Grand Prix Itálie 1955

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Itálie Grand Prix Itálie 1955
7.. závod v sezóně 1955
Monza 1955.jpg
Detaily závodu
Datum11. září 1955
Oficiální názevXXVI Gran Premio d'Italia
MístoAutodromo Nazionale Monza, Monza, Itálie
Délka trati10,000 km
Délka závodu50 kol, 500,000 km
Pole
PilotArgentina Juan Manuel Fangio Mercedes
Čas2:46,5
Nejrychlejší kolo
PilotSpojené království Stirling Moss Mercedes
Čas2:46,9 (v 21. kole)
Stupně vítězů
PrvníArgentina Juan Manuel Fangio Mercedes
DruhýItálie Piero Taruffi Mercedes
TřetíItálie Eugenio Castellotti Ferrari

Grand Prix Itálie (XXVI Gran Premio d'Italia) byla 7. závodem sezóny 1955, který se konal 11. září 1955 na okruhu Autodromo Nazionale Monza. V závodě zvítězil, potřetí v řadě, Juan Manuel Fangio na voze Mercedes. Poprvé se jelo na celé délce okruhu včetně klopených zatáček vysokorychlostního okruhu. Piero Taruffi druhým místem zajistil pro Mercedes 5. double v historii.

Scuderia Ferrari přijela na domácí Grand Prix Itálie se šesti vozy, se dvěma vozy Lancia D50 a Ferrari 555. Lancia po smrti Alberta Ascariho ukončila závodní činnost a dokumentaci vozu D50 předala Enzo Ferrarimu. Ale poté, co byly zrušeny Grand Prix Německa, která se měla konat před závodem v Monze, podzimní Grand Prix Švýcarska a Španělska, neměli piloti Ferrari šanci zasáhnout do boje o titul. Nejlépe postavení, Maurice Trintignant a Giuseppe Farina, ztráceli přes deset bodů na druhého Stirlinga Mosse. Pro Farinu navíc závod skončil po kvalifikaci, jeho vůz Lancia měl problémy s pneumatikami na nově vybudovaném oválu s klopenými zatáčkami. Ferrari se nakonec rozhodl do závodu z bezpečnostních důvodů oba vozy Lancia nenasadit. Mercedes přivezl čtyři vozy pro již jistého mistra světa Fangia, Mosse, Taruffiho a Klinga. Pro Mercedes to bylo poslední představení ve formuli 1, k velkému zklamání konstruktéra Neubauera. Záměr Mercedesu, připomenutí značky a propagační akce ke zvýšení odbytu vozů, byl však splněn.

Kvalifikace nejlépe vyšla stříbrným šípům, kteří obsadili kompletně první řadu v pořadí Juan Manuel Fangio, Stirling Moss, Karl Kling, druhá patřila domácím pilotům Farinovi a Castellottimu. Nejlépe odstartoval Fangio, který v závodě nedal nikomu šanci a krom jediného kola, vedl po celou dobu závodu. Tím kdo ho vystřídal ve vedení byl jeho týmový kolega Moss, kterého během závodu provázela smůla, nejprve v 19, kole musel do boxu s rozbitým sklem, poté ho potrápil motor, který jej vyřadil definitivně v 27. kole. Také další Mercedes s Klingem za volantem, postihl problém s převodovkou a tak reputaci Mercedesu zachraňoval Fangio a z devátého místa startující Piero Taruffi, jenž dokázal dojet na druhém místě. Až třetí místo zbylo na Ferrari, které za bouřlivého povzbuzování domácích tifosi dovezl do cíle Eugenio Castellotti. Juan Manuel Fangio jen potvrdil svůj třetí titul mistra světa.

Kvalifikace[editovat | editovat zdroj]

Poř. No. Jezdec Konstruktér Čas Ztráta
1 18 Argentina Juan Manuel Fangio Mercedes 2:46.5
2 16 Spojené království Stirling Moss Mercedes 2:46.8 +0.3
3 20 Německo Karl Kling Mercedes 2:48.3 +1.8
4 4 Itálie Eugenio Castellotti Ferrari 2:49.6 +3.1
5 2 Itálie Nino Farina Lancia 2:49.9 +3.4
6 36 Francie Jean Behra Maserati 2:50.1 +3.6
7 28 Argentina Roberto Mieres Maserati 2:51.1 +4.6
8 10 Itálie Luigi Villoresi Lancia 2:51.6 +5.1
9 14 Itálie Piero Taruffi Mercedes 2:51.8 +5.3
10 30 Itálie Luigi Musso Maserati 2:52.1 +5.6
11 32 Spojené království Peter Collins Maserati 2:55.3 +8.8
12 12 Itálie Umberto Maglioli Ferrari 2:55.4 +8.9
13 42 Spojené státy americké Harry Schell Vanwall 2:55.5 +9.0
14 6 Spojené království Mike Hawthorn Ferrari 2:56.2 +9.7
15 8 Francie Maurice Trintignant Ferrari 2:56.3 +9.8
16 34 Argentina Carlos Menditeguy Maserati 2:58.4 +11.9
17 44 Spojené království Ken Wharton Vanwall 2:59.5 +13.0
18 22 Brazílie Hermano da Silva Ramos Gordini 2:59.8 +13.3
19 26 Francie Jacques Pollet Gordini 2:59.9 +13.4
20 40 Spojené státy americké John Fitch Maserati 3:03.1 +16.6
21 38 Spojené království Horace Gould Maserati 3:05.2 +18.7
22 24 Francie Jean Lucas Gordini 3:15.9 +29.4
DNS 46 Itálie Luigi Piotti Arzani-Volpini-Maserati
Zdroj:[1]

Závod[editovat | editovat zdroj]

  • 48. Grand Prix
  • 17. vítězství Juana Manuela Fangia
  • 9. vítězství pro Mercedes
  • 19. vítězství pro Argentinu
  • 3. vítězství pro vůz se startovním číslem 18
Poř. No. Jezdec Konstruktér Počet kol Čas/Odstoupení Pořadí na startu Body
1 18 Argentina Juan Manuel Fangio Mercedes 50 2:25:04.4 1 8
2 14 Itálie Piero Taruffi Mercedes 50 +0.7 9 6
3 4 Itálie Eugenio Castellotti Ferrari 50 +46.2 4 4
4 36 Francie Jean Behra Maserati 50 +3:57.5 6 3
5 34 Argentina Carlos Menditeguy Maserati 49 +1 kolo 16 2
6 12 Itálie Umberto Maglioli Ferrari 49 +1 kolo 12
7 28 Argentina Roberto Mieres Maserati 48 +2 kola 7
8 8 Francie Maurice Trintignant Ferrari 47 +3 kola 15
9 40 Spojené státy americké John Fitch Maserati 46 +4 kola 20
10 6 Spojené království Mike Hawthorn Ferrari 38 Převodovka 14
Ret 20 Německo Karl Kling Mercedes 32 Převodovka 3
Ret 30 Itálie Luigi Musso Maserati 31 Převodovka 10
Ret 38 Spojené království Horace Gould Maserati 31 Zavěšení 21
Ret 16 Spojené království Stirling Moss Mercedes 27 Motor 2 11
Ret 26 Francie Jacques Pollet Gordini 26 Motor 19
Ret 22 Brazílie Hermano da Silva Ramos Gordini 23 Palivový systém 18
Ret 32 Spojené království Peter Collins Maserati 22 Zavěšení 11
Ret 42 Spojené státy americké Harry Schell Vanwall 7 Zavěšení 13
Ret 24 Francie Jean Lucas Gordini 7 Motor 22
Ret 44 Spojené království Ken Wharton Vanwall 0 Vstřikování 17
DNS 2 Itálie Nino Farina Lancia Kolo 5
DNS 10 Itálie Luigi Villoresi Lancia Kolo 8
DNS 46 Itálie Luigi Piotti Arzani-Volpini-Maserati Motor
Zdroj:[2]

Nejrychlejší kolo[editovat | editovat zdroj]

Spojené království Stirling Moss - Mercedes- 2:46.9

  • 3. nejrychlejší kolo Felipe Massi
  • 9. nejrychlejší kolo pro Mercedes
  • 4. nejrychlejší kolo pro Velkou Británii
  • 3. nejrychlejší kolo pro vůz se startovním číslem 16

Vedení v závodě[editovat | editovat zdroj]

Kola km Jezdec %
1. – 7. kolo 70 km Juan Manuel Fangio 14%
8. kolo 10 km Stirling Moss 2%
9. – 50. kolo 420 km Juan Manuel Fangio 84%

Postavení na startu[editovat | editovat zdroj]

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

  • v závodě debutovali Jean Lucas, Luigi Piotti
  • V závodě se představily poprvé vozy Ferrari D50, Gordini T32, Arzani-Volpini Special
  • Juan Manuel Fangio stanovil nový rekord 17 vítězství
  • Juan Manuel Fangio stanovil nový rekord 18 pole positions
  • Juan Manuel Fangio stanovil nový rekord 24 podium
Pole position Vítězství Nej. kolo
Argentina Argentina Spojené království
Juan Manuel Fangio Juan Manuel Fangio Stirling Moss
Mercedes W196 Mercedes W196 Mercedes W196
2'46.5 2:25'04.4 2'46.9
216.216 km/h 206.792 km/h 215.698 km/h

Průběžné pořadí po závodě[editovat | editovat zdroj]

Pohár jezdců[editovat | editovat zdroj]

Pořadí Jezdec Body
1rightarrow blue.svg 1 Argentina Juan Manuel Fangio 40 (41)
1rightarrow blue.svg 2 Spojené království Stirling Moss 23
1uparrow green.svg 3 3 Itálie Eugenio Castellotti 12
1downarrow red.svg 1 4 Francie Maurice Trintignant 11 1⁄3
1downarrow red.svg 1 5 Itálie Nino Farina 10 1⁄3
Zdroj: [3]
* Stát Body
1 ArgentinaArgentina Argentina 51
2 ItálieItálie Itálie 42,6
3 USA USA 24
4 Spojené království Velká Británie 23
5 FrancieFrancie Francie 17,3
6 NěmeckoNěmecko Německo 6
7 BelgieBelgie Belgie 3

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. 1955 Italian GP Qualification [online]. [cit. 2020-07-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. 1955 Italian Grand Prix [online]. formula1.com [cit. 2015-08-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 4 November 2014. (anglicky) 
  3. Italy 1955 - Championship • STATS F1 [online]. [cit. 2019-03-01]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]