Wikipedie:Článek týdne/2012: Porovnání verzí

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

V textu

Verze z 7. 5. 2012, 00:17

Zde je součást archivu Článků týdne obsahující Články týdne zveřejněné na Hlavní straně v roce 2012.

U každého článku je datum jeho založení, kým byl založen a další hlavní přispěvatelé sestavení na základě historií daných článků. Pokud si myslíte, že byl někdo opomenut nebo naopak uveden neoprávněně, přidejte či uberte patřičné jméno. Domníváte-li se, že někdo měl na článku nadpoloviční, resp. rozhodující podíl, označte ho tučně.

18

Založení článku: 18. 7. 2011, Faigl.ladislav
Významní přispěvatelé: —

Ron Arad (hebrejsky רון ארד‎, narozený 5. května 1958) je podplukovník, bojový pilot, navigátor a zbraňový důstojník Izraelského vojenského letectva, který je od října 1986 oficiálně klasifikován jako nezvěstný v boji. Tehdy byl zajat ší'itskou milicí Amal poté, co se katapultoval z poškozeného letounu F-4 Phantom nad jižním Libanonem, a posléze byl předán Hizballáhu.

Aradův osud a okolnosti věznění jsou však dále nejasné a existuje vícero teorií. Podle Hizballáhu v květnu 1988 uprchl a je pravděpodobně mrtvý. Podle zprávy izraelské vojenské zpravodajské služby byl převezen do Íránu, kde jej věznily tamní Revoluční gardy, zemřel v roce 1995 v důsledku nemoci a je pochován kdesi v Libanonu (podle některých zdrojů v údolí Bikáa). Existuje ale i názor, že byl Arad v roce 2003 ještě stále vězněn v Teheránu, či že jej zabily Íránské revoluční gardy, Írán však opakovaně popíral, že by měl o Aradovi jakékoli informace. Izraelská vláda zastává postoj, že je Ron Arad naživu, neboť chybí důkazy o jeho smrti.

17

Založení článku: 12. 12. 2008, Nadkachna
Významní přispěvatelé: Ozzy

Třída Furutaka (古鷹型 Furutaka gata), či původně třída Kako (加古型 Kako gata), byla třída dvou těžkých křižníků japonského císařského námořnictva postavených v letech 1922 až 1926 podle Hiragova projektu 7500T průzkumných křižníků. Jednalo se o křižníky Kako a Furutaka. Následující dvě jednotky byly kvůli změnám v projektu zařazeny do samostatné třídy Aoba. Tyto celkem čtyři jednotky byly původně stavěny jako velké průzkumné křižníky, ale podle washingtonské a londýnské konference spadly do kategorie těžkých křižníků. To z nich učinilo jediné předwashingtonské těžké křižníky císařského námořnictva a zároveň jediné japonské těžké křižníky, které nepřekročily 10 000T limit stanovený washingtonskou konferencí.

Byly to (spolu s třídou Aoba) poslední japonské křižníky poháněné licenčně vyrobenými turbínami a jedny z prvních japonských křižníků využívajících k pohonu přehřátou páru. Obě jednotky třídy Furutaka byly vyzbrojeny šesti 200mm kanóny typu 3. roku (éry Taišó: 三年式 3-nenšiki – t. j. roku 1914) v jednohlavňových lafetacích modelu A, umístěných po třech na přídi a zádi, což dodalo třídě Furutaka unikátní siluetu. Nové bylo též využití pancéřování jako integrovaného konstrukčního prvku. Navzdory úsporám v hmotnosti byl 2/3 zkouškový výtlak po dokončení překročen o více než 10,6 %. Přesto byly po dokončení křižníky třídy Furutaka pod limity stanovenými washingtonskou konferencí: ráže děl byla o 3 milimetry menší a standardní výtlak byl o 2050 T nižší.

Ve druhé polovině 30. let prošly obě jednotky velkou rekonstrukcí. Ta byla u Kako oficiálně dokončena 27. prosince 1937 a u Furutaky 30. dubna 1939. Modernizace obnášela zejména předělání kotelen (po rekonstrukci se v kotlích spaloval výhradně topný olej), instalaci nových výdutí protitorpédové obšívky, rekonstrukci a zvýšení můstku, zrušení pevných torpédometů v trupu a instalaci otočných torpédometů na horní palubu, modernizaci systémů řízení palby a přezbrojení hlavní baterie 203,2mm kanóny typu 3. roku ve třech dvouhlavňových dělových věžích modelu E₂. I tak ale jednotky třídy Furutaka zůstaly nejmenšími a nejslaběji vyzbrojenými těžkými křižníky císařského námořnictva. Po rekonstrukci se silueta třídy Furutaka přiblížila třídě Aoba, od které se dala rychle identifikovat umístěním hlavního (~ zadního) stožáru mezi katapultem a zadní dělovou věží.

Obě jednotky často operovaly spolu s jednotkami následující třídy Aoba. Vedle účasti na předválečných námořních cvičeních a námořních přehlídkách se oba křižníky koncem 20. a během 30. let několikrát objevily v čínských vodách. Za druhé světové války v Tichomoří se zúčastnily počáteční fáze bojů, než byly oba potopeny během bojů o Guadalcanal v srpnu (Kako) a říjnu (Furutaka) 1942.

16

Založení článku: 28. 8. 2006, Bilboq
Významní přispěvatelé: Jana Lánová

Ždírec je obec v okrese Jihlava v Kraji Vysočina. Nachází se zhruba 10 km severovýchodně od Jihlavy a 4,5 km jihozápadně od Polné v průměrné nadmořské výšce 515 metrů. Katastrální území nese zavádějící název Ždírec na Moravě, přestože leží v Čechách. Je součástí Mikroregionu Polensko. K 31. prosinci 2010 v obci žilo 387 obyvatel.

První zmínka pochází z roku 1233, obec je však pravděpodobně starší. Po osídlení německými kolonisty ve 13. století se stala až do konce druhé světové války obcí německou. Majitelé vesnice se často střídali, ves patřila například městu Jihlava, dále Lichtenburkům, Trčkům z Lípy a dalším šlechtickým rodům. Od 70. let 20. století v obci nastal investiční rozvoj. Byl postaven vodovod, kanalizace a víceúčelová budova, proběhla plynofikace. Od roku 2003 se za obcí staví 19 rodinných domů. Sídlí tu domov pro seniory a několik podnikatelských subjektů zaměřených na zemědělství, řemeslnou činnost a drobný průmysl. V centru obce stojí kostel svatého Václava, který je po požáru v roce 1890 v pseudogotickém slohu. Nacházejí se zde sochy svatého Antonína Paduánského a svatého Jana Nepomuckého.

15

Založení článku: 18. 3. 2007, 89.176.161.71
Významní přispěvatelé: Adam Zábranský

Vakovlk tasmánský (Thylacinus cynocephalus) byl masožravý vačnatec, který žil původně na území Austrálie, Tasmánie a Nové Guineje. Je znám také pod názvy tasmánský tygr (kvůli pruhům na hřbetu a zádi), tasmánský vlk nebo zkráceně pouze vakovlk. Předpokládá se, že vyhynul ve 20. století. Byl posledním žijícím druhem čeledi vakovlkovitých, jejíž někteří zástupci byli nalezeni ve fosilním záznamu již v období raného miocénu.

Do doby, než se v Austrálii v 17. století začali usazovat Evropané, již na pevnině téměř nebo úplně vyhynul, ale spolu s několika dalšími endemickými druhy (např. tasmánským čertem) přežil v Tasmánii. Jeho konečné vyhynutí je většinou připisováno intenzivnímu lovu, ale mohlo být také důsledkem nemocí, rozšíření psů nebo zásahu lidí do životního prostředí. Ačkoli je oficiálně považován za vyhynulého, občas se objevují nepotvrzené zprávy o jeho zahlédnutí.

Stejně jako tygři a vlci severní polokoule, po nichž získal svá lidová označení, byl vakovlk predátorem na vrcholu potravního řetězce. Jako vačnatec nebyl blízce příbuzný těmto placentálním savcům, ale kvůli konvergentní evoluci se u něj vyvinuly jisté podobné znaky. Za jeho nejbližšího žijícího příbuzného je považován tasmánský čert nebo mravencojed žíhaný. Byl jedním ze dvou druhů vačnatců, u nichž se vak vyskytoval u obou pohlaví (druhým je stále žijící vačice vydří). U samců vak sloužil jako ochranný obal pro vnější pohlavní orgány.

14

Založení článku: 17. 8. 2003, Pastorius
Významní přispěvatelé: Adam Zábranský

Severoatlantická aliance (anglicky North Atlantic Treaty Organization – NATO, francouzsky Organisation du Traité de l’Atlantique Nord – OTAN; doslova Organizace Severoatlantické smlouvy) je euroatlantický mezinárodní vojenský pakt. Byl založen 4. dubna 1949 podpisem Severoatlantické smlouvy. Aliance sídlí v Bruselu v Belgii.

Na svém počátku byla Severoatlantická aliance jen o trochu více než politické sdružení. Korejská válka ale podnítila členské státy k vytvoření vojenské struktury pod dohledem dvou amerických velitelů. Slovy prvního generálního tajemníka Hastingse Ismaye bylo úkolem NATO „udržet Ameriku v Evropě, Rusko mimo západní Evropu a Německo při zemi.“ V roce 1966 odešla Francie z vojenských struktur NATO kvůli snaze o udržení si vojenské nezávislosti na Spojených státech. Kvůli tomu se sídlo přesunulo z Paříže do Bruselu.

Po pádu Berlínské zdi v roce 1989 se Aliance angažovala ve válce v Jugoslávii. První vojenské operace NATO v historii proběhly mezi lety 1992 a 1995 při válce v Bosně a Hercegovině a později v roce 1999 v Srbsku. Aliance se snažila zlepšit vztahy s východními státy, což vyústilo v její rozšíření v letech 1999 a 2004 několika zeměmi bývalé Varšavské smlouvy. Článek 5, který tvoří základ Severoatlantické smlouvy, byl poprvé použit po teroristických útocích 11. září 2001, což znamená, že útok byl považován za útok proti všem 19 členským státům. Od roku 2003 vede Aliance činnost Mezinárodních bezpečnostních podpůrných sil v Afghánistánu. Do konce roku 2011 zajišťovala výcvik nové armády v Iráku, účastní se protipirátských operací a v roce 2011 vyhlásila bezletovou zónu nad Libyí v souladu s rezolucí Rady bezpečnosti OSN č. 1973.

16. prosince 2002 byla mezi NATO a Evropskou unií podepsána dohoda o spolupráci Berlín plus, která mimo jiné umožňuje Evropské unii využívat prostředky i kapacity NATO. V současnosti je součástí Severoatlantické aliance 28 členských států, nejnovějšími členy jsou od dubna 2009 Albánie a Chorvatsko. Celkové armádní výdaje všech členů NATO tvoří přes 70 % celosvětových armádních výdajů. Samotné Spojené státy zodpovídají za 43 % celosvětových výdajů na armádu a Spojené království, Francie, Německo a Itálie za dalších 15 %.

13

Založení článku: 14. 12. 2004, Blahma
Významní přispěvatelé: Jana Lánová

Jaroslav Heyrovský (20. prosince 1890, Praha – 27. března 1967, Praha–Smíchov) byl český fyzikální chemik, objevitel a zakladatel polarografie a nositel Nobelovy ceny za chemii z roku 1959.

Studoval na Univerzitě Karlově, poté odešel na University College London, kde se zabýval fyzikální chemií. Zde získal titul bakaláře přírodních věd a v rámci postgraduálního studia se začal zajímat o elektrochemii. Během první světové války sloužil jako zdravotník v Innsbrucku. Po válce působil na Univerzitě Karlově, kde se v roce 1926 stal profesorem. Roku 1922 objevil polarografii, což je metoda měření elektrického proudu, který prochází rtuťovou kapkou a roztokem, do něhož rtuť odkapává. Tímto způsobem se dají získat cenné informace o druhu a množství látek, které roztok obsahuje. Výsledků se využívá při chemické analýze i při základním fyzikálně-chemickém výzkumu. Pro urychlení zaznamenávání hodnot s japonským vědcem Šikatou zkonstruovali polarograf, který tyto křivky automaticky zaznamenával. Za tento objev a rozpracování analytické polarografické metody získal v roce 1959 Nobelovu cenu za chemii.

Během druhé světové války, přestože v Protektorátu byly univerzity zavřené, mohl dále vědecky pracovat. Po válce mu to přineslo obvinění z kolaborace, která ovšem nebyla prokázána. V roce 1950 spoluzakládal Polarografický ústav, v jehož čele stál do roku 1963. Poté odešel ze zdravotních důvodů do penze. Zemřel v roce 1967 ve smíchovském sanatoriu. Byl ženatý a měl dvě děti, Jitku a Michaela, oba se věnují vědecké činnosti v oblasti přírodních věd.

12

Založení článku: 22. 7. 2003, Garoten
Významní přispěvatelé: Li-sung, Avitek, Jan.Kamenicek

Pluto, oficiální označení (134340) Pluto, je druhou nejhmotnější známou trpasličí planetou sluneční soustavy a desátým nejhmotnějším známým tělesem, které obíhá přímo okolo Slunce. Roku 1930 ho objevil americký astronom Clyde Tombaugh. Toto kosmické těleso astronomové původně řadili mezi planety, ovšem po změně definice pojmu „planeta“ na pražském astronomickém kongresu v roce 2006 byl zařazen mezi trpasličí planety a plutoidy.

Pluto se, podobně jako i další objekty Kuiperova pásu, skládá především z kamenných materiálů a ledu. Jde o poměrně malé těleso, které má přibližně pětinu hmotnosti Měsíce a třetinu jeho objemu. Obíhá po vysoce výstřední a nakloněné dráze. Jeho vzdálenost od Slunce se pohybuje mezi 30 až 49 astronomickými jednotkami (AU) (tj. 4,4–7,4 miliard km). V pravidelných intervalech se tak ocitá blíže Slunci, než poslední planeta sluneční soustavy – Neptun. V současnosti se nachází asi 32 AU od Slunce.

Pluto má čtyři známé měsíce. Největší, Charon, byl objeven roku 1978, další dva, Nix a Hydra, následovaly až roku 2005, a poslední z nich, zatím provizorně označený jako S/2011 (134340) 1, roku 2011. Protože hmotný střed soustavy Pluto-Charon leží mezi těmito tělesy a nikoliv pod povrchem jednoho z nich, hovoří se o nich někdy jako o binárním tělese.

11

Založení článku: 18. 11. 2006, Adam P.
Významní přispěvatelé: Wudi, Martin Happy Zub

Škoda Favorit je osobní automobil nižší třídy, vyráběný automobilkou Škoda Auto v letech 1988–1995. Od něj odvozené kombi se jmenovalo Škoda Forman, užitkové verze nesly označení Škoda Favorit Praktik, Škoda Forman Praktik, Škoda Pick-up a Škoda Forman Plus. Společnost MTX vyráběla odvozený kabriolet MTX Roadster a užitkový MTX Pick-up D.C. určený pro export. Na základě Favoritu se vyráběly také elektromobily Škoda Eltra 151. Automobil byl poprvé představen v roce 1987 na strojírenském veletrhu v Brně. Pro tuzemský automobilový průmysl znamenal Favorit velký krok vpřed. Stal se druhým automobilem (po Ladě Samaře) v bývalých komunistických státech, který nebyl licenční a svými vlastnostmi se mohl ve své třídě postavit vedle západoevropských aut, jelikož měl u Škody poprvé od roku 1964 motor vpředu a hlavně na západě běžný přední náhon. Měl hospodárné provozní vlastnosti a zájem o něj od počátku překonával výrobní kapacity. Během výroby prošel model dvakrát modernizací. Byl k dispozici v několika stupních výbavy a také v několika limitovaných verzích. Na základě typu Favorit vznikla řada prototypů. Automobil získal řadu úspěchů ve sportu, zejména v rallye.

10

Založení článku: 9. 12. 2008 , 89.24.123.13
Významní přispěvatelé: Horst, Marek Koudelka

John Davies Cale, OBE (* 9. března 1942) je velšský hudebník, multiinstrumentalista, skladatel, producent a příležitostný herec, známý především jako zakládající člen americké experimentálně rockové skupiny The Velvet Underground. Je autorem hudby k několika desítkám filmů.

Ačkoliv je Cale známý hlavně jako rockový hudebník, občas z tohoto žánru přešel k drone či vážné hudbě. Od roku 1968, kdy odešel z The Velvet Underground, se věnoval sólové kariéře a tvorbě hudby k filmům. Patrně jeho nejznámější sólové album je Paris 1919, nahrál také skladbu „Hallelujah“, která vyšla až v roce 1991 na tribute albu I'm Your Fan, kde vzdalo hold několik hudebníků Leonardu Cohenovi. Po albu Paris 1919, vydaného u vydavatelství Reprise Records, následovala trilogie alb Island Records, Fear (1974), Slow Dazzle (1975) a Helen of Troy (1975).

Cale produkoval alba interpretů jako jsou Nico, Patti Smith, The Stooges, The Modern Lovers, Art Bergmann, Manic Street Preachers, Squeeze, Happy Mondays a Siouxsie and the Banshees. S několika jmenovanými též spolupracoval jako hudebník.

09

Založení článku: 7. 7. 2007, Rottweiler
Významní přispěvatelé: Faigl.ladislav

Jicchak Rabin (1. března 1922 – 4. listopadu 1995) byl izraelský politik, diplomat a voják. Dvakrát zastával funkci premiéra, poprvé jakožto v pořadí šestý izraelský premiér v letech 1974 až 1977 a podruhé coby v pořadí jedenáctý premiér od roku 1992 až do svého zavraždění v roce 1995. Službou v armádě strávil 27 let a během své vojenské kariéry dosáhl četných úspěchů. V období před vznikem Izraele působil v elitní úderné jednotce Palmach a po vzniku Izraelských obranných sil (IOS) zastával řadu vysokých velitelských pozic. V letech 1964 až 1968 byl náčelníkem Generálního štábu IOS a jako takový naplánoval a dohlížel na izraelský vojenský úspěch v šestidenní válce v roce 1967. Podílel se také na formování izraelské vojenské doktríny a vývoji výcvikových technik a bitevních strategií.

Kromě úřadu premiéra Rabin zastával celou řadu ministerských postů v izraelské vládě. Ve svých politických názorech se dostal od razantního potírání první palestinské intifády politikou „železné pěsti“ až po mírové řešení izraelsko-palestinského konfliktu. Výrazným způsobem se zasadil o schválení mírových dohod z Osla, historicky prvních mírových dohod s palestinskou reprezentací, díky nimž vznikla Palestinská samospráva. V 70. letech došlo za jeho vlády k podpisu dohody s Egyptem, která později umožnila dojednání mírové smlouvy s touto zemí. Díky jeho přičinění Izrael dále v roce 1994 uzavřel mírovou smlouvu s Jordánskem. Za mírové úsilí mu byla spolu se Šimonem Peresem a Jásirem Arafatem téhož roku udělena Nobelova cena za mír.

Jicchaka Rabina v roce 1995 zastřelil ortodoxní izraelský student Jigal Amir, a tak se Rabin stal prvním zavražděným izraelským premiérem a druhým, který zemřel během výkonu úřadu. V roce 2005 byl v celostátní izraelské soutěži internetového deníku Ynetnews zvolen největším Izraelcem všech dob.

08

Založení článku: 17. 8. 2011, Chalupa
Významní přispěvatelé: —

Příběh prince Gendžiho (源氏物語 Gendži Monogatari) je japonský román z období Heian, který v letech 1000 až 1014 nebo 1020 napsala japonská spisovatelka, básnířka a dvorní dáma na císařském dvoře, Murasaki Šikibu (紫式部, asi 973 – asi 1014 nebo 1025). Je dovršením vývoje klasické japonské prózy, na němž měly spisovatelky velký podíl, zejména v oblasti črt a deníkové literatury, ale svou kompozicí a stylem je vysoce převyšuje. Pro svou psychologickou hloubku, fabulační strukturu a hluboký estetický i filozofický podtext je dílo často označováno za první román vůbec.

V českém jazyce byl román vydán ve čtyřech dílech v nakladatelství Paseka v letech 2002 až 2008 v překladu Karla Fialy.

07

Založení článku: 26. 6. 2005, FrantisekKorbel
Významní přispěvatelé: Cinik, Roy, Bab dz, URandom9

Láska je, všeobecně vzato, silná emoce vyjadřující hluboké osobní zaujetí a náklonnost. V češtině však toto slovo může nabývat mnoha významů. Označuje se jím například důležitý vztah (láska mezi dvěma lidmi, láska k vlasti), nebo spokojenost nad chvílí zábavy („Miluji ten film“). Také se jím může označovat pohlavní styk („milovat se“, „prodejná láska“). Z filozofického hlediska může být láska lidskou ctností („Jedná se všemi s láskou“). V některých vírách termín „láska“ popisuje základ veškerého bytí („Bůh je láska“).

Objektivní rozdělení a popsání všech významů lásky prakticky není možné, protože vnímání lásky je velmi závislé na osobních vlastnostech a zkušenostech každého člověka. Velké rozdíly jsou také mezi kulturami a v čase (např. ve starověkém Řecku byla láska definována zcela odlišně). I přes velkou subjektivitu výkladů je ale lásku možné rozdělit na interpersonální (mezilidskou), impersonální (k předmětům a činnostem) a lásku sebe sama.

Od „klasické“ (interpersonální) lásky se někdy odlišuje zamilovanost, která je chápána jako láska spojená se silnou závislostí na partnerovi. Velmi často je zamilovanost chápána jako dočasná (první) fáze vztahu, která se z biologického hlediska odlišuje především zvýšenou hladinou určitých hormonů (např. dopaminu nebo serotoninu).

06

Založení článku: 15. 1. 2009, Jan.Kamenicek
Významní přispěvatelé: —

Rozptýlený disk je vzdálená oblast sluneční soustavy, která je řídce osídlena ledovými planetkami, označovanými jako objekty rozptýleného disku. Tyto objekty jsou podskupinou širší skupiny transneptunických těles. Výstřednost oběžných drah těles rozptýleného disku dosahuje hodnoty až 0,8 a sklon k rovině ekliptiky až 40 °. Jejich perihélium je větší než 30 astronomických jednotek (AU). Extrémní oběžné dráhy jsou výsledkem rozptýlení těchto těles způsobeném gravitačním vlivem plynných obrů a stále je svou gravitací narušuje planeta Neptun.

Ačkoliv v perihéliu se tělesa rozptýleného disku přibližují ke Slunci až na 30–35 AU, v aféliu se mohou dostat až do vzdálenosti 100 AU, díky čemuž pak patří mezi nejvzdálenější a nejchladnější tělesa sluneční soustavy. Vnitřní část rozptýleného disku se prolíná s oblastí Kuiperova pásu, ovšem jeho vnější oblasti sahají do mnohem větších vzdáleností a také mnohem výše nad či níže pod rovinu ekliptiky.

Disk je v současné době považován za místo původu většiny pozorovaných periodických komet, přičemž skupina tzv. kentaurů (ledových těles mezi Jupiterem a Neptunem) je zřejmě mezistupněm při migraci jeho těles do vnitřních oblastí sluneční soustavy, než je plynní obři svou gravitací pošlou směrem ke Slunci. Rovněž mnoho objektů vzdáleného Oortova mračna má původ v rozptýleném disku.

Je možné, že disk se utvářel po celou dobu existence sluneční soustavy. Podle některých moderních teorií k tomu však mohlo dojít velmi rychle v době, kdy Neptun putoval sluneční soustavou na vzdálenější dráhu a svou gravitací rozptýlil mnoho těles tehdejšího Kuiperova pásu.

05

Založení článku: 19. 4. 2007, Frettie
Významní přispěvatelé: Ronny, K123456

Městské divadlo Brno je repertoárové divadlo v Brně se zaměřením na činoherní a hudební, především muzikálovou produkci. Historie divadla sahá do roku 1945, kdy bylo známo pod názvem Svobodné divadlo. Později neslo název Divadlo Bratří Mrštíků a sídlilo na Jakubském náměstí až do roku 1965, kdy se přestěhovalo na Lidickou ulici. Později bylo spojeno s dalšími soubory: Satirickým divadlem Brno a Loutkovým divadlem Radost. 1. února 1991 se však osamostatnilo a 25. června 1996 získalo svůj současný název.

Divadlo má dvě scény: Činoherní s kapacitou 365 míst a Soudobou hudební s kapacitou 680 míst. Na hudební scéně se uvádějí muzikály jako West Side Story, Josef a jeho úžasný pestrobarevný plášť, My Fair Lady nebo Jesus Christ Superstar. Vlastní orchestr obstarává živou hudbu. Z činoherní produkce jsou uváděny hry jako Dokonalá svatba, Charleyova teta, Sluha dvou pánů, Škola základ života nebo Sugar! (Někdo to rád horké). Z herců zde začínali např. Josef Somr, Pavel Trávníček nebo Karel Janský. Do současného souboru patří mimo jiné držitelé Ceny Thálie Alena Antalová, Radka Coufalová, Stano Slovák, Dušan Vitázek, Ivana Vaňková či Petr Gazdík.

04

Založení článku: 16. 2. 2008, Jan.Kamenicek
Významní přispěvatelé: —

Braní mimochodem, často též en passant ([a:n pasa:n]IPA, francouzsky doslova během míjení), je druh tahu při hře v šachy. Tímto tahem lze odebrat pěšcem soupeřova pěšce, který se posunul ze své úvodní pozice o dvě pole vpřed, a to stejným způsobem, jako kdyby se tento pěšec pohnul pouze o jedno pole. Brát mimochodem je však možné jen v tahu následujícím ihned po posunu soupeřova pěšce o dvě pole – pokud hráč této možnosti nevyužije, v dalších tazích už braní mimochodem nemůže provést. Braní mimochodem je jedinou příležitostí, kdy šachová pravidla povolují hráči odebrat soupeřův kámen jinde než na poli, na kterém tento kámen stojí. Tento prvek může být i tématem úloh kompozičního šachu. Nezbytnou podmínkou však je, že retrográdní analýzou lze prokázat, že odebíraný pěšec se do výchozí pozice nutně musel dostat posunutím o dvě pole v předchozím tahu. V šachové notaci se při braní mimochodem jako cílové pole zapisuje to, na kterém pěšec nakonec zůstane (stejně, jako by soupeřův pěšec postoupil pouze o jedno pole), a zápis se doplní zkratkou e. p., např. exf6 e. p.

03

Založení článku: 15. 1. 2006, 62.177.100.231
Významní přispěvatelé: Michal Bělka

Wellington je hlavní město a významný přístav Nového Zélandu. Nachází se na jihozápadním cípu Severního ostrova na pobřeží Cookova průlivu. Jde o nejjižněji položené hlavní město světa. Žije v něm okolo 180 000 obyvatel, společně s okolními městy Lower Hutt, Upper Hutt a Porirua tvoří třetí největší aglomeraci Nového Zélandu s celkovým počtem kolem 386 000 obyvatel. Město bylo založeno anglickými osadníky v roce 1840, status hlavního města převzalo po Aucklandu o 25 let později. Ve Wellingtonu sídlí nejvyšší státní instituce Nového Zélandu jako parlament, vláda a nejvyšší soud. Obyvatelstvo Wellingtonu tvoří z největší části Evropané, vysoce jsou zastoupeni Asiaté. Počet původních novozélandských obyvatel, Maorů, je oproti jejich průměrnému zastoupení na Novém Zélandu výrazně menší.

Město je ze tří stran obklopeno mořem a jeho přístav hraje důležitou ekonomickou roli. Vzhledem k vysoké tektonické aktivitě v oblasti Nového Zélandu byl Wellington ve své historii několikrát zasažen silnými zemětřeseními. V roce 1855 vyvolalo zemětřesení desetimetrovou vlnu tsunami, která srovnala wellingtonský přístav se zemí. Podnebí v oblasti je poměrně vyrovnané se značným úhrnem srážek, který je nejvyšší v zimních měsících.

02

Založení článku: 21. 2. 2007, Chrupoš
Významní přispěvatelé: Zoner57, El Barto

Marián Hossa (* 12. ledna 1979, Stará Ľubovňa) je slovenský reprezentant v ledním hokeji. V současnosti působí v NHL v klubu Chicago Blackhawks na pozici pravého křídla. Je považován za jednoho z nejlepších útočníků NHL a zároveň za jednoho z nejrychlejších bruslařů této soutěže. Reprezentoval Slovensko na několika mezinárodních soutěžích, včetně tří zimních olympiád (Salt Lake City 2002, Turín 2006 a ve Vancouveru 2010), avšak zatím nezískal žádnou medaili. Ve finále NHL byl třikrát (za týmy Pittsburgh Penguins, Detroit Red Wings a Chicago Blackhawks). V sezóně 2009–2010 získal se Chicagem Stanley Cup. Je čtyřnásobným nejlepším hokejistou Slovenska. Čtyřikrát (2001, 2003, 2007 2008) byl nominován na All-Star Games NHL.

Otcem Mariána Hossy je František Hossa, bývalý trenér slovenské hokejové reprezentace, matka Mária Hossová pracuje jako módní návrhářka a o dva roky mladší bratr Marcel Hossa, kterého v roce 2000 draftoval tým Montreal Canadiens, hrál s bratrem v týmu HC Dukla Trenčín, Portland Winter Hawks, během výluky NHL v týmu Mora IK a také v reprezentaci na několika světových šampionátech a olympiádách. Shodou okolností byli v sezóně 2007–2008 oba vyměněni (Marián z Atlanty do Pittsburghu a Marcel z NY Rangers do Phoenixu). Marcel v současnosti působí v ruské Kontinentální hokejové lize v klubu Dinamo Riga.

01

Založení článku: 9. 9. 2005, Petr.adamek
Významní přispěvatelé: Jiří Žemlička, Jura Ferrari, Zoner57, Schuminka janička

Michael Schumacher (* 3. ledna 1969, Hürth-Hermühlheim, Severní Porýní-Vestfálsko) je německý automobilový závodník, sedminásobný mistr světa Formule 1 a současný pilot stáje Mercedes Grand Prix. Drží mnoho rekordů ve Formuli 1, získal nejvíce mistrovských titulů, vítězství, nejrychlejších kol, pole position, bodů a nejvyšší počet výher v jedné sezoně. V sezoně 2002 se stal jediným jezdcem v historii, který se umístil ve všech závodech sezony na stupních vítězů.

Po začátcích na motokárách vyhrál německé šampionáty Formule König a Formule 3, poté závodil za Mercedes v Mistrovství světa sportovních vozů. V Grand Prix Belgie 1991 debutoval ve Formuli 1 s týmem Jordan, pak přestoupil do stáje Benetton, kde se v letech 1994 a 1995 stal mistrem světa, roku 1996 odešel do týmu Ferrari, s nímž v letech 2000–2004 vyhrál pětkrát titul mistra světa. Kariéru ukončil roku 2006 ve Scuderii Ferrari, kde do roku 2009 působil jako poradce. V prosinci 2009 podepsal tříletou smlouvu s německou stájí Mercedes Grand Prix.

Jeho kariéru poznamenalo několik kontroverzních momentů, v závěrečných závodech dvakrát v souboji o titul úmyslně kolidoval se svými soupeři, v roce 1994 s Damonem Hillem a roku 1997 s Jacquesem Villeneuvem, za což jej vyloučili ze šampionátu, a několikrát byl potrestán za nebezpečnou jízdu a týmovou režii.

Působí jako vyslanec UNESCO, angažuje se v četných charitativních projektech, na něž daroval desítky milionů dolarů. Je ženatý, má dvě děti. Jeho bratr Ralf je bývalým pilotem Formule 1.

@@ Řádek 4: / Řádek 4: @@
 {{SHORTTOC}}
+== 18 ==
+Založení článku: 18. 7. 2011, '''[[Wikipedista:Faigl.ladislav|Faigl.ladislav]]'''<br />
+Významní přispěvatelé: —
+----
+{{/18}}
 == 17 ==