Vegetariánství

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tento článek pojednává o způsobu stravování, kdy se nejí maso. Možná hledáte: veganství – odmítnutí všech živočišných produktů.
Vegetariánská strava pochází z rostlin a je s nebo bez vajec nebo mléčných výrobků.[1]
Různé veganské a vegetariánské lahůdky.

Vegetariánství je takový způsob lidského stravování (diety), kdy je z jídelníčku vyloučeno maso (červené maso, drůbež, mořské plody a maso z jiných živočichů); může zahrnovat i vyloučení vedlejších produktů z porážky živočichů.[2][3][4][5]

K vegetariánství se lidé hlásí z různých důvodů. Někteří nejedí maso z etických důvodů, z úcty ke zvířatům, která vnímají bolest a stres. Tyto etické pohnutky jsou kodifikovány v rámci různých náboženských vyznání spolu s právy zvířat. Další motivace pro vegetariánství souvisí se zdravím a s politickými, ekologickými, kulturními, estetickými, ekonomickými nebo osobními preferencemi. Existují rozdílné druhy vegeteriánské stravy jako ovo-vegetariánská strava (zahrnuje vejce, ale ne mléčné výrobky), lakto-vegetariánská strava (zahrnuje mléčné výrobky, ale ne vejce), a ovo-lakto vegetariánská strava (zahrnuje jak vejce, tak i mléčné výrobky). Veganská strava vylučuje všechny produkty živočišného původu včetně vajec, mléčných výrobků a medu. Někteří vegani se také vyhýbají dalším živočišným produktům jako jsou včelí vosk, oděvy z kůže nebo hedvábí nebo krém na boty z husího tuku.

Různé balené či zpracované potraviny, včetně koláčů, sušenek, bonbónů, čokolády nebo jogurtů, často obsahují nepřiznané živočišné složky (například barviva) a vegetariáni mohou mít kvůli pravděpodobnosti takových příměsí obavy.[4][6] Vegetariáni často zkoumají před zakoupením nebo před spotřebou výrobky na přítomnost živočišných složek.[6] Vegetariáni se nicméně liší ve svých postojích týkajících se těchto složek. Například někteří vegetariáni si nemusí být vědomi role zvířecího syřidla obvyklého při výrobě sýrů, a proto mohou tyto výrobky nevědomky spotřebovávat,[4][7][8] ale jiní vegetariáni nemusí mít s jeho spotřebou problém.[4][5]

Polovegetariánská (semivegetariánská, částečně bezmasá) strava se skládá převážně z vegetariánských jídel, ale může zahrnovat i občasnou konzumaci ryb nebo drůbeže nebo někdy i jiných druhů masa. Ti, jejichž strava obsahuje ryby nebo drůbež, mohou někdy definovat pojem maso pouze jako savčí maso a mohou se identifikovat s vegetariánstvím.[9][10] Pescetariánská strava je popisována jako "ryby ano, ale ne žádné jiné maso".[11] Hovorové využívání asociací mezi těmito životosprávami a vegetariánstvím vedlo různé vegetariánské skupiny jako například Vegetariánskou společnost ke konstatování, že strava obsahující tyto složky není vegetariánská, protože ryby a ptáci jsou také živočichové.[12]

Etymologie

V angličtině se slovo vegetarian používá od roku 1839 a významem odpovídá tomu, co se dříve označovalo jako „rostlinná strava“. Má se za to, že jde o spojení anglického slova vegetable (rostlina) a přípony -arian (jako v agrarian). (John Davis dokazuje, že pravděpodobně nebylo odvozeno z latinského slova vegetus.[13]) Termín byl zpopularizován, když byla založena vegetariánská společnosti v Manchesteru ve Velké Británii v roce 1847.[14][15] Nejranější výskyty termínu se zdají mít souvislost s Alcottovým domem, školou na severu londýnské části Ham Common, otevřeným v červenci 1838 Jamesem Pierrepontem Greavesem. Od roku 1841, kdy byl známý jako Concordium nebo Industry Harmony College, instituce vydávala vlastní brožury „The Healthian“, které obsahují jeden z prvních výskytů výrazu „vegetarian“.[16][17]

Do češtiny bylo slovo převzato a doplněno o čárku nad druhým a – tím vzniklo české slovo vegetarián.

Vegetariánský oběd v indické Mysore

Dějiny

Nejstarší záznam o vegetariánství pochází již ze 7. století před naším letopočtem z Harappské kultury (protoindické civilizace)[18], která vštěpovala toleranci vůči všem živým bytostem.[19][20]

Vegetariánství bylo praktikováno také přibližně o sedm století později (mezi lety 30 př. n. l. a 50 n .l.) v severním thráckém regionu: příslušníci kmene Mezů, který obýval dnešní Srbsko a Bulharsko, se živili medem, mlékem a sýry.[21]

V indické kultuře byla (bezmasá) strava úzce spojena s myšlenkou nenásilí ke zvířatům (nazývané v Indii ahinsá) a byla podporována náboženskými skupinami a filozofy.[22] Starověké indické dílo Tirukkural výslovně a jednoznačně klade důraz na vegetariánství a nezabíjení.[23] Dvacátá šestá kapitola Tirukkuralu se od dvojverší 251 až po 260 zabývá výhradně vegetariánstvím.[23] Mezi Řeky, starověkými Egypťany a dalšími mělo smysl lékařského nebo očistného rituálu.

Indický císař Ašóka prosazoval ochranu fauny:

„ "Twenty-six years after my coronation various animals were declared to be protected – parrots, mainas, aruna, ruddy geese, wild ducks, nandimukhas, gelatas, bats, queen ants, terrapins, boneless fish, vedareyaka, gangapuputaka, sankiya fish, tortoises, porcupines, squirrels, deer, bulls, okapinda, wild asses, wild pigeons, domestic pigeons and all four-footed creatures that are neither useful nor edible. Those nanny goats, ewes and sows which are with young or giving milk to their young are protected, and so are young ones less than six months old. Cocks are not to be caponized, husks hiding living beings are not to be burnt and forests are not to be burnt either without reason or to kill creatures. One animal is not to be fed to another." “
— Ašókovy edikty, pátý pilíř
Značení, od roku 2011 povinné v Indii,[24] k rozlišení vegetariánských výrobků (zelená) od nevegetariánských výrobků (červená).

V návaznosti na pokřesťanštění Římské říše v pozdní antice vegetariánství z Evropy prakticky zmizelo, podobně i z jiných kontinentů, s výjimkou Indie.[25] Ve středověké Evropě několik mnišských řádů omezovalo nebo zakazovalo konzumaci masa z asketických důvodů, ale žádný z nich nevylučoval konzumaci ryb.[26] (Středověká definice "ryb" zahrnovala taková zvířata jako tuleně, sviňuchy, delfíny, vilejše, papuchalky či bobry.)[27] Vegetariánství se znovu objevilo během renesance[28] a stává se stále rozšířenějším v 19. a ve 20. století. V roce 1847 byla ve Spojeném království založena první vegetariánská společnost;[29] Německo, Nizozemsko a další země následovaly. Mezinárodní vegetariánská unie, svazek národních společností, byla založena v roce 1908. V západním světě popularita vegetariánství v průběhu 20. století rostla v důsledku výživových, etických a později i ekologických a ekonomických otázek.

Typy

Silniční kavárna v Kullu, Indie.

Existuje celá řada typů vegetariánské stravy, které vylučují nebo naopak zahrnují různé potraviny.

  • Buddhistické vegetariánství. Různé buddhistické tradice mají odlišné učení o stravě, které se mohou také lišit nařízeními pro mnichy a jeptišky. Mnoho lidí interpretuje přikázání "nezabiješ", tím že požaduje abstinenci od masa, ale ne všichni. Na Tchaj-wanu vegetariánství vylučuje nejen všechny produkty živočišného původu, ale také zeleninu z rodu česnek (zelenina, která má charakteristickou vůni cibule a česneku): cibuli, česnek, jarní cibulku, pórek, pažitku nebo šalotku.
  • Frutariánství povoluje pouze ovoce, ořechy, semena a jiné rostlinné části, které mohou být získány bez poškození rostliny.[30]
  • Džinistické vegetariánství zahrnuje mléčné výrobky, ale vylučuje vejce a med, stejně jako kořenovou zeleninu.
  • Makrobiotická dieta se skládá převážně z celozrnných obilovin a bobovitých rostlin (luštěnin).
  • Laktovegetariánství dovoluje mléčné výrobky, ale ne vejce.[31]
  • Ovovegetariánství dovoluje vejce, ale ne mléčné výrobky.
  • Laktoovovegetariánství (nebo lakto-ovo vegetariánství) dovoluje zvířecí/mléčné výrobky jako jsou vejce, mléko a med.
  • Sattvická strava (také známá jako jogícká strava) je založená rostlinné stravě a může rovněž zahrnovat mléčné výrobky (ne vejce) a med, ale vylučuje vše z rodu česnek (cibule, česnek, pažitka), červenou čočku, duriánové ovoce, houby, modré sýry, fermentované potraviny nebo omáčky, alkoholické nápoje. Často také vylučuje kávu, černý či zelený čaj, čokoládu, muškátový oříšek nebo jakýkoli jiný typ povzbuzujícího prostředku, jako je například nadměrné ostré koření.
  • Veganství vylučuje veškeré zvířecí maso a vedlejších produkty živočišné produkce, jako je mléko, med a vejce, stejně jako položky rafinované (čištěné) nebo vyráběné prostřednictvím jakéhokoli takového produktu, jako je například živočišným uhlím rafinovaný bílý cukr nebo na živočiších testovanou jedlou sodou.
    • Vitariánství (syrové veganství) zahrnuje pouze čerstvé a nevařené ovoce, ořechy, semena a zeleninu. Zelenina může být vařena pouze na určitou teplotu, například za použití sušičky na ovoce.[32]

V rámci tzv. "ovo-" skupin, existuje mnoho lidí, kteří odmítají konzumovat oplodněná vajíčka (ta s balutem jsou extrémní příklad). Nicméně takový jemný rozdíl není obvykle specificky řešen.

Někteří vegetariáni se také vyhýbají produktům, které by mohly používat zvířecí přísady, které nejsou na vyznačeny na štítcích nebo které používají živočišné produkty ve svém zpracovatelském průmyslu; například cukr, který je bělený živočišným uhlím, sýry, které používají zvířecí syřidla (enzymy ze zvířat žaludeční sliznice), želatinu (odvozenou od kolagen ze zvířecí kůže, kosti a pojivové tkáně), některý třtinový cukr (ale ne z cukrové řepy) a jablečný džus/alkoholu čištěn želatinou nebo drcenými měkkýši a jeseterem, zatímco ostatní vegetariáni si toho nejsou vědomi, nebo jim nevadí takový přísady.[4][5][6][7]

Jednotlivci se někdy sami označují za "vegetariány", i když praktikují polovegetariánství,[10][33][34], protože některé slovníkové definice popisují vegetariánství někdy včetně konzumace ryb, nebo jen zahrnují savčí kůži jako součást jejich definice masa,[9][35], zatímco jiné definice vylučují ryby a všechno zvířecí maso.[12] V ostatních případech jednotlivci mohou sebe označovat jako "polovegetariány" (semivegetariány).[33][36] V jiných případech, jednotlivci mohou se označuje za "flexitarian".[33][36] Tyto diety mohou následovat ti, kteří snížili spotřebu zvířecího masa jako způsob přechodu ke kompletní vegetariánské stravě nebo kvůli zdraví, etice, z ekologických nebo jiných důvodů. Pod polovegetariánskou stravu patří:

  • Makrobiotická strava se skládá převážně z celozrnných obilovin a bobovitých rostlin (luštěnin), ale může někdy obsahovat ryby.
  • Rybo-vegetariánství (pescetariánství) zahrnuje ryby a případně jiné formy tzv. plodů moře;
  • "Kuře-rybovegetariánství" (pescopollovegetariánství, pollopescetariánství) zahrnuje drůbež a ryby, nebo pouze "bílé maso";
  • Kuře-vegetariánství (pollotariánství) zahrnuje kuřecí maso a případně i další drůbež;

Polovegetariánství je zpochybňováno vegetariánskými skupinami jako je Vegetariánská společnost, která uvádí, že vegetariánství vylučuje konzumaci jakéhokoli zvířecího masa.[12]

Zdravotní účinky

V průměru vegetariáni konzumují nižší podíl kilojoulů z tuku (zejména nasycených mastných kyselin), méně celkových kilojoulů, více vlákniny, draslíku a vitamínu C než nevegetariány. Vegetariáni mají obecně nižší index tělesné hmotnosti. Tyto charakteristiky a jiné faktory životního stylu související s vegetariánskou stravy mohou přispět k pozitivním výsledkům v oblasti zdraví, které byly identifikovány mezi vegetariány.
Dietary Guidelines for Americans, 2010 – A report issued by the U.S. Department of Agriculture and the U.S. Department of Health and Human Services[37]

Některé[38] studie ukazují, že ve srovnání s všežravci [sic] má vegetariánská populace celkově nižší celkovou úmrtnost a zejména těží ze sníženého výskytu mnoha nepřenosných onemocnění, včetně srdečních chorob, cukrovky 2. typu a cévně mozkových onemocnění. Vegetariánská strava podle této publikace snižuje riziko rakoviny, s výjimkou rakoviny prsu.

Novější studie však poukázala, že rakouští dospělí vegetariáni mají obecně horší zdraví (ve smyslu rakoviny, alergií a duševních poruch) a také potřebují více zdravotní péče. Ve studovaném vzorku rakouské populace měli vegetariáni rovněž horší sociální vztahy a obecně kvalitu života.[39] Špatně chystaná vegetariánská strava může vést k hyperhomocysteinémii a poruchám krevních destiček; toto riziko může být kompenzováno dostatečnou konzumací vitaminu B12 a polynenasycených mastných kyselin.[38]

Akademie výživy (USA) a Asociace kanadských dietologů uvádějí, že ve všech fázích života člověka je vhodně rozvržená vegetariánská strava "zdravá, nutričně vyvážená a poskytuje zdravotní přínos v prevenci a léčbě některých chorob".[40] Velké studie prokázaly, že úmrtnost na ischemickou chorobu srdeční byla o 30 % nižší u vegetariánských mužů a o 20 % nižší u vegetariánských žen, než u nevegetariánů.[41] [42] Vegetariánská strava znamená nižší množství nasycených tuků, cholesterolu a živočišných bílkovin, a vyšší obsah sacharidů, vlákniny, hořčíku, draslíku, kyseliny listové a antioxidantů, jako je vitamin C a E, a fytochemikálií.[43][44]

"Vegetariánská strava může splnit požadavky pro léčbu cukrovky a některé výzkumy naznačují, že strava, která je více založena na rostlinném základu, snižuje riziko vzniku cukrovky 2. typu. Např. množství hlášení samotných Adventistů sedmého dne (ASD) bylo méně než poloviční oproti běžné populaci, a mezi samotnými ASD měli vegetariáni nižší výskyty cukrovky než nevegetariáni. Z možných vysvětlení pro ochranný účinek vegetariánské stravy patří nižší index tělesné hmotnosti vegetariánů a vyšší příjem vlákniny, z nichž oba zlepšují citlivost na inzulín." [45]

Vztah mezi vegetariánskou stravou a zdravím kostí zůstává nejasný. Podle některých studií vegetariánský životní styl může být spojen s nedostatkem vitaminu B12 a nízkou hustotou minerálů v kostech.[46] Avšak studie vegetariánské a nevegetariánské dospělé populace na Tchaj-wanu nenalezla žádný významný rozdíl mezi oběma skupinami v hustotě minerálů v kostech.[47] Další studie, které zkoumaly negativní dopady živočišných bílkovin na zdraví kostí, naznačují, že vegetariáni mohou být méně náchylní k osteoporóze než všežravci, vegetariánské osoby měly větší hustotu minerálů v kostech [48] a zvýšenou tvorbu kostí.[49]

Projekt "China-Cornell-Oxford" [50], dvacetiletá studie prováděná společně Cornellovou univerzitou, Oxfordskou univerzitou a čínskou vládou prokázala vztah mezi konzumací živočišných produktů a různými chronickými onemocněními jako je například ischemická choroba srdeční, cukrovka a rakovina prsu, prostaty a střev.[51]

Výživa

Stánek s ovocem v Barceloně

Západní vegetariánská strava je typická vysokým obsahem karotenoidů, ale relativně nízkým obsahem omega-3 mastných kyselin a vitaminu B12. Vegani mohou mít zvláště nízký příjem vitamínu B a vápníku, pokud nemají ve stravě dostatek položek jako jsou druhy brukev zelná, listové zeleniny, tempehu a tofu (sójového).[zdroj?] Vysoké hladiny vlákniny, kyseliny listové, vitaminů C a E, a hořčíku, a nízká spotřeba nasycených tuků jsou považovány za prospěšné aspekty vegetariánské stravy.[52] [53] Dobře plánovaná vegetariánská strava bude poskytovat všechny živiny v potravě na stejné úrovni jako mají jedlíci masa ve všech fázích života.[54]

Bílkoviny

Příjem bílkovin ve vegetariánské stravě je nižší než při konzumaci masa, ale může pro většinu lidí splnit limit denní potřeby.[55] Studie na Harvardově univerzitě, jakož i další klinické studie provedené ve Spojených státech Amerických, Velké Británii, Kanadě, Austrálii, na Novém Zélandu a v různých evropských zemích potvrdily, že vegetariánská strava poskytuje dostatečný příjem bílkovin, pokud je k dispozici a jí se celá paleta nejrůznějších rostlinných zdrojů.[56] Velkými zdroji bílkovin pro vegetariány jsou dýňová semínka, arašídové máslo, konopné semeno, mandle, pistácie, lněné semínko, tofu, ovesné vločky, sojové boby a vlašské ořechy. Bílkoviny jsou složeny z aminokyselin a obecný problém s bílkovinami získaných z rostlinných zdrojů je jejich adekvátní příjem z esenciálních aminokyselin, které nemohou být syntetizovány v lidském těle. Zatímco mléčné a vaječné výrobky poskytují komplexní zdroje bílkovin pro ovo-lakto vegetariány, jen několik zdrojů rostlin má významné množství všech osmi druhů esenciálních aminokyselin, včetně fazolí, sóji,[57] konopných semen, Chia semínek[58], laskavce [59], pohanky[60] dýňových semen,[61] spiruliny,[62] pistácií,[63] a merlíku chilského[64] Esenciální aminokyseliny mohou být nicméně také získány tím, že se jí celá řada doplňkových rostlinných zdrojů, které v kombinaci poskytují všech osm esenciálních aminokyselin (např. hnědá rýže a fazole nebo hummus a celozrnná pita, i když kombinovat bílkoviny ve stejném jídlo není nutné[zdroj?]). Studie z roku 1994 zjistila, že pestrý příjem těchto zdrojů může být dostačující.[65]

Železo

Vegetariánská strava typicky obsahuje podobné množství železa jako nevegetariánská, ale má nižší biologickou dostupnost než železo ze zdrojů masa a jeho vstřebávání může někdy být brzděno dalšími potravinovými složkami.[66] Podle Vegetariánské výzkumné skupiny je konzumace potravin, které obsahují vitamin C, jako jsou například citrusové plodů nebo šťávy, rajčata nebo brokolice, dobrý způsob, jak zvýšit množství železa vstřebávaného při jídle.[67] Vegetariánská strava bohatá na železo zahrnuje černé fazole, kešu, konopná semena, fazole, brokolici, čočku, ovesné vločky, rozinky, špenát, hlávkové zelí, salát, hrách černé oči, sóju, mnoho snídaňových obilovin, slunečnicová semena, cizrnu, rajčatovou šťávu, tempeh, melasu, tymián a celozrnný chléb.[68] Související veganská strava může mít často vyšší obsah železa než vegetariánská strava, protože mléčné výrobky mají nízký obsah železa.[53] Ukládání železa má často tendenci být nižší u vegetariánů než nevegetariánů a několik malých studií hlásí velmi vysokou míru nedostatku železa (až u 40 %, [69] a u 58 % [70] z příslušné vegetariánské či veganské skupiny). Nicméně Americká dietetická asociace uvádí, že nedostatek železa není častější u vegetariánů než nevegetariánů (dospělí muži mají jen zřídka nedostatek železa); nedostatkem železa způsobená chudokrevnost je vzácná bez ohledu na stravu.[71]

Vitamin B12

Podle Národního institutu pro zdraví ze Spojených států amerických není vitamin B12 obecně přítomen v rostlinách a přirozeně se vyskytuje v potravinách živočišného původu.[72] Lakto-ovo vegetariáni mohou získat vitamín B12 z mléčných výrobků a vajec a vegani jej mohou získat z obohacených potravin (včetně některých sójových výrobků a některých snídaňových obilovin) a potravinových doplňků.[73][74][75][76][77] Vitamin B12 může také být získán z obohacených výtažků z kvasnicových produktů.[78]

Doporučený denní příjem vitamínu B12 ve Spojených státech na den je 0,4 mikrogramů (0-6 měsíců), zvýšený na 1,8 μg (9-13 let), 2,4 μg (14let a starší) a 2,8 μg (pro kojící ženy).[72] I když denní požadavek těla na vitamin B12 je velmi malý, tak nedostatek vitaminu je velmi vážný a vede k anémii a nevratnému poškození nervů.[79]

Mastné kyseliny

Mezi zdroje omega-3 nenasycených mastných kyselin na rostlinné nebo vegetariánské bázi patří soja, ořechy, dýňová semínka, řepkový olej, kiwi, konopné semeno, řasy, chia semeno, lněný olej, hadincové semeno a listová zelenina jako je hlávkový salát, špenát, zelí a šrucha. Šrucha obsahuje více omega-3 nenasycených mastných kyselin než jakýkoli jiný známý druh listové zeleniny. Olivy (a olivový olej) jsou dalším důležitým rostlinným zdrojem nenasycených mastných kyselin. Rostlinná strava může poskytnout kyselinu alfa-linolenovou, kterou lidské tělo využívá k syntéze dlouhých řetězců n-3 mastných kyselin EPA a DHA. EPA a DHA mohou být přímo ve vysokých množstvích získány od olejovitých ryb nebo z rybího oleje. Vegetariáni a obzvláště vegani zvláště mají nižší hladinu EPA a DHA než jedlíci masa. Zatímco zdravotní účinky nízké hladiny EPA a DHA nejsou známy, je nepravděpodobné, že dodatečný přísun (suplementace) kyseliny alfa-linolenové výrazně zvýší jejich hladiny.[80] [ujasnit] V poslední době některé společnosti začaly nabízet vegetariánské DHA potravní doplňky obsahující výtažky z mořských řas. Podobně se také na trhu začaly objevovat doplňky jak s DHA, tak i s EPA.[81] Celé mořské řasy nejsou vhodné pro dodatečný přísun, protože jejich vysoký obsah jodu omezuje maximální množství, které může být bezpečně snědeno. Některé řasy jako je spirulina jsou dobrým zdrojem gama-linolenové kyseliny (GLA), alfa-linolenové kyseliny (ALA), kyseliny linolové (LA), kyseliny stearidonové (SDA), eikosapentaenová kyseliny (EPA), dokosahexaenová kyseliny (DHA), a kyselina arachidonové (AA).[82][83]

Vápník

Pokud je dieta správně naplánována, příjem vápníku vegetariány a vegany může být podobný jako u nevegetariánů.[84] Laktoovo vegetariáni, kteří jedí mléčné výrobky, mohou získat vápník z mléčných zdrojů, jako je mléko, jogurt a sýry.[85]

Nemléčná mléka, které jsou obohacená vápníkem, jako jsou sojové a mandlové mléko, mohou přispět významným množstvím vápníku v potravě.[86] Bylo také zjištěno, že vápník obsažený v brokolici, čínském zelí a v kapustě je v těle dobře absorbován.[84] [85] [87] I když je obsah vápníku v jedné porci je nižší v těchto druzích zeleniny než ve sklenici mléka, vstřebávání vápníku do těla je vyšší.[85] [87] Mezi ostatní potraviny, které obsahují vápník, patří tofu, melasa, vodnice, hořčice, sojové boby, tempeh, mandle, ibiškovec jedlý (okra), sušené fíky, a tahini.[84] [86] I když vápník lze nalézt ve špenátu, mangoldu, fazolích a listech červené řepy, tak ty obecně nejsou považovány za dobrý zdroj vápníku, protože se tam váže na kyselinu šťavelovou a je špatně vstřebáván do těla.[85] Kyselina fytová, která se nachází v ořeších, semenech a fazolích, může také ovlivnit úroveň vstřebávání vápníku.[85] Podívejte se na informace National Institutes of Health Office of Dietary Supplements na potřebu vápníku pro různé věkové kategorie, [85], Vegetariánské výzkumné skupiny[86] a Vegetariánského výživového soupis vápníku od Akademie výživy a diety [84] pro další specifika o tom, jak získat dostatečný příjem vápníku při vegetariánské nebo veganské stravě.

Vitamin D

Podrobnější informace naleznete v článku Vitamin D.

Potřeby vitaminu D může být dosaženo prostřednictvím vlastního generování lidským tělem při dostatečném a rozumném vystavení ultrafialovému záření ze slunečního světla.[88] [89] Výrobky obsahující mléko, sójové mléko a obilné zrna mohou být ochuceny tak, že slouží jako zdroj vitamínu D.[90] Pro ty, kteří nejsou vystaveni adekvátní expozici slunečnímu záření nebo zdrojům potravy, může být nezbytný dodatečný přísun vitamin D.

Vitamin D2

  • Rostliny
    • Vojtěška (Medicago sativa subsp sativa), výhonky: 4,8 μg (192 IU) vitamínu D2, 0,1 ug (4 IU) vitaminu D3 [91]
  • Houby, dle výživové databáze USDA:[92]
    • Houby, kloboučky, vystavené ultrafialovému světlu, syrové: vitamin D2: 11,2 μg (446 IU)
    • Houby, kloboučky, vystavené ultrafialovému světlu, grilované: vitamin D2: 13,1 mikrogramů (524 IU)
    • Houby, houževnatec jedlý, sušený: vitamin D2: 3,9 μg (154 IU)
    • Houby, houževnatec jedlý, syrový: vitamin D2: 0,4 μg (18 IU)
    • Houby, kloboučky, syrový: vitamin D2: 0,3 μg (10 IU)
    • Houbový prášek, jakýkoliv druh, osvětlený slunečním světlem nebo umělými zdroji ultrafialového záření

Vitamin D2 neboli ergokalciferol se nachází v houbách (a ve vojtěšce, která je však rostlinou) a tvoří se z viosterolu, který je zase vytvořen pokud ultrafialové světlo aktivuje ergosterol (který se nachází v houbách a je pojmenovaný jako sterol z námelu). Jakékoliv UV zářením osvícené houby obsahují kvasinkovou formu vitamínu D2.[93]

Dlouhověkost

Metastudie z roku 1999 kombinovala údaje z pěti studií ze západních zemí.[94] Metastudie uveřejnila poměr úmrtnosti, kde nižší čísla ukazují méně úmrtí, pro jedlíky ryb 0,82, pro vegetariány 0,84 a příležitostné masožravce (kteří jedí maso méně než jednou týdně) 0,84. Pravidelní pojídači masa měli úroveň úmrtnosti 1,0, přičemž údaj pro vegany byl velmi nejistý (kdekoliv mezi 0,7 a 1,44) v důsledku příliš málo datových bodů. Studie uveřejnila počty úmrtí v každé kategorii a očekávané úrovně chyb pro každý poměr a také úpravy provedené na datech. Nicméně, "nižší úmrtnost byla způsobena do značné míry relativně nízkou mírou rozšíření (prevalencí) kouření v těchto [vegetariánských] kohortách". Z hlavních příčin studovaných úmrtí pouze jediný rozdíl v míře úmrtnosti byl přičítán k rozdílům ve stravování, jako závěr se uvádí: "... vegetariáni měli o 24 % nižší úmrtnost na ischemickou chorobu srdeční než nevegetariáni, nebyla ale prokázána souvislost vegetariánské stravy s dalšími hlavními příčinami úmrtí." [94]

Ve zprávě Úmrtnost britských vegetariánů [95] je nastíněn podobný závěr:

"Britští vegetariáni mají nižší úmrtnost ve srovnání s běžnou populací. Jejich úmrtnost je podobné těm srovnatelných nevegetariánů, což naznačuje, že velká část této výhody může být přičítáno nestravovacím faktorům životního stylu, jako je například nízké rozšíření kouření a obecně vysoce sociálně-ekonomický status, nebo těm aspektům stravy, které nesouvisí s omezením konzumace masa a ryb." [96]

Adventistická zdravotnická studie je probíhající výzkum, který dokumentuje délku života u Adventistů sedmého dne. Je to jediná studie s podobnou metodikou mezi ostatními, která měla pozitivní indikaci k vegetariánství. Vědci zjistili, že kombinace různých životních stylů by mohla ovlivnit délku života až o 10 let. Mezi volbami životního stylu. které byly zkoumány, vegetariánská strava byla odhadnuta pro udělení navíc od 1 a půl let do 2 let života. Výzkumníci došli k závěru, že "délka života kalifornských adventistických mužů a žen je vyšší než u jakékoliv jiné dobře popsané přirozené populace" na úrovni 78,5 let u mužů a 82,3 let u žen. Střední délka života kalifornských Adventistů přeživší 30 let byla 83,3 let u mužů a 85,7 let u žen.[97]

Zdravotní studie Adventistů sedmého dne byla opět začleněna do metastudie s názvem "Prodlužuje nízká spotřeba masa střední délku života lidí?" publikovaná v časopise American Journal of Clinical Nutrition, podle něhož malé jedení masa (méně než jednou týdně) a další volby životního stylu výrazně zvyšují průměrnou délku života ve srovnání se skupinou s vysokým příjmem masa. Studie dospěla k závěru, že "Poznatky z jedné kohorty zdravých dospělých zvyšuje možnost, že dlouhodobé (≥ 2 desetiletí) dodržování vegetariánské stravy může dále vyvolávat významný 3,6letý nárůst střední délky života." Studie však také dospěla k závěru, že: "Některé rozdíly ve výhodě pro přežití u vegetariánů mohou byli kvůli výrazné rozdíly mezi studií v úpravě pro zkreslující jevy, definici vegetariána, chyby měření, věkové, efektu zdravých dobrovolníků a příjmu specifických potravin rostlinného původu ze strany vegetariány. " Dále uvádí, že: "To vyvolává možnost, že málo masa, vysoce rostlinná strava může být skutečnou příčinnou ochranného faktoru spíše než jednoduše vyloučení masa ze stravy." V nedávném přehledu studií týkajících se vzorců stravy s málem masa k mortalitě ze všech příčin, autor studie Singh poznamenal, že "5 z 5 studií ukázaly, že u dospělích, kteří jedli málo masa a vysoce rostlinnou stravu, došlo v úmrtnosti k významnému nebo málo významnému snížení rizika ve srovnání s ostatními vzory přísunu." [98]

Statistické studie, které například porovnávaly průměrné délky života v regionálních oblastech a místní stravu v Evropě, také zjistily, že střední délka života je výrazně vyšší v jižní Francii, kde je rozšířená středomořská strava s málem masa a hodně rostlinami, než v severní Francii, kde je častější strava s vysokým podílem masa.[99]

Studie vypracovaná Ústavem preventivní a klinické medicíny (Bratislava) a Ústavem fyziologické chemie (Würzburg) se podívala na skupinu 19 vegetariánů (lakto-ovo) a použila ji pro srovnání se skupinou 19 všežravců vybraných ze stejného regionu. Studie zjistila, že tato skupina vegetariánů (lakto-ovo) má významně vyšší množství plazmy karboxymethyllysinu a produktů pokročilé glykace (AGEs) v porovnání se skupinou nevegetariánů.[100] Karboxymethyllysin je glykační produkt, který představuje "obecný marker oxidačního stresu a dlouhodobého poškození proteinů v procesu stárnutí, aterosklerózy a cukrovky" a "produkty pokročilé glykace (AGEs) mohou hrát významnou negativní roli v procesu aterosklerózy, cukrovky, stárnutí a chronického selhání ledvin".[100]

Lékařské použití

V západní medicíně se pacientům někdy doporučuje dodržovat vegetariánskou stravu.[101] Podle studií vědeckého časopisu Permanente Journal a Národního institutu pro zdraví (USA) je vegetariánská strava cenově dostupná a může přispět ke snížení zdravotních rizik, jako jsou vysoký krevní tlak, kardiovaskulární onemocnění a vysoká hladina cholesterolu. Strava založená na rostlinném původu má potenciál ke snížení rizika srdečních onemocnění, jakož i snížení množství léků předepsaných v případech chronických onemocnění. Změna jídelníčku na rostlinnou bázi nebo vegetariánství má dramaticky pozitivní vliv na zdraví pacientů s chronickými nemocemi, mnohem větší než samotné cvičení.[102] Vegetariánská dieta byla použita jako léčba revmatoidní artritidy, ale důkazy, zda to je efektivní, jsou neprůkazné.[103] Některé alternativní medicíny jako je ájurvéda a siddha předepisují vegetariánskou stravu jako běžný postup. Maya Tiwari konstatuje, že ájurvéda doporučuje malé porce masa pro některé lidi, i když "pravidla lovu a zabíjení zvířete, praktikované původními obyvateli byli velmi specifická a podrobná". Protože takové metody lovu a zabíjení již nejsou dodržovány, tak ona nedoporučuje používání "jakékoli zvířecí maso jako potravinu, a to ani pro lidi typu váta".[104]

Fyziologie

Lidé jsou všežravci, schopní konzumovat širokou škálu rostlinných a živočišných materiálů.[105] [106] Někteří výživový odborníci se domnívají, že ranní hominidé se vyvinuli do pojídačů masa v důsledku velkých klimatických změn, které trvaly v době před třemi až čtyřmi miliony let, kdy pralesy a džungle vyschly a staly se otevřenými pastvinami a otevřely se příležitosti k lovu a mrchožroutství.[107] [108]

Poruchy příjmu potravy

Americká dietetická asociace naznačuje, že vegetariánské diety mohou být častější mezi adolescenty s poruchami příjmu potravy, ale že důkazy naznačují, že samotné přijetí vegetariánské stravy nevede k poruchám příjmu potravy, spíše to, že "vegetariánská strava může být vybrána, že maskuje existující poruchy příjmu potravy".[109][110] Další studie a prohlášení dietiků a poradců podporují tento závěr.[111]

Etika a strava

Obecně

Uvádějí se různé etické důvody pro vegetariánství; obvykle jsou založeny na zájmu o živočichy odlišné od člověka. V mnoha společnostech se objevuje diskuse a debata nad etikou pojídání zvířat. Někteří lidé, kteří nejsou vegetariány, odmítají jíst maso některých zvířat, jako jsou kočky, psi, koně nebo králíci, kvůli kulturním tabu. Jiní obhajují konzumaci masa z vědeckých, výživových a kulturních důvodů, včetně těch náboženských. Někteří masožravci se vyhýbají masu ze zvířat chovaných v určitých podmínkách, jako jsou například velkochovy, nebo se vyhýbají určitým potravinám, jako je například telecí nebo foie gras. Někteří lidé dodržují vegetariánskou či veganskou stravu ne proto, že mají morální obavy zahrnující chov nebo spotřebu zvířat obecně, ale kvůli obavám o určitý způsob úpravy a praxe zahrnující chov a porážku zvířat, tj. zemědělské továrny a industrializaci porážek zvířat. Jiní se trvale vyhýbají masu, protože o produkci masa se tvrdí, že má větší zátěž na životní prostředí než příprava ekvivalentního množství rostlinných bílkovin.

Etické námitky založené na úctě ke zvířatům jsou obecně rozděleny na odpor k aktu zabíjení obecně, a na odpor k některým zemědělským praktikám, které jsou spojeny s produkcí masa.

Etika zabíjení pro jídlo

Podrobnější informace naleznete v článku Bioetika.

Peter Singer, profesor Princetonské univerzity a zakladatel hnutí za práva zvířat, věří, že existují-li alternativní prostředky k přežití, každý by měl zvolit tu možnost, která nezpůsobuje zvířatům zbytečnou újmu. Většina etických vegetariánů tvrdí, že jsou proti zabíjení zvířat k jídlu ze stejných důvodů jako proti zabíjení lidí k jídlu. Singer ve své knize Osvobození zvířat uvádí možné schopnosti vnímání existující u jiných než lidských bytosti, které dávají dostatečný podklad k tomu, aby se k nim přistupovalo podle utilitaristické etiky. Na tento argument široce odkazují aktivisté za práva zvířat a vegetariáni. Etičtí vegetariáni také věří, že zabití zvířete, stejně jako zabití člověka, může být odůvodněno jen v krajních případech a že konzumace živého tvora pro jeho příjemnější chuť, pohodlí nebo výživové hodnoty není dostatečným důvodem. Další rozšířený názor je, že lidé si jsou morálně vědomi svého chování takovým způsobem, že ostatní zvířata nejsou, a proto podléhají přísnějším normám.[112]

Odpůrci etického vegetariánství tvrdí, že zvířata nejsou morálně rovná člověku, a tak považují za mylné srovnávat pojídání dobytka se zabíjením lidí. Tento pohled neomlouvá krutost, ale tvrdí, že zvířata nemají práva, které má člověk.[113]

Mléko a vejce

Jedním z hlavních rozdílů mezi vegany a typickou vegetariánskou stravou je vyhýbání se vejcím a mléčným výrobkům jako je mléko, sýr, máslo a jogurt. Etičtí vegani nekonzumují mléčné výrobky a vejce, protože uvádějí, že jejich výroba způsobuje zvířatům utrpení nebo předčasnou smrt.[114]

Při průmyslové produkci mléka jsou telata oddělena od svých matek brzy po narození a buď poražena, nebo krmena mléčnou náhražkou za účelem zachování kravského mléka určeného k lidské spotřebě.[115] Vegani konstatují, že to porušuje přirozenou vazbu mezi matkou a teletem.[115] Nechtění býčci jsou buď poraženi hned po narození nebo vykrmeni na telecí maso.[115] Aby se prodloužila laktace, dojnice jsou pomocí inseminace udržovány téměř trvale březí.[115] Asi po pěti letech, jakmile produkce mléka z krávy poklesne, jsou považovány za "vyčerpané" a jsou poslány na porážku, kde se z nich získá hovězí maso a kůže. Přirozená délka života dojnice je asi dvacet roků.[114]

Při produkci vajec v klecích i ve volném výběhu jsou nechtěná samčí kuřata krátce po vylíhnutí zlikvidována.[116]

Zacházení se zvířaty

Podrobnější informace naleznete v článku Práva zvířat.

Etické vegetariánství si získalo popularitu ve vyspělých zemích, zejména vzhledem k rozšíření velkochovů, rychlejší komunikaci a nárůstu povědomí o životním prostředí. Někteří lidé věří, že současná úroveň poptávky po mase nemůže být splněna bez masové produkce, který ignoruje zacházení se zvířaty, zatímco jiní věří, že praktiky jako dobře řízený volný výběh a porážka zvěře, zejména z druhů, jejichž přírodní predátoři byli významně eliminováni, mohou podstatně zmírnit požadavek na masovou produkci masa.[zdroj?]

Klasická řecká a římská filozofie

Rubensův obraz Pythagoras obhajuje vegetariánství

Starověká řecká filozofie měla dlouhou tradici vegetariánství. Pythagoras byl údajně vegetarián (a studoval na hoře Karmel, o které někteří historici tvrdí, že hostila vegetariánskou komunitu) a očekávalo se, že jeho následovníci budou také vegetariáni.

Římský spisovatel Ovidius uzavřel své životní dílo Proměny částečně vzrušenou argumentací (pronesenou postavou Pythagora), že aby se lidstvo změnilo v lepší, harmonický druh, musí usilovat o více humánní tendenci. Uvedl vegetariánství jako zásadní rozhodnutí v této proměně, vysvětluje své přesvědčení, že lidský život a život zvířat jsou tak propletené, že zabití zvířete je prakticky stejné jako zabití bližního.

„ Všecko se stále mění, nic nezhyne. Bloudě přichází odtamtud duch sem, tam odtud, pak zase jinde v údy vniká, teď ze zvířat lidská těla vchází, do zvířat pak z nás a nepodléhá smrti nikdy… Nuž, by nepodlehl cit lidský žádosti žaludku, ustaňtež, hlásám, duše příbuzné z těla mrzkou vyplašovat vraždou a krví krev dále neživte. “
— Ovidius: Proměny, kniha XV[117]

Náboženství a dieta

Indická kuchyně nabízí širokou škálu vegetariánských lahůdek, protože dvě hlavní sekty hinduismu, cvičí většinou obyvatel Indie v podpoře vegetariánské stravy.Zde je ukázaná vegetariánská thali.

Džinismus učí vegetariánství jako morální chování, podobně jako to dělají některé hlavní[118] skupiny v hinduismu. Buddhismus obecně nezakazuje konzumaci masa, zatímco mahájánský buddhismus podporuje vegetariánství jako příznivé pro rozvoj soucitu.[119] Mezi další náboženská vyznání, které podporují vegetariánskou stravu, patří Adventisté sedmého dne, hnutí Rastafari, hnutí Ananda Marga a Hare Krišna. Sikhismus[120] [121][122] [123] neporovnává spiritualitu se stravou a neurčuje, zdali strava má být vegetariánská nebo masitá.[124]

Bahá'í

I když v Bahá'í nejsou žádné dietní omezení, tak 'Abdu'l-Bahá, syn zakladatele náboženství, poznamenal, že vegetariánská strava skládající se z ovoce a obilovin by byla žádoucí, s výjimkou pro lidi se slabým kořínkem nebo ty, kteří jsou nemocní.[125] Prohlásil, že neexistují žádné požadavky na to, aby se Bahá'íové stali vegetariáni, ale že budoucí společnost by se postupně měla stát vegetariánskou.[125] [126] [127] 'Abdu'l-Bahá také uvedl, že zabíjení zvířat bylo v rozporu se soucitem. Zatímco Shoghi Effendi, hlava Bahá'í víry, v první polovině 20. století, uvedl, že čistě vegetariánská strava by byla vhodnější, neboť se vyhýbá zabíjení zvířat,[128] tak on i Světový dům spravedlnosti, hlavní úřad Bahá'ísmus uvádí, že tyto nauky nepředstavují praxi Bahá'í a že vyznavači Bahá'í si mohou vybrat k jídlu, co chtějí, ale měli by respektovat přesvědčení druhých.

Buddhismus

Vegetariánská večeře v japonském buddhistickém chrámu

Théravádisté obecně jedí maso.[129] Pokud buddhističtí mniši "vidí, slyší nebo vědí", že živé zvíře bylo zabito speciálně pro ně k jídlu, musí ho odmítat, jinak způsobí přestupek.[130] Nicméně toto nezahrnuje jedení masa, které bylo dáno jako almužna nebo komerčně zakoupeno. V théravádském kánonu Buddha nedával žádný komentář, který odrazuje od jedení masa (s výjimkou specifických typů, jako je člověk, sloní maso, kůň, pes, had, lev, tygr, levhart, medvěd, a hyení maso[131]), ale specificky odmítl ustanovit vegetariánství v jeho řádovém kodexu, když byl učiněn tento návrh.[132] [133]

V několika sanskrtských textech v mahájánském buddhismu Buddha instruuje své následovníky, aby se vyvarovali pojídání masa.[134] [135] [136] [137] Nicméně každá větev mahájánského buddhismu si vybírá sútru, kterou bude následovat; některé větve, včetně většiny tibetských a japonských buddhistů, jedí maso, zatímco mnoho čínských buddhistických větví ne.

Křesťanství

Neexistuje žádné specifické učení o stravování v tradičním křesťanství, kromě toho, že není nic zakázáno z náboženských principů. Jedení masa není ani podporováno ani od něj není odrazováno. Křesťané byli vždy svobodní v tom, že se mohli rozhodnout, co budou jíst; však existují skupiny uvnitř křesťanství, které praktikují z různých důvodů zvláštní stravovací omezení.[138]

Časná křesťanská sekta známá jako Ebionité je považována za vegetariánské praktiky. Zachované fragmenty z jejich evangelia ukazují jejich víru, že - jako Kristus je velikonoční oběti a pojídání velikonočního beránka již není potřeba - tak vegetariánská strava může být (a nebo měla by být) dodržována. Nicméně ortodoxní křesťanství nepřijímá jejich učení jako autentické. Ve skutečnosti jejich konkrétní příkaz k přísnému vegetariánství byl uváděn jako jeden z "omylů" Ebionitů.[139] [140]

Mnohem později Biblická křesťanská církev založena reverendem Williamem Cowherdem v roce 1809 následovala vegetariánskou stravu.[141] Cowherd byl jedním z filozofických předchůdců Vegetariánské společnosti.[142] Cowherd povzbuzoval členy zdržet se jedení masa jako formy střídmosti.[143]

Adventisté sedmého dne (ASD) jsou vyzývány, aby se zapojili do zdravých stravovacích praktik a ovolaktovegetariánská strava je doporučovány Výživovou radou Generální konference adventistů sedmého dne (GCNC). Sponzorují a podílí se na mnoha vědeckých studií zkoumajících vliv stravovacích rozhodnutí na výsledcích zdravotní péče.[144] GCNC má navíc upravenou potravinovou pyramidu Ministerstvem zemědělství USA pro vegetariánský stravovací přístup.[144] [145] Nicméně pouze druhy masa konkrétně odsuzované ve zdravotní zprávě ASD jako nečisté maso, nebo ty, které jsou zakázány v Písmu.[146]

Některé řeholní řády dále dodržují vegetariánskou stravu a členové pravoslavné církve jedí během půstů veganskou stravu.[147] Existuje také silný vztah mezi Kvakery a vegetariánstvím sahající přinejmenším do 18. století. Sdružení rostlo ve výtečnosti během 19. století spolu s rostoucími obavami Kvakerů v souvislosti s konzumací alkoholu, anti-vivisekci a sociální čistotou. Spojení mezi tradici Kvakerů a vegetariánstvím se nicméně stává nejvýznamnější se založením Přátelské vegetariánské společnosti v roce 1902 za účelem, "aby rozšířila svůj příznivější způsob života mezi Společnosti přátel."[148]

Podle kanonického práva jsou římští katolíci povinni zdržet se masa (definováno jako všechno zvířecí masa s výjimkou vodních živočichů) na Popeleční středu a všechny pátky postní doby včetně Velkého pátku. Kanonické právo rovněž ukládá katolíkům zdržet se masa v pátek mimo postní (s výjimkou některých svátků), pokud nejsou s povolením místní konference biskupů nahrazeny jiným kajícím se úkonem. Omezení týkající se konzumace masa v těchto dnech je pouze jako akt pokání a ne proto, že jsou náboženské námitky proti pojídání masa.[149]

Hinduismus

Zeleninový obchod v Meppadi

Hinduismus je spíše praktikou, která byla klasifikována jako náboženství. Ačkoli v něm není žádné přísné pravidlo o tom, co konzumovat a co ne, různé cesty hinduismu dodržují vegetariánství jako ideál ovlivněný džinismem. Některé důvody jsou: princip nenásilí (ahinsá) aplikovány na zvířata; [150] záměr nabídnout pouze "čisté" (vegetariánské) potraviny božstvu a pak je přijmout zpět jako prasad; a přesvědčení, že vnímavá strava (sattvická) je prospěšná pro zdravé tělo a mysl a že nevegetariánská strava se nedoporučuje pro lepší mysl a duchovní rozvoj. Jiné důvody mohou být nedostatek dostupnosti masa a panovníky vynucené diety.

Stravovací návyky hinduistů se však liší v závislosti na jejich komunitě, umístění, zvycích a měnících se tradicích. Historicky a v současné době jsou hinduisté, kteří jedí maso předepsané jako Jhatka, [151] zatímco někteří Hinduisté věří, že kráva je posvátné zvíře, jehož porážka na maso je zakázána. V závislosti na regionu se tato víra liší.[152]

Islám

Někteří stoupenci islámu nebo muslimové se rozhodli být vegetariáni ze zdravotních etických nebo osobních důvodů. Nicméně volba, aby se stali vegetariány z nezdravotních důvodů může být někdy kontroverzní kvůli konfliktu fatwy a rozdílných interpretací koránu. Ačkoli někteří další tradiční muslimové mohou mlčet o své vegetariánské stravě, počet vegetariánských muslimů se zvyšuje.[153][154]

Vegetariánství bylo praktikováno některými vlivnými muslimy včetně irácké teoložky, ženské mystičky a básnířky Rabi'a al'Adawiyya z Basry, která zemřela v roce 801, a srílanského sufí mistra Bawa Muhaiyaddeen, který založil společnství Bawa Muhaiyaddeen v Severní Americe ve Philadelphii. Bývalý indický prezident Abdul Kalám byl také vegetarián.[155]

V lednu 1996 oznámila Mezinárodní vegetariánská unie vytvoření Muslimské vegetariánské/veganské společnosti.[156]

Mnoho nevegetariánských muslimů si vybere vegetariánské (nebo mořské plody) možnosti při stolování v jiných než halal restauracích. Nicméně toto je záležitost, že nemají k dispozici správný druh masa, než že by nejedli maso v celku.[154]

Džinismus

Potravinová pyramida džinistů na základě úrovně ahimsa (nenásilí).

Stoupenci džinismu věří, že všechny živé organismy, a je jedno, zda to jsou mikroorganismy, jsou živé a mají duši a mají jeden nebo více smyslů z pěti smyslů a jdou do krajnosti v tom, aby se minimalizovala újma jakémukoliv živému organismu. Nejvíce džinistů jsou laktovegetariáni, ale více oddaní džinisté nejedí kořenovou zeleninu, protože věří, že kořenová zelenina obsahují mnohem více mikroorganismů ve srovnání s jinou zeleninou, a tím, že ji jedí, je násilí na těchto mikroorganismech nevyhnutelné. Takže se zaměřují na jedení fazolí a ovoce, jejichž pěstování nezahrnuje zabíjení mnoha mikroorganismů. Nejsou povoleny produkty získané z mrtvých zvířat, protože když živá bytost zemře, mnoho mikroorganismů (označovaných jako rozkladači) se bude rozmnožovat v těle, kde rozkládají tělo, a je tak nevyhnutelné násilí na rozkladačích při pojídání mrtvého těla.. Džinističtí mniši obvykle dodržují spoustu půstu, a když se přes duchovní sily dozvědí, že jejich život je již velmi krátký, začnou půst až do smrti.[157] [158] Některé obzvláště oddaní jedinci jsou frutariáni.[159] Med je zakázán, protože med je natrávený nektar včely [160] a může také obsahovat vejce, výkaly a mrtvé včely. Některé džinisté nejedí části rostlin, které rostou pod zemí, jako jsou kořeny a bulvy, protože když se rostliny vytahují nahoru, mohou být zabita malá zvířata.[161]

Judaismus

Koš čerstvého ovoce a zeleniny pěstované v Izraeli

I když to není nutné (požadováno je pouze při speciálních svátcích [Pessach, Sukot a Šavuot] podle některých tradice, ale ne o šabatu [pátek], kdy je vyžadován jen chléb a víno/hroznové šťávy), ani není Židům zakázáno jíst maso, celá řada středověkých učenců židovského náboženství (např. Joseph Albo a Isaac Arama) si vážilo vegetariánství jako morálního ideálu, a to nejen z důvodu obavy o blaho zvířat, ale proto, že porážení zvířat může provádět fyzická osoba, která konáním takových činů rozvíjí negativní charakterové vlastnosti. Jeden z moderních vědců, který byl ve prospěch vegetariánství, byl rabín Abraham Isaac Kook vrchní rabín britské mandátní Palestiny. V svých spisech rabín Kook mluví o vegetariánství jako ideálu a poukazuje na skutečnost, že Adam neměl vzít maso z těla zvířat, neboť všichni lidé a zvířata měla původně přikázány Bohem jíst pouze rostliny.[162] V souvislostech rabín Kook dělá tyto připomínky ztvárněním eschatologické (mesiášské) éry. Nicméně on osobně se zdržel jedení masa s výjimkou v sobotu a o festivalech a jeden z jeho hlavních učedníků, rabín David Cohen, známý jako "Nazarejský" z Jeruzaléma, byl oddaný vegetarián. Několik dalších členů okruhu rabína Kooka bylo také vegetariáni.

Podle některých kabalistů pouze mystikovi, který je schopen vnímat a povýšit reinkarnovanou lidskou duši a "božské jiskry", je povoleno konzumovat maso, i když jíst maso zvířete by mohlo ještě způsobit duchovní škody na duši. Řada ortodoxních židovských vegetariánských skupin a aktivistů podporuje tyto myšlenky a věří, že halachické povolení pojídat maso je dočasná shovívavost pro ty, kteří nejsou hotovi přijmout vegetariánskou stravu.[163] [164] Židovský zákon také přikazuje lidem, aby rituálně porážejí zvířata, když je zabíjí, a jde do velké podrobnosti o rituálech jak zvířecí oběti a tak běžné porážky (šchita). Podle středověkého mudrce, rabína Šlomo Efraima Lunčice, autora komentářů k toře Kli jakar, složitost těchto zákonů byla zamýšlena pro odrazení od konzumace masa a dělání to méně bolestivé pro zvířata.[165]

Rastafari

V rámci afro-karibské komunity jsou menšina rastafariánců, kteří dodržují dietní předpisy s různým stupněm přísnosti. Nejvíce ortodoxní jedí jen "Ital" stravu nebo přírodní potraviny, kdy přiřazování bylin nebo koření k zelenině je výsledkem dlouhé tradice pocházející z afrického původu a kulturního dědictví Rastafari.[166] "Ital", který je odvozen od slovo zásadní, znamená zásadní význam pro lidskou existence. Ital vaření v užším podobě zakazuje používání soli, masa (především vepřového masa), konzervačních látek, barviv, látek určené k aromatizaci a nic umělého.[167] Nejvíce rastafariánců jsou vegetariáni.[168]

Sikhismus

Principy sikhismus nepodporují určitý postoj buď pro vegetariánství nebo pro konzumaci masa, [169] [170] [171] [172], ale ponechávají na jednotlivci rozhodnutí o své stravě.[173] Desátý guru Guru Gobind Singh avšak zakázal "Amritdhari" Sikhům nebo těm, které následují Sikh Rehat maryādā (oficiální sikhický etický kodex) [174] jíst tzv. kutha maso nebo maso, které bylo získáno ze zvířat, která mají byl zabity rituálním způsobem. Rozumí se, že to bylo z politických důvodů pro zachování nezávislosti na tehdy nové muslimské nadvládě, kdy muslimové začali do značné míry držet rituální halal dietu.

Životní prostředí a stravování

Podrobnější informace naleznete v článku Dopad produkce masa na životní prostředí.

Vegetariánství životního prostředí (environmentální vegetariánství) vychází z obavy, že výroba masa a živočišných produktů pro masovou spotřebu, zejména prostřednictvím velkochovů, je z hlediska ochrany životního prostředí neudržitelná. Podle iniciativy Organizace spojených národů z roku 2006 je živočišná výroba jedním z největších přispěvatelů ke zhoršování stavu životního prostředí na celém světě a moderní postupy chovu zvířat na potraviny přispívají v "masovém měřítku" ke znečišťování vzduchu a vody, znehodnocování půdy, změně klimatu a ztrátě biodiverzity. Iniciativa došla k závěru, že "sektor živočišné výroby se jeví jako jeden ze dvou nebo ze tří nejvýznamnějších přispěvatelů k nejvážnějším problémům životního prostředí na všech úrovních, od místní až po globální." [175]

Kromě toho je živočišná výroba velkým zdrojem emisí skleníkových plynů. Podle zprávy z roku 2006 je zodpovědná za 18 % emisí skleníkových plynů na světě, jak bylo odhadnuto pro stoleté CO2 ekvivalenty. Zdroje chovu hospodářských zvířat (včetně střevní fermentace a hnoje) tvoří asi 3,1 procenta amerických antropogenních emisí skleníkových plynů, vyjádřených v ekvivalentu oxidu uhličitého.[176] Tento odhad Agentury pro ochranu životního prostředí ze Spojených států amerických je založen na metodách odsouhlasených Konferencí smluvních stran UNFCCC se 100letými potenciály globálního oteplování z tzv. Druhé hodnotící zprávy IPCC používané při odhadu emisí skleníkových plynů v ekvivalentech oxidu uhličitého.

Maso vyrobené v laboratoři (nazývané in vitro maso) může být udržitelnější než regulární produkce masa.[177] Reakce vegetariánů se liší.[178] Odchov relativně malého počtu pasoucích se zvířat může být prospěšný, tak jak říká zpráva Food Climate Research Network z Univerzity v Surrey: "Trochu živočišné výroby je pravděpodobně dobré pro životní prostředí."[179]

V květnu 2009 byl belgický Gent vyhlášen jako "první [město] ve světě, které z ekologických důvodů provozuje vegetariánství alespoň jednou týdně", když se místní úřady se rozhodly zavést "bezmasý den jednou týdně". Státní úředníci by mohli jíst vegetariánská jídla jeden den v týdnu, jak uznává zpráva OSN. Místní orgány představily plakáty s cílem podpořit obyvatelstvo k účasti na vegetariánských dnech a byla vytištěna "vegetariánská uliční mapa" pro propagaci vegetariánských restaurací. V září 2009 jsou také školy v Gentu jsou zapojeny do týdenního veggiedag ("vegetariánský den").[180]

Podle časopisu The American Journal of Clinical Nutrition spotřebuje živočišná výroba, zejména výroba masa, 17krát více půdy, 14krát více vody a 10krát více energie než výroba vegetariánských a veganských potravin srovnatelného rozsahu.[181]

Pracovní podmínky a stravování

Některé skupiny, jako je například PETA, propagují vegetariánství jako způsob, jak kompenzovat špatné zacházení a špatné pracovní podmínky pracovníků v současném masném průmyslu.[182] Tyto skupiny citují studie, které ukazují psychologické škody způsobené tím, že lidé pracují v masném průmyslu, a to zejména v továrním a průmyslovém nastavení, a tvrdí, že masný průmysl porušuje lidská práva svých dělníků "přidělením obtížných a stresujících úkolů bez adekvátního poradenství, školení a zpětného rozboru.[183] [184] [185] Nicméně pracovní podmínky pracovníků, zejména nestálých pracovníků, v zemědělství jako celku zůstávají slabé a hluboko pod podmínkami, které panují v jiných hospodářských odvětvích.[186] Nehody, včetně otrav pesticidy, mezi zemědělci a pracovníky na plantážích přispívají ke zvýšení zdravotních rizik, včetně zvýšené úmrtnosti.[187] Podle Mezinárodní organizace práce je zemědělství jedním ze tří nejnebezpečnějších pracovních míst na světě.[188]

Ekonomika a strava

Koncept ekonomického vegetariánství je podobný environmentálnímu vegetariánství. Ekonomický vegetarián je někdo, kdo praktikuje vegetariánství buď z filozofického hledisko týkající se otázek, jako jsou veřejné zdraví a zamezení světového hladovění, či z přesvědčení, že konzumace masa je ekonomicky nezdravá, součásti vědomé strategie žití v jednoduchosti nebo jen z nutnosti. Podle Worldwatch Institute: "Masivní snížení spotřeby masa v průmyslových zemích zmírní zátěž jejich zdravotní péče při současném zlepšení veřejného zdraví; klesající stáda hospodářských zvířat bude snižovat tlak na pastviny a na tzv. grainlands, což je základní zemědělský prostředek k omlazení. Jako populace roste, nižší spotřeba masa na celém světě umožní efektivnější využití při poklesu půdy a vodních zdrojů na hlavu, zatímco ve stejnou dobu lze pěstovat obilí levněji pro světové chronický nejhladovější." [189]

Tchajwanská buddhistická kuchyně

Demografická struktura

Výzkumná studie provedená na více než 8000 lidech publikovaná v časopise British Medical Journal, naznačuje, že děti s nadprůměrným IQ mohou mít ve své dospělosti vyšší šanci stát se vegetariány.[190] Vegetariáni měli průměrné dětské IQ 105 ve srovnání s IQ 100 nevegetariánů. Nebyly zjištěny žádné rozdíl v IQ skóre mezi přísnými vegetariány a těmi, kteří uvedli, že jedí ryby nebo kuřata.[191]

Výzkumník předsudků Gordon Hodson podotýká, že se vegetariáni a vegani často setkávají s diskriminací tam, kde je jedení masa udržováno jako kulturní norma.[192]

Pohlaví

Výzkumná studie z roku 1992 provedená výzkumnou organizací Yankelovich research organisation došla k závěru, že "z 12,4 milionů lidí [ve Spojených státech], kteří si říkají vegetariáni, 68 % tvoří ženy, zatímco pouze 32 % jsou muži."[193]

Alespoň jedna studie ukazuje, že vegetariánky mají větší pravděpodobnost, že budou mít děti ženského pohlaví. Studie 6000 těhotných žen v roce 1998: "Zjistila, že zatímco celostátní průměr v Británii činí 106 narozených chlapců na každých 100 dívek, u vegetariánských matek byl poměr jen 85 chlapců na 100 dívek".[194] Catherine Collins z Britské dietetické asociace toto odmítla jako "statistickou náhodu" vzhledem k tomu, že ve skutečnosti rozhoduje genetický příspěvek muže, který určuje pohlaví dítěte.

Fyzická zdatnost a vegetariánská strava

Dle studie Physical fitness and vegetarian diets: is there a relation?[195] není potvrzen ani vyvrácen vliv vegetariánské stravy na sportovní výkonnost, zejména je-li prováděna kontrola přísunu cukrů. Případné problémy s nerovnováhou živin lze kompenzovat dobře navrženým vegetariánským jídelníčkem v kontextu tréninku a sportovních výkonů.

Celá řada významných sportovců se hlásila a hlásí k vegetariánství či veganství, např. legendární finský běžec Paavo Nurmi (devět zlatých medailí z olympijských her), americký legendární atlet Carl Lewis (deset olympijských medailí), australský plavec Murray Rose (čtyři zlaté medaile z OH), českoamerická tenistka Martina Navrátilová, francouzská krasobruslařka Surya Bonalyová (pětinásobná mistryně Evropy), legendární italský cyklista Fausto Coppi, italský fotbalista Gianluca Vialli, americké tenistky Chris Evert (nejlepší hráčka 70. let 20. století) a Billie Jean Kingová, běžec Edwin Corley Moses (dvojnásobný mistr světa v překážkovém běhu, dvě zlaté medaile z OH), basketbalista Robert Parish či kulturista Bill Pearl.

Vegetariánské organizace

Na světě existuje spousta organizací, které sdružují vegetariány a především propagují vegetariánský způsob života. Všezastřešující světovou organizací je Mezinárodní vegetariánská unie[196], což je nezisková organizace, jejíž součástí jsou neziskové organizace, jejichž hlavním cílem je propagace vegetariánství a které jsou řízeny výhradně vegetariány.

Na mezinárodní úrovni působí také Evropská vegetariánská unie[197], která zastřešuje vegetariánské společnosti Evropy, a Vegetarian Union of North America (VUNA)[198], která zastřešuje vegetariánské organizace Kanady a USA. Existuje také spousta vegetariánských organizací na úrovni států, které jsou často členy IVU nebo EVU[199].

Vegetariánské akce

Veggie Pride v roce 2008 v Paříži.

Vegetariáni a vegetariánské organizace pořádají různé akce. Nejdůležitější z nich je Mezinárodní den vegetariánství[212] 1. října, který v ČR pořádala Česká vegetariánská společnost. O měsíc později, 1. listopadu, bývá pořádán Mezinárodní den veganství. Obě akce se snaží upozornit na výhody daného způsobu života.

Další vegetariánskou akcí je Veggie Pride[213] – každoroční mezinárodní akce, která oslavuje a podporuje vegetariánství a veganství; v Česku je akce organizovaná pod názvem Veggie Parade [214]. Jejím posláním je oslava etického způsobu života, snaha o porozumění mezi vegetariány, vegany a konzumenty živočišných produktů, seznámení veřejnosti s podmínkami života zvířat na farmách a ve velkochovech. V České republice proběhla první Veggie Parade 16. května 2009 v Praze.

Existují také kampaně zaměřené na propagaci částečného vegetariánství, např. Meatless Monday (Bezmasé pondělí).

Informace specifické pro konkrétní země

Podrobnější informace naleznete v článku Vegetariánství podle zemí.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Vegetarianism na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Frequently Asked Questions – Definitions [online]. International Vegetarian Union (IVU) [cit. 2013-08-06]. Dostupné online. 
  2. ↑ What is a vegetarian? [online]. The Vegetarian Society [cit. 2010-12-11]. Dostupné online. 
  3. ↑ Frequently Asked Questions - Ingredients 1: Gelatine [online]. International Vegetarian Union (IVU) [cit. 2013-02-07]. 
  4. ↑ a b c d e Why Avoid Hidden Animal Ingredients? [online]. The North American Vegetarian Society [cit. 2017-01-28]. Dostupné online. 
  5. ↑ a b c FORREST, Jamie. Is Cheese Vegetarian? [online]. Serious Eats, December 18, 2007 [cit. 2010-07-09]. Pro některé vegetariány je v pořádku jíst sýry vyrobené s živočišným syřidle, ale mnozí hledají ty vyrobené s vegetariánskými syřidly, zejména proto, že ta už jsou v dnešní době velmi rozšířená.. Dostupné online. 
  6. ↑ a b c Things to look out for if you are a vegetarian/vegan [online]. The Vegetarian Society [cit. 2010-12-11]. Dostupné online. 
  7. ↑ a b KEEVICAN, Michael. What's in Your Cheese? [online]. Vegetarian Resource Group [cit. 2010-12-10]. Many vegetarians don't consider that some of the cheeses they are eating could actually contain unfamiliar animal ingredients.. Dostupné online. 
  8. ↑ Frequently Asked Questions — Food Ingredients [online]. Vegetarian Resource Group [cit. 2010-07-09]. One of the most frequently asked questions is: Why are some cheeses labeled as "vegetarian cheese"? Why wouldn't cheese be vegetarian? What is rennet?. Dostupné online. 
  9. ↑ a b [24] ^ Shorter Oxford English Dictionary (2002 a 2007) definuje "vegetarián" (podstatné jméno) jako "osobu, která se z principu vyhýbá zvířecí stravě pro zvířata, resp. kdo se vyhýbá masu, ale bude jíst mléčné výrobky a vejce a někdy i ryby ( srv. vegan podstatné jméno). "
  10. ↑ a b Barr SI, Chapman GE. Perceptions and practices of self-defined current vegetarian and nonvegetarian women. Journal of the American Dietetic Association. March 2002, s. 354–360. DOI 10.1016/S0002-8223(02)90083-0. PMID 11902368. 
  11. ↑ Pescetarian - Definition and More from the Free Merriam-Webster Dictionary [online]. Merriam-webster.com [cit. 2015-03-31]. Dostupné online. 
  12. ↑ a b c Vegetarians don't eat fish, shellfish or crustacea, but they can still enjoy one of the healthiest diets available. [online]. Vegetarian Society [cit. 2013-07-28]. Dostupné online. 
  13. ↑ John Davis. Vegsource.com [online]. VegSource Interactive, Inc., June 1, 2011 [cit. 2014-10-12]. Dostupné online. 
  14. ↑ OED vol. 19, second edition (1989), str. 476; Webster’s Third New International Dictionary str. 2537; The Oxford Dictionary of English Etymology, Oxford, 1966, str. 972; The Barnhart Dictionary of Etymology (1988), str. 1196; Colin Spencer, The Heretic's Feast. A History of Vegetarianism, London 1993, str. 252. OED píše, že slovo vstoupilo do obecné použití po vzniku Vegetariánské společnosti v Ramsgate v roce 1847, ačkoli nabízí dva příklady použití z roku 1839 a 1842:
    • 1839: „Kdybych musel být sám sobě kuchařem, nevyhnutelně se stanu vegetariánem.“ (FA Kemble, Jrnl. Residence on Georgian Plantation (1863) 251)
    • 1842: „To tell a healthy vegetarian that his diet is very uncongenial with the wants of his nature.“ (Healthian, duben 34) Výskyt z roku 1839 je stále předmětem diskuse, zdroj pro rok 1839 v Oxfordském anglickém slovníku je ve skutečnosti publikace z roku 1863: Fanny Kemble, Journal of a Residence on a Georgian Plantation 1838–1839. Původní rukopis nebyl lokalizován.
  15. ↑ History of Vegetarianism - Extracts from some journals 1843-48 [online]. Ivu.org [cit. 2015-03-31]. Dostupné online. 
  16. ↑ Výpisky z některých časopisů 1842–48 – nejdříve známé použití slova „vegetariánský“ vytvořené Johnem Davisem.
  17. ↑ History of Vegetarianism - Extracts from some journals 1843-48 [online]. Ivu.org [cit. 2015-03-31]. Dostupné online. 
  18. ↑ OLIVELLE, transl. from the original Sanskrit by Patrick. Upaniṣads. Reissued. vyd. Oxford [u.a.]: Oxford Univ. Press, 1998. ISBN 978-0192835765. 
  19. ↑ BAJPAI, Shiva. The History of India - From Ancient to Modern Times. [s.l.]: Himalayan Academy Publications (Hawaii, USA), 2011. ISBN 978-1-934145-38-8. 
  20. ↑ SPENCER, Colin. The Heretic's Feast: A History of Vegetarianism. [s.l.]: Fourth Estate Classic House ISBN 978-0874517606. S. 33–68, 69–84. 
  21. ↑ Encyclopedia of religion. 13. vyd. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 
  22. ↑ Religious Vegetarianism From Hesiod to the Dalai Lama',' ed. Kerry S. Walters a Lisa Portmess, Albany 2001, str. 13-46.
  23. ↑ a b GU Pope. Thirukkural English Translation and Commentary. [s.l.]: W.H. Allen, & Co, 1886. Dostupné online. S. 160. 
  24. ↑ Veg or non-veg? Labels now make it clear [online]. Bennett, Coleman & Co. Ltd., 2011-08-06 [cit. 2017-01-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  25. ↑ Passmore John. The Treatment of Animals. Journal of the History of Ideas. 1975, s. 196–201. DOI 10.2307/2708924. 
  26. ↑ Lutterbach, Hubertus. "Der Fleischverzicht im Christentum," Saeculum 50 / II (1999), str. 202.
  27. ↑ Mortimer, Ian. "The Time Traveler's Guide to Medieval England", (2008), str. 184.
  28. ↑ Spencer p. 180-200.
  29. ↑ Spencer p. 252-253, 261-262.
  30. ↑ Craig WJ, Mangels AR. Position of the American Dietetic Association: Vegetarian Diets. Journal of the Academy of Nutrition and Dietetics. July 2009, s. 1266–1282. Dostupné online [cit. 6 January 2016]. DOI 10.1016/j.jada.2009.05.027. PMID 19562864. 
  31. ↑ KAUCKÁ, Tereza. Vliv vegetariánství na zdravotní stav člověka. , 2006 [cit. 2017-04-18]. 76 s. Bakalářská práce. Univerzita Karlova. Vedoucí práce Václav Břicháček. s. 8. Dostupné online.
  32. ↑ Vegetarian Frequently Asked Questions -Definitions [online]. Ivu.org [cit. 2015-03-31]. Dostupné online. 
  33. ↑ a b c Yabroff, Jennie. "No More Sacred Cows", "" Newsweek "", 31. prosince 2009.
  34. ↑ Gale, Catharine R. et al. [Http://www.edu-lib.us/bmj.com/cgi/content/abstract/bmj.39030.675069.55v1?hrss=1 "IQ in childhood and vegetarianism in adulthood: 1970 British cohort study"] Archivováno 4. 3. 2016 na Wayback Machine., British Medial Journal, 15 prosinec 2006, vol 333, issue 7581, str. 245.
  35. ↑ [http ://www.merriam-webster.com/dictionary/meat Maso: definice 2b] , Merriam-Webster Online Dictionary , 2010. Citováno 05.1.2010
  36. ↑ a b 2003 Words of the Year [online]. American Dialect Society, January 13, 2007 [cit. 2012-09-27]. Dostupné online. 
  37. ↑ DietaryGuidelines Archivováno 3. 12. 2013 na Wayback Machine.. (PDF) . Retrieved on 2011-05-25.
  38. ↑ a b LI, Duo. Effect of the vegetarian diet on non-communicable diseases. S. 169–173. Journal of the Science of Food and Agriculture [online]. PubMed, 2014-01 [cit. 2017-01-28]. S. 169–173. Dostupné online. ISSN 1097-0010. DOI 10.1002/jsfa.6362. PMID 23965907. (anglicky) 
  39. ↑ Institute of Social Medicine and Epidemiology, Medical University Graz. Nutrition and Health – The Association between Eating Behavior and Various Health Parameters: A Matched Sample Study [online]. 2014-02 [cit. 2017-01-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  40. ↑ Position of the American Dietetic Association: Vegetarian diets [online]. July 2009 [cit. 2012-11-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-11-13. 
  41. ↑ Key TJ, Fraser GE, Thorogood M, Appleby PN, Beral V, Reeves G, Burr ML, Chang-Claude J, Frentzel-Beyme R, Kuzma JW, Mann J, McPherson K. Mortality in vegetarians and nonvegetarians: detailed findings from a collaborative analysis of 5 prospective studies. The American Journal of Clinical Nutrition. 1999, s. 516S–524S. Dostupné online. DOI 10.1079/phn19980006. PMID 10479225. 
  42. ↑ Rejecting meat 'keeps weight low'. BBC News. 2006-03-14. Dostupné online [cit. 2015-03-31]. 
  43. ↑ Position of the American Dietetic Association and Dietitians of Canada: Vegetarian diets. Journal of the American Dietetic Association. 2003, s. 748–65. Dostupné online. DOI 10.1053/jada.2003.50142. PMID 12778049. 
  44. ↑ Fraser GE. Vegetarian diets: what do we know of their effects on common chronic diseases?. The American Journal of Clinical Nutrition. 2009, s. 1607S–1612S. DOI 10.3945/ajcn.2009.26736K. PMID 19321569. 
  45. ↑ Position of the american dietetic association and dietitians of canada: Vegetarian diets.. Journal of the American Dietetic Association. 2003, s. 748–65. Dostupné online [cit. 2014-10-27]. 
  46. ↑ Vitamin B12 Linked to Osteoporosis and Bone Loss in Vegetarians [online]. April 29, 2011 [cit. 2011-11-04]. Dostupné online. 
  47. ↑ Wang YF, Chiu JS, Chuang MH, Chiu JE, Lin CL. Bone mineral density of vegetarian and non-vegetarian adults in Taiwan. Asia Pac J Clin Nutr. NIH, 2008, s. 101–6. PMID 18364334. 
  48. ↑ Ellis FR, Holesh S, Ellis JW. Incidence of osteoporosis in vegetarians and omnivores. The American Journal of Clinical Nutrition. 1972, s. 555–8. PMID 5033736. 
  49. ↑ Boning Up on Osteoporosis [online]. Ars.usda.gov [cit. 2015-03-31]. Dostupné online. 
  50. ↑ China-Cornell-Oxford Projekt [online]. Cornell University [cit. 2012-03-31]. 
  51. ↑ BRODY, Jane E. Huge Study Of Diet Indicts Fat And Meat. www.nytimes.com. The New York Times, May 8, 1990. Dostupné online. 
  52. ↑ Key TJ, Appleby PN, Rosell MS. Health effects of vegetarian and vegan diets. Proceedings of the Nutrition Society. 2006, s. 35–41. DOI 10.1079/PNS2005481. PMID 16441942. 
  53. ↑ a b Davey GK, Spencer EA, Appleby PN, Allen NE, Knox KH, Key TJ. EPIC-Oxford: lifestyle characteristics and nutrient intakes in a cohort of 33 883 meat-eaters and 31 546 non meat-eaters in the UK. Public Health Nutrition. 2003, s. 259–69. DOI 10.1079/PHN2002430. PMID 12740075. 
  54. ↑ Vegetarian and vegan eating | Better Health Channel [online]. Betterhealth.vic.gov.au [cit. 2015-03-31]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-04-02. 
  55. ↑ PETER EMERY, Tom Sanders. Molecular Basis of Human Nutrition. [s.l.]: Taylor & Francis Ltd, 2002. ISBN 978-0-7484-0753-8. S. 32. 
  56. ↑ BRENDA DAVIS, Vesanto Melina. The New Becoming Vegetarian. [s.l.]: Book Publishing Company, 2003. ISBN 978-1-57067-144-9. S. 57–58. 
  57. ↑ Soybeans, mature seeds, raw [online]. NutritionData.com [cit. 2012-08-28]. Dostupné online. 
  58. ↑ Seeds, chia seeds, dried [online]. NutritionData.com [cit. 2012-08-28]. Dostupné online. 
  59. ↑ Amaranth, uncooked [online]. NutritionData.com [cit. 2012-08-28]. Dostupné online. 
  60. ↑ Buckwheat [online]. NutritionData.com [cit. 2012-08-28]. Dostupné online. 
  61. ↑ Pumpkin Seeds [online]. NutritionData.com. Dostupné online. 
  62. ↑ Spirulina [online]. NutritionData.com [cit. 2013-10-03]. Dostupné online. 
  63. ↑ Pistachio [online]. NutritionData.com. [http: //nutritiondata.self.com/facts/nut-and-seed-products/3135/2 Dostupné online]. 
  64. ↑ Quinoa, cooked [online]. NutritionData.com [cit. 2012-08-28]. Dostupné online. 
  65. ↑ Young VR, Pellett PL. Plant proteins in relation to human protein and amino acid nutrition. Am. J. Clinical Nutrition. 1994, s. 1203S–1212S. PMID 8172124. 
  66. ↑ Vegetarian Society - Factsheet - Iron [online]. Vegsoc.org, 2014-09-22 [cit. 2015-03-31]. Dostupné online. 
  67. ↑ Vegetarianism in a Nutshell [online]. Vrg.org [cit. 2015-03-31]. Dostupné online. 
  68. ↑ // Health Issues // Optimal Vegan Nutrition [online]. Goveg.com [cit. 2009-08-09]. Dostupné online. 
  69. ↑ Waldmann A, Koschizke JW, Leitzmann C, Hahn A. Dietary Iron Intake and Iron Status of German Female Vegans: Results of the German Vegan Study. Ann Nutr Metab. 2004, s. 103–108. DOI 10.1159/000077045. PMID 14988640. 
  70. ↑ Krajcovicová-Kudlácková M, Simoncic R, Béderová A, Grancicová E, Magálová T. Influence of vegetarian and mixed nutrition on selected haematological and biochemical parameters in children. Nahrung. 1997, s. 311–14. DOI 10.1002/food.19970410513. PMID 9399258. 
  71. ↑ Craig WJ, Mangels AR. Position of the American Dietetic Association: vegetarian diets. Journal of the American Dietetic Association. 2009, s. 1266–82. DOI 10.1016/j.jada.2009.05.027. PMID 19562864. 
  72. ↑ a b Dietary Supplement Fact Sheet: Vitamin B12 [online]. National Institutes of Health: Office of Dietary Supplements [cit. 2009-11-13]. Dostupné online. 
  73. ↑ Food and description [PDF]. Mext.go.jp [cit. 2015-03-31]. Dostupné online. 
  74. ↑ （科学技術・学術政策局政策課資源室）. 五訂増補日本食品標準成分表：文部科学省 [online]. Mext.go.jp [cit. 2015-03-31]. Dostupné online. 
  75. ↑ CiNii Articles - Vegans (pure vegetarians) and vitamin B_12 deficiency [online]. Ci.nii.ac.jp, 2003-12-20 [cit. 2015-03-31]. Dostupné online. 
  76. ↑ What Every Vegan Should Know About Vitamin B12 [online]. Vegan Society, October 31, 2001 [cit. 2010-10-27]. Dostupné online. 
  77. ↑ Donaldson MS. Metabolic vitamin B12 status on a mostly raw vegan diet with follow-up using tablets, nutritional yeast, or probiotic supplements. Annals of Nutrition & Metabolism. 2000, s. 229–34. DOI 10.1159/000046689. PMID 11146329. 
  78. ↑ Vitamins and minerals - NHS Choices [online]. Nhs.uk, 2015-02-18 [cit. 2015-03-31]. Dostupné online. 
  79. ↑ MOZAFAR, A. Is there vitamin B12 in plants or not? A plant nutritionist's view. Vegetarian Nutrition: an International Journal. 1997, s. 50–52. 
  80. ↑ Rosell MS, Lloyd-Wright Z, Appleby PN, Sanders TA, Allen NE, Key TJ. Long-chain n-3 polyunsaturated fatty acids in plasma in British meat-eating, vegetarian, and vegan men. Am J Clin Nutr. 2003, s. 327–34. PMID 16087975. 
  81. ↑ Water4life: health-giving vegetarian dietary supplements [online]. [cit. 2008-05-17]. Dostupné online. 
  82. ↑ Babadzhanov A; ABDUSAMATOVA N; YUSUPOVA F; FAIZULLAEVA N; MEZHLUMYAN LG; MALIKOVA MKH. Chemical Composition of Spirulina platensis Cultivated in Uzbekistan. Chemistry of Natural Compounds. 2004, s. 276–279. DOI 10.1023/B:CONC.0000039141.98247.e8. 
  83. ↑ Tokuşoglu Ö, Uunal MK. Biomass Nutrient Profiles of Three Microalgae: Spirulina platensis, Chlorella vulgaris, and Isochrisis galena. Journal of Food Science. 2003, s. 1144–1148. DOI 10.1111/j.1365-2621.2003.tb09615.x. 
  84. ↑ a b c d Meeting Calcium Recommendations on a Vegan Diet [online]. Academy of Nutrition and Dietetics [cit. 2014-04-29]. Dostupné online. 
  85. ↑ a b c d e f Calcium Fact Sheet [online]. [cit. 2014-04-29]. Dostupné online. 
  86. ↑ a b c MANGELS, Reed. Calcium in the Vegan Diet [online]. [cit. 2014-04-29]. Dostupné online. 
  87. ↑ a b National Institutes of Health. Overview of Calcium. www.ncbi.nlm.nih.gov. Dostupné online [cit. 29 April 2014]. 
  88. ↑ Vitamin D is Synthesized From Cholesterol and Found in Cholesterol-Rich Foods [online]. Cholesterol and Health. Dostupné online. 
  89. ↑ Crissey SD, Ange KD, Jacobsen KL, Slifka KA, Bowen PE, Stacewicz-Sapuntzakis M, Langman CB, Sadler W, Kahn S, Ward A. Serum concentrations of lipids, vitamin D metabolites, retinol, retinyl esters, tocopherols and selected carotenoids in twelve captive wild felid species at four zoos. The Journal of Nutrition. 2003, s. 160–6. PMID 12514284. 
  90. ↑ Dietary Supplement Fact Sheet: Vitamin D [online]. National Institutes of Health [cit. 2007-09-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne September 10, 2007. 
  91. ↑ Dr. Duke's Phytochemical and Ethnobotanical Databases [online]. Sun.ars-grin.gov [cit. 2015-03-31]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-10-16. 
  92. ↑ USDA nutrient database – use the keyword 'portabella' and then click submit [online]. Dostupné online. 
  93. ↑ BOWERMAN, Susan. If mushrooms see the light. Los Angeles Times. March 31, 2008. Dostupné online [cit. March 25, 2010]. 
  94. ↑ a b Key TJ, Fraser GE, Thorogood M, Appleby PN, Beral V, Reeves G, Burr ML, Chang-Claude J, Frentzel-Beyme R, Kuzma JW, Mann J, McPherson K. Mortality in vegetarians and non-vegetarians: detailed findings from a collaborative analysis of 5 prospective studies. American Journal of Clinical Nutrition. September 1999, s. 516S–524S. Dostupné online [cit. October 30, 2009]. DOI 10.1079/phn19980006. PMID 10479225. 
  95. ↑ Key TJ, Appleby PN, Davey GK, Allen NE, Spencer EA, Travis RC. Mortality in British vegetarians: review and preliminary results from EPIC-Oxford. The American Journal of Clinical Nutrition. 2003, s. 533S–538S. PMID 12936946. 
  96. ↑ Appleby PN, Key TJ, Thorogood M, Burr ML, Mann J. Mortality in British vegetarians. Public health nutrition. 2002, s. 29–36. DOI 10.1079/PHN2001248. PMID 12001975. 
  97. ↑ Loma Linda University Adventist Health Sciences Center, New Adventist Health Study research noted in Archives of Internal Medicine, Loma Linda University, 26. července 2001. Citováno 9.1.2010.
  98. ↑ Singh PN, Sabaté J, Fraser GE. Does low meat consumption increase life expectancy in humans. Am J Clin Nutr. 2003, s. 526S–532S. Dostupné online [cit. 28 September 2012]. PMID 12936945. 
  99. ↑ Trichopoulou A, Orfanos P, Norat T, Bueno-de-Mesquita B, Ocké MC, Peeters PH, van der Schouw YT, Boeing H, Hoffmann K, Boffetta P, Nagel G, Masala G, Krogh V, Panico S, Tumino R, Vineis P, Bamia C, Naska A, Benetou V, Ferrari P, Slimani N, Pera G, Martinez-Garcia C, Navarro C, Rodriguez-Barranco M, Dorronsoro M, Spencer EA, Key TJ, Bingham S, Khaw KT, Kesse E, Clavel-Chapelon F, Boutron-Ruault MC, Berglund G, Wirfalt E, Hallmans G, Johansson I, Tjonneland A, Olsen A, Overvad K, Hundborg HH, Riboli E, Trichopoulos D. Modified Mediterranean diet and survival: EPIC-elderly prospective cohort study. BMJ. 2005, s. 991. DOI 10.1136/bmj.38415.644155.8F. PMID 15820966. 
  100. ↑ a b Advanced Glycation End Products and Nutrition [online]. [cit. 2008-04-11]. Dostupné online. 
  101. ↑ L M TIERNEY, S J MCPHEE, M A Papadakis. Current medical Diagnosis & Treatment. International edition. New York: Lange Medical Books/McGraw-Hill, 2002. ISBN 0-07-137688-7. 
  102. ↑ Tuso, Philip J. Nutritional Update for Physicians: Plant-Based Diets. The Permanente Journal. 2013, s. 61–66. 
  103. ↑ Hagen KB, Byfuglien MG, Falzon L, Olsen SU, Smedslund G. Dietary interventions for rheumatoid arthritis. Redakce Hagen Kåre Birger. Cochrane Database Syst Rev. 2009, s. CD006400. DOI 10.1002/14651858.CD006400.pub2. PMID 19160281. 
  104. ↑ Maya Tiwari. Ájurvéda: A Life Balance Healing Arts Press. Rochester, VT. 1995.
  105. ↑ Haenel H. Phylogenesis and nutrition. Nahrung. 1989, s. 867–87. PMID 2697806. 
  106. ↑ Cordain, Loren. Evolution of the human diet: the known, the unknown and the unknowable. Redakce Peter S. Ungar. [s.l.]: [s.n.], 2007. Kapitola Implications of Plio-pleistocene diets for modern humans, s. 264–5. 
  107. ↑ Milton, Katharine, ""A hypothesis to explain the role of meat-eating in human evolution", Evolutionary Anthropology: Issues, News, and Reviews Volume 8, Issue 1, 1999, stránky: 11-21
  108. ↑ ABC [online]. ABC, 2003-02-25 [cit. 2009-08-09]. Dostupné online. 
  109. ↑ Craig WJ, Mangels AR. Position of the American Dietetic Association: vegetarian diets. J Am Diet Assoc. 2009, s. 1266–1282. Dostupné online [cit. 2016-08-12]. DOI 10.1016/j.jada.2009.05.027. PMID 19562864. 
  110. ↑ KAUCKÁ, Tereza. Vliv vegetariánství na zdravotní stav člověka. , 2006 [cit. 2017-04-18]. 76 s. Bakalářská práce. Univerzita Karlova. Vedoucí práce Václav Břicháček. s. 32. Dostupné online.
  111. ↑ O'Connor MA, Touyz SW, Dunn SM, Beumont PJ. Vegetarianism in anorexia nervosa? A review of 116 consecutive cases. Med J Aust. 1987, s. 540–2. PMID 3696039. 
  112. ↑ David Benatar. Why the Naive Argument against Moral Vegetarianism Really is Naive. Environmental Values. 2001, s. 103–112. DOI 10.3197/096327101129340769. 
  113. ↑ Animals and Ethics [Internet Encyclopedia of Philosophy] [online]. Iep.utm.edu, 2010-01-13 [cit. 2012-09-12]. Dostupné online. 
  114. ↑ a b Erik Marcus. Vegan: The New Ethics of Eating. [s.l.]: [s.n.], 2000. Dostupné online. ISBN 9781590133446. 
  115. ↑ a b c d Vegetarian Society. Dairy Cows & Welfare [online]. Dostupné online. 
  116. ↑ Vegetarian Society. Egg Production & Welfare [online]. Dostupné online. 
  117. ↑ Ovidius. Proměny, kniha XV. Překlad Jan Červenka. Praha: A. Storch syn, 1895. 289 s. Dostupné online. Kapitola XV., s. 258. 
  118. ↑ Kochhal, M. Vegetarianism: Jainism and vegetarianism (ahisma) [online]. October 2004 [cit. 2016-08-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-07-20. 
  119. ↑ Teachings on Love, Thich Nhat Hanh, Berkeley: Parallax Press, 1998.
  120. ↑ Junior Encyclopaedia of Sikhism (1985) l HS Singha; p. 124 ISBN 0-7069-2844-X / 0-7069-2844-X
  121. ↑ KAKSHI, S.R. Punjab Through the Ages. Redakce S. R. Bakshi. 1st. vyd. New Delhi: Sarup and Sons, 2007. Through the Ages By S.R. Bakshi%2C Rashmi Pathak%2C Rashmi Pathak volume 4 Dostupné online. ISBN 81-7625-738-9. Kapitola 12, s. 241. 
  122. ↑ SINGHA, H. S. Junior encyclopaedia of Sikhism. [s.l.]: Vikas, 1985. Dostupné online. ISBN 0-7069-2844-X. S. 124. 
  123. ↑ Shiromani Gurudwara Prabhandhak Committee [online]. Sgpc.net [cit. 2009-08-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-05-25. 
  124. ↑ The Sikhism Home Page [online]. Sikhs.org, 1980-02-15 [cit. 2009-08-29]. Dostupné online. 
  125. ↑ a b SMITH, Peter. A concise encyclopedia of the Bahá'í Faith. Diet. Oxford: Oneworld Publications, 2000. ISBN 1-85168-184-1. S. 121–122. 
  126. ↑ Esslemont, J.E. Bahá'u'lláh and the New Era. 5th. vyd. Wilmette, Illinois, USA: Bahá'í Publishing Trust, 1980. Dostupné online. ISBN 0-87743-160-4. 
  127. ↑ `ABDU'L-BAHÁ. The Promulgation of Universal Peace. Redakce MacNutt. Wilmette, Illinois, US: Bahá'í Publishing Trust, 1912. Dostupné online. ISBN 0-87743-172-8. 
  128. ↑ Research Department, Universal House of Justice. Writings Concerning Health, Healing, and Nutrition [online]. [cit. 2009-05-25]. Dostupné online. 
  129. ↑ Buddhist Studies: Vegetarianism [online]. Buddhanet.net [cit. 2015-03-31]. Dostupné online. 
  130. ↑ [1] Archivováno 7. 10. 2013 na Wayback Machine.
  131. ↑ Mahavagga Pali - Bhesajjakkhandhaka - Vinaya Pitaka
  132. ↑ "Buddhism and Vegetarianism, The Rationale for the Buddha's Views on the Consumption of Meat" by Dr V. A. Gunasekara" 'The rule of vegetarianism was the fifth of a list of rules which Devadatta had proposed to the Buddha. Devadatta was the founder of the tapasa movement in Buddhism and his special rules involved ascetic and austere practices (forest-dwelling, wearing only rags, etc). The Buddha rejected all the proposed revisions of Devadatta, and it was in this context that he reiterated the tikoiparisuddha rule. (On this see the author's Western Buddhism and a Theravada heterodoxy, BSQ Tracts on Buddhism'
  133. ↑ Buddhism and Eating Meat [online]. Urbandharma.org [cit. 2015-03-31]. Dostupné online. 
  134. ↑ Life as a Vegetarian Tibetan Buddhist Practitioner [online]. Serv-online.org [cit. 2015-03-31]. Dostupné online. 
  135. ↑ Apparitions of the Self: The Secret Autobiographies of a Tibetan Visionary - Google Books. [s.l.]: Books.google.com Dostupné online. 
  136. ↑ The Life of Shabkar: The Autobiography of a Tibetan Yogin - Google Books. [s.l.]: Books.google.com, 2014-06-03. Dostupné online. 
  137. ↑ [2] Archivováno 5. 11. 2013 na Wayback Machine.
  138. ↑ Code of Canon Law [online]. vatican.va [cit. 2013-07-28]. Dostupné online. 
  139. ↑ Epiphanius, Panarion, 30.22.4
  140. ↑ Isidore Seville, Etymologie, VIII.v.36
  141. ↑ The Bible Christian Church [online]. International Vegetarian Union. Dostupné online. 
  142. ↑ History of Vegetarianism – Early Ideas [online]. The Vegetarian Society [cit. 2008-07-08]. Dostupné online.  ; Gregory, James (2007) Z Victorians a vegetariány. London: IB Tauris pp 30-35..
  143. ↑ William Cowherd (brief information) [online]. Oxford Dictionary of National Biography [cit. 2008-07-08]. Dostupné online. 
  144. ↑ a b Position Statement on Vegetarian Diet [online]. Sdada.org [cit. 2012-09-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-05-29. 
  145. ↑ [3] Archivováno 13. 5. 2013 na Wayback Machine.
  146. ↑ The Seventh-day Adventist Health Message [online]. Sdada.org [cit. 2012-11-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-05-13. 
  147. ↑ Living an Orthodox Life: Fasting [online]. Orthodoxinfo.com, 1997-05-27 [cit. 2010-02-03]. Dostupné online. 
  148. ↑ The Great War and the Interwar Period [online]. ivu.org [cit. 2009-08-14]. Dostupné online. 
  149. ↑ Fast and Abstinence [online]. EWTN [cit. 2015-11-02]. Dostupné online. 
  150. ↑ Tähtinen, Unto: Ahimsa. Non-Violence in Indian Tradition, Londýn 1976, str. 107-109.
  151. ↑ The Hindu : Sci Tech / Speaking Of Science : Changes in the Indian menu over the ages [online]. Hinduonnet.com, October 21, 2004 [cit. 2010-02-03]. Dostupné online. 
  152. ↑ The states where cow slaughter is legal in India. The Indian Express. 8 October 2015. Dostupné online. 
  153. ↑ Vegetarian Muslim: Turning Away From a Meat-Based Diet [online]. Huffington Post [cit. 2016-06-14]. Dostupné online. 
  154. ↑ a b Muslims can't be Vegetarian? : Islam : Dietery Law [online]. Ipaki.com [cit. 2015-03-31]. Dostupné online. 
  155. ↑ lokpriya! [online]. Lokpriya.com [cit. 2015-03-31]. Dostupné online. 
  156. ↑ IVU News – Islam and Vegetarianism [online]. Ivu.org [cit. 2009-08-09]. Dostupné online. 
  157. ↑ "Vegetarianism Good For The Self And Good For The Environment" Archivováno 1. 1. 2016 na Wayback Machine. The Jain Study Circle
  158. ↑ Spiritual Traditions and Vegetarianism" at the Vegetarian Society of Colorado website. Archivováno 1. 3. 2014 na Wayback Machine.
  159. ↑ Matthews, Warren: World Religions, 4th edition, Belmont: Thomson/Wadsworth 2005, p. 180. ISBN 0-534-52762-0
  160. ↑ Noah Lewis. vegetus.org [online]. [cit. 2015-12-30]. Dostupné online. 
  161. ↑ [4] Archivováno 2. 10. 2013 na Wayback Machine.
  162. ↑ KOOK, Avraham Yitzhak. A Vision of Vegetarianism and Peace. Redakce Cohen David. jewishveg.com. 1961. Dostupné online. 
  163. ↑ Judaism & Vegetarianism [online]. Jewishveg.com [cit. 2009-08-09]. Dostupné online. 
  164. ↑ ERRP | Expired Registration Recovery Policy [online]. Europeanvegetarian.org [cit. 2015-03-31]. Dostupné online. 
  165. ↑ "The Vision of Eden: Animal Welfare and Vegetarianism" in "Jewish Law and Mysticism", Orot 2003
  166. ↑ Osborne, L (1980), The Cookbook Rasta, 3. ed. Mac Donald, London.
  167. ↑ Ital Cooking [online]. Eat Jamaican [cit. 2015-03-31]. Dostupné online. 
  168. ↑ Kebede, A., & Knotternus, D. Beyond the pales of babylon: the ideational components and social psychological foundations of rastafari. Sociological Perspectives. 1998, s. 499–517. DOI 10.2307/1389561. 
  169. ↑ Sikhism Religion of the Sikh People [online]. Sikhs.org [cit. 2015-03-31]. Dostupné online. 
  170. ↑ I.J. Singh, Sikhs and Sikhism, Manohar, Delhi ISBN 978-81-7304-058-0: "Throughout Sikh history, there have been movements or subsects of Sikhism which have espoused vegetarianism. I think there is no basis for such dogma or practice in Sikhism."
  171. ↑ Surindar Singh Kohli, Guru Granth Sahib, An Analytical Study, Singh Bros. Amritsar ISBN 81-7205-060-7: ""The ideas of devotion and service in Vaishnavism have been accepted by Adi Granth, but the insistence of Vaishnavas on vegetarian diet has been rejected."
  172. ↑ Gopal Singh, History of the Sikh People, World Sikh Univ. Press, Delhi, ISBN 978-81-7023-139-4: "Nowadays in the Community Kitchen attached to the Sikh temples, and called the Guru's Kitchen (or Guru-ka-langar), meat dishes are not served at all. Maybe it is on account of its being, perhaps, expensive or not easy to keep for long. Or perhaps the Vaishnava tradition is too strong to be shaken off."
  173. ↑ Randip Singh, Fools Who Wrangle Over Flesh, Sikh filozofie síť, 07.12.2006. Získaný 15. ledna 2010.
  174. ↑ Sikh Reht Maryada, The Definition of Sikh, Sikh Conduct & Conventions, Sikh Religion Living, India [online]. sgpc.net [cit. 2009-08-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-08-20. 
  175. ↑ Livestock's Long Shadow – Environmental issues and options [online]. Fao.org [cit. 2009-08-09]. Dostupné online. 
  176. ↑ EPA. 2011. Inventory of U.S. greenhouse gas emissions and sinks: 1990–2009. United States Environmental Protection Agency. EPA 430-R-11-005. 459 pp.
  177. ↑ OLSSON, Anna. Comment: Lab-grown meat could ease food shortage. New Scientist. Dostupné online [cit. November 17, 2008]. 
  178. ↑ Could vegetarians eat a 'test tube' burger? - BBC News [online]. Bbc.co.uk [cit. 2015-03-31]. Dostupné online. 
  179. ↑ Why eating less meat could cut global warming | Environment [online]. Guardian.co.uk, 2007-11-10 [cit. 2015-03-31]. Dostupné online. 
  180. ↑ MASON, Chris. Europe | Belgian city plans 'veggie' days. news.bbc.co.uk. News.bbc.co.uk, 2009-05-12. Dostupné online [cit. 2015-03-31]. 
  181. ↑ ŠMÍDOVÁ, Jana. Lednička se stává bitevním polem ve válce o záchranu planety. Zvítězí vegani?. Svět ve 20 minutách [online]. Český rozhlas, 2017-06-15 [cit. 2017-06-18]. Dostupné online. 
  182. ↑ Killing for a Living: How the Meat Industry Exploits Workers [online]. [cit. 2009-07-16]. Dostupné online. 
  183. ↑ Worker Health and Safety in the Meat and Poultry Industry [online]. Hrw.org [cit. 2009-08-09]. Dostupné online. 
  184. ↑ Food Safety, the Slaughterhouse, and Rights [online]. Ncrlc.com, March 30, 2004 [cit. 2009-08-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne December 23, 2007. 
  185. ↑ Positive Safety Culture. The key to a safer meat industry Archivováno 12. 4. 2011 na Wayback Machine., literature review July 2000, safework.sa.gov.au
  186. ↑ Sectoral Policies Department (SECTOR) [online]. Ilo.org [cit. 2015-03-31]. Dostupné online. 
  187. ↑ [5] Archivováno 3. 12. 2013 na Wayback Machine.
  188. ↑ World Development Report 2008: Agriculture for Development, Published by World Bank Publications str. 207
  189. ↑ Archived copy [online]. [cit. 2016-02-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne May 17, 2008. 
  190. ↑ University of Southampton [online]. Soton.ac.uk, 2006-12-15 [cit. 2015-03-31]. Dostupné online. 
  191. ↑ DEC 15, 2006. High IQ link to being vegetarian. news.bbc.co.uk. BBC News. Dostupné online [cit. September 12, 2013]. 
  192. ↑ HODSON, Gordon. Prejudice Against "Group X" (Asexuals) [online]. Psychology Today, September 1, 2012 [cit. 2013-12-30]. Dostupné online. 
  193. ↑ Joanne McAllister Smart. The gender gap: if you're a vegetarian, odds are you're a woman. Why?. Vegetarian Times. Active Interest Media, Inc., February 1995, s. 74. Dostupné online [cit. 12 January 2016]. ISSN 0164-8497. 
  194. ↑ 'More girl babies' for vegetarians. news.bbc.co.uk. BBC News, August 7, 2000. Dostupné online [cit. August 9, 2009]. 
  195. ↑ NIEMAN, David C. Physical fitness and vegetarian diets: is there a relation?. [s.l.]: The American Journal of Clinical Nutrition, 1999. Dostupné online. (anglicky) Předklad dostupný na http://natura.baf.cz/natura/tex/20050301.pdf. 
  196. ↑ Mezinárodní vegetariánská unie (IVU)
  197. ↑ Evropská vegetariánská unie (EVU)
  198. ↑ Vegetarian Union of North America
  199. ↑ (anglicky)Seznam členských organizací EVU
  200. ↑ Česká vegetariánská společnost
  201. ↑ Vítáme Vás na stránkách ČSVV
  202. ↑ Svoboda zvířat | organizace na ochranu zvířat
  203. ↑ People for the Ethical Treatment of Animals (PETA) | International Landing Page
  204. ↑ Vegetarian Society Home
  205. ↑ VEBU - Nachrichten und Berichte
  206. ↑ VEGETARISCHE INITIATIVE e.V. - vegetarisch essen leicht gemacht!
  207. ↑ Österreichische Vegetarier Union
  208. ↑ Viva!Akcja Dla Zwierząt!.
  209. ↑ Stowarzyszenie Empatia..
  210. ↑ Stowarzyszenie Otwarte Klatki..
  211. ↑ Fundacja Fabryka UTU
  212. ↑ Co je Česká vegetariánská společnost
  213. ↑ Veggie Pride
  214. ↑ Veggie Parade

Literatura

  • SHPRINTZEN, Adam D. The Vegetarian Crusade: The Rise of an American Reform Movement, 1817-1921. [s.l.]: The University of North Carolina Press, 2015. ISBN 978-1-4696-2652-9. (anglicky) 
  • MEDŘICKÁ, Jitka. Psychologické a sociální aspekty vegetariánství. Praha, 2008 [cit. 2017-01-28]. Diplomová práce. Filosofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze Katedra psychologie. Vedoucí práce Tamara Hrachovinová. Dostupné online.
  • ZEZULKA, Josef. Přednášky I. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. Kapitola Vegetářství, s. 5-10. 

Související články

Externí odkazy

Plně bezmasá strava
vegetariánství
veganství
informace
veganské alternativy
částečně bezmasá strava (makrobiotika, pescovegetariánství) • práva zvířat • potrava • lidská výživa
Potravové strategie a specializace
rostlinná: herbivor (býložravec)
živočišná: karnivor (masožravec)
kanibalistické
autokanibalismus (sebepožírání) • sexuální kanibalismus • oofágie (konkurenční embrya) • ovofágie (konkurenční plod, fétus) • pedofágie/infanticida (mláďata vlastního druhu: ne/příbuzná)
libovolná: omnivor (všežravec)
z principu bez specializací
pozůstatky: saprofág (rozkladač)
mikroskopické
míra specializace na zdroj
metody
etologie

bentičnost (žití při dně, měkkýši, korýši) • včelí sbírání • předávání mezi mravenci • dojení medovice mšic • australští mravenci medonosní • houby v mraveništi • řasy na korálech • levhart zaháněný lvy • vzájemné krmení upírů

savčí
lidské
zvláštní
evoluce
trávení • potravní řetězec
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Vegetariánství&oldid=16454379“