Grand Prix Itálie 1951

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Itálie Grand Prix Itálie 1951
7.. závod v sezóně 1951
Detaily závodu
Datum16. září 1951
Oficiální názevXXII Gran Premio d'Italia
MístoAutodromo Nazionale Monza, Monza, Itálie
Délka trati6,300 km
Délka závodu80 kol, 504 km
Pole position
PilotArgentina Juan Manuel FangioAlfa Romeo
Čas1'53.2
Nejrychlejší kolo
PilotItálie Giuseppe FarinaAlfa Romeo
Čas1'56.5 (v 64. kole)
Stupně vítězů
PrvníItálie Alberto AscariFerrari
DruhýArgentina Jose Froilan GonzalezFerrari
TřetíItálie Giuseppe Farina/Felice BonettoAlfa Romeo

Grand Prix Itálie ( XXII Gran Premio d'Italia ) byla 7. závodem sezóny 1951, který se konal 16. září 1951 na okruhu Autodromo Nazionale Monza. V závodě zvítězil Alberto Ascari na voze Ferrari.

Účastníci[editovat | editovat zdroj]

Tým Alfa Romeo SpA přijel do Itálie prakticky potvrdit titul mistra světa pro Juana Manuela Fangia, který vedl o 10 bodů před Ascarim na Ferrari, a pomáhat mu měli Giuseppe Farina, Toulo de Graffenried a Felice Bonetto. Ferrari muselo vyhrát, aby před poslední velkou cenou mohlo pomýšlet na titul a Scuderia Ferrari vyrukovala s vůbec nejsilnější sestavou; Alberto Ascari, Luigi Villoresi, Piero Taruffi, José Froilan González, kteří ve svých rukou třímali superrychlé Ferrari 375 poháněné 12 válcovým V motorem. Další Ferrari sedlali soukromníci Chico Landi (Ferrari 375), Rudi Fischer (Ferrari 212) a Peter Whitehead (Ferrari 125). Talbot přestal být podporován továrnou a do závodu se s těmito vozy představili jen soukromníci Louis Rosier, Louis Chiron, Pierre Levegh, Yves Giraud-Cabantous, Johnny Claes a Jacques Swaters, kteří bodovali jen sporadicky, protože překonat rudou hradbu v podobě vozů Ferrari a Alfa Romeo bylo nemožné. Dalším francouzským týmem byl Equipe Gordini, ale čtyřválcové motory ve vozech Simca Gordini T15 nestačili na konkurenci a tak piloti Robert Manzon, André Simon a Maurice Trintignant nemohli pomýšlet na bodové ohodnocení. Jediným britským týmem byl BRM Ltd, který připravil vozy BRM P15, pilotované Reg Parnellem a Keni Richardsonem.

Kvalifikace[editovat | editovat zdroj]

Poř. * Jezdec Konstruktér Čas Rozdíl
1 38 Argentina Juan Manuel Fangio Alfa Romeo 1:53.2
2 34 Itálie Nino Farina Alfa Romeo 1:53.9 + 0.7
3 2 Itálie Alberto Ascari Ferrari 1:55.1 + 1.9
4 6 Argentina José Froilán González Ferrari 1:55.9 + 2.7
5 4 Itálie Luigi Villoresi Ferrari 1:57.9 + 4.7
6 8 Itálie Piero Taruffi Ferrari 1:58.2 + 5.0
7 40 Itálie Felice Bonetto Alfa Romeo 1:58.3 + 5.1
8 30 Spojené království Reg Parnell BRM 2:02.2 + 9.0
9 36 Švýcarsko Toulo de Graffenried Alfa Romeo 2:05.2 + 12.0
10 32 Spojené království Ken Richardson BRM 2:05.6 + 12.4
11 48 Francie André Simon Simca-Gordini 2:08.0 + 14.8
12 50 Francie Maurice Trintignant Simca-Gordini 2:08.9 + 15.7
13 46 Francie Robert Manzon Simca-Gordini 2:09.0 + 15.8
14 24 Francie Yves Giraud-Cabantous Talbot-Lago-Talbot 2:09.3 + 16.1
15 18 Francie Louis Rosier Talbot-Lago-Talbot 2:10.8 + 17.6
16 12 Brazílie Chico Landi Ferrari 2:11.2 + 18.0
17 20 Monako Louis Chiron Talbot-Lago-Talbot 2:12.1 + 18.9
18 44 Itálie Franco Rol OSCA 2:13.4 + 20.2
19 16 Spojené království Peter Whitehead Ferrari 2:16.2 + 23.0
20 22 Francie Pierre Levegh Talbot-Lago-Talbot 2:16.5 + 23.3
21 26 Belgie Johnny Claes Talbot-Lago-Talbot 2:18.6 + 25.4
22 28 Belgie Jacques Swaters Talbot-Lago-Talbot 2:18.8 + 25.6
23 14 Švýcarsko Rudi Fischer Ferrari Žádný čas
24 32 Západní Německo Hans Stuck BRM Žádný čas
Zdroj:[1]

Závod[editovat | editovat zdroj]

Poté, co Ferrari vyhrálo předchozí dva závody ve Velké Británii a v Německu, Juan Manuel Fangio vrátil úder v nemistrovském závodě v Bari. Již kvalifikace ukázala vyrovnanost obou týmů, v první řadě stáli dvě Alfy a dvě Ferrari. Druhá řada byla opět rudá a jen zelené BRM Rega Parnella narušovala její kompletnost. BRM nakonec oba své vozy stáhl a do závodu neodstartovaly pro problémy s mazáním.

Nejlépe odstartoval Fangio s Ascarim, který se ve třetím kole před Fangia dostal. Poté se strhla bitva o vedení právě mezi oběma aktéry v boji o titul. Mezitím odstoupily dvě Alfy, v prvním kole de Graffenried a v šestém kole Farina, i když Farina dokázal převzít vůz po Bonettim a dojet na třetím místě. Ve třináctém kole musel Fangio do boxu a na čele se ocitla hned trojice vozů Ferrari (Ascari, Gonzalez, Villoresi). Ascari s Gonzalezem své pozice již nikomu nepřepustili, mezitím se strhl boj o třetí příčku. Nejprve se Bonetto prosmykl před Villoresiho a vzápětí ho zdolal i Fangio, který se po návratu na trať propadl na páté místo. Ve třicátém kole se v Bonettově voze objevil Farina a po Fangiově odstoupení ve 39 kole zachránil Alfě třetí příčku. Ze zbytku světa se nejlépe dařilo, na šesté pozici, Simonovi na Simce, který ovšem ztrácel na italské vozy 6 kol. Vítězství Ascariho a odstoupení Fangia udělalo šampionát ještě zajímavějším, neboť rozdíl mezi oběma kandidáty byly pouhé dva body

Výsledky[editovat | editovat zdroj]

Poř. No. Jezdec Konstruktér Počet kol Čas/Odstoupení Pořadí na startu Body
1 2 Itálie Alberto Ascari Ferrari 80 2:42:39.3 3 8
2 6 Argentina José Froilán González Ferrari 80 +24.6[2] 4 6
3 40 Itálie Felice Bonetto

Itálie Nino Farina

Alfa Romeo 79 +1 kolo 7 231
4 4 Itálie Luigi Villoresi Ferrari 79 +1 kolo 5 3
5 8 Itálie Piero Taruffi Ferrari 78 +2 kola 6 2
6 48 Francie André Simon Simca-Gordini 74 +6 kol 11
7 18 Francie Louis Rosier Talbot-Lago-Talbot 73 +7 kol 15
8 24 Francie Yves Giraud-Cabantous Talbot-Lago-Talbot 72 +8 kol 14
9 44 Itálie Franco Rol OSCA 67 +13 kol 18
Ret 38 Argentina Juan Manuel Fangio Alfa Romeo 39 Motor 1
Ret 50 Francie Jean Behra2 Simca-Gordini 29 Motor 12
Ret 46 Francie Robert Manzon Simca-Gordini 29 Motor 13
Ret 20 Monako Louis Chiron Talbot-Lago-Talbot 23 Zapalování 17
Ret 22 Francie Pierre Levegh Talbot-Lago-Talbot 9 Motor 20
Ret 28 Belgie Jacques Swaters Talbot-Lago-Talbot 7 Přehřívání 22
Ret 34 Itálie Nino Farina Alfa Romeo 6 Motor 2
Ret 26 Belgie Johnny Claes Talbot-Lago-Talbot 4 Čerpadlo 21
Ret 36 Švýcarsko Toulo de Graffenried Alfa Romeo 1 Kompresor 9
Ret 16 Spojené království Peter Whitehead Ferrari 1 Magneto 19
Ret 12 Brazílie Chico Landi Ferrari 0 Převodovka 16
DNS 30 Spojené království Reg Parnell BRM 0 Nenastartování 8
DNS 32 Spojené království Ken Richardson BRM 0 Nenastartování 10
DNS 14 Švýcarsko Rudi Fischer Ferrari 0 Nenastartování
DNS 32 Západní Německo Hans Stuck BRM 0 Rezervní jezdec
DNS 50 Francie Maurice Trintignant Simca-Gordini 0 Nevolnost
Zdroj:[3]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  • ^1 – Včetně bodu navíc za nejrychlejší kolo.
  • [[#ref_{{{1}}}|^]]2 – Jean Behra tajně nahradil Trintignanta, kterému nebylo dobře. Tým o tom neinformoval organizátory, protože by tým přišel o část startovného. Behra si dokonce vzal Trintignantovu přilbu, aby se zamaskoval.

Nejrychlejší kolo[editovat | editovat zdroj]

  • Giuseppe Farina 1'56.5 Alfa Romeo
  • 5. nejrychlejší kolo pro Giuseppe Farinu
  • 12. nejrychlejší kolo pro Alfu Romeo
  • 5. nejrychlejší kolo pro Itálii
  • 1. nejrychlejší kolo pro vůz se startovním číslem 40

Vedení v závodě[editovat | editovat zdroj]

  • 1-3 kolo Juan Manuel Fangio
  • 4-7 kolo Alberto Ascari
  • 8-13 kolo Juan Manuel Fangio
  • 14-80 kolo Alberto Ascari

Postavení na startu[editovat | editovat zdroj]

  • Juan Manuel Fangio 1'53.2 Alfa Romeo
  • 8. Pole position pro Juana Manuela Fangia
  • 10. Pole position pro Alfu Romeo
  • 9. Pole position pro Argentinu
  • 1. Pole position pro vůz se startovním číslem 38

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

  • V závodě debutovali Chico Landi, Ken Richardson, Hans Stuck
  • Byly představeny vozy Alfa Romeo 159M, OSCA 4500G
  • První pole positions pro startovní číslo 38
  • První nejrychlejší kolo pro startovní číslo 40
  • 10 pole positions pro Alfu Romeo
Pole position Vítězství Nej. kolo
Juan Manuel Fangio Alberto Ascari Giuseppe Farina
Alfa Romeo 159 Ferrari 375 Alfa Romeo 159
1'53.2 2:42'39.3 1'56.5
200.353 km/h 185.915 km/h 194.678 km/h

Stav MS[editovat | editovat zdroj]

* Jezdec Body
1 Juan Manuel Fangio 27
2 Alberto Ascari 25
3 José Froilan González 21
4 Giuseppe Farina 17
5 Luigi Villoresi 15
6 Piero Taruffi 10
7 Lee Wallard 9
8 Mike Nazaruk 6
9 Felice Bonetto 6
10 Luigi Fagioli 5
11 Reg Parnell 5
12 Louis Rosier 3
13 Consalvo Sanesi 3
14 Andy Linden 3
15 Jack McGrath 2
16 Manny Ayulo 2
17 Yves Giraud-Cabantous 2
18 Toulo de Graffenried 2
19 Bobby Ball 2
* Jezdec Body
1 Itálie 91
2 Argentina 48
3 USA 24
4 Francie 5
5 Velká Británie 5
5 Švýcarsko 2

Průběžné pořadí po závodě[editovat | editovat zdroj]

Pohár jezdců[editovat | editovat zdroj]

Poř. Jezdec Body
1 Argentina Juan Manuel Fangio 27 (28)
2 Itálie Alberto Ascari 25
3 Argentina José Froilán González 21
4 Itálie Nino Farina 17 (18)
5 Itálie Luigi Villoresi 15 (18)
Zdroj:[4]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Italy 1951 - Qualifications • STATS F1 [online]. [cit. 2019-03-05]. Dostupné online. 
  2. LANG, Mike. Grand Prix! Vol 1. [s.l.]: Haynes Publishing Group, 1981. ISBN 0-85429-276-4. S. 35. 
  3. 1951 Italian Grand Prix [online]. formula1.com [cit. 2015-12-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 18 January 2015. 
  4. Italy 1951 - Championship • STATS F1 [online]. [cit. 2019-03-01]. Dostupné online.