Formule 1 v roce 1956

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Sezóna 1956 mistrovství světa vozů Formule 1
Předchozí: 1955
Další: 1957
Mistr světa - Juan Manuel Fangio
Mistr světa - Juan Manuel Fangio
Obecné informace
Pořadí sezóny: 7
Počet týmů:
Počet pilotů: 27
Počet závodů: 8
Výsledky
Pohár jezdců: Argentina Juan Manuel Fangio (Ferrari)

2. Spojené království Stirling Moss (Maserati)
3. Spojené království Peter Collins (Ferrari)

Pohár konstruktérů: neznámá vlajka nebyl

Sezóna Formule 1 v roce 1956 byla sedmou sezónou Mistrovství světa vozů Formule 1. Sezóna začala 22. ledna na okruhu v Buenos Aires a končila 2. září závodem v Itálii na Monze. Mistrem světa se pro tento rok stal Argentinec Juan Manuel Fangio, čímž získal svůj celkový čtvrtý titul mistra světa.

Týmy a jezdci[editovat | editovat zdroj]

Entrant Constructor Chassis Engine Tyre Driver Rounds
Itálie Officine Alfieri Maserati Maserati 250F Maserati 250F1 2.5 L6 Pirelli Spojené království Stirling Moss 1–2, 4–8
Francie Jean Behra 1–2, 4–8
Argentina Carlos Menditeguy 1
Itálie Luigi Piotti 1
Brazílie Chico Landi 1
Itálie Gerino Gerini 1
Argentina José Froilán González 1
Itálie Cesare Perdisa 2, 4–7
Španělsko Paco Godia 4–8
Spojené království Mike Hawthorn 4
Itálie Piero Taruffi 5
Itálie Umberto Maglioli 7–8
Itálie Luigi Villoresi 8
Švédsko Jo Bonnier 8
Spojené království Owen Racing Organisation MaseratiBRM 250F

P25

Maserati 250F1 2.5 L6

BRM P25 2.5 L4

PirelliDunlop Spojené království Mike Hawthorn 1–2, 6
Spojené království Tony Brooks 2, 6
Spojené království Ron Flockhart 6
Uruguay Alberto Uria Maserati A6GCM Maserati 250F1 2.5 L6 Pirelli Uruguay Alberto Uria 1
Uruguay Óscar González 1
Itálie Scuderia Ferrari Ferrari D50

555

Ferrari DS50 2.5 V8

Ferrari 555 2.5 L4

Englebert

Pirelli

Argentina Juan Manuel Fangio 1–2, 4–8
Itálie Eugenio Castellotti 1–2, 4–8
Itálie Luigi Musso 1–2, 7–8
Spojené království Peter Collins 1–2, 4–8
Belgie Olivier Gendebien 1, 5
Belgie Paul Frère 4
Belgie André Pilette 4
Španělsko Alfonso de Portago 5–8
Západní Německo Wolfgang von Trips 8
Francie Equipe Gordini Gordini T16T32 Gordini 23 2.5 L6

Gordini 25 2.5 L8

Englebert Francie Robert Manzon 2, 5–8
Francie Élie Bayol 2
Belgie André Pilette 2, 5, 7
Brazílie Hermano da Silva Ramos 2, 5–6, 8
Belgie André Milhoux 7
Francie André Simon 8
Francie Ecurie Rosier Maserati 250F Maserati 250F1 2.5 L6 Pirelli Francie Louis Rosier 2, 4–7
Spojené království Vandervell Products Vanwall VW 2 Vanwall 254 2.5 L4 Pirelli Francie Maurice Trintignant 2, 4, 6, 8
USA Harry Schell 2, 4–6, 8
Spojené království Mike Hawthorn 5
Spojené království Colin Chapman 5
Argentina José Froilán González 6
Itálie Piero Taruffi 8
Spojené království Gould's Garage (Bristol)

Spojené království H.H. Gould

Maserati 250F Maserati 250F1 2.5 L6 Dunlop Spojené království Horace Gould 2, 4, 6–7
Itálie Giorgio Scarlatti Ferrari 500 Ferrari 500 2.0 L4 Pirelli Itálie Giorgio Scarlatti 2
Itálie Scuderia Centro Sud MaseratiFerrari 250F

500

Maserati 250F1 2.5 L6

Ferrari 500 2.0 L4

Pirelli Monako Louis Chiron 2
Itálie Luigi Villoresi 4
USA Harry Schell 7
Itálie Giorgio Scarlatti 7
Švýcarsko Toulo de Graffenried 8
Itálie Piero Scotti Connaught-Alta B Alta GP 2.5 L4 Pirelli Itálie Piero Scotti 4
Francie Automobiles Bugatti Bugatti T251 Bugatti 2.5 L8 Englebert Francie Maurice Trintignant 5
Itálie Luigi Piotti Maserati 250F Maserati 250F1 2.5 L6 Pirelli Itálie Luigi Villoresi 5–7
Itálie Luigi Piotti 7–8
Francie André Simon Maserati 250F Maserati 250F1 2.5 L6 Pirelli Francie André Simon 5
Itálie Scuderia Guastalla Maserati 250F Maserati 250F1 2.5 L6 Pirelli Itálie Umberto Maglioli 6
Itálie Gerino Gerini 8
Spojené království Connaught Engineering Connaught-Alta B Alta GP 2.5 L4 PirelliAvon Spojené království Archie Scott-Brown 6, 8
Spojené království Desmond Titterington 6
Spojené království Jack Fairman 6, 8
Spojené království Les Leston 8
Spojené království Ron Flockhart 8
Spojené království Bob Gerard Cooper-Bristol T23 Bristol BS1 2.0 L6 Dunlop Spojené království Bob Gerard 6
Spojené království Gilby Engineering Maserati 250F Maserati 250F1 2.5 L6 Dunlop Spojené království Roy Salvadori 6–8
Spojené království Bruce Halford Maserati 250F Maserati 250F1 2.5 L6 Dunlop Spojené království Bruce Halford 6–8
Austrálie Jack Brabham Maserati 250F Maserati 250F1 2.5 L6 Dunlop Austrálie Jack Brabham 6
Spojené království Emeryson Cars Emeryson-Alta 56 Alta GP 2.5 L4 Dunlop Spojené království Paul Emery 6
Švýcarsko Ottorino Volonterio Maserati A6GCM Maserati 250F1 2.5 L6 Pirelli Švýcarsko Ottorino Volonterio 7

Výše uvedený seznam nezahrnuje týmy a jezdce z Indianapolis 500 1956.

Velké ceny[editovat | editovat zdroj]

Rnd Závod Okruh Datum Pole position Nejrychlejší kolo Vítěz Konstruktér Pneumatiky Výsledky
1 Argentina Argentina Buenos Aires 22. leden Argentina Juan Manuel Fangio Argentina Juan Manuel Fangio Itálie Luigi Musso

Argentina Juan Manuel Fangio

Itálie Ferrari Englebert Výsledek
2 Monako Monako Monako 13. květen Argentina Juan Manuel Fangio Argentina Juan Manuel Fangio Spojené království Stirling Moss Itálie Maserati Pirelli Výsledek
3 Spojené státy americké Indianapolis 500 Indianapolis 30. květen Spojené státy americké Pat Flaherty Spojené státy americké Paul Russo Spojené státy americké Pat Flaherty Spojené státy americké Watson-Offenhauser Firestone Výsledek
4 Belgie Belgie Spa-Francorchamps 3. červen Argentina Juan Manuel Fangio Spojené království Stirling Moss Spojené království Peter Collins Itálie Ferrari Englebert Výsledek
5 Francie Francie Reims 1. červenec Argentina Juan Manuel Fangio Argentina Juan Manuel Fangio Spojené království Peter Collins Itálie Ferrari Englebert Výsledekl
6 Spojené království Velká Británie Silverstone 14. červenec Spojené království Stirling Moss Spojené království Stirling Moss Argentina Juan Manuel Fangio Itálie Ferrari Englebert Výsledek
7 Západní Německo Německo Nürburgring 5. srpen Argentina Juan Manuel Fangio Argentina Juan Manuel Fangio Argentina Juan Manuel Fangio Itálie Ferrari Englebert Výsledek
8 Itálie Itálie Monza 2. září Argentina Juan Manuel Fangio Spojené království Stirling Moss Spojené království Stirling Moss Itálie Maserati Pirelli Výsledek

Shrnutí sezóny[editovat | editovat zdroj]

Fangio se přidal k Ferrari poté, co Mercedes-Benz, s nímž vyhrál tituly 1954 a 1955, ze sportu odešel. Ferrari získalo vozy D50 týmu Lancia a dalo dohromady silný tým jehož součástí byl Juan Manuel Fangio, Eugenio Castellotti, Luigi Musso a Peter Collins. Fangio vyhrál úvodní závod když sdílel Mussův vůz poté, co se jeho vlastní auto porouchalo. Collins a Fangioův týmový kolega z Mercedesu, Stirling Moss - nyní jezdící za Maserati, představoval největší výzvu pro jeho obhajobu titulu, každý vyhrál dva závody. Tato sezóna již nebyla pouze o jednom týmu, ale mimo rychlé Ferrari vyhrálo 2 závody Maserati a britské Connaughts, Vanwall a BRM se také předvedli v dobrém světle.

Argentina[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Grand Prix Argentiny 1956.

Po přestupu do Ferrari se Fangio rychel adaptoval na nový vůz a v kvalifikaci získal pole position o celé 2 sekundy před Eugeniem Castellottim. Ze začátku závodu se však propadl hlouběji do pole. Poté co se ve vedení závodu vystřídali González, Menditéguy a Moss, tak se Fangio v 67. kole vrátil na vedoucí příčku, když se jeho vůz porouchal a on využil vozu Luigiho Mussa a dovezl jej do cíle na prvním místě. I přesto že Fangio v závodě zvítězil a získal nejrycheljší kolo, tak se do vedení šampionátu přesunul Jean Behra (Fangio a Musso si body zaprvní místo rozdělili na půl).

Monako[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Grand Prix Monaka 1956.

Závod vyhrál Stirling Moss ve svém Maserati, který vedl od vlajky k vlajce. Juan Manuel Fangio měl problémy se svým Ferrari, ale poté, co nechal Eugenia Castellottiho převzít své auto, on si vzal sesterský vůz Petera Collinse. Moss si v poklidu pro šachovnicouvou vlajku, i přes zuřivou jízdu Fangia, který ztrátu dokázal stáhnout už jen na rozdíl 6 sekund. Jean Behra využil problémů Ferrari a dojel na třetím místě ve svém Maserati.

Indianapolis 500[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku 500 mil Indianapolis 1956.

S náskokem 20 sekund a vedení závodu od 76. kola si pro první vítězství v Indy 500 dojel Pat Flaherty, následovaný Samem Hanksem a Donem Freelandem.

Belgie[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Grand Prix Belgie 1956.

V deštivém závodě ve Spa vedl do 24. kola Juan Manuel Fangio, dokud se na jeho velmi nespolehlivém Ferrari nepoškodila převodovka a on musel z vedení závodu odstoupit. Striling Moss měl v závodě také problémy a odstoupil, ale pak převzal vůz kolegy Cesara Perdisi a dovezl jej na 3. místě. První vítězství ve Formuli 1 získal dominantní Peter Collins a za ním druhý získal první pódium Paul Frère.

Francie[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Grand Prix Francie 1956.

Závod byl zvýrazněn vzrušující bitvou mezi dvěma vozy Lancia-Ferrari Petera Collinse a Eugenia Castellottiho, která byla zmařena 10 kol před konce, když tým nařídil jezdcům držet místa s Collinsem vpředu a Castellottim na druhém místě,aby se předešlo kolizím a přetěžování vozů. Collins nakonec zvítězil o 0,3 sekundy. Téměř o minutu a půl později se umístil na třetím místě Jean Behra v Maserati, jediném dalším autě ve stejném kole jako vedoucí závodu.

Velká Británie[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Grand Prix Velké Británie 1956.

Po ročním výpadku se Silverstone zase vrátil do Formule 1 a zvítězil na něm Juan Manuel Fangio. Druhý dojel Peter Collins, který si vzal vůz od Alfonsa de Portaga. Sterling Moss vedl v průběhu závodu přes 50 kol, ale poté co ho Fangio předjel začal klesat polem a nakonec pár kol před koncem odstoupil kvůli problíému s osou. Fangio se dotáhl za Collinse na rozdíl jediného bodu.

Německo[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Grand Prix Německa 1956.

V Německu neměl Fangio soupeře a poté co Peter Collins dvakrát odstoupil ho v šampionátu přeskočil na rozdíl osmi bodů. Druhý byl Strling Moss a třetí Jean Behra. Celkem dojelo pouze 5 jezdců.

Itálie[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Grand Prix Itálie 1956.

Jean Behra a Peter Collins měli oba ztrátu 8 bodů na Fangia a proto aby vyhráli šampionát musel jeden z nich vyhrát závod a Fangio nedokončit nebo dojet mimo body. Závod vyhrál Stirling Moss v Maserati, ale v neuvěřitelném projevu sportovního ducha předal Peter Collins svou Lancii-Ferrari Fangiovi, což mu umožnilo podělit se s Collinsem o druhé místo a zajistit si čtvrté mistrovství světa. Třetí místo obsadil Ron Flockhart v Connaughtu, jediném umístění na stupních vítězů pro tuto značku.

Konečné hodnocení Mistrovství Světa[editovat | editovat zdroj]

Prvních pět závodníkům bylo v každém závodě uděleny mistrovské body v rozmezí 8–6–4–3–2, přičemž další bod byl přidělen jezdci, který zajel nejrychlejší kolo závodu. Body za sdílené vozy byly rozděleny rovnoměrně mezi řidiče, bez ohledu na to, kdo odjel více kol. Byly započítány pouze výsledky nejlepších pěti závodů.

* Pilot ARGArgentina MONMonako 500Spojené státy americké BELBelgie FRAFrancie GBRSpojené království GERZápadní Německo ITAItálie body
1 Argentina Juan Manuel Fangio 1† / Ret 2† / 4† Ret 4 1 1 (2)† / 8† 30 (33)
2 Spojené království Stirling Moss Ret 1 3† / Ret 5† / Ret (Ret) 2 1 27 (28)
3 Spojené království Peter Collins Ret 2† 1 1 2† / Ret Ret† / Ret 2† 25
4 Francie Jean Behra 2 3 7 3 3 3 Ret† / Ret 22
5 Spojené státy americké Pat Flaherty 1 8
6 Itálie Eugenio Castellotti Ret 4† / Ret Ret 2 10† Ret† / Ret 8† / Ret 7.5
7 Spojené státy americké Sam Hanks 2 6
= Belgie Paul Frère 2 6
9 Španělsko Paco Godia Ret 7 8 4 4 6
10 Spojené království Jack Fairman 4 5 5
11 Itálie Luigi Musso 1† Ret Ret† Ret 4
= Spojené království Mike Hawthorn 3 DNS DNS 10† Ret 4
= Spojené království Ron Flockhart Ret 3 4
= Spojené státy americké Don Freeland 3 4
15 Španělsko Alfonso de Portago Ret 2† / 10† Ret† Ret 3
= Itálie Cesare Perdisa 7 3† 5† 7 DNS 3
= Spojené státy americké Harry Schell Ret 4 10† / Ret Ret Ret Ret 3
= Spojené státy americké Johnnie Parsons 4 3
19 Francie Louis Rosier Ret 8 6 Ret 5 2
= Itálie Luigi Villoresi 5 Ret 6 Ret Ret† 2
= Brazílie Hermano da Silva Ramos 5 8 Ret Ret 2
= Spojené království Horace Gould 8 Ret 5 Ret 2
= Belgie Olivier Gendebien 5 Ret 2
= Spojené státy americké Dick Rathmann 5 2
25 Itálie Gerino Gerini 4† 10 1.5
= Brazílie Chico Landi 4† 1.5
27 Spojené státy americké Paul Russo Ret 1
Belgie André Pilette 6† 6 11 DNS 0
Itálie Luigi Piotti Ret DNS 6 0
Spojené státy americké Bob Sweikert 6 0
Uruguay Óscar González 6† 0
Uruguay Alberto Uria 6† 0
Francie Élie Bayol 6† 0
Spojené státy americké Bob Veith 7 0
Švýcarsko Toulo de Graffenried 7 0
Spojené státy americké Rodger Ward 8 0
Francie Robert Manzon Ret 9 9 Ret Ret 0
Francie André Simon Ret 9 0
Spojené státy americké Jimmy Reece 9 0
Spojené státy americké Cliff Griffith 10 0
Spojené království Roy Salvadori Ret Ret 11 0
Spojené státy americké Gene Hartley 11 0
Spojené království Bob Gerard 11 0
Spojené státy americké Fred Agabashian 12 0
Spojené státy americké Bob Christie 13 0
Spojené státy americké Al Keller 14 0
Spojené státy americké Eddie Johnson 15 0
Spojené státy americké Billy Garrett 16 0
Spojené státy americké Duke Dinsmore 17 0
Spojené státy americké Pat O'Connor 18 0
Spojené státy americké Jimmy Bryan 19 0
Švýcarsko Ottorino Volonterio NC 0
Francie Maurice Trintignant Ret Ret Ret Ret Ret 0
Itálie Umberto Maglioli Ret Ret Ret† 0
Spojené království Bruce Halford Ret DSQ Ret 0
Argentina José Froilán González Ret Ret 0
Itálie Piero Taruffi Ret Ret 0
Spojené království Tony Brooks DNS Ret 0
Itálie Giorgio Scarlatti DNQ Ret 0
Argentina Carlos Menditeguy Ret 0
Spojené státy americké Jim Rathmann Ret 0
Spojené státy americké Johnnie Tolan Ret 0
Spojené státy americké Tony Bettenhausen Ret 0
Spojené státy americké Jimmy Daywalt Ret 0
Spojené státy americké Jack Turner Ret 0
Spojené státy americké Keith Andrews Ret 0
Spojené státy americké Andy Linden Ret 0
Spojené státy americké Al Herman Ret 0
Spojené státy americké Ray Crawford Ret 0
Spojené státy americké Johnny Boyd Ret 0
Spojené státy americké Troy Ruttman Ret 0
Spojené státy americké Johnny Thomson Ret 0
Itálie Piero Scotti Ret 0
Spojené království Desmond Titterington Ret 0
Spojené království Archie Scott-Brown Ret 0
Spojené království Paul Emery Ret 0
Austrálie Jack Brabham Ret 0
Belgie André Milhoux Ret 0
Spojené státy americké Les Leston Ret 0
Spojené státy americké Ed Elisian Ret† 0
Spojené státy americké Eddie Russo Ret† 0
Švédsko Jo Bonnier Ret† 0
Monako Louis Chiron DNS 0
Spojené království Colin Chapman DNS 0
Západní Německo Wolfgang von Trips DNS 0
* Polot ARGArgentina MONMonako 500Spojené státy americké BELBelgie FRAFrancie GBRSpojené království GERZápadní Německo ITAItálie body
Legenda k tabulce
Barva Výsledek
Zlatá Vítěz
Stříbrná 2. místo
Bronzová 3. místo
Zelená Bodované umístění
Modrá Nebodované umístění
Dokončil neklasifikován (NC)
Fialová Odstoupil (Ret)
Červená Nekvalifikoval se (DNQ)
Nepředkvalifikoval se (DNPQ)
Černá Diskvalifikován (DSQ)
Bílá Nestartoval (DNS)
Závod zrušen (C)
Světle modrá Pouze trénoval (PO)
Páteční testovací jezdec (TD)
Bez barvy Netrénoval (DNP)
Vyřazen (EX)
Nepřijel (DNA)
Odvolal účast (WD)
Označení Význam
Tučnost Pole position
Kurzíva Nejrychlejší kolo
F FanBoost
G Nejrychlejší v kvalifikační skupině
Jezdec nedojel do cíle, ale byl klasifikován, protože odjel více než 90 % délky závodu.
Byl udělován poloviční počet bodů, protože bylo odjeto méně než 75 % délky závodu.
  • * Nejrychlejší kolo (1 bod)
  • † piloti se střídali v řízení vozu

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]