Jacques Villeneuve

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jacques Villeneuve

Jacques Villeneuve v roce 2008
Stát Kanada Kanada
Narození 9. dubna 1971 (46 let)
Saint-Jean-sur-Richelieu
Kariéra ve Formuli 1
Aktivní sezóny 1996 - 2006
Týmy Williams
B.A.R
Renault
Sauber
BMW Sauber
Závody 165
Mistr světa 1 Nuvola apps mozilla.png (1997)
Vyhrané závody 11
Stupně vítězů 23
Pole positions 13
Nejrychlejší kola 9
Body celkem 235
První závod GP Austrálie 1996
Poslední závod GP Německa 2006
První vítězství GP Evropy 1996
Poslední vítězství GP Lucemburska 1997
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jacques Joseph Charles Villeneuve (* 9. duben, 1971) je kanadský automobilový závodník a hudebník, mistr světa závodů Formule 1 z roku 1997 a také vítěz závodu 500 mil Indianapolis z roku 1995. Je synem bývalého jezdce Formule 1 Gillese Villeneuvea a jeho strýcem (a jmenovcem) je další závodník, Jacques Villeneuve Sr.. Jacques Villeneuve vyhrál v roce 1995 šampionát CART, 500 mil Indianapolis a v roce 1997 se stal mistrem světa Formule 1. Tato kombinace se v historii povedla jen třem jezdcům v historii, kromě Villeneuvea to byli Mario Andretti a Emerson Fittipaldi. Do této doby žádný další Kanaďan nevyhrál 500 mil Indianapolis ani se nestal mistrem světa F1.

Po dvou úspěšných letech v sérii CART se Villeneuve přesunul do Formule 1 a to do jednoho z předních týmů, kterým byl Williams. Jeho týmovým kolegou byl Damon Hill. Ve své nováčkovské sezóně bojoval Villeneuve s Hillem o titul, vyhrál čtyři závody a až poslední závod ze kterého Kanaďan odstoupil, rozhodl, že mistrem světa se stal Hill. Villeneuve si ale vše vynahradil následující rok, který už vyhrál, když tentokrát bojoval s Michaelem Schumacherem. Opět rozhodoval až poslední závod, kde oba kolidovali a Schumacher musel odstoupit, zatímco Villeneuve dojel na 3. místě. Kolize byla ze strany Schumachera úmyslná a byl následně diskvalifikován z celého ročníku.

Sezóna 1997 však byla pro Villeneuvea poslední ve které byl schopen bojovat o přední pozice. Dodavatel motroů Renault ze seriálu vystoupil a Williams musel pro rok 1998 zvolit méně konkurenceschopné motory Mecachrome. V roce 1999 se Villeneuve připojil k nově vzniklému týmu British American Racing (BAR) a zůstal u něj 4 sezóny. Po nevýrazných výkonech byl nahrazen bývalým šampionem série Britské Formule 3, Takumou Satem. V roce 2004 odjel několik posledních závodů jako náhradník za Renault. Poté dostal smlouvu od týmu Sauber, ale ani zde se mu nedařilo, když ho porážel méně zkušený kolega Felipe Massa. Sauber byl následně koupen automobilkou BMW a Villeneuve u týmu zůstal. Opět byl nevýrazný a za 11 závodů dokázal získat jen 7 bodů. Poté se při Grand Prix Německa zranil. Nahradil ho Robert Kubica a Villeneueve se už do kokpitu Formule 1 nevrátil. V dalších sezónách závodil v různých sériích, například ve sportovních vozech za Peugeot, absolvoval 24h Le Mans, zkusil šampionát NASCAR a byl pozván do argentinské série Top Race V6. Vydal také hudební album s názvem Private Paradise.

Osobní život[editovat | editovat zdroj]

Jacques Villeneuve se narodil v Kanadě, ve městě Saint-Jean-sur-Richelieu v provincii Québec. Jeho otcem je bývalý jezdec Formule 1 Gilles Villeneuve, jeho matka se jmenuje Joann. Přestože se Jacques narodil v Kanadě, vychováván byl především v Monaku. Má také 2 sestry: Melanie a Jessicu. Jeho strýc Jacques Sr. je také bývalým závodníkem a v roce 1985 se stal prvním kanadským vítězem závodu série CART. Když bylo Jacquesovi 11let, jeho otec Gilles zahynul při kvalifikaci na Grand Prix Belgie 1982 na okruhu Zolder po kolizi s Jochenem Massem.

Když nezávodí, žije Villeneuve buď ve Villars-sur-Ollon, Montrealu nebo ve Švýcarsku. Byl mezi prvními kteří dostali své místo na Kanadském chodníku slávy. Také byl jmenován kanadským Sportovcem roku a dostal trofej Lou Marshe v letech 1995 a 1997. V roce 1998 byl oceněn řádem v rodném Quebecu.

Jeho první přítelkyní byla Sandrine Gros d’Ailion, se kterou byl na konci 90. let. Také chodil s australskou zpěvačkou Danii Minogue nebo s americkou balerinou Ellen Green. Oženil se však až s Johannou Martinez. Obřad proběhl 29. května 2006 ve Švýcarsku. 14. listopadu se dočkal prvního syna, jehož pojmenovali Jules. Druhý syn Jonas se jim narodil 23. prosince 2007. V červenci 2009 se však manželé rozvedli. V lednu 2007 si Villeneuve koupil dům ve Westmountu, v Montrealu, jehož hodnota činila 3 miliony dolarů. Vlastnil také noční klub a restauraci v Montrealu s názvem Newtown, což je anglický překlad jeho francouzského jména (‚Ville‘ znamená ‚město‘ a ‚Neuve‘ znamená ‚nový‘). V roce 2009 jej ale prodal.

Počátky kariéry[editovat | editovat zdroj]

V roce 1984, dva roky po smrti svého otce, se Jacques zeptal své matky jestli by mohl následovat otcovy stopy a začít závodit. Jeho matka, Joann, slíbila, že mu dovolí řídit motokáru pokud dostane dobré známky z matematiky, z předmětu, který mu příliš nešel. Villeneuve vynaložil úsilí, dostal známky, které jeho matka vyžadovala proto, aby mohl závodit. O rok později mu Joan dovolila řídit motokáru o objemu 100cc na motokárové dráze v Imole. Majitelé trati, Luigi a Massimo Burattiové, byli Kanaďanem okouzleni a poté co prokázal své kvality na motokárách o objemu 100cc, přesunul se na objem 135cc. Ve stejný den mu bylo dovoleno na vyjet na závodní trať s vozem Formule 4.

Brzy poté Villeneuvův strýc, Jacques Sr., zapsal svého synovce do závodní školy Jima Russela v Mon Tremblant, v Quebecu. Villeneuveova výuka trvala tři dny a za tu dobu prokázal na svůj věk velkou dávku koncentrace. Na konci výuky dostal mladý Kanaďan diplom a hlavní instruktor Gilbert Pednault prohlásil, že Jacques je nejlepší student kterého kdy viděl. Během léta 1987 se Jacques zaučoval jako mechanik u svého bývalého instruktora Richarda Spenarda. Na oplátku za pomoc v garáži obdržel Kanaďan školení pro závodní auta. Ve věku sedmnácti let byl Villenuve ještě příliš mladý na získání závodní licence jak v Kanadě, tak v Itálii. S pomocí Kanadské automobilové federace ale obdržel licenci z Andorry.

V roce 1988 vstoupil do závodu Alfa Cup a závodil proti bývalým jezdcům Formule 1, kterými byli Johnny Cecotto a Mauro Baldi. Celkově skončil na 10. místě. O dva týdny později závodil na Monze proti dalším pilotům F1, těmi byli Riccardo Patrese a Nicola Larini. V letech 1989 až 1991 závodil v Italské Formuli 3, ale příliš se mu nedařilo. V roce 1992 závodil v Japonské Formuli 3, vyhrál 3 závody a v šampionátu se umístil na 2. místě. Brzy poté obdržel Villeneuve pozvání od Craiga Pollocka, aby se zúčastnil závodu Trois Riviéres Formula Atlantic. Jacques dojel na 3. místě a udělal na Pollocka velký dojem, což vedlo k jeho účasti v severoamerické sérii Toyota Atlantic následující rok. Během sezóny 1993 si Villeneuve vyjel 7x pole position a vyhrál 5 z 15 závodů. Kvůli jezdeckým chybám ale nakonec přišel o titul a celkově se umístil na 3. místě.

CART IndyCar World Series[editovat | editovat zdroj]

Villeneuveův vítězný vůz z 500 mil Indianapolis 1995

Tým Forsythe-Green dal Villeneuvovi možnost závodit pro rok 1994 v sérii IndyCar. Ve své první sezóně dojel na 2. místě ve slavném závodě 500 mil Indianapolis a zvítězil na okruhu Road America, kde se jeho otec Gilles stal před devíti lety prvním Kanaďanem, který vyhrál závod série CART. Celkově skončil Jacques v sezoně na 6. pozici, 131 bodů za šampionem, kterým se stal Al Unser Jr., a byl vyhlášen nováčkem roku. Do další sezóny vstoupil Villeneuve slibně, vyhrál první závod v ulicích Miami. Dokázal také zvítězit v závodě 500 mil Indianapolis, přestože v polovině závodu dostal dvoukolovou penalizaci. Skvělou jízdou se ale propracoval zpět do čela a o 2 sekundy porazil Christiana Fittipaldiho. Villeneuvovy výsledky a také slavné jméno, přitáhly pozornost Franka Williamse, ředitele týmu Williams Grand Prix. A právě tento tým s ním podepsal smlouvu na sezónu 1996, ještě před tím dostal možnost s vozem Formule 1 testovat. Villeneuve se stal posledním šampionem série CART/IRL, jelikož po sezoně se seriál rozdělil na dva: Indy Racing League (IRL) a Champ Car World Series.

Formule 1[editovat | editovat zdroj]

1996-1998: Williams[editovat | editovat zdroj]

Villeneuve ve voze Williams při Grand Prix Kanady 1996
Villeneuve ve voze Williams při Grand Prix Itálie 1998

1996[editovat | editovat zdroj]

Villeneuve podepsal kontrakt na dva roky s následnou možnou roční opcí. Hned v prvním závodě, Grand Prix Austrálie, ukázal svůj potenciál, když si vyjel pole position a málem vyhrál závod. Kvůli úniku oleje byl ale nucen zpomalit a nechat se předjet týmovým kolegou, kterým byl Damon Hill. I s poškozeným vozem ale dokázal udržet 2. místo a při svém debutu dojet na stupně vítězů. Podobný kousek se povede až o 11 let později, kdy ve svém prvním závodě skončil na pódiu Lewis Hamilton.

První vítězství vybojoval Kanaďan na okruhu Nürburgring, když odolal tlaku ze strany Michaela Schumachera ve Ferrari. Poté vyhrál ještě další 3 závody a jeho 4 vítězství v debutové sezóně jsou stále rekordem Formule 1 (společně s ním drží rekord Lewis Hamilton ze sezóny 2007). O titul se bojovalo až do posledního závodu, Grand Prix Japonska. Šanci měli Villeneuve a jeho týmový kolega Damon Hill. Brit měl ale náskok 9 bodů a tak Jacquesovy šance byly spíše už teoretické. Hill závod a titul vyhrál, zatímco Villeneuve musel ve 37. kole odstoupit a musel se spokojit s celkovým 2. místem v poháru jezdců, což je také platný nováčkovský rekord Formule 1 (opět společně s Lewisem Hamiltonem).

1997[editovat | editovat zdroj]

Hill z Williamsu před sezónou 1997 odešel a Villeneuve se tak stal týmovou jedničkou. Jako týmový kolega byl angažován Němec Heinz-Harald Frentzen. Villeneuve opět bojoval o titul, tentokrát byl ale jeho soupeřem hlavně Michael Schumacher na Ferrari. Úvodní závod sezóny vyhrál David Coulthard s vozem McLaren, další 2 závody opanoval Jacques Villeneuve. K tomu v sezóně přidal dalších 5 vítězství, konkrétně ve Španělsku, Velké Británii, Maďarsku, Rakousku a při Grand Prix Lucemburska. Úspěšný byl i v kvalifikacích, kterou vyhrál celkem desetkrát. Michael Schumacher měl před posledním závodem na kontě 5 vítězství.

Na okruhu Suzuka měl startovat Villeneuve z pole position, ale kvůli ignorování žlutých vlajekv sobotním tréninku byl odsunut až na konec startovního roštu. Williams podal protest a trest pro Villeneuvea byl nakonec zrušen. V závodě skončil na 5. místě, ze kterého byl ale diskvalifikován. Před posledním závodem tak Schumacher vedl o jeden bod.

O titul bylo rozhodnuto v posledním závodě na okruhu Jerez. Villeneuve titul nakonec získal, ale do historie se zapsala kolize mezi ním a Michaelem Schumacherem. Když Villeneuve Němce předjížděl v zatáčce Dry-Sac ve 48.kole, stočil Michael Schumacher svoje Ferrari do Kanaďanova Williamsu a poškodil mu boční část vozu. Villeneuve ale pokračoval v závodě dál a skončil na 3.místě, zatímco Schumacher musel odstoupit a posléze byl dokonce za incident diskvalifikován z celého šampionátu.

1998[editovat | editovat zdroj]

Po zisku titulu to šlo s jeho kariérou dolů. I v sezóně 1998 zůstal u Williamsu (a stal se prvním jezdcem od roku 1982, který po zisku titulu zůstal u Williamsu), ale jezdil s podprůměrným motorem Mecachrome, což byl vlastně motor Renault V10 z předchozí sezóny. Týmy Ferrari a McLarenu naopak v oblasti motrorů zaznamenaly větší vylepšení. Villeuneuve nedokázal ani jednou zvítězit (podobně jako sezónu předtím mistr světa Hill) a na stupních vítězů dojel jen v Grand Prix Německa a v Grand Prix Maďarska. Celkově skončil v klasifikaci na 5. místě s 21 body. Na mistra světa, kterým se tal Fin Mika Häkkinen s vozem McLaren, ztratil 79 bodů.

1999-2003: BAR[editovat | editovat zdroj]

Villeneuve s vozem BAR při Grand Prix Kanady 1999.
Villeneuve v roce 2002.
Villeneuve s vozem BAR v Grand Prix USA 2003.

1999[editovat | editovat zdroj]

V roce 1999 se Villeneuve připojil k nově vzniklému týmu British American Racing (BAR), který spoluzaložil a vlastnil jeho osobní manažer Craig Pollock, a spolu s ním také Adrian Reynard. Druhým jezdcem se stal Brazilec Ricardo Zonta. Média dávala novému týmu velké naděje, skutečnost ale byla o dost horší. Villeneuve nedojel ani jednou v prvních 11 závodech (což je smutný rekord Formule 1) a nezískal za sezónu ani bod. V některých okamžicích ukazoval BAR slibné tempo, například když Villeneuve jezdil v Barceloně na 3. místě, ale časté technické problémy ničily veškeré šance na úspěch. Villeneuve také havaroval ve velké rychlosti při tréninku na Grand Prix Belgie, naštěstí zůstal nezraněn.

2000[editovat | editovat zdroj]

I přes hroznou předchozí sezónu zůstali jak Villeneuve, tak Zonta věrni týmu BAR. Motory Supertec byly nahrazeny motory Honda a nové spojení BAR-Honda se ukázalo jako více konkurenceschopné. Villeneuve dokázal bodovat v 7 závodech a těsně mu uniklo pódium při Grand Prix USA. Zaznamenal celkově 17 bodů a umístil se na 7. místě v poháru jezdců.

2001[editovat | editovat zdroj]

Villeneuve ve voze BAR při Grand Prix Kanady 2001

Zonta BAR opustil a stal se testovacím jezdcem stáje Jordan, najradil ho zkušený Francouz Olivier Panis. Villeneuve byl akterém tragické nehody v prvním závodě, kdy zezadu trefil Williams Ralfa Schumachera, a po níž letící kolo zasáhlo traťového maršála do hrudníku, ten poté zemřel. Villeneuve si připsal v sezóně jen 12 bodů, za to ale stál dvakrát na pódiu, konkrétně při Grand Prix Španělska a Grand Prix Německa. Byly to však poslední pódiová umístění v jeho kariéře.

2002[editovat | editovat zdroj]

Pollock byl z postu týmového manažera propuštěn a nahradil ho šéf společnosti Prodrive, David Richards. Ten potom propustil i technického ředitele Malcolma Oastlera a 50 dalších zaměstnanců stáje BAR. Poté začal debatovat o Villeneuvově platu 15 milionů liber. Od té doby se Kanaďan cítil v týmu méně spokojeně. Vůz BAR 004 se ukázal jako horší než dva jeho předchůdci. Body přicházely jen sporadicky, tým získal jen 7 bodů (Villeneuve 4, Panis 3).

2003[editovat | editovat zdroj]

Do vypršení smlouvy s týmem BAR zbýval Jacquesovi ještě jeden rok. Údajně měl Kanaďan na rok Formuli 1 opustit a strávit sezónu v sérii CART a na sezóny 2004 a 2005 se vrátit k BAR, nakonec se tak ale nestalo a ve Formuli 1 pokračoval i v roce 2003. K týmu se připojil Jenson Button ,který předtím závodil s vozem Renault. Panis dotal nabídku od týmu Toyota, kterou akceptoval. Button se stal druhým stájovým kolegou, který Villeneuvea bodově porazil, když dokázal celkem pravidelně bodovat. Na Kanaďana se snesla kritika, že ho poráží méně zkušený jezdec a před posledním závodem v Japonsku byl nahrazen bývalým šampionem Britské Formule 3, kterým byl Japonec Takuma Sato.

2004[editovat | editovat zdroj]

Pro sezónu 2004 zůstal Villeneuve bez angažmá, prohlásil však, že se hodlá do kokpitu vrátit. Pokračoval v tréninku a ukázal se na Goodwood Festival of Speed, kde řídil bývalý vůz Ferrari svého otce. V září se potom do Formule 1 vrátil, když absolvoval poslední 3 závody v týmu Renault. Dostal příležitost poté, kdy byl z týmu vyhozen Jarno Trulli a týmový šéf Flavio Briatore chtěl dát Kanaďanovi šanci. Villeneuve slíbil, že pomůže Renaultu získat 2. místo v poháru konstruktéru před týmem BAR, nezískal však ani bod. Jacques prohlásil, že nucená pauza ho stála mnoho času, vozy byly rychlejší než v roce 2003 a nestihl se tak adaptovat. Ještě před angažmá v Renaultu podepsal dvouletý kontrakt s týmem Sauber, počínaje rokem 2005.

2005-2006: Sauber a BMW[editovat | editovat zdroj]

Villeneuve ve voze Sauber v Grand Prix Kanady 2005

2005[editovat | editovat zdroj]

Do Grand Prix Austrálie startoval Jacques ze 4. místa, závod mu ale nevyšel a dojel s jedním kolem ztráty na 13. místě. V prvních 3 závodech byl nejpomalejším jezdcem na pneumatikách Michelin a proslýchalo se, že by měl být brzy nahrazen. Fámy se ale ukázaly jako nepravdivé a na okruhu Imola dojel Villeneuve na bodech, když skončil na 4. místě. Pod tlakem médií se opět ocitl poté, když přinutil v Monaku svého týmového kolegu Felipeho Massu vyjet z trati, což znamenalo pro oba vozy Sauber konec v závodě. Ke konci sezóny se Villeneuve zlepšil a vybojoval další body. Přestože ho v celkovém pořadí Massa porazil, byli oba dva jezdci Sauberu na konci sezóny zhruba stejně rychlí. Brazilec poté odešel k týmu Ferrari a stal se týmovým kolegou Michaela Schumachera.

Po dlouhém období nejistoty bylo potvrzeno, že Villeneuve bude v týmu závodit i v další sezóně. Se závodní sedačkou byli spojováni Heikki Kovalainen, v té době jezdec série GP2 a také Dan Wheldon, šampion série IndyCar. Sauber se ale rozhodl dodržet kontrakt s Villeneuvem, jelikož zrušení smlouvy by je stálo kolem 2 milionů dolarů, navíc byl Kanaďan oblíbený u sponzorů a také u zaměstnanců týmu.

2006[editovat | editovat zdroj]

Villeneuve odchází od havaroveného vozu BMW Sauber v Grand Prix Německa 2006, posledním závodě kariéry

V zimní pauze se u týmu Sauber udála řada změn. Švýcarský tým byl koupen automobilkou BMW a přejmenován na BMW Sauber. BMW bylo předtím 6 let ve spojení s týmem Williams, nyní chtěli provozovat vlastní tým. Místo Massy, který odešel do Ferrari, přišel Němec Nick Heidfeld. Villeneuve získal v prvních 12 závodech 7 bodů. Při Grand Prix Německa ale havaroval a utrpěl zranění. V Grand Prix Maďarska ho nahradil testovací jezdec Robert Kubica a hned dojel v deštivém závodě na bodech, byl však po závodě diskvalifikován kvůli nízké hmotnosti vozu. O několik dní později BMW oznámilo, že se s Villeneuvem rozchází. Jako důvod poté vyšlo najevo, že Villeneuve nechtěl s Kubicou o místo v kokpitu bojovat, jelikož cítil, že své kvality už předtím ukázal. Do Formule 1 se poté už přes svou snahu nedokázal vrátit.

2010: Stefan[editovat | editovat zdroj]

Villeneuve byl blízko podpisu smlouvy s týmem Stefan GP pro sezónu 2010, FIA ale Stefan GP jako nový tým nepřijala. Jacques prohlásil že se v letech 2010 a 2011 stále ucházel o místo ve Formuli 1, bohužel však neúspěšně.

2011: Potenciální vlastník týmu[editovat | editovat zdroj]

V polovině července 2010 se v německém tisku objevilo, že Villeneuve dává dohromady svůj vlastní tým a bude se ucházet o vstup do Formule 1 pro rok 2011. Tým se měl jmenovat „Villeneuve Racing“ a údajně splnil kritéria stanovená FIA pro vstup. Villeneuve poté potvrdil, že podal přihlášku a také že se spojil s italským týmem Durango. Projekt však nakonec neuspěl, žádný nový tým do Formule 1 přijat nebyl.

Le Mans[editovat | editovat zdroj]

Villeneuvea doplnil bývalý jezdec F1 Marc Gené, a Francouz Nicolas Minassian. Zde vůz Peugeot 908 HDi FAP připravovaný pro závod Le Mans

10. ledna 2007 byl Villeneuve potvrzen jako jeden z devíti jezdců týmu Peugeot pro závod 24h Le Mans 2007. Byla to jeho první jízda ve sportovním autě od roku 1992, kdy spolupracoval s Toytou. V závodě se o vůz s číslem 7 dělil s Marcem Gené a Nicolasem Minassianem. Villeneuve zajel v kvalifikaci nejlepší čas z těch tří a vyjel vozu 4. místo na startu. Vůz se po velkou část závodu pohyboval na 2.místě, po problému s motorem ale musel do boxů, ze kterých už nakonec nevyjel. Odstoupení přišlo 100 minut před koncem závodu.

V roce 2008 skončil Villeneuve se stejným vozem na 2. místě. Několik hodin dokonce vedli, přišli však o náskok, když začalo pršet. Zvítězil vůz Audi. Villeneuve prohlásil, že bude jezdit tak dlouho, dokud závod nevyhraje. V tom ho podpořil bývalý jezdec Formule 1, Allan McNish. Kdyby Viilleneuve 24h Le Mans vyhrál, stal by se druhým jezdecm po Grahamu Hillovi, který by získal „Triple Crown of Motorsport“, tedy vítězství v 500 mil Indianapolis, titul ve Formuli 1 a vítězství v 24h Le Mans.

NASCAR[editovat | editovat zdroj]

Villeneuve v sérii NASCAR Sprint Cup Series na počátku sezóny 2008

V jednom z dřívějších rozhovorů pro magazín Autosport, uvedl Villeneuvův manažer Craig Pollock, že Kanaďanova kariéra ve Formuli 1 je u konce. 24.srpna 2007 bylo oznámeno, že Villeneuve se zúčastní zbývajících 7 závodů šampionátu Craftsman Truck Series s vozem Toyota Tundra v týmu Bill Davis Racing a v roce 2008 se zúčastní poháru Sprint Cup. V prvním závodě Craftsman Truck Series se kvalifikoval na 7. místě, skončil ale až na 21. pozici. Poté si odbyl debut v poháru NASCAR Nextel na okruhu Talladega Superspeedway v Alabamě. Kvalifikoval se jako šestý, ale kvůli nedostatku zkušeností s vozem musel startovat z konce startovního pole, kde se pohyboval i během závodu. Dojel na 21. místě po mnoha haváriích technických potížích soupeřů. V roce 2008 se neúspěšně pokoušel kvalifikovat na závod Daytona 500. Po ztrátě sponzorů přišel o své místo u Bill Davis Racing. Poté zkusil závodit pro tým Braun Racing na závodě v Montrealu. Startovalo se za sucha, ale při závodě začalo pršet a jezdci byli poprvé v historii NASCAR nuceni použít mokré pneumatiky. Villeneuve startoval z 5. místa, ale kvůli havárii dojel až na 16. pozici.

V roce 2009 se zúčastnil 2 závodů série Canadian Tires Series. Nejlépe startoval jako pátý a dojel nejlépe na 4. místě na okruhu Circuit de Trois-Rivieres. Také dvakrát startoval v sérii NASCAR Nationwide Series, opět pro Braun Racing, a nejlépe dojel na 4. místě na okruhu pojmenovaném po jeho otci, Circuit Gilles Villeneuve. V závodě opět pršelo a mokré pneumatiky byly použity podruhé. Následně bylo potvrzeno že bude startovat v roce 2010 v Montrealu a na Road America. Právě na Road America měl slibně rozjetý závod, ale porucha alternátoru v posledním kole ho stála pódium. V roce 2011 převzal na dva závody vůz Penske Racing po Bradu Keselowskim v sérii NASCAR Nationwide Series. Na Road America zaznamenal 3. místo, na okrugu Gilles Villeneuve startoval dokonce z pole position, dojel ale až v hloubi pole na 27. místě.

Speedcar[editovat | editovat zdroj]

Když nesehnal sponzory pro sérii NASCAR Sprint Cup, vstoupil Villeneuve do šampionátu Speedcar Series pro zbytek sezóny 2008. Série se skládá ze závodů na dráze a na ovále, podobně jako NASCAR. Villeneuve prohlásil, že závody Speedcar mu dají více zkušeností se závoděním s těmito auty na dráze, což v budoucnu může uplatnit u NASCAR a také že je to pro něj příležitost setkat se s fanoušky. Závodil celkem čtyřikrát a nejlépe skončil na 6. místě.

Top Race V6[editovat | editovat zdroj]

Po závodění v sériích NASCAR Sprint Cup a Speedcar Series byl Villeneuve pozván na závody Top Race V6, touringových vozů. Pozval jej sám ředitel Alejandro Urtubey a to na hlavní závody sezóny 2008, s názvem La Carrera del Aňo, na okruhu Buenos Aires. Villeneuve jel v týmu Oro Racing a dojel na 16. místě. V roce 2009 byl pozván znovu a to do dvou ze tří hlavních závodů: na Interlagos (kde nedokončil) a opět do Buenos Aires (kde dojel na 13. místě). Na tiskové konferenci Villeneuve prohlásil, že pokud nezíská místo ve Formuli 1 ani NASCAR, bude závodit celou sezónu v Top Race V6.

Zimní olympijské hry 2010[editovat | editovat zdroj]

Jacques Villeneuve byl jedním z Kanaďanů, kteří nesli olympijskou vlajku na olympijský stadion ve Vancouveru při zahajovacím ceremoniálu 21. zimních olympijských her. Nesl také olympijský oheň.

Helma[editovat | editovat zdroj]

Jacques Villeneuve používá žlutou helmu, s modrou horní částí a s růžovými, červenými a zelenými pruhy. Helmu si prý navrhl sám, když si čmáral na kreslícím zařízení. Růžové pruhy tvoří písmeno V na každé straně, což Villeneuve prohlásil že bylo neúmyslné. Říká se také, že barvy na helmě převzal z trička své matky Joann.

Helma Jacquesa Villeneuvea.

Hudební kariéra[editovat | editovat zdroj]

Přestože první texty začal psát už za svého pobytu v Japonsku, trvalo až do roku 2006, než vydal první komerční singl s názvem „Accepterais-tu“, francouzskou píseň, ve které znázorňuje svoji tehdejší osobní situaci – žádá svou milovanou, aby si ho vzala. 19. února 2007 vydal své první album s názvem Private Paradise. Album představil ve své kavárně, kde zazpíval 2 písničky hlavně před zraky reportérů. Když se ho ptali co od alba očekává, odpověděl: „Doufám, že album bude mít úspěch, nikdy bych nedělal něco, za co bych měl být kritizován.“ Album však úspěch nemělo, za první měsíc se prodalo jen 233 kopií v provincii Quebec a asi 30 kopií mimo Quebec a Kanadu. Na konci roku to údajně bylo celkem 836 prodaných kusů v Severní Americe.

Reklamy[editovat | editovat zdroj]

Jacques Villeneuve se objevil v několika televizním reklamám pro Hondu, když jezdil za tým BAR. V roce 2006, když závodil za BMW Sauber, se objevil v televizní kampani pro notebook Centrino od společnosti Intel, ve kterých zdůrazňuje výhody jeho používání. Objevil se také v kanadské reklamě společně s olympijským vítězem Donovanem Baileym, krátce po zisku titulu v roce 1997. Reklama prohlašuje, že Kanada je nejrychlejší národ na světě. Po zisku titulu mistra světa se ještě objevil v reklamě na Volkswagen, kde řídil auto VW, poté zastaví a do kamery říká, že nemá nic proti Němcům. To vše jako narážká na jeho souboj s Michaelem Schumacherem z Grand Prix Evropy 1997. Krátce se také objevil v roce 2001 ve filmu od Sylvestera Stallona, Driven, jako závodní jezdec.

Statistiky ve Formuli 1[editovat | editovat zdroj]

Aktivní roky 1996-2006
Starty 165
Vítězství 11
2.místa 5
3.místa 7
4.místa 10
5.místa 6
6.místa 10
Průměrné umístění 7.04
Odstoupení 56
DSQ 1
DNS 0
DNQ 0
Pole position 13
Průměrné u. v kvalifikaci 9.02
Nejrychlejší kola 9
Průměrné u. za nejrychlejší kolo 9.41
Závodů v čele 20
Kol v čele 633
Km v čele 2965 km
Debut Grand Prix Austrálie 1996
První vítězství Grand Prix Evropy 1996
Poslední závod Grand Prix Německa 2006
Body 235

Kompletní výsledky ve Formuli 1[editovat | editovat zdroj]


tučně vyznačené závody znamenají zisk pole position, závody vyznačené kurzívou zajetí nejrychlejšího kola v závodě

Rok Tým Šasi Motor 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 Body Umístění
1996 Rothmans Williams Renault Williams FW18 Renault V10 AUS
2
BRA
DNF
ARG
2
EUR
1
SMR
11
MON
DNF
ESP
3
CAN
2
FRA
2
GBR
1
GER
3
HUN
1
BEL
2
ITA
7
POR
1
JPN
DNF
78 2.místo
1997 Rothmans Williams Renault Williams FW19 Renault V10 AUS
DNF
BRA
1
ARG
1
SMR
DNF
MON
DNF
ESP
1
CAN
DNF
FRA
4
GBR
1
GER
DNF
HUN
1
BEL
5
ITA
5
AUT
1
LUX
1
JPN
DSQ
EUR
3
81 1.místo
1998 Winfield Williams Williams FW20 Mecachrome V10 AUS
5
BRA
7
ARG
DNF
SMR
4
ESP
6
MON
5
CAN
10
FRA
4
GBR
7
AUT
6
GER
3
HUN
3
BEL
DNF
ITA
DNF
LUX
8
JPN
6
21 5.místo
1999 British American Racing BAR 001 Supertec V10 AUS
DNF
BRA
DNF
SMR
DNF
MON
DNF
ESP
DNF
CAN
DNF
FRA
DNF
GBR
DNF
AUT
DNF
GER
DNF
HUN
DNF
BEL
15
ITA
8
EUR
10
MAL
DNF
JPN
9
0 21.místo
2000 Lucky Strike Reynard BAR Honda BAR 002 Honda V10 AUS
4
BRA
DNF
SMR
5
GBR
16
ESP
DNF
EUR
DNF
MON
7
CAN
15
FRA
4
AUT
4
GER
8
HUN
12
BEL
7
ITA
DNF
USA
4
JPN
6
MAL
5
17 7.místo
2001 Lucky Strike BAR Honda BAR 003 Honda V10 AUS
DNF
MAL
DNF
BRA
7
SMR
DNF
ESP
3
AUT
8
MON
4
CAN
DNF
EUR
9
FRA
DNF
GBR
8
GER
3
HUN
9
BEL
8
ITA
6
USA
DNF
JPN
10
12 7.místo
2002 Lucky Strike BAR Honda BAR 004 Honda V10 AUS
DNF
MAL
8
BRA
10
SMR
7
ESP
7
AUT
10
MON
DNF
CAN
DNF
EUR
12
GBR
4
FRA
DNF
GER
DNF
HUN
DNF
BEL
8
ITA
9
USA
6
JPN
DNF
4 12.místo
2003 Lucky Strike BAR Honda BAR 005 Honda V10 AUS
9
MAL
DNF
BRA
6
SMR
DNF
ESP
DNF
AUT
12
MON
DNF
CAN
DNF
EUR
DNF
FRA
9
GBR
10
GER
9
HUN
DNF
ITA
6
USA
DNF
JPN
6 16.místo
2004 Mild Seven Renault F1 Team Renault R24 Renault V10 AUS
MAL
BHR
SMR
ESP
MON
EUR
CAN
USA
FRA
GBR
GER
HUN
BEL
ITA
CHN
11
JPN
10
BRA
10
0 21.místo
2005 Sauber Petronas Sauber C24 Petronas V10 AUS
13
MAL
DNF
BHR
11
SMR
4
ESP
DNF
MON
11
EUR
13
CAN
9
USA
DNS
FRA
8
GBR
14
GER
15
HUN
DNF
TUR
11
ITA
11
BEL
6
BRA
12
JPN
12
CHN
10
9 14.místo
2006 BMW Sauber F1 Team BMW Sauber F1.06 BMW V8 BHR
DNF
MAL
7
AUS
6
SMR
12
EUR
8
ESP
12
MON
14
GBR
8
CAN
DNF
USA
DNF
FRA
11
GER
DNF
HUN
TUR
ITA
CHN
JPN
BRA
7 15.místo

Sportovní vozy[editovat | editovat zdroj]

Le Mans 24h[editovat | editovat zdroj]

Rok Třída Č. Pneu Tým Vůz Motor Spolujezdci Kola Pozice Klas. pozice
2007 LMP1 7 M Francie Team Peugeot Total Peugeot 908 HDi FAP Peugeot HDI 5.5 L Turbo V12
(Diesel)
Francie Nicolas Minassian
Španělsko Marc Gené
338 30 DNF 10 DNF
2008 LMP1 7 M Francie Team Peugeot Total Peugeot 908 HDi FAP Peugeot HDI 5.5 L Turbo V12
(Diesel)
Francie Nicolas Minassian
Španělsko Marc Gené
381 2 2

Le Mans Series[editovat | editovat zdroj]

Rok Tým Třída Šasi Motor Pneu 1 2 3 4 5 Umístění Body
2008 Team Peugeot Total LMP1 Peugeot 908 HDi FAP Peugeot HDI 5.5 L Turbo V12
(Diesel)
M CAT MON SPA
ovr:1
cls:1
NÜR SIL 9.místo 10

NASCAR[editovat | editovat zdroj]

NASCAR Sprint Cup[editovat | editovat zdroj]

Rok Tým Výrobce 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 Umístění Body
2007 Bill Davis Racing Toyota DAY CAL LSV ATL BRI MAR TEX PHO TAL RIC DAR LOW DOV POC MIC INF NHA DY2 CHI IND PO2 GLN MI2 BR2 CA2 RI2 NH2 DV2 KAN TL2
21
LW2 MR2 AT2 TX2 PH2
41
HOM 60.místo 140
2008 Bill Davis Racing Toyota DAY
DNQ
CAL
LSV
ATL
BRI
MAR
TEX
PHO
TAL
RIC
DAR
LOW
DOV
POC
MIC
INF
NHA
DY2
CHI
IND
PO2
GLN
MI2
BR2
CA2
RI2
NH2
DV2
KAN
TL2
LW2
MR2
AT2
TX2
PH2
HOM
NC 0
2010 Braun Racing Toyota DAY CAL LSV ATL BRI MAR PHO TEX TAL RIC DAR DOV CHA POC MIC INF NHA DY2 CHI IND
29
PO2 GLN MI2 BR2 AT2 RI2 NH2 DV2 KAN CAL2 CH2 MR2 TL2 TX2 PH2 HOM 69.místo 76

NASCAR Nationwide Series[editovat | editovat zdroj]

Rok Tým Výrobce 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 Umístění Body
2008 Braun Racing Toyota DAY CAL LVS ATL BRI NSH TXS PHO MEX TAL RIC DAR CHA DOV NS2 KTY MIL NHA DY2 CHI GAT ORP MON
16
GLN MIC BR2 FO2 RI2 DV2 KAN CA2 MEM TX2 PH2 HOM 111.místo 120
2009 Braun Racing Toyota DAY CAL LVS BRI TXS NSH PHO TAL RIC DAR CHA DOV NS2 KTY MIL NHA DY2 CHI GAT ORP IOW GLN MIC BR2 MON
4
ATL RI2 DV2 KAN FO2 CA2 MEM TX2 PH2 HOM 107.místo 165
2010 Braun Racing Toyota DAY CAL LVS BRI NSH PHO TXS TAL RIC DAR DOV CHA NS2 KTY ROA
25
NHA DY2 CHI GAT ORP IOW GLN
8
MIC BR2 MON
3
ATL RI2 DV2 KAN FO2 CA2 GA2 TX2 PH2 HOM 77.místo 405
2011 Penske Racing Dodge DAY PHO LVS BRI CAL TXS TAL NSH RIC DAR DOV IOW CHA CHI MIC ROA
3
DY2 KTY NHA NS2 LOR IO2 GLN MON
27*
BR2 ATL RI2 CH2 DV2 KAN CA2 TX2 PH2 HOM 52.místo 61

Speedcar Series[editovat | editovat zdroj]

Rok Tým 1 2 3 4 5 6 7 8 9 Umístění Body
2008 Speedcar Team SEN 1 SEN 2 SEP 1 SEP 2 BHR 1
6
BHR 2
Ret
DUB 1
9
DUB 2
Ret
14.místo 3
2008–09 Durango DUB
6
BHR 1
10
BHR 2
Ret
LOS1
5
LOS2
Ret
DUB 1 DUB 2 BHR 1 BHR 2 11.místo 7

Touring Cars[editovat | editovat zdroj]

Complete V8 Supercar results[editovat | editovat zdroj]

Rok Tým Vůz 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 Umístění Body
2010 Rod Nash Racing Ford FG Falcon YMC
R1

YMC
R2

BHR
R3

BHR
R4

ADE
R5

ADE
R6

HAM
R7

HAM
R8

QLD
R9

QLD
R10

WIN
R11

WIN
R12

HDV
R13

HDV
R14

TOW
R15

TOW
R16

PHI
Q

PHI
R17

BAT
R18

SUR
R19

22
SUR
R20

5
SYM
R21

SYM
R22

SAN
R23

SAN
R24

SYD
R25

SYD
R26

NC 0 †
2012 Kelly Racing Holden Commodore VE ADE
R1

ADE
R2

SYM
R3

SYM
R4

HAM
R5

HAM
R6

PER
R7

PER
R8

PER
R9

PHI
R10

PHI
R11

HDV
R12

HDV
R13

TOW
R14

Ret
TOW
R15

24
QLD
R16

QLD
R17

SMP
R18

SMP
R19

SAN
Q

SAN
R20

BAT
R21

SUR
R22

SUR
R23

YMC
R24

YMC
R25

WIN
R26

WIN
R27

SYD
R28

SYD
R29

30.místo≠ 33 ≠

≠ Sezóna v průběhu
† Nemohl bodovat

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Formule 1 - Mistr světa
Předchůdce:
Damon Hill
1997
Jacques Villeneuve
Nástupce:
Mika Häkkinen