Jihoafrická republika

Upravit odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tento článek je o moderním státu. O stejnojmenné búrské republice pojednává článek Transvaal.
Republika Jižní Afrika
Republic of South Africa
Republiek van Suid-Afrika
vlajka Jižní Afriky
vlajka
Hymna
Nkosi Sikelel iAfrica / Die Stem van Suid Afrika
Motto
!ke e: ǀxarra ǁke
(Jednota v různosti)
Geografie

Poloha Jižní Afriky
Poloha Jižní Afriky

Hlavní městoPretoria (výkonná moc),
Kapské Město (zákonodárná moc),
Bloemfontein (justice)
Rozloha1 219 912 km² (24. na světě)
z toho 2,5 % vodní plochy
Nejvyšší bodMafadi (3450 m n. m.)
Časové pásmo+2
Poloha29° j. š., 24° v. d.
Geodata (OSM)OSM, WMF
Obyvatelstvo
Hustota zalidnění41 ob. / km² (170. na světě)
HDI▲ 0,683 (střední) (129. na světě, {{{HDI aktuální k}}})
Jazykangličtina, afrikánština, ndebele, setswanština, zuluština, xhoština, jižní sothština, severní sothština, tsonga, svazijština, vendština (úřední)
NáboženstvíKřesťanství celkem 68 %,z toho 43,7 %; (Siónští křesťané 11,1 %, letniční 8,2 %, katolíci 7,1 %, metodisté 6,8 %, holandská reformovaná církev 6,7 %, anglikáni 3,8 %), muslimové 1,5 %, hinduisté 1,4 %, ostatní 17,2 ,původní kmenová náboženství 28,5 %
Státní útvar
Státní zřízeníparlamentní republika
Vznik31. května 1910 (nezávislost na Velké Británii)
PrezidentCyril Ramaphosa[1]
Zástupce prezidentafunkce neobsazena
Měnajihoafrický rand (ZAR)
HDP/obyv. (PPP)13 209[2] USD (87. na světě, {{{HDP aktuální k}}})
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-1710 ZAF ZA
MPZZA
Telefonní předvolba+27
Národní TLD.za
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons

Jihoafrická republika[3], zkráceně JAR (též Republika Jižní Afrika[4][5] nebo Jižní Afrika[6]) je jeden z nejvyspělejších afrických států. Na hrubém domácím produktu celé Afriky se podílí více než jednou pětinou. Leží na jihu afrického kontinentu. Sousedí s Namibií, Botswanou a Zimbabwe na severu, Mosambikem a Svazijskem na východě. Uvnitř jihoafrického území leží samostatné království Lesotho.

Oficiální názvy

Vzhledem k velkému počtu úředních jazyků má Jihoafrická republika více oficiálních názvů.

  • Republic of South Africa (anglicky)
  • Republiek van Suid-Afrika (afrikánsky)
  • iRiphabliki yeSewula Afrika (jižní ndebele)
  • iRiphabliki yomZantsi Afrika (xhosa)
  • iRiphabhuliki yaseNingizimu Afrika (zulu)
  • Rephaboliki ya Afrika-Borwa (sotho)
  • Repabliki ya Afrika-Borwa (jižní sotho)
  • Rephaboliki ya Aforika Borwa (tswana)
  • iRiphabhulikhi yeNingizimu Afrika (swati)
  • Riphabuḽiki ya Afurika Tshipembe (venda)
  • Riphabliki ra Afrika Dzonga (tsonga)

Historie

Obdobně jako jiné africké země má i JAR velice dlouhou historii lidského osídlení. Oblast krasových jeskyní v okolí Johannesburgu je známá jako Kolébka lidstva. Od počátku 20. století jsou tu nalézány početné pozůstatky prvních lidí i jejich předků z rodu Australopithecus, a proto je toto území chráněno jako součást světového dědictví UNESCO.[7] Vyskytoval se tu Australopithecus africanus, Australopithecus sediba i Paranthropus robustus. K nejstarším zástupcům lidí patří nově objevený druh Homo naledi. Dále se na území JAR vyskytoval člověk zručný, člověk vzpřímený i člověk moudrý.

Před příchodem Evropanů na území dnešní Jihoafrické republiky žili Sanové, Khoikhoiové a později také Bantuové.

Evropská kolonizace

V roce 1488 doplul k břehům dnešního Kapska portugalský mořeplavec Bartolomeu Dias. Vylodil se v Zátoce mušlí (Mossel Bay). Dalších sto let zde přistávaly lodě pouze z Portugalska; Portugalci zde však žádné osady po střetech s domorodci nezakládali. Prvními evropskými osadníky v oblasti byli až Holanďané koncem 16. a v 17. století. Tehdy námořní cesty na jihu Afriky od Portugalců převzala holandská Východoindická společnost. Ta vyslala v roce 1652 do Stolové zátoky tři lodě s 90 lidmi různé národnosti, vedené zkušeným obchodníkem a cestovatelem Janem van Riebeeckem. Ti zde vybudovali první osadu (Kapské Město), zahrady, zemědělské plantáže, vinice. Na těžkou práci si přes Východoindickou společnost nechali přivážet otroky ze severu, protože místní Hotentoti (kmeny Khoikhoiů a Sanů) pro práci nebyli vhodní. O pár let později začali zakládat v okolí další farmy. Z Evropy přijížděli další osadníci, zejména Němci. V roce 1688 sem dorazila skupina 200 francouzských Hugenotů. V 18. století připlouvalo k jihoafrickým břehům přes 80 lodí ročně; také díky tomu sem byly zavlečeny neštovice, které způsobily zdecimování nejen osadníků, ale zejména domorodců. V 19. století byli Búrové, potomci prvních holandských osadníků, vytlačeni dále do vnitrozemí, kde založili vlastní státní celky Natal, Transvaal a Oranžský svobodný stát, přičemž neváhali místní obyvatelstvo zabíjet ve velkém rozsahu v mnoha válkách.[8] Na počátku 19. století sjednotil zulské kmeny náčelník Šaka a v brutální výbojné politice jeho válečníci zpustošili a vylidnili rozsáhlé oblasti jižní Afriky, čímž ovšem usnadnili následnou búrskou a britskou kolonizaci. Toto období se nazývá mfecane.

Britská nadvláda

Podrobnější informace naleznete v článku Jihoafrická unie.
Búrové v boji proti britské invazi

Během 18. století vyhlásila Nizozemská Východoindická společnost bankrot a vládu nad okolním mořem převzala Anglie. V roce 1796 britský výsadek obsadil kolonii poprvé, roku 1806 pak definitivně. V roce 1820 sem připlulo 4000 britských osadníků. Británie zakázala obchodování s otroky a v roce 1833 zrušila otroctví. Búrům otroci z plantáží utíkali, jejich farmy zanikaly. V první búrské válce (1880–1881) byli Britové poraženi. Konečné ovládnutí oblasti Brity přišlo až po druhé búrské válce (1899–1902), kdy Britské impérium anektovalo nezávislé búrské republiky Transvaal a Oranžský svobodný stát a desítky tisíc vzpurných Búrů a jejich rodin uvěznilo v koncentračních táborech. Dne 31. května 1910 byly všechny provincie sloučeny v Jihoafrickou unii, která získala autonomní statut dominia.

Automaticky spolu s Velkou Británií vstoupila do první světové války. Za války obsadila a okupovala tehdejší Německou jihozápadní Afriku – dnešní Namibii. Spolu s dalšími britskými dominii se účastnila poválečných mírových konferencí, na kterých získala jihozápadní Afriku jako mandátní území.

Nezávislost

Podrobnější informace naleznete v článku Apartheid.

Významným přelomem ve vývoji Jihoafrické unie byla rozsáhlá industrializace spojená s objevením ložisek diamantů v Kimberley a zlata ve Witwatersrandu v Transvaalu. Rozvoj průmyslu byl navíc umocněn v době velké hospodářské krize díky vysokým cenám zlata a diamantů. Hospodářský růst trval nepřetržitě až do druhé poloviny 20. století. Tento pozitivní vývoj však byl v příkrém rozporu s trendy vývoje politického.

V roce 1931 přijatý Westminsterský statut učinil z Jihoafrické unie formálně nezivislý stát v personální unii se Spojeným královstvím a dalšími britskými dominii. Suverénní a nezávislý statut země byl o tři roky později dodatečně potvrzen domácími zákony Status of the Union Act 1934 a Royal Executive Functions and Seals Act of 1934.

Jihoafrická unie se jako člen britského společenství národů účastnila druhé světové války na straně spojenců, což nesla s nelibostí především Národní strana. V roce 1948 pak ve volbách zvítězila Národní strana spojená s režimem apartheidu. Tento režim se po celou dobu své existence střetával se značným odporem na mezinárodní scéně.

De Klerk a Mandela v Davosu, 1992

31. května 1961 byla země po proběhlém referendu prohlášena republikou a změnila název na Jihoafrickou republiku. Parlamentní systém vlády, ale zůstal zachován až do reformy ústavy v roce 1983. Na protest proti nepřátelským postojům některých členů Britského společenství národů JAR z tohoto svazku vystoupila. Od šedesátých let jsou zřizovány takzvané bantustany, samosprávná území vyhrazená pro původní obyvatelstvo.

Mezinárodní olympijský výbor na svém zasedání v Amsterdamu v roce 1970 rozhodl Olympijský výbor JAR suspendovat a tuto zemi vyloučit z olympijského hnutí do doby, než zruší rasovou segregaci barevných sportovců.[9]

V srpnu až říjnu 1975 se jednotky Jihoafrické republiky zapojily do konečné fáze Angolské války za nezávislost na straně organizace UNITA Jonase Savimbiho, ale byla zatlačena zpět vojáky nasazenými z Kuby.

Boj proti apartheidu získal na intenzitě v 80. letech. Při různých nepokojích a demonstracích byly zabity desítky lidí. Poslední bělošský prezident F. W. de Klerk 16. listopadu 1989 zrušil v Jihoafrické republice rasovou segregaci, povolil Africký národní kongres a souhlasil s konáním všeobecných voleb v roce 1994; po nich do úřadu nastoupil Nelson Mandela.

Geografie

Související informace naleznete také v článku Geografie Jihoafrické republiky.
Topografická mapa Jihoafrické republiky
Pohoří Swartberg v provincii Západní Kapsko
Kvetoucí poušť v Namaqualandu

Jihoafrická republika je nejjižnějším státem Afriky. S rozlohou 1 219 912 km² je 24. největším státem na světě, 9. největším v Africe a 15,5× větším než Česká republika nebo 2× než Ukrajina. Z Afriky zabírá asi 4 % rozlohy.

JAR má 2 500 km mořského pobřeží (na jihovýchodě ji omývá Indický oceán a na jihozápadě Atlantský oceán) a vysokou rozmanitost klimatických podmínek. Na západě země se rozkládá poušť Kalahari, východ země má spíše subtropické klima. Ve střední části se rozkládá náhorní plošina Highveld. Téměř po celé délce od Namibie po Transvaal je JAR lemována Dračími horami, které dosahují výšek až 3 500 m.

Oblast Witwatersrandu představuje největší koncentraci obyvatelstva (Johannesburg, Pretoria). Tato oblast má obrovské zásoby zlata. Velmi známá je Stolová hora, zvedající se z moře do tisícimetrové výšky nad Kapské Město.

V Jižní Africe stále žije velké množství divoké zvěře, avšak její výskyt ve volné přírodě je vlivem civilizačních faktorů ohrožen. Pro tyto účely bylo zřízeno celkem 13 národních parků s velmi kvalitní péčí, z nichž nejznámější jsou Krugerův NP, NP Kalahari Gemsbok a rovněž Addo Elefant v blízkosti Port Elizabeth.

Největší města v roce 2004:

Politika

Podrobnější informace naleznete v článku Politický systém Jihoafrické republiky.
Americký prezident Barack Obama na pohřbu Nelsona Mandely v Sowetu v prosinci 2013

JAR má dvoukomorový parlament: Národní rada provincií s 90 členy a 400členné Národní shromáždění. Zástupci do Národního shromáždění jsou voleni na pětiletá funkční období na bázi proporčního volebního systému (bez jakékoliv vstupní hranice). Do Národní rady je v každé provincii zvoleno deset zástupců rovněž na pět let. Volby do obou komor probíhají vždy současně. Nejsilnější politická strana (příp. koalice) v Národním shromáždění formuje vládu, v jejímž čele stojí prezident republiky. Od května 2009 do února 2018 byl prezidentem republiky Jacob Zuma, který 15. 2. 2018 oznámil svou okamžitou rezignaci. Zumu provází řada korupčních skandálů. Nejzávažnější se týká renovace jeho soukromého majetku ze státní pokladny.[10][11] Do funkce prezidenta Jihoafrické republiky byl Jihoafrickým parlamentem zvolen někdejší viceprezident a předseda vládní strany Africký národní kongres (ANC) Cyril Ramaphosa.[12]

V současné době je místní politická scéna ovládána Africkým národním kongresem – ANC– který ve volbách 2014 získal 62,2 % hlasů. Jeho nejsilnější soupeř, Strana demokratické aliance, získala 22,2%. ANC tak oproti minulým volbám opět ztratil.

V únoru 2018 jihoafrický parlament poměrem hlasů 241 ku 83 schválil článek 25 ústavy, který umožňuje vyvlastnit pozemky a jiný majetek bez náhrady. Návrh předložil Julius Malema, vůdce radikální levicové strany Economic Freedom Fighters (EFF), která má v parlamentu 6% hlasů. Tento návrh podpořil Africký národní kongres (ANC), který disponuje více než 62% hlasů. K zákonu se ještě musí do 30. srpna 2018 vyjádřit Výbor pro ústavní kontrolu.[13][14][15]

Administrativní dělení

Podrobnější informace naleznete v článku Administrativní dělení Jihoafrické republiky.
Správní členění Jihoafrické republiky

Země se dělí na 9 autonomních provincií (číslo odpovídá číslu na mapě, hlavní město v závorce):

  1. Západní Kapsko (Kapské Město)
  2. Severní Kapsko (Kimberley)
  3. Východní Kapsko (Bisho)
  4. KwaZulu-Natal (Pietermaritzburg¹)
  5. Svobodný stát (Bloemfontein)
  6. Severozápadní provincie (Mafikeng)
  7. Gauteng (Johannesburg)
  8. Mpumalanga (Nelspruit)
  9. Limpopo (Polokwane)

Ekonomika

Související informace naleznete také v článku Ekonomika Jihoafrické republiky.
Centrum Johannesburgu, kde sídlí největší burza na africkém kontinentě
Nákupní centrum v Kapském Městě v květnu 2014

JAR je v rámci afrického kontinentu stabilně jednou z nejvyspělejších zemí, má dobře vyvinutý obchod se službami a je již dlouho industrializovaná. HDP na obyvatele měl však v 80. a začátkem 90. let let sestupnou tendenci, od konce 90. let zase stoupá.[16] JAR vytváří přibližně 25 % HDP celého afrického světadílu, kde též drží prvenství ve spotřebě i výrobě elektrické energie. HDI, Index lidského rozvoje Jihoafrické republiky, který do poloviny 90. let stoupal, začal klesat, ke stoupající tendenci se vrátil v roce 2005. Na jeho poklesu mezi lety 1995 a 2005 mělo největší podíl drastické zkrácení délky života (1990 - 61,5 let, 2006 51 let[17]) způsobené především pandemií AIDS a selháním vlády v boji proti ní. JAR má velmi bohatá naleziště nerostných surovin, ale nemá ropu.

Zemědělská výroba se soustředí na pěstování kukuřice, pšenice, cukrové třtiny a produkci vlny, kuřat, skotu, ovcí. Zavodňovací systémy nejsou dostatečné a rovněž eroze půdy představuje závažný problém. Převážně jihoafričtí černoši nemají pro sebe dostatek orné půdy a musejí hledat práci mimo své bydliště.

Vývoz představoval v roce 2001 přibližně 30 % HDP, což znamená výrazný nárůst oproti počátku 90. let. Hlavními obchodními partnery země jsou: USA, Velká Británie, Německo, Belgie a Japonsko. Na obchod s ostatními státy v oblasti jižní Afriky má výrazný vliv členství JAR v JACU a JARS. Vyváží se hlavně diamanty, zlato (největší zásoby na světě) a některé rudy, strojírenské výrobky. Dováží se potraviny, výrobky chemického a ropného průmyslu a strojírenské výrobky.

JAR nemá světové prvenství pouze v zásobách zlata, ale také v produkci platiny, rud chromu a vanadia. Významná je těžba černého uhlí i železné rudy.

V zemi jsou největší tepelné elektrárny na světě (v Transvaalu). JAR zajišťuje téměř 2/3 produkce elektřiny pro celou Afriku. V JAR se nachází jediná komerční jaderná elektrárna na africkém kontinentě, JE Koeberg[18]

Energetická krize

V roce 2007 státem vlastněný dodavatel elektrické energie (Eskom) začal pociťovat nedostatek kapacit v oblasti výroby a rozvodu elektřiny. To vedlo k neschopnosti plnit běžné požadavky průmyslu a spotřebitelů, což vedlo k rozsáhlým výpadkům, které zasáhly celou zemi. Spouštěcím impulsem byla porucha v jaderné elektrárně Koeberg, nicméně od té doby se situace ještě zhoršila. Dodavatel byl široce kritizován kvůli neschopnosti adekvátně udržovat svoje elektrárny, nemluvě o výstavbě nových elektráren, které by zajistily dostačující energetickou kapacitu.

Korupce

Bývalý ministr financí Pravin Gordhan odhadl, že lidé z vedení ANC, kteří byli napojeni na jihoafrického prezidenta Jacoba Zumu, zpronevěřili státní prostředky v celkové výši kolem 350 miliard korun.[19] Jacob Zuma byl kvůli korupčnímu skandálu, který se týkal vládních armádních zakázek v hodnotě několika miliard dolarů, odvolán v roce 2005 z funkce jihoafrického viceprezidenta.[20] V roce 2018 musel Zuma kvůli řadě korupčních skandálů odstoupit také z funkce jihoafrického prezidenta.[21]

Zdravotnictví

Problémem je vysoký výskyt nemoci HIV/AIDS; počet nakažených dnes dosahuje 5,2 milionů lidí. Jihoafrická vláda vyvinula řadu projektů ke zlepšení této situace, ty ale ve většině nemají žádné výsledky. Podle organizace Human Rights Watch se Jihoafričanky bojí rodit ve státních nemocnicích. V JAR v letech 1998 až 2007 stoupla úmrtnost rodiček čtyřnásobně, ze 150 na 625 na sto tisíc narozených dětí. JAR tak nemá šanci splnit cíl rozvoje stanovený OSN, který předpokládá snížení úmrtnosti do roku 2015 na 38 na každých sto tisíc porodů.[22] Střední délka života byla v roce 2009 71 let pro bílé Jihoafričany a 48 lety pro černé.[23]

Obyvatelstvo

Dominantní skupiny v Jižní Africe.
     Černoši
     Barevní
     Indové nebo Asiati
     Běloši
     Nedominantní
Podrobnější informace naleznete v článku Obyvatelstvo Jihoafrické republiky.
Muži z kmene Zulu

Podle sčítání z roku 2014[24] Černoši tvoří 80,2 % obyvatel země. Mezi ně patří Čwanové, Zulové, Khosové, Matabelové, Sutové, Svazijci, Vendové a jiní. Běloši (resp. Afrikánci) se na složení obyvatelstva podílejí 8,8 %, míšenci (Barevní) 8,4 % a Indové nebo Asiati 2,5 %. Kromě toho v zemi žijí také Sanové (dříve označovaní jako Křováci).

Mapa hustoty obyvatelstva v  Jihoafrické republice v roce 2011

Počet obyvatel Jižní Afriky vzrostl z 11,5 milionů v roce 1946 na více než 52 milionů v roce 2013.[25] Podíl bělošského obyvatelstva klesá v důsledku emigrace a nižší porodnosti. Ještě v roce 1980 tvořili běloši podle sčítání lidu 16 % populace.[26] V zemi je odhadem zhuba 5 milionů ilegálních přistěhovalců z okolních afrických států, především ze Zimbabwe (až 3 miliony[27][28][29]), kteří jsou často terčem útoků ze strany černých Jihoafričanů, kteří se obávají jejich konkurence na trhu práce.[30]

Označení „barevný“ je používáno pro obyvatelstvo míšeného bantuského, khoiského a evropského původu. Samotní barevní se tomuto označení vyhýbají.[zdroj?] V době politiky apartheidu měli barevní lepší přístup ke vzdělání než černoši.[zdroj?] Barevní v letech 1950–1983 neměli volební práva stejně jako černoši, ale roku 1983 jim byla povolena účast v parlamentu. Barevní rovněž představovali výraznou opoziční sílu v boji proti apartheidu.[zdroj?]

Od roku 1994, tedy od pádu apartheidu, jsou denně brutálně vražděni příslušníci bílé menšiny[31] bez ohledu na věk, a to zejména v oblastech Mpumalanga, Gauteng a Limpopo. Od roku 1994 bylo zavražděno na 4 000 bělochů na farmách a dalších 70 000 v městských aglomeracích. V důsledku toho dochází k odlivu bílého obyvatelstva do anglofonních zemí jako je Austrálie, Spojené království a Irsko. Od roku 1994 opustilo Jihoafrickou republiku odhadem na dva miliony bělochů. Ekonomika JAR na to v současnosti doplácí, protože jí chybí kvalifikovaná pracovní síla. Další z příčin, proč bílí z JAR odcházejí, je systém pozitivní diskriminace, tj. zvýhodnění černého obyvatelstva. Pozitivní diskriminace má být prevencí dominance bělochů v privátním sektoru. Běloši jsou diskriminováni také ve vzdělání.[32]

V roce 2009 přiznal kanadský soud 31letému bílému Jihoafričanovi Brandonovi Huntleymu status uprchlíka. Učinil tak s ohledem na nebezpečí, které mu doma hrozí kvůli jeho barvě pleti. Huntley vyrůstal v Kapském Městě, a jak sdělil kanadskému soudu, byl tam sedmkrát napaden, z toho třikrát nožem. Útočníci mu přitom údajně nadávali do bílých psů. Vládnoucí strana v Jižní Africe – Africký národní kongres (ANC) – označila toto rozhodnutí za rasistické.[33]

Náboženství

Křesťanského vyznání je 68 % obyvatel. Islám vyznává 2 %, hinduismus 1,5 % a původní kmenová náboženství 28,5 % obyvatel.

Jazyky

Jižní Afrika uznává oficiálně 11 úředních jazyků. V závorce je uvedeno procento rodilých mluvčích, kteří udávají daný jazyk jako svoji první řeč.: zuluština (cca 24%),  xhoština (cca 16%), afrikánština (necelých 14%), angličtina (cca 10%), severní sesothština (cca 9%), setwanština neboli bečuánština (cac 8%), (jižní) sesothština (cca 7,5%), tsongština (cca 4,5%), siswati (svazijština, cca 2,5%), tsivendština (více než 2%) a jižní ndbelština (cca 2%). Všechny tyto jazyky jsou formálně rovnocenné, nápisy v těchto jazycích se objevují např. na jihoafrických mincích. Většina komunikace však probíhá ve třech nejrozšířenějších jazycích (zulština, xhoština a afrikánština) a samozřejmě zejména v angličtině, která má jako jazyk obchodu a vzdělání v JAR dominantní postavení a je také nejrozšířenějším druhým jazykem. Angličtina v JAR tak obecně plní úlohu lingua franca. Z neoficiálních jazyků jsou v JAR také hojně rozšířeny jazyky přistěhovalců z Indie, konkrétně hindština a tamilština (zejména v přístavních městech) a v souvislosti s čínskou expanzí do Afriky se v posledních letech začíná prosazovat i čínština. Výjimkou není ani používání evropských jazyků, zejména portugalštiny a francouzštiny, černošskými imigranty z bývalých portugalských kolonií (Angola, Mosambik) a ze zemí frankofonní Afriky.

Kriminalita

Cedule v JAR varující před únosy

Podle průzkumu pro období 1998–2000 vypracovaného OSN je Jihoafrická republika celosvětově na druhém místě ve vraždách a na prvním místě v přepadení a znásilnění na jednoho obyvatele. Oficiální statistiky ukazují, že v JAR je každý den zavražděno 50 lidí[34]. Nahlášený počet znásilnění ročně je 55 000 a odhaduje se, že ročně je spácháno 500 000 znásilnění.[35]

Znásilnění je v Jižní Africe častým problémem. Jedna třetina z 4000 žen, které byly v jednom průzkumu dotazovány, uvedla, že v uplynulém roce byla znásilněna. Jižní Afrika je zemí s nejvyšším výskytem dětských a kojeneckých znásilnění na světě. Násilníkům hrozí 2 roky za mřížemi.[36] [37] V průzkumu mezi 1500 školáky na černošském předměstí Soweto čtvrtina všech dotazovaných chlapců uvedla, že "jackrolling" (hovorový název pro znásilnění) byla zábava. Nebezpečná pověra, že sex s pannou léčí AIDS, vede ke znásilňování nezletilých dívek a dětí.[38] Každý rok je v Jižní Africe znásilněno až 200 000 dětí.[39]

Běloši se stahují do bezpečnějších čtvrtí a střežených zón (tzv. gated communities). Mnoho emigrantů z Jihoafrické republiky také uvádí, že zločin byl rozhodujícím důvodem pro jejich odchod ze země.[40] Vraždy bílých farmářů byly a nadále jsou velkým problémem.[31]

Problémem je velké množství (legálně i ilegálně) držených zbraní a problémy s jejich regulací – země tak drží druhé místo v počtu vražd a zabití způsobených střelnými zbraněmi na 100 000 obyvatel hned za Kolumbií.[41] Denně je střelnou zbraní zabito v průměru 18 lidí.[42]

Nepříjemně to dokazují informace přímo od policie z JAR. Každý den umírá v JAR průměrně jeden až dva policisté. Dalším z problémů jsou únosy automobilů.[43]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Jihoafrický prezident rezignoval, učinil tak na nátlak své vládní strany. iDNES.cz [online]. 2018-02-14 [cit. 2018-02-15]. Dostupné online. 
  2. ↑ Světová banka. GDP per capita, PPP (current international $) [online]. [cit. 2017-01-14]. Dostupné online. 
  3. ↑ Jihoafrická republika, zemepis.com, [cit. 2012-07-11]
  4. ↑ Jižní Afirka Archivováno 6. 11. 2012 na Wayback Machine., Atlas.netway.cz, [cit. 2012-07-11]
  5. ↑ TOMOSZEK, Maxim. Republika Jižní Afirka. [s.l.]: Prezentace PPT 18 s. S. 1. 
  6. ↑ LIŠČÁK, Vladimír; BOHÁČ, Pavel. Jména států a jejich územních částí. 4. rozšířené a přepracované. vyd. Praha: Český úřad zeměměřičský a katastrální, 2009. 111 s. Dostupné online. ISBN 978-80-86918-57-0. S. 28. 
  7. ↑ UNESCO WORLD HERITAGE. whc.unesco.org [online]. [cit. 2016-03-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ ING ALEXANDR ZIMÁK. Jihoafrická republika. Praha: Libri, 2003. ISBN 80-7277-184-1. Kapitola Období evropské kolonizace, s. 18. 
  9. ↑ KÖSSL, Jiří; KRÁTKÝ, František; MAREK, Jaroslav. Dějiny tělesné výchovy II.. Praha: Olympia, 1986. Kapitola Mezinárodní sportovní hnutí, s. 207. 
  10. ↑ PLESNÍK, Vladimír. Zuma a jeho klan JAR téměř vyplenili. novinky.cz [online]. Borgis,a.s., 17.2.2018 [cit. 20.2.2018]. Dostupné online. 
  11. ↑ VAN ZUYDAM, Schalk. Jihoafrická vládní strana žádá odchod prezidenta Zumy. ČTK/AP [online]. České noviny, 13.2.2018 [cit. 20.2.2018]. Dostupné online. 
  12. ↑ Cyril Ramaphosa je novým prezidentem JAR. Nahradil Zumu, který rezignoval na svou funkci. zpravy.aktualne.cz [online]. Economia,a.s., 15.2.2018 [cit. 20.2.2018]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  13. ↑ EDITORIAL, Reuters. Vote in South Africa's parliament moves land reform closer. AF. Dostupné online [cit. 2018-03-02]. (anglicky) 
  14. ↑ ECHO24. Jihoafrický parlament schválil vyvlastnění farmářů. Většinou jsou to běloši - Echo24.cz. echo24.cz. 2018-03-02. Dostupné online [cit. 2018-03-02]. 
  15. ↑ JAR: Seberte jim to! - Neviditelný pes. Lidovky.cz [online]. 2018-03-02 [cit. 2018-03-02]. Dostupné online. 
  16. ↑ {title}. hdrstats.undp.org [online]. [cit. 21-07-2012]. Dostupné v archivu pořízeném dne 25-06-2012. 
  17. ↑ {title}. hdrstats.undp.org [online]. [cit. 21-07-2012]. Dostupné v archivu pořízeném dne 27-08-2012. 
  18. ↑ Jihoafrická republika: válka o ceny nových jaderných bloků.
  19. ↑ Zuma a jeho klan JAR téměř zruinovali. Novinky. 17. února 2018.
  20. ↑ Prezident JAR má problém. Může být obviněn ze stovek případů korupce. Aktuálně.cz. 29. dubna 2016.
  21. ↑ Nový jihoafrický prezident chce zakročit proti korupci. Sám se ale v politice neváhal obohatit. Český rozhlas. 18. února 2018.
  22. ↑ http://www.tyden.cz/rubriky/zahranici/afrika/jihoafricanky-se-boji-rodit-ve-statnich-nemocnicich_208962.html
  23. ↑ Peoples Budget Coalition Comments on the 2011/12 Budget. www.hsrc.ac.za [online]. [cit. 08-11-2011]. Dostupné v archivu pořízeném dne 16-05-2012. 
  24. ↑ Mid-year population estimates 2014. Statistics South Africa
  25. ↑ http://www.scielo.org.za/scielo.php?pid=S0018-229X2011000200001&script=sci_arttext
  26. ↑ Study Commission on U.S. Policy toward Southern Africa (U.S.). South Africa: time running out: the report of the Study Commission on U.S. Policy Toward Southern Africa. [s.l.]: University of California Press, 1981. Dostupné online. ISBN 0-520-04547-5. S. 42. 
  27. ↑ International Herald Tribune [online]. 23 May 2008 [cit. 2011-10-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 21-02-2009. 
  28. ↑ Escape From Mugabe: Zimbabwe's Exodus [online]. Dostupné online. 
  29. ↑ More illegals set to flood SA [online]. Fin24 [cit. 2011-10-30]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-02-14. [nedostupný zdroj]
  30. ↑ "JAR zachvátily pogromy na přistěhovalce, vláda vyslala do ulic vojáky". iDNES.cz. 21. dubna 2015
  31. ↑ a b Counting South Africa's crimes, Mail and Guardian, Retrieved 2 October 2012.
  32. ↑ http://card.wordpress.com/2007/01/09/racism-against-white-students-in-south-africas-universities/
  33. ↑ http://aktualne.centrum.cz/zahranici/afrika/clanek.phtml?id=646509
  34. ↑ How dangerous is South Africa?. BBC News. 17 May 2010. Dostupné online. 
  35. ↑ SOUTH AFRICA: One in four men rape
  36. ↑ PERRY, Alex. Oprah scandal rocks South Africa. TIME. 5 November 2007. Dostupné online [cit. 15 May 2011]. 
  37. ↑ Baby rapes shock South Africa. BBC News. 11 December 2001. Dostupné online. 
  38. ↑ IRIN. SOUTH AFRICA: Focus on the virgin myth and HIV/AIDS. www.irinnews.org. IRIN, 2002. Dostupné online. 
  39. ↑ South Africa's shame: the rise of child rape. www.independent.co.uk. independent.co.uk, 2010-05-16. Dostupné online. 
  40. ↑ Independent Newspapers Online. SA's woes spark another exodus [online]. Iol.co.za, 6 October 2006 [cit. 2011-05-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 21-08-2010. 
  41. ↑ {title}. www.sacc-ct.org.za [online]. [cit. 12-12-2013]. Dostupné v archivu pořízeném dne 24-06-2012. 
  42. ↑ http://www.policymic.com/articles/60561/18-people-get-murdered-every-day-in-south-africa-now-tell-me-how-guns-don-t-kill-people[nedostupný zdroj]
  43. ↑ ISS. Crime in South Africa: A country and cities profile [online]. Institute for Security Studies [cit. 2013-03-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 26-01-2013. 

Literatura

  • HULEC, Otakar. Dějiny Jižní Afriky. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2010. ISBN 978-80-7106-039-5. 
  • ZIMÁK, Alexander. Jihoafrická republika. Praha: Libri, 2003. ISBN 80-7277-184-1. 

Související články

Externí odkazy

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Jihoafrická republika na Wikimedia Commons
  • Slovníkové heslo Jihoafrická republika ve Wikislovníku
  • South Africa - Amnesty International Report 2011 [online]. Amnesty International [cit. 2011-08-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  • South Africa (2011) [online]. Freedom House [cit. 2011-08-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  • Bertelsmann Stiftung. BTI 2010 — South Africa Country Report [online]. Gütersloh: Bertelsmann Stiftung, 2009 [cit. 2011-08-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-05-20. (anglicky) 
  • Bureau of African Affairs. Background Note: South Africa [online]. U.S. Department of State, 2011-06-02 [cit. 2011-08-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  • CIA. The World Factbook - South Africa [online]. Rev. 2011-07-05 [cit. 2011-08-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  • Zastupitelský úřad ČR v Pretorii. Souhrnná teritoriální informace: Jihoafrická republika [online]. Businessinfo.cz, 2011-02-15 [cit. 2011-08-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-01-11. 
  • BUNDY, Colin J, a kol. South Africa [online]. Encyclopaedia Britannica [cit. 2011-08-18]. Dostupné online. (anglicky) 
Africká unie (AU)
Alžírsko • Angola • Benin • Botswana • Burkina Faso • Burundi • Čad • Džibutsko • Egypt • Eritrea • Etiopie • Gabon • Gambie • Ghana • Guinea • Guinea-Bissau • Jihoafrická republika • Jižní Súdán • Kamerun • Kapverdy • Keňa • Komory • Konžská demokratická republika • Konžská republika • Lesotho • Libérie • Libye • Madagaskar • Malawi • Mali • Mauricius • Mauritánie • Maroko • Mosambik • Namibie • Niger • Nigérie • Pobřeží slonoviny • Rovníková Guinea • Rwanda • Senegal • Seychely • Sierra Leone • Somálsko • Středoafrická republika • Súdán • Svatý Tomáš a Princův ostrov • Svazijsko • Tanzanie • Togo • Tunisko • Uganda • Zambie • Západní Sahara • Zimbabwe
G20
Commonwealth (Společenství národů)
Řádné členské země
Bývalí členové
Závislá území
Spojené království
Austrálie
Nový Zéland
Státy a území v Africe
Nezávislé státy
Teritoria, kolonie a
závislá území
Územní celky se sporným
mezinárodním postavením
BRICS
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jihoafrická_republika&oldid=16534520“