Maďarské velkoknížectví

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Maďarské velkoknížectví
Magyar Nagyfejedelemség
8951000 Uherské království (1000–1301) 
Vlajka státu
vlajka
Státní znak
znak
geografie
Mapa
Přibližná rozloha Maďarského velkoknížectví (tyrkysová) a ostatních států v roce 998.
obyvatelstvo
národnostní složení:
státní útvar
kmenová konfederace a posvátná diarchie
vznik:
895/896 – sjednocení a vznik
zánik:
1000 – korunovace Štěpána I.
Státní útvary a území
Předcházející:
Staří Maďaři Staří Maďaři
Velkomoravská říše Velkomoravská říše
Blatenské knížectví Blatenské knížectví
Gladovo vojvodství Gladovo vojvodství
Menumorutovo vojvodství Menumorutovo vojvodství
Geluovo vojvodství Geluovo vojvodství
Salanovo vojvodství Salanovo vojvodství
První bulharská říše První bulharská říše
Nástupnické:
Uherské království (1000–1301) Uherské království (1000–1301)

Maďarské velkoknížectví (maďarsky Magyar Nagyfejedelemség), obecně „Uherské knížectví“ nebo (dle rozlohy) „Uherská říše“ apod., jsou historická označení pro nejraněji doložený uherský stát ve středověku, založený někdy mezi lety 895 a 896 jako kmenový svaz sjednocující původně kočovný lid Maďarů, kteří přešli z polo-kočovného způsobu života postupně na život usedlý. V čele nestál samotný kníže, nýbrž ve formě diarchie se o moc dělili dva muži, tj. kende či kündü (tj. sakrální král či kníže) s gyula (vojevůdcem). Kdo z nich disponoval větší mocí nebo důležitějším postavením je předmětem dohadů. Jisté je jen to, že vládnoucí titul (dle některých pramenů kníže nebo dokonce chán) byl patrně převzat od Chazarů, od titulu kagana. V průběhu 10. století jsou původní pohanská náboženství nahrazena křesťanstvím a maďarská kmenová konfederace se postupně mění a konsoliduje v křesťanské království. Tím se de iure stává v roce 1000, kdy se kníže Vajk, pokřtěný již jako Štěpán, nechává korunovat na uherského krále Štěpána I.

Vznik Uher 896 až 1000[editovat | editovat zdroj]

Vznik Uher je spojen s příchodem Maďarů do Panonie a Podunají. Kočovné kmeny přišly do této oblasti pod vedením Arpáda, kterého si sedm maďarských vojvodů v roce 890 zvolilo za svého panovníka.

Vláda Arpáda[editovat | editovat zdroj]

Arpádova busta v Pestu, Arpádův park

Maďarské kočovné kmeny nalezly v nových sídlech vyspělejší kulturu rolníků pod ochranou Velké Moravy a vedly výbojné války proti sousedům. V roce 896 se stal Arpád vládcem kmenů a pod Arpádovým velením snad v roce 902 nebo 903 porazil vojsko Velké Moravy, v roce 906 byl poražen bavorskými vojsky a velkomoravským knížetem Mojmírem II. Posílení své pozice se Arpád dočkal díky Frankům, kteří pozvali na jednání a zabili maďarské velmože. Arpád vedl válku proti Bavorům, které v roce 907 poráží u Brezalausburgu (dnešní Bratislava). Protože se nezachovaly prameny o zapojení vojsk Velké Moravy, s datem 907 je již spojen rozpad Velké Moravy a slovanská knížata se podřizují ve výbojných bitvách Maďarům. Nastává usídlování Maďarů v Podunajské nížině a přebírání kultury a způsobů obrábění půdy od vyspělejších slovanských sousedů.

Následovníci Arpádovi[editovat | editovat zdroj]

Arpádovi následníci pokračují ve výbojích, které směrem na západ zastavuje až bitva na Lechu v roce 955. Maďaři poté přecházejí k usedlému způsobu života a Arpádovci pomalu upevňují po vzoru evropských mocností svou svrchovanou moc a pevně se ujímají vlády. Přijímají křesťanství za své náboženství a od dob prvního uherského krále sv. Štěpána ho také horlivě šíří po celé zemi. Původní převážně slovanské obyvatelstvo bylo nuceno asimilovat a přijmout nadvládu uherského krále. Jak na jihu v oblasti Blatnohradu a Panonie na západě, tak i na severu v oblasti Nitrianskeho knížectví převzali od místních obyvatel část zemědělství, řemesla a z počátku i způsob státní správy.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]