Formule E
.jpg)
Formule E (oficiálně ABB FIA Formula E World Championship) je série závodů monopostů poháněných výhradně elektricky, založená v roce 2014, přičemž koncept šampionátu byl zveřejněn již v roce 2011. Závody jsou pořádány pod záštitou Mezinárodní automobilové federace (FIA), od roku 2021 je v této sérii vyhlašován mistr světa.
Vůz[editovat | editovat zdroj]
Od první sezóny šampionátu jsou vozy jednotné, tedy všechny týmy závodí se stejnými vozy. Úmyslem do budoucích let je možnost každého týmu stavět svůj vlastní stroj, ale zatím k tomuto rozhodnutí nedošlo.
V první sezóně jednotný vůz postavila francouzská firma Spark Racing Technologies pod názvem Spark-Renault SRT 01E, přičemž monopost byl výsledkem desetiměsíční kooperace mezi firmami Dallara (která navrhla šasi), McLaren (který dodal motor – stejný, jaký je použit v hypersportovním voze McLaren P1), Hewland (dodavatel pětistupňové převodovky), Williams (baterie) a Renault. Akumulátor však nedokázal vydržet po celou délku závodu a jezdci museli po vybití přesedat do druhého auta, což vzbudilo velkou kritiku vůči sérii. První vozy Formule E měly výkon nejméně 250 mechanických koňských sil (190 kW) a byly schopné zrychlit z 0 na 100 km/h za 3 sekundy, maximální rychlost dosahovala 225 km/h.[1] Generátory pro dobíjení baterií byly poháněny glycerinem, vedlejším produktem výroby bio-dieselu.[2]
_at_2017_Berlin_ePrix.jpg)
Od druhé sezóny si však mohly týmy vyvíjet vlastní pohonné jednotky, invertor, převodovku a chlazení; společné zůstaly šasi a baterie. Pro třetí navrhla Dallara nový nos vozu s dvojitým předním křídlem, za účelem vizuální odlišnosti od jiných sérií.
Od sezóny 2018/19 je využívána druhá generace šasi s názvem Spark SRT05e, někdy též označována jako "vůz Gen2". Vůz je značným vylepšením předchozí generace – baterie má kapacitu 54 kWh, výkon vzrostl z 200 kW na 250 kW a maximální rychlost na 280 km/h. Nová technologie zároveň znamenala konec výměnám vozů uprostřed závodů.[3] Nové vozy také obsahovaly bezpečnostní systém zvaný "halo", který chrání hlavu jezdce před nárazem do letících objektů při nehodách.[4]
Od sezóny 2022/23 je plánováno uvedení nového jednotného šasi pod názvem "Gen3". Očekává se, že výkon bude dosahovat 350 kW v kvalifikaci a 300 kW v závodě. Baterie bude také možno dobíjet při zastávce v boxech.[5]
Minimální předepsaná hmotnost vozu včetně jezdce je od třetí sezóny 880 kg.
Formát[editovat | editovat zdroj]
V sezóně Formule E se jezdí okolo 12 závodů, ve kterých získávají body jak jezdci, tak jejich týmy. Závodní víkend sestává z volných tréninků v ranních hodinách, kvalifikace v poledne a 1 nebo 2 závodů odpoledne.
Bodování závodů je podobné jako ve Formuli 1, přičemž za pole position jsou navíc udělovány 3 body a za nejrychlejší kolo v závodě 2 body (v první a druhé sezóně), od třetí sezóny se však FIA rozhodla udělit jen jeden bonusový bod. Jezdec (resp. tým) s nejvyšším počtem bodů na konci sezóny, se stává mistrem světa.
Jezdci[editovat | editovat zdroj]
Seriálu se mj. účastní i mnoho bývalých pilotů Formule 1 – jsou to Jaime Alguersuari, Karun Chandhok, Pascal Wehrlein, Bruno Senna, Jérôme d'Ambrosio, Felipe Massa, Brendon Hartley, Sébastien Buemi, Jarno Trulli, Lucas di Grassi, Nick Heidfeld, Charles Pic, Takuma Sató a Nelson Piquet, Jr.
Okruhy[editovat | editovat zdroj]
Kvůli lepší propagaci se závody konají zejména na městských okruzích, nechybí ani slavné Monte Carlo. Délka tratě je od 1,8 do 3,4 kilometrů, jezdci absolvují okolo 50 kol a závod trvá okolo 1 hodiny.
Sezóny[editovat | editovat zdroj]
.JPG)
2014/15[editovat | editovat zdroj]
V první sezóně Formule E se odjelo 11 závodů, od září 2014 do června 2015. Mistrem světa se stal Nelson Piquet Jr. o jediný bod před Sébastienem Buemim. Mezi týmy zvítězil e.dams Renault.
Zajímavostí bylo, že v 11 závodech se radovalo 7 různých vítězů: Buemi, Bird, Piquet Jr., da Costa, Prost, d'Ambrosio a Di Grassi.
2015/16[editovat | editovat zdroj]
V druhé sezóně od října 2015 do července 2016 bylo v kalendáři Formule E 10 závodů v 9 městech. Mistrem světa se stal Sébastien Buemi o 2 body před Lucasem Di Grassim, a to díky zajetí nejrychlejšího kola v posledním závodě sezóny. Vítězství mezi týmy obhájil e.dams Renault.
2016/17[editovat | editovat zdroj]
Třetí sezóna Formule E probíhala od října 2016 do července 2017. Mistrem se stal Lucas Di Grassi před Buemim a nováčkem Felixem Rosenqvistem. e.dams Renault úspěšně znovu obhájil pozici nejlepšího týmu.
2017/18[editovat | editovat zdroj]
Čtvrtá sezóna Formule E se skládala ze 12 závodů od prosince 2017 do července 2018, účastnilo se jí 10 týmů a 26 jezdců. Vítězem mezi jezdci se stal Francouz Jean-Éric Vergne se 198 body, který za sebou nechal di Grassiho a Sama Birda. Mezi týmy získal titul tým Audi Sport ABT Schaeffler, který o pouhé 2 body porazil Techeetah.
.jpg)
2018/19[editovat | editovat zdroj]
Pátá sezóna probíhala od prosince 2018 do července 2019, účastnilo se jí 11 týmů a 24 jezdců.
Nejvýznamnější změnou byl nový monopost. Poté, co se první 4 sezóny od Formule E 2014/15 využíval Spark-Renault SRT 01E, byl pro tuto sezónu představen nový stroj Spark-Renault SRT05e stejného výrobce Spark Racing Technology.
Do šampionátu se zapojila se svou pohonnou jednotkou i automobilka BMW.[6]
Tituly získali Jean-Éric Vergne a Techeetah.
2019/20[editovat | editovat zdroj]
Od šesté sezóny se zapojily se svými motory i Mercedes-Benz a Porsche.[7][8] Šampiónem se v sezóně poznamenané pandemii covidu-19 stal António Felix da Costa před Stoffelem Vandoornem a Jeanem-Éricem Vergnem. Mezi týmy získal titul Techeetah.
2020/21[editovat | editovat zdroj]
Mezinárodní automobilová federace uznala životaschopnost a oblíbenost série, a tak je od této sezóny vítěz označován jako mistr světa. Prvním se stal Nyck de Vries závodící za Mercedes, a to před Edoardem Mortarou a Jakem Dennisem. Sezóna, která byla kvůli protiepidemickým opatřením posunuta až do kalendářního roku 2021, se vyznačovala velkou vyrovnaností – před posledním závodem mělo alespoň matematickou šanci na titul 13 jezdců. Mercedes mezi týmy získal týmové vítězství již ve své druhé sezóně ve Formuli E.
2021/22[editovat | editovat zdroj]
Osmá sezóna Formule E byla zahájena v lednu 2022 závody na saúdskoarabském okruhu Ad-Diriyah v Rijádu.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku FIA Formula E Championship na anglické Wikipedii.
- ↑ Guide to – Car – Specifications [online]. [cit. 2015-11-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 30 November 2015. (anglicky)
- ↑ Formula E power generation [online]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 12 February 2015. (anglicky)
- ↑ Formula E presents Gen2 car for 2018/19 season [online]. Motorsport.com, 6 March 2018. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ STEWART, Jack. www.wired.com. Formula 1's New 'Halos' Could Save Drivers' Heads—And Give Engineers Headaches. Wired. 24 February 2018. Dostupné online [cit. 21 March 2019]. (anglicky)
- ↑ Formula E's Gen3 Regeneration Concept Agreed [online]. the-race, 18 Jun 2020. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ BMW confirms Season 5 entry to Formula E – Formula E [online]. fiaformulae.com [cit. 2017-07-25]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Mercedes-Benz to enter Formula E in Season 6 – Formula E [online]. fiaformulae.com [cit. 2017-07-24]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Porsche set to compete in Formula E from Season 6 – Formula E [online]. fiaformulae.com [cit. 2017-07-28]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Formule E na Wikimedia Commons
