Ziskem titulu mistra světa odhalil své schopnosti a kapacitu mladý inženýr z Austrálie, Jack Brabham. Seriál velkých cen začal na jihoamerickém kontinentu, v argentinskémBuenos Aires představením revolučního konceptu Colina Chapmana nazvaného Lotus 18. Samotný závod se odehrával v režii Mosse na voze Lotus, který až do 41. kola vedl, ale cílovou pásku jako první proťal Bruce McLaren. Stirling Moss si náladu spravil hned v následující GP Monaka a zde se již o vítězství nenechal připravit. Po pauze způsobené 500 mil v Indianapolis, která byla do kalendáře formule 1 zařazena naposledy, se závodní pole sjelo do Holandska. Závodu od začátku do konce vévodil úřadující mistr světa Brabham. Na řadu přišla Velká cena Belgie, která se do historie zapsala černým písmem. Nejprve v tréninku, před zatáčkou Burnenville Lotus Stirlinga Mosse ztratil kolo, pilot byl doslova katapultován ze své sedačky, bezvládný pilot zůstal ležet u silnice a jen zázrakem přežil a po víc jak roce se vrátil zpět do formule 1. V závodě již osud nebyl tak benevolentní, poprvé zasáhl v 19. kole Chrise Bristowa a shodou okolností na stejném místě jako před 24 hodinami, před zatáčkou Burnenville. Bristow na místě zemřel. Kvůli nehodě se začalo mluvit o nedostatečné bezpečnosti ve F1. Přesto závod pokračoval dál a o pět kol později další nehoda, jež vzala život Alana Staceye. Závod vyhrál Brabham, ale nebylo co slavit. Následující tři závody znovu vyhrál Brabham, který si tak kvůli nepřítomnosti Mosse, zajistil titul mistra světa. Moss se vrátil až na poslední Velkou cenu USA, která se jela poprvé na Floridě a dokázal zde triumfálně zvítězit. Rokem 1960 se uzavřela éra závodních vozů klasické koncepce s motorem vpředu a pohonem zadních kol.
Jack Brabham (Cooper–Climax)
Cooper 48 bodů
