Tento článek patří mezi dobré v české Wikipedii. Kliknutím získáte další informace.

Paris 1919

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Paris 1919
Interpret John Cale
Druh alba studiové album
Vydáno 1. března 1973
Nahráno 1972–1973
Žánr art rock, barokní pop
Délka 31:30
Jazyk angličtina
Vydavatelství Reprise Records
Producent Chris Thomas
Profesionální kritika
John Cale chronologicky
The Academy in Peril
(1972)
Paris 1919
(1973)
June 1, 1974
(1974)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Paris 1919 je třetí sólové studiové album velšského hudebníka Johna Calea, vydané v březnu roku 1973 prostřednictvím hudebního vydavatelství Reprise Records. Spolu s albem The Academy in Peril vydaným v předchozím roce jde o jediné Caleovo album vydané touto společností; později přešel k vydavatelství Island Records. Celé album pojednává o tom, jak mu chyběla Evropa.[6][7] Texty písní jsou složité a obsahují řadu metafor.[8] Album Paris 1919 bývá kritiky označováno za vůbec nejlepší Caleův sólový počin. Obsahuje celkem devět písní s celkovou stopáží třicet jedna a půl minuty, producentem alba byl Chris Thomas, který později působil coby klávesista v Caleově doprovodné skupině. O hudební doprovod se na albu postarala skupina Little Feat a orchestr složený ze studentů Kalifornské univerzity v Los Angeles.

Před vydáním[editovat | editovat zdroj]

Když John Cale v roce 1972 uslyšel koncertní album Live in Concert with the Edmonton Symphony Orchestra anglické progresivní rockové skupiny Procol Harum, udělalo na něj dojem.[p 1] Nedlouho poté kontaktoval Chrise Thomase, producenta tohoto alba, s dotazem, zda by nechtěl produkovat jeho nové album. Thomas nabídku přijal, a tak koncem roku 1972 John Cale s Thomasem začal za doprovodu členů skupiny Little Feat (skupinu navrhl producent Ted Templeman,[10][11] který s Calem v té době produkoval album Chunky, Novi & Ernie stejnojmenné skupiny), baskytaristy Wiltona Feldera a symfonického orchestru pracovat na svém třetím sólovém albu; nahrávalo se ve studiu Sunwest Studios v Los Angeles.[12] O zvuk se při nahrávání staral Phil Sheer, který dříve působil jako manažer při turné skupiny The Velvet Underground.[10][13]

Přestože Cale po zkušenostech s předchozím albem The Academy in Peril nechtěl na Paris 1919 využít orchestr, nakonec tak na Thomasův podnět učinil.[14] John Cale později přiznal, že písně pro většinu svých alb píše přímo až v nahrávacím studiu, ale u Paris 1919 tomu bylo jinak: do studia šel s kompletně připravenými písněmi.[6][15][16] Později také řekl, že si nemohl dovolit použít klasický orchestr a tak do nahrávání zapojil studenský orchestr.[17]

Vydání[editovat | editovat zdroj]

John Cale (1977)

Album Paris 1919 vyšlo 1. března roku 1973 v hudebním vydavatelství Reprise Records.[18] Obal alba zdobí Caleova fotografie.[19] Jeho název odkazuje na Pařížskou mírovou konferenci, kterou v roce 1919 pořádaly vítězné strany první světové války.[p 2] Ve stejný rok vydal Lou Reed, Caleův bývalý spoluhráč ze skupiny The Velvet Underground, album Berlin, které je také zaměřené na evropská témata.[12][19] Píseň „Paris 1919“ ještě toho roku vyšla na propagačním albu Appetizers společnosti Warner Bros. Records.[20] Na CD bylo album publikováno již v roce 1993; o remastering se postaral Lee Herschberg.[21] V roce 2006 vyšlo album v reedici doplněné o dvanáct dříve nevydaných nahrávek; jde převážně o alternativní verze písní z původního alba, ale nachází se zde také „Burned Out Affair“, která nikdy dříve nevyšla.[4]

Skladby[editovat | editovat zdroj]

Album otevírá bezmála tříapůlminutová píseň „Child's Christmas in Wales“, inspirovaná sbírkou prózy Dylana Thomase nazvanou A Child's Christmas in Wales.[22][23][p 3] Právě podle části textu této písně bylo pojmenováno Caleovo kompilační album Seducing Down the Door.[25] Jde o píseň v uptempové náladě s výrazným klavírem a varhanami doplněnými slide kytarou,[8] ve které Cale vzpomíná na své dětství ve Walesu.[19] Následuje krátká baladická píseň „Hanky Panky Nohow“ s výraznými orchestrálními aranžemi a akustickou kytarou; naopak málo je zde perkusních nástrojů. Na třetí pozici je umístěna „The Endless Plain of Fortune“, kterou otevírá Caleova hra na klavír a později je opět výrazně využit orchestr.[8] Následuje další balada v podobě písně „Andalucia“. Poslední pozici na první straně původní gramofonové desky vyplňuje tříminutová píseň „Macbeth“; jde o svižnou píseň v boogie stylu.[26]

Na první pozici druhé strany desky je obsazena píseň „Paris 1919“. Její stopáž šesti sekundami přesahuje čtyři minuty a provází ji výrazný klavír.[27] Tříminutová píseň „Graham Greene“, pojmenovaná podle stejnojmenného anglického spisovatele, je hrána v téměř funkovém stylu a má výrazně surrealistický text.[8] Předposlední místo zaujímá další balada; její název zní „Half Past France“ a výraznými nástroji jsou v ní elektrická kytara a varhany.[8] V závěrečné písni „Antarctica Starts Here“ Cale šeptem vypráví o filmové královně a o filmu Sunset Boulevard režiséra Billyho Wildera.[11][28] V písni je Caleův hlas doprovázen elektrickým pianem a akustickou kytarou.[8] Tato píseň později v alternativní verzi vyšla také na Caleovo albu Antártida z roku 1995, které je soundtrackem ke stejnojmennému filmu. Stejná píseň také inspirovala britského hudebníka Roberta Hampsona k napsání písně „Antarctica Ends Here“ v roce 2012.[29]

Kritika[editovat | editovat zdroj]

Album jako celek bývá všeobecně často označováno za nejlepší či jedno z nejlepších sólových alb Johna Calea.[2][30][31] Publicista Stephen Holden album v dobové recenzi alba Paris 1919 pro časopis Rolling Stone označil za „mistrovské dílo popu“.[32] V časopise Billboard bylo album popsáno jako „mimořádně odvážný set kombinující rockové rytmy a Caleovy chytré texty za zvuků symfonického orchestru UCLA.“[33] Jason Ankeny, který ve své recenzi pro server Allmusic album ohodnotil čtyřmi a půl z pěti možných hvězdiček a označil je za jedno z nejlepších Caleových děl, o němž napsal, že obsahuje bohatě poetické písně.[1] Matthew Murphy o albu na portále Pitchfork Media napsal, že se z něj i přes různé výstřednosti, jako jsou například historické a literární narážky a nesrozumitelná lyričnost, stalo Caleovo nejpřístupnější album.[4] Dave Simpson z deníku The Guardian o albu řekl, že zní svěže a je ideálním bodem pro nové lidi, kteří se s Calem chtějí hudebně seznámit.[2] Publicista Robert Christgau kritizoval, že je na albu až příliš půvabných věcí, utěšující melodie, melodický zpěv a jednoduché rýmy jako například „Andalucia“ a „see ya“.[3][p 4] Německý kritik Diedrich Diederichsen o albu řekl, že jde o nejlepší písňový cyklus od Zimní cesty skladatele Franze Schuberta.[34]

Odkaz[editovat | editovat zdroj]

John Cale (2011)

Album je jediným Caleovým albem, které je zařazeno v knize 1001 alb, která musíte slyšet, než umřete. Úvodní píseň „Child's Christmas in Wales“ je pak zařazena v podobné knize věnující se písním: 1001 písní, která musíte slyšet, než umřete.[22] Magazín Uncut desku v únorovém čísle roku 2016 zařadil na 99. příčku v žebříčku 200 nejlepších alb všech dob.[35] Písně z alba nahrála řada hudebníků, mezi které patří mimo jiné Owen Pallett („Paris 1919“), David J („Antarctica Starts Here“) nebo skupiny Manic Street Preachers („The Endless Plain of Fortune“),[36] Superchunk („Child's Christmas in Wales“)[37] a Yo La Tengo („Hanky Panky Nohow“[38][39] a „Andalucia“).[40] Americký zpěvák Mark Lanegan album zařadil mezi svá vůbec nejoblíbenější alba.[41] Rovněž řekl, že je to jedna z desek, které bude poslouchat navždy.[42] Za oblíbenou nahrávku album označil rovněž Jeff Tweedy, leader skupiny Wilco.[43] Hudebník Peter Hook, člen kapel Joy Division a New Order, desku označil za „impozantní dílo“.[44]

Koncertní program[editovat | editovat zdroj]

Přestože John Cale plánoval odehrát turné na podporu alba již v roce 1973, nakonec se tak nestalo.[45] Nakonec jej při koncertech v celém svém rozsahu několikrát představil až v letech 2009 až 2014 pod titulem „When Past and Future Collide“. O orchestrální aranžmá všech písní z alba se postaral Randall Woolf, který s Calem již v minulosti spolupracoval například na hudbě k filmu Americké psycho a dalších projektech.[46] Poprvé se tak stalo 21. listopadu 2009 v Cardiffu v Caleově rodném Walesu; vedle tříčlenné doprovodné skupiny (kytara, baskytara, bicí) jej zde doprovodil devatenáctičlenný orchestr.[47] Celá akce se opakovala dne 5. března 2010 v Londýně, kde jej vedle kapely doprovodil orchestr Heritage Orchestra.[48] Stejný orchestr jej doprovodil také o devět dní později v Norwich. Za hranicemi Spojeného království s tímto programem vystoupil poprvé 5. září 2010, a to v Paříži, kde jej doprovodil orchestr Orchestre d'Île-de-France.[49] Dne 11. září téhož roku pak vystoupil v italském městě Brescia, kde se o doprovod postaral Orchestra da Camera di Brescia.[17]

Později se z Evropy přesunul do Ameriky, kde program představil v sále Royce Hall v kampusu Kalifornské univerzity v Los Angeles;[50] při tomto koncertě se jako hosté představili Mark Lanegan a Ben Gibbard.[51] Následoval další přesun na jiný kontinent − tentokrát do Austrálie, kde Cale vystoupil 16. října 2010 v Melbourne za doprovodu orchestru Orchestra Victoria.[52] Po delší odmlce album v koncertní verzi představil dne 28. května 2011 na festivalu Primavera Sound ve španělské Barceloně.[53] Po několikaměsíční přestávce pak 6. října 2011 vystoupil v německém Essenu; zde jej doprovodil orchestr Bochumer Symphoniker.[54] 21. listopadu toho roku vystoupil v operním domě ve švédském Malmö za doprovodu orchestru Malmö Operaorkester.[55] Stejný program naposledy představil za doprovodu orchestru Wordless Music Orchestra po dva večery v lednu 2013 v New Yorku.[56] Celé album přehrál znovu dne 20. prosince 2014 v nejmenší belgické obci Mesen. Písně však byly upraveny do nové podoby, hrálo zde menší množství hudebníků. Doprovázelo jej pět hráčů na smyčcové nástroje, pět na dechové, tři vokalistky a Caleova tříčlenná doprovodná skupina. V nové verzi byly výrazněji použity elektronické prvky.[57]

Seznam skladeb[editovat | editovat zdroj]

Autorem všech skladeb je John Cale.

Strana 1 (LP)
Pořadí Název Délka
1. Child's Christmas in Wales“   3:21
2. „Hanky Panky Nohow“   2:46
3. „The Endless Plain of Fortune“   4:13
4. Andalucia“   3:54
Strana 2 (LP)
Pořadí Název Délka
5. „Macbeth“   3:08
6. „Paris 1919“   4:07
7. „Graham Greene“   3:00
8. „Half Past France“   4:20
9. Antarctica Starts Here“   2:47
Celková délka:
31:30
Bonusy na reedici z roku 2006
Pořadí Název Délka
10. „Burned Out Affair“ (outtake) 3:24
11. „Child's Christmas in Wales“ (jiná verze) 3:30
12. „Hanky Panky Nohow“ (drone mix) 2:51
13. „The Endless Plain of Fortune“ (jiná verze) 4:08
14. „Andalucia“ (jiná verze) 4:34
15. „Macbeth“ (jiná verze) 3:34
16. „Paris 1919“ (smyčcová verze) 4:29
17. „Graham Greene“ (jiná verze) 1:40
18. „Half Past France“ (jiná verze) 4:50
19. „Antarctica Starts Here“ (jiná verze) 2:52
20. „Paris 1919“ (piano mix) 6:09
21. „Macbeth“ (instrumentální verze) 5:17

Obsazení[editovat | editovat zdroj]

Lowell George (1977)
Hudebníci
Technická podpora

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Cale se později vyjádřil, že album Paris 1919 je dobré, ale sám nechce celý život dělat alba ve stylu kapely Procol Harum.[9]
  2. Zajímavostí je, že „The Hall of Mirrors in the Palace at Versailles“ z alba Church of Anthrax odkazuje na tutéž konferenci.[14]
  3. V pozdějších letech John Cale zhudebnil několik básní Dylana Thomase.[24]
  4. see ya“ je zkrácená verze výrazu „see you“, což v angličtině znamená „uvidíme se“ či „na viděnou“.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b ANKENY, Jason. Paris 1919 [online]. Allmusic, [cit. 2014-06-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c SIMPSON, Dave. John Cale, Paris 1919 [online]. The Guardian, 2006-06-23, [cit. 2014-06-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b CHRISTGAU, Robert. John Cale [online]. Robert Christgau, [cit. 2014-06-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. a b c MURPHY, Matthew. John Cale: Paris 1919 [online]. Pitchfork Media, 2006-09-01, [cit. 2014-06-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. SCARUFFI, Piero. John Cale [online]. Piero Scaruffi, 1999, [cit. 2014-06-20]. Dostupné online. (anglicky, italsky) 
  6. a b DEUSNER, Stephen. John Cale: I wince at each Velvet Underground reissue [online]. Salon, 2012-10-11, [cit. 2014-06-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. DIEHL, Matt. At his best [online]. Los Angeles Times, 2010-09-29, [cit. 2014-06-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. a b c d e f John Cale: Paris 1919 [online]. Head Heritage, 2002-02-04, [cit. 2014-07-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. GOLD, Mick. John Cale: Caged Heat. Melody Maker. 27. červenec 1974. Dostupné online. ISSN 0025-9012. (anglicky) 
  10. a b CALE, John; BOCKRIS, Victor. What's Welsh for Zen. Ilustrace Dave McKean. London : Bloomsbury, 1999. 272 s. ISBN 0 7475 3668 6. S. 140. (anglicky) Dále jen „Cale & Bockris“. 
  11. a b ZILLA, Bob. LAist Interview: John Cale [online]. LAist, 2010-09-25, [cit. 2014-06-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. a b MITCHELL, Tim. Sedition and Alchemy: A Biography of John Cale. Ilustrace Dave McKean. London : Peter Owen, 2003. 239 s. ISBN 0 7206 11326. S. 84. (anglicky) Dále jen „Mitchell“. 
  13. Mitchell, s. 87.
  14. a b Mitchell, s. 85.
  15. Cale & Bockris, s. 141.
  16. JOVANOVIC, Rob. Velvet Underground pod slupkou. Překlad Jiří Kleňha. Praha : Pragma, 2012. 303 s. ISBN 978-80-7349-335-6. S. 212.  
  17. a b RUFFILLI, Bruno. John Cale: ecco perché litigai con Lou Reed [online]. La Stampa Spettacoli, 2010-09-12, [cit. 2014-06-20]. Dostupné online. (italsky) 
  18. UNTERBERGER, Richie. White Light/White Heat: Velvet Underground den po dni. Překlad Petr Ferenc. Praha : Volvox Globator, 2011. 364 s. ISBN 978-80-7207-821-9. S. 321.  
  19. a b c TAYLOR, Gray. Classic Welsh Albums: Paris 1919 by John Cale [online]. Wales Arts Review, [cit. 2014-07-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  20. Various − Appetizers [online]. Discogs, [cit. 2014-06-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  21. John Cale − Paris 1919 [online]. Discogs, [cit. 2014-06-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  22. a b 1001 Songs You Must Hear Before You Die. London : Octopus Publishing Group, 2010. ISBN 13: 978-1-84403-684-4. Kapitola Child's Christmas in Wales. (anglicky)  
  23. The 50 greatest Welsh songs of all time [online]. Wales Online, 2014-06-05, [cit. 2014-06-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  24. UTTON, Dominic. Dylan Thomas: hail the rock ‘n’ roll poet [online]. The Daily Telegraph, 2014-05-01, [cit. 2014-07-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  25. THOMPSON, Dave. John Cale: Child's Christmas in Wales [online]. Allmusic, [cit. 2014-06-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  26. CASHMERE, Tim. John Cale − Paris 1919 [online]. undercover, 2010-10-27, [cit. 2014-06-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  27. VIGLIONE, Joe. John Cale: Paris 1919 [online]. Allmusic, [cit. 2014-07-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  28. LITTLE, Michael H.. Graded on a Curve: John Cale, Paris 1919 [online]. The Vinyl District, 2015-02-05, [cit. 2015-06-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  29. Drone-rock legend Robert Hampson returns with new album on Mego; rejoins Godflesh [online]. FACT, 2012-04-17, [cit. 2014-07-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  30. KOCÁBEK, Tonda. John Cale − Paris 1919 [online]. musiczone.cz, 2006-10-31, [cit. 2014-07-22]. Dostupné online.  
  31. AGUILAR, Angel. Overlooked Albums #28: John Cale - Paris 1919 [online]. No Ripcord, 2012-10-31, [cit. 2014-07-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  32. HOLDEN, Stephen. John Cale: Paris 1919 [online]. Rolling Stone, 1973-05-10, [cit. 2014-06-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  33. John Cale: Paris 1919. Billboard. 17. březen 1973, roč. LXXIX, s. 58. (anglicky) 
  34. When Past & Future Collide: Paris 1919 Live [online]. Ruhrtriennale, [cit. 2014-07-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  35. MULVEY, John. 200 Greatest Albums of All Time. Uncut. únor 2016, s. 42. ISSN 1368-0722. (anglicky) 
  36. Radio Wales Music Day: Manic Street Preachers - World Exclusive [online]. BBC, [cit. 2014-06-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  37. KATZENBACH, Wolcott. Superchunk: "Child's Christmas In Wales" (John Cale Cover) [online]. Prefix, 2010-12-01, [cit. 2014-06-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  38. GERSTENZANG, Peter. John Cale's Paris 1919 celebrates 40 years [online]. clclt.com, 2013-03-01, [cit. 2014-07-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  39. BUSH, Nathan. Yo La Tengo: Genius + Love = Yo La Tengo [online]. Allmusic, [cit. 2014-06-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  40. VIGLIONE, Joe. John Cale: Andalucia [online]. Allmusic, [cit. 2014-06-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  41. MARSZALEK, Julian. "You Can't Escape Your Influence" - Mark Lanegan's Favourite Albums [online]. The Quietus, 2012-01-26, [cit. 2014-06-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  42. Mark Lanegan: lista 13 ulubionych albumów [online]. Heavy Rock, 2014-11-28, [cit. 2015-06-07]. Dostupné online. (polsky) 
  43. MULVEY, John. Pet Sounds. Uncut. květen 2005. (anglicky) 
  44. PORTILLO, Rocco. Entrevista: Peter Hook [online]. Sabotage Magazine, 2014-10-20, [cit. 2015-06-07]. Dostupné online. (španělsky) 
  45. Mitchell, s. 89.
  46. Victoria Bond, Dan Levitan, Randall Woolf, Chad Cannon [online]. Kyo-Shin-An Arts, 2011, [cit. 2014-06-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  47. ALLEN, Gavin. Music review: John Cale, Cardiff’s Coal Exchange [online]. Wales Online, 2009-11-23, [cit. 2014-06-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  48. LYNSKEY, Dorian. John Cale and the Heritage Orchestra [online]. The Guardian, 2010-03-07, [cit. 2014-06-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  49. LOIRE, Matthieu. John Cale joue "Paris 1919" à Paris (Salle Pleyel, 05/09/2010) [online]. Culturo Poing, 2010-09-10, [cit. 2014-06-20]. Dostupné online. (francouzsky) 
  50. TURNER, Gustavo. Live Review: John Cale Performs "Paris 1919" at Royce Hall [online]. LA Weekly, 2010-10-01, [cit. 2014-06-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  51. WOOD, Mikael. Live review: John Cale at UCLA's Royce Hall [online]. Los Angeles Times, 2010-10-01, [cit. 2014-06-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  52. CASHMERE, Tim. John Cale - Paris 1919 Live, State Theatre, Melbourne, Australia, October 16, 2010 [online]. Undercover, 2010-10-17, [cit. 2014-06-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  53. PHILLIPS, Ann; FITZMAURICE, Larry. Primavera Sound Festival 2011 [online]. Pitchfork Media, 2011-05-30, [cit. 2014-06-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  54. Wohldosierte Verschrobenheit [online]. Essen: nrwjazz.net, 2011-10-07, [cit. 2014-07-22]. Dostupné online. (německy) 
  55. ERIKSSON, Magnus. Operaorkester ger John Cale extra tyngd [online]. SvD, 2011-11-22, [cit. 2014-06-20]. Dostupné online. (švédsky) 
  56. PARELES, Jon. Droning, Rocking, Leading and Paying Tribute to a Dead Collaborator [online]. The New York Times, 2013-01-20, [cit. 2014-06-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  57. VANTYGHEM, Peter. John Cale bijna onherkenbaar [online]. De Standaard, 2014-12-21, [cit. 2015-06-07]. Dostupné online. (nizozemsky) 
  58. a b c d e f g h i j k l SPECKTOR, Matthew. John Cale – Paris 1919 (booklet). [s.l.] : Reprise Records / Rhino Records, 2006. (anglicky)  
  59. a b WERKSMAN, Hans. Paris 1919 [online]. Fear is a man's best friend, [cit. 2015-12-25]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]