Severoatlantická smlouva

Související informace naleznete také v článku Severoatlantická aliance.

Postupný vývoj členství v NATO

Severoatlantická smlouva je mezinárodní smlouva, jejímž podpisem vznikla Severoatlantická aliance (NATO). 4. dubna 1949 ji ve Washingtonu podepsalo 12 států, které se tak staly zakládajícími státy NATO:

• Belgie Belgie
• Kanada Kanada
• Dánsko Dánsko
• Francie Francie
• Island Island
• Itálie Itálie
• Lucembursko Lucembursko
• Nizozemsko Nizozemsko
• Norsko Norsko
• Portugalsko Portugalsko
• Spojené království Spojené království
• Spojené státy americké Spojené státy americké

Později se přidaly následující státy:

• Řecko Řecko (1952)
• Turecko Turecko (1952)
• Západní Německo Západní Německo (1955)
• Španělsko Španělsko (1982)
• Česko Česko (1999)
• Maďarsko Maďarsko (1999)
• Polsko Polsko (1999)
• Bulharsko Bulharsko (2004)
• Estonsko Estonsko (2004)
• Litva Litva (2004)
• Lotyšsko Lotyšsko (2004)
• Rumunsko Rumunsko (2004)
• Slovensko Slovensko (2004)
• Slovinsko Slovinsko (2004)
• Albánie Albánie (2009)
• Chorvatsko Chorvatsko (2009)
• Černá Hora Černá Hora (2017)
• Severní Makedonie Severní Makedonie (2020)

Severoatlantickou smlouvu tak podepsalo 30 států.

Nejdůležitější je ČLÁNEK 1 (nikoliv článek 5, jak je mylně uváděno), protože článek 1 obsahuje JEDINÝ ZÁVAZEK, který podepisují členské státy

Smluvní strany se zavazují, jak je uvedeno v Chartě OSN, urovnávat veškeré mezinárodní spory, v nichž mohou být účastny, mírovými prostředky tak, aby nebyl ohrožen mezinárodní mír, bezpečnost a spravedlnost, a zdržet se ve svých mezinárodních vztazích hrozby silou nebo použití síly jakýmkoli způsobem neslučitelným s cíli OSN.

Článek 5

Smlouva obsahuje 14 článků, z nichž nejdůležitější není článek 5, jak se mylně uvádí, protože jediný závazek je obsažen v článku prvním (zde je pouze obsahově nespecifikovaná shoda):

„	Smluvní strany se dohodly, že ozbrojený útok proti jedné nebo více z nich v Evropě nebo Severní Americe bude považován za útok proti všem, a proto odsouhlasily, že dojde-li k takovému ozbrojenému útoku, každá z nich uplatní právo na individuální nebo kolektivní obranu, uznané článkem 51 Charty Spojených národů, pomůže smluvní straně nebo stranám takto napadeným tím, že neprodleně podnikne sama a v souladu s ostatními stranami takovou akci, jakou bude považovat za nutnou, včetně použití ozbrojené síly, s cílem obnovit a udržet bezpečnost severoatlantické oblasti. Každý takový útok a všechna opatření učiněná v jeho důsledku budou neprodleně oznámena Radě bezpečnosti. Tato opatření budou ukončena, jakmile Rada bezpečnosti přijme opatření nutná pro obnovení a zachování mezinárodního míru a bezpečnosti.	“
—

Tento článek byl poprvé použit po teroristických útocích 11. září 2001.

Odkazy

Související články

• Severoatlantická aliance
• Varšavská smlouva

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Severoatlantická smlouva na Wikimedia Commons
• Dílo Severoatlantická smlouva ve Wikizdrojích
• Webové stránky NATO

Portály: NATO

Autoritní data: LCCN: no92010826 | VIAF: 180026678 | WorldcatID: lccn-no92010826