Formule 1 v roce 1964

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
15 sezóna
mistrovství světa vozů Formule 1
(1964)
Mistr světa - John Surtees
Obecné informace
Počet závodů10
Počet pilotů22
Pohár jezdců
PrvníSpojené království John Surtees
(Ferrari)
DruhýSpojené království Graham Hill
(BRM)
TřetíSpojené království Jim Clark
(Lotus-Climax)
Pohár konstruktérů
PrvníItálie Ferrari 45 bodů
Formule 1
1965

XV. Mistrovství světa jezdců a 7. ročník poháru konstruktérů zahájila 10. května Grand Prix Monaka a po 10 závodech 25. října při Grand Prix Mexika byl znám nový mistr světa. Mistrem světa pro rok 1964 se stal John Surtees a v Poháru konstruktérů zvítězil tým Scuderia Ferrari.

Pohled na sezónu[editovat | editovat zdroj]

Mistrovství světa jezdců, které bylo tvrdě bojováno mezi Jimem Clarkem, Johnem Surteesem a Grahamem Hillem, bylo rozhodnuto při Velké ceně Mexika, když byl Hill zdržen po srážce s vozem Ferrari Lorenzo Bandiniho. Clark byl nucen zastavit v posledním kole kvůli úniku oleje a Ferrari signalizovalo Bandinimu, aby nechal projít Surteese na druhé místo, což mu zajistilo titul o jediný bod před Hillem. Vůz Ferrari 158 oficiálně nasazený americkým soukromým týmem NART zajistil vítězství v mistrovství se Surteesem, zatímco tovární tým odjel poslední dvě závody (Grand Prix Spojených států a Grand Prix Mexika) s auty v bílo-modré barvě - národními barvami Spojených států. Toto bylo provedeno jako protest proti sporům mezi Ferrari a italským motorsportovým orgánem ACI ohledně homologace nového vozu Ferrari Le Mans se středovým motorem. Ferrari vyhrálo Pohár konstruktérů. Honda vstoupila do Grand Prix závodů nenápadně s americkým jezdcem Ronniem Bucknumem a Maurice Trintignant ukončil svou kariéru ve věku 46 let po jedné z nejdelších kariér v mistrovství světa. Byl posledním aktivním jezdcem, který soutěžil v první sezóně Mistrovství světa v roce 1950.

Týmy a jezdci[editovat | editovat zdroj]

Tým Konstruktér Šasi Motor Pneumatiky Jezdec Závody
USA Revson Racing Lotus-BRM 24 BRM P56 1.5 V8 Dunlop USA Peter Revson 1, 6, 8
Francie Bernard Collomb Lotus-Climax 24 Climax FWMV 1.5 V8 Dunlop Francie Bernard Collomb 1
Francie Maurice Trintignant BRM P57 BRM P56 1.5 V8 Dunlop Francie Maurice Trintignant 1, 4–6, 8
Spojené království Brabham Racing Organisation Brabham-Climax BT7BT11 Climax FWMV 1.5 V8 Dunlop Austrálie Jack Brabham All
USA Dan Gurney All
Spojené království Owen Racing Organisation BRM P261

P67

BRM P56 1.5 V8 Dunlop USA Richie Ginther All
Spojené království Graham Hill All
Spojené království Richard Attwood 5
Spojené království Cooper Car Company Cooper-Climax T73

T66

Climax FWMV 1.5 V8 Dunlop USA Phil Hill 1–7, 9–10
Nový Zéland Bruce McLaren All
Rhodesie John Love 8
Spojené království Team Lotus Lotus-Climax 2533 Climax FWMV 1.5 V8 Dunlop Spojené království Peter Arundell 1–4
Spojené království Jim Clark All
Spojené království Mike Spence 5–10
Západní Německo Gerhard Mitter 6
USA Walt Hansgen 9
Mexiko Moisés Solana 10
Spojené království British Racing Partnership Lotus-BRM 24 BRM P56 1.5 V8 Dunlop Spojené království Innes Ireland 1
Spojené království Trevor Taylor 5
BRP-BRM Mk 1

Mk 2

BRM P56 1.5 V8 Dunlop Spojené království Innes Ireland 3–5, 7–10
Spojené království Trevor Taylor 1, 3–4, 7–10
Spojené království DW Racing Enterprises Brabham-Climax BT11 Climax FWMV 1.5 V8 Dunlop Spojené království Bob Anderson 1–8
Spojené království Reg Parnell Racing 25 Climax FWMV 1.5 V8 Dunlop Nový Zéland Chris Amon 7
Lotus-BRM 25

24

BRM P56 1.5 V8 1–6, 9–10
Spojené království Mike Hailwood 1–2, 4–10
USA Peter Revson 3–5
Spojené království R.R.C. Walker Racing Team Cooper-Climax T66 Climax FWMV 1.5 V8 Dunlop Západní Německo Edgar Barth 6
Švédsko Jo Bonnier 1
Brabham-Climax BT7 Climax FWMV 1.5 V8 7–10
Brabham-BRM BT11 BRM P56 1.5 V8 2–3, 5–6
Rakousko Jochen Rindt 7
Itálie Geki 8
Švýcarsko Jo Siffert 9–10
USA Hap Sharp 9–10
Itálie Scuderia Ferrari SpA SEFAC

USA North American Racing Team

Ferrari Ferrari 156158

1512

Ferrari 178 1.5 V6

Ferrari 205B 1.5 V8 Ferrari 207 1.5 F12

Dunlop Itálie Lorenzo Bandini All
Spojené království John Surtees All
Itálie Ludovico Scarfiotti 8
Mexiko Pedro Rodríguez 10
Švýcarsko Siffert Racing Team Lotus-BRM 24 BRM P56 1.5 V8 Dunlop Švýcarsko Jo Siffert 1
Brabham-BRM BT11 2–8
Nizozemsko Ecurie Maarsbergen Porsche 718 Porsche 547/3 1.5 F4 Dunlop Nizozemsko Carel Godin de Beaufort 2, 6
Itálie Scuderia Centro Sud BRM P57 BRM P56 1.5 V8 Dunlop Jižní Afrika Tony Maggs 2–3, 5–7
Itálie Giancarlo Baghetti 2–3, 5–8
Belgie Equipe Scirocco Belge Scirocco-Climax SP Climax FWMV 1.5 V8 Dunlop Belgie André Pilette 3, 6
Spojené království Bob Gerard Racing Cooper-Ford T71/73 Ford 109E 1.5 L4 Dunlop Spojené království John Taylor 5
Spojené království Ian Raby Racing Brabham-BRM BT3 BRM P56 1.5 V8 Dunlop Spojené království Ian Raby 5, 8
Spojené království John Willment Automobiles Brabham-Ford BT10 Ford 109E 1.5 L4 Dunlop Austrálie Frank Gardner 5
Japonsko Honda R & D Company Honda RA271 Honda RA271E 1.5 V12 Dunlop USA Ronnie Bucknum 6, 8–9
Spojené království Derrington-Francis Racing Team ATS DF ATS 100 1.5 V8 Goodyear Portugalsko Mário de Araújo Cabral 8
Švýcarsko Fabre Urbain Cooper-Climax T60 Climax FWMV 1.5 V8 Dunlop Švýcarsko Jean-Claude Rudaz 8

Závody započítávané do MS[editovat | editovat zdroj]

Datum Grand Prix Náhled Akce Jezdec Vůz Stav MS
1. GP

10. květen

Monako Monako

Circuit de Monaco

(Výsledky)

Závod Spojené království Graham Hill BRM P261 Spojené království Graham Hill
Kolo Spojené království Graham Hill BRM P261
Pole Spojené království Jim Clark Lotus-Climax 25
2. GP

24. květen

Nizozemsko Nizozemsko

Zandvoort

(Výsledky)

Závod Spojené království Jim Clark Lotus-Climax 25
Kolo Spojené království Jim Clark Lotus-Climax 25
Pole USA Dan Gurney Brabham-Climax BT11
3. GP

14. červen

Belgie Belgie

Spa-Francorchamps

(Výsledky)

Závod Spojené království Jim Clark Lotus-Climax 25 Spojené království Jim Clark
Kolo USA Dan Gurney Brabham-Climax BT11
Pole USA Dan Gurney Brabham-Climax BT11
4. GP

28. červen

Francie Francie

Rouen-les-Essarts

(Výsledky)

Závod USA Dan Gurney Brabham-Climax BT11
Kolo Austrálie Jack Brabham Brabham-Climax BT11
Pole Spojené království Graham Hill BRM P261
5. GP

11. červenec

Spojené království Velká Británie

Brands Hatch

(Výsledky)

Závod Spojené království Jim Clark Lotus-Climax 25
Kolo Spojené království Jim Clark Lotus-Climax 25
Pole Spojené království Jim Clark Lotus-Climax 25
6. GP

2. srpen

Německo Německo

Nürburgring

(Výsledky)

Závod Spojené království John Surtees Ferrari 158 Spojené království Graham Hill
Kolo Spojené království John Surtees Ferrari 158
Pole Spojené království John Surtees Ferrari 158
7. GP

23. srpen

Rakousko Rakousko

Zeltweg

(Výsledky)

Závod Itálie Lorenzo Bandini Cooper-Climax T51
Kolo USA Dan Gurney Brabham-Climax BT11
Pole Spojené království Graham Hill BRM P261
8. GP

6. září

Itálie Itálie

Monza

(Výsledky)

Závod Spojené království John Surtees Ferrari 158
Kolo Spojené království John Surtees Ferrari 158
Pole Spojené království John Surtees Ferrari 158
9. GP

4. říjen

USA USA

Watkins Glen

(Výsledky)

Závod Spojené království Graham Hill BRM P261
Kolo Spojené království Jim Clark Lotus-Climax 25
Pole Spojené království Jim Clark Lotus-Climax 25
10. GP

25. října

Mexiko Mexiko

Hermanos Rodríguez

(Výsledky)

Závod USA Dan Gurney Brabham-Climax BT11 Spojené království John Surtees
Kolo Spojené království Jim Clark Lotus-Climax 25
Pole Spojené království Jim Clark Lotus-Climax 25

Monako[editovat | editovat zdroj]

Jim Clark (Lotus) navázal na úspěchy z minulé sezóny a do Velké ceny Monaka se kvalifikoval na pole position o 0,1 sekundy před Jackem Brabhamem (Brabham) . V závodě Jim Clark vedl 36 kol, ve 37. kole ho ve vedení vystřídal Dan Gurney (Brabham) a v 53. kole se do čela závodu propracoval Graham Hill (BRM) a závedl vedl až do konce. Celých 100 kol záávodu odjel pouze Hill, druhý Richie Ginther (BRM) dojel se ztrátou jednoho kola a třetí příčku se ztrátou 3 kol postavil Peter Arundell (Lotus). Jim Clark skončil čtrvrtý, když mu 4 kola před cílem vypověděl motor.

Nizozemsko[editovat | editovat zdroj]

Druhé pole position v kariéře získal na okruhu Zandvoort Dan Gurney, když zajel čas o 0,1 sekundy rychlejší než Jim Clark. Clark však Gurneyho přejel hned na startu a vedl až do konce. Američan odstoupil ve 26. kole po problémech s řízením. Clarka na pódiu doplnil John Surtees (Ferrari) a Peter Arundell. Clark tak dorovnal Hilla v šampionátu jezdců.

Belgie[editovat | editovat zdroj]

V druhém závodě po sobě se na pole position umístil Dan Gurney o 1,8 sekundy před Grahamem Hillem. Bylo to Gurneyho poslední pole position. Gureny byl v závodě blízko svého dalšího vítězství, ale 1 kolo před cílem mu došlo ve voze palivo a musel odstoupit. V posledním kole se do vedení dostal Jim Clark a dojel si pro zlatou meddaili. Za ním dokončil Bruce McLaren (Cooper) a Jack Brabham. Graham Hill odstoupil, stejně jako Gurney, 1 kolo před cílem, když se mu poškodilo palivové čerpadlo.

Francie[editovat | editovat zdroj]

Remešský okruh nahradil, tentokráte již permanentní závodní trať, Rouen-Les-Essarts. O 0,5 sekundy byl v kvalifikaci nejrychlejší Jim Clark před Danem Gurneym. Clark ale nedokázal navázat na sobotní výkon, neboť mu ve 31. kole odešel motor a vedení v závodě převzal Gurney. Američan dokázal první místo udržet až do cíle o 24 sekundy před Grahamem Hillem a Jackem Brabhamem.

Velká Británie[editovat | editovat zdroj]

Jim Clark a Graham Hill se ve svém domácím závodě na Brands Hatch utkali v boji o pole position. Lépe z toho vyšel o 0,2 sekundy Jim Clark, ktérý taktéž v závodě vedl každé kolo, zvítězil a k tomu získal i nejrychlejší kolo. To znamenalo další Clarkův Grand Slam. Graham Hill doejl druhý se ztrátou 2,8 sekundy a třetí John Surtees ztrácel už 80,6 sekund.

Německo[editovat | editovat zdroj]

Na Nürburgringu se i přes obrovskou velikost okruhu (22,8 km) rozdíl kvalifikačních časů prvních třech jezdců lišil pouze o 0,9 sekund. První místo na startu si vyjel John Surtees, za ním Jim Clark byl pomalejší o 0,4 sekundy a Dan Gurney na třetím místě byl pozadu o 0,9 sekundy. Jim Clark v 7 kole odstoupil po problému s motorem. John Surtees bez problémů zvítězil s náskokem 75,6 sekund před Grahamem Hillem a téměř 5 minut před italem Lorenzem Bandinim (Ferrari). Celý závodní víkend byl zateměn smrtní nizozemského jezdce Carela Godina de Beauforta (Porsche), který zemřel po havárii v tréninku. To donutilo pořadatele k úpravám zatáčky Karussell.

Rakousko[editovat | editovat zdroj]

První Velká cena Rakouska započítávaná do šampionátu Formule 1 se jela na starém letišti Zeltweg. Jednoduchý a krátký okruh složený pouze ze 4 zatáček byl v kvalifikaci dominován Grahamem Hillem, který získal pole position o 0,3 sekundy před Johnem Surteesem. Z prvních 6 kvalifikovaných jezdců odjel 105 kol pouze Richie Ginther, ostatní museli odstoupit nebo dojeli s velkou ztrátou. První místo a tím své první i poslední vítězství uzmul Lorenzo Bandinim když po startu ze 7. místa zužitkoval odstoupení ostatních a druhého Richieho Githera předjel v cíli o 6,18 sekundy. Třetí Bob Anderson (Brabham) ztrácel celá 3 kola.

Itálie[editovat | editovat zdroj]

Dokonalý víkend pro Ferrari. V kvalifikaci byl o 0,8 sekundy nejrycheljší John Surtees před Danem Gurneym. V závodě se pak tito dva závodnící pořád střídali ve vedení dokud ke konci neutrpěcl Gurney poškození na voze, kvůli kterému nakonec dojel se ztrátou 3 kol. Surtees k vítězství přidal i nejrychlejší kolo. Druhý McLaren ztrácel 66 sekund a třetí dojel o kolo později Lorenzo Bandini v druhém Ferrari.

USA[editovat | editovat zdroj]

Na okruhu Watkis Glen se na pole position kvalifikoval Jim Clark o 0,1 sekundy před Johnem Surteesem. Z závodě však odstoupil v 54. kole z důvodu problému se vstřikováním. Poté co si vzal druhý Lotus Mika Spence utrpěl druhé odstoupení po problému s čerpadlem. Závod vyhrál Graham Hill o 30,5 sekundy před Surteesem a o kolo před Švýcarem Jo Siffertem (Brabham).

Mexiko[editovat | editovat zdroj]

Před začátkem posledního závodu sezóny mohli šampionát vyhrát 3 jezdci. Vedoucí Graham Hill (39 bodů), John Surtees (34 bodů) a Jim Clark (30 bodů). Aby vyhrál Jim Clark, musel závod vyhrát, Surtees dojet do 3. místa a Hill do 4. Aby vyhrál John Surtees, musel závod buď vyhrát nebo dojet druhý s tím že Hill nedokončí lépe než 4. Jim Clark se kvalifikoval na pole position po 0,7 sekundy před Danem Gurneym a v závodě téměř dokázal to co potřeboval k zisku šampionátu, jenže mu v posledním kole závodu odešel motor. Graham Hill měl také problémy s vozem a dojel se ztrátou 2 kol. Velkou cenu vyhrál Dan Gurney, avšak nejdůležitějším bylo umístění Johna Surteese, který dokázal udžet druhé místo před Lorenzem Bandinim, na kterého v cíli ztrácel 0,6 sekundy. John Surtees se tímto stal doposud jediným závodníkem, který získal šampionát jak ve Formuli 1, tak v šampionátu motocyklů.

Závody nezapočítávané do MS[editovat | editovat zdroj]

Závod Okruh Datum Vítěz Konstruktér Výsledek
Spojené království II Daily Mirror Trophy Snetterton 14. března Spojené království Innes Ireland Spojené království BRP-BRM Výsledek
Spojené království I News of the World Trophy Goodwood 30. března Spojené království Jim Clark Spojené království Lotus-Climax Výsledek
Itálie XIII Grand Prix Syrakus Syrakusy 12. dubna Spojené království John Surtees Itálie Ferrari Výsledek
Spojené království IX Aintree 200 Aintree 18. dubna Austrálie Jack Brabham Spojené království Brabham-Climax Výsledek
Spojené království XVI BRDC International Trophy Silverstone 2. května Austrálie Jack Brabham Spojené království Brabham-Climax Výsledek
Západní Německo XIV Solitude Grand Prix Solitudering 19. července Spojené království Jim Clark Spojené království Lotus-Climax Výsledek
Itálie III Mediterranean Grand Prix Pergusa 16. srpna Švýcarsko Jo Siffert Spojené království Brabham-BRM Výsledek
Jižní Afrika VII Rand Grand Prix Kyalami 12. prosince Spojené království Graham Hill Spojené království Brabham-BRM Výsledek

Konečné hodnocení Mistrovství světa[editovat | editovat zdroj]

Pohár jezdců[editovat | editovat zdroj]

* Jezdec MON

Monako

NED

Nizozemsko

BEL

Belgie

FRA

Francie

GBR

Spojené království

GER

Západní Německo

AUT

Rakousko

ITA

Itálie

USA

USA

MEX

Mexiko

Body
1 Spojené království John Surtees Ret 2 Ret Ret 3 1 Ret 1 2 2 40
2 Spojené království Graham Hill 1 4 (5) 2 2 2 Ret Ret 1 11 39 (41)
3 Spojené království Jim Clark 4 1 1 Ret 1 Ret Ret Ret 7 5 32
4 Itálie Lorenzo Bandini 10 Ret Ret 9 5 3 1 3 Ret 3 23
5 USA Richie Ginther 2 11 4 5 8 7 2 4 4 8 23
6 USA Dan Gurney Ret Ret 6 1 13 10 Ret 10 Ret 1 19
7 Nový Zéland Bruce McLaren Ret 7 2 6 Ret Ret Ret 2 Ret 7 13
8 Austrálie Jack Brabham Ret Ret 3 3 4 12 9 14 Ret Ret 11
= Spojené království Peter Arundell 3 3 9 4 11
10 Švýcarsko Jo Siffert 8 13 Ret Ret 11 4 Ret 7 3 Ret 7
11 Spojené království Bob Anderson 7 6 DNS 12 7 Ret 3 11 5
12 Spojené království Mike Spence 9 8 Ret 6 Ret 4 4
= Jižní Afrika Tony Maggs DNS DNS Ret 6 4 4
14 Spojené království Innes Ireland DNS 10 Ret 10 5 5 Ret 12 4
15 Švédsko Jo Bonnier 5 9 Ret Ret Ret 6 12 Ret Ret 3
16 Nový Zéland Chris Amon DNQ 5 Ret 10 Ret 11 Ret Ret Ret 2
= Francie Maurice Trintignant Ret 11 DNQ 5 Ret 2
= USA Walt Hansgen 5 2
19 Spojené království Mike Hailwood 6 12 8 Ret Ret 8 Ret 8 Ret 1
= USA Phil Hill 9 8 Ret 7 6 Ret Ret Ret 9 1
= Spojené království Trevor Taylor Ret 7 Ret Ret Ret DNQ 6 Ret 1
= Mexiko Pedro Rodríguez 6 1
Itálie Giancarlo Baghetti 10 8 12 Ret 7 8 0
Západní Německo Gerhard Mitter 9 0
Itálie Ludovico Scarfiotti 9 0
Mexiko Moisés Solana 10 0
USA Peter Revson DNQ DSQ DNS Ret 14 13 0
USA Ronnie Bucknum 13 Ret Ret 0
USA Hap Sharp NC 13 0
Spojené království John Taylor 14 0
Nizozemsko Carel Godin de Beaufort Ret DNS 0
Belgie André Pilette Ret DNQ 0
Spojené království Ian Raby Ret DNQ 0
Austrálie Frank Gardner Ret 0
Západní Německo Edgar Barth Ret 0
Rakousko Jochen Rindt Ret 0
Portugalsko Mário de Araújo Cabral Ret 0
Spojené království Richard Attwood DNS 0
Švýcarsko Jean-Claude Rudaz DNS 0
Francie Bernard Collomb DNQ 0
Rhodesie John Love DNQ 0
Itálie Geki DNQ 0
* Jezdec MON

Monako

NED

Nizozemsko

BEL

Belgie

FRA

Francie

GBR

Spojené království

GER

Západní Německo

AUT

Rakousko

ITA

Itálie

USA

USA

MEX

Mexiko

Body
Legenda k tabulce
Barva Výsledek
Zlatá Vítěz
Stříbrná 2. místo
Bronzová 3. místo
Zelená Bodované umístění
Modrá Nebodované umístění
Dokončil neklasifikován (NC)
Fialová Odstoupil (Ret)
Červená Nekvalifikoval se (DNQ)
Nepředkvalifikoval se (DNPQ)
Černá Diskvalifikován (DSQ)
Bílá Nestartoval (DNS)
Závod zrušen (C)
Světle modrá Pouze trénoval (PO)
Páteční testovací jezdec (TD)
Bez barvy Netrénoval (DNP)
Vyřazen (EX)
Nepřijel (DNA)
Odvolal účast (WD)
Označení Význam
Tučnost Pole position
Kurzíva Nejrychlejší kolo
F FanBoost
G Nejrychlejší v kvalifikační skupině
Jezdec nedojel do cíle, ale byl klasifikován, protože odjel více než 90 % délky závodu.
Byl udělován poloviční počet bodů, protože bylo odjeto méně než 75 % délky závodu.

Pohár konstruktérů[editovat | editovat zdroj]

* Konstruktér MON

Monako

NED

Nizozemsko

BEL

Belgie

FRA

Francie

GBR

Spojené království

GER

Západní Německo

AUT

Rakousko

ITA

Itálie

USA

USA

MEX

Mexiko

Body
1 Itálie Ferrari 10 2 Ret 9 (3) 1 1 1 2 2 45 (49)
2 Spojené království BRM 1 (4) (4) 2 2 2 2 (4) 1 8 42 (51)
3 Spojené království Lotus-Climax 3 1 1 4 1 8 Ret (6) (5) 4 37 (40)
4 Spojené království Brabham-Climax 7 6 3 1 4 10 3 10 Ret 1 30
5 Spojené království Cooper-Climax 5 7 2 6 6 Ret Ret 2 Ret 7 16
6 Spojené království Brabham-BRM 9 Ret 11 4 Ret 7 3 13 7
7 Spojené království BRP-BRM Ret 7 Ret 10 5 5 6 12 5
8 Spojené království Lotus-BRM 6 5 Ret 8 Ret 11 8 13 8 Ret 3
Japonsko Honda 13 Ret Ret 0
Spojené království Cooper-Ford 14 0
Spojené království Scirocco-Climax WD Ret DNQ 0
Západní Německo Porsche Ret DNS 0
Spojené království Brabham-Ford Ret 0
Spojené království Derrington-Francis-ATS Ret 0
* Konstruktér MON

Monako

NED

Nizozemsko

BEL

Belgie

FRA

Francie

GBR

Spojené království

GER

Západní Německo

AUT

Rakousko

ITA

Itálie

USA

USA

MEX

Mexiko

Body

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]