Formule 1 v roce 1958

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Sezóna 1958 mistrovství světa vozů Formule 1
Předchozí: 1957
Další: 1959
Mistr světa - Mike Hawthorn
Mistr světa - Mike Hawthorn
Obecné informace
Pořadí sezóny: 9
Počet týmů:
Počet pilotů: 21
Počet závodů: 11
Výsledky
Pohár jezdců: Spojené království Mike Hawthorn (Ferrari)

2. Spojené království Stirling Moss (Vanwall)
3. Spojené království Tony Brooks (Vanwall)

Pohár konstruktérů: Spojené království Vanwall 48 bodů

Sezona 1958 Formule 1 byla 9. mistrovstvím FIA. Jelo se celkem 11 závodů v období od 19. ledna do 19. října. Zvítězil Mike Hawthorn. Stáj Vanwall byla poprvé (a naposled) mistrem poháru konstruktérů, který byl v této sezoně udělován taktéž poprvé.

Velké ceny[editovat | editovat zdroj]

Datum Grand Prix Okruh Vítěz Vůz Výsledky
19. leden Argentina Argentina Buenos Aires Spojené království Stirling Moss Cooper Výsledky
18. květen Monako Monako Monte Carlo Francie Maurice Trintignant Cooper Výsledky
26. květen Nizozemsko Nizozemsko Zandvoort Spojené království Stirling Moss Vanwall Výsledky
30. květen USA Indy 500 Indianapolis USA Jimmy Bryan Epperly Výsledky
15. červen Belgie Belgie Spa-Francorchamps Spojené království Tony Brooks Vanwall Výsledky
6. červenec Francie Francie Reims Spojené království Mike Hawthorn Ferrari Výsledky
19. červenec Spojené království Velká Británie Silverstone Spojené království Peter Collins Ferrari Výsledky
3. srpen Německo Německo Nürburgring Spojené království Tony Brooks Vanwall Výsledky
24. srpen Portugalsko Portugalsko Boavista Spojené království Stirling Moss Vanwall Výsledky
7. září Itálie Itálie Monza Spojené království Tony Brooks Vanwall Výsledky
19. říjen Maroko Maroko Ain-Diab Spojené království Stirling Moss Vanwall Výsledky

Shrnutí sezóny[editovat | editovat zdroj]

Přestože konfigurace motoru zůstala stejná, maximální délky závodu byly zkráceny na 300 kilometrů nebo dvě hodiny (podle toho, co nastalo dříve) a místo specializovaných závodních paliv na bázi alkoholu se stalo povinné používání komerčního benzinu. Mezinárodní pohár konstruktérů F1 byl udělen poprvé, ale Mike Hawthorn z Ferrari vyhrál šampionát jezdců před Stirlingem Mossem, přestože ten vyhrál čtyři z deseti velkých cen oproti Hawthornově jedné.

Po Velké ceně Portugalska čekal na Hawthorna trest, ale Moss se za něj přimluvil a body, které si Hawthorn udržel, mu následně vyhrály titul.

Mossův týmový kolega z Vanwallu Tony Brooks také vyhrál tři závody. Jeho úspěch v italském závodě, když předstihl Hawthorna poté, co Moss odstoupil, zajistil, aby se bitva o titul protáhla do finálového závodu v Maroku. Moss potřeboval vyhrát, nejrychlejší kolo a Hawthorn aby skončil třetí nebo nižší, k zisku titulu.

Argentina[editovat | editovat zdroj]

Do prvního závodu nové sezóny vstoupilo pouze 10 jezdců a stal se tak rekordním. Zvítězil Stirling Moss ve svém Cooperu, když během pitstopů využil nízké hmotnosti svého vozu a předběhl obě Ferrari Mussa a Hawthorna. Pětinásobný vítěz Juan Manuel Fangio dojel čtvrtý v Maserati, které v této sezóně nebylo ani zdaleka tak rychlé jako konkurence a to i přesto že s ním Fangio získal pole position i nejrychlejší kolo.

Monako[editovat | editovat zdroj]

V závodě pořádaném v ulicích Monaka dokončilo pouze 6 jezdců a závod vyhrál Maurice Trintignant, poté co za sebou v pohodlné vzdálenosti udržel 2 Ferrari. Druhý opět dojel Luigi Musso a na třetím místě jeho druhý britský kolega Peter Collins. Se ztrátou 3 kol na čtvrtém místě skončil Jack Brabham.

Nizozemsko[editovat | editovat zdroj]

Dominantní závod zajel na okruhu Zandvoort Striling Moss, když vedl každé kolo, získal nejrychlejší kolo a dojel s náskokem 48 sekund před Harry Shellem a Jeanem Behrou. Pro Ferrari to byl nepovedený závod, protože na bodech dojel pouze Mike Hawthorn na pátém místě.

Indianapolis 500[editovat | editovat zdroj]

Tento závod bude zřejmě nejvíce vzpomínán kvůli obrovské havárii 15 aut v prvním kole, která vyústila ve smrt Pata O'Connora. Závod pohodlně vyhrál Jimmy Bryan s rozdílem na druhého George Amicka 27 sekund. Třetí schod na pódiu doplnil Johnny Boyd. Do závodu se zapsal také Juan Manuel Fangio, ale kvůli problémům s vozem nedokázal dosáhnou požadované rychlosti v kvalifikaci a v závodě neodstartoval.

Belgie[editovat | editovat zdroj]

Ve Spa zvítězil Tony Brooks, poté co vedl 22 z 24 kol závodu. Na druhém místě dojel Mike Hawthorn a třetí týmový kolega Brookse Lewis-Evans.

Francie[editovat | editovat zdroj]

Ferrari zvítězilo poprvé v sezóně a to ve Francii na okruhu Reims-Gueux. Vítězem se stal Mike Hawthorn, který v závodě neměl soupeře. V kvalifikaci získal pole position a v závodě v vedl všechna kola a získal i nejrychlejší kolo. Na druhém místě dojel Striling Moss a pro své první pódium dojel na třetím místě Wolfgang von Trips. Při této Velké ceně se smrtelně zranil třetí pilot Ferrari Luigi Musso, když se snažil dohnat Mika Hawthorna, tak narazil do příkopu a převrátilo se.

Velká Británie[editovat | editovat zdroj]

Druhý a také poslední závod, který vyhrálo Ferrari. Tentokráte to ale nebyl Mike Hawthorn, který by stál na nejvyšší příčce, ale Peter Collins. Hawthorn byl druhý a Roy Salvadori s Cooperem byl třetí. Collins vedl každé jedno kolo závodu.

Německo[editovat | editovat zdroj]

Poté co ve Francii tohoto roku zemřel Luigi Musso, v Německu zemřel další jezdec Ferrari Peter Collins v 11 kole, když do zatáčky najel příliš rychle, vyjel z trati, přejel přes hrbol a jeho auto vyletělo do vzduch a dopadlo vzhůru nohama. Peter Collins z auta vyletěl a byl vymrštěn do blízkého stromu. Pro vítězství si nakonec dojel Tony Brooks, následovaný Royem Salvadorim a Mauricem Trintignantem. Domácí pilot von Trips dojel čtvrtý.

Portugalsko[editovat | editovat zdroj]

Striling Moss zvítězil na okruhu Boavista, když každého jezdce předjel alespoň o kolo, ale na vedoucího šampionátu Mika Hawthorna získal pouze 1 bod, protože Hawhorn dojel druhý a také získal nejrychlejší kolo. Třetí skončil Stuart Lewis-Evans.

Itálie[editovat | editovat zdroj]

Na okruhu v Monze zvítězil Tony Brooks a po dalším odstoupení Stirlinga Mosse se náskok Mika Hawthorna, který skončil 2 zase o dost zvětšil. První pódium získal Phil Hill.

Maroko[editovat | editovat zdroj]

Poslední Velká cena se konala v netradičním Maroku a Moss pro zisk šampionátu potřeboval velký kus štěstí. V začátku závodu se dostal na první místo a jeho kolegové Brooks a Lewis-Evans drželi Hawthorna na čtvrtém místě. Brooksovi ale selhal motor a musel odstoupit a Lewis-Evans měl tragickou nehodu, při které jeho auto vzplanulo a on na následky vážných popálenin zemřel o 6 dní později. Hawthorn nakonec dojel druhý za Mossem a získal šampionát jezdců. Třetí dojel Phil Hill.

Konečné hodnocení Mistrovství Světa[editovat | editovat zdroj]

Prvních pět závodníkům bylo v každém závodě uděleny mistrovské body v rozmezí 8–6–4–3–2, přičemž další bod byl přidělen jezdci, který zajel nejrychlejší kolo závodu. Body za sdílené vozy byly rozděleny rovnoměrně mezi řidiče, bez ohledu na to, kdo odjel více kol. Byly započítány pouze výsledky nejlepších pěti závodů.

* Pilot ARGArgentina MONMonako NEDNizozemsko 500USA BELBelgie FRAFrancie GBRSpojené království GERZápadní Německo PORPortugalsko ITAItálie MORMaroko body
1 Spojené království Mike Hawthorn (3) (Ret) (5) 2 1 2 Ret 2 2 2 42 (49)
2 Spojené království Stirling Moss 1 Ret 1 Ret 2 Ret Ret 1 Ret 1 41
3 Spojené království Tony Brooks Ret Ret 1 Ret 7 1 Ret 1 Ret 24
4 Spojené království Roy Salvadori Ret 4 8 11 3 2 9 5 7 15
5 Spojené království Peter Collins Ret 3 Ret Ret 5 1 Ret 14
= USA Harry Schell 6 5 2 5 Ret 5 Ret 6 Ret 5 14
7 Francie Maurice Trintignant 1 9 7 Ret 8 3 8 Ret Ret 12
= Itálie Luigi Musso 2 2 7 Ret Ret 12
9 Spojené království Stuart Lewis-Evans Ret Ret 3 Ret 4 3 Ret Ret 11
10 USA Phil Hill 7 91 3 3 9
= Francie Jean Behra 5 Ret 3 Ret Ret Ret Ret 4 Ret Ret 9
= Západní Německo Wolfgang von Trips Ret 3 Ret 4 5 Ret 9
13 USA Jimmy Bryan 1 8
14 Argentina Juan Manuel Fangio 4 DNQ 4 7
15 USA George Amick 2 6
16 USA Johnny Boyd 3 4
= USA Tony Bettenhausen 4 4
18 Austrálie Jack Brabham 4 8 Ret 6 6 Ret1 7 Ret 111 3
= Spojené království Cliff Allison 6 6 4 Ret Ret 10 Ret 7 10 3
= Švédsko Jo Bonnier Ret 10 9 8 Ret Ret Ret Ret 4 3
21 USA Jim Rathmann 5 2
USA Masten Gregory Ret Ret 4~ 6 0
Spojené království Graham Hill Ret Ret Ret Ret Ret Ret1 Ret 6 16 0
Belgie Olivier Gendebien 6 Ret Ret 0
USA Jimmy Reece 6 0
USA Don Freeland 7 0
Argentina Carlos Menditeguy 7 0
Itálie Maria Teresa de Filippis DNQ 10 Ret Ret 0
Španělsko Paco Godia 8 DNQ Ret Ret 0
Spojené království Jack Fairman Ret 8 0
USA Jud Larson 8 0
USA Carroll Shelby Ret 9 Ret 4~ /

Ret

0
Západní Německo Hans Herrmann Ret Ret 9 0
Itálie Gerino Gerini DNQ 9 Ret Ret 12 0
Itálie Giulio Cabianca DNQ Ret 0
Spojené království Horace Gould 9 DNQ DNS 0
USA Eddie Johnson 9 0
USA Troy Ruttman DNQ 10 DNS 0
USA Bill Cheesbourg 10 0
Nizozemsko Carel Godin de Beaufort 11 Ret1 0
USA Al Keller 11 0
Itálie Giorgio Scarlatti Ret Ret 0
Spojené království Ian Burgess Ret 71 0
USA Johnnie Parsons 12 0
Spojené království Ivor Bueb Ret 111 0
USA Johnnie Tolan 13 0
USA Bob Christie Ret 0
Západní Německo Wolfgang Seidel Ret Ret1 Ret 0
USA Dempsey Wilson Ret 0
Spojené království Ron Flockhart DNQ Ret 0
USA A. J. Foyt Ret 0
USA Paul Russo Ret 0
USA Shorty Templeman Ret 0
USA Rodger Ward Ret 0
USA Billy Garrett Ret 0
USA Eddie Sachs Ret 0
USA Johnny Thomson Ret 0
USA Chuck Weyant Ret 0
USA Jack Turner Ret 0
USA Bob Veith Ret 0
USA Dick Rathmann Ret 0
USA Ed Elisian Ret 0
USA Pat O'Connor Ret 0
USA Paul Goldsmith Ret 0
USA Jerry Unser Ret 0
USA Len Sutton Ret 0
USA Art Bisch Ret 0
Spojené království Alan Stacey Ret 0
USA Mike Magill DSQ 0
Austrálie Ken Kavanagh DNQ DNS 0
USA Bruce Kessler DNQ 0
Spojené království Paul Emery DNQ 0
Monako André Testut DNQ 0
Itálie Luigi Piotti DNQ 0
Spojené království Bernie Ecclestone DNQ DNP 0
Itálie Luigi Taramazzo DNQ 0
Monako Louis Chiron DNQ 0
Jezdci nezpůsobilí bodů šampionátu Formule 1, protože závodili ve Formuli 2
Nový Zéland Bruce McLaren 5 13
Západní Německo Edgar Barth 6
Spojené království Tony Marsh 8
Maroko Robert La Caze 14
Francie André Guelfi 15
Belgie Christian Goethals Ret
Spojené království Dick Gibson Ret
Spojené království Brian Naylor Ret
Francie François Picard Ret
Spojené království Tom Bridger Ret
* Pilot ARGArgentina MONMonako NEDNizozemsko 500USA BELBelgie FRAFrancie GBRSpojené království GERZápadní Německo PORPortugalsko ITAItálie MORMaroko body
Legenda k tabulce
Barva Výsledek
Zlatá Vítěz
Stříbrná 2. místo
Bronzová 3. místo
Zelená Bodované umístění
Modrá Nebodované umístění
Dokončil neklasifikován (NC)
Fialová Odstoupil (Ret)
Červená Nekvalifikoval se (DNQ)
Nepředkvalifikoval se (DNPQ)
Černá Diskvalifikován (DSQ)
Bílá Nestartoval (DNS)
Závod zrušen (C)
Světle modrá Pouze trénoval (PO)
Páteční testovací jezdec (TD)
Bez barvy Netrénoval (DNP)
Vyřazen (EX)
Nepřijel (DNA)
Odvolal účast (WD)
Označení Význam
Tučnost Pole position
Kurzíva Nejrychlejší kolo
F FanBoost
G Nejrychlejší v kvalifikační skupině
Jezdec nedojel do cíle, ale byl klasifikován, protože odjel více než 90 % délky závodu.
Byl udělován poloviční počet bodů, protože bylo odjeto méně než 75 % délky závodu.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]