Josef Kořenský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Josef Kořenský, RNDr.
Josef Kořenský (1885)
Josef Kořenský (1885)
Narození 26. července 1847
Sušno, Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 8. října 1938 (ve věku 91 let)
Praha, ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolání cestovatel
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Kořenský (26. července 1847 Sušno[1]8. října 1938 Praha) byl český cestovatel, pedagog a spisovatel. Zaznamenával a zprostředkovával znalosti o tehdy známých místech naší planety. Výrazně se zasloužil o rozšíření obzorů tehdejší české společnosti.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se jako druhé z pěti dětí v Sušně u Nových Benátek na Mladoboleslavsku do chudé zemědělské rodiny. Od malička měl vztah k hudbě a přírodopisu, což mu zůstalo na celý život. Během učitelských studií v Praze se v domě U Halánků seznámil s řadou cestovatelů, mimo jiné i se stejně starým Emilem Holubem, se kterým se doživotně přátelil. Jako nadšený přírodovědec působil též v pražském muzeu, kde asistoval Antonínu Fričovi.

Svou učitelskou kariéru začal v Radnicích na Rokycansku v roce 1867 jako podučitel, od roku 1871 pokračoval jako učitel v Litomyšli, od roku 1874 již působí v Praze na Smíchově. Praha poskytla Kořenskému kulturní a vzdělávací příležitosti, kterých maximálně využíval.

Svou první větší cestu uskutečnil již během pobytu v Litomyšli, v roce 1872 navštívil Alpy. Následovaly další cesty po Evropě, na které se vydával téměř pravidelně. Kromě učitelských prázdnin měl také výhodu v tom, že ho finančně podporovali jednotlivci jako Vojta Náprstek, František Ringhoffer, ale i spolky jako byl Svatobor, spolu se smíchovskou městskou radou, školskými úřady, vídeňským ministerstvem kultu a vyučování a dalšími institucemi. Jejich členové i jednotlivci si totiž byli jisti, že Kořenského cesta přinese hmotný i duchovní přínos v muzejních sbírkách a v poznatcích, které dokáže vitální Kořenský podat širokým zástupům obyvatelstva.

Na své cesty odjížděl dokonale připraven studiem odborné literatury a jazyků. Němčina, francouzština a angličtina byly samozřejmost, ale neměl problémy s dalšími jazyky, o čemž svědčí například jeho překlady z norštiny. Na cesty vyrážel vždy s jasně a přesně vytyčeným itinerářem: jeho cesty byly pouze jakýmsi ověřením a doplňkem faktů, které už dávno ze studia znal. Byl zastáncem názoru, že pedagog by měl co nejvíce cestovat a tak se dokonale obeznámit s poměry ve světě. Jedině díky osobní zkušenosti je možné zprostředkovat dětem nové poznatky. Na cestách si bedlivě všímal přírody a všech složek hospodářského, kulturního a náboženského života obyvatelstva, přičemž jako pedagog přirozeně věnoval pozornost školství různých národů, čímž mohl obohatit i svou vlastní učitelskou praxi.

Za svůj život uskutečnil dvě největší a časově náročné cesty, jednu kolem světa a druhou do Austrálie a na Nový Zéland a zpět přes Asii. Na cestu kolem světa se vydal v roce 1893 s přítelem cestovatelem Karlem Řezníčkem (1845-1914), jinak sládkem pivovaru pod Hrubou Skálou. Z Brém se přeplavili přes Atlantik, aby navštívili světovou výstavu v Chicagu. Při této cestě napříč USA poznal i další velká americká města. Navštívil Niagarské vodopády, stavěl se v Yellowstonském národním parku a pokračoval směrem k Pacifiku. Parníkem přeplavil do Japonska, které se tehdy v češtině označovalo jako Žaponsko, dále cestoval do Číny a Hongkongu. Lodí pokračoval na Malajský poloostrov, na Jávu a přes Indický oceán na Cejlon. Tam jeho cesta lodí prozatím končila. Kořenský se vydal až do Dárdžílingu a postupoval pod horským pásmem Himálaje. Z Indie se z Bombaje vydal opět lodí do Rudého moře a pak do Egypta. Tam studoval starověké památky faraonů. V rove 1894 se vrátil opět do Prahy.

Svou druhou velkou výpravu uskutečnil v letech 1900-1901. Přes Suezský průplav plul do Adenu a Colomba, dále do západoaustralského Perthu, Adelaide a železnicí přes Ballarat do Melbourne. Dále na Tasmánii a na Nový Zéland, kde poznal přístavy Dunedin a Christchurch na Jižním ostrově, ve Wellingtonu se seznámil s českým malířem Bohumírem Lindauerem (1839-1926), který maloval podobizny maorských obyvatel. Z Aucklandu plul na souostroví Oceánie - Tonga, Samoa a Fidži. Vrátil se zpět do Austrálie do Sydney a počátkem dubna jel železnicí do Brisbane. Dále pak pokračoval lodí. Zastavil se na ostrově Celebes, následovala Jáva, zde navštívil chrámový komplex Borobudur a města Bandung a Batavia. Přes Singapur a thajský Bangkok odjel do Hongkongu (tehdy už britského). Odtud do svého tolik oblíbeného Japonska, kde navštívil Kóbe, Tokio a masív Haruna západně od Tokia. Z přístavu Šimonoseki putoval do Koreje (zastavil se v Pusanu a Wonsanu), poté do Vladivostoku a na poštovním parníku cestou proti proudu Amuru, z Chabarovska do Stretčinska a transsibiřskou magistrálou přes Irkutsk do Novosibirska. A konečně přes Ural do Moskvy a do Čech.

Kořenský nikdy neobjevoval nové kouty světa, ale zato známý svět důkladně prozkoumával, zaznamenával a zprostředkovával. Byl velkým přírodovědcem a vášnivým sběratelem. O svých cestách často publikoval, jeho knihy byly určeny zejména pro mládež, čímž měl vliv na celou společnost. Byl přislušníkem mladší generace cestovatelů kolem Vojty Náprstka, v období první republiky patřil spolu s Vrázem a Holubem k nejpopulárnějším českým cestovatelům vůbec. Jeho přínos spočívá v rozšiřování obzorů mladé české společnosti, která se v té době postupně integrovala do propojujícího se světa.[2] Svědomitě udržoval také kontakt s krajany, kteří žili ve světě.

Byl členem správního výboru Národního muzea a řady prestižních institucí, jako byl Orientální ústav či Československá společnost zeměpisná. Největší poctou jeho úsilí na poli vědy bylo udělení čestného doktorátu přírodních věd Univerzity Karlovy v roce 1927. Ve 20.letech byl spolu s Vrázem prvním českým cestovatelem, který o svých cestách vyprávěl na vlnách českého rozhlasu. Zemřel ve svém pražském bytě v roce 1938 ve věku 91 let.

Jeho pamětní desky najdeme v rodném Sušně i v Radnicích. V Praze na Smíchově je po něm pojmenována ulice a základní škola, kde působil jako ředitel a která dodnes vlastní jeho četné přírodopisné sbírky.

Cesty[editovat | editovat zdroj]

V souhrnu cest patří zvláštní místo oblíbeným skandinávským zemím (1881, 1883, 1884, 1908). K jeho oblíbeným místům patřila i Anglie, Londýn navštívil celkem čtyřikrát (1878, 1908, 1908, 1913). Ve výčtu cest Kořenského zaujímají hlavní místo cesta kolem světa (1893-94) a cesta na jižní polokouli (1900-1), tedy především do Austrálie a na Nový Zéland. A k mimoevropským cestám náleží i Kořenského velká cesta po tehdy ještě nedostavěné ruské magistrále (1887) a návštěva Machulky v anglo-egyptském Súdánu (1910).

Následuje seznam všech cest, které Kořenský během svého života vykonal. Je opsán včetně pravopisu podle jeho vlastnoručně psaného seznamu, uloženého v jeho archivní pozůstalosti.[3]

  • 1872 Solná Komora. Z Lince do Budějovic koňskou drahou.
  • 1873 Světová výstava ve Vídni.
  • 1878 Praha, Norimberg, Stuttgart, Karlsruhe, Strassburg, Paříž, Havre, Wight, Londýn, Brusel, Kolín nad R., Frankfurt, Řezno.(Svět.výst.v Paříži).
  • 1881 Děčín, Drážďany, Berlín, Štětín, Kodaň, Malmö, Jönköping, Wettern, Stockholm, Upsala, Sala, Falun, Kil, Ludvika, Kristiania, Drammen, Trollhätten, Götteborg, Marstrand, Kodaň, Štětín, Berlín, Děčín, Praha.
  • 1883 Praha, Drážďany, Berlín, Hamburg, Kiel, Korsör, Kodaň, Götergorg, Kristiania, Drammen, Vikersund, Hönefass, Rnadsfjord, Odnaes-Sween, Fagernaes, Odnaes, Löken, Skogstadt, Nynsten, Laerdalen, Bergen, Molde, přes fjeldy, Graefdal, Kristiansund, Throndtjem, Rövos, Kristiania, Göteborg, Hamburg, Praha.
  • 1884 Praha, Berlin, Stralsund, Malmö, Lund, Massjö, Norköping, Stockholm, Danemova, Gefle, Sundsval, Sobleflee, Kernösand, Urneä, Lulia, Edofors, Storbacken, Jokkmokk, Vaskijaure, Gellivara, Lulea, Kalix, Haparanda, Tornea, Uleaborg, asa, Abo, Helsingfors, Imatwa, Petrohrad, Varšava, Krakov, Oderberg, Přerov, Lipník, Olomouc, Třebová, Praha.
  • 1885 Praha, Veselí, Vídeň, parníkem do Nov. Sadu, Mohače, Bělehradu. Vlakem do Niše. Bělehrad, Baziáš, Moldava, Kazaň, Trajanova deska, Ršava, Herkulovy lázně, Ršava, Turnseverin, Durděvo, Bukurešť. Varna, Cařihrad, Oděsa, Sevastopol, Krym, Oděsa. Jasy Sučava, Lvov, Olomouc, Praha.
  • 1886 Praha, Budějovice, Linec, Solnohrad, Zell am See, Innsbruck, Brennerbad, Bozen, Movi, Gardone, Riviera, Salo, Brescia, Milán, Janov, San Remo, Bordighera, Monaco, Nice, Marseille, dostavníkem do St. Valentin. Avignon, Nimes, Arles, Aliscany, Marseille, Ajjacio, Coste, Bocognano, Bastie, Livorno, Elba, Rio Piombino, Livorno, Pisa, Verona, Bologna, Innsbruck.
  • 1887 Praha, Přerov, Lipník, Krakov, Varšava, Moskva, Nižní Kazaň, Perm, Kušva, Tagilsk, Jekatěrinburk, Ťumen, Tomsk, Barnaul, Semipalatinsk, Pavlodar, Irtyš, Omsk, Ťumen, Tagil, Perm, Jelabuga, Samara, Tula, Kiev, Šmerinka, Krakov, Olomouc, Král. Hradec, Nechanice.
  • 1888 Praha, Nymburk, Král. Hradec, Trutnov, Jánské Lázně, Vrchlabí, Špindelm hle, Krkonoše, Ptezer, Vratislav, Lešno, Toruň, Marienburg, Královec, Crantz, Memel, Královec, Palmnicken, Fischchaussen, Tenkitten, Pilau, Elbing, Berlín, Lipsko, Drážďany, Děčín, Praha.
  • 1889 Smíchov, Řezno, Ingollstadt, Ulm, Kostnice, Curych, Chur, Silva Plane, Julský pas, Sv. Mořic, Engadin, Pontresina, Monteratsch, Albula, Thusir, Chur, Ragaz, Pfäffersdorf, Bregenz, Lindau, Mnichov, Landshut, Eisenstein.
  • 1890 Praha, Budějovice, Linec, Innsbruck, Arlberg, Bregenz, Curych, Rigi, Kulm, Luzern, Bern, Laussane, Ženeva, Chamonix, dostaveníkem Montavest-Mantigny, Gletschen, Curych, Admont, H flau, Štýr, St. Valentin, Budějovice, Praha.
  • 1891 Praha, Vídeň, Štýrský Hradec, Maribor, Lublaň, Postojna, Tarvis, Bělák, Leoben, Eisenerz, Ischl, Linec, Eisenstein. (Opatie, Rjeka, Bled, Celovec, Ausse, Ischl, Gmunden, Attersee, Linec, Pasov, parníkem Platting, Eisenstein)
  • 1892 Mariánské Lázně 14 dní
  • 1893-4 Cesta kolem světa: Brémy, N. York, Spojené Státy, Havajsko, Žaponsko, Čína, Hol. Indie, Ceylon, Egypt.
  • 1898 Praha, Vídeň, Terst, Korfu, Patras, Pyrgas, olympia, Korinth, Nauplie-Argas, Korinth, Pireus, Cařihrad, Eski-Šehir, Kutahia, Haidar Paša, lodí Pyreus, Patras, Terst.
  • 1899 Karlovy Vary, Bečov, Einsiedel, Mar. Lázně, Planá, Tachov, Přimda, Horažďovice, Rabí, Vimperk, Kvildy, Mader, Lenora, Prachatice, Vodňany, Týn nad Vlt., Bechyně, Tábor, Roudné, Chýnov, Přiběnice.
  • 1900-1 Cesta k protinožcům: Neapol, Ceylon, Austrálie, Tasmanie, Nový Zéland, Samoa, Tonga, Austrálie, Celebes, Java, Singapur, Čína, Japonsko, Korea, Sibiř, Ural.
  • 1906 Praha, Norimberk, Mohuč, Würzburk, Wiesbaden, Mainz, Rüdesheim, Bingenbrück, Oberstein, Frankfurt, Bebra, Eisenach, Weimar, Drážďany, Praha.
  • 1908 Praha, Drážďany, Berlín, Stockholm, Gelivara, Kiruna, Abisco, Narvik, Lödingen, Tromsö, Trondheim, Scarbro, London, Tring, Köln, Frankfurt, Norimberk, Praha.
  • 1909 Praha, Budějovice, Linec, Wells, Attnang, Solnohrad, Bischofshofen, Zell, Innsbruck, Trient, Ala, Verona, Milán, Genova, Nervi, Rapallo, Janov, Pegli, Montserrat, Madrid, Cordoba, Sevilla, Granada, Gibraltar, Tanger, Cadiz, Madrid, Burgos, San Sebastiano, Bilbao, Biaritz, Bordeaux, Arcachon, Paříž, Köln, Frankfurt, Norimberk, Praha.
  • 1910 Praha - Berlín - Praha
  • Praha, Mnichov, Frankfurt, Köln, Ostende, Dover, Londýn, Pengang, Landsunt, Torquay, Dartmoor, Londýn, Dover, Ostende, Brusel, Köln, Frankfurt, Norimbek, Praha.
  • Praha, Vídeň, Terst, Port Said, Káhira, Luxor, Philae, Chartum, Alexandrie, Terst, Vídeň, Praha.
  • 1911 Drážďany (hyg. Výstava)
  • 1912 Berlin.
  • 1913 Vídeň, Německo, Holandsko (Amsterdam), Belgie, Dover, Londýn, Calais, Paříž, Köln, Norimberk, Drážďany, Lipsko, Praha.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Maorská dívka před lenovníkem novozélandským, rok 1900 nebo 1901
  • KOŘENSKÝ, Josef, Afrika, Praha, A. Štorch syn 1924.
  • KOŘENSKÝ, Josef, Amerika, Praha, J. Otto 1899.
  • KOŘENSKÝ, Josef, Asie(I,II), Praha, A. Štorch syn 1929.
  • KOŘENSKÝ, Josef, Australie, Praha, A. Štorch syn 1903.
  • KOŘENSKÝ, Josef, Austrálie jižní, Praha, J. Otto 1907.
  • KOŘENSKÝ, Josef, Cesta kolem světa(I,II), Praha, J. Otto 1894.
  • KOŘENSKÝ, Josef, Cestou k Herkulovým sloupům, Praha, F. Topič 1924.
  • KOŘENSKÝ, Josef, Cesty po Australii jižní, Praha, J. Otto 1907.
  • KOŘENSKÝ, Josef, Cesty po australské Viktorii a Tasmanii, Praha, J. Otto 1907.
  • KOŘENSKÝ, Josef, Doma a za mořem, Praha, F. Topič 1925.
  • KOŘENSKÝ, Josef, Evropa, Praha, A. Štorch syn 1929.
  • KOŘENSKÝ, Josef, K protinožcům, Praha, J. Otto 1904.
  • KOŘENSKÝ, Josef, Na Krymu, Praha, J. Otto 1897.
  • KOŘENSKÝ, Josef, Na jihu Nového Zélandu, Praha, J. Otto 1908.
  • KOŘENSKÝ, Josef, Na Labutí řece, Praha, J. Otto 1907.
  • KOŘENSKÝ, Josef, Na severu Nového Zélandu, Praha, J. Otto 1908.
  • Austrálie: domorodí lovci
    KOŘENSKÝ, Josef, O zvířatech a lidech, Praha, F. Topič 1925.
  • KOŘENSKÝ, Josef, Plavba do Austrálie, Praha, J. Otto 1907.
  • KOŘENSKÝ, Josef, Sibiří napříč, Praha J. Otto 1910.
  • KOŘENSKÝ, Josef, Světem a přírodou, Praha, J. Otto 1918.
  • KOŘENSKÝ, Josef, U cizích národů, Praha, J. Otto 1927.
  • KOŘENSKÝ, Josef, V cizině, Praha, J. Otto 1921.
  • KOŘENSKÝ, Josef, Ve východní Austrálii, Praha, J. Otto 1908.
  • KOŘENSKÝ, Josef, V jižním moři, Praha, J. Otto 1908.
  • KOŘENSKÝ, Josef, V Malajsku, Praha, J. Otto 1909.
  • KOŘENSKÝ, Josef, V Siamu a Číně, Praha, J. Otto 1909.
  • KOŘENSKÝ, Josef, Z Číny oklikami do vlasti, Praha, J. Otto 1899.
  • KOŘENSKÝ, Josef, Z dalekých krajin, Praha, J. Otto 1927.
  • KOŘENSKÝ, Josef, Ze všech končin světa, Praha, Jos.R.Vilímek, 1930.
  • KOŘENSKÝ, Josef, Ze života záhrobního, Praha, F. Topič 1924.
  • KOŘENSKÝ, Josef, Z vulkánovy dílny, Praha, F. Topič 1924.
  • KOŘENSKÝ, Josef, Žaponsko, Praha, J. Otto 1899.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. CHOVANEČEK, Jan. Přínos Josefa Kořenského (1847-1938) k rozšiřování obzorů české společnosti. 1.. vyd. Hradec Králové : Pedagogická fakulta, Univerzita Hradec Králové, 2000. 73 s.  
  3. Archív knihovny Náprstkova muzea v Praze, Fond Čeští cestovatelé, osobní pozůstalost Josefa Kořenského, krabice 4, N2A31/1

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • FALTYSOVÁ, Marie, Učitel a cestovatel Josef Kořenský, Zprávy z muzeí od Trstenické stezky, Litomyšl, 1969, č.6.
  • TODOROVOVÁ, Jiřina - CHOVANEČEK, Jan, Kolem světa, Sbírka fotografií z cest Josefa Kořenského v Náprstkově muzeu asijských, afrických a amerických kultur, Národní muzeum, Praha, 2011, ISBN 978-80-7036-300-3.
  • CHOVANEČEK, Jan, Před šedesáti lety zemřel Josef Kořenský, Od Ještědu k Troskám, Turnov, r.5, 1998, č.5/6, s.52-54.
  • CHOVANEČEK, Jan, Josef Kořenský (1847-1938) a jeho příspěvek k českému poznání Austrálie (Ročníková práce), Hradec Králové 1998.
  • KUNSKÝ, Josef, Čeští cestovatelé, Praha, Orbis 1961.
  • MARTÍNEK, Jiří a Miloslav, Kdo byl kdo. Naši cestovatelé a geografové, Praha, Libri 1998. (Novější vydání: Čeští cestovatelé, edice OKO, Albatros v Praze 2006, ISBN 80-00-01863-2)
  • TODOROVOVÁ, Jiřina, Fotografie z cest Josefa Kořenského, Starožitnosti a užité umění, Praha, 1995, č. 9, s. 22 - 23.
  • TODOROVOVÁ, Jiřina, Josef Kořenský a Smíchov, Res musei pragensis, Praha, r. 5, 1995, č. 4, s. 1-4.
  • TODOROVOVÁ, Jiřina, Josef Kořenský - nejen cestovatel, Český lid, Praha, r. 83, 1996, č. 1. s. 48 - 51.
  • S.V., Josef Kořenský, Měsíčník Náprstkova muzea v Praze, Praha, Červen 1987.
  • VAVROUŠEK, Bohumil, Dr. Josef Kořenský (životopisná stať a hrst přátelských vzpomínek k jeho devadesátce), Praha, soukromý tisk 1937.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]