Formule E 2014/15

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Sezóna 2014/15 mistrovství světa vozů Formule E
Předchozí: -
Další: 2015/16
Obecné informace
Pořadí sezóny: 1.
Počet týmů: 10
Počet pilotů: 35
Počet závodů: 11
Pořadí jezdců: 1. Brazílie Nelson Piquet Jr. (China Racing)
2. Švýcarsko Sébastien Buemi (Renault e.Dams)
3. Brazílie Lucas di Grassi (Audi Sport ABT Schaeffler)
Pořadí týmů: 1. Francie Renault e.Dams

Sezóna 2014/15 závodů Formule E (oficiálním názvem 2014–15 FIA Formula E season) byla historicky první sezónou šampionátu Formule E pořádaného Mezinárodní automobilovou federací FIA, který je nejvyšším mistrovství v kategorii monopostů na elektrický pohon.

Sezóna se skládala ze 11 závodů od 13. září 2014 do 28. června 2015, účastnilo se jí 10 týmů a 35 jezdců.[1]

Vítězem mezi jezdci se stal až v posledním závodě Brazilec Nelson Piquet Jr. se 144 body, který za sebou nechal o jediný bod Švýcara Sébastiena Buemiho a o dalších 10 bodů krajana Lucase di Grassiho. Mezi týmy získal s pohodlným náskokem historicky první titul tým e.dams-Renault.

Monopost[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Spark-Renault SRT_01E.
Spark-Renault SRT_01E v barvách týmu Andretti.

Pro start nového šampionátu obdržely všechny týmy stejný monopost Spark-Renault SRT_01E. Vyrobila jej firma Spark Racing Technology dle návrhů designerů firmy Dallara. Elektrický motor dodal McLaren ze svého supersportu McLaren P1, bateriový systém vyvinuli v Williams Grand Prix Engineering a pětistupňovou převodovku ve firmě Hewland. Dodavatelem pneumatik byl Michelin.[2][3][4] Pro sezónu 2014/15 si FIA objednala 42 elektrických vozů.[5]

Týmy a jezdci[editovat | editovat zdroj]

Tým No. Jezdci Podniky Testovací jezdci
Spojené království Virgin Racing 2 Spojené království Sam Bird Vše
3 Švýcarsko Fabio Leimer 10–11
3 Španělsko Jaime Alguersuari 1–9
Indie Mahindra Racing 5 Indie Karun Chandhok Vše
21 Brazílie Bruno Senna Vše
USA Dragon Racing 6 Španělsko Oriol Servià 1–4
6 Francie Loïc Duval 5–11
7 Belgie Jérôme d'Ambrosio Vše
Francie e.dams Renault 8 Francie Nicolas Prost Vše
9 Švýcarsko Sébastien Buemi Vše
Švýcarsko Trulli GP 10 Itálie Jarno Trulli Vše
18 Itálie Vitantonio Liuzzi 5–9
18 Švýcarsko Alex Fontana 10-–11
18 Itálie Michela Cerruti 1–4
Německo Audi Sport ABT 11 Brazílie Lucas di Grassi Vše
66 Německo Daniel Abt Vše
Monako Venturi Grand Prix 23 Německo Nick Heidfeld Vše
30 Francie Stéphane Sarrazin Vše
USA Andretti Autosport 27 Francie Franck Montagny 1–2 Austrálie Matthew Brabham
27 Francie Jean-Éric Vergne 3–11
28 Francie Charles Pic 1
Austrálie Matthew Brabham 2–3
USA Marco Andretti 4
USA Scott Speed 5–8
Spojené království Justin Wilson 9
ŠvýcarskoSimona de Silvestro 10–11
Japonsko Amlin Aguri 55 Japonsko Takuma Sato 1 Švýcarsko Fabio Leimer
Portugalsko António Félix da Costa 2–9
55 Japonsko Sakon Jamamoto 10–11
77 Spojené království Katherine Legge 1–2
Mexiko Salvador Durán 3–11
Čína China Racing 88 Čína Ho-Pin Tung 1–2 Španělsko Antonio García
Španělsko Antonio García 3, 9
88 Francie Charles Pic 5–8
88 Spojené království Oliver Turvey 10–11
99 Brazílie Nelson Piquet Jr. Vše

Průběh sezóny[editovat | editovat zdroj]

Už první závod přinesl velké drama, když v poslední zatáčce posledního kola havaroval Nicolas Prost s Nickem Heidfeldem. Tento incident se stal ikonou první sezóny a i díky němu si pro historicky první výhru ve Formuli E dojel Brazilec Lucas di Grassi, hájící barvy týmu Audi Sport ABT. Ten si držel vedení v šampionátu jezdců až do Berlínské ePrix. Tam sice vyhrál, ale po závodě komisaři zjistili, že používal modifikované přední křídlo, tudíž byl diskvalifikován a celkové vedení převzal jeho krajan Nelson Piquet Jr. Další dva závody byly v režii trojice Piquet, Di Grassi a Buemi.

Poslední jmenovaný se titulu přiblížil nejvíc, když vyhrál první ze dvou závodů v Londýně a kvalifikoval se do posledního závodu na 6. místo. Jeho brazilští protivníci se kvůli zhoršujícím se podmínkám na trati nevešli ani do první desítky. Závod Švýcar kontroloval a i chvilku po pit stopech to vypadalo, že nakonec potřebnou pozici k titulu udrží. Jenže ještě totéž kolo udělal hodiny a předjel ho Burno Senna. Piquetovi se povedlo prokousat pořadím na osmou pozici. Ta mu zajišťovala titul, pokud by Buemi nepředjel pátého Sennu a málem se tak i nakonec v posledním kole závodu stalo, Senna však svoji pozici ubránil, a tak se stal Nelson Piquet Jr. prvním vítězem šampionátu Formule E.

Kalendář závodů[editovat | editovat zdroj]

Sezóna obsahovala 11 závodů mezi zářím 2014 a červnem 2015. Původní kalendář, schválený v prosinci 2013, měl jen 10 závodů.[6] V dubnu 2014 vypadl závod v Rio de Janeiro, který již dříve nahradil závod v Hong Kongu, a odsunul závody v Los Angeles na 4. dubna.[7] Dne 22. května 2014 se rozhodli zastupitelé Los Angeles, že závod uspořádají na 40 kilometrů vzdáleném modifikovaném okruhu v Long Beach.[8] Na původně plánovaných 10 závodů se kalendář opět rozrostl dne 3. února 2015, kdy byl oznámen závod v Moskvě s termínem 6. června.[9] 19. února 2015 byla pak ohlášena poslední změna, a to přidání jednoho závodu navíc v Londýně.[10]

Závod ePrix Země Trať Datum
1 EPrix Pekingu Čína Čína Beijing Olympic Green Circuit 13. září 2014
2 EPrix Putrajayi Malajsie Malajsie Putrajaya Street Circuit 22. listopadu 2014
3 ePrix Punta del Este Uruguay Uruguay Punta del Este Street Circuit 13. prosince 2014
4 ePrix Buenos Aires Argentina Argentina Puerto Madero Street Circuit 10. ledna 2015
5 ePrix Miami USA Spojené státy americké Biscayne Bay 14. března 2015
6 ePrix Long Beach Spojené státy Spojené státy americké Long Beach Street Circuit 4. dubna 2015
7 ePrix Monaka Monako Monako Circuit de Monaco 9. května 2015
8 ePrix Berlína Německo Německo Tempelhof Airport Street Circuit 23. května 2015
9 ePrix Moskvy Rusko Rusko Moscow Street Circuit 30. května 2015
10 ePrix Londýna závod 1 Spojené království Spojené království Battersea Park Circuit 27. června 2015
11 ePrix Londýna závod 2 28. června 2015

Výsledky[editovat | editovat zdroj]

ePrix[editovat | editovat zdroj]

Závod ePrix Pole position Nejrychlejší kolo Vítězný jezdec Vítězný tým Výsledky
1 Čína Peking Francie Nicolas Prost Japonsko Takuma Sato Brazílie Lucas di Grassi Německo Audi Sport ABT Výsledky
2 Malajsie Putrajaya Francie Nicolas Prost [pozn. 1] Španělsko Jaime Alguersuari Spojené království Sam Bird Spojené království Virgin Racing Výsledky
3 Uruguay Punta del Este Francie Jean-Éric Vergne Německo Daniel Abt Švýcarsko Sébastien Buemi Francie e.dams Renault Výsledky
4 Argentina Buenos Aires Švýcarsko Sébastien Buemi Spojené království Sam Bird Portugalsko António Félix da Costa Japonsko Amlin Aguri Výsledky
5 USA Miami Francie Jean-Éric Vergne Brazílie Nelson Piquet Jr. Francie Nicolas Prost Francie e.dams Renault Výsledky
6 USA Long Beach Německo Daniel Abt [pozn. 2] Francie Nicolas Prost Brazílie Nelson Piquet Jr. Čína NEXTEV TCR Výsledky
7 Monako Monako Švýcarsko Sébastien Buemi Francie Jean-Éric Vergne Švýcarsko Sébastien Buemi Francie e.dams Renault Výsledky
8 Německo Berlín Itálie Jarno Trulli Brazílie Nelson Piquet Jr. Belgie Jérôme d'Ambrosio [pozn. 3] USA Dragon Racing Výsledky
9 Rusko Moskva Francie Jean-Éric Vergne Švýcarsko Sébastien Buemi Brazílie Nelson Piquet Jr. Čína NEXTEV TCR Výsledky
10 Spojené království Londýn Švýcarsko Sébastien Buemi Brazílie Lucas di Grassi Švýcarsko Sébastien Buemi Francie e.dams Renault Výsledky
11 Francie Stéphane Sarrazin Spojené království Sam Bird Spojené království Sam Bird [pozn. 4] Spojené království Virgin Racing
Poznámky
  1. Nicolas Prost zajel nejrychlejší kolo v kvalifikaci a získal tak 3 body do pořadí jezdců, ale protože byl v předchozím závodě penalizován posunem o 10 míst na startovním roštu vzad za způsobení kolize s Nickem Heidfeldem, startoval až z 11. místa a na pole position stál Oriol Servià, druhý v kvalifikaci.[11] [12]
  2. Sébastien Buemi zajel nejrychlejší čas, ale všechny jeho výsledky byly anulovány kvůli překročení povoleného výkonu.
  3. Lucas di Grassi a tým Audi Sport Abt vyhráli závod, ale po něm byli diskvalifikováni, protože di Grassiho auto nesplňovalo technická pravidla.[13]
  4. Stéphane Sarrazin a tým Venturi vyhráli závod, ale po něm obdrželi trest přičtení 49 sekund k výslednému času za překročení maximálního povoleného výkonu.[14]

Pořadí jezdců[editovat | editovat zdroj]

Body se udělují dle uvedeného schématu prvním 10 jezdcům v každém závodě, dále jezdci na pole position a jezdci, který zajede nejrychlejší kolo závodu.

Pořadí v cíli  1.   2.   3.   4.   5.   6.   7.   8.   9.   10.  Pole position Nejrychlejší kolo
Body 25 18 15 12 10 8 6 4 2 1 3 2


Legenda k tabulce
Barva Výsledek Zkratka
Zlatá Vítěz
Stříbrná 2. místo
Bronzová 3. místo
Zelená Bodované umístění
Modrá Nebodované umístění
Dokončil neklasifikován NC
Fialová Nedokončil DNF
Odstoupil Ret
Červená Nekvalifikoval se DNQ
Nepředkvalifikoval se DNPQ
Černá Diskvalifikován DSQ
Bílá Nestartoval DNS
Závod zrušen C
Světle modrá Pouze trénoval PO
Páteční testovací jezdec – od roku 2003 TD
Bez barvy Netrénoval DNP
Nepřijel DNA
Vyřazen EX
Zraněn nebo nemocen Inj
Technická závada TZ
Alternativní pilot AP
Odvolal účast WD

Green Arrow Up Darker.svg 2 (Postoupil o 2 pozice)
Red Arrow Down.svg 2 (Propadl se o 2 pozice)
X mark.svg 2 (Odstoupil ze 2. pozice)

Tučně – Jezdec na pole postion
Kurzívou – Nejrychlejší kolo
* – FanBoost

Poř. Jezdec PEK
Čína
PUT
Malajsie
PDE
Uruguay
BUE
Argentina
MIA
USA
LBH
USA
MCO
Monako
BER
Německo
MSC
Rusko
LON
Spojené království
Body
1 Brazílie Nelson Piquet Jr. 8 Ret 2 3 5 1* 3* 4* 1* 5* 7* 144
2 Švýcarsko Sébastien Buemi Ret 3 1 Ret 13 4 1 2* 9* 1 5* 143
3 Brazílie Lucas di Grassi 1* 2 3 Ret 9 3 2 DSQ 2* 4 6 133
4 Belgie Jérôme d'Ambrosio 6 5 8 14 4 6 5 1 11 2 2 113
5 Spojené království Sam Bird 3 1 Ret 7 8 Ret* 4 8 Ret 6 1 103
6 Francie Nico Prost 12 4 7 2 1 14 6 10 8 7 10 88
7 Francie Jean-Éric Vergne 14†* 6* 18†* 2* Ret* 7 4 3 16† 70
8 Portugalsko António Félix da Costa 8 Ret 1 6 7 9 11 7 51
9 Francie Loïc Duval 7 9 Ret 3 15 8 3 42
10 Brazílie Bruno Senna Ret* 14†* 6 5* Ret* 5 Ret 17 16 16 4 40
11 Německo Daniel Abt 10 10 15 13† 3 15 Ret 14 5 Ret 11 32
12 Německo Nick Heidfeld 13† DSQ* 10* 8* 12 11 10 5 3 13 Ret 31
13 Španělsko Jaime Alguersuari 11 9 5 4 11 8 Ret 12 13 30
14 Francie Stéphane Sarrazin 9 12 Ret 10 Ret 10 7 6 14 10 15 22
15 USA Scott Speed 2 Ret 12 13 18
16 Francie Franck Montagny 2 DSQ 18
17 Indie Karun Chandhok 5 6 13 Ret 14 12 13 18 12 12 13 18
18 Francie Charles Pic 4 17 16 8 15* 16
19 Španělsko Oriol Servià 7 7 9 9 16
20 Itálie Jarno Trulli Ret 16 4 Ret 15 Ret 11 19 18† 15 Ret 15
21 Mexiko Salvador Durán 16* DSQ 10* Ret Ret* 16 6 17 8 13
22 Spojené království Oliver Turvey 9* 9* 4
23 Itálie Vitantonio Liuzzi 16 13 NC 9 17 2
24 Japonsko Takuma Sato Ret 2
25 Spojené království Justin Wilson 10 1
26 Čína Ho-Pin Tung 16 11 11 0
27 Švýcarsko Simona de Silvestro 11 12 0
28 Španělsko Antonio García 11 19 0
29 Itálie Michela Cerruti 14 Ret 12 Ret 0
30 USA Marco Andretti 12 0
31 Austrálie Matthew Brabham 13 Ret 0
32 Švýcarsko Fabio Leimer 14 Ret 0
33 Švýcarsko Alex Fontana Ret 14 0
34 Spojené království Katherine Legge 15* 15* 0
35 Japonsko Sakon Jamamoto Ret* Ret 0
Poř. Jezdec PEK
Čína
PUT
Malajsie
PDE
Uruguay
BUE
Argentina
MIA
USA
LBH
USA
MCO
Monako
BER
Německo
MSC
Rusko
LON
Spojené království
Body
Poznámky

† – Jezdec závod nedokončil, ale byl klasifikován, protože odjel alespoň 90 % délky závodu.

Pořadí týmů[editovat | editovat zdroj]

Poř. Tým No. PEK
Čína
PUT
Malajsie
PDE
Uruguay
BUE
Argentina
MIA
USA
LBH
USA
MCO
Monako
BER
Německo
MSC
Rusko
LON
Spojené království
Body
1 Francie e.dams Renault 8 12 4 7 2 1 14 6 10 8 7 10 232
9 Ret 3 1 Ret 13 4 1 2* 9* 1 5*
2 USA Dragon Racing 6 7 7 9 9 7 9 Ret 3 15 8 3 171
7 6 5 8 14 4 6 5 1 11 2 2
3 Německo Audi Sport ABT 11 1* 2 3 Ret 9 3 2 DSQ 2* 4 6 165
66 10 10 15 13† 3 15 Ret 14 5 Ret 11
4 Čína NEXTEV TCR 88 16 11 11 11 17 16 8 15* 19 9* 9* 152
99 8 Ret 2 3 5 1* 3* 4* 1* 5* 7*
5 Spojené království Virgin Racing 2 3 1 Ret 7 8 Ret* 4 8 Ret 6 1 133
3 11 9 5 4 11 8 Ret 12 13 14 Ret
6 USA Andretti Autosport 27 2 DSQ 14†* 6* 18†* 2* Ret* 7 4 3 16† 119
28 4 13 Ret 12 2 Ret 12 13 10 11 12
7 Japonsko Amlin Aguri 55 Ret 8 Ret 1 6 7 9 11 7 Ret* Ret 66
77 15* 15* 16* DSQ 10* Ret Ret* 16 6 17 8
8 Indie Mahindra Racing 5 5 6 13 Ret 14 12 13 18 12 12 13 58
21 Ret* 14†* 6 5* Ret* 5 Ret 17 16 16 4
9 Monako Venturi 23 13† DSQ* 10* 8* 12 11 10 5 3 13 Ret 53
30 9 12 Ret 10 Ret 10 7 6 14 10 15
10 Švýcarsko Trulli 10 Ret 16 4 Ret 15 Ret 11 19 18† 15 Ret 17
18 14 Ret 12 Ret 16 13 NC 9 17 Ret 14
Poř. Tým No. PEK
Čína
PUT
Malajsie
PDE
Uruguay
BUE
Argentina
MIA
USA
LBH
USA
MCO
Monako
BER
Německo
MSC
Rusko
LON
Spojené království
Body
Poznámky

† – Jezdec závod nedokončil, ale byl klasifikován, protože odjel alespoň 90 % délky závodu.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku 2014–15 Formula E season na anglické Wikipedii.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Motorsport stats Formula E [online]. motorsportstats.com, 28 June 2015 [cit. 2019-05-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Michelin confirmed as official tyre supplier for FIA Formula E Championship. Formula E Operations. FIA Formula E Championship, 28 March 2013. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-04-05. (anglicky) 
  3. Renault signs with Spark Racing Technology and Formula E Holdings as Technical Partner in the FIA Formula E Championship. Formula E Operations. FIA Formula E Championship, 15 May 2013. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-06-12. (anglicky) 
  4. Williams partners with Spark Racing Technology to provide battery expertise for the FIA Formula E Championship. WilliamsF1.com. Williams F1, 11 June 2013. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 16 October 2014. (anglicky) 
  5. Formula E buys 42 electric racers for 2014 circuit [online]. 18 November 2012. Dostupné online. (anglicky) 
  6. The final 2013 meeting of the FIA World Motor Sport Council (WMSC) took place today (4 December) in Paris, France.. fia.com. Fédération Internationale de l'Automobile, 4 December 2013. Dostupné online [cit. 4 December 2013]. (anglicky) 
  7. FIA confirms Formula E updates following World Motor Sport Council. FIA Formula E Championship. Formula E Operations, 11 April 2014. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (anglicky) 
  8. Formula E to race at IndyCar and ex-F1 venue Long Beach. Autosport. Haymarket Publications, 22 May 2014. Dostupné online [cit. 22 May 2014]. (anglicky) 
  9. Formula E: Moscow ePrix puts series calendar back to 10 races. www.foxsports.com. FOXSports.com, 3 February 2015. Dostupné online [cit. 27 February 2015]. (anglicky) 
  10. WATKINS, Gary. Formula E London race to be a double-header in Battersea Park. Autosport. Haymarket Publications, 19 February 2015. Dostupné online [cit. 19 February 2015]. (anglicky) 
  11. VAN LEEUWEN, Andrew. Oriol Servia on pole, Nicolas Prost fastest. Autosport. Haymarket Publications, 22 November 2014. Dostupné online [cit. 28 December 2014]. (anglicky) 
  12. Nicolas Prost clinches pole position for the Putrajaya ePrix. FIA Formula E Championship. Formula E Operations, 22 November 2014. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (anglicky) 
  13. Di Grassi excluded from DHL Berlin ePrix [online]. Formula E Holdings, 23 May 2015 [cit. 2016-10-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-05-25. (anglicky) 
  14. WATKINS, Gary. London Formula E: Nelson Piquet Jr wins title, Sam Bird wins race. Autosport. Haymarket Publications, 28 June 2015. Dostupné online [cit. 1 October 2016]. (anglicky)