Grand Prix Velké Británie 1950

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Spojené království Grand Prix Velké Británie 1950
1. závod v sezóně 1950
Detaily závodu
Datum13. květen 1950
Oficiální názevIII RAC British Grand Prix
XI Grand Prix d'Europe
MístoSilverstone, Velká Británie
Délka trati4,649 km
Délka závodu70 kol, 325,43 km
Počasí
Pole position
PilotItálie Giuseppe FarinaAlfa Romeo
Čas1'50.8
Nejrychlejší kolo
PilotItálie Giuseppe FarinaAlfa Romeo
Čas1'50.6 (v 2. kole)
Stupně vítězů
PrvníItálie Giuseppe FarinaAlfa Romeo
DruhýItálie Luigi FagioliAlfa Romeo
TřetíSpojené království Reg ParnellAlfa Romeo

Grand Prix Velké Británie 1950 byla prvním závodem nově vzniklého šampionátu Formule 1 a zároveň pátým závodem vozů F1, po Richmond Trophy, kterou vyhrál Reg Parnell, Grand Prix Pau a Grand Prix San Rema, v obou zvítězil Juan Manuel Fangio a Grand Prix Paříže, kterou vyhrál Georges Grignard.

První Grand Prix se uskutečnila 13. května na okruhu Silverstone a byla vypsána také jako Grand Prix Evropy, na tribunách se sešla řada osobnosti v čele s celou královskou rodinou.

Pruběh závodu[editovat | editovat zdroj]

Účastníci[editovat | editovat zdroj]

Tovární tým Alfy Romeo přivezl na okruh v Silverstone čtyři vozy do kterých usedli Giuseppe Farina, Juan Manuel Fangio, Luigi Fagioli a domácí pilot Reg Parnell. Další italská značka Maserati přijela sice do Anglie bez tovární podpory, zato však v hojném zastoupení. Scuderia Ambrosiina připravila vozy Maserati pro dvojici David Murray a David Hampshire, l’Officina Alfieri Maserati poslala do boje osamoceného Louise Chirona z Monaka, Enrico Platé vsadil na dva piloty šlechtického původu, Prince Biru a Toula de Graffenrieda. V závodě se představil i Joe Fry na soukromém voze Maserati a Felice Bonetto pro kterého připravila vůz Maserati firma Scuderia Milano, Bonetto byl také jediným, který neprošel sítem kvalifikace. Smršť rudě zbarvených italských vozů, doplňovala šestice zelených vozů britské provenience, čtyři vozy ERA [1] Archivováno 8. 8. 2008 na Wayback Machine. a dvě Alty. Francouzští jezdci, tradičně v modrých barvách, nastoupili do první velké ceny s vozy Talbot. Tovární podporu automobilky Talbot dostali pouze dva piloti a to Yves Giraud-Cabantous a Eugène Martin. Louis Rosier i Philippe Étancelin nastoupili s privátní úpravou vozů. Startovní listinu doplnil i Belgičan Johnny Claes na dalším Talbotu.

Závod[editovat | editovat zdroj]

Prosluněný den, přivítal účastníky úvodního závodu prvního Mistrovství světa vozů Formule 1. Na starém letišti v Silverstone, se v sobotu 13. května sešlo 21 jezdců z 9 států. Kromě domácích pilotů se na startu představili i čtyři Francouzi, dva Italové, jeden Ir, Argentinec, Švýcar, Belgičan, Louis Chiron startující za Monako a Thajský princ Bira. Na závod, který se jel jako Velká cena Evropy, se přišlo podívat 200 000 diváku včetně krále Jiřího VI s chotí Alžbětou. Přišli povzbudit Rega Parnella na čtvrté Alfě Romeo.

Nejrychlejší v kvalifikaci byl Giuseppe Farina [2] Archivováno 7. 10. 2008 na Wayback Machine. a i jeho týmový kolegové předváděli, který vůz právě ve formuli 1 dominuje. A tak v první řadě stály všechny čtyři Alfy vedle sebe. Hned za Alfami stál soukromý vůz Maserati Thajského prince Biri společně s dvěma továrními Talboty. Ihned po startu [3] se vedení bleskurychle ujal Farina pronásledovaný Fagiolim a Fangiem. Závod se od samého začátku odehrával v režii jezdců Alfy Romeo a vedoucí trio se střídalo ve vedení a brzo se začalo vzdalovat zbytku světa. Smůla postihla ke konci závodu Fangia, prasklá olejová trubička vyřadila motor jeho Alfy ze hry. Poté už si Farina udržoval 2,5 sekundový odstup od Fagioliho až do cíle. Jen Parnell na další Alfě dokázal dojet do cíle s plným počtem kol jako tandem Farina Fagioli. Na bodovaných místech, ale se ztrátou dvou kol dojeli dva Francouzi Cabantous na továrním Talbotu a Rosier na soukromém voze stejné značky. Giuseppe Nino Farina se stal historicky první vítězem Grand Prix v rámci Mistrovství světa, zároveň se mu podařilo vybojovat si pole positions a zajet nejrychlejší kolo závodu a získal tak první Hat trick v historii formule 1. Nechybělo mnoho a mohl získat i takzvaný Chelem, což je vítězství, pole positions, nejrychlejší kolo a vedení po celou dobu závodu.

Z dalších pilotů stojí za zmínku výkon prince Biri, který byl důstojným konkurentem dominující Alfy až do doby svého odstoupení, z důvodu poškození palivové pumpy. Také Geoff Crossley [4] Archivováno 24. 7. 2008 na Wayback Machine. a David Murray se statečně drželi, ale i je nakonec vyřadila porucha rozvodů respektive motoru. Toulo de Graffenried musel nedobrovolně odstoupit ve 34 kole, když ho zradily rozvody zatímco Louis Chiron se musel smířit s rolí diváka o deset kol dříve.

Výsledky[editovat | editovat zdroj]

Závod[editovat | editovat zdroj]

  • 13. května 1950
  • Okruh Silverstone
  • 70 kol × 4,649 km = 325,43 km
  • 1. Grand Prix
  • 1. vítězství pro Giuseppe Farinu » (nový rekord »)
  • 1. vítězství pro Alfu Romeo » (nový rekord »)
  • 1. vítězství pro Itálii » (nový rekord »)
  • 1. vítězství pro vůz se startovním číslem 2 » (nový rekord »)
  • 1. vítězství z pole position » (nový rekord »)
  • 1. double pro Alfu Romeo » (nový rekord »)
Legenda k tabulce
Barva Výsledek
Zlatá Vítěz
Stříbrná 2. místo
Bronzová 3. místo
Zelená Bodované umístění
Modrá Nebodované umístění
Dokončil neklasifikován (NC)
Fialová Odstoupil (Ret)
Červená Nekvalifikoval se (DNQ)
Nepředkvalifikoval se (DNPQ)
Černá Diskvalifikován (DSQ)
Bílá Nestartoval (DNS)
Závod zrušen (C)
Světle
modrá
Pouze trénoval (PO)
Páteční testovací jezdec (TD)
Bez
barvy
Netrénoval (DNP)
Vyřazen (EX)
Nepřijel (DNA)
Odvolal účast (WD)
Nezúčastnil se (prázdné)
Označení Význam
Tučnost Pole position
Kurzíva Nejrychlejší kolo
Jezdec nedojel do cíle, ale byl klasifikován, protože odjel více než 90 % délky závodu.
Byl udělován poloviční počet bodů, protože bylo odjeto méně než 75 % délky závodu.
Horní index Umístění bodujících jezdců
ve sprintu


Pozice Č Jezdec Vůz Kolo Čas +/- Pole Body Nej. kolo
1 2 Giuseppe Farina Alfa Romeo 158 70 2:13'23.6 0 1 8+1 1'50.6
2 3 Luigi Fagioli Alfa Romeo 158 70 + 2.6 0 2 6
3 4 Reg Parnell Alfa Romeo 158 70 + 52.0 1 4 4
4 14 Yves Giraud-Cabantous Talbot T26C-DA 68 + 2 kola 2 6 3 1'53.4
5 15 Louis Rosier Talbot T26C 68 + 2 kola 4 9 2 1'55.4
6 12 Bob Gérard ERA B 67 + 3 kola 7 13
7 11 Cuth Harrison ERA B/C 67 + 3 kola 8 15
8 16 Philippe Étancelin Talbot T26C 65 + 5 kol 6 14 1'57.4 (4.)
9 6 David Hampshire Maserati 4CLT/48 64 + 6 kol 7 16
=10 10 Brian Shawe-Taylor
Joe Fry * poleman
Maserati 4CL 64
(45, 19)
+ 6 kol 10 X
20
11 18 Johnny Claes Talbot T26C 64 + 6 kol 10 21 2'08.8 (5.)
Pozice Č Odstoupili Vůz Kolo Příčina +/- Pole Body Nej. kolo
Ret 1 Juan Manuel Fangio Alfa Romeo 158 62 Olejová trubička 2 3
Ret 23 Joe Kelly Alta GP 57 Řízení 13 19
Ret 21 Princ Bira Maserati 4CLT/48 49 Palivo 7 5
Ret 5 David Murray Maserati 4CLT/48 44 Motor 12 18
Ret 24 Geoff Crossley Alta GP 43 Převodovka 16 17
Ret 20 Toulo de Graffenried Maserati 4CLT/48 36 Motor 7 8
Ret 19 Louis Chiron Maserati 4CLT/48 24 Spojka 14 11
Ret 17 Eugène Martin Talbot T26C-DA 8 Tlak oleje 6 7
Ret 9 Peter Walker
Tony Rolt
ERA E 5
(2, 3)
Převodovka 20 10
X
Ret 8 Leslie Johnson ERA E 2 Kompresor 21 12
Pozice Č Nestartoval Vůz Kolo Příčina +/- Pole Body Nej. kolo
PO 3 Giambattista Guidotti Alfa Romeo 158
DNS 22 Felice Bonetto Maserati 4CLT/50
DNS 26 Raymond Mays ERA D
  • startovní čísla nebyla pevně stanovená
  • o vůz se dělilo i více jezdců
  • Brian Shawe-Taylor dokončil na voze, se kterým se kvalifikoval Joe Kelly
  • U vozu Petera Walkera byl dopsán i Tony Rolt jako střídající jezdec. Poté, co Walker zastavil v boxech, Tony ho vystřídal. Po odjetí jednoho kola však musel vůz odstavit pro poruchu převodovky.

Stupně vítězů[editovat | editovat zdroj]

Jezdci

  • 1. podium pro Itálie Giuseppe Farinu » (nový rekord)
  • 1. podium pro Itálie Luigi Fagioliho » (nový rekord)
  • 1. podium pro Spojené království Rega Parnella (jediné podium) (nový rekord)

Vozy

  • 3. podium pro Alfu Romeo » (nový rekord)

Státy

  • 2. podium pro Itálie Itálii » (nový rekord)
  • 1. podium pro Spojené království Velkou Británii »

Bodové umístění[editovat | editovat zdroj]

Jezdci

  • 9 bodů pro Itálie Giuseppe Farinu » (nový rekord)
  • 6 bodů pro Itálie Luigi Fagioliho »
  • 4 bodů pro Spojené království Rega Parnella »
  • 3 bodů pro Francie Yvese Girauda-Cabantouse »
  • 2 bodů pro Francie Louise Rosiera »

Vozy

  • 19 bodů pro Alfu Romeo » (nový rekord)
  • 5 bodů pro Talbot »

Státy

  • 15 bodů pro Itálie Itálii » (nový rekord)
  • 5 bodů pro Francie Francii »
  • 4 bodů pro Spojené království Velkou Británii »

Nejrychlejší kolo[editovat | editovat zdroj]

  • Giuseppe Farina 1'50"6 Alfa Romeo
  • 1. nejrychlejší kolo pro Giuseppe Farinu » (nový rekord »)
  • 1. nejrychlejší kolo pro Alfu Romeo » (nový rekord »)
  • 1. nejrychlejší kolo pro Itálii » (nový rekord »)
  • 1. nejrychlejší kolo pro vůz se startovním číslem 2 » (nový rekord »)

Vedení v závodě[editovat | editovat zdroj]

  • Giuseppe Farina » byl ve vedeni 63 kol (nový rekord »)
  • Luigi Fagioli » byl ve vedeni 6 kol
  • Juan Manuel Fangio » byl ve vedeni 1 kolo
  • Alfa Romeo » byla ve vedení 70 kol (nový rekord »)
  • Itálie » byla ve vedení 69 kol (nový rekord »)
  • Argentina » byla ve vedení 1 kolo
Kola km Jezdec %
1.–7. kolo 32,543 km Giuseppe Farina 10 %
8. kolo 4,649 km Luigi Fagioli 1,5 %
9. kolo 4,649 km Giuseppe Farina 1,5 %
10.–14. kolo 23,245 km Luigi Fagioli 8,3 %
15. kolo 4,649 km Juan Manuel Fangio 1,5 %
16.–70. kolo 251,046 km Giuseppe Farina 77,2 %
Farina


Fagioli

Farina

Postavení na startu[editovat | editovat zdroj]

  • Giuseppe Farina 1'50.8 Alfa Romeo
  • 1. Pole position pro Giuseppe Farinu » (nový rekord »)
  • 1. Pole position pro Alfu Romeo » (nový rekord »)
  • 1. Pole position pro Itálii » (nový rekord »)
  • 1. Pole position pro vůz se startovním číslem 2 » (nový rekord »)
  • 1x první řadu získali Giuseppe Farina », Luigi Fagioli », Juan Manuel Fangio » a Reg Parnell (nový rekord »)
  • 4x první řadu získala Alfa Romeo » (nový rekord »)
  • 2x první řadu získala Itálie » (nový rekord »)
  • 1x první řadu získala Argentina » a Velká Británie »



_______4_______
Spojené království
Reg Parnell
Alfa Romeo
1'52.2


_______3_______
Argentina
Juan Manuel Fangio
Alfa Romeo
1'51.2

_______2_______
Itálie
Luigi Fagioli
Alfa Romeo
1'51.0
_______1_______
Itálie
Giuseppe Farina
Alfa Romeo
1'50.8


_______7_______
Francie
Eugène Martin
Talbot-Lago
1'55.4

_______6_______
Francie
Yves Giraud-Cabantous
Talbot-Lago
1'53.4
_______5_______
Thajsko
Princ Bira
Maserati
1'52.6



_______11_______
Monako
Louis Chiron
Maserati
1'56.6


_______10_______
Spojené království
Peter Walker
ERA
1'56.6

_______9_______
Francie
Louis Rosier
Talbot-Lago
1'56.0
_______8_______
Švýcarsko
Toulo de Graffenried
Maserati
1'55.8


_______14_______
Francie
Philippe Étancelin
Talbot-Lago
1'57.8

_______13_______
Spojené království
Bob Gérard
ERA
1'57.4
_______12_______
Spojené království
Leslie Johnson
ERA
1'57.4



_______18_______
Spojené království
David Murray
Maserati
2'05.6


_______17_______
Spojené království
Geoff Crossley
Alta
2'02.6

_______16_______
Spojené království
David Hampshire
Maserati
2'01.0
_______15_______
Spojené království
Cuth Harrison
ERA
1'58.4


_______21_______
Belgie
Johnny Claes
Talbot-Lago
2'08.2

_______20_______
Spojené království
Joe Fry
Maserati
2'07.0
_______19_______
Irsko
Joe Kelly
Alta
2'06.2

Startovní listina[editovat | editovat zdroj]

Č. Pilot Tým Konstruktér Šasi Motor Pneumatiky
1 Argentina Juan Manuel Fangio SA Alfa Romeo Alfa Romeo Alfa Romeo 158 Alfa Romeo L8s Pirelli
2 Itálie Giuseppe Farina SA Alfa Romeo Alfa Romeo Alfa Romeo 158 Alfa Romeo L8s Pirelli
3 Itálie Luigi Fagioli SA Alfa Romeo Alfa Romeo Alfa Romeo 158 Alfa Romeo L8s Pirelli
3 Itálie Giambattista Guidotti SA Alfa Romeo Alfa Romeo Alfa Romeo 158 Alfa Romeo L8s Pirelli
4 Spojené království Reg Parnell SA Alfa Romeo Alfa Romeo Alfa Romeo 158 Alfa Romeo L8s Pirelli
5 Spojené království David Murray Scuderia Ambrosiana Maserati Maserati 4CLT-48 Maserati L4s D
6 Spojené království David Hampshire Scuderia Ambrosiana Maserati Maserati 4CLT-48 Maserati L4s D
8 Spojené království Leslie Johnson Taso Mathieson ERA ERA E ERA L6s D
9 Spojené království Peter Walker Privato ERA ERA E ERA L6s D
9 Spojené království Tony Rolt Privato ERA ERA E ERA L6s D
10 Spojené království Joe Fry Privato Maserati Maserati 4CL Maserati L4s D
10 Spojené království Brian Shawe-Taylor Privato Maserati Maserati 4CL Maserati L4s D
11 Spojené království Cuth Harrison Privato ERA ERA B ERA L6s D
12 Spojené království Bob Gérard Privato ERA ERA B/C ERA L6s D
14 Francie Yves Giraud-Cabantous Automobiles Talbot-Darracq SA Talbot-Lago Talbot-Lago T26C-DA Talbot L6 D
15 Francie Louis Rosier Ecurie Rosier Talbot-Lago Talbot-Lago T26C Talbot L6 D
16 Francie Philippe Étancelin Privato Talbot-Lago Talbot-Lago T26C Talbot L6 D
17 Francie Eugène Martin Automobiles Talbot-Darracq SA Talbot-Lago Talbot-Lago T26C-DA Talbot L6 D
18 Belgie Johnny Claes Ecurie Belge Talbot-Lago Talbot-Lago T26C Talbot L6 D
19 Monako Louis Chiron Officine Alfieri Maserati Maserati Maserati 4CLT-48 Maserati L4s Pirelli
20 Švýcarsko Toulo de Graffenried Enrico Platé Maserati Maserati 4CLT-48 Maserati L4s Pirelli
21 Thajsko Princ Bira Enrico Platé Maserati Maserati 4CLT-48 Maserati L4s Pirelli
22 Itálie Felice Bonetto Scuderia Milano Maserati Maserati Milano 4CLT-50 Maserati L4s Pirelli
23 Irsko Joe Kelly Privato Alta Alta GP Alta L4s D
24 Spojené království Geoff Crossley Privato Alta Alta GP Alta L4s D
26 Spojené království Raymond Mays Privato ERA ERA D ERA L6s D

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

  • Giuseppe Nino Farina si hned v první Grand Prix zajistil tripl, to je: zajel nejrychlejší kolo, zvítězil v závodě i v kvalifikaci.
  • Alfa Romeo jednoznačně dominovala závodu, všechny vozy se po celou dobu střídaly ve vedení.
  • Jedině vozy Alfa Romeo absolvovaly plný počet kol, ostatní dojely se ztrátou 2 kol.
  • Giuseppe Farina získal Hat trick »

Souhrn[editovat | editovat zdroj]

Pole position Vítězství Nej. kolo Hat trick Vedení Chelem
Argentina
Giuseppe Farina Giuseppe Farina Giuseppe Farina Giuseppe Farina Luigi Fagioli Juan Manuel Fangio
Alfa Romeo 158 Alfa Romeo 158 Alfa Romeo 158 Alfa Romeo 158 Alfa Romeo 158 Alfa Romeo 158
1'50.8 2:13'23.6 1'50.6 63 kol 6 kol 1 kolo
151,051 km/h 146,378 km/h 151,324 km/h 292,887 km 27,894 km 4,649 km

Smutné zprávy[editovat | editovat zdroj]

  • dne 6. února 2008 zemřel poslední účastník této velké ceny. Tony Rolt byl posledním žijícím jezdcem, který sice nestál na startu Velké ceny, ale svezl se jedno kolo, a to se již započítává.

Stav MS[editovat | editovat zdroj]

  • GP – body získané v této Grand Prix
* Jezdec Body GP * Vůz Body GP * Stát Body GP
1 Giuseppe Farina 9 9 1 Alfa Romeo 19 19 1 ItálieItálie Itálie 15 15
2 Luigi Fagioli 6 6 2 Talbot 5 5 2 FrancieFrancie Francie 5 5
3 Reg Parnell 4 4 3 Spojené království Velká Británie 4 4
4 Yves Giraud-Cabantous 3 3
5 Louis Rosier 2 2

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Předchozí GP:
Grand Prix du Salon 1949
Mistrovství světa Formule 1
1950
Následující GP:
Grand Prix Monaka 1950
Předchozí ročník:
Grand Prix Velké Británie 1949
Grand Prix Velké Británie Následující ročník:
Grand Prix Velké Británie 1951