Ringhoffer
Ringhoffer je příjmení pražské rodiny podnikatelů a průmyslníků i název jejich podniku, později Ringhoffer–Tatra, kde se zprvu vyrábělo pivovarské a cukrovarnické zařízení, později železniční vagony a tramvaje. Ringhofferovy závody byly jedním z největších průmyslových závodů v Rakousko-Uhersku.
Obsah |
Historie [editovat]
František Ringhoffer byl kotlář, z Müllendorfu u Eisenstadtu (Burgenlandsko), který po vyučení ve Vidni roku 1769 odešel na vandr do Prahy a po složení mistrovských zkoušek si založil v Platnéřské ulici na Starém Městě dílnu na výrobu pivovarských kotlů. Později se stal starostou kotlářského cechu, od roku 1793 městským starším a radním. Po jeho smrti roku 1827 dílnu převzal jeho syn Josef Ringhoffer, který už roku 1820 zřídil kovárnu mědi (hamr) v Kamenici u Jílového a začal vyrábět i cukrovarská zařízení - dnes firma Strojmetal Kamenice s.r.o.
František Ringhoffer II. [editovat]
Po jeho smrti roku 1847 továrnu ve věku 30 let převzal jeho syn František Ringhoffer II., který ji přestěhoval na Nové Město, do dnešní Opletalovy ulice a roku 1852 založil výrobu železničních vagonů na Smíchově. První nákladní vagon byl vyroben 1854, tendr 1857 a osobní vagon 1863. Roku 1870 vyrobila firma také první osobní výtah v českých zemích, na zámku v Zákupech. V letech 1861–1865 byl Ringhoffer zvolen starostou města Smíchova, o nějž se neobyčejně zasloužil a roku 1862 byl vyznamenán Rytířským řádem Františka Josefa. Už roku 1854 založil pro své dělníky jako jeden z prvních nemocenské pojištění a roku 1870 penzijní fond. V letech 1864–1873 byl poslancem Českého sněmu a roku 1872 získal Řád železné koruny, což znamenalo také povýšení do šlechtického stavu. V roce 1871 nechal znovu založit Velkopopovický pivovar, jehož otevření se nedožil. Když 23. března 1873 zemřel, odkázal svým třem synům továrny, panství a zámky v Kamenici, Štiříně, Kostelci u Křížků a Velkých Popovicích.
František Ringhoffer III. [editovat]
Vedení továren se ujal nejstarší František Ringhoffer III. Narodil se 22. listopadu 1844, vystudoval vojenskou akademii a do roku 1873 sloužil v císařské armádě jako důstojník. Přestěhoval i mědikoveckou výrobu ze Starého Města na Smíchov, rozšířil cukrovarskou výrobu i hamr v Kamenici. Pro zaměstnance zřídil úrazový fond, fond pro pozůstalé, knihovnu a učňovskou školu. Základem úspěchu firmy bylo dokonalé řemeslné zpracování všech výrobků. Za F. Ringhoffera III. se nejvíce rozvinula výroba osobních i nákladních vagonů a v letech 1874–1880 jich továrna vyvezla 4500. Roku 1891 vyrobila salonní vlak pro rakouského císaře, v dalších letech i pro rumunského krále a tureckého pašu, jídelní vozy pro belgickou společnost Wagons-Lits, vagony pražských tramvají, petřínské lanovky, chladicí zařízení a mnoho dalšího. Roku 1870 a v letech 1880-1882 byl zvolen poslancem českého sněmu a od roku 1892 byl doživotním členem Panské sněmovny ve Vídni. Zemřel 23. července 1909.[1]
Ve 20. století [editovat]
Firmu převzal jeho syn inženýr František Ringhoffer IV. (31. května 1874–29. února 1940). Od roku 1911 se firma stala akciovou společností Ringhofferovy závody a během první světové války vyrobila přes 20 tisíc vagonů. Později, když koupila i automobilku v Kopřivnici, jmenovala se Ringhoffer-Tatra a postupně ovládala i další vagonky a elektrotechnické firmy v ČSR (Moravskoslezskou vagónku, Studénka, Waggonfabrik Bohemia, Česká Lípa, Továrnu na vozy v Kolíně, Elektrotechnickou továrnu Sousedík, Vsetín). Stala se tak vůbec největším výrobcem vagónů na světě.[2] Roku 1938 se rodina přihlásila k německé národnosti a poslední člen dynastie Ringhofferů, JUDr. Hanuš Ringhoffer zemřel v prosinci 1946 v internaci v Mühlberg an der Elbe.
Po znárodnění v roce 1945 vystupoval původní závod na Smíchově ve svazku centrálně řízených vagónek pod názvem Vagonka Tatra Smíchov s dosavadním výrobním programem - osobní i nákladní železniční vozy, tramvaje, trolejbusy - až do roku 1963, kdy byl přeřazen do nově ustaveného oborového podniku ČKD Praha jako závod ČKD Tatra. Výroba železničních vozů byla záhy ukončena a kromě krátké kooperace na výrobě motorových lokomotiv se závod definitivně orientoval na výrobu tramvají.[3] Přestože se firmy ujala společnost Siemens závod v Praze zanikl v roce 2011.
Odkazy [editovat]
Související články [editovat]
- Elektrická dráha Smíchov - Košíře
- Hornický skanzen Mayrau
- Koněspřežná tramvaj v Praze
- Lanová dráha na Petřín
- Tatra
- Tramvaje Tatra
- Tramvajová doprava v Praze
Externí odkazy [editovat]
- Článek o F. Ringhofferovi II. na HN
- Vagonářské muzeum Studénka, jediné muzeum výroby vagonů v ČR
Literatura [editovat]
- Ottův slovník naučný, heslo Ringhoffer. Sv. 21, str. 811
Reference [editovat]
- ↑ Zdroj: Ottův slovník naučný, heslo Ringhoffer, Sv. 21, str. 811 a sv. 28, str. 1064.
- ↑ http://www.mmspektrum.com/clanek/osobnosti-ceskeho-prumyslu-frantisek-ringhoffer
- ↑ http://fira.hyperlink.cz/ringhoffer.htm