Juan Manuel Fangio

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Juan Manuel Fangio
Fangio.png
Stát Argentina Argentina
Kariéra ve Formuli 1
Aktivní sezóny 1950 - 1951, 1953 - 1958
Týmy Alfa Romeo
Maserati
Mercedes
Ferrari
Závody 52
Mistr světa 5 Nuvola apps mozilla.png Nuvola apps mozilla.png Nuvola apps mozilla.png Nuvola apps mozilla.png Nuvola apps mozilla.png
(1951, 1954, 1955
1956, 1957)
Vyhrané závody 0
Stupně vítězů 35
Pole positions 29
Nejrychlejší kola 23
První závod GP Velké Británie 1950
Poslední závod GP Francie 1958
První vítězství GP Monaka 1950
Poslední vítězství GP Německa 1957
JUan Manuel Fangio na Nürburgringu v roce 1986 při závodě oldtimerů

Juan Manuel Fangio (24. června 1911, Balcarce17. července 1995, Balcarce) byl argentinský automobilový závodník, účastník mistrovství světa Formule 1. Získal 5 mistrovských titulů, z toho 4 v řadě za sebou. Fangio je považován za jednoho z nejúspěšnějších a nejlepších závodníků v historii závodů Grand Prix. V 51 Velkých cenách vyhrál 24krát, tento úspěch je dodnes bezkonkurenční.

Život[editovat | editovat zdroj]

Juan Manuel Fangio se narodil 24. června 1911 v Argentinském Balcarce, v rodině italských emigrantů. Zpočátku se věnoval kopané a pro typický tvar svých nohou získal přezdívku El Chueco, což znamená žokej na sudu. Ale velmi rychle se u něj projevila vášeň pro mechaniku. V 16 letech opustil studia na škole, aby se vyučil automechanikem. Po vojenské službě si otevřel malý autoservis a začal závodit v místních závodech. Jednalo se především o dálkové závody na nezpevněných silnicích napříč jihoamerickým kontinentem. Juan Manuel Fangio začal závodit v 18 letech na voze Ford, který získal od taxislužby. První závod absolvoval v roce 1934 na voze Ford T, musel však odstoupit kvůli zlomené ojnici. V roce 1938 sestrojil spolu s bratrem automobil, s nímž nastoupil do závodu Cochea. Závod dokončil na 7. pozici, když dokázal nejlépe zajet tréninkové jízdy. Jedním z nejzajímavějších závodů, v němž zvítězil, byla Velká cena severu pořádaná na 10 000 kilometrů. Tento závod začínal v Buenos Aires, stoupal pohořím And až do Limy v Peru a vracel se zpět do Argentinského hlavního města.

Po 2. světové válce se Fangio v roce 1947 vrátil do světa závodních vozů jako pozorovatel a následující rok i jako pilot. Vláda Juana Peróna mu nabídla špičkový závodní vůz Maserati 4CLT, aby se účastnil Velké ceny Argentiny. Zde se seznámil s Francouzem Jeanem Pierrem Wimillem. V roce 1949 Fangio odjel do Evropy podporován režimem Juana Peróna.

Ve svých 37 letech začal slavit úspěchy na evropských okruzích. V roce 1950 podepsal smlouvu s továrním týmem Alfy Romeo a ve stejném roce bojoval o titul mistra světa s týmovým kolegou Giuseppem Farinou, který se tak stal prvním šampiónem Formule 1. Následující rok už triumfoval v mistrovství světa Fangio a získal první ze svých pěti titulů.

Rok 1952 byl poznamenán havárií, která Fangia vyřadila ze zbytku sezóny. Aby mohl závodit na okruhu v Monze, musel překonat velkou vzdálenost z Belfastu, kde závodil doslova před několika hodinami. Z Paříže jel bez přestávky celou noc, aby dorazil necelou půl hodinu před startem. Unavený Fangio startoval s vozem Maserati, nad nímž po několika kolech ztratil kontrolu a těžce havaroval.

V roce 1953 byl již v plné formě a v závodech nestačil pouze na suveréna posledních let Alberta Ascariho.

V roce 1954 přestoupil k týmu Mercedes, který se vrátil po 15 letech. Vůz Mercedes W196 však nebyl připraven pro začátek sezóny a tak Fangio zahájil rok s vozem Maserati. Získal svůj druhý titul; z dvanácti Velkých cen jich vyhrál celkem osm. Situace v dalším roce byla obdobná, Fangio dostal nového kolegu Stirlinga Mosse. Mercedes byl znovu k neporažení. Situace se změnila až po tragédii v Le Mans, kde zemřelo 84 lidí, Mercedes se rozhodl ukončit sportovní činnost a také Fangio zvažoval možnost odchodu ze světa Velkých cen. Znovu zasáhl Juan Perón a vyjednal pro Manuela místo u Ferrari. A tak Fangio získal v roce 1956 s vozem Ferrari již čtvrtý titul. Svůj poslední titul získal v roce 1957 za volantem vozu Maserati. Sezóna 1957 byla Fangiovou poslední kompletní sezónou, slavil i své poslední vítězství a získal svůj poslední titul. Fangio absolvoval další dva závody v roce 1958 a s kariérou se rozloučil čtvrtým místem na Grand Prix Francie s vozem Maserati. Vozy Maserati v tomto roce za Ferrari značně zaostávaly. K Velké ceně Francie se váže i historka, která dokazuje, jakému respektu se Fangio těšil mezi svými kolegy. Mike Hawthorn jedoucí v čele na voze Ferrari Dino měl možnost předjet Fangia o jedno kolo, ale přibrzdil a nechal Fangia projet cílem se stejným počtem kol. Své jednání poté okomentoval slovy: „Fangio se nepředjíždí o jedno kolo“.

Dne 17. července 1995 ve věku 84 let podlehl Juan Manuel Fangio srdečnímu kolapsu. Argentina vyhlásila třídenní smutek za pětinásobného světového šampióna. Jednalo se o rekord, který byl vyrovnán až v roce 2002 Michaelem Schumacherem.

Tituly[editovat | editovat zdroj]

Vítězství[editovat | editovat zdroj]

  • 1940 Grand Prix Internacional del Norte
  • 1940 Mil Millas Argentinas
  • 1942 Premio Mar y Sierras
  • 1947 Grand Prix Ciudad de Rosario
  • 1947 Premio Mecánica Rioplatense Ciudad de Montevideo
  • 1947 Premio Primavera Mecánica Argentina
  • 1947 Premio Doble Vuelta Sierra de la Ventana
  • 1948 Grand Prix Vuelta de Coronel Pringles
  • 1948 VIII Grand Prix Otoño Palermo
  • 1948 Premio Vuelta de Entre Rios
  • 1948 Grand Prix Ciudad de Mercedes
  • 1949 Grand Prix Jean-Pierre Wimille
  • 1949 II Grand Prix Internacional Gral San Martin
  • 1949 Premio Fraile Muerto Bell Ville
  • 1949 Grand Prix San Remo
  • 1949 Grand Prix Perpignan
  • 1949 Grand Prix Marseilles
  • 1949 Grand Prix Pau
  • 1949 Grand Prix Albi
  • 1949 Grand Prix Monza
  • 1950 Grand Prix de Pau
  • 1950 Grand Prix di San Remo
  • 1950 Grand Prix de Monaco
  • 1950 Circuit Des Ramparst
  • 1950 Grand Prix van Belgie
  • 1950 Grand Prix de l' A.C.F.
  • 1950 Circuito di Pescara
  • 1950 Grand Prix de Parana
  • 1950 Grand Prix del Presidente Arturo Alessandri Palma
  • 1950 XV 500 Millas de Rafaela
  • 1951 Grand Prix der Schweiz
  • 1951 Grand Prix de l' A.C.F.
  • 1951 Grand Prix di Bari
  • 1951 Grand Prix de España
  • 1952 Grand Prix da Cidade de Sao Paolo
  • 1952 Grand Prix Quinta de Boa Vista
  • 1952 Grand Prix Presidente Peron
  • 1952 Grand Prix Maria Eva Duarte de Peron
  • 1952 Grand Prix de Uruguay
  • 1952 Grand Prix de la ciudad de Montevideo
  • 1953 Vue des Alpes
  • 1953 Grand Prix Supercortemaggiore
  • 1953 Grand Prix d'Italia
  • 1953 Grand Prix Modena
  • 1953 Carrera Panamericana
  • 1954 Grand Prix de Republica Argentina
  • 1954 Grand Prix van Belgie
  • 1954 Grand Prix de l' A.C.F.
  • 1954 Grand Prix von Deutschland
  • 1954 Grand Prix der Schweiz
  • 1954 Grand Prix d'Italia
  • 1955 Grand Prix de la Republica Argentina
  • 1955 Grand Prix Ciudad de Buenos Aires
  • 1955 Internationales ADAC-Eifel-Rennen
  • 1955 Grand Prix van Belgie
  • 1955 Grand Prix van Nederland
  • 1955 Grand Prix Routier de Kristianstadt
  • 1955 Grand Prix d'Italia
  • 1955 Grand Prix Internacional de Venezuela
  • 1956 Grand Prix de la Republica Argentina
  • 1956 Grand Prix Ciudad de Buenos Aires
  • 1956 12 horas de Sebring
  • 1956 Grand Prix di Siracusa
  • 1956 British Grand Prix
  • 1956 Grand Prix von Deutschland
  • 1957 Grand Prix de la Republica Argentina
  • 1957 Grand Prix Ciudad de Buenos Aires
  • 1957 Grand Prix de Cuba
  • 1957 12 horas de Sebring
  • 1957 Grand Prix de Monaco
  • 1957 Grand Prix de Portugal
  • 1957 Grand Prix de l' A.C.F.
  • 1957 Grand Prix von Deutschland
  • 1957 Grand Prix Ciudad de Sao Paolo
  • 1957 Grand Prix de Rio de Janeiro
  • 1958 Grand Prix Buenos Aires

Formule 1[editovat | editovat zdroj]

  • Žlutě jsou vítězství
  • Modře jsou 2. místa
  • Červeně 3. místa
  • Zeleně bodoval
Rok 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 Pořadí Body
1950 GB MON 500 ŠVÝ BEL FRA ITA * * * * 2.místo 27
1951 ŠVÝ 500 BEL FRA GB NĚM ITA ŠPA * * * Mistr 37
1953 ARG 500 HOL BEL FRA GB NĚM ŠVÝ ITA * * 2.místo 29
1954 ARG 500 BEL FRA GB NĚM ŠVÝ ITA ŠPA * * Mistr 57,14
1955 ARG MON 500 BEL HOL GB ITA * * * * Mistr 41
1956 ARG MON 500 BEL FRA GB NĚM ITA * * * Mistr 33
1957 ARG MON 500 FRA GB NĚM PES ITA * * * Mistr 46
1958 ARG MON HOL 500 BEL FRA GB NĚM POR ITA MAR 14. místo 7

Vozy[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Formule 1 - Mistr světa
Předchůdce:
Giuseppe Farina
Juan Manuel Fangio
1951
Nástupce:
Alberto Ascari
Alberto Ascari 19541957 Mike Hawthorn