francouzů pod velením brigádního generála Marie-Pierra Kœniga se bránila v opevněném opěrném bodě téměř dva týdny, od 26. května do 11. června, proti přesile německo-italské Panzerarmee Afrika pod velením generála Erwina Rommela. Panzerarmee dobyla Tobruk o deset dní později.

Zpoždění ofenzívy Osy způsobené obranou Bir Hakeimu vedlo ke zrušení operace Herkules, invaze Osy na Maltu. Rommel následně vpadl do Egypta, zpomalovaný britskými zdržovacími akcemi až do první bitvy u El Alameinu v červenci, kde byl postup Osy zastaven. Obě strany bitvu využily propagandisticky, Winston Churchill prohlásil Svobodné Francouze za „Bojující Francouze“.

Popis

Bir Hakeim je osamělá oáza v Západní poušti a dřívější turecká pevnost. Během bitvy o Gazalu se zde 1. brigáda Svobodné Francie brigádního generála Marie Pierre Kœniga čtrnáct dní bránila přesile německých a italských sil pod velením generálplukovníka Erwina Rommela, než před hrozbou obklíčení spořádaně ustoupila. Později byla bitva propagandisticky využita všemi zúčastněnými stranami. Pod náporem Rommelových sil o deset dnů později padl Tobruk^[2]^[7] a Rommelův nápor pokračoval navzdory zadržovacím akcím, dokud nebyl v červenci zastaven Brity v první bitvě u El Alameinu. Tehdy dosáhly síly Osy největších územních zisků během severoafrického tažení.

Význam

Bir Hakeim sice padl, vojska Osy však utrpěla velké ztráty a jejich postup se zdržel. Během té doby se britské jednotky mohly po předchozích porážkách opět soustředit a Svobodní Francouzi si získali u spojeneckého velení autoritu, která pomohla k jejich politickému uznání.

Osobnosti účastnící se bitvy

Pierre Messmer – pozdější gaullistický ministerský předseda Francie
Admirál Walter Cowan
Richard Zdráhala – společně s Františkem Fajtlem sepsal o bitvě u Bir Hakeimu knihu Válčil jsem v poušti
Otto Wagner^[8]

Poznámky

↑ Na postavení francouzské formace útočila nejprve italská 132. tanková divize „Ariete“ a později kombinované síly 101. divize motorizované pěchoty „Trieste“ a německé 90. lehké divize. Podle německé Wikipedie celkem 45 000 mužů

Reference

1 2 Tricolor over the Sahara: the desert battles of the Free French, 1940-1942, Edward L. Bimberg, Greenwood Publishing Group, 2002, p. 109, 101
1 2 3 Der Mythos des Gaullismus: Heldenkult, Geschichtspolitik und Ideologie 1940 bis 1958, Matthias Waechter, Wallstein Verlag, 2006
1 2 BERGOT, Erwan. Bír Hakím. Překlad Jiří Chodil. Plzeň: Mustang, 1996. (Military). ISBN 9788071912187. Kapitola Dodatek 6: Palebné prostředky použité v Bír Hakímu, s. 295.
1 2 BUFFETAUT, Yves. Bir-Hakeim (La guerre du désert, tome II). Paříž: Histoire et collections, 1992. (Les grandes batailles de la Seconde guerre mondiale). OCLC number: 463803978. Kapitola La Bataille de Bir-Hakeim : un bilan, s. 150. (francouzština)
↑ The Second World War: Europe and the Mediterranean, Thomas B. Buell,John N. Bradley, Thomas E. Griess, Jack W. Dice, John H. Bradley, Square One Publishers, Inc., 2002, p. 169
↑ Ford, p. 64.
↑ Schlachtenmythen: Ereignis, Erzählung, Erinnerung, Susanne Brandt, p. 170
↑ Otto Wagner [online]. [cit. 2013-07-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-11-26. (francouzsky)

Literatura

Jean-Louis Crémieux-Brilhac, La France Libre, NRF, Paris, 1996.
Erwan Bergot, La Légion au combat, Narvik, Bir-Hakeim, Dièn Bièn Phu, Presses de la Cité, 1975
BIMBERG, Edward L. Tricolor over the Sahara: The desert battles of the Free French, 1940-1942. [s.l.]: Greenwood Publishing Group, 2002. ISBN 978-0-313-31654-8.
Buffetaut, Yves. La guerre du desert II: Bir-Hakeim. Armes Militaria Magazine HS 06. Paris, 1992
Ford, Ken. Gazala 1942: Rommel's greatest victory. Osprey Publishing. Oxford, 2008 ISBN 978-1-84603-264-6
Général Kœnig, Bir Hakeim, Ed. Robert Laffont, Paris, 1971.
Lepage, Jean-Denis G.G. (2008). The French Foreign Legion: An Illustrated History. McFarlane & Company Inc. Jefferson, North Carolina. ISBN 978-0-7864-3239-4
Dominique Lormier, Rommel: La fin d’un mythe, Ed. Le Cherche midi, Paris, 2003.
Pierre Messmer, La bataille de Bir Hakeim, Revue Espoir, Paris, September 1986.
Raphaël Onana, Un homme blindé à Bir-Hakeim, Ed. L'Harmattan.
PLAYFAIR, Major-General I.S.O.; WITH FLYNN, Captain F.C. (R.N.); MOLONY, Brigadier C.J.C.; GLEAVE, Group Captain T.P. The Mediterranean and Middle East, Volume III: British Fortunes reach their Lowest Ebb (September 1941 to September 1942). Uckfield, UK: Naval & Military Press, c1st. pub. HMSO:1960 (History of the Second World War, United Kingdom Military Series). ISBN 1-84574-067-X.
Generalfeldmarschall Rommel, Archives Rommel, Herrlingen-Blaustein.
Daniel Rondeau and Roger Stephane, Des hommes libres: La France Libre par ceux qui l'ont faite (Testimonies: Chapter 16, p. 243 and s.), Ed. Bernard Grasset, Paris, 1997.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Bitva o Bir Hakeim na Wikimedia Commons
Jean-Philippe Liardet: Bir Hakeim 1942, Svobodní Francouzi proti Rommelovým plánům (francouzsky)
Jednotky u Bir Hakeim: 'La 13ème DBLE'; 'Le 1er RAMA'; 'Le 1er RFM'; 'Le BIMP' (francouzsky)
Pád Gazálské linie (anglicky)
Parlamentní debata v Dolní sněmovně, úřední záznam z 2. července 1942 (anglicky)

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

[3] Na postavení francouzské formace útočila nejprve italská 132. tanková divize „Ariete“ a později kombinované síly 101. divize motorizované pěchoty „Trieste“ a německé 90. lehké divize. Podle německé Wikipedie celkem 45 000 mužů

[Bimberg-1] 1 2 Tricolor over the Sahara: the desert battles of the Free French, 1940-1942, Edward L. Bimberg, Greenwood Publishing Group, 2002, p. 109, 101

[Waechter-2] 1 2 3 Der Mythos des Gaullismus: Heldenkult, Geschichtspolitik und Ideologie 1940 bis 1958, Matthias Waechter, Wallstein Verlag, 2006

[Bergotpp-4] 1 2 BERGOT, Erwan. Bír Hakím. Překlad Jiří Chodil. Plzeň: Mustang, 1996. (Military). ISBN 9788071912187. Kapitola Dodatek 6: Palebné prostředky použité v Bír Hakímu, s. 295.

[Buffetautbilan-5] 1 2 BUFFETAUT, Yves. Bir-Hakeim (La guerre du désert, tome II). Paříž: Histoire et collections, 1992. (Les grandes batailles de la Seconde guerre mondiale). OCLC number: 463803978. Kapitola La Bataille de Bir-Hakeim : un bilan, s. 150. (francouzština)

[Buell-6] The Second World War: Europe and the Mediterranean, Thomas B. Buell,John N. Bradley, Thomas E. Griess, Jack W. Dice, John H. Bradley, Square One Publishers, Inc., 2002, p. 169

[7] Ford, p. 64.

[Brandt-8] Schlachtenmythen: Ereignis, Erzählung, Erinnerung, Susanne Brandt, p. 170

[9] Otto Wagner [online]. [cit. 2013-07-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-11-26. (francouzsky)

[1]

[2]

[p 1]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]