Uhersko: Porovnání verzí
Bez shrnutí editace značky: první editace editace z mobilu editace z mobilního webu |
m Bot: oprava přesměrování 1. února 25. prosince |
||
(Není zobrazeno 10 mezilehlých verzí od 10 dalších uživatelů.) | |||
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
{{Různé významy|tento=státním útvaru|druhý=obci v okrese Pardubice |rozlišovač=okres Pardubice}} |
{{Různé významy|tento=státním útvaru|druhý=obci v okrese Pardubice |rozlišovač=okres Pardubice}} |
||
{{Infobox - zaniklý stát |
{{Infobox - zaniklý stát |
||
| název = Uherské království |
| název = Uherské království |
||
| originální název = Magyar Királyság<br />Regnum Hungariae<br />Königreich Ungarn |
| originální název = Magyar Királyság<br />Regnum Hungariae<br />Königreich Ungarn |
||
| rok vzniku = [[1000]] |
| rok vzniku = [[1000]] |
||
| rok zániku = [[1918]] |
| rok zániku = [[1918]] |
||
| rok vzniku 2 = [[1920]] |
| rok vzniku 2 = [[1920]] |
||
| rok zániku 2 = [[1946]] |
| rok zániku 2 = [[1946]] |
||
| více před = ano |
| více před = ano |
||
| před 1 = Maďarské velkoknížectví |
| před 1 = Maďarské velkoknížectví |
||
| před 1 vlajka = Flag of Hungary (895-1000).svg |
| před 1 vlajka = Flag of Hungary (895-1000).svg |
||
| před 2 = Osmanské Uhersko |
| před 2 = Osmanské Uhersko |
||
| před 2 vlajka = |
| před 2 vlajka = Ottoman flag by Hieronymus Bosch.svg |
||
| před 3 = Sedmihradské velkoknížectví |
| před 3 = Sedmihradské velkoknížectví |
||
| před 3 vlajka = |
| před 3 vlajka = Flag of Transylvania (Local).svg |
||
| před 4 = |
| před 4 = Maďarská republika (1919–1920) |
||
| před 4 vlajka = Flag of Hungary (1915-1918, 1919-1946).svg |
| před 4 vlajka = Flag of Hungary (1915-1918, 1919-1946).svg |
||
| před 5 = Království Srbů, Chorvatů a Slovinců |
| před 5 = Království Srbů, Chorvatů a Slovinců |
||
| před 5 vlajka = Flag of the Kingdom of Yugoslavia.svg |
| před 5 vlajka = Flag of the Kingdom of Yugoslavia.svg |
||
| před info = |
| před info = |
||
| více po = ano |
| více po = ano |
||
| po 1 = První Maďarská republika |
| po 1 = První Maďarská republika |
||
| po 1 vlajka = Flag of Hungary (1918-1919; 3-2 aspect ratio).svg |
| po 1 vlajka = Flag of Hungary (1918-1919; 3-2 aspect ratio).svg |
||
| po 2 = |
| po 2 = První Československá republika |
||
| po 2 vlajka = Flag of |
| po 2 vlajka = Flag of Czechoslovakia.svg |
||
| po 3 = |
| po 3 = Rumunské království |
||
| po 3 vlajka = Flag of |
| po 3 vlajka = Flag of Romania.svg |
||
⚫ | |||
⚫ | |||
| po 4 vlajka = Flag of |
| po 4 vlajka = Flag of Yugoslavia (1918–1941).svg |
||
| po 5 = |
| po 5 = První Rakouská republika |
||
| po 5 vlajka = Flag of |
| po 5 vlajka = Flag of Austria.svg |
||
⚫ | |||
⚫ | |||
| po 6 vlajka = Flag of |
| po 6 vlajka = Flag of Hungary (1946-1949, 1956-1957).svg |
||
| šířka 1. sloupce = |
| šířka 1. sloupce = |
||
| vlajka = |
| vlajka = Flag of Hungary (1915-1918; angels).svg |
||
| článek o vlajce = Maďarská vlajka |
| článek o vlajce = Maďarská vlajka |
||
| velikost vlajky = |
| velikost vlajky = 130px |
||
| znak = Coat of arms of the Lands of the Holy Hungarian Crown (1915-1918, 1919-1946; angels).svg |
| znak = Coat of arms of the Lands of the Holy Hungarian Crown (1915-1918, 1919-1946; angels).svg |
||
| článek o znaku = Státní znak Maďarska |
| článek o znaku = Státní znak Maďarska |
||
| velikost znaku = 140px |
| velikost znaku = 140px |
||
| rámeček znaku = |
| rámeček znaku = |
||
| hymna = Himnusz |
| hymna = Himnusz |
||
| článek o hymně = Maďarská hymna |
| článek o hymně = Maďarská hymna |
||
| motto = Regnum Mariae Patrona Hungariae |
| motto = Regnum Mariae Patrona Hungariae |
||
| článek o mottu = |
| článek o mottu = |
||
| mapa = Lands of the Crown of Saint Stephen in 1914.png |
| mapa = Lands of the Crown of Saint Stephen in 1914.png |
||
| velikost mapy = |
| velikost mapy = 290px |
||
| mapa poznámka = Uherské království (tmavě |
| mapa poznámka = Uherské království (tmavě zelená) se [[Země Svatoštěpánské koruny|Zeměmi Svatoštěpánské koruny]] v roce [[1914]] |
||
| hlavní město = {{plainlist|<!-- seřazeno dle časové posloupnosti --> |
|||
| hlavní město = [[Ostřihom]] (od [[10. století|10.]] do pol.–[[13. století]]),<br />[[Székesfehérvár|Stoličný Bělehrad]] (sídlo panovníků od roku [[1000]] do [[1543]]),<br />[[Budín (Budapešť)|Budín]] (pol. [[13. století]] do [[1541]]),<br />[[Bratislava]] ([[1536]]–[[1783]]),<br />[[Debrecín]] ([[1849]]),<br />[[Budapešť]]<!-- seřazeno dle časové posloupnosti--> |
|||
* [[Ostřihom]] ([[1000]]–[[1256]]) |
|||
| rozloha = |
|||
* [[Székesfehérvár|Stoličný Bělehrad]] (sídlo panovníků [[1000]]–[[1543]]) |
|||
⚫ | |||
* [[Budín (Budapešť)|Budín]] ([[1256]]–[[1315]], [[1408]]–[[1485]], [[1490]]–[[1541]], [[1783]]–[[1873]]) |
|||
⚫ | |||
* [[Temešvár]] ([[1315]]–[[1323]]) |
|||
⚫ | |||
* [[Visegrád]] ([[1323]]–[[1408]]) |
|||
⚫ | |||
* [[Vídeň|Bécs]] ([[1485]]–[[1490]]) |
|||
| nejdelší řeka poznámka = |
|||
* [[Bratislava|Pozsony]] ([[1536]]–[[1783]]) |
|||
⚫ | |||
* [[Debrecín]] ([[1849]], [[1944]]) |
|||
| počet obyvatel poznámka = |
|||
* [[Budapešť]] ([[1873]]–[[1946]])}} |
|||
| jazyky = |
|||
| rozloha = 282 870 km² (rok [[1200]])<br />282 870 km² (rok [[1910]])<br />93 073 km² (rok [[1930]])<br />172 149 |
|||
⚫ | |||
⚫ | |||
| náboženství = [[římskokatolictví]], [[kalvinismus]], [[luteránství]], [[pravoslaví]], [[Východní katolické církve|východní katolictví]], [[unitářství]], [[judaismus]] |
|||
⚫ | |||
| státní zřízení = [[monarchie]] |
|||
⚫ | |||
| mateřská země = [[Soubor:Coat of arms of the Lands of the Holy Hungarian Crown (1915-1918, 1919-1946).svg|18px]] [[Země Koruny svatoštěpánské]]<br />[[Soubor:Flag of the Habsburg Monarchy.svg|22px|okraj]] [[Rakouské císařství]] ([[1804]]–[[1867]])<br />[[Soubor:Flag of Austria-Hungary (1869-1918).svg|22px|okraj]] [[Rakousko-Uhersko]] ([[1867]]–[[1918]]) |
|||
| |
| nejdelší řeka = |
||
⚫ | |||
| vznik = [[1000]] |
|||
| počet obyvatel = 2 000 000 (rok [[1200]])<br />8 000 000 (rok [[1790]])<br />18 264 533 (rok [[1910]])<br />8 688 319 (rok [[1930]])<br />14 669 100 |
|||
| zánik = [[1918]] |
|||
⚫ | |||
| jazyky = [[latina]] (úřední, liturgický do [[1844]]), [[němčina]] ({{nowrap|[[1784]]–[[1790]]}}, {{nowrap|[[1849]]–[[1867]]}}), [[maďarština]] ({{nowrap|[[1836]]–[[1849]]}}, {{nowrap|[[1867]]–[[1946]]}}), [[italština]] (Fiume {{nowrap|[[1871]]–[[1918]]}}), [[chorvatština]], [[polština]], [[rumunština]], [[rutenština]], [[srbština]], [[slovenština]], [[slovinština]], [[jidiš]] |
|||
⚫ | |||
| náboženství = [[Římskokatolictví|římskokatolické]], [[Kalvinismus|reformované]], [[Luteránství|luteránské]], [[Pravoslaví|ortodoxní]], [[Východní katolické církve|východní katolické]], [[Unitářství|unitářské]], [[Judaismus|judaistické]] |
|||
| státní zřízení = [[Feudalismus|feudální]] [[monarchie]] {{nowrap|([[1000]]–[[1301]])}}<br />[[absolutní monarchie]] {{nowrap|([[1301]]–[[1868]]}})<br />[[Parlamentní systém|parlamentní]] [[konstituční monarchie]] ({{nowrap|[[1848]]–[[1918]]}}, {{nowrap|[[1920]]–[[1946]]}}) |
|||
| mateřská země = {{vlajka a název|Habsburská monarchie}}<br />{{vlajka a název|Rakouské císařství}} {{nowrap|([[1804]]–[[1867]])}}<br />{{vlajka a název|Země Koruny svatoštěpánské}} v [[Rakousko-Uhersko|Rakousku-Uhersku]] {{nowrap|([[1867]]–[[1918]])}} |
|||
| měna = [[Maďarský forint|florentinus]] ([[1325]]–[[1553]])<br />[[Tolar (historická měna)|tolar]]<br />[[Rakousko-uherský zlatý|florin]] ([[1754]]–[[1867]])<br />[[Rakousko-uherský zlatý|forint]] ([[1867]]–[[1892]])<br />[[Rakousko-uherská koruna|rakousko-uherská korona]] ([[1892]]–[[1918]])<br />[[Maďarská koruna|korona]] ([[1919]]–[[1926]])<br />[[Maďarské pengő|pengő]] ([[1927]]–[[1946]])<br />[[Maďarské adópengő|adópengő]] ([[1946]]) |
|||
| vznik = [[25. prosinec|25. prosince]] [[1000]] – korunovace Štěpána I. |
|||
| zánik = [[1. únor|1. února]] [[1918]] – zrušení monarchie |
|||
}} |
}} |
||
'''Uhersko''' či '''Uhry''' (maďarsky ''Magyarország'', německy ''Ungarn'', latinsky ''Hungaria''), oficiálním názvem '''Uherské království''' ({{ |
'''Uhersko''' či '''Uhry''' (maďarsky ''Magyarország'', německy ''Ungarn'', latinsky ''Hungaria''), oficiálním názvem '''Uherské království''' ({{Vjazyce|hu}} ''Magyar Királyság [maďar kirájšág]'';<ref group="pozn." name="Poznámka1">Maďarština má pro výraz „uherský“ a „maďarský“ totéž slovo, ''Magyar Királyság'' je tedy možné přeložit jako „Uherské království“ i „Maďarské království“. Čeština je jeden z mála jazyků, který rozlišuje pojem „uherský“, vztažený k mnohonárodnostnímu státu do roku 1918, a „maďarský“ pro národní stát Maďarů existující následně. Výraz [[Maďarské království]] se tak užívá jen pro státní útvar existující v letech 1920–1946. To lépe odpovídá odlišnému charakteru těchto státních útvarů, na druhé straně to však poněkud zastírá kontinuitu mezi Uherskem a Maďarskem, které jsou z maďarského hlediska tímtéž státem, jen odlišného územního rozsahu.</ref> {{Vjazyce|la}} ''Regnum Hungariae''), byl historický mnohonárodnostní [[stát|státní útvar]] s [[Maďaři|maďarskou]] [[hegemonie|hegemonií]], rozkládající se od [[10. století]] do roku [[1918]] na pomezí střední a jihovýchodní [[Evropa|Evropy]], konkrétně na území dnešního [[Maďarsko|Maďarska]] a [[Slovensko|Slovenska]] a dále v částech dnešního [[Rumunsko|Rumunska]] ([[Banát]], [[Sedmihradsko]]), [[Rakousko|Rakouska]] ([[Burgenland]] a malé části [[Dolní Rakousy|Dolních Rakous]]),<ref name="Poznámka2" group="pozn.">Jižně od Dunaje položené nezastavěné okrajové části katastrů obce [[Wolfsthal]] a města [[Hainburg an der Donau]] – viz mapy [http://lazarus.elte.hu/hun/digkonyv/topo/200e/35-48.jpg 1] a [https://web.archive.org/web/20060527062829/http://www.noe.gv.at/service/bd/bd5/noegis/service/download/bezirke_einzeln/bruck_leitha.png 2] a [http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Aufnahmeblatt_4758-1_UNG_Theben,_Marchm%C3%BCndung.jpg 3], jakož i okrajové části území obcí [[Angern an der March]], [[Drösing]], [[Dürnkrut]], [[Engelhartstetten]], [[Jedenspeigen]], [[Marchegg]], [[Ringelsdorf-Niederabsdorf]], [[Weiden an der March]]</ref> [[Polsko|Polska]] (malé části [[Spiš]]e a [[Orava (region)|Oravy]] – dnes v [[Malopolské vojvodství|Malopolském vojvodství]]), [[Ukrajina|Ukrajiny]] ([[Podkarpatská Rus]]), [[Srbsko|Srbska]] ([[Banát]] a [[Bačka]] – dnes ve [[Vojvodina|Vojvodině]]), [[Chorvatsko|Chorvatska]] ([[Baranja]], [[Mezimuřská župa|Mezimuří]]) a [[Slovinsko|Slovinska]] ([[Zámuří]]). |
||
Hranice Uherska byly prakticky v celé délce přirozeně determinované: na severu, východě a jihovýchodě se jednalo o hlavní oblouk [[Karpaty|Karpat]], na jihu velké řeky ([[Dunaj]], [[Dráva]], případně [[Sáva]]), na západě východní úbočí [[Alpy|Alp]], na severozápadě řeka [[Morava (řeka)|Morava]]. Rozsah státu je tak dobře patrný i na čistě fyzické mapě. |
Hranice Uherska byly prakticky v celé délce přirozeně determinované: na severu, východě a jihovýchodě se jednalo o hlavní oblouk [[Karpaty|Karpat]], na jihu velké řeky ([[Dunaj]], [[Dráva]], případně [[Sáva]]), na západě východní úbočí [[Alpy|Alp]], na severozápadě řeka [[Morava (řeka)|Morava]]. Rozsah státu je tak dobře patrný i na čistě fyzické mapě. |
||
Království bylo ústřední částí celku '''[[Země Koruny svatoštěpánské|Zemí Koruny svatoštěpánské]]''' ({{ |
Království bylo ústřední částí celku '''[[Země Koruny svatoštěpánské|Zemí Koruny svatoštěpánské]]''' ({{Vjazyce|hu}} ''Szent István Koronájának Országai''; {{Vjazyce|hr}} ''Zemlje Krune svetog Stjepana''; {{Vjazyce|de}} ''Länder der heiligen ungarischen Stephanskrone''), k nimž náležely také různou měrou autonomní [[Chorvatské království|Chorvatské]] a [[Slavonské království|Slavonské]] království, [[Sedmihradské knížectví]] (v [[19. století]] plně integrováno do Uherska), město [[Rijeka]] (Fiume) a během [[středověk]]u i další oblasti. (Uhry byly často zaměňovány za celé soustátí.)<ref name="Poznámka3" group="pozn.">Srov. situaci „České království x Země Koruny české“.</ref> V letech [[1526]]–[[1867]] bylo [[Korunní země (habsburská monarchie)|korunní zemí]] [[Habsburská monarchie|Habsburské říše]], poté do roku [[1918]] jedním ze dvou státních celků [[Rakousko-Uhersko|Rakouska-Uherska]]. |
||
[[Soubor:Physical map of the Kingdom of Hungary before 1919.jpg|náhled|vlevo| |
[[Soubor:Physical map of the Kingdom of Hungary before 1919.jpg|náhled|vlevo|upright|Mapa Zalitavska (tj. Uherska včetně Chorvatska-Slavonska) před rokem 1919]] |
||
Hlavním městem byl od [[13. století]] [[Budín (Budapešť)|Budín]], předtím [[Ostřihom]] a [[Székesfehérvár|Stoličný Bělehrad]] (nyní Székesfehérvár). Po dobytí Budína Turky ([[1529]]) bylo sídelní město až téměř do konce [[18. století]] přeneseno do Prešpurku, dnešní [[Bratislava|Bratislavy]]. Po spojení Budína a [[Pešť|Pešti]] roku [[1873]] se hlavním městem Uher stala [[Budapešť]]. Jen na krátkou dobu během několika měsíců [[Maďarská revoluce 1848–1849|maďarské revoluce 1848–1849]] byl hlavním městem Debrecín. |
Hlavním městem byl od [[13. století]] [[Budín (Budapešť)|Budín]], předtím [[Ostřihom]] a [[Székesfehérvár|Stoličný Bělehrad]] (nyní Székesfehérvár). Po dobytí Budína Turky ([[1529]]) bylo sídelní město až téměř do konce [[18. století]] přeneseno do Prešpurku, dnešní [[Bratislava|Bratislavy]]. Po spojení Budína a [[Pešť|Pešti]] roku [[1873]] se hlavním městem Uher stala [[Budapešť]]. Jen na krátkou dobu během několika měsíců [[Maďarská revoluce 1848–1849|maďarské revoluce 1848–1849]] byl hlavním městem Debrecín. |
||
Řádek 85: | Řádek 94: | ||
=== Vznik Uher 896 až 1000 === |
=== Vznik Uher 896 až 1000 === |
||
{{Podrobně|Uherské knížectví}} |
{{Podrobně|Uherské knížectví}} |
||
==== Vláda Arpáda ==== |
==== Vláda Arpáda ==== |
||
Maďarské kočovné kmeny nalezly v nových sídlech vyspělejší kulturu rolníků pod ochranou [[Velkomoravská říše|Velké Moravy]] a vedly výbojné války proti sousedům. V roce [[896]] se stal [[Arpád]] vládcem kmenů a pod Arpádovým velením snad v roce [[902]] nebo [[903]] porazily vojsko [[Velkomoravská říše|Velké Moravy]], v roce [[906]] byl poražen bavorskými vojsky a velkomoravským knížetem Mojmírem II. Posílení své pozice se Arpád dočkal díky [[Frankové|Frankům]], kteří pozvali na jednání a zabili maďarské velmože. Arpád vedl válku proti [[Bavorsko|Bavorům]], které v roce 907 [[bitva u Bratislavy|porazil u Brezalausburgu (dnešní Bratislava)]]. Protože se nezachovaly prameny o zapojení vojsk Velké Moravy, s datem [[907]] je již spojen rozpad [[Velkomoravská říše|Velké Moravy]] a slovanská knížata se podřizovala Maďarům v jejich výbojných bitvách. Maďaři se postupně usídlovali v Podunajské nížině a přebírali kulturu a způsoby obdělávání půdy od vyspělejších slovanských sousedů. |
Maďarské kočovné kmeny nalezly v nových sídlech vyspělejší kulturu rolníků pod ochranou [[Velkomoravská říše|Velké Moravy]] a vedly výbojné války proti sousedům. V roce [[896]] se stal [[Arpád]] vládcem kmenů a pod Arpádovým velením snad v roce [[902]] nebo [[903]] porazily vojsko [[Velkomoravská říše|Velké Moravy]], v roce [[906]] byl poražen bavorskými vojsky a velkomoravským knížetem Mojmírem II. Posílení své pozice se Arpád dočkal díky [[Frankové|Frankům]], kteří pozvali na jednání a zabili maďarské velmože. Arpád vedl válku proti [[Bavorsko|Bavorům]], které v roce 907 [[bitva u Bratislavy|porazil u Brezalausburgu (dnešní Bratislava)]]. Protože se nezachovaly prameny o zapojení vojsk Velké Moravy, s datem [[907]] je již spojen rozpad [[Velkomoravská říše|Velké Moravy]] a slovanská knížata se podřizovala Maďarům v jejich výbojných bitvách. Maďaři se postupně usídlovali v [[Podunajská nížina|Podunajské nížině]] a přebírali kulturu a způsoby obdělávání půdy od vyspělejších slovanských sousedů. |
||
==== Následovníci Arpádovi ==== |
==== Následovníci Arpádovi ==== |
||
Řádek 93: | Řádek 103: | ||
=== Uherské království 1000–1526 === |
=== Uherské království 1000–1526 === |
||
{{Podrobně|Uherské království (1000–1526)}} |
{{Podrobně|Uherské království (1000–1526)}} |
||
[[Soubor:Istvan-ChroniconPictum.jpg|náhled| |
[[Soubor:Istvan-ChroniconPictum.jpg|náhled|upright|vlevo|[[Štěpán I. Svatý]]]] |
||
Po smrti knížete [[Gejza (velkokníže)|Gejzy]] (972–997) nastoupil na uherský stolec princ Vajk, který potlačil veškeré pokusy o rozdělení země a pevně se chopil vlády. Přijal křest a již jako [[Štěpán I. Svatý|Štěpán I.]] se stal horlivým šiřitelem a zastáncem křesťanství. Díky tomu také získal r. [[1000]] královskou korunu a stal se prvním uherským králem. Rozšířil své území a již za jeho vlády se území dnešního [[Slovensko|Slovenska]] začleňovalo do uherského soustátí. Slovenští velmožové si zde mohli zachovat své državy a začali se podílet na politickém životě svatoštěpánské země. Za svůj přínos křesťanství byl později král Štěpán I. uctíván a svatořečen jako sv. Štěpán. Po jeho smrti se země ocitla v příbuzenských bojích o moc a na uherském trůně se vystřídala řada nepříliš schopných [[Arpádovci|Arpádovců]]. |
Po smrti knížete [[Gejza (velkokníže)|Gejzy]] (972–997) nastoupil na uherský stolec princ Vajk, který potlačil veškeré pokusy o rozdělení země a pevně se chopil vlády. Přijal křest a již jako [[Štěpán I. Svatý|Štěpán I.]] se stal horlivým šiřitelem a zastáncem křesťanství. Díky tomu také získal r. [[1000]] královskou korunu a stal se prvním uherským králem. Rozšířil své území a již za jeho vlády se území dnešního [[Slovensko|Slovenska]] začleňovalo do uherského soustátí. Slovenští velmožové si zde mohli zachovat své državy a začali se podílet na politickém životě svatoštěpánské země. Za svůj přínos křesťanství byl později král Štěpán I. uctíván a svatořečen jako sv. Štěpán. Po jeho smrti se země ocitla v příbuzenských bojích o moc a na uherském trůně se vystřídala řada nepříliš schopných [[Arpádovci|Arpádovců]]. |
||
Řádek 100: | Řádek 110: | ||
Během [[12. století|12. stol.]] patřili [[Arpádovci]] k nejbohatším panovníkům v [[Evropa|Evropě]] díky těžbě drahých kovů, především zlata v [[Kremnica|Kremnici]]. Rovněž se zlepšilo zemědělství a řemesla. Velkou měrou se na tom podíleli němečtí kolonizátoři, které uherští panovníci zvali do Uher a Sedmihradska. Za [[Ondřej II. Uherský|Ondřeje II.]] ([[1205]]–[[1235]]) došlo k významnému majetkovému a politickému vymezení Ondřejovou [[Zlatá bula Ondřeje II.|Zlatou bulou]], kterou vydal r. [[1222]]. Byly zde především upřesněny majetkové poměry a práva [[šlechta|šlechty]], [[církev|církve]] a cizinců v zemi. V letech [[1240]]–42 čelily Uhry velkým drancujícím vpádům [[Tataři|Tatarů]], kteří zemi silně zpustošili. Ve [[13. století]] se v Uhrách začaly razit proslavené uherské zlaté dukáty ([[florény]]) a uherské groše. [[Béla IV.]] ([[1235]]–[[1270]]) se neúspěšně zapojil do bojů o [[Babenberkové|Babenberské]] dědictví proti českému králi [[Přemysl Otakar II.|Přemyslovi Otakaru II.]] R. 1260 byl Béla IV. poražen [[Bitva u Kressenbrunnu|v bitvě u Kressenbrunnu]] a ztratil tak [[Štýrsko]]. Uhersko Přemyslovi oplatilo porážku v r. [[1278]] [[bitva na Moravském poli|v bitvě na Moravském poli]], kde Uhři stáli po boku [[Rudolf I. Habsburský|Rudolfa Habsburského]]. |
Během [[12. století|12. stol.]] patřili [[Arpádovci]] k nejbohatším panovníkům v [[Evropa|Evropě]] díky těžbě drahých kovů, především zlata v [[Kremnica|Kremnici]]. Rovněž se zlepšilo zemědělství a řemesla. Velkou měrou se na tom podíleli němečtí kolonizátoři, které uherští panovníci zvali do Uher a Sedmihradska. Za [[Ondřej II. Uherský|Ondřeje II.]] ([[1205]]–[[1235]]) došlo k významnému majetkovému a politickému vymezení Ondřejovou [[Zlatá bula Ondřeje II.|Zlatou bulou]], kterou vydal r. [[1222]]. Byly zde především upřesněny majetkové poměry a práva [[šlechta|šlechty]], [[církev|církve]] a cizinců v zemi. V letech [[1240]]–42 čelily Uhry velkým drancujícím vpádům [[Tataři|Tatarů]], kteří zemi silně zpustošili. Ve [[13. století]] se v Uhrách začaly razit proslavené uherské zlaté dukáty ([[florény]]) a uherské groše. [[Béla IV.]] ([[1235]]–[[1270]]) se neúspěšně zapojil do bojů o [[Babenberkové|Babenberské]] dědictví proti českému králi [[Přemysl Otakar II.|Přemyslovi Otakaru II.]] R. 1260 byl Béla IV. poražen [[Bitva u Kressenbrunnu|v bitvě u Kressenbrunnu]] a ztratil tak [[Štýrsko]]. Uhersko Přemyslovi oplatilo porážku v r. [[1278]] [[bitva na Moravském poli|v bitvě na Moravském poli]], kde Uhři stáli po boku [[Rudolf I. Habsburský|Rudolfa Habsburského]]. |
||
[[Soubor:Crown, Sword and Globus Cruciger of Hungary2.jpg|náhled| |
[[Soubor:Crown, Sword and Globus Cruciger of Hungary2.jpg|náhled|upright|vlevo|[[Uherská koruna]] s ostatními klenoty]][[Soubor:Chronicon Pictum I Karoly Robert.jpg|náhled|upright=0.7|vpravo|[[Karel I. Robert|Karel I. Robert z Anjou]]]] |
||
Za posledního Arpádovce krále [[Ondřej III.|Ondřeje III.]] ([[1290]]–[[1301]]) došlo k politickému rozvratu v zemi. Ondřej III. čelil domácí opozici, která podporovala jako kandidata na uherský královský stolec [[Karel I. Robert|Karla Roberta z Anjou]], vnuka neapolského krále Karla II. a Marie, dcery uherského krále Štěpána V. a další rakouská strana v Uhrách zase podporovala [[Albrecht I. Habsburský|Albrechta Habsburského]], syna krále Rudolfa I. Habsburského. Ondřej zemřel v r. [[1301]] a jím vymírají i Arpádovci. Na uherský trůn se tak dostal snoubenec Ondřejovy dcery Alžběty [[Přemyslovci|Přemyslovec]] [[Václav III.]] ([[1301]]–[[1305]]), který v Uhrách vládl jako Ladislav V. Jeho vláda však nebyla stabilní a vysokou politiku v Uhrách vzhledem ke složité politické situaci a nízkému věku nezvládal. Po otcově smrti se v říjnu 1305 vzdal uherské koruny ve prospěch bratrance Oty. Při tažení do Polska byl pak r. [[1306]] Václav III. zavražděn v [[Olomouc]]i a tím vymřeli i Přemyslovci v Čechách. |
Za posledního Arpádovce krále [[Ondřej III.|Ondřeje III.]] ([[1290]]–[[1301]]) došlo k politickému rozvratu v zemi. Ondřej III. čelil domácí opozici, která podporovala jako kandidata na uherský královský stolec [[Karel I. Robert|Karla Roberta z Anjou]], vnuka neapolského krále Karla II. a Marie, dcery uherského krále Štěpána V. a další rakouská strana v Uhrách zase podporovala [[Albrecht I. Habsburský|Albrechta Habsburského]], syna krále Rudolfa I. Habsburského. Ondřej zemřel v r. [[1301]] a jím vymírají i Arpádovci. Na uherský trůn se tak dostal snoubenec Ondřejovy dcery Alžběty [[Přemyslovci|Přemyslovec]] [[Václav III.]] ([[1301]]–[[1305]]), který v Uhrách vládl jako Ladislav V. Jeho vláda však nebyla stabilní a vysokou politiku v Uhrách vzhledem ke složité politické situaci a nízkému věku nezvládal. Po otcově smrti se v říjnu 1305 vzdal uherské koruny ve prospěch bratrance Oty. Při tažení do Polska byl pak r. [[1306]] Václav III. zavražděn v [[Olomouc]]i a tím vymřeli i Přemyslovci v Čechách. |
||
Na uvolněný uherský trůn se po dalších politických bojích krátce dostal vévoda [[Ota III. Dolnobavorský]] (1306–[[1308]]) a po něm již zmiňovaný [[Karel I. Robert|Karel Robert z Anjou]] (1308–[[1342]]). Ten se po delší době pevně chopil moci, omezil vliv magnátů, přinesl do země italsko-francouzské kulturní vlivy a uskutečnil řadu reforem. Mnohem slavnějším a významnějším se však stal jeho syn [[Ludvík I. Veliký]] z Anjou (1342–[[1382]]), důstojný protějšek [[Karel IV.|Karla IV.]] [[Lucemburkové|Lucemburského]]. Tito dva panovníci také spolu uzavřeli spojenectví, řadu výhodných smluv a vzájemně se podporovali. Ludvík I. v Uhrách potvrdil a upevnil práva [[šlechta|šlechty]], podporoval vzdělanost, r. [[1367]] založil univerzitu v [[Pécs]]i (Pětikostelí) a podrobil si [[Dalmácie|Dalmácii]], [[Valašsko (Rumunsko)|Valašsko]], [[Bosna (historická země)|Bosnu]], [[Srbsko]] a [[Bulharsko]]. R. [[1370]] získal i [[polsko]]u korunu. Uspořádal křížovou výpravu proti [[Litva|Litevcům]] a dobyl Červenou Rus, kterou proti nelibosti polské šlechty připojil k Uhrám. V r. [[1374]] zahájil tažení proti Turkům a porazil sultána [[Murad I.|Murada I]]. Uhersko za jeho vlády získalo status velmoci a prožívalo nebývalý rozkvět. |
Na uvolněný uherský trůn se po dalších politických bojích krátce dostal vévoda [[Ota III. Dolnobavorský]] (1306–[[1308]]) a po něm již zmiňovaný [[Karel I. Robert|Karel Robert z Anjou]] (1308–[[1342]]). Ten se po delší době pevně chopil moci, omezil vliv magnátů, přinesl do země italsko-francouzské kulturní vlivy a uskutečnil řadu reforem. Mnohem slavnějším a významnějším se však stal jeho syn [[Ludvík I. Veliký]] z Anjou (1342–[[1382]]), důstojný protějšek [[Karel IV.|Karla IV.]] [[Lucemburkové|Lucemburského]]. Tito dva panovníci také spolu uzavřeli spojenectví, řadu výhodných smluv a vzájemně se podporovali. Ludvík I. v Uhrách potvrdil a upevnil práva [[šlechta|šlechty]], podporoval vzdělanost, r. [[1367]] založil univerzitu v [[Pécs]]i (Pětikostelí) a podrobil si [[Dalmácie|Dalmácii]], [[Valašsko (Rumunsko)|Valašsko]], [[Bosna (historická země)|Bosnu]], [[Srbsko]] a [[Bulharsko]]. R. [[1370]] získal i [[polsko]]u korunu. Uspořádal křížovou výpravu proti [[Litva|Litevcům]] a dobyl [[Červená Rus|Červenou Rus]], kterou proti nelibosti polské šlechty připojil k Uhrám. V r. [[1374]] zahájil tažení proti Turkům a porazil sultána [[Murad I.|Murada I]]. Uhersko za jeho vlády získalo status velmoci a prožívalo nebývalý rozkvět. |
||
Po jeho smrti byla zvolena uherskou královnou jeho dcera [[Marie Uherská]] ([[1382]]–[[1387]]), pozdější manželka [[Zikmund Lucemburský|Zikmunda Lucemburského]] (1387–[[1437]]). Ten musel o uherskou korunu bojovat a čelil silné opozici, která ho dokonce v letech [[1401]]–[[1403]] opakovaně zajala. Jeho vláda v Uhrách se vyznačovala především bojem proti Turkům na jihu země a [[Husitství|husitům]] v Čechách. Právě proto také založil prestižní rytířský [[Dračí řád|řád Draka]], jímž vyznamenával své přívržence a bojovníky proti „nevěřícím“. R. [[1411]] získal Zikmund římskou korunu a r. [[1420]] se nechal v [[Praha|Praze]] korunovat za asistence jemu věrných českým králem. R. [[1433]] získal císařský titul a r. [[1436]] po [[bitva u Lipan|bitvě u Lipan]] i českou královskou korunu. Po krátké vládě Albrechta II. Habsburského (1437–[[1439]]) vládl zemi za nezletilého [[Ladislav Pohrobek|Ladislava Pohrobka]] (1439–[[1457]]) [[Vladislav III. Varnenčik]] ([[1440]]–[[1444]]), jenž ovšem nebyl uznán královnou Alžbětou a jejími přívrženci, kteří bránili nároky malého Ladislava Pohrobka. Vladislav III. padl v [[bitva u Varny|bitvě u Varny]] (1444) proti Turkům a uherští magnáti rozhodli, že vládu za nezletilého Ladislava bude vykonávat 7 hejtmanů a r. [[1446]] zvolili uherským správcem jednoho z nejmocnějších magnátů [[János Hunyadi|Jana Hunyadiho]], proslaveného v boji proti Turkům. |
Po jeho smrti byla zvolena uherskou královnou jeho dcera [[Marie Uherská]] ([[1382]]–[[1387]]), pozdější manželka [[Zikmund Lucemburský|Zikmunda Lucemburského]] (1387–[[1437]]). Ten musel o uherskou korunu bojovat a čelil silné opozici, která ho dokonce v letech [[1401]]–[[1403]] opakovaně zajala. Jeho vláda v Uhrách se vyznačovala především bojem proti Turkům na jihu země a [[Husitství|husitům]] v Čechách. Právě proto také založil prestižní rytířský [[Dračí řád|řád Draka]], jímž vyznamenával své přívržence a bojovníky proti „nevěřícím“. R. [[1411]] získal Zikmund římskou korunu a r. [[1420]] se nechal v [[Praha|Praze]] korunovat za asistence jemu věrných českým králem. R. [[1433]] získal císařský titul a r. [[1436]] po [[bitva u Lipan|bitvě u Lipan]] i českou královskou korunu. Po krátké vládě Albrechta II. Habsburského (1437–[[1439]]) vládl zemi za nezletilého [[Ladislav Pohrobek|Ladislava Pohrobka]] (1439–[[1457]]) [[Vladislav III. Varnenčik]] ([[1440]]–[[1444]]), jenž ovšem nebyl uznán královnou Alžbětou a jejími přívrženci, kteří bránili nároky malého Ladislava Pohrobka. Vladislav III. padl v [[bitva u Varny|bitvě u Varny]] (1444) proti Turkům a uherští magnáti rozhodli, že vládu za nezletilého Ladislava bude vykonávat 7 hejtmanů a r. [[1446]] zvolili uherským správcem jednoho z nejmocnějších magnátů [[János Hunyadi|Jana Hunyadiho]], proslaveného v boji proti Turkům. |
||
[[Soubor:Hungary 1490.jpg|náhled|vlevo|Uherské království ([[1490]])]] |
[[Soubor:Hungary 1490.jpg|náhled|upright|vlevo|Uherské království ([[1490]])]] |
||
Po smrti Jana Hunyadiho nechal [[Ladislav Pohrobek]] popravit jeho prvorozeného syna Ladislava a druhorozeného [[Matyáš Korvín|Matyáše Korvína]] vzal s sebou jako rukojmí do Prahy. Po Pohrobkově smrti se Matyáš Korvín ([[1458]]–[[1490]]) vrátil do Uher a hned r. 1458 byl zvolen uherským králem. Vypořádal se s opozicí v zemi, rozprášil bratříky v Horních Uhrách a pevně se chopil moci. Byl jedním z nejvýznamnějších uherských panovníků. Přivedl díky svému druhému sňatku s neapolskou princeznou Beatrix Aragonskou do země renesanční život a [[umění]]. Byl zastáncem vzdělání, kultury a provedl řadu reforem. Jeho vláda se vyznačovala snahou získat císařskou korunu. Vedl boje se střídavými úspěchy s českým králem [[Jiří z Poděbrad|Jiřím z Poděbrad]] a následně i s [[Vladislav Jagellonský|Vladislavem II. Jagelonským]], římským císařem [[Fridrich III. Habsburský|Fridrichem III.]] i Turky na jihu země. R. [[1469]] se nechal korunovat v Olomouci na českého krále. Připojil k Uhrám [[Morava|Moravu]], [[Slezsko]] a [[Lužice|Lužici]]. V roce [[1485]] porazil Matyáš i císaře Fridricha III., zmocnil se Dolních Rakous a svůj dvůr přesunul z Budína do Vídně. Na základě dřívějších dohod se po Korvínově smrti stal uherským králem [[Vladislav Jagellonský|Vladislav II. Jagellonský]] (1490–[[1516]]). |
Po smrti Jana Hunyadiho nechal [[Ladislav Pohrobek]] popravit jeho prvorozeného syna Ladislava a druhorozeného [[Matyáš Korvín|Matyáše Korvína]] vzal s sebou jako rukojmí do Prahy. Po Pohrobkově smrti se Matyáš Korvín ([[1458]]–[[1490]]) vrátil do Uher a hned r. 1458 byl zvolen uherským králem. Vypořádal se s opozicí v zemi, rozprášil bratříky v Horních Uhrách a pevně se chopil moci. Byl jedním z nejvýznamnějších uherských panovníků. Přivedl díky svému druhému sňatku s neapolskou princeznou Beatrix Aragonskou do země renesanční život a [[umění]]. Byl zastáncem vzdělání, kultury a provedl řadu reforem. Jeho vláda se vyznačovala snahou získat císařskou korunu. Vedl boje se střídavými úspěchy s českým králem [[Jiří z Poděbrad|Jiřím z Poděbrad]] a následně i s [[Vladislav Jagellonský|Vladislavem II. Jagelonským]], římským císařem [[Fridrich III. Habsburský|Fridrichem III.]] i Turky na jihu země. R. [[1469]] se nechal korunovat v Olomouci na českého krále. Připojil k Uhrám [[Morava|Moravu]], [[Slezsko]] a [[Lužice|Lužici]]. V roce [[1485]] porazil Matyáš i císaře Fridricha III., zmocnil se Dolních Rakous a svůj dvůr přesunul z Budína do Vídně. Na základě dřívějších dohod se po Korvínově smrti stal uherským králem [[Vladislav Jagellonský|Vladislav II. Jagellonský]] (1490–[[1516]]). |
||
Řádek 113: | Řádek 123: | ||
=== Uhersko jako součást habsburské říše 1526–1918 === |
=== Uhersko jako součást habsburské říše 1526–1918 === |
||
{{Podrobně|Královské Uhersko|Protihabsburská stavovská povstání v Uhrách}} |
{{Podrobně|Královské Uhersko|Protihabsburská stavovská povstání v Uhrách}} |
||
[[Soubor:Kingdom of Hungary counties.svg |
[[Soubor:Kingdom of Hungary counties.svg|náhled|upright|[[Mapa]] historických [[župa|žup]] Uherska a [[Království chorvatsko-slavonské|Chorvatska-Slavonie]]]] |
||
Po [[bitva u Moháče|bitvě u Moháče]] (1526) vypukla občanská válka ([[1527]]–[[1538]]) mezi Habsburky ([[Ferdinand I. Habsburský|Ferdinandem I.]]) a sedmihradským vévodou [[Jan Zápolský|Janem Zápolským]]. |
Po [[bitva u Moháče|bitvě u Moháče]] (1526) vypukla občanská válka ([[1527]]–[[1538]]) mezi Habsburky ([[Ferdinand I. Habsburský|Ferdinandem I.]]) a sedmihradským vévodou [[Jan Zápolský|Janem Zápolským]]. |
||
Řádek 124: | Řádek 134: | ||
==== Vznik Rakousko-Uherska ==== |
==== Vznik Rakousko-Uherska ==== |
||
[[Soubor:Wappen Ungarische Länder 1867 (Mittel).png|náhled|vlevo|Velký [[Státní znak Maďarska|státní znak Uherska]] neboli Zalitavska]] |
[[Soubor:Wappen Ungarische Länder 1867 (Mittel).png|náhled|upright|vlevo|Velký [[Státní znak Maďarska|státní znak Uherska]] neboli Zalitavska]] |
||
[[Soubor:Austria hungary 1911.jpg|náhled| |
[[Soubor:Austria hungary 1911.jpg|náhled|upright|Rozložení národů v Rakousku-Uhersku z Historického atlasu Williama R. Shepherda, 1911]] |
||
[[Soubor:Hungary-ethnic groups.jpg|náhled| |
[[Soubor:Hungary-ethnic groups.jpg|náhled|upright|Rozložení národů v Zemích Svatoštěpánské (Uherské) koruny roku 1880]] |
||
Rakouská monarchie se pomalu začala stávat neudržitelnou ve stavu, v jakém byla. V březnu [[1848]] vypuklo v [[Budapešť|Budapešti]], pod vlivem únorové revoluce ve Francii, povstání. Zde se poprvé objevil jasně formulovaný požadavek na vydání [[ústava|ústavy]]; vzhledem k tomu, že se revoluce rozšířila i do [[Vídeň|Vídně]] a dalších měst, byla vydána dubnová ústava, dále byla zrušena [[cenzura]], byl nucen odstoupit z politického výsluní [[Klemens Wenzel von Metternich|Metternich]] a byla provedena řada dalších ústupků. V květnu došlo k dalšímu povstání, během něj vláda zavedla všeobecné a tajné [[volební právo]], zrušila dubnovou ústavu a svolala ústavodárný sněm. Ten později zrušil [[poddanství]]. Provedené reformy však nebyly dostatečné a proto vypuklo v říjnu další povstání, během něhož byla vláda i ústavodárné shromáždění nucena opustit [[Vídeň]] a přesídlit na [[Morava|Moravu]], byla povolána armáda, která dobyla Vídeň. Dne [[2. prosinec|2. prosince]] [[1848]] byl donucen [[Ferdinand I. Dobrotivý|Ferdinand V.]] abdikovat. |
Rakouská monarchie se pomalu začala stávat neudržitelnou ve stavu, v jakém byla. V březnu [[1848]] vypuklo v [[Budapešť|Budapešti]], pod vlivem únorové revoluce ve [[Francie|Francii]], povstání. Zde se poprvé objevil jasně formulovaný požadavek na vydání [[ústava|ústavy]]; vzhledem k tomu, že se revoluce rozšířila i do [[Vídeň|Vídně]] a dalších měst, byla vydána dubnová ústava, dále byla zrušena [[cenzura]], byl nucen odstoupit z politického výsluní [[Klemens Wenzel von Metternich|Metternich]] a byla provedena řada dalších ústupků. V květnu došlo k dalšímu povstání, během něj vláda zavedla všeobecné a tajné [[volební právo]], zrušila dubnovou ústavu a svolala ústavodárný sněm. Ten později zrušil [[poddanství]]. Provedené reformy však nebyly dostatečné a proto vypuklo v říjnu další povstání, během něhož byla vláda i ústavodárné shromáždění nucena opustit [[Vídeň]] a přesídlit na [[Morava|Moravu]], byla povolána armáda, která dobyla Vídeň. Dne [[2. prosinec|2. prosince]] [[1848]] byl donucen [[Ferdinand I. Dobrotivý|Ferdinand V.]] abdikovat. |
||
Abdikací [[Ferdinand I. Dobrotivý|Ferdinanda V.]] se stal novým císařem [[František Josef I.]], což situaci v zemi uklidnilo, roku [[1849]] byla vydána tzv. [[oktrojovaná ústava]]. Tato ústava byla zrušena k [[1. leden|1. lednu]] [[1852]]. Klíčovou postavou prvních let vlády Františka Josefa I. byl [[Alexander Bach]], po němž je toto období nazýváno [[Neoabsolutismus|Bachův absolutismus]]. Ten byl spojen s řadou reforem, které měly za cíl zmodernizovat habsburskou monarchii. Nejprve došlo k zrušení [[cech]]ovních omezení, což umožnilo rozvoj [[průmysl]]u. Tato změna vedla k zakládání tzv. živnostenských komor, které fungovaly na moderních principech. Rozvoj průmyslu však vyžadoval další změny a již v roce [[1856]] se ukázalo jako nezbytné změnit úvěrovou a finanční politiku, což vyvolalo vznik banky [[Creditanstalt]]. |
Abdikací [[Ferdinand I. Dobrotivý|Ferdinanda V.]] se stal novým císařem [[František Josef I.]], což situaci v zemi uklidnilo, roku [[1849]] byla vydána tzv. [[oktrojovaná ústava]]. Tato ústava byla zrušena k [[1. leden|1. lednu]] [[1852]]. Klíčovou postavou prvních let vlády Františka Josefa I. byl [[Alexander Bach]], po němž je toto období nazýváno [[Neoabsolutismus|Bachův absolutismus]]. Ten byl spojen s řadou reforem, které měly za cíl zmodernizovat habsburskou monarchii. Nejprve došlo k zrušení [[cech]]ovních omezení, což umožnilo rozvoj [[průmysl]]u. Tato změna vedla k zakládání tzv. živnostenských komor, které fungovaly na moderních principech. Rozvoj průmyslu však vyžadoval další změny a již v roce [[1856]] se ukázalo jako nezbytné změnit úvěrovou a finanční politiku, což vyvolalo vznik banky [[Creditanstalt]]. |
||
Řádek 143: | Řádek 153: | ||
== Odkazy == |
== Odkazy == |
||
=== Poznámky === |
=== Poznámky === |
||
<references group="pozn." /> |
<references group="pozn." /> |
||
Řádek 153: | Řádek 164: | ||
=== Související články === |
=== Související články === |
||
* [[Zalitavsko]] |
* [[Země Koruny svatoštěpánské|Zalitavsko]] |
||
* [[Maďarsko]] |
* [[Maďarsko]] |
||
* [[Dějiny Maďarska]] |
* [[Dějiny Maďarska]] |
||
Řádek 167: | Řádek 178: | ||
{{Země Rakouského císařství}} |
{{Země Rakouského císařství}} |
||
{{Korunní země Rakouska-Uherska}} |
{{Korunní země Rakouska-Uherska}} |
||
{{Autoritní data}} |
|||
{{Portály|Historie|Chorvatsko|Maďarsko|Novověk|Polsko}} |
{{Portály|Historie|Chorvatsko|Maďarsko|Novověk|Polsko}} |
||
{{Autoritní data}} |
|||
{{Portály|Rakousko|Slovensko|Slovinsko|Srbsko|Středověk}} |
{{Portály|Rakousko|Slovensko|Slovinsko|Srbsko|Středověk}} |
||
{{Autoritní data}} |
|||
{{Portály|Ukrajina}} |
{{Portály|Ukrajina}} |
||
Řádek 180: | Řádek 197: | ||
[[Kategorie:Zaniklé monarchie Evropy]] |
[[Kategorie:Zaniklé monarchie Evropy]] |
||
[[Kategorie:Zaniklé státy na území Slovenska]] |
[[Kategorie:Zaniklé státy na území Slovenska]] |
||
[[Kategorie: |
[[Kategorie:Státy a území zaniklé roku 1918]] |
||
[[Kategorie:Vzniklo v 10. století]] |
Aktuální verze z 16. 10. 2023, 15:13
Uherské království Magyar Királyság Regnum Hungariae Königreich Ungarn
| |||||||
Hymna Himnusz | |||||||
Motto Regnum Mariae Patrona Hungariae | |||||||
Geografie
| |||||||
Rozloha
|
|||||||
Obyvatelstvo | |||||||
Počet obyvatel
|
|||||||
Národnostní složení
|
|||||||
latina (úřední, liturgický do 1844), němčina (1784–1790, 1849–1867), maďarština (1836–1849, 1867–1946), italština (Fiume 1871–1918), chorvatština, polština, rumunština, rutenština, srbština, slovenština, slovinština, jidiš
| |||||||
Státní útvar | |||||||
Vznik
|
25. prosince 1000 – korunovace Štěpána I.
| ||||||
Zánik
|
|||||||
Státní útvary a území | |||||||
Uhersko či Uhry (maďarsky Magyarország, německy Ungarn, latinsky Hungaria), oficiálním názvem Uherské království (maďarsky Magyar Királyság [maďar kirájšág];[pozn. 1] latinsky Regnum Hungariae), byl historický mnohonárodnostní státní útvar s maďarskou hegemonií, rozkládající se od 10. století do roku 1918 na pomezí střední a jihovýchodní Evropy, konkrétně na území dnešního Maďarska a Slovenska a dále v částech dnešního Rumunska (Banát, Sedmihradsko), Rakouska (Burgenland a malé části Dolních Rakous),[pozn. 2] Polska (malé části Spiše a Oravy – dnes v Malopolském vojvodství), Ukrajiny (Podkarpatská Rus), Srbska (Banát a Bačka – dnes ve Vojvodině), Chorvatska (Baranja, Mezimuří) a Slovinska (Zámuří).
Hranice Uherska byly prakticky v celé délce přirozeně determinované: na severu, východě a jihovýchodě se jednalo o hlavní oblouk Karpat, na jihu velké řeky (Dunaj, Dráva, případně Sáva), na západě východní úbočí Alp, na severozápadě řeka Morava. Rozsah státu je tak dobře patrný i na čistě fyzické mapě.
Království bylo ústřední částí celku Zemí Koruny svatoštěpánské (maďarsky Szent István Koronájának Országai; chorvatsky Zemlje Krune svetog Stjepana; německy Länder der heiligen ungarischen Stephanskrone), k nimž náležely také různou měrou autonomní Chorvatské a Slavonské království, Sedmihradské knížectví (v 19. století plně integrováno do Uherska), město Rijeka (Fiume) a během středověku i další oblasti. (Uhry byly často zaměňovány za celé soustátí.)[pozn. 3] V letech 1526–1867 bylo korunní zemí Habsburské říše, poté do roku 1918 jedním ze dvou státních celků Rakouska-Uherska.
Hlavním městem byl od 13. století Budín, předtím Ostřihom a Stoličný Bělehrad (nyní Székesfehérvár). Po dobytí Budína Turky (1529) bylo sídelní město až téměř do konce 18. století přeneseno do Prešpurku, dnešní Bratislavy. Po spojení Budína a Pešti roku 1873 se hlavním městem Uher stala Budapešť. Jen na krátkou dobu během několika měsíců maďarské revoluce 1848–1849 byl hlavním městem Debrecín.
Geograficky se Uhry dělily na
- Horní Uhry (Felvidék, zhruba dnešní Slovensko),
- Dolní Uhry (Alvidék, zhruba dnešní Maďarsko a okrajové části Chorvatska, Srbska a Rumunska) a
- Sedmihradsko (Erdély, v nitru nynějšího Rumunska).
Horní a Dolní Uhry byly vymezeny jen vágně a neměly administrativní funkci, na rozdíl od Sedmihradska. Základními správními jednotkami Uherska byly od počátku župy, ve středověku doplněné o bánoviny v okrajových oblastech na jihu.
Dějiny Uher[editovat | editovat zdroj]
Vznik Uher je spojen s příchodem Maďarů do Panonie a Podunají. Kočovné kmeny přišly do této oblasti pod vedením Arpáda, kterého si sedm maďarských vojvodů v roce 890 zvolilo za svého panovníka.
Vznik Uher 896 až 1000[editovat | editovat zdroj]
Vláda Arpáda[editovat | editovat zdroj]
Maďarské kočovné kmeny nalezly v nových sídlech vyspělejší kulturu rolníků pod ochranou Velké Moravy a vedly výbojné války proti sousedům. V roce 896 se stal Arpád vládcem kmenů a pod Arpádovým velením snad v roce 902 nebo 903 porazily vojsko Velké Moravy, v roce 906 byl poražen bavorskými vojsky a velkomoravským knížetem Mojmírem II. Posílení své pozice se Arpád dočkal díky Frankům, kteří pozvali na jednání a zabili maďarské velmože. Arpád vedl válku proti Bavorům, které v roce 907 porazil u Brezalausburgu (dnešní Bratislava). Protože se nezachovaly prameny o zapojení vojsk Velké Moravy, s datem 907 je již spojen rozpad Velké Moravy a slovanská knížata se podřizovala Maďarům v jejich výbojných bitvách. Maďaři se postupně usídlovali v Podunajské nížině a přebírali kulturu a způsoby obdělávání půdy od vyspělejších slovanských sousedů.
Následovníci Arpádovi[editovat | editovat zdroj]
Arpádovi následníci pokračovali ve výbojích, které směrem na západ zastavila až bitva na Lechu v roce 955. Maďaři poté přecházeli k usedlému způsobu života a Arpádovci pomalu upevňovali po vzoru evropských mocností svou svrchovanou moc a pevně se ujali vlády. Přijali křesťanství za své náboženství a od dob prvního uherského krále sv. Štěpána ho také horlivě šířili po celé zemi. Původní převážně slovanské obyvatelstvo bylo nuceno asimilovat a přijmout nadvládu uherského krále. Jak na jihu v oblasti Blatnohradu a Panonie na západě, tak i na severu v oblasti Nitrianskeho knížectví převzali od místních obyvatel část zemědělství, řemesla a z počátku i způsob státní správy.
Uherské království 1000–1526[editovat | editovat zdroj]
Po smrti knížete Gejzy (972–997) nastoupil na uherský stolec princ Vajk, který potlačil veškeré pokusy o rozdělení země a pevně se chopil vlády. Přijal křest a již jako Štěpán I. se stal horlivým šiřitelem a zastáncem křesťanství. Díky tomu také získal r. 1000 královskou korunu a stal se prvním uherským králem. Rozšířil své území a již za jeho vlády se území dnešního Slovenska začleňovalo do uherského soustátí. Slovenští velmožové si zde mohli zachovat své državy a začali se podílet na politickém životě svatoštěpánské země. Za svůj přínos křesťanství byl později král Štěpán I. uctíván a svatořečen jako sv. Štěpán. Po jeho smrti se země ocitla v příbuzenských bojích o moc a na uherském trůně se vystřídala řada nepříliš schopných Arpádovců.
V r. 1077 nastoupil na uherský trůn král Ladislav I. (1077–1095), který potlačil své protivníky v soupeření o uherský trůn a chopil se pevně vlády. Stal se jedním z nejvýznamnějších panovníků raného středověku. Sjednotil zemi, vymanil ji z německé závislosti a k Uhrám připojil část Sedmihradska, Slavonii a Chorvatsko. Vydal nové obchodní zákony a upravil trestní právo. Po jeho smrti se země opět dostala do vzájemných bojů o trůn. Až Béla III. (1172–1196) opět upevnil a rozšířil moc Uher. Vymanil zemi z byzantského vlivu, ovládl s konečnou platností Chorvatsko a Dalmácii, dobyl Halič a vytvořil dobře fungující královské úřady.
Během 12. stol. patřili Arpádovci k nejbohatším panovníkům v Evropě díky těžbě drahých kovů, především zlata v Kremnici. Rovněž se zlepšilo zemědělství a řemesla. Velkou měrou se na tom podíleli němečtí kolonizátoři, které uherští panovníci zvali do Uher a Sedmihradska. Za Ondřeje II. (1205–1235) došlo k významnému majetkovému a politickému vymezení Ondřejovou Zlatou bulou, kterou vydal r. 1222. Byly zde především upřesněny majetkové poměry a práva šlechty, církve a cizinců v zemi. V letech 1240–42 čelily Uhry velkým drancujícím vpádům Tatarů, kteří zemi silně zpustošili. Ve 13. století se v Uhrách začaly razit proslavené uherské zlaté dukáty (florény) a uherské groše. Béla IV. (1235–1270) se neúspěšně zapojil do bojů o Babenberské dědictví proti českému králi Přemyslovi Otakaru II. R. 1260 byl Béla IV. poražen v bitvě u Kressenbrunnu a ztratil tak Štýrsko. Uhersko Přemyslovi oplatilo porážku v r. 1278 v bitvě na Moravském poli, kde Uhři stáli po boku Rudolfa Habsburského.
Za posledního Arpádovce krále Ondřeje III. (1290–1301) došlo k politickému rozvratu v zemi. Ondřej III. čelil domácí opozici, která podporovala jako kandidata na uherský královský stolec Karla Roberta z Anjou, vnuka neapolského krále Karla II. a Marie, dcery uherského krále Štěpána V. a další rakouská strana v Uhrách zase podporovala Albrechta Habsburského, syna krále Rudolfa I. Habsburského. Ondřej zemřel v r. 1301 a jím vymírají i Arpádovci. Na uherský trůn se tak dostal snoubenec Ondřejovy dcery Alžběty Přemyslovec Václav III. (1301–1305), který v Uhrách vládl jako Ladislav V. Jeho vláda však nebyla stabilní a vysokou politiku v Uhrách vzhledem ke složité politické situaci a nízkému věku nezvládal. Po otcově smrti se v říjnu 1305 vzdal uherské koruny ve prospěch bratrance Oty. Při tažení do Polska byl pak r. 1306 Václav III. zavražděn v Olomouci a tím vymřeli i Přemyslovci v Čechách.
Na uvolněný uherský trůn se po dalších politických bojích krátce dostal vévoda Ota III. Dolnobavorský (1306–1308) a po něm již zmiňovaný Karel Robert z Anjou (1308–1342). Ten se po delší době pevně chopil moci, omezil vliv magnátů, přinesl do země italsko-francouzské kulturní vlivy a uskutečnil řadu reforem. Mnohem slavnějším a významnějším se však stal jeho syn Ludvík I. Veliký z Anjou (1342–1382), důstojný protějšek Karla IV. Lucemburského. Tito dva panovníci také spolu uzavřeli spojenectví, řadu výhodných smluv a vzájemně se podporovali. Ludvík I. v Uhrách potvrdil a upevnil práva šlechty, podporoval vzdělanost, r. 1367 založil univerzitu v Pécsi (Pětikostelí) a podrobil si Dalmácii, Valašsko, Bosnu, Srbsko a Bulharsko. R. 1370 získal i polskou korunu. Uspořádal křížovou výpravu proti Litevcům a dobyl Červenou Rus, kterou proti nelibosti polské šlechty připojil k Uhrám. V r. 1374 zahájil tažení proti Turkům a porazil sultána Murada I. Uhersko za jeho vlády získalo status velmoci a prožívalo nebývalý rozkvět.
Po jeho smrti byla zvolena uherskou královnou jeho dcera Marie Uherská (1382–1387), pozdější manželka Zikmunda Lucemburského (1387–1437). Ten musel o uherskou korunu bojovat a čelil silné opozici, která ho dokonce v letech 1401–1403 opakovaně zajala. Jeho vláda v Uhrách se vyznačovala především bojem proti Turkům na jihu země a husitům v Čechách. Právě proto také založil prestižní rytířský řád Draka, jímž vyznamenával své přívržence a bojovníky proti „nevěřícím“. R. 1411 získal Zikmund římskou korunu a r. 1420 se nechal v Praze korunovat za asistence jemu věrných českým králem. R. 1433 získal císařský titul a r. 1436 po bitvě u Lipan i českou královskou korunu. Po krátké vládě Albrechta II. Habsburského (1437–1439) vládl zemi za nezletilého Ladislava Pohrobka (1439–1457) Vladislav III. Varnenčik (1440–1444), jenž ovšem nebyl uznán královnou Alžbětou a jejími přívrženci, kteří bránili nároky malého Ladislava Pohrobka. Vladislav III. padl v bitvě u Varny (1444) proti Turkům a uherští magnáti rozhodli, že vládu za nezletilého Ladislava bude vykonávat 7 hejtmanů a r. 1446 zvolili uherským správcem jednoho z nejmocnějších magnátů Jana Hunyadiho, proslaveného v boji proti Turkům.
Po smrti Jana Hunyadiho nechal Ladislav Pohrobek popravit jeho prvorozeného syna Ladislava a druhorozeného Matyáše Korvína vzal s sebou jako rukojmí do Prahy. Po Pohrobkově smrti se Matyáš Korvín (1458–1490) vrátil do Uher a hned r. 1458 byl zvolen uherským králem. Vypořádal se s opozicí v zemi, rozprášil bratříky v Horních Uhrách a pevně se chopil moci. Byl jedním z nejvýznamnějších uherských panovníků. Přivedl díky svému druhému sňatku s neapolskou princeznou Beatrix Aragonskou do země renesanční život a umění. Byl zastáncem vzdělání, kultury a provedl řadu reforem. Jeho vláda se vyznačovala snahou získat císařskou korunu. Vedl boje se střídavými úspěchy s českým králem Jiřím z Poděbrad a následně i s Vladislavem II. Jagelonským, římským císařem Fridrichem III. i Turky na jihu země. R. 1469 se nechal korunovat v Olomouci na českého krále. Připojil k Uhrám Moravu, Slezsko a Lužici. V roce 1485 porazil Matyáš i císaře Fridricha III., zmocnil se Dolních Rakous a svůj dvůr přesunul z Budína do Vídně. Na základě dřívějších dohod se po Korvínově smrti stal uherským králem Vladislav II. Jagellonský (1490–1516).
Stejně jako v Čechách i zde čelil rostoucímu vlivu šlechtické opozice. Vladislav II. přesídlil z Prahy do Budína a uherská a česká koruna pak zůstaly spojeny v rámci personální unie až do r. 1918. R. 1514 vypuklo v Uhrách tzv. Dóžovo povstání, které bylo tvrdě potlačeno sedmihradským vévodou Janem Zápolským a sněm pak přijal řadu zákonů proti poddaným. Nový panovník Ludvík Jagellonský (1516–1526) nebyl příliš schopným a silným a od počátku své vlády čelil turecké hrozbě i domácím magnátům. R. 1521 dobyl sultán Sulejman I. Bělehrad a další uherské državy na jihu země. Ludvík v reakci na postupující turecké nebezpečí svolal r. 1526 zemskou hotovost mezi Budín a Moháč (Mohács). Následná tragédie u Moháče měla pro Uhry a střední Evropu katastrofální následky. V bitvě u Moháče bylo uherské vojsko katastrofálně poraženo; část velmožů na čele s Ludvíkem utonula při útěku v močálech. Turecká vojska se pak nezadržitelně valila do Evropy a Uhry byly bezprostředně konfrontovány s muslimským světem.
Uhersko jako součást habsburské říše 1526–1918[editovat | editovat zdroj]
Po bitvě u Moháče (1526) vypukla občanská válka (1527–1538) mezi Habsburky (Ferdinandem I.) a sedmihradským vévodou Janem Zápolským.
V roce 1541 Uhersko ztratilo početná území: asi dvě třetiny dnešního Maďarska připadly Osmanské říši, dosud autonomní Sedmihradsko se osamostatnilo a stalo se vazalem Osmanské říše. Zbytek Uherska, tedy Slovensko, Burgenland a západní Maďarsko, pod názvem Královské Uhry připadl Habsburkům.
K opětovnému sjednocení Uherska (ale bez Sedmihradska) došlo v letech 1699 (Karlovickým mírem) a roku 1718 dobytím posledních území v jihovýchodním Maďarsku od Turků. Uherské království bylo spojeno personální unií s ostatními dědičnými habsburskými zeměmi.
Revoluce 1848–1849[editovat | editovat zdroj]
Vznik Rakousko-Uherska[editovat | editovat zdroj]
Rakouská monarchie se pomalu začala stávat neudržitelnou ve stavu, v jakém byla. V březnu 1848 vypuklo v Budapešti, pod vlivem únorové revoluce ve Francii, povstání. Zde se poprvé objevil jasně formulovaný požadavek na vydání ústavy; vzhledem k tomu, že se revoluce rozšířila i do Vídně a dalších měst, byla vydána dubnová ústava, dále byla zrušena cenzura, byl nucen odstoupit z politického výsluní Metternich a byla provedena řada dalších ústupků. V květnu došlo k dalšímu povstání, během něj vláda zavedla všeobecné a tajné volební právo, zrušila dubnovou ústavu a svolala ústavodárný sněm. Ten později zrušil poddanství. Provedené reformy však nebyly dostatečné a proto vypuklo v říjnu další povstání, během něhož byla vláda i ústavodárné shromáždění nucena opustit Vídeň a přesídlit na Moravu, byla povolána armáda, která dobyla Vídeň. Dne 2. prosince 1848 byl donucen Ferdinand V. abdikovat.
Abdikací Ferdinanda V. se stal novým císařem František Josef I., což situaci v zemi uklidnilo, roku 1849 byla vydána tzv. oktrojovaná ústava. Tato ústava byla zrušena k 1. lednu 1852. Klíčovou postavou prvních let vlády Františka Josefa I. byl Alexander Bach, po němž je toto období nazýváno Bachův absolutismus. Ten byl spojen s řadou reforem, které měly za cíl zmodernizovat habsburskou monarchii. Nejprve došlo k zrušení cechovních omezení, což umožnilo rozvoj průmyslu. Tato změna vedla k zakládání tzv. živnostenských komor, které fungovaly na moderních principech. Rozvoj průmyslu však vyžadoval další změny a již v roce 1856 se ukázalo jako nezbytné změnit úvěrovou a finanční politiku, což vyvolalo vznik banky Creditanstalt.
Vnitřní situace monarchie nebyla stabilizovaná a kromě finančních problémů se začínala výrazněji otvírat i národnostní problematika, což vedlo císaře k vydání tzv. říjnového diplomu (20. října 1860), kde bylo přislíbeno řešení této problematiky novou ústavou. Ústava byla vydána v únoru 1861, ale nesplnila očekávání do ní vkládané a došlo k projevům nespokojenosti prakticky všech národností vyjma Němců. Na nejsilnější odpor narazila nová ústava v Uhersku, které požadovalo návrat ústavy z roku 1848.
Nakonec Maďaři prosadili dualistickou koncepci státu (často bývá užíván termín Rakousko-Uhersko), který dle ústavy z prosince 1867 měl společnou osobu panovníka, zahraniční politiku, armádu a finance (tzv. Rakousko-uherské vyrovnání). V dalších otázkách existovala značná suverenita těchto dvou národů. Každých deset let docházelo ke stanovení poměru financování společných výdajů, což vedlo k poměrně ostrým sporům. Zároveň bylo k Uhersku opětovně připojeno Sedmihradsko, jehož instituce včetně zemského sněmu byly k 20. červnu 1867 rozpuštěny.
V důsledku porážky Rakouska-Uherska v I. světové válce se monarchie včetně Uherska rozpadla na mnoho nástupnických států, včetně Maďarska.
Dějiny Maďarska 1918 až současnost[editovat | editovat zdroj]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Poznámky[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Maďarština má pro výraz „uherský“ a „maďarský“ totéž slovo, Magyar Királyság je tedy možné přeložit jako „Uherské království“ i „Maďarské království“. Čeština je jeden z mála jazyků, který rozlišuje pojem „uherský“, vztažený k mnohonárodnostnímu státu do roku 1918, a „maďarský“ pro národní stát Maďarů existující následně. Výraz Maďarské království se tak užívá jen pro státní útvar existující v letech 1920–1946. To lépe odpovídá odlišnému charakteru těchto státních útvarů, na druhé straně to však poněkud zastírá kontinuitu mezi Uherskem a Maďarskem, které jsou z maďarského hlediska tímtéž státem, jen odlišného územního rozsahu.
- ↑ Jižně od Dunaje položené nezastavěné okrajové části katastrů obce Wolfsthal a města Hainburg an der Donau – viz mapy 1 a 2 a 3, jakož i okrajové části území obcí Angern an der March, Drösing, Dürnkrut, Engelhartstetten, Jedenspeigen, Marchegg, Ringelsdorf-Niederabsdorf, Weiden an der March
- ↑ Srov. situaci „České království x Země Koruny české“.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- KONTLER, László. Dějiny Maďarska. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2008. 613 s. ISBN 978-80-7106-616-3.
- PRAŽÁK, Richard. Dějiny Uher a Maďarska v datech. Praha: Libri, 2010. 536 s. ISBN 978-80-7277-391-6.
- PRAŽÁK, Richard. Maďarsko. Praha: Libri, 2005. 141 s. ISBN 80-7277-269-4.
- ZEMEK, Metoděj. Moravsko-uherská hranice v 10. až 13. století. Brno: Musejní spolek Brno, 1972. 127 s.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Uhersko na Wikimedia Commons
- Dějiny Uherska
- PETROV, Alexej Leonidovič. Sborník Fr. Pestyho Helység névtara-Seznam osad v Uhrách z r. 1864-65, : jako pramen historicko-demografických údajů o slovenských a karpatoruských osadách. Praha : Česká akademie věd a umění, 1927. 174 s. - dostupné v Digitální knihovně UKB