Formule 1 v roce 1954
V. Mistrovství světa jezdců zahájila 17. ledna Grand Prix Argentiny a po 9 závodech 24. října při Grand Prix Španělska byl znám nový mistr světa. Mistrem světa pro rok 1951 se stal Juan Manuel Fangio pro kterého to byl již druhý titul mistra světa.
| 5 sezóna mistrovství světa vozů Formule 1 (1954) | |
|---|---|
.jpg) | |
| Obecné informace | |
| Počet závodů | 7 |
| Počet pilotů | 25 |
| Pohár jezdců | |
| První |  Juan Manuel Fangio(Maserati a Mercedes-Benz) |
| Druhý | José Froilán González (Ferrari) |
| Třetí |  Mike Hawthorn(Ferrari) |
| Pohár konstruktérů | |
| První |  nebyl |
| Formule 1 | |
◄ 1953  1955 ► | |
Pohled na sezónu
[editovat | editovat zdroj]S přechodem Formule 1 na 2,5 litrové nepřeplňované motory pro rok 1954 se Mercedes při Velké ceně Francie poprvé od druhé světové války znovu zúčastnil závodů Grand Prix s monopostem Mercedes-Benz W196, se kterým Fangio a Karl Kling získali 1–2. Fangiův upměch ve Francii přišel po přechodu z týmu Maserati, s nímž vyhrál první dvě Velké ceny sezóny. I když se zjednodušená karoserie s uzavřeným kolem ukázala být pro Silverstone nevhodná, Mercedes pro závod Nürburgring vyrobil konvenčnější karoserii s otevřenými koly; Fangio vyhrál tři ze zbývajících čtyř závodů.
Úřadující šampion Alberto Ascari měl méně úspěšné střídání týmů, rozhodl se opustit Ferrari pro nově vytvořený tým Lancia. Monopost Lancie D50 nebyl připraven až do závěrečného závodu mistrovství světa, což znamenalo, že většinu své obhajoby titulu musel odsedět.
Argentinec Onofre Marimón byl zabit během tréninku na Velkou cenu Německa při řízení Maserati 250F. Byla to první smrtelná událost na mistrovském závodním víkendu Formule 1.
Pravidla
[editovat | editovat zdroj]- Boduje prvních pět jezdců podle klíče:
- 1. 8 bodů
- 2. 6 bodů
- 3. 4 body
- 4. 3 body
- 5. 2 body
- 1 bod získá pilot za nejrychlejší kolo
- Do konečné klasifikace se započítávají pouze 5 nejlepších výsledků z 9 závodů, které jsou v rámci mistrovství světa.
Body za sdílené vozy byly rovnoměrně rozděleny mezi jezdce, bez ohledu na to, kdo zajel více kol, pokud jeden z jezdců nebyl obviněn z ujetí "nedostatečné vzdálenosti". Jezdci, kteří si během závodu vyměnili vůz, získávali body pouze za nejlepší umístění.
Závody započítávané do MS
[editovat | editovat zdroj]
Argentina
[editovat | editovat zdroj]Po tragédii z minulé sezóny na této trati, byli pořadatelé nuceni provést mnoho změn zajišťující bezpečí jak jezdců, tak i diváků. Další změnou, která se ovšem nepojila s bezpečností, byla změna z klasického závodění po směru hodin na závod protisměru. Výsledky tohoto řešení, ale nepřinesli požadované prodloužení času jednoho kola, ale právě na opak se doba jednoho kola zkrátila o 10 sekund. Farina se svým Ferrari získal pole position o 1 desetinu před kolegou Gonzálesem. Při závodě však přijel do cíle nejrychleji domácí oblíbenec Juan Manuel Fangio, druhý Farina se ztrátou 1 minuty. Poslední příčku na pódiu se ztrátou 2 minut si připsal José Froilán González.
Indianapolis 500
[editovat | editovat zdroj]Na americkém legendárním oválu zvítězil podruhé v řadě Bill Vukovich a stal se jediným jezdcem, který vyhrál Indy 500 započítávanou do šampionátu Formule 1 více než jednou. Jimmy Bryan dojel druhý a Jack McGrath třetí.
Belgie
[editovat | editovat zdroj]Ve belgickém Spa zvítězil Fangio, před Francouzem Trintignantem a kolegou z Maserati Stirlingem Mossem. Maurice Trintignant a Stirling Moss tímto získali první pódium Formule 1 v kariéře. Čtvrté místo si připsal González, který poté, co jeho vozu vypověděl motor, dojel ve voze Mika Hawthorna.
Francie
[editovat | editovat zdroj]Před tímto závodem Juan Manuel Fangio opustil dominantní tým Maserati a přidal se k Mercedesu, který tento rok ve Francii poprvé vstoupil do Formule 1. Toto rozhodnutí se později ukázalo jako dobrá volba, protože nejen že získal pole position a jediný jeho konkurent byl týmový kolega Karl Kling, který v cíli zaostával pouze o 1 desetinu, tak hlavním jezdcům Maserati i Ferrari nastaly na vozech poruchy. Závod dokončilo pouze 6 jezdců, mezi nimiž byl i Princ Bira ze Siamu na čtvrtém místě.
Velká Británie
[editovat | editovat zdroj]Tento závod se do dějin zapsal nejspíše způsobem udělování bodu za nejrychlejší kolo. Pořadatelé počítali čas pouze v celých sekundách, na který po dobu závodu dosáhlo celkem 7 jezdců (Ascari, Behra, Fangio, González, Hawthorn, Marimón a Moss). Po tomto incidentu se 1 bod za nejrycheljší kolo rozdělil na sedminy a FIA zavedla nová pravidla týkající se měření času, aby se takovýmto nepříjemnostem předešlo. Závod vyhrál González, který tak o trochu stáhl náskok Fangia, který dojel se ztrátou 1 kola na čtvrtém místě. Druhé místo získal domácí jezdec Mike Hawthorn a třetí byl Marimón. Jean Behra, který získal sedminu bodu, už nedokázal dále v sezóně bodovat, a tak jeho celý sezónní počet tvoří 1⁄7.
Německo
[editovat | editovat zdroj]Při domácí Velké ceně Mercedesu, si první místo pohlídal Juan Manuel Fangio po zisku pole position on 3 sekundy a náskoku v závodě o minutu a půl. Druhý Hawthorn v 17. kole převzal vůz od Gonzáleze a s náskokem 3 minut na třetího Trintignanta si dojel pro 3 body.
Švýcarsko
[editovat | editovat zdroj]Kombinace Fangio a Mercedes se projevila jako vynikající řešení, protože Argentinec, i přesto, že kvalifikaci vyhrál González, vedl každé kolo závodu a v cíli dojel o minutu dříve než druhý González. Třetí jezdec Mercedesu Hans Hermann, dojel na třetím místě a to bylo jeho první i poslední v kariéře. Fangio tímto vítězstvím předčasně rozhodl Pohár jezdců a dorovnal Alberta Ascariho.
Itálie
[editovat | editovat zdroj]V této sezóně to bylo právě na Monze, kdy Alberto Ascari delší dobu vedl závod a to dokonce více než polovinu. Ve 49. kole ho však přejel Stirling Moss, který si jel pro vítězství, jenže v 68. kole jeho vůz přišel o olej a výměna ho poslalal o 9 kol zpět. Problémů Mosse využil Fangio, který si dojel pro 6. vítězství tuto sezonu a druhého Hawthorna nechal v prachu o kolo zpět. González převzal vůz od Magioliho a se ztrátou 2 kol ho dovezl na třetím místě.
Španělsko
[editovat | editovat zdroj]Svou další výhru si na barcelonském okruhu Pedralbes připsal Mike Hawthorn, ale ani to mu nepomohlo k druhému místu v Mistrovství světa jezdců, které už s předstihem zajistil José Froilán González, který ve Španělsku vůbec nezávodil. Fangio dojel se svým Mercedesem o kolo zpět.
Závody nezapočítávané do MS
[editovat | editovat zdroj]
.svg){kind=small}
.svg){kind=small}
Konečné hodnocení Mistrovství světa
[editovat | editovat zdroj]Pohár jezdců
[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku 1954 Formula One season na anglické Wikipedii. Související články[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
|
.svg){kind=small}
.svg){kind=small}
