Hudební terminologie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Hudební terminologie je názvosloví, používané původně pouze v evropské hudbě, které však posléze proniklo do celého světa, protože především v oblasti zápisu hudby je aplikovatelné na většinu hudební produkce, ať již etnické či umělé. Pochází původně z latiny, která byla dlouho spojujícím evropským jazykem. První zápisy hudebních skladeb byly záznamy duchovní a mši doprovázející hudby, kde latina byla dlouho (až do poloviny 20. století) liturgickou řečí. Prováděli je především erudovaní mniši, vytvářející kancionály. S rozvojem hudebního jazyka se v období renesance stala další a posléze co do počtu výrazů používanější řečí hudební terminologie italština, neboť v tomto poměrně dlouhém údobí byla Itálie centrem vývoje evropské hudby.

Hudební terminologie je komplexní složka, týkající se

  • vlastního zápisu hudební skladby,
  • pojmů z oblasti hudební teorie,
  • stylové a formální charakteristiky, pojmů z oblasti hudební historie atd.

Zápis hudební skladby[editovat | editovat zdroj]

Záznam hudební skladby musí obsahovat deskripci následujících atributů hudebního jazyka. Jsou jimi:

  • záznam tónů do notové osnovy, tedy tzv. notace v užším slova smyslu,
  • záznam rytmu, tedy členění přirozeného hudebního pohybu do pravidelných úseků,
  • záznam tempa, tedy rychlosti hudebního pohybu,
  • zápis dynamických značek, tedy charakteristika síly, resp. hlasitosti hudby,
  • charakteristika technického způsobu hry,
  • charakteristika hudebního výrazu, tedy popis způsobu hry z hlediska myšlenkového či pocitového,

Příklady některých základních atributů hudebního zápisu[editovat | editovat zdroj]

Notace:

  • klíče – označení, sloužící k určení hodnoty tónu v následujícím záznamu
  • notová osnova – zpravidla pětilinkový prostor, do kterého se zapisují:
    • noty – celé, půlové, osminové, šestnáctinové, dvaatřicetinové atd.,
    • pomlky – přestávky ve hře,
    • tzv. křížky a béčka – zvýšení nebo snížení hraného tónu,
    • takty – rytmické jednotky skladby,

a dále značky, charakterizující další atributy hry, tedy:

  • dynamika: forte/fortissimo – nahlas/velmi nahlas; mezzoforte – středně silně; piano/pianissimo – potichu/velmi potichu; crescendo – zesilovat, decrescendo nebo diminuendo – zeslabovat atd.,
  • tempo:
    • pomalá tempa: grave – těžce a pomalu; largo – zeširoka, zdlouhavě; adagio – zvolna, pohodlně; lento – pomalu, rozvláčně atd.,
    • střední tempa: andante – krokem, ale nikoli zdlouhavě; moderato – mírně rychleji; allegretto – trochu rychleji,
    • rychlá tempa: allegro – rychle; 'presto – velmi rychle, prestissimo – co nejrychleji,
    • změny tempa: ritardando, ritennuto – zpomalovat; accelerando, allagrando – zrychlovat.
  • popis techniky hry: staccato – krátce, s odtrhem; détaché – dlouze; sforzando – náraz, prudký akcent atd.,
  • hudební výraz: attacamente – útočně; feroce – ohnivě; eccitante – vzrušeně atd.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura (výběr)[editovat | editovat zdroj]

  • PhDr. Jozef Laborecký: Hudobný terminologický slovník, Slovenské pedagogické nakladateľstvo (SPN), ISBN 80-08-01037-1,
  • Prof. Dr. Emil Votoček: Hudební slovník cizích výrazů a rčení - vydala Hudební Matice umělecké besedy v Praze v roce 1946, vytiskla tiskáren Práce v Praze,
  • Ludmila Vrkočová: Slovníček základních hudebních pojmů, vydáno vlastním nákladem v roce 1994, ISBN 80-90 1611-1-1,