Maďarská vlajka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Užití vlajkyZpravadoleva Maďarská národní a státní vlajka
Poměr stran: 1:2
Užití vlajkyZpravadoleva Maďarská státní vlajka (neoficiální)
Poměr stran: 1:2
Užití vlajkyZpravadoleva Maďarská národní vlajka
Poměr stran: 2:3

Vlajka Maďarska je podle ústavního zákona o státních symbolech Maďarska oficiálním státním symbolem Maďarska, reprezentujícím na domácí i mezinárodní scéně.[1]

Popis, užití a symbolika[editovat | editovat zdroj]

Státní vlajka je tvořena listem o poměru stran 1:2 (od roku 2000, národní vlajka se smí užívat v poměrech stran 1:2 a 2:3) se třemi vodorovnými pruhy – červeným, bílým a zeleným. Je-li ve střední části vlajky umístěn státní znak, jedná se o neoficiální verzi státní vlajky, ale v současném Maďarsku převažující tendence užívat vlajku se znakem na úkor vlajky státní, a to nejenom na budovách státních institucí.[2]

Červená barva symbolizuje sílu a krev prolitou vlastenci za svobodu země, bílá oddanost a čistotu, zelená naději.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Turul a maďarská vlajka

Nejstaršími maďarskými barvami jsou již od středověku červená a bílá, vyskytující se na vlajce Arpádovské dynastie. Červeno-bílo-zelená vlajka poprvé zavlála za vlády krále Matyáše II. na počátku 17. století. Ovšem historie používání těchto barev sahá až do roku 1222, kde pečeť krále Ondřeje II. přidržovala stuha v těchto barvách.[3]

Červená, bílá a zelená se užívaly jako barvy Uherska a jsou rovněž barvami uherského znaku z 15. století. Oficiálně se barvy definují spolu s barvami vlajky Rakouska až v roce 1806. Od revoluce a boje za svobodu v letech 184849 se užívá jako národní vlajka. Od roku 1867 se objevila i ve vlající části obchodní vlajky Rakouska-Uherska. Po vzniku samostatné První Maďarské republiky roku 1918 se stala státní vlajkou. Po vyhlášení socialistické Maďarské lidové republiky v roce 1949 se barvám přisuzovaly (shora dolů a zase zpět) interpretace, že obětavost (červená) a čistý charakter národa (bílá), jsou sluncem a deštěm pro úrodnou půdu (zelená), která, když uzraje v míru (bílá), přinese bohaté plody komunismu (červená).

Vlajka Poměr Státní útvar Období Znak
Maďarské velkoknížectví
v době uherských nájezdů
8. století9. století nejstarší uherský znak
Uherské království
v době prvního uherského krále Štěpána I.
od konce 10. století
Uherské království
pod vládou dynastie Arpádovců
13. století1301 znak Arpádovců
Uherské království pod vládou dynastie Anjouovců 13081382 znak Anjouovců
Uherské království 15. století polcený štít
Různé poměry Uherské království pod vládou dynastie Habsburků Od 1848
(poprvé však tato kombinace barev již 1608)
2:3 Uhersko v rámci Rakouska-Uherska 18671918 Malý znak (Kiscímer)
1:2 První Maďarská republika 19181919 Kossuthův znak (Kossuth-címer)
1:2 Maďarská republika rad 1919 bez znaku
1:2 Maďarské království 19201946 Malý znak (Kiscímer)
2:3 Druhá Maďarská republika 19461949 Kossuthův znak (Kossuth-címer)
2:3 Maďarská lidová republika (Rákosiho éra) 19491956 Rákosiho znak (Rákosi-címer)
2:3 Maďarské povstání 1956 vystřižený Rákosiho znak
2:3 Porevoluční Maďarská lidová republika 19561957 Kossuthův znak (Kossuth-címer)
2:3 Maďarská lidová republika (Kádárova éra)
(tato verze používána jen ojediněle)
19571989 Kádárův znak (Kádár-címer)
2:3 Maďarská lidová republika (Kádárova éra)
Maďarská republika
19571989
19902000
bez znaku
1:2 Maďarská republika
Maďarsko
20002011
2012
bez znaku
1:2 Uvažovaná podoba státní vlajky
(dle nové ústavy 2011)
Malý znak (Kiscímer)

Další maďarské vlajky[editovat | editovat zdroj]

Vlajky maďarských žup[editovat | editovat zdroj]

Maďarské župy

Maďarsko se člení na 19 žup (megyék) a území hlavní města Budapešti, které má zvláštní statut.Všechny územní jednotky mají svou vlajku.[4]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Magyarország zászlaja na maďarské Wikipedii.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BROŽEK, Aleš. Lexikon vlajek a znaků zemí světa. Praha: Kartografie, 2003. 223 s. ISBN 80-7011-776-1. 
  • MUCHA, Ludvík. Vlajky a Znaky zemí světa. Praha: GKP, 1987 (3. vydání). 215 s. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]