Formule 1 v roce 1984

35. sezóna mistrovství světa vozů Formule 1 (1984)
Mistr světa - Niki Lauda
Obecné informace
Počet závodů	16
Počet pilotů	28
Počet týmů	15
Pohár jezdců
První	Niki Lauda 72 b. (McLaren–Porsche)
Druhý	Alain Prost (McLaren–Porsche)
Třetí	Elio de Angelis (Lotus–Renault)
Pohár konstruktérů
První	McLaren 143,5 b.
Formule 1
◄ 1983 1985 ►

Sezóna roku 1984 byla v pořadí již 35. ročníkem Mistrovství světa jezdců Formule 1 a 27. ročníkem poháru konstruktérů. Triumf mezi jezdci slavil pilot McLarenu Niki Lauda a pohár konstruktérů, který získal McLaren. Sezóna začala na brazilském okruhu Jacarepagua, 25. března a mistrovství světa uzavírala Grand Prix Portugalska 21. října. Z kalendáře byla vyškrtnuta Grand Prix New Yorku, a Grand Prix Španělska, která se měla jet 21. října, byla nahrazena portugalskou Grand Prix.

Novinkou v pravidlech bylo omezení objemu nádrže na 220 l. Týmy se s tím dokázaly vyrovnat i některými nepovolenými praktikami, které se ovšem těžko dokazovaly, a to podchlazením paliva, což v reálu představovalo o 15 l pohonné látky navíc. Dalším přínosem bylo rozšíření elektroniky, která zlepšovala kontrolu nad vozem, a to především v oblasti vstřikování paliva. Již začátkem roku se za nejlépe připravené komponenty považovali McLaren MP4/2, navržený Johnem Bernardem a poháněný motorem Porsche Turbo od společnosti TAG. Předchozí boje mezi konstruktéry a Mezinárodní federací automobilového sportu (FISA), ustaly. Posledním počinem byl protest stájí Renault a Ferrari v závěru roku proti mistru světa Piquetovi, jenž v Grand Prix Německa a Grand Prix Itálie použil ve svém voze palivovou směs o oktanovém čísle 102,8, zatímco pravidla povolují jako maximální hranici 102. Celou záležitost uzavřel razantně předseda FISA Balestre, který oznámil, že použité palivo ve vozech Brabham bylo v mezích tolerance, která dle pravidel činí 0,9.

Před sezónou

V polovině ledna se na okruhu Jacarepagua u Rio de Janera, sešlo všech 11 týmů, které přijely testovat nové nebo předělané vozy. Téměř ve všech vozech se jako pohonná jednotka objevil přeplňovaný motor turbodmychadlem, jedinou výjimku tvořil tým Tyrrell, který spoléhal na osvědčený atmosférický motor Cosworth. Tým Kena Tyrrella ze začátku sezóny pociťuje omezený rozpočet v důsledku malého zájmu sponzorů. Nicméně Ford Motor Compa ohlásil zahájení prací na novém revolučním motoru, který bude přeplňovaný abude mít větší výkon. S klasickým motorem Ford Cosworth zvítězily vozy formule 1 ve 155 Grand Prix.

Pravidla

Boduje prvních 6 jezdců podle klíče:

• První - 9 bodů
• Druhý - 6 bodů
• Třetí - 4 body
• Čtvrtý - 3 body
• Pátý - 2 body
• Šestý - 1 bod

• Motor - o maximálním objemu 1500 cm³ přeplňovaný turbodmychadlem nebo 3000 cm³ atmosférický. Maximální povolený počet válců je 12. Maximální objem nádrže je 220 l a je zakázáno doplňování paliva během závodu.
• Hmotnost - minimální povolená hmotnost je 540 kg.
• Kvalifikace - bylo zrušeno jedno ostré kolo a o postavení na startu rozhodoval průměrný čas z několika rychlých kol.

Složení týmů

Tým	Výrobce	Šasi	Motor	Pneumatiky	č.	Pilot
Motor Developments Racing	Brabham	BT53	BMW M12/13	Michelin	1	Nelson Piquet
					2	Teo Fabi
						Corrado Fabi
						Manfred Winkelhock
Tyrrell Racing Organisation	Tyrrell	012	Ford- Cosworth DFY	G	3	Martin Brundle
						Stefan Johansson
					4	Stefan Bellof
						Mike Thackwell
Williams Grand Prix Engineering	Williams	FW09 FW09B	Honda RA163E	G	5	Jacques Laffite
					6	Keke Rosberg
Marlboro McLaren International	McLaren	MP4/2	TAG Porsche P01	Michelin	7	Alain Prost
					8	Niki Lauda
					32	Stefan Bellof
RAM Formula 1 Team Skol Bandit	RAM	01 02	Hart 415T	Pirelli	9	Philippe Alliot
					10	Jonathan Palmer
						Mike Thackwell
John Player Special Team Lotus	Lotus	95T	Renault EF4B	G	11	Elio De Angelis
					12	Nigel Mansell
Team ATS	ATS	D7	BMW M12/M13	Pirelli	14	Manfred Winkelhock
					31	Gerhard Berger
Equipe Alpine-Renault Elf	Renault	RE50	Renault EF4	Michelin	15	Patrick Tambay
						Mario Andretti
					16	Derek Warwick
					33	Philippe Streiff
Barclay Nordica Arrows Racing Team	Arrows	A6 A7	Ford- Cosworth DFV BMW M12/13	G	17	Marc Surer
					18	Thierry Boutsen
Toleman Group Motorsport	Toleman	TG183B TG184	Hart 415T	Pirelli Michelin	19	Ayrton Senna
						Stefan Johansson
					20	Johnny Cecotto
						Pierluigi Martini
Spirit Racing	Spirit	201	Honda RA163E	Pirelli	21	Mauro Baldi
						Huub Rothengatter
Benetton F1 Team Alfa Romeo	Alfa Romeo	184T	Alfa Romeo 890T	G	22	Riccardo Patrese
					23	Eddie Cheever
Osella Squadra Corse	Osella	FA-1E FA-1F	Alfa Romeo 890T	Pirelli	24	Piercarlo Ghinzani
					30	Jo Gartner
Equipe Ligier Loto	Ligier	JS34	Renault EF4	Michelin	25	François Hesnault
					26	Andrea De Cesaris
Scuderia Ferrari SEFAC	Ferrari	126C4	Ferrari 031	G	27	Michele Alboreto
					28	René Arnoux

Změny v týmech

• Nelson Piquet nastupuje do sezony jako obhájce titulu a jako jeden z mála nezměnil působiště.
• Tým ATS kromě Manfreda Winkelhocka, nasadil v několika závodech i druhý vůz, který pilotoval Gerhard Berger.
• Brabham BMW konstruktéra Gordona Murraye vyjel se zcela novým motorem BMW M12/13 1.5 L4T. Poté, co odešel hlavní sponzor Fila, se tým přejmenoval na MRD International
• Lotus v černo zlatých barvách sponzora JPS nastoupil v kompletní jezdecké sestavě z loňské sezóny a s turbo motorem Renault, je to vůbec první konstrukce na které nepracoval zesnuvší Colin Chapman.
• Renault nasadil nový vůz RE50, jehož řešení je poněkud odvážnější než u jeho předchůdců. Nový motor EF-4 je výkonnější, mechanika je kompaktneji uspořádaná, šasi z kevlaru pomohlo k nižší hmotnosti. Z týmu odešel Alain Prost a nezůstal ani Eddie Cheever, jejich místa zaujali Patrick Tambay a Derek Warwick.
• Ligier s novým vozem JS-23 také sází na turbo od Renaultu a na italského pilota Andreu de Cesarise (dříve Alfa Romeo), který má s turbo motory bohaté zkušenosti. Tým doplnil nováček François Hesnault.
• Značné změny doznal i tým Alfa Romeo, který představil především nové závěsy a chladicí systém. Zbrusu nová jezdecká dvojice Riccardo Patrese a Eddie Cheever slibovala posun vpřed.
• Tým Spirit, který loni experimentoval s turbo motorem od Hondy, koupil motory Hart a Švéd Stefan Johansson, který loňskou sezónu za stáj jezdil, se na soupisce neobjevil a v Brazílii vůz testoval Emerson Fittipaldi, který se po třech letech absence chtěl vrátit do světa Grand Prix.
• McLaren, pokládaný za černého koně šampionátu, přijal Alaina Prosta, který tak nahradil Johna Watsona.
• Enzo Ferrari propustil Patricka Tambaye a na jeho místo angažoval nadějného pilota Michele Alboreta.

Velké ceny

Datum	Grand Prix	Náhled	Akce	Jezdec	Vůz	Stav MS
1. GP 25. březen	Brazílie Jacarepaguá (Výsledky)		Závod	Alain Prost	McLaren-TAG MP4/2	Alain Prost
			Kolo	Alain Prost	McLaren-TAG MP4/2
			Pole	Elio de Angelis	Lotus-Renault 95T
2. GP 7. duben	Jihoafrická republika Kyalami (Výsledky)		Závod	Niki Lauda	McLaren-TAG MP4/2
			Kolo	Patrick Tambay	Renault RE50
			Pole	Nelson Piquet	Brabham-BMW BT53
3. GP 25. duben	Belgie Zolder (Výsledky)		Závod	Michele Alboreto	Ferrari 126C4
			Kolo	René Arnoux	Ferrari 126C4
			Pole	Michele Alboreto	Ferrari 126C4
4. GP 6. květen	San Marino Imola (Výsledky)		Závod	Alain Prost	McLaren-TAG MP4/2
			Kolo	Nelson Piquet	Brabham-BMW BT53
			Pole	Nelson Piquet	Brabham-BMW BT53
5. GP 20. květen	Francie Dijon-Prenois (Výsledky)		Závod	Niki Lauda	McLaren-TAG MP4/2
			Kolo	Alain Prost	McLaren-TAG MP4/2
			Pole	Patrick Tambay	Renault RE50
6. GP 3. červen	Monako Circuit de Monaco (Výsledky)		Závod	Alain Prost	McLaren-TAG MP4/2
			Kolo	Ayrton Senna	Toleman-Hart TG184
			Pole	Alain Prost	McLaren-TAG MP4/2
7. GP 17. červen	Kanada Circuit Gilles Villeneuve (Výsledky)		Závod	Nelson Piquet	Brabham-BMW BT53
			Kolo	Nelson Piquet	Brabham-BMW BT53
			Pole	Nelson Piquet	Brabham-BMW BT53
8. GP 24. červen	Detroit Detroit (Výsledky)		Závod	Nelson Piquet	Brabham-BMW BT53
			Kolo	Derek Warwick	Renault RE50
			Pole	Nelson Piquet	Brabham-BMW BT53
9. GP 8. červenec	Dallas Dallas (Výsledky)		Závod	Keke Rosberg	Renault RE40
			Kolo	Niki Lauda	McLaren-TAG MP4/2
			Pole	Nigel Mansell	Lotus-Renault 95T
10. GP 22. červenec	Velká Británie Brands Hatch (Výsledky)		Závod	René Arnoux	Ferrari 126C4
			Kolo	René Arnoux	Ferrari 126C4
			Pole	Patrick Tambay	Renault RE50
11. GP 5. srpen	Německo Hockenheimring (Výsledky)		Závod	Alain Prost	McLaren-TAG MP4/2
			Kolo	Alain Prost	McLaren-TAG MP4/2
			Pole	Alain Prost	McLaren-TAG MP4/2
12. GP 19. srpen	Rakousko Osterreichring (Výsledky)		Závod	Niki Lauda	McLaren-TAG MP4/2	Niki Lauda
			Kolo	Niki Lauda	McLaren-TAG MP4/2
			Pole	Nelson Piquet	Brabham-BMW BT53
13. GP 26. srpen	Nizozemsko Zandvoort (Výsledky)		Závod	Alain Prost	McLaren-TAG MP4/2
			Kolo	René Arnoux	Ferrari 126C4
			Pole	Alain Prost	McLaren-TAG MP4/2
14. GP 9. září	Itálie Monza (Výsledky)		Závod	Niki Lauda	McLaren-TAG MP4/2
			Kolo	Niki Lauda	McLaren-TAG MP4/2
			Pole	Nelson Piquet	Brabham-BMW BT53
15. GP 7. říjen	Evropa Nürburgring (Výsledky)		Závod	Alain Prost	McLaren-TAG MP4/2
			Kolo	Michele Alboreto	Brabham-BMW BT52
			Pole	Nelson Piquet	Brabham-BMW BT53
16. GP 21. říjen	Portugalsko Estoril (Výsledky)		Závod	Alain Prost	McLaren-TAG MP4/2
			Kolo	Niki Lauda	McLaren-TAG MP4/2
			Pole	Nelson Piquet	Brabham-BMW BT53

Brazílie

Související informace naleznete také v článku Grand Prix Brazílie 1984.

První pole position sezóny a druhé ve své kariéře získal talentovaný Říman Elio de Angelis na voze Lotus. Start se ale nejlépe povedl jeho krajanovi Michele Alboretovi, který se tak ujal vedení, zatímco Lauda a Warwick mírně kolidovali a Nelson Piquet měl problém s motorem. Již se zdálo že Michele Alboreto jedoucí v čele rozhodl o závodě, když z jeho vozu unikla brzdová kapalina a v 11. kole tak přišel o vedení a ve 14. odstoupil definitivně. Vedení převzal Niki Lauda a Nelson Piquet prokázal, že jeho Brabham je nejrychlejším monopostem v poli, když se probojoval na 7. pozici. Také Laudovi nebylo dáno, aby viděl šachovnicový praporek - ve 38. kole ho zradila elektronika. Na čele se mihl Prost, ale vzápětí pozici přenechal Warwickovi, protože musel zamířit do boxu. Deset kol před cílem zradila technika i Warwicka a tak se do čela vrátil Prost a vedení udržel až do cíle. Jako další projeli cílem Rosberg (Williams-Honda), De Angelis, Cheever (Alfa Romeo), Brundle (Tyrrell-Ford) a Tambay (Renault ).

Jihoafrická republika

Související informace naleznete také v článku Grand Prix Jihoafrické republiky 1984.

Nelson Piquet získal první pole position v sezóně a patřil mezi nejrychlejší v celém závodním víkendu, do doby než jeho motor během závodu explodoval. Do čela se tak dostal Niki Lauda a vedení si udržel až do cíle. Jeho týmový kolega Alain Prost startoval z boxu v náhradním voze a skvělou stíhací jízdou si vybojoval druhé místo. Zbytek světa jen přihlížel a na třetím místě dokončivší Warwick ztrácel již celé kolo. Riccardo Patrese s Alfou Romeo dojel čtvrtý, Andrea de Cesaris na Ligieru pátý a šestým místem poprvé v kariéře bodoval i Ayrton Senna.

Belgie

Související informace naleznete také v článku Grand Prix Belgie 1984.

Poslední rok, kdy se Velká cena Belgie pořádala na okruhu Zolder a od příštího roku se vrátila zpět na legendární okruh Spa-Francorchamps. Překvapivým vítězem se stal Ital Michele Alboreto, poté, co v kvalifikaci získal pole position o 0,5 sekundy před druhým jezdcem, kterým byl jeho týmový kolega René Arnoux. Alboreto následně dominoval celý závod, vedl každé kolo a získal jedinou výhru pro Ferrari v této sezóně. Druhý skončil Derek Warwick, třetí René Arnoux, čtvrtý Keke Rosberg, pátý Elio de Angelis a poslední bod Ayrton Senna.

San Marino

Související informace naleznete také v článku Grand Prix San Marina 1984.

Nelson Piquet rozdílem jedné desetiny získal pole position před Alainem Prostem, avšak při startu závodu o vedení přišel a od té chvíle Prost vedl závod až do konce. Z 26 jezdců, kteří do závodu odstartovali, jich dokončilo pouze 9. Zbytek bodovaných pozic doplnili René Arnoux, Elio de Angelis, Derek Warwick, Thierry Boutsen a Andrea de Cesaris.

Francie

Související informace naleznete také v článku Grand Prix Francie 1984.

Okruh Dijon-Prenois oslavil milník pro Formuli 1, která tímto pořádala už sedmdesátou Velkou cenu Francie. Patrick Tambay získal pole position před Eliem de Angelisem rozdílem desetiny. Přestože se Niki Lauda kvalifikoval až osmý, zvládl v závodě vyšplhat vzhůru a ve 41. kole předjel jezdce Renaultu, který vedl od začátku. V 55. kole předjel Tambay zpět Laudu, ale 7 kol později si pozice znovu vyměnili a Lauda už vedení udržel až do konce. Třetí schod na pódiu doplnil Nigel Mansell. Čtvrtý dojel Arnoux, pátý de Angelis a jeden bod získal Keke Rosberg. Alain Prost dojel na sedmém místě bez bodu, což se stalo jedním z klíčových momentů celého šampionátu.

Monaco

Alain Prost těsným rozdílem získal pole position před Nigelem Mansellem. Před začátkem závodu začalo silně pršet, a proto byl závod o 45 minut odložen, což ale nijak nepomohlo a tak se stejně startovalo za mokra. Prost a Mansell s přehledem vedli od startu, zatím co se oba jezdci Renaultu navzájem vyřadili v první zatáčce. V 11. kole Mansell předjel Prosta, ale hned pár kol poté skončil v bariéře. Niki Lauda předjel obě Ferrari, ale rychlý Ayrton Senna ho v rozmezí pár kol dohnal a předjel. Kolem 30. kole se počasí začalo zhoršovat a donutilo maršály závod předčasně ukončit ve 31. kole. Prost zvítězil, druhý byl Senna, třetí Arnoux, čtvrtý Rosberg, pátý Elio de Angelis a šestý Michele Alboreto.

Kanada

Související informace naleznete také v článku Grand Prix Kanady 1984.

Nelson Piquet získal pole position s náskokem sedmi desetin, před druhým Alainem Prostem a po celý závod si první místo udržel. Nejblíže mu byl v cíli Niki Lauda, který strácel 2,6 sekundy. Zbytek pole byl daleko za nimi. Třetí Prost ztrácel téměr minutu a půl, čtvrtý de Angelis byl předjet o kolo a pátý Arnoux a šestý Mansell od 2.

USA (Detroit)

Stejně jako v Kanadě, byl Nelson Piquet velmi dominantní a potom co v kvalifikaci porazil Prosta o 6 desetin sekundy, vedl každě kolo závodu a vyhrál podruhé (a naposledy) v této sezóně. Závod byl značně ovlivněn poškozením a diskvalifikacemi, když z 26 jezdcu, kteří odstartovali dojelo pouze 5. Piqueta na pódiu doplnil Elio de Angelis a Teo Fabi. Na čtvrtém místě dojel Prost a poslední Jacques Laffite.

USA (Dallas)

Závod v Texasu se pořádal na okruhu State Fair Park a zvýraznil nedostatky Formule 1 v 80. letech (mnoho nehod, špatně připravený okruh a nedostatek financí) a z toho důvodu už se v kalendáři vícekrát neobjevil. V kvalifikaci rozdělené na 2 části zvítězil Nigel Mansell, který následně vedl závod až do 36. kola ve kterém ho předjel Keke Rosberg. V rozmezí 49. a 56. kola vedl závod Alain Prost, ale potom co trefil bariéru a nemohl dokončit ho Rosberg znovu předjel a vyhrál závod. Závod celkem dokončilo pouze 8 jezdců. Druhý dojel René Arnoux, třetí Elio de Angelis, čtvrtý Jacques Laffite, pátý Piercarlo Ghinzani a na šestém místě Nigel Mansell.

Velká Británie

Související informace naleznete také v článku Grand Prix Velké Británie 1984.

Po třech závodech v Severní Americe se Formule 1 vrátila zpět do Evropy a jelo se na okruhu Brands Hatch. Nelson Piquet získal pole position a první pozici udržel až do 12. kola když ho předjel Alain Prost, který ale z důvodu problému s převodovkou nedokončil a dal tak možnost Laudovi, který vyhrál, možnost téměř bodově se dotáhnout na svého francouzského kolegu. Druhý dokončil Derek Warwick, třetí Ayrton Senna a na zbytku bodovaných pozic se umístili Elio de Angelis, Michele Alboreto a René Arnoux.

Německo

Související informace naleznete také v článku Grand Prix Německa 1984.

Hockenheimring hostil Velkou cenu Německa v sezóně 1984. V kvalifikaci byl nejrychlejší Alain Prost, ale rozdílem pouhých 5 setin sekundy před Eliem de Angelisem, zatím co zbytek jezdců se kvalifikovali v rozmezí až několika sekund. Při startu de Angelis odstartoval lépe a vedl až do 8. kola ve kterém ho předjel Nelson Piquet a jeho poté ve 22. kole předjel Alain Prost a vyhrál. Druhý skončil Niki Lauda, třetí Deker Warwick, čtvrtý Nigel Mansell, pátý Patrick Tambay a šestý René Arnoux.

Rakousko

Související informace naleznete také v článku Grand Prix Rakouska 1984.

Velká cena Rakouska se stala klíčovým závodem sezóny, přestože Nelson Piquet získal pole position o 3 setiny před Prostem, tak právě Francouz nedokončil a Niki Lauda vyhrál a v šampionátu Prosta předběhl. Za druhým Piquetem dojel Alboreto, čtvrtý Fabi, pátý Boutsen a šestý Surer.

Nizozemsko

Související informace naleznete také v článku Grand Prix Nizozemska 1984.

Kvalifikaci na okruhu Zandvoort vyhrál Alain Prost před Nelsonem Piquetem rozdílem 3 desetin, ale Brazilec lépe odstartoval v závodě a vedl prvních 10 kol, poté ho Prost předjel zpátky a připsal si důležitou výhru, jenže Niki Lauda dojel druhý a v šampionátu stále vedl o půl bodu. Třetí dojel Mansell, čtvrtý de Angelis, pátý Fabi a šestý Tambay.

Itálie

Související informace naleznete také v článku Grand Prix Itálie 1984.

Další důležitý závod který Alain Prost nedokončil, zatím co Niki Lauda vyhrál. Nelson Piquet znovu vyhrál kvalifikaci a Alain Prost byl za ním druhý. Prostův motor na začátku 4. kola vypověděl službu a tak mohl Nelson Piquet pokračovat směrem k vítězství až do 16. kola kdy jeho motor potkal stejný osud jako Prostův. Od 16. kola až do 43. vedl závod Tambay, kterého několik kol před koncem předjel Niki Lauda a zajistil si 9.5 bodové vedení šampionátu před Prostem. Druhý dokončil Alboreto, třetí Patrese a čtvrtý Johansson. Pátý Gartner a šestý Berger, nedostali body, protože jejich týmy zaplatili pouze 1 vstupeknu na závod.

Evropa (Německo)

Související informace naleznete také v článku Grand Prix Evropy 1984.

Druhý závod v Německu, byl tentokrát na Nurburgringu. Nelson Piquet získal pole position, před Alainem Prostem, ale hned na startu ho Francouz předjel a až do konce vedl závod a zvítězil s náskokem 23 sekund. Druhý nakonec dojel Alboreto a Piquet až třetí, Niki Lauda dojel čtvrtý, Arnoux pátý a šestý Patrese.

Portugalsko

Související informace naleznete také v článku Grand Prix Portugalska 1984.

Poslední závod sezóny, který rozhodl kdo z dvojice Alain Prost; Niki Lauda, vyhraje jezdecký šampionát. V kvalifikaci získal 9. pole position Nelson Piquet, ale již tradičně ji v závodě ztratil na úkor Keke Rosberga, který nevedl závod o mnoho déle a už v devátém kole vedl závod Alain Prost. Francouz si dojel pro pohodlné první místo, ale Lauda se dokázal probojovat skrz pole a vyšplhal až na druhou příčku, která mu jen tak tak stačila na zisk titulu. Jedná se o rekordně nízký rozestup mezi prvními dvěma jezdci, kde Prosta dělil od tituli pouhý půl bod. Na třetím místě dojel Ayrton Senna, čtvrtý Michele Alboreto, pátý Elio de Angelis a na poslední bodované příčce se umístil Nelson Piquet.

Konečné hodnocení

Piloti

* Pilot BRA RSA BEL SMR FRA MON CAN USE USA GBR GER AUT NED ITA EUR POR Body 1 Niki Lauda Ret 1 Ret Ret 1 Ret 2 Ret Ret 1 2 1 2 1 4 2 72 2 Alain Prost 1 2 Ret 1 7 1 3 4 Ret Ret 1 Ret 1 Ret 1 1 71.5 3 Elio de Angelis 3 7 5 3 5 5 4 2 3 4 Ret Ret 4 Ret Ret 5 34 4 Michele Alboreto Ret 11 1 Ret Ret 6 Ret Ret Ret 5 Ret 3 Ret 2 2 4 30.5 5 Nelson Piquet Ret Ret 9 Ret Ret Ret 1 1 Ret 7 Ret 2 Ret Ret 3 6 29 6 René Arnoux Ret Ret 3 2 4 3 5 Ret 2 6 6 7 11 Ret 5 9 27 7 Derek Warwick Ret 3 2 4 Ret Ret Ret Ret Ret 2 3 Ret Ret Ret 11 Ret 23 8 Keke Rosberg 2 Ret 4 Ret 6 4 Ret Ret 1 Ret Ret Ret 8 Ret Ret Ret 20.5 9 Ayrton Senna Ret 6 6 DNQ Ret 2 7 Ret Ret 3 Ret Ret Ret Ret 3 13 10 Nigel Mansell Ret Ret Ret Ret 3 Ret 6 Ret 6 Ret 4 Ret 3 Ret Ret Ret 13 11 Patrick Tambay 5 Ret 7 Ret 2 Ret Ret Ret 8 5 Ret 6 Ret Ret 7 11 12 Teo Fabi Ret Ret Ret Ret 9 3 Ret Ret 4 5 Ret Ret 9 13 Riccardo Patrese Ret 4 Ret Ret Ret Ret Ret Ret Ret 12 Ret 10 Ret 3 6 8 8 14 Jacques Laffite Ret Ret Ret Ret 8 8 Ret 5 4 Ret Ret Ret Ret Ret Ret 14 5 15 Thierry Boutsen 6 12 Ret 5 11 DNQ Ret Ret Ret Ret Ret 5 Ret 10 9 Ret 5 16 Eddie Cheever 4 Ret Ret 7 Ret DNQ 11 Ret Ret Ret Ret Ret 13 9 Ret 17 3 17 Stefan Johansson DSQ DSQ DNQ DSQ 4 Ret 11 3 18 Andrea de Cesaris Ret 5 Ret 6 10 Ret Ret Ret Ret 10 7 Ret Ret Ret 7 12 3 19 Piercarlo Ghinzani Ret WD Ret DNQ 12 7 Ret Ret 5 9 Ret Ret Ret 7 Ret Ret 2 20 Marc Surer 7 9 8 Ret Ret DNQ Ret Ret Ret 11 Ret 6 Ret Ret Ret Ret 1 21 Jo Gartner Ret Ret Ret Ret 12 5 Ret 16 0 22 Gerhard Berger 12 6 Ret 13 0 23 François Hesnault Ret 10 Ret Ret Ret Ret Ret Ret Ret 8 8 7 Ret 10 Ret 0 24 Corrado Fabi Ret Ret 7 0 25 Mauro Baldi Ret 8 Ret 8 Ret DNQ 8 15 0 26 Manfred Winkelhock DSQ Ret Ret Ret Ret Ret 8 Ret 8 Ret Ret Ret DNS 10 0 27 Jonathan Palmer 8 Ret 10 9 13 DNQ Ret Ret Ret Ret 9 9 Ret Ret Ret 0 28 Huub Rothengatter NC DNQ Ret NC 9 NC Ret 8 0 29 Johnny Cecotto Ret Ret Ret NC Ret Ret 9 Ret Ret DNQ 0 30 Philippe Alliot Ret Ret DNQ Ret Ret DNQ 10 Ret Ret Ret 11 10 Ret Ret Ret 0 — Stefan Bellof DSQ Ret DSQ DSQ DSQ DSQ DSQ DSQ Ret DSQ DSQ DSQ 0 — Martin Brundle DSQ Ret DSQ DSQ DSQ DNQ DSQ DSQ DNQ 0 — Mike Thackwell Ret DNQ 0 — Philippe Streiff Ret 0 — Pierluigi Martini DNQ 0 * Pilot BRA RSA BEL SMR FRA MON CAN USE USA GBR GER AUT NED ITA EUR POR Body

Legenda k tabulce Barva Výsledek Zlatá Vítěz Stříbrná 2. místo Bronzová 3. místo Zelená Bodované umístění Modrá Nebodované umístění Dokončil neklasifikován (NC) Fialová Odstoupil (Ret) Červená Nekvalifikoval se (DNQ) Nepředkvalifikoval se (DNPQ) Černá Diskvalifikován (DSQ) Bílá Nestartoval (DNS) Závod zrušen (C) Světle modrá Pouze trénoval (PO) Páteční testovací jezdec (TD) Bez barvy Netrénoval (DNP) Vyřazen (EX) Nepřijel (DNA) Odvolal účast (WD) Nezúčastnil se (prázdné) Označení Význam Tučnost Pole position Kurzíva Nejrychlejší kolo † Jezdec nedojel do cíle, ale byl klasifikován, protože odjel více než 90 % délky závodu. ‡ Byl udělován poloviční počet bodů, protože bylo odjeto méně než 75 % délky závodu. Horní index Umístění bodujících jezdců ve sprintu

*	Jezdec	Body	Vítězství	Podium	Pole
1	Niki Lauda	72	5	9
2	Alain Prost	71.5	7	9	3
3	Elio de Angelis	34		4	1
4	Michele Alboreto	30.5	1	4	1
5	Nelson Piquet	29	2	4	9
6	René Arnoux	27		4
7	Derek Warwick	23		4
8	Keke Rosberg	20.5	1	2
9	Ayrton Senna	13		3
10	Nigel Mansell	13		2	1
11	Patrick Tambay	11		1	1
12	Teo Fabi	9		1
13	Riccardo Patrese	8		1
14	Jacques Laffite	5
15	Thierry Boutsen	5
16	Eddie Cheever	3
17	Stefan Johansson	3
18	Andrea de Cesaris	3
19	Piercarlo Ghinzani	2
20	Marc Surer	1
21	Jo Gartner	0
22	Gerhard Berger	0
23	Francois Hesnault	0
24	Corrado Fabi	0
25	Mauro Baldi	0
26	Manfred Winkelhock	0
27	Jonathan Palmer	0
28	Huub Rothengatter	0
29	Johnny Cecotto	0
30	Philippe Alliot	0
—	Stefan Bellof	0
—	Martin Brundle	0
—	Mike Thackwell	0
—	Philippe Streiff	0

Týmy

*	Tým	Šasi	Motor	Pneu	Body	Vítězství	Podium	Pole
1	McLaren-TAG	MP4/2	TAG Porsche P01	Michelin	143.5	12	18	3
2	Ferrari	126C4	Ferrari 031	G	57.5	1	8	1
3	Lotus-Renault	95T	Renault EF4B	G	47		6	2
4	Brabham-BMW	BT53	BMW M12/13	Michelin	38	2	5	9
5	Renault	RE50	Renault EF4	Michelin	34		5	1
6	Williams-Honda	FW09 FW09B	Honda RA163E	G	25.5	1	2
7	Toleman-Hart	TG183B TG184	Hart 415T	PirelliMichelin	16		3
8	Alfa Romeo	184T	Alfa Romeo 890T	G	11		1
9	Arrows-BMW	A7	BMW M12/13	G	3
10	Ligier-Renault	JS23 JS23B	Renault EF4	Michelin	3
11	Arrows-Ford	A6	Ford Cosworth DFV	G	3
12	Osella-Alfa Romeo	FA1E FA1F	Alfa Romeo 890T	Pirelli	2
13	Spirit-Hart	101 101B	Hart 415T	Pirelli
14	Spirit-Ford	101C	Ford Cosworth DFV	Pirelli
15	ATS-BMW	D7	BMW M12/13	Pirelli
16	RAM-Hart	01 02	Hart 415T	Pirelli
DSQ	Tyrrell-Ford	012	Ford Cosworth DFY	G

Související články

• Historie Formule 1

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Formule 1 v roce 1984 na Wikimedia Commons

Autoritní data	GND: 2081601-7 VIAF: 143746793

Portály: Formule 1