Formule 1 v roce 1984

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Sezóna 1984 mistrovství světa vozů Formule 1
Předchozí: 1983
Další: 1985
Mistr světa - Niki Lauda
Mistr světa - Niki Lauda
Obecné informace
Pořadí sezóny: 35.
Počet týmů: 15
Počet pilotů: 28
Počet závodů: 16
Výsledky
Pohár jezdců: Rakousko Niki Lauda 72 b. (McLarenPorsche)

2. Francie Alain Prost (McLarenPorsche)
3. Itálie Elio de Angelis (LotusRenault)

Pohár konstruktérů: Spojené království McLaren 143,5 b.

Sezóna roku 1984 byla v pořadí již 35. ročníkem Mistrovství světa jezdců Formule 1 a 27. ročníkem poháru konstruktérů. Triumf mezi jezdci slavil pilot McLarenu Niki Lauda a pohár konstruktérů, který získal McLaren. Sezóna začala na brazilském okruhu Jacarepagua, 25. března a mistrovství světa uzavírala Grand Prix Portugalska 21. října. Z kalendáře byla vyškrtnuta Grand Prix New Yorku, a Grand Prix Španělska, která se měla jet 21. října, byla nahrazena portugalskou Grand Prix.

Novinkou v pravidlech bylo omezení objemu nádrže na 220 l. Týmy se s tím dokázaly vyrovnat i některými nepovolenými praktikami, které se ovšem těžko dokazovaly, a to podchlazením paliva, což v reálu představovalo o 15 l pohonné látky navíc. Dalším přínosem bylo rozšíření elektroniky, která zlepšovala kontrolu nad vozem, a to především v oblasti vstřikování paliva. Již začátkem roku se za nejlépe připravené komponenty považovali McLaren MP4/2, navržený Johnem Bernardem a poháněný motorem Porsche Turbo od společnosti TAG. Předchozí boje mezi konstruktéry a Mezinárodní federací automobilového sportu (FISA), ustaly. Posledním počinem byl protest stájí Renault a Ferrari v závěru roku proti mistru světa Piquetovi, jenž v Grand Prix Německa a Grand Prix Itálie použil ve svém voze palivovou směs o oktanovém čísle 102,8, zatímco pravidla povolují jako maximální hranici 102. Celou záležitost uzavřel razantně předseda FISA Balestre, který oznámil, že použité palivo ve vozech Brabham bylo v mezích tolerance, která dle pravidel činí 0,9.

Před sezónou[editovat | editovat zdroj]

V polovině ledna se na okruhu Jacarepagua u Rio de Janera, sešlo všech 11 týmů, které přijely testovat nové nebo předělané vozy. Téměř ve všech vozech se jako pohonná jednotka objevil přeplňovaný motor turbodmychadlem, jedinou výjimku tvořil tým Tyrrell, který spoléhal na osvědčený atmosférický motor Cosworth. Tým Kena Tyrrella ze začátku sezóny pociťuje omezený rozpočet v důsledku malého zájmu sponzorů. Nicméně Ford Motor Compa ohlásil zahájení prací na novém revolučním motoru, který bude bude přeplňovaný abude mít větší výkon. S klasickým motorem Ford Cosworth zvítězily vozy formule 1 ve 155 Grand Prix.

Pravidla[editovat | editovat zdroj]

Boduje prvních 6 jezdců podle klíče:

  • První - 9 bodů
  • Druhý - 6 bodů
  • Třetí - 4 body
  • Čtvrtý - 3 body
  • Pátý - 2 body
  • Šestý - 1 bod
  • Motor - o maximálním objemu 1500 cm3 přeplňovaný turbodmychadlem nebo 3000 cm3 atmosférický. Maximální povolený počet válců je 12. Maximální objem nádrže je 220 l a je zakázáno doplňování paliva během závodu.
  • Hmotnost - minimální povolená hmotnost je 540 kg.
  • Kvalifikace - bylo zrušeno jedno ostré kolo a o postavení na startu rozhodoval průměrný čas z několika rychlých kol.

Složení týmů[editovat | editovat zdroj]

Tým Výrobce Šasi Motor Pneumatiky č. Pilot
Motor Developments Racing Brabham BT53 BMW M12/13 Michelin 1 Brazílie Nelson Piquet
2 Itálie Teo Fabi
Itálie Corrado Fabi
Německo Manfred Winkelhock
Tyrrell Racing Organisation Tyrrell 012 Ford- Cosworth DFY G 3 Spojené království Martin Brundle
Švédsko Stefan Johansson
4 Německo Stefan Bellof
Nový Zéland Mike Thackwell
Williams Grand Prix Engineering Williams FW09
FW09B
Honda RA163E G 5 Francie Jacques Laffite
6 Finsko Keke Rosberg
Marlboro McLaren International McLaren MP4/2 TAG Porsche P01 Michelin 7 Francie Alain Prost
8 Rakousko Niki Lauda
32 Německo Stefan Bellof
RAM Formula 1 Team Skol Bandit RAM 01
02
Hart 415T Pirelli 9 Francie Philippe Alliot
10 Spojené království Jonathan Palmer
Nový Zéland Mike Thackwell
John Player Special Team Lotus Lotus 95T Renault EF4B G 11 Itálie Elio De Angelis
12 Spojené království Nigel Mansell
Team ATS ATS D7 BMW M12/M13 Pirelli 14 Německo Manfred Winkelhock
31 Rakousko Gerhard Berger
Equipe Alpine-Renault Elf Renault RE50 Renault EF4 Michelin 15 Francie Patrick Tambay
USA Mario Andretti
16 Spojené království Derek Warwick
33 Francie Philippe Streiff
Barclay Nordica Arrows Racing Team Arrows A6
A7
Ford- Cosworth DFV
BMW M12/13
G 17 Švýcarsko Marc Surer
18 Belgie Thierry Boutsen
Toleman Group Motorsport Toleman TG183B
TG184
Hart 415T Pirelli
Michelin
19 Brazílie Ayrton Senna
Švédsko Stefan Johansson
20 Venezuela Johnny Cecotto
Itálie Pierluigi Martini
Spirit Racing Spirit 201 Honda RA163E Pirelli 21 Itálie Mauro Baldi
Švýcarsko Huub Rothengatter
Benetton F1 Team Alfa Romeo Alfa Romeo 184T Alfa Romeo 890T G 22 Itálie Riccardo Patrese
23 USA Eddie Cheever
Osella Squadra Corse Osella FA-1E
FA-1F
Alfa Romeo 890T Pirelli 24 Itálie Piercarlo Ghinzani
30 Rakousko Jo Gartner
Equipe Ligier Loto Ligier JS34 Renault EF4 Michelin 25 Francie François Hesnault
26 Itálie Andrea De Cesaris
Scuderia Ferrari SEFAC Ferrari 126C4 Ferrari 031 G 27 Itálie Michele Alboreto
28 Francie René Arnoux

Změny v týmech[editovat | editovat zdroj]

  • Nelson Piquet nastupuje do sezony jako obhájce titulu a jako jeden z mála nezměnil působiště.
  • Tým ATS kromě Manfreda Winkelhocka, nasadil v několika závodech i druhý vůz, který pilotoval Gerhard Berger.
  • Brabham BMW konstruktéra Gordona Murraye vyjel se zcela novým motorem BMW M12/13 1.5 L4T. Poté, co odešel hlavní sponzor Fila, se tým přejmenoval na MRD International
  • Lotus v černo zlatých barvách sponzora JPS nastoupil v kompletní jezdecké sestavě z loňské sezóny a s turbo motorem Renault, je to vůbec první konstrukce na které nepracoval zesnuvší Colin Chapman.
  • Renault nasadil nový vůz RE50, jehož řešení je poněkud odvážnější než u jeho předchůdců. Nový motor EF-4 je výkonnější, mechanika je kompaktneji uspořádaná, šasi z kevlaru pomohlo k nižší hmotnosti. Z týmu odešel Alain Prost a nezůstal ani Eddie Cheever, jejich místa zaujali Patrick Tambay a Derek Warwick.
  • Ligier s novým vozem JS-23 také sází na turbo od Renaultu a na italského pilota Andreu de Cesarise (dříve Alfa Romeo), který má s turbo motory bohaté zkušenosti. Tým doplnil nováček François Hesnault.
  • Značné změny doznal i tým Alfa Romeo, který představil především nové závěsy a chladicí systém. Zbrusu nová jezdecká dvojice Riccardo Patrese a Eddie Cheever slibovala posun vpřed.
  • Tým Spirit, který loni experimentoval s turbo motorem od Hondy, koupil motory Hart a Švéd Stefan Johansson, který loňskou sezónu za stáj jezdil, se na soupisce neobjevil a v Brazílii vůz testoval Emerson Fittipaldi, který se po třech letech absence chtěl vrátit do světa Grand Prix.
  • McLaren, pokládaný za černého koně šampionátu, přijal Alaina Prosta, který tak nahradil Johna Watsona.
  • Enzo Ferrari propustil Patricka Tambaye a na jeho místo angažoval nadějného pilota Michele Alboreta.

Velké ceny[editovat | editovat zdroj]

Datum Grand Prix Okruh Náhled Pole Kolo Vítěz Vůz Výsledky
25. březen Brazílie Brazílie Autódromo Internacional Nelson Piquet, Jacarepagua Jacarepagua 1978-1989.png Itálie Elio de Angelis Francie Alain Prost Francie Alain Prost McLaren MP4/2 Výsledky
7. duben Jihoafrická republika Jihoafrické republiky Kyalami, Midrand Kyalami 1968-1985.png Brazílie Nelson Piquet Francie Patrick Tambay Rakousko Niki Lauda McLaren MP4/2 Výsledky
25. duben Belgie Belgie Zolder, Heusden-Zolder Itálie Michele Alboreto Francie Rene Arnoux Itálie Michele Alboreto Ferrari 126C4 Výsledky
6. květen San Marino San Marina Autodromo Enzo e Dino Ferrari, Imola Imola 1981.jpg Brazílie Nelson Piquet Brazílie Nelson Piquet Francie Alain Prost McLaren MP4/2 Výsledky
20. květen Francie Francie Dijon-Prenois, Dijon Francie Patrick Tambay Francie Alain Prost Rakousko Niki Lauda McLaren MP4/2 Výsledky
3. červen Monako Monaka Circuit de Monaco, Monako Francie Alain Prost Brazílie Ayrton Senna Francie Alain Prost McLaren MP4/2 Výsledky
17. červen Kanada Kanady Circuit Gilles Villeneuve, Montreal Brazílie Nelson Piquet Brazílie Nelson Piquet Brazílie Nelson Piquet Brabham BT53 Výsledky
24. červen Spojené státy americké USA Východ Detroit street circuit, Detroit Brazílie Nelson Piquet Spojené království Derek Warwick Brazílie Nelson Piquet Brabham BT53 Výsledky
8. červenec Spojené státy americké USA Fair Park, Dallas Spojené království Nigel Mansell Rakousko Niki Lauda Finsko Keke Rosberg Williams FW09 Výsledky
22. červenec Spojené království Velké Británie Brands Hatch, Fawkham Brazílie Nelson Piquet Rakousko Niki Lauda Rakousko Niki Lauda McLaren MP4/2 Výsledky
5. srpen Německo Německa Hockenheimring, Hockenheim Francie Alain Prost Francie Alain Prost Francie Alain Prost McLaren MP4/2 Výsledky
19. srpen Rakousko Rakouska Osterreichring, Spielberg Brazílie Nelson Piquet Rakousko Niki Lauda Rakousko Niki Lauda McLaren MP4/2 Výsledky
26. srpen Nizozemsko Nizozemska Circuit Park Zandvoort, Zandvoort Francie Alain Prost Francie Rene Arnoux Francie Alain Prost McLaren MP4/2 Výsledky
9. září Itálie Itálie Autodromo Nazionale Monza, Monza Monza 1976.jpg Brazílie Nelson Piquet Rakousko Niki Lauda Rakousko Niki Lauda McLaren MP4/2 Výsledky
23. září Spojené státy americké New York Zrušena Zrušena
7. říjen Evropská unie Evropy Nürburgring, Nürburg Nurburgring 1984.jpg Brazílie Nelson Piquet Itálie Michele Alboreto Francie Alain Prost McLaren MP4/2 Výsledky
21. říjen Španělsko Španělska Zrušena Zrušena
21. říjen Portugalsko Portugalska Autódromo do Estoril, Estoril Brazílie Nelson Piquet Rakousko Niki Lauda Francie Alain Prost McLaren MP4/2 Výsledky

Brazílie[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Grand Prix Brazílie 1984.

První pole position sezóny a druhé ve své kariéře získal talentovaný Říman Elio de Angelis na voze Lotus. Start se ale nejlépe povedl jeho krajanovi Michele Alboretovi, který se tak ujal vedení, zatímco Lauda a Warwick mírně kolidovali a Nelson Piquet měl problém s motorem. Již se zdálo že Michele Alboreto jedoucí v čele rozhodl o závodě, když z jeho vozu unikla brzdová kapalina a v 11. kole tak přišel o vedení a ve 14. odstoupil definitivně. Vedení převzal Niki Lauda a Nelson Piquet prokázal, že jeho Brabham je nejrychlejším monopostem v poli, když se probojoval na 7. pozici. Také Laudovi nebylo dáno, aby viděl šachovnicový praporek - ve 38. kole ho zradila elektronika. Na čele se mihl Prost, ale vzápětí pozici přenechal Warwickovi, protože musel zamířit do boxu. Deset kol před cílem zradila technika i Warwicka a tak se do čela vrátil Prost a vedení udržel až do cíle. Jako další projeli cílem Rosberg (Williams-Honda), De Angelis, Cheever (Alfa Romeo), Brundle (Tyrrell-Ford) a Tambay (Renault ).

Jihoafrická republika[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Grand Prix Jihoafrické republiky 1984.

Nelson Piquet získal první pole position v sezóně a patřil mezi nejrychlejší v celém závodním víkendu, do doby než jeho motor během závodu explodoval. Do čela se tak dostal Niki Lauda a vedení si udržel až do cíle. Jeho týmový kolega Alain Prost startoval z boxu v náhradním voze a skvělou stíhací jízdou si vybojoval druhé místo. Zbytek světa jen přihlížel a na třetím místě dokončivší Warwick ztrácel již celé kolo. Riccardo Patrese s Alfou Romeo dojel čtvrtý, Andrea de Cesaris na Ligieru pátý a šestým místem poprvé v kariéře bodoval i Ayrton Senna.

Belgie[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Grand Prix Belgie 1984.

Poslední rok, kdy se Velká cena Belgie pořádala na okruhu Zolder a od příštího roku se vrátila zpět na legendární okruh Spa-Francorchamps. Překvapivým vítězem se stal ital Michele Alboreto, poté co v kvalifikaci získal pole position o 0.5 sekundy před druhým jezdcem, kterým byl jeho týmový kolega René Arnoux. Alboreto následně dominoval celý závod, vedl každé kolo a získal jedinou výhru pro Ferrari v této sezóně. Druhý skončil Derek Warwick, třetí René Arnoux, čtvrtý Keke Rosberg, pátý Elio de Angelis a poslední bod Ayrton Senna.

San Marino[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Grand Prix San Marina 1984.

Nelson Piquet rozdílem jedné desetiny získal pole position před Alainem Prostem, avšak při startu závodu o vedení přišel a od té chvíle Prost vedl závod až do konce. Z 26 jezdců, kteří do závodu odstartovali, jich dokončilo pouze 9. Zbytek bodovaných pozic doplnili René Arnoux, Elio de Angelis, Derek Warwick, Thierry Boutsen a Andrea de Cesaris.

Francie[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Grand Prix Francie 1984.

Okruh Dijon-Prenois oslavil milník pro Formuli 1, která tímto pořádala už sedmdesátou Velkou cenu Francie. Patrick Tambay získal pole position před Eliem de Angelisem rozdílem desetiny. Přestože se Niki Lauda kvalifikoval až osmý, zvládl v závodě vyšplhat vzhůru a ve 41. kole předjel jezdce Renaultu, který vedl od začátku. V 55. kole předjel Tambay zpět Laudu, ale 7 kol později si pozice znovu vyměnili a Lauda už vedení udržel až do konce. Třetí schod na pódiu doplnil Nigel Mansell. Čtvrtý dojel Arnoux, pátý de Angelis a jeden bod získal Keke Rosberg. Alain Prost dojel na sedmém místě bez bodu, což se stalo jedním z klíčových momentů celého šampionátu.

Monaco[editovat | editovat zdroj]

Alain Prost těsným rozdílem získal pole position před Nigelem Mansellem. Před začátkem závodu začalo silně pršet, a proto byl závod o 45 minut odložen, což ale nijak nepomohlo a tak se stejně startovalo za mokra. Prost a Mansell s přehledem vedli od startu, zatím co se oba jezdci Renaultu navzájem vyřadili v první zatáčce. V 11. kole Mansell předjel Prosta, ale hned pár kol poté skončil v bariéře. Niki Lauda předjel obě Ferrari, ale rychlý Ayrton Senna ho v rozmezí pár kol dohnal a předjel. Kolem 30. kole se počasí začalo zhoršovat a donutilo maršály závod předčasně ukončit ve 31. kole. Prost zvítězil, druhý byl Senna, třetí Arnoux, čtvrtý Rosberg, pátý Elio de Angelis a šestý Michele Alboreto.

Kanada[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Grand Prix Kanady 1984.

Nelson Piquet získal pole position s náskokem sedmi desetin, před druhým Alainem Prostem a po celý závod si první místo udržel. Nejblíže mu byl v cíli Niki Lauda, který strácel 2,6 sekundy. Zbytek pole byl daleko za nimi. Třetí Prost ztrácel téměr minutu a půl, čtvrtý de Angelis byl předjet o kolo a pátý Arnoux a šestý Mansell od 2.

USA (Detroit)[editovat | editovat zdroj]

Stejně jako v Kanadě, byl Nelson Piquet velmi dominantní a potom co v kvalifikaci porazil Prosta o 6 desetin sekundy, vedl každě kolo závodu a vyhrál podruhé (a naposledy) v této sezóně. Závod byl značně ovlivněn poškozením a diskvalifikacemi, když z 26 jezdcu, kteří odstartovali dojelo pouze 5. Piqueta na pódiu doplnil Elio de Angelis a Teo Fabi. Na čtvrtém místě dojel Prost a poslední Jacques Laffite.

USA (Dallas)[editovat | editovat zdroj]

Závod v Texasu se pořádal na okruhu State Fair Park a zvýraznil nedostatky Formule 1 v 80. letech (mnoho nehod, špatně připravený okruh a nedostatek financí) a z toho důvodu už se v kalendáři vícekrát neobjevil. V kvalifikaci rozdělené na 2 části zvítězil Nigel Mansell, který následně vedl závod až do 36. kola ve kterém ho předjel Keke Rosberg. V rozmezí 49. a 56. kola vedl závod Alain Prost, ale potom co trefil bariéru a nemohl dokončit ho Rosberg znovu předjel a vyhrál závod. Závod celkem dokončilo pouze 8 jezdců. Druhý dojel René Arnoux, třetí Elio de Angelis, čtvrtý Jacques Laffite, pátý Piercarlo Ghinzani a na šestém místě Nigel Mansell.

Velká Británie[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Grand Prix Velké Británie 1984.

Po třech závodech v Severní Americe se Formule 1 vrátila zpět do Evropy a jelo se na okruhu Brands Hatch. Nelson Piquet získal pole position a první pozici udržel až do 12. kola když ho předjel Alain Prost, který ale z důvodu problému s převodovkou nedokončil a dal tak možnost Laudovi, který vyhrál, možnost téměř bodově se dotáhnout na svého francouzkého kolegu. Druhý dokončil Derek Warwick, třetí Ayrton Senna a na zbytku bodovaných pozic se umístili Elio de Angelis, Michele Alboreto a René Arnoux.

Německo[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Grand Prix Německa 1984.

Hockenheimring hostil Velkou cenu Německa v sezóně 1984. V kvalifikaci byl nejrychlejší Alain Prost, ale rozdílem pouhých 5 setin sekundy před Eliem de Angelisem, zatím co zbytek jezdců se kvalifikovali v rozmezí až několika sekund. Při startu de Angelis odstartoval lépe a vedl až do 8. kola ve kterém ho předjel Nelson Piquet a jeho poté ve 22. kole předjel Alain Prost a vyhrál. Druhý skončil Niki Lauda, třetí Deker Warwick, čtvrtý Nigel Mansell, pátý Patrick Tambay a šestý René Arnoux.

Rakousko[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Grand Prix Rakouska 1984.

Velká cena Rakouska se stala klíčovým závodem sezóny, přestože Nelson Piquet získal pole position o 3 setiny před Prostem, tak právě francouz nedokončil a Niki Lauda vyhrál a v šampionátu Prosta předběhl. Za druhým Piquetem dojel Alboreto, čtvrtý Fabi, pátý Boutsen a šestý Surer.

Nizozemsko[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Grand Prix Nizozemska 1984.

Kvalifikaci na okruhu Zandvoort vyhrál Alain Prost před Nelsonem Piquetem rozdílem 3 desetin, ale Brazilec lépe odstartoval v závodě a vedl prvních 10 kol, poté ho Prost předjel zpátky a připsal si důležitou výhru, jenže Niki Lauda dojel druhý a v šampionátu stále vedl o půl bodu. Třetí dojel Mansell, čtvrtý de Angelis, pátý Fabi a šestý Tambay.

Itálie[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Grand Prix Itálie 1984.

Další důležitý závod který Alain Prost nedokončil, zatím co Niki Lauda vyhrál. Nelson Piquet znovu vyhrál kvalifikaci a Alain Prost byl za ním druhý. Prostův motor na začátku 4. kola vypověděl službu a tak mohl Nelson Piquet pokračovat směrem k vítězství až do 16. kola kdy jeho motor potkal stejný osud jako Prostův. Od 16. kola až do 43. vedl závod Tambay, kterého několik kol před koncem předjel Niki Lauda a zajistil si 9.5 bodové vedení šampionátu před Prostem. Druhý dokončil Alboreto, třetí Patrese a čtvrtý Johansson. Pátý Gartner a šestý Berger, nedostali body, protože jejich týmy zaplatili pouze 1 vstupeknu na závod.

Evropa (Německo)[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Grand Prix Evropy 1984.

Druhý závod v Německu, byl tentokrát na Nurburgringu. Nelson Piquet získal pole position, před Alainem Prostem, ale hned na startu ho Francouz předjel a až do konce vedl závod a zvítězil s náskokem 23 sekund. Druhý nakonec dojel Alboreto a Piquet až třetí, Niki Lauda dojel čtvrtý, Arnoux pátý a šestý Patrese.

Portugalsko[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Grand Prix Portugalska 1984.

Poslední závod sezóny, který rozhodl kdo z dvojice Alain Prost; Niki Lauda, vyhraje jezdecký šampionát. V kvalifikaci získal 9. pole position Nelson Piquet, ale již tradičně ji v závodě ztratil na úkor Keke Rosberga, který nevedl závod o mnoho déle a už v devátém kole vedl závod Alain Prost. Francouz si dojel pro pohodlné první místo, ale Lauda se dokázal probojovat skrz pole a vyšplhal až na druhou příčku, která mu jen tak tak stačila na zisk titulu. Jedná se o rekordně nízký rozestup mezi prvními dvěma jezdci, kde Prosta dělil od tituli pouhý půl bod. Na třetím místě dojel Ayrton Senna, čtvrtý Michele Alboreto, pátý Elio de Angelis a na poslední bodované příčce se umístil Nelson Piquet.

Konečné hodnocení[editovat | editovat zdroj]

Piloti[editovat | editovat zdroj]

* Pilot BRA
Brazílie
RSA
Jihoafrická republika
BEL
Belgie
SMR
San Marino
FRA
Francie
MON
Monako
CAN
Kanada
USE
USA
USA
USA
GBR
Spojené království
GER
Německo
AUT
Rakousko
NED
Nizozemsko
ITA
Itálie
EUR
Evropská unie
POR
Portugalsko
Body
1 Rakousko Niki Lauda Ret 1 Ret Ret 1 Ret 2 Ret Ret 1 2 1 2 1 4 2 72
2 Francie Alain Prost 1 2 Ret 1 7 1 3 4 Ret Ret 1 Ret 1 Ret 1 1 71.5
3 Itálie Elio de Angelis 3 7 5 3 5 5 4 2 3 4 Ret Ret 4 Ret Ret 5 34
4 Itálie Michele Alboreto Ret 11 1 Ret Ret 6 Ret Ret Ret 5 Ret 3 Ret 2 2 4 30.5
5 Brazílie Nelson Piquet Ret Ret 9 Ret Ret Ret 1 1 Ret 7 Ret 2 Ret Ret 3 6 29
6 Francie René Arnoux Ret Ret 3 2 4 3 5 Ret 2 6 6 7 11 Ret 5 9 27
7 Spojené království Derek Warwick Ret 3 2 4 Ret Ret Ret Ret Ret 2 3 Ret Ret Ret 11 Ret 23
8 Finsko Keke Rosberg 2 Ret 4 Ret 6 4 Ret Ret 1 Ret Ret Ret 8 Ret Ret Ret 20.5
9 Brazílie Ayrton Senna Ret 6 6 DNQ Ret 2 7 Ret Ret 3 Ret Ret Ret Ret 3 13
10 Spojené království Nigel Mansell Ret Ret Ret Ret 3 Ret 6 Ret 6 Ret 4 Ret 3 Ret Ret Ret 13
11 Francie Patrick Tambay 5 Ret 7 Ret 2 Ret Ret Ret 8 5 Ret 6 Ret Ret 7 11
12 Itálie Teo Fabi Ret Ret Ret Ret 9 3 Ret Ret 4 5 Ret Ret 9
13 Itálie Riccardo Patrese Ret 4 Ret Ret Ret Ret Ret Ret Ret 12 Ret 10 Ret 3 6 8 8
14 Francie Jacques Laffite Ret Ret Ret Ret 8 8 Ret 5 4 Ret Ret Ret Ret Ret Ret 14 5
15 Belgie Thierry Boutsen 6 12 Ret 5 11 DNQ Ret Ret Ret Ret Ret 5 Ret 10 9 Ret 5
16 USA Eddie Cheever 4 Ret Ret 7 Ret DNQ 11 Ret Ret Ret Ret Ret 13 9 Ret 17 3
17 Švédsko Stefan Johansson DSQ DSQ DNQ DSQ 4 Ret 11 3
18 Itálie Andrea de Cesaris Ret 5 Ret 6 10 Ret Ret Ret Ret 10 7 Ret Ret Ret 7 12 3
19 Itálie Piercarlo Ghinzani Ret WD Ret DNQ 12 7 Ret Ret 5 9 Ret Ret Ret 7 Ret Ret 2
20 Švýcarsko Marc Surer 7 9 8 Ret Ret DNQ Ret Ret Ret 11 Ret 6 Ret Ret Ret Ret 1
21 Rakousko Jo Gartner Ret Ret Ret Ret 12 5 Ret 16 0
22 Rakousko Gerhard Berger 12 6 Ret 13 0
23 Francie François Hesnault Ret 10 Ret Ret Ret Ret Ret Ret Ret 8 8 7 Ret 10 Ret 0
24 Itálie Corrado Fabi Ret Ret 7 0
25 Itálie Mauro Baldi Ret 8 Ret 8 Ret DNQ 8 15 0
26 Německo Manfred Winkelhock DSQ Ret Ret Ret Ret Ret 8 Ret 8 Ret Ret Ret DNS 10 0
27 Spojené království Jonathan Palmer 8 Ret 10 9 13 DNQ Ret Ret Ret Ret 9 9 Ret Ret Ret 0
28 Nizozemsko Huub Rothengatter NC DNQ Ret NC 9 NC Ret 8 0
29 Venezuela Johnny Cecotto Ret Ret Ret NC Ret Ret 9 Ret Ret DNQ 0
30 Francie Philippe Alliot Ret Ret DNQ Ret Ret DNQ 10 Ret Ret Ret 11 10 Ret Ret Ret 0
Německo Stefan Bellof DSQ Ret DSQ DSQ DSQ DSQ DSQ DSQ Ret DSQ DSQ DSQ 0
Spojené království Martin Brundle DSQ Ret DSQ DSQ DSQ DNQ DSQ DSQ DNQ 0
Nový Zéland Mike Thackwell Ret DNQ 0
Francie Philippe Streiff Ret 0
Itálie Pierluigi Martini DNQ 0
* Pilot BRA
Brazílie
RSA
Jihoafrická republika
BEL
Belgie
SMR
San Marino
FRA
Francie
MON
Monako
CAN
Kanada
USE
USA
USA
USA
GBR
Spojené království
GER
Německo
AUT
Rakousko
NED
Nizozemsko
ITA
Itálie
EUR
Evropská unie
POR
Portugalsko
Body
Legenda k tabulce
Barva Výsledek
Zlatá Vítěz
Stříbrná 2. místo
Bronzová 3. místo
Zelená Bodované umístění
Modrá Nebodované umístění
Dokončil neklasifikován (NC)
Fialová Odstoupil (Ret)
Červená Nekvalifikoval se (DNQ)
Nepředkvalifikoval se (DNPQ)
Černá Diskvalifikován (DSQ)
Bílá Nestartoval (DNS)
Závod zrušen (C)
Světle modrá Pouze trénoval (PO)
Páteční testovací jezdec (TD)
Bez barvy Netrénoval (DNP)
Vyřazen (EX)
Nepřijel (DNA)
Odvolal účast (WD)
Označení Význam
Tučnost Pole position
Kurzíva Nejrychlejší kolo
F FanBoost
G Nejrychlejší v kvalifikační skupině
Jezdec nedojel do cíle, ale byl klasifikován, protože odjel více než 90 % délky závodu.
Byl udělován poloviční počet bodů, protože bylo odjeto méně než 75 % délky závodu.
* Jezdec Body Vítězství Podium Pole
1 Rakousko Niki Lauda 72 5 9
2 Francie Alain Prost 71.5 7 9 3
3 Itálie Elio de Angelis 34 4 1
4 Itálie Michele Alboreto 30.5 1 4 1
5 Brazílie Nelson Piquet 29 2 4 9
6 Francie René Arnoux 27 4
7 Spojené království Derek Warwick 23 4
8 Finsko Keke Rosberg 20.5 1 2
9 Brazílie Ayrton Senna 13 3
10 Spojené království Nigel Mansell 13 2 1
11 Francie Patrick Tambay 11 1 1
12 Itálie Teo Fabi 9 1
13 Itálie Riccardo Patrese 8 1
14 Francie Jacques Laffite 5
15 Belgie Thierry Boutsen 5
16 USA Eddie Cheever 3
17 Švédsko Stefan Johansson 3
18 Itálie Andrea de Cesaris 3
19 Itálie Piercarlo Ghinzani 2
20 Švýcarsko Marc Surer 1
21 Rakousko Jo Gartner 0
22 Rakousko Gerhard Berger 0
23 Francie Francois Hesnault 0
24 Itálie Corrado Fabi 0
25 Itálie Mauro Baldi 0
26 Německo Manfred Winkelhock 0
27 Spojené království Jonathan Palmer 0
28 Nizozemsko Huub Rothengatter 0
29 Venezuela Johnny Cecotto 0
30 Francie Philippe Alliot 0
Německo Stefan Bellof 0
Spojené království Martin Brundle 0
Nový Zéland Mike Thackwell 0
Francie Philippe Streiff 0

Týmy[editovat | editovat zdroj]

* Tým Šasi Motor Pneu Body Vítězství Podium Pole
1 McLaren-TAG MP4/2 TAG Porsche P01 Michelin 143.5 12 18 3
2 Ferrari 126C4 Ferrari 031 G 57.5 1 8 1
3 Lotus-Renault 95T Renault EF4B G 47 6 2
4 Brabham-BMW BT53 BMW M12/13 Michelin 38 2 5 9
5 Renault RE50 Renault EF4 Michelin 34 5 1
6 Williams-Honda FW09
FW09B
Honda RA163E G 25.5 1 2
7 Toleman-Hart TG183B
TG184
Hart 415T PirelliMichelin 16 3
8 Alfa Romeo 184T Alfa Romeo 890T G 11 1
9 Arrows-BMW A7 BMW M12/13 G 3
10 Ligier-Renault JS23
JS23B
Renault EF4 Michelin 3
11 Arrows-Ford A6 Ford Cosworth DFV G 3
12 Osella-Alfa Romeo FA1E
FA1F
Alfa Romeo 890T Pirelli 2
13 Spirit-Hart 101
101B
Hart 415T Pirelli
14 Spirit-Ford 101C Ford Cosworth DFV Pirelli
15 ATS-BMW D7 BMW M12/13 Pirelli
16 RAM-Hart 01
02
Hart 415T Pirelli
DSQ Tyrrell-Ford 012 Ford Cosworth DFY G

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]