Radiotechnika

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Radiotechnika je jeden z hlavních oborů elektrotechniky zabývající se přenosem informace pomocí elektromagnetického vlněníradiových vln.

Vznik a využití[editovat | editovat zdroj]

Za vznik radiotechniky lze považovat vynález vysokofrekvenčního LC oscilátoru netlumených elektromagnetických kmitů Heinricha Rudolfa Hertze ke konci 19. století. K průkopníkům v radiotechnice rovněž patří ruský fyzik Alexandr Stěpanovič Popov a italský fyzik Guglielmo Marconi.

Radiotechnika je využívána v obrovském množství lidské činnosti. Radiotechnická zařízení lze spatřit každodenně v běžném životě. Typickým příkladem využití radiotechniky v běžném životě je mobilní telefon, autorádio, televizní přijímač. Radiotechnika je využívána ke komunikaci v armádě, v telemetrii, k ovládání zařízení na dálku, v modelářství atd. K základním prvkům radiotechniky patří vysílač a přijímač.

Zájmová sdružení[editovat | editovat zdroj]

Hodně lidí se zabývá radiotechnikou ze záliby. Takový člověk se nazývá radioamatér, je držitelem radioamatérské licence a získal od příslušného úřadu povolení k vysílání. Po celém světě existují spousty zájmových radioamatérských sdružení provozující kolektivní radioamatérský sport.

Sdružují se také sběratelé historických přístrojů, v Česku např. ve spolku Historický radioklub československý.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]


Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]