Severoatlantická smlouva

Postupný vývoj členství v NATO

Severoatlantická smlouva je mezinárodní smlouva, jejímž podpisem vznikla Severoatlantická aliance (NATO). 4. dubna 1949 ji ve Washingtonu podepsalo 12 států, které se tak staly zakládajícími státy NATO:

Belgie Belgie Kanada Kanada Dánsko Dánsko Francie Francie Island Island Itálie Itálie

Lucembursko Lucembursko Nizozemsko Nizozemsko Norsko Norsko Portugalsko Portugalsko Spojené království Spojené království Spojené státy americké Spojené státy americké

Později se přidaly následující státy:

Řecko Řecko (1952) Turecko Turecko (1952) Západní Německo Západní Německo (1955) Španělsko Španělsko (1982) Česko Česko (1999) Maďarsko Maďarsko (1999) Polsko Polsko (1999) Bulharsko Bulharsko (2004)

Estonsko Estonsko (2004) Litva Litva (2004) Lotyšsko Lotyšsko (2004) Rumunsko Rumunsko (2004) Slovensko Slovensko (2004) Slovinsko Slovinsko (2004) Albánie Albánie (2009) Chorvatsko Chorvatsko (2009)

Severoatlantickou smlouvu tak podepsalo 28 států.

Článek 5

Smlouva obsahuje 14 článků, z nichž nejdůležitější je článek 5:

„

Smluvní strany se dohodly, že ozbrojený útok proti jedné nebo více z nich v Evropě nebo Severní Americe bude považován za útok proti všem, a proto odsouhlasily, že dojde-li k takovému ozbrojenému útoku, každá z nich uplatní právo na individuální nebo kolektivní obranu, uznané článkem 51 Charty Spojených národů, pomůže smluvní straně nebo stranám takto napadeným tím, že neprodleně podnikne sama a v souladu s ostatními stranami takovou akci, jakou bude považovat za nutnou, včetně použití ozbrojené síly, s cílem obnovit a udržet bezpečnost severoatlantické oblasti.

“

Tento článek byl poprvé použit po teroristických útocích 11. září 2001.

Odkazy

Související články

• Severoatlantická aliance
• Varšavská smlouva

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Severoatlantická smlouva ve Wikimedia Commons
• Dílo Severoatlantická smlouva ve Wikizdrojích