Circuit de Monaco

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Circuit de Monaco
Nákres trati
Základní informace
Lokace Monako Monte Carlo, Monako
Rekord okruhu 1:14.260 (Max Verstappen, Red Bull, 2018)
Délka okruhu 3,337 km
Počet kol 78
Délka závodu 260,286 km
Nejvíce výher (jezdec) Brazílie Ayrton Senna (6)
Nejvíce výher (stáj) Spojené království McLaren (15)
Poprvé v kalendáři 1950
Poslední závod (2019)
Vítěz Spojené království Lewis Hamilton
Mercedes
1h 43m 28.437s
Pole position Spojené království Lewis Hamilton
Mercedes
1:10.166
Nejrychlejší kolo Francie Pierre Gasly
Red Bull
1:14.279
Souřadnice

Circuit de Monaco závodní okruh ležící v ulicích Monte Carla, který hostí každoročně během května závody Formule 1. Souběžně s formulovou Grand Prix Monaka se tu konají též závody sérií GP2,GP3, Porsche Supercup a Formule Renault 3.5. V současné době se jedná o nejkratší závodní okruh v kalendáři F1, měří jen 3.34 km.

Historie[editovat | editovat zdroj]

S nápadem pořádat v úzkých ulicích knížectví motoristické závody přišel Anthony Noghes (po něm je pojmenována poslední zatáčka), prezident tamního automobilového svazu a blízký přítel rodiny Grimauldiů. Úvodní závod se konal v roce 1929 a vyhrál jej William Grover-Williams na závodním stroji Bugatti.

Okruh[editovat | editovat zdroj]

Přístav

Před každou Grand Prix je nejprve potřeba okruh vybudovat. Na svá místa musejí dosednout tribuny, je třeba položit či opravit obrubníky, uchytit mantinely, rozmístit reklamní billboardy a zejména nainstalovat veškeré bezpečnostní prvky. Taková příprava trvá okolo šesti týdnů a zpětný návrat do původního stavu týdny tři. Díky celkové flexibilitě okruhu a zejména faktu, že se nejedná o závodní trať, která by byla usazená na pevno se stává tato trať s každým příjezdem závodníků něčím odlišná. Circuit de Monaco je nejpomalejší okruh v závodním kalendáři, z toho důvodu je též vypsán na kratší závodní distanci, aby byl vždy splněn limit maximálního trvání závodu, tedy dvou hodin. Nejpomalejší úsek trati – tzv. vlásenku nedaleko slavného monackého grandhotelu – projížději jezdci rychlostí 50 km/h, nejrychlejším úsekem je pak dlouhá rovinka jejíž součástí je známý tunel, kde jezdci vystoupají až k rychlosti 290 km/h.

Okruh kvůli své klikatosti a úzkosti klade veliké nároky na řidičské schopnosti. Přestože tu lze vidět poměrně málo předjížděcích manévrů, hrozí tu jezdcům veliké nebezpečí. Právě na bezpečnost je dbáno v každém detailu. Jeřáb pomáhající s odstraňováním odstavených monopostů a záchranáři jsou rozmístěni tak, aby byli schopni eliminovat jakékoli nebezpečí v co nejkratším čase. Kvůli obtížnosti předjížděcích manévrů se tak stává důležitou zejména kvalifikace a závodní strategie.

Detaily[editovat | editovat zdroj]

Okruh začíná sprintem do kopce, ihned první zatáčka Sainte Devote je prudká a chumel jezdců v prvním kole musí volit spíše opatrnost nežli bezhlavou dravost. Riskování ovšem nese své ovoce. Poté přichází krátká odpočinková pasáž, kde se mohou jezdci srovnat za sebe, než dojedou k levotočivému úseku Massenet zakončenému další slavnou zatáčkou Casino. Začíná klesání pomalou sérií zatáček Mirabeau, Grandhotel Hairpin a Portier, která zavede monoposty k nejrychlejšímu úseku trati. Zatočený průjezd tunelem, chvilkové nebezpečí po výjezdu, kde hrozí oslepení sluncem, šikana Nouvelle a opět série přesně vedených zatáček ukončená prudkou Rascasse, ve které odstavil svůj monopost během kvalifikace na Grand Prix Monaka 2006 Michael Schumacher. Poté následuje už jen dvojice posledních zatáček a cílová rovinka.

Nastavení[editovat | editovat zdroj]

Podobně jako rychlý italský okruh Monza, tak i Monako vyžaduje specifické nastavení vozidla. Trať mimořádně zatěžující převodovku dokáže též potrápit motor, neboť nenabízí téměř žádné úseky, které by umožnily potřebné chlazení. Je též třeba vozu poskytnout maximální přilnavost brzkým ohřátím pneumatik, brzdové kotouče přizpůsobené trati. Důležitou kapitolou je též přítlak. Circuit de Monaco se již mnohokrát stal svědkem zajímavých řešení vozu.

Trať od roku 1950[editovat | editovat zdroj]

Trať od roku 1950

Rok Jezdec Konstruktér Výsledky
1950 Argentina Juan Manuel Fangio Alfa Romeo Výsledky
1951
-
1954
Nejelo se
1955 Francie Maurice Trintignant Ferrari Výsledky
1956 Spojené království Stirling Moss Maserati Výsledky
1957 Argentina Juan Manuel Fangio Maserati Výsledky
1958 Francie Maurice Trintignant Cooper Výsledky
1959 Austrálie Jack Brabham Cooper Výsledky
1960 Spojené království Stirling Moss Lotus Výsledky
1961 Spojené království Stirling Moss Lotus Výsledky
1962 Nový Zéland Bruce McLaren Cooper Výsledky
1963 Spojené království Graham Hill BRM Výsledky
1964 Spojené království Graham Hill BRM Výsledky
1965 Spojené království Graham Hill BRM Výsledky
1966 Spojené království Jackie Stewart BRM Výsledky
1967 Nový Zéland Denny Hulme Brabham Výsledky
1968 Spojené království Graham Hill Lotus Výsledky
1969 Spojené království Graham Hill Lotus Výsledky
1970 Rakousko Jochen Rindt Lotus Výsledky
1971 Spojené království Jackie Stewart Tyrrell Výsledky
1972 Francie Jean-Pierre Beltoise BRM Výsledky

Trať od roku 1973[editovat | editovat zdroj]

Trať od roku 1973

Rok Jezdec Konstruktér Výsledky
1973 Spojené království Jackie Stewart Tyrrell Výsledky
1974 Švédsko Ronnie Peterson Lotus Výsledky
1975 Rakousko Niki Lauda Ferrari Výsledky

Trať od roku 1976[editovat | editovat zdroj]

Trať od roku 1976

Rok Jezdec Konstruktér Výsledky
1976 Rakousko Niki Lauda Ferrari Výsledky
1977 Jihoafrická republika Jody Scheckter Wolf Výsledky
1978 Francie Patrick Depailler Tyrrell Výsledky
1979 Jihoafrická republika Jody Scheckter Ferrari Výsledky
1980 Argentina Carlos Reutemann Williams Výsledky
1981 Kanada Gilles Villeneuve Ferrari Výsledky
1982 Itálie Riccardo Patrese Brabham Výsledky
1983 Finsko Keke Rosberg Williams Výsledky
1984 Francie Alain Prost McLaren Výsledky
1985 Francie Alain Prost McLaren Výsledky

Trať od roku 1986[editovat | editovat zdroj]

Trať od roku 1986

Rok Jezdec Konstruktér Výsledky
1986 Francie Alain Prost McLaren Výsledky
1987 Brazílie Ayrton Senna Lotus Výsledky
1988 Francie Alain Prost McLaren Výsledky
1989 Brazílie Ayrton Senna McLaren Výsledky
1990 Brazílie Ayrton Senna McLaren Výsledky
1991 Brazílie Ayrton Senna McLaren Výsledky
1992 Brazílie Ayrton Senna McLaren Výsledky
1993 Brazílie Ayrton Senna McLaren Výsledky
1994 Německo Michael Schumacher Benetton Výsledky
1995 Německo Michael Schumacher Benetton Výsledky
1996 Francie Olivier Panis Ligier Výsledky

Trať od roku 1997[editovat | editovat zdroj]

Trať od roku 1997

Rok Jezdec Konstruktér Výsledky
1997 Německo Michael Schumacher Ferrari Výsledky
1998 Finsko Mika Häkkinen McLaren Výsledky
1999 Německo Michael Schumacher Ferrari Výsledky
2000 Spojené království David Coulthard McLaren Výsledky
2001 Německo Michael Schumacher Ferrari Výsledky
2002 Spojené království David Coulthard McLaren Výsledky

Trať od roku 2003[editovat | editovat zdroj]

Trať od roku 2003

Rok Jezdec Konstruktér Výsledky
2003 Kolumbie Juan Pablo Montoya Williams Výsledky
2004 Itálie Jarno Trulli Renault Výsledky
2005 Finsko Kimi Räikkönen McLaren Výsledky
2006 Španělsko Fernando Alonso Renault Výsledky
2007 Španělsko Fernando Alonso McLaren Výsledky
2008 Spojené království Lewis Hamilton McLaren Výsledky
2009 Spojené království Jenson Button Brawn Výsledky
2010 Austrálie Mark Webber Red Bull Výsledky
2011 Německo Sebastian Vettel Red Bull Výsledky
2012 Austrálie Mark Webber Red Bull Výsledky
2013 Německo Nico Rosberg Mercedes Výsledky
2014 Německo Nico Rosberg Mercedes Výsledky

Trať od roku 2015[editovat | editovat zdroj]

Trať od roku 2015

Rok Jezdec Konstruktér Výsledky
2015 Německo Nico Rosberg Mercedes Výsledky
2016 Spojené království Lewis Hamilton Mercedes Výsledky
2017 Německo Sebastian Vettel Ferrari Výsledky
2018 Austrálie Daniel Ricciardo Red Bull Výsledky
2019 Spojené království Lewis Hamilton Mercedes Výsledky