Formule 1 v roce 1957

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Sezóna 1957 mistrovství světa vozů Formule 1
Předchozí: 1956
Další: 1958
Mistr světa - Juan Manuel Fangio
Mistr světa - Juan Manuel Fangio
Obecné informace
Pořadí sezóny: 8
Počet týmů:
Počet pilotů: 22
Počet závodů: 8
Výsledky
Pohár jezdců: Argentina Juan Manuel Fangio (Maserati)

2. Spojené království Stirling Moss (Vanwall)
3. Itálie Luigi Musso (Ferrari)

Pohár konstruktérů: neznámá vlajka nebyl

Sezóna Formule 1 v roce 1957 byla 8. mistrovstvím světa pořádaným FIA. Od 13. ledna 1957 do 8. září 1957 bylo její součástí 8 závodů. Mistrem světa se popáté stal Juan Manuel Fangio.

Velké ceny[editovat | editovat zdroj]

Datum Grand Prix Náhled Akce Jezdec Vůz Stav MS
1. GP

13. leden

Argentina Argentina

Autódromo Oscar y Juan Gálvez

(Výsledky)

Autódromo Oscar Alfredo Gálvez.png Závod Argentina Juan Manuel Fangio Maserati 250F Argentina Juan Manuel Fangio
Kolo Spojené království Stirling Moss Vanwall VW 5
Pole Spojené království Stirling Moss Vanwall VW 5
2. GP

19. květen

Monako Monako

Circuit de Monaco

(Výsledky)

Monte Carlo Formula 1 track map.svg Závod Argentina Juan Manuel Fangio Maserati 250F
Kolo Argentina Juan Manuel Fangio Maserati 250F
Pole Argentina Juan Manuel Fangio Maserati 250F
3. GP

30. května

USA Indy 500

Indianapolis

(Výsledky)

Indianapolis Motor Speedway.png Závod USA Sam Hanks Epperly-Offenhauser
Kolo USA Jim Rathmann Epperly-Offenhauser
Pole USA Pat O'Connor Kurtis Kraft-Offenhauser
4. GP

7. červen

Francie Francie

Rouen-les-Essarst

(Výsledky)

Rouen track layout 1955-1971.gif Závod Argentina Juan Manuel Fangio Maserati 250F
Kolo Itálie Luigi Musso Lancia-Ferrari D50
Pole Argentina Juan Manuel Fangio Maserati 250F
5. GP

20. červen

Spojené království Velká Británie

Aintree

(Výsledky)

Circuit Aintree.svg Závod Spojené království Stirling Moss

Spojené království Tony Brooks

Vanwall VW 5
Kolo Spojené království Stirling Moss Vanwall VW 5
Pole Spojené království Stirling Moss Vanwall VW 5
6. GP

4. srpen

Německo Německo

Nürburgring

(Výsledky)

Circuit Nürburgring-2013.svg Závod Argentina Juan Manuel Fangio Maserati 250F
Kolo Argentina Juan Manuel Fangio Maserati 250F
Pole Argentina Juan Manuel Fangio Maserati 250F
7. GP

18. srpen

Itálie Itálie

Pescara

(Výsledky)

Circuit Pescara.svg Závod Spojené království Stirling Moss Vanwall VW 5
Kolo Spojené království Stirling Moss Vanwall VW 5
Pole Argentina Juan Manuel Fangio Maserati 250F
8. GP

8. září

Itálie Itálie

Monza

(Výsledky)

Monza track map.svg Závod Spojené království Stirling Moss Vanwall VW 5
Kolo Spojené království Tony Brooks Vanwall VW 5
Pole Spojené království Stuart Lewis-Evans Vanwall VW 5

Shrnutí sezóny[editovat | editovat zdroj]

Fangio se rozhodl znovu vyměnit týmy a připojil se k znovu k Maserati. Rozhodnutí přejít se ukázalo být mistrovským tahem, protože Ferrariho sestava Peter Collins, Eugenio Castellotti a vracející se Mike Hawthorn nedokázali vyhrát jediný závod. Castellotti a Alfonso de Portago během sezóny zemřeli (ne z důvodu havárie ve Formuli 1), což pro Ferrari znamenalo opravdu katastrofální rok.

Muž, kterého Fangio nahradil v Maserati, Stirling Moss, se přestěhoval do Vanwallu, týmu, který začíná plnit snaplňovat svůj potenciál.[ujasnit] Dvojice Fangio a Moss vyhrála všechny mistrovské závody v sezóně s výjimkou Indianapolis 500. Fangiova jízda na Nürburgringu, kde předjel Collinse a Hawthorna v předposledním kole poté, co ho zastávka v boxech posunula téměř minutu zpět, je považován za obzvláště pozoruhodný jezdecký výkon.

Byl to poslední rok, kdy se udělovaly body za sdílené vozy.

Argentina[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Grand Prix Argentiny 1957.

Striling Moss v argentinském hlavním městě získal pole positon, ale hned z kraje startu si poškodil plynový mechanismus a musel do boxů. Ve vedení závodu se vystřídalo mnoho jezdců, ale nakonec to byl domácí hrdina Fangio, kdo projel cílem jako první a vyhrál svou 4. Velkou cenu Argentiny.

Argentina '57 by byla poslední Velkou cenou Castellottiho. Byl zabit při testování Ferrari na letišti v Modeně.

Monako[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Grand Prix Monaka 1957.

Čtyři měsíce po argentinské Grand Prix a řadě nemistrovských závodů se týmy shromáždily v Monaku pro druhé mistrovské kolo sezóny. Moss se přidal k Vanwallu z Maserati a řídil auto navržené Colinem Chapmanem a financované Tonym Vandervellem, bohatým britským průmyslníkem, takže Fangio zůstal nesporným vedoucím týmu Maserati. Fangio získal pole position, ale Moss se ujal vedení v první zatáčce s Fangiem za zády a ve druhém kole se před argentinského jezdce dostal dostal i Collins. Moss vyjel z trati a havaroval v šikaně ve 4. kole a Collins ve snaze vyhnout se nehodě, narazil do kamenné zdi. Fangio se dokázal bez problémů dostat skrz, ale Tony Brooks musel prudce zabrzdil, což vedlo k tomu že do něj zezadu vrazil Hawthorn. Pouze Brooks byl schopen dále pokračovat. Von Trips byl třetí s Menditeguyem čtvrtým a Schell pátým. Menditeguy musel po nárazu do krajnice brzy zastavit kvůli novým pneumatikám, takže se Schell posunul na čtvrté místo, dokud se nerozbilo zavěšení jeho kol. Po řadě odstoupení se na pódiové příčky dostal Australan Jack Brabham, ale kvůli poruše palivového čerpadla nakonec musel auto na cíl dotlačit. Byl klasifikován na šestém místě a Fangio opět vyhrál před Brooksem a Mastenem Gregorym v Maserati.

Indianapolis 500[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku 500 mil Indianapolis 1957.

Americký závod v Indianapolisu vyhrál Sam Hanks, který v průběhu závodu vedl 130 kol z celkových 200.

Francie[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Grand Prix Francie 1957.

Velká cena Belgie a Nizozemska, která byla naplánována na 2. a 16. června, byla zrušena kvůli sporům o peníze zasažené suezskou krizí v Egyptě. Výsledkem byla šestitýdenní přestávka mezi Monakem a francouzskou GP, která se měla konat na veřejném silničním okruhu Rouen-Les-Essarts v severní Francii.

V kvalifikaci byl Fangio nejrychlejší s Behrou a Mussem po boku v první řadě. Na začátku šel Behra do vedení, ale Musso ho brzy předjel. Fangio je následoval na třetím místě s blížícím se Collinsem a Schellem. Ve druhém kole se Fangio propracoval kolem Behry a ve čtvrtém se dostal do vedení před Mussa. Collins se dostal kolem Behry a pořadí zůstalo vpředu beze změny až do cíle. Pro Fangia to byla 3. výhra v sezoně.

Velká Británie[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Grand Prix Velké Británie 1957.

Velká cena Velké Británie se jela na okruhu Aintree v Liverpoolu a znova nahradila Silverstone. Okruh Aintree se nacházel uprostřed dostihové tratě, kde se konal slavný Grand National. Oba jezdci Vanwallu zmeškali Velkou cenu Francie a byli zpět v akci pro svůj domácí závod. Měl to být přelomový závod britského motoristického sportu. Na začátku závodu Behra vyrazil do vedení s Mossem za zády a byl to Angličan, který na konci kola převzal vedení, k radosti domácích fanoušků. Moss si dokázal vybudovat náskok, ale pak auto začalo zadrhávat a musel zajet do boxů. Behra se ujal vedení s Brooksem na druhém místě, ale druhý řidič Vanwallu byl brzy povolán do boxů, aby dal své auto Mossovi, který se znovu připojil do závodu na deváté pozici. Pole bylo ztenčeno řadou mechanických poruch včetně Fangia a Collinse.Vše se změnilo v 69. kole, když Behrova spojka explodovala. Hawthorn přejel část trosek, ale utrpěl defekt. Lewis-Evans se ujal vedení, ale téměř okamžitě ho předjel Moss. Sen o Vanwallu na 1. a 2. místě se rozplynul, poté, co která ho posunula na sedmé místo. Moss závod vyhrál a zapsal tak první vítězství britského auta ve Formuli 1. Musso byl druhý a Hawthorn třetí.

Německo[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Grand Prix Německa 1957.

Pole position získal Fangio před Hawthornem, Behrou a Collinsem. Na začátku se Hawthorn a Collins pustili do boje o vedení s Fangiem a Behrou. Pomalá zastávka v boxech Fangia v polovině závodu trvající 1 minutu a 18 sekund (původně to mělo být 30 sekund) posunula Fangia o celou minutu zpět za 2 Lancie, ale rychle se hnal kupředu, 10krát překonal nejrychlejší kolo a nakonec předjel prvně Collinse a pak Hawthorna v předposledním kole. Fangio tím vyhrál závod a svůj pátý titul mistra světa.

Pescara[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Grand Prix Pescary 1957.

Nejrychlejší čas v kvalifikaci zajel Fangio v Maserati a ve Vanwallu skončil druhý Stirling Moss. Musso byl třetí. Ve druhém kole se Moss ujal vedení před Mussem. Závodní pole se rychle ztenčilo, protože horké teploty si vybraly svou daň. Závod dokončilo pouze 7 jezdců. Vítězem se stal Stirling Moss. Bylo to naposledy kdy Formule 1 jela v Pescaře.

Itálie[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Grand Prix Itálie 1957.

Velká cena Itálie v Monze se letos jela pouze na silničním okruhu bez špatně postaveného betonového klopeného oválu, protože předloni to italským konstruktérům způsobilo problémy. Použitá trať byla velmi podobná dnešní Monze, i když bez šikan. Ferrari se po bojkotu Pescary vrátilo do akce pro nejdůležitější italský závod, a tak šlo o trojitý boj mezi Lancií-Ferrari, Maserati a Vanwallem. Britská auta byla silná, přičemž pole position měla Stuart Lewis-Evans, vedle něj Stirling Moss a Tony Brooks.

V závodě zvítězil Stirling Moss, druhý Juan Manuel Fangio a třetí Wolfgang von Trips, pro kterého to bylo první kariérní pódium.

Týmy a jezdci[editovat | editovat zdroj]

Vůz Motor Typ Motor Pneumatiky Pilot Závody
Itálie Officine Alfieri Maserati Maserati 250F Maserati 250F1 2.5 L6

Maserati 250F1 2.5 V12

Pirelli Argentina Juan Manuel Fangio 1–2, 4–8
Spojené království Stirling Moss 1
Francie Jean Behra 1, 4–8
Argentina Carlos Menditeguy 1–2, 4–5
Itálie Giorgio Scarlatti 2, 6–8
USA Harry Schell 2, 4–8
Západní Německo Hans Herrmann 2
Itálie Scuderia Ferrari Ferrari 801 Ferrari DS50 2.5 V8 Pirelli Spojené království Peter Collins 1–2, 4–6, 8
Itálie Luigi Musso 1, 4–8
Itálie Eugenio Castellotti 1
Spojené království Mike Hawthorn 1–2, 4–6, 8
Západní Německo Wolfgang von Trips 1–2, 8
Itálie Cesare Perdisa 1
Španělsko Alfonso de Portago 1
Argentina José Froilán González 1
Francie Maurice Trintignant 2, 4–5
Itálie Scuderia Centro Sud Maserati 250F Maserati 250F1 2.5 L6 Pirelli USA Harry Schell 1
Švédsko Jo Bonnier 1, 7–8
USA Masten Gregory 2, 6–8
Francie André Simon 2
Západní Německo Hans Herrmann 6
Ferrari 500 Ferrari 625 2.5 L4 Argentina Alejandro de Tomaso 1
Itálie Luigi Piotti Maserati 250F Maserati 250F1 2.5 L6 Itálie Luigi Piotti 1–2, 7–8
Spojené království Owen Racing Organisation BRM P25 BRM P25 2.5 L4 Dunlop Spojené království Ron Flockhart 2, 4
Spojené království Roy Salvadori 2
USA Herbert MacKay-Fraser 4
Spojené království Jack Fairman 5
Spojené království Les Leston 5
Spojené království Connaught Engineering Connaught-Alta B Alta GP 2.5 L4 Dunlop Spojené království Stuart Lewis-Evans 2
Spojené království Ivor Bueb 2
Spojené království Cooper Car Company Cooper-Climax T43 Climax FPF 1.5 L4 Avon

Dunlop

Austrálie Jack Brabham 2, 4, 7
Spojené království Les Leston 2
Spojené království Mike MacDowel 4
Spojené království Roy Salvadori 5, 7
T43 Climax FPF 1.5 L4 Dunlop Spojené království Roy Salvadori 6
Spojené království Vandervell Products Vanwall VW 5 Vanwall 254 2.5 L4 Pirelli Spojené království Stirling Moss 2, 5–8
Spojené království Tony Brooks 2, 5–8
Spojené království Stuart Lewis-Evans 4–8
Spojené království Roy Salvadori 4
Spojené království H.H. Gould Maserati 250F Maserati 250F1 2.5 L6 Dunlop Spojené království Horace Gould 2, 4–8
Švédsko Jo Bonnier Maserati 250F Maserati 250F1 2.5 L6 Pirelli Švédsko Jo Bonnier 5
Spojené království Gilby Engineering Maserati 250F Maserati 250F1 2.5 L6 Dunlop Spojené království Ivor Bueb 5
Spojené království R.R.C. Walker Racing Team Cooper-Climax T43 Climax FPF 1.5 L4 Dunlop Austrálie Jack Brabham 5
T43 Climax FPF 1.5 L4 Dunlop Austrálie Jack Brabham 6
Spojené království Bob Gerard Cooper-Bristol T44 Bristol BS2 2.2 L6 Dunlop Spojené království Bob Gerard 5
Spojené království Bruce Halford Maserati 250F Maserati 250F1 2.5 L6 Dunlop Spojené království Bruce Halford 6–8
Západní Německo Dr Ing F. Porsche KG Porsche RS550 Porsche 547/3 1.5 F4 ? Itálie Umberto Maglioli 6
Západní Německo Edgar Barth 6
Spojené království Ridgeway Management Cooper-Climax T43

T41

Climax FPF 1.5 L4 Dunlop Spojené království Tony Marsh 6
Austrálie Paul England 6
Nizozemsko Ecurie Maarsbergen Porsche RS550 Porsche 547/3 1.5 F4 Dunlop Nizozemsko Carel Godin de Beaufort 6
Spojené království J.B. Naylor Cooper-Climax T43 Climax FPF 1.5 L4 Dunlop Spojené království Brian Naylor 6
Spojené království Dick Gibson Cooper-Climax T43 Climax FPF 1.5 L4 Dunlop Spojené království Dick Gibson 6
Španělsko Francesco Godia Sales Maserati 250F Maserati 250F1 2.5 L6 Pirelli Španělsko Paco Godia 6–8
Švýcarsko Ottorino Volonterio Maserati 250F Maserati 250F1 2.5 L6 Pirelli Švýcarsko Ottorino Volonterio 8
Francie André Simon 8

Výše uvedený seznam nezahrnuje týmy a jezdce z Indianapolis 500 1957.

Konečné hodnocení Mistrovství Světa[editovat | editovat zdroj]

Prvních pět závodníkům bylo v každém závodě uděleny mistrovské body v rozmezí 8–6–4–3–2, přičemž další bod byl přidělen jezdci, který zajel nejrychlejší kolo závodu. Body za sdílené vozy byly rozděleny rovnoměrně mezi řidiče, bez ohledu na to, kdo odjel více kol. Byly započítány pouze výsledky nejlepších pěti závodů.

* Pilot ARGArgentina MONMonako 500USA FRAFrancie GBRSpojené království GERZápadní Německo PESItálie ITAItálie body
1 Argentina Juan Manuel Fangio 1 1 1 Ret 1 2 (2) 40 (46)
2 Spojené království Stirling Moss 8 Ret 1† / Ret† 5 1 1 25
3 Itálie Luigi Musso Ret 2 2 4 Ret 8 16
4 Spojené království Mike Hawthorn Ret Ret† / Ret 4 3 2 6 13
5 Spojené království Tony Brooks 2 1† / Ret† 9 Ret 7 11
6 USA Masten Gregory 3 8 4 4 10
7 USA Harry Schell 4 Ret† / Ret 5 Ret 7 3 5† / Ret 10
8 USA Sam Hanks 1 8
9 Spojené království Peter Collins 6† / Ret Ret 3 Ret / 4†‡ 3 Ret 8
10 USA Jim Rathmann 2 7
11 Francie Jean Behra 2 6 Ret 6 Ret Ret 6
12 Spojené království Stuart Lewis-Evans 4 Ret 7 Ret 5 Ret 5
13 Francie Maurice Trintignant 5 Ret 4† 5
14 Západní Německo Wolfgang von Trips 6† Ret† 3 4
15 Argentina Carlos Menditeguy 3 Ret Ret Ret 4
16 USA Jimmy Bryan 3 4
17 USA Paul Russo 4 3
18 Spojené království Roy Salvadori DNQ Ret 5 Ret1 Ret 2
19 USA Andy Linden 5 2
20 Itálie Giorgio Scarlatti Ret† 10 6 5† 1
21 Španělsko Alfonso de Portago 5† 1
22 Argentina José Froilán González 5† 1
Austrálie Jack Brabham 6 7† / Ret Ret Ret1 7 0
USA Johnny Boyd 6 0
Spojené království Bob Gerard 6 0
Itálie Cesare Perdisa 6† 0
Švédsko Jo Bonnier 7 Ret Ret Ret 0
USA Marshall Teague 7 0
Spojené království Mike MacDowel 7† 0
Spojené království Ivor Bueb Ret 8 0
USA Pat O'Connor 8 0
Španělsko Paco Godia Ret Ret 9 0
Argentina Alejandro de Tomaso 9 0
USA Bob Veith 9 0
Itálie Luigi Piotti 10 DNQ Ret Ret 0
Spojené království Horace Gould Ret Ret DNS Ret Ret 10 0
USA Gene Hartley 10 0
Spojené království Bruce Halford 11 Ret Ret 0
USA Jack Turner 11 0
Švýcarsko Ottorino Volonterio 11† 0
Francie André Simon DNQ 11† 0
USA Johnny Thomson 12 0
USA Bob Christie 13 0
USA Chuck Weyant 14 0
USA Tony Bettenhausen 15 0
USA Johnnie Parsons 16 0
USA Don Freeland 17 0
Spojené království Ron Flockhart Ret Ret 0
Západní Německo Hans Herrmann DNQ Ret 0
Spojené království Les Leston DNQ Ret 0
Itálie Eugenio Castellotti Ret 0
USA Jimmy Reece Ret 0
USA Don Edmunds Ret 0
USA Johnnie Tolan Ret 0
USA Al Herman Ret 0
USA Fred Agabashian Ret 0
USA Eddie Sachs Ret 0
USA Mike Magill Ret 0
USA Eddie Johnson Ret 0
USA Bill Cheesbourg Ret 0
USA Al Keller Ret 0
USA Jimmy Daywalt Ret 0
USA Ed Elisian Ret 0
USA Rodger Ward Ret 0
USA Troy Ruttman Ret 0
USA Eddie Russo Ret 0
USA Elmer George Ret 0
USA Herbert MacKay-Fraser Ret 0
Spojené království Jack Fairman Ret 0
Jezdci nezpůsobilí bodů šampionátu Formule 1, protože závodili ve Formuli 2
Západní Německo Edgar Barth 12
Spojené království Brian Naylor 13
Nizozemsko Carel Godin de Beaufort 14
Spojené království Tony Marsh 15
Itálie Umberto Maglioli Ret
Austrálie Paul England Ret
Spojené království Dick Gibson Ret
* Pilot ARGArgentina MONMonako 500USA FRAFrancie GBRSpojené království GERZápadní Německo PESItálie ITAItálie body
Legenda k tabulce
Barva Výsledek
Zlatá Vítěz
Stříbrná 2. místo
Bronzová 3. místo
Zelená Bodované umístění
Modrá Nebodované umístění
Dokončil neklasifikován (NC)
Fialová Odstoupil (Ret)
Červená Nekvalifikoval se (DNQ)
Nepředkvalifikoval se (DNPQ)
Černá Diskvalifikován (DSQ)
Bílá Nestartoval (DNS)
Závod zrušen (C)
Světle modrá Pouze trénoval (PO)
Páteční testovací jezdec (TD)
Bez barvy Netrénoval (DNP)
Vyřazen (EX)
Nepřijel (DNA)
Odvolal účast (WD)
Označení Význam
Tučnost Pole position
Kurzíva Nejrychlejší kolo
F FanBoost
G Nejrychlejší v kvalifikační skupině
Jezdec nedojel do cíle, ale byl klasifikován, protože odjel více než 90 % délky závodu.
Byl udělován poloviční počet bodů, protože bylo odjeto méně než 75 % délky závodu.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]