Salzburg

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Salcburk / Solnohrad
Salzburg
SalzburgerAltstadt02.JPG
Salcburk / Solnohrad – znak
znak
poloha
zeměpisné souřadnice:
nadmořská výška: 424 m n. m.
stát: Rakousko Rakousko
spolková země: Salcbursko
Salzburg
Red pog.png
Salzburg
rozloha a obyvatelstvo
rozloha: 65,678 km²
počet obyvatel: 148 521 (2012)
hustota zalidnění: 2445 obyv. / km²
správa
starosta: Heinz Schaden (SPÖ)
oficiální web: http://www.stadt-salzburg.at
telefonní předvolba: +43 0662
PSČ: 5020
označení vozidel:

zvuk Salzburg (česky Solnohrad, počeštěně Salcburk, Salzburk,[1][2] dříve česky též Salcpurk) je statutární město, hlavní město rakouské spolkové země Salcbursko a centrum okresu Salzburg-venkov. Leží nedaleko hranic s Německem na řece Salzach ve výšce 425  m n. m.

Staré město salzburské (historické městské jádro) bylo v roce 1996 zapsáno na Seznam světového dědictví UNESCO.

Se svými necelými 150 000 obyvateli (2012) je Salzburg po Vídni, Štýrském Hradci a Linci čtvrtým největším městem Rakouska. V salcburské aglomeraci žije přibližně 210 000 lidí. Spádová oblast Salzburgu dosahuje až přes hranice s Německem do sousedního jihovýchodního Horního Bavorska a do hornorakouských a hornoštýrských území. Město je centrem Euroregionu Salzbursko–berchtesgadenského kraje – Traunstein. Město je zváno též Mozartovým městem, neboť se zde narodil slavný skladatel Wolfgang Amadeus Mozart.

Geografie[editovat | editovat zdroj]

Geografická poloha[editovat | editovat zdroj]

Město Salzburg se rozkládá v Salcburské pánvi asi 25 km severně od pohoří Tennen a leží na obou březích řeky Salzach. Řeka Salzach protéká městem a formuje nezastavěné městské kopce, čímž ze Salzburku dělá jedno z nejzelenějších velkoměst Evropy. K městským kopcům patří Kapucínská hora, Mnišská hora, Mezní hora a Festungsberg, na němž spolu s Tvrzí trůní největší zcela zachovalý středověký hrad v Evropě.

Na jihozápadě města se nachází pověstmi opředená, 1853 m vysoký Unterberg, na jihovýchodě je rozmach města omezen 1288 m vysokou horou Gaisberg. Směrem na východ není daleko do kraje Salzkammergut ve středu s pohořím Salzkammergutberge. Směrem na sever se otevírá Salzburská pánev, a lužní lesy podél řeky Salzach navazují na území města stejně jako nízká pahorkatina Flachgau, zejména Plainberg nebo hora Kalvárie Kalvarienberg se svou poutní bazilikou Maria Plain, z níž je dobrý výhled na celý Salzburg. Na severozápadě hraničí území města přímo s Bavorskem, řeka Saalach tvoří hranici se sousedním městem Freilassing v okrese Berchtesgadenského kraje.

Raný rozvoj města[editovat | editovat zdroj]

V dávných počátcích dnešního města existovalo rané sídliště. Poté bylo město spravováno Římany. Město se rozvíjelo především na levém břehu Salzachu, kde řeka a hora Mönchsberg skýtaly dobrou přírodní ochranu. Pouze jižní stranu bylo nutné opevňovat. Římané dali městu jméno „Juvavum“ – Sídlo boha nebes – a povýšili je do úrovně municipia a jen o pár desítek let později, za vlády císaře Claudia se město stalo důležitým mocenským centrem nové římské provincie Noricum (v pozdně románské době provincie „Ufernoricum“) a požívalo postavení Municipia („Municipium Claudium Juvavum“). Salzburg tak byl jedním z nejvýznamnějších míst na cestě do Germánie.

Správní rozdělení a městské části[editovat | editovat zdroj]

Salzburg je dnes rozdělen na 13 katastrálních území: Aigen, Bergheim, Gaisberg, Gnigl, Hallwang, Heuberg, Itzling, Leopoldskron, Maxglan, Morzg, Salzburg, Siezenheim a Wals.

Jako městské části však bylo zpravidla považováno asi 30 územních celků, jejichž hranice se leckdy protínaly:

Slučování ve 20. století[editovat | editovat zdroj]

7. června 1935 schválil salzburský zemský sněm Landtag zákon o „rozšíření území zemského hlavního města Salzburku“, jímž s účinností od 1. července 1935 došlo téměř k úplnému spojení obcí Maxglan a Gnigl/Itzling, stejně jako částí Aigen, Morzg, Siezenheim, Leopoldskron, Bergheim a Hallwang. Za zmínku stojí zjištění, která v souvislosti s tímto sloučením učinili Heinz Dopsch a Robert Hoffmann ve své práci Dějiny města Salzburg (Die Geschichte der Stadt Salzburg): „občané, nemovitosti, ale i dluhy dvou obcí Maxglan a Gnigl/Itzling byly převzaty městem. Pro obě chudé dělnické osady to znamenalo záchranu před finančním zhroucením.“ Touto vlnou slučování se zvýšil počet obyvatel z někdejších 40 232 na 63 275 občanů města. Rozloha města se zvětšila z 8,79 km² na 24,9 km².

Sekundární fáze slučování byla provedena k 1. lednu 1939 a počítala se zahrnutím doposud samostatných obcí Aigen bei Salzburg, Liefering, Leopoldskron a Morzg a též části Anif (Hellbrunn), Bergheim, Hallwang a Wals. Populace stoupla na 77 170 obyvatel a rozloha města se rozšířila na 65 čtverečních kilometrů.

Jak je patrné, obě sloučení se uskutečnila v době autoritářského režimu a na rozdíl od ostatních sloučení v salzburském okrese nebyla odvolána, z čehož je lze usoudit, že tehdejší rozhodnutí byla učiněna do jisté míry z věcných důvodů. Jako příklad budiž zmíněna obec Oberalm, která byla po roce 1945 znovu oddělena od obce Hallein. Jediná obec na území hellbrunnských rovin, (obec Anif), která se účastnila sloučení uskutečněné roku 1939, v 90. letech 20. stol. vykonala přípravy k návratu do společenství Salzburgu, kterému však nebylo nikdy vyhověno.

Další sloučení infrastruktury byla sice požadována ze strany městských území, která odedávna náleží k celku a též území často označovaná jako „Speckgürtelgemeinden” obce – tukové opasky od Wals-Siezenheim a Bergheim územního uspořádání, ale politicky dodnes nezměněný. To však mezitím vedlo k soustavnému zhoršování situace v územní aglomeraci: zatímco na jedné straně město trpí nedostatkem bytů, na straně druhé stojí snaha závodů přenášet výrobu do zmíněných obcí nebo ještě dále na periférii, neboť se městu nedostává potřebná výměra volných ploch k dalšímu rozšiřování, což však má zase za následek nižší příjmy z daní a nerovnoměrné finanční přerozdělování mezi městem a „tukovými opasky“ dále vyostřuje. Stejně tak stále znovu diskutované resp. požadované, nicméně doposud neuskutečněné, jsou připojení obcí Anif, Elsbethen, Grödig, Hallwang a Eugendorf.

Sousední obce[editovat | editovat zdroj]

S městem Salzburg sousedí obce (bráno od severu ve směru hodinových ručiček): Bergheim, Hallwang, Koppl, Elsbethen, Anif, Grödig, Wals-Siezenheim a FreilassingBavorsku.

Počet obyvatel[editovat | editovat zdroj]

Rozvoj obyvatelstva
Rok Počet obyvatel
1869 27858
1880 33241
1890 38081
1900 48945
1910 56423
1923 60026
1934 69447
Rok Počet obyvatel
1939 77170
1951 102927
1961 108114
1971 129919
1981 139426
1991 143978
2001 142662

V roce 1935 se jednorázově zvýšil počet obyvatel města sloučením s jinými obcemi z původních 40 232 na 63 275 osob. V poválečné době zažil Salzburg znovu boom, když zde byla zřízena celá sídliště pro vojáky vítězné americké armády jako např. sídliště Generála Keyese. Zhruba od r. 1950, kdy počet obyvatel překročil stotisícovou hranici, se může Salcburk považovat za velkoměsto. V roce 2006 mělo v Salzburgu své trvalé bydliště 149 997 lidí a tendence je nadále stoupající.

Malý kout Německa a Euroregion Salzburg – Berchtesgadensko – Traunstein[editovat | editovat zdroj]

Díky své zeměpisné poloze je Salzburg dopravně i hospodářsky propojen s bavorskými kraji Berchtesgadensko a Traunstein. Nejvýhodnější dopravní spojení k městům a obcím kraje Pinzgau vede přes tzv. Německý kout (Salzburg-Bad Reichenhall-Lofer). Hospodářsky jsou se Salzburgem propojena zejména města Freilassing a Bad Reichenhall, která patří do Bavorska. Od r. 1993 tvoří Euroregion Salzburg – Berchtesgadensko – Traunstein jeden celek, aglomeraci se zhruba 700 000 obyvateli.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Počátky města a raný středověk[editovat | editovat zdroj]

Stopy osídlení v této oblasti jsou doložitelné už od mladší doby kamenné. Od roku 15 př. n. l. byla oddělena samostatná sídliště na břehu Salzachu, Iuvavum, roku 45 dostalo město právo municipia.

5. století je doložen klášter. Biskup Rupert Salzburský dostal roku 699 darem od bavorského knížete pozůstatky starého římského města, aby zde vykonával misii, a zvolil si klášter sv. Petra za své útočiště. Název „Salzburg“ je poprvé doložen roku 755.

Roku 739 bylo založeno salcburské biskupství, město se stalo sídlem biskupa a roku 774 byla založena první salcburská katedrála. Dne 20. dubna 798 byla diecéze na žádost franského krále Karla Velikého povýšena papežem Lvem III. na arcibiskupství, jakožto území církevního vlivu, jež zahrnovalo téměř celé starobavorské kmenové území, tzn. Dolní a Horní Bavory, a Horní Falc, a též většinu dnešního Rakouska.

Vrcholný a pozdní středověk[editovat | editovat zdroj]

Město Salcburk poté patřilo k východofranské říši, jež byla později přejmenována na Svatou říši římskou.

Stavba pevnosti Hohensalzburg byla započata v roce 1077 z podnětu arcibiskupa Gebharda von Helfenstein, ale dokončena byla až za vlády jeho nástupce. Jelikož se Gebhard v roce 1076 angažoval ve sporech o investituru na straně papeže a roku 1077 na straně samozvaného krále Rudolfa z Rheinfelden, byl po ukončení sporu arcibiskup vyhnán z důvodu nevěrnosti císaři Jindřichu IV..

Po říšské klatbě, již císař Friedrich I. Barbarossa uvalil roku 1166 na Salzburg, neboť se arcibiskup Konrad II. von Babenberg ujal vlády nad Salzburkem bez udělení císařského léna, bylo město z moci císařova důvěrníka, hraběte z Plainu, v dubnu 1167 z velké části zničeno. Roku 1168 byl za arcibiskupa zvolen nejprve Vojtěch III. Český, syn krále Vladislava II. a císařův bratranec , ale jelikož nepožádal o nezbytné regálie, byl roku 1174 opět stálým řezenským říšským sněmem zbaven úřadu a 26. června zvolen, do té doby jako říšský probošt v Berchtesgadenu působící Heinrich I. (Jindřich I.) spíše jako „samozvaný“ arcibiskup, ten však nebyl potvrzený papežem. Teprve benátským mírem z r. 1177 se museli jak Jindřich tak i Vojtěch III. zříci úřadu a uvolnit místo bývalému mohučskému arcibiskupovi Konrádu III. z Wittelsbachu. Po Konrádově znovupovolání do Mohuče v roce 1183, se solnohradským arcibiskupem již definitivně stal Vojtěch, a to až do své smrti v roce 1200.

Jeho nástupci a odhodlanému přívrženci rodu Štaufů, arcibiskupovi Eberhardu II., se v letech 12001246 podařilo z hrabství, soudů a správních úřadů vybudovat jednotné arcibiskupské panství.

Roku 1275, díky uznání hranice knížetem bavorským, dospělo odtržení Salzburku od Bavor do své poslední fáze.

Roku 1328 v Salzburg bylo arcibiskupem vydáno Zemské zřízení, upravující správu arcibiskupství v rámci Svaté říše římské.

V letech 1348/49 vypukla velká morová epidemie, jíž padla za oběť téměř třetina obyvatelstva.

Roku 1481 poskytl císař Bedřich III. městu Salzburg privilegium svobodné volby městské rady a starostů.

V roce 1492 byl založen salzburský pivovar Stiegl, jenž je dnes nejúspěšnějším ze všech soukromých pivovarů Rakouska a tradiční podnik v hospodářství Salcburska.

V roce 1511 arcibiskup Leonhard von Keutschach ukončil za použití síly dlouholeté rozpory s radnicí: nechal zajmout starostu a městskou radu a vynutil si vydání městských výsad.

Během Německé selské války došlo v letech 15251526 k tříměsíčnímu povstání rolníků a horníků v Salcburku, přičemž byla rolníky obléhána pevnost (Festung).

Salzburg v době barokní[editovat | editovat zdroj]

Největší barokní fontána střední Evropy

Na počátku 17. století započala intenzivní barokizace z vůle arcibiskupa Wolfa Dietricha z Raitenova, což v důsledku dalo výraznou novou podobu nejen Salzburku, nýbrž nepřímo vedlo i k tomu, že se barokní sloh rozšířil na sever od Alp. Jako stavební mistr pro salcburskou katedrálu, která roku 1598 již poosmé vyhořela, byl nejprve povolán Vincenzo Scamozzi a po sesazení Wolfa Dietricha pak italský mistr Santino Solari, jenž v krátké době do roku 1628 postavil kompletní malý dóm s výjimkou věží.

Rozepře s Bavory ohledně soli a mýtného vedly r. 1611 k tzv. solné válce mezi Solnohradskem, a Bavorskem. Wolf Dietrich obsadil v říjnu říšské proboštství Berchtesgaden. Nato bavorské vojsko v síle 24 000 mužů obsadilo Salzburg a zajistilo arcibiskupovo sesazení a následnou volbu Marka Sittika z Hohenemsu. Markovu nástupci, a současně též poslednímu ze tří barokních arcibiskupů Salzburku, hraběti Paridovi z Lodronu, se díky udržení chladné politiky vůči Bavorsku, stejně jako díky dalekosáhle všeobecně neutrální politice, podařilo dosáhnout toho, že se Salzburg nezúčastnil vřavy 30leté války.

Jako předstupeň salcburské univerzity bylo roku 1617 zřízeno gymnázium, když dřívější snahy ztroskotaly zejména kvůli nedostatku prostoru. Avšak již v roce 1622 bylo gymnázium přeměněno na Univerzitu Salzburg (Universität Salzburg) s teologickou a filozofickou fakultou. V založení univerzity je možné vidět snahu salcburského arcibiskupa o protireformační politiku.

Od poloviny 15. století pracovalo v Dürnberských dolech mnoho dělníků z jiných části Německé říše, např. také Míšeňáci (Kurfiřtství Saské), kteří s sebou přivezli i svou luteránskou víru. Nová víra se odsud rozšířila mezi místní, často nespokojené zemské obyvatelstvo; také salzburští obchodníci do arcidiecéze dovezli ze svých obchodních cest Lutherovy ideje. Poté až do začátku 18. století už 22 000 protestantů bylo po malých skupinkách vyhoštěno, vydal nakonec arcibiskup Leopold Anton von Firmian roku 1731 Emigrační patent, na jehož základě opustilo svoji vlast přes 20 000 salzburských protestantů. To bylo sice v souladu s platným říšským právem, které vycházelo z principu „cuius regio, eius religio“ (koho vláda, toho víra), ale kvůli velikému množství protikatolických letáků vyvolalo veliký rozruch v celé Evropě. Vedle církevních motivů byla rozhodující též, především pro nemajetné poddané, naděje na zlepšení ekonomické situace v emigraci. Tito lidé, kteří vycestovali do východního Pruska, obdrželi darem od pruského krále zem a stali se tak rolníky. Pro arcibiskupství mělo toto velké vysídlování katastrofální hospodářské následky, které však arcibiskupa Firmiana neodradily od toho, aby v letech 17361738 nepostavil rokokový zámek Leopoldskron. Tento zámek pak od r. 1918 patřil divadelnímu režisérovi Maxovi Reinhardtovi, ale byl od roku 1938 až do konce války vyvlastněn. Po navrácení zámku rodině Reinhardtových ho majitelé prodali Salcburskému semináři, který jej užívá dodnes.

Skladatel Wolfgang Amadeus Mozart se roku 1756 narodil v Salzburgu a byl v letech 17691781 ve službách arcibiskupa.

V letech 17721803, za úřadování arcibiskupa Jeronyma Františka Josefa z Colloredo-Mannsfeldu, byl Salzburg centrem pozdního osvícenství. Školství bylo reformováno podle rakouského vzoru a do Salzburku bylo povoláno množství vědců a umělců.

Salzburg po sekularizaci[editovat | editovat zdroj]

S Říšským deputačním výnosem (Reichsdeputationshauptschluss) pozbyla platnosti světská moc arcibiskupa salzburského. V roce 1803 byl Salzburg jako sekularizované kurfiřtství sjednocen s Freisingem und Pasovem pod vládu býv. toskánského velkovévody Ferdinanda III. s hodností kurfiřtství; roku 1805 bylo území sjednoceno spolu s městem Berchtesgaden v rámci rakouského císařství. V letech 18101816 bylo opět připojeno k Bavorsku a po Vídeňském kongresu připadl Salzburg bez Berchtesgadenu a západního Flachgau (Rupertiwinkel) opět Rakousku jako součást Horních Rakous.

Roku 1850 se stal Salzburg, který byl až doposud spravován z Lince, samostatnou rakouskou korunní zemí v hodnosti vévodství a obdrželo císařské místodržitelství.

V roce 1860 byly strženy městské hradby, takže se město mohlo dále rozšiřovat.

Roku 1886 byla uvedena do provozu první část salcburské tramvajové dráhy (Salzburger Straßenbahn).

V roce 1919 se poprvé konaly volby podle všeobecného volebního práva. V roce 1920 vznikl hudební festival Salzburger Festspiele.

29. května 1921 bylo vypsáno referendum pro tzv. Anschluss (anexe, připojení) Německého Rakouska k republikánské (výmarské) Německé říši.

Roku 1922 bylo poprvé uvedeno v salzburském kolejním kostele „Veliké salcburské Theatrum mundi“ od Huga z Hofmannsthalu, v režii Maxe Reinhardta. Okolnosti, za kterých bylo toto přestavení provedeno, přimělo Karla Krause, aby vystoupil z katolické církve.

Obnovená salzburská synagoga

Národní socialismus a druhá světová válka[editovat | editovat zdroj]

Pod vládou nacismu došlo 30. dubna 1938 na náměstí Residenzplatz k pálení knih a zatýkání Židů a politických protivníků. 9. listopadu, v rámci tzv. Křišťálové noci, došlo ke zničení salcburské synagogy.

Roku 1942 byl ve městě Sankt Johann im Pongau zřízen tábor pro válečné zajatce Wehrmachtu.

V roce 1943 nechal oblastní vůdce Gustav Adolf Scheel v horách vystavět bunkr protivzdušné obrany.

1944/45: Celkem 15 bombových útoků amerického letectva zničilo nebo poškodilo 46 procent městské zástavby se 7 600 byty; 14 563 osob zůstalo bez přístřeší, více jak 550 lidí přišlo o život. Zasažena byla především železniční stanice a její okolí, ale rovněž i vnitřní části města včetně Domkuppelu a Mozartova domu. Vzdušné útoky postihly i Grödig, Hallein, Bischofshofen a Schwarzach im Pongau.

Po druhé světové válce[editovat | editovat zdroj]

Dne 4. května 1945 vpochodovaly americké vojenské jednotky do města, které bylo předáno bez boje místním velitelem Wehrmachtu Hansem Lepperdingerem. Američané ustavili Richarda Hildmanna starostou a Adolfa Schemela zemským hejtmanem. Byly založeny politické strany SPÖ, ÖVP a KPÖ. Uprchlické vlny lidí bez státní příslušnosti (Displaced Persons – DP), občané německé národnosti a Židé dorazili do města Salzburku a okolí. V prosinci 1946 se nacházelo asi 13 200 uprchlíků převážně z východní a střední Evropy na území Salzburku. K jejich umístění byl zřízen DP-Lager (3 trvalé tábory a 5 přechodných). Nejznámějším z nich byl Lager Parsch.

Někdejší Nacionální socialisté byli internováni v táboře Glasenbach v blízkosti města.

11. srpna 1945 se konalo první poválečné představení v rámci festivalu Salzburger Festspiele.

26. září byl Salzburg místem konání zemské konference. Jako první spolková země se Salzburg vyslovil pro znovunastolení Rakouské republiky a uznání Vídně jako správního sídla Renner. Území Salzburku společně s částí Horního Rakouska a Štýrska tvořily americkou okupační zónu v Rakousku. Salzburg se stal sídlem amerického vrchního velení. V prvních týdnech zkonfiskovala okupační mocnost četné budovy a vykonávala totální kontrolu, ale brzy došlo ke spolupráci se zemskými a městskými úřady. Až na jednotlivé výjimky se obyvatelstvo shodlo s okupační mocností. Poskytnutí veliké hospodářské pomoci (Marshallův plán) a osobní výdaje příslušníků okupačních jednotek způsobily rychlé ekonomické zotavení a přinesly Salzburgu přívlastek „Zlatý Západ“.

  • 1. července 1949 byl po devítileté stavební době předán k potřebám dopravy nový městský most.
  • 31. října 1953 byl vložen poslední díl tramvajové dráhy a trolejbusu.
  • 15. července 1957 byl slavnostně otevřen 16patrový Hotel Europa, který je dodnes nejvyšší stavbou Salzburku, a dodnes zaznívá názor, že v kontextu salcburské architektury je tato stavba označována od „poskvrny 50. let“ až po „ochranyhodný dobový dokument“.
  • 1. května 1959 se konala první bohoslužba v znovupostaveném dómu.
  • 5. července 1962, po déle než 150 let trvajícím přerušení, mohla být Salzburská univerzita obnovena výukou na katolicko-teologické a filosofické fakultě. Někdejší filosofická fakulta byla rozšířena o fakulty společenských věd, později o fakultu kulturní a fakultu sociologie, politologie a národního hospodářství.
  • 29. července 1963 byl znovu otevřen přestavený Malý festivalový dům (Kleines Festspielhaus).
  • 9. července 1973 se Velká část Starého Města, jakož i některé části Nového Města (např. Linecká ulička) změnila v pěší zónou, přičemž stále existuje mnoho výjimek.
  • 3. října 1986 byla otevřena fakulta přírodních věd na jihu města.
  • 1994 se poprvé probojoval fotbalový klub Austria Salzburg proti Interu Milán do finále poháru UEFA.
  • 11. září 1997 bylo salzburské Staré město propůjčeno označení Světové kulturní dědictví od organizace UNESCO.
  • 23. června 2001 byl slavnostně otevřen nový Kulturní dům.
  • V říjnu 2003 zahájila činnost Paracelsova lékařská univerzita jako první ”Soukromá lékařská univerzita” v Rakousku.
  • Také v roce 2003 získal Salzburg díky otevření stadionu Wals-Siezenheim novou fotbalovou arénu, kde se v roce 2008 konalo mistrovství Evropy v kopané.

Znak města[editovat | editovat zdroj]

Znak města Salzburg

městském znaku je v červeném poli je umístěna pocínovaná městská hradba, v jejíž střední části se nachází městská brána s otevřenými křídly vrat a vytaženou padací mříží pod malou věžičkou s dvěma okny, přičemž do pozadí ustupující postranní části valu mají každá po jedné střílně. V pozadí za hradbou se tyčí tři několikapodlažní věže s pozlacenými vrcholky střechy, z nichž nejvyšší, osmiboká střední věž ukazuje pozorovateli stěny, z nichž každá má pod lomenicovým zakončením štítové okno, pod kterým se nachází jednoduché okno a ve spodním poschodí po dvou oknech. Na obou postranních kruhových věžích je v horních patrech vidět dvě okna a v dolním patře pak po okně jednom. Zdivo je stříbrné nebo bílé.

Vedle městského znaku nese město také vlajku v městských barvách bílo-červené.

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Celé Staré město bylo 5. prosince 1996 bylo zařazeno organizací UNESCO na seznam Světového kulturního dědictví a je jedinečné ve své celistvosti.

Slavné historické stavby[editovat | editovat zdroj]

Pohled z vrchu Mönchsberg na staré město a pevnost Hohensalzburg

Klášter svatého Petra (Stift Sankt Peter) nás vrací zpět do dob prvního biskupa Ruperta. Na místě prvního opatství, které vzniklo okolo r. 1000, byl roku 1147 vysvěcen dnešní klášterní kostel. Stavba Hohensalcburské pevnosti byla zahájena v časech boje o investituru roku 1077 a je do dnešních dnů velmi dobře zachována, neboť byla jen jednou, neúspěšně, obléhána. Františkánský kostel (Franziskanerkirche) byl vybudován v polovině 8. stol. a k hlavní kostelní lodi v románském slohu byl přistaven gotický ozvučný kúr a věnec barokních kaplí. Katedrála sv. Ruperta a Virgila, na jejímž místě stála původně od roku 774 románská bazilika, byla přestavěna naposledy v roce 1611 a tím bylo přineseno baroko na sever od Alp. V Obilné ulici, jež hrála už dříve důležitou roli pro obchod, stojí rodný dům Wolfganga Amadea Mozarta. Zámek Leopoldskron vznikl v 18. stol.

Hrady a zámky[editovat | editovat zdroj]

V bezprostředním okolí[editovat | editovat zdroj]

Moderní architektura[editovat | editovat zdroj]

Moderní přestavba v Josefiau

Se současnou architekturou to kvůli přísné ochraně historického jádra a komplexů budov a někdejší konzervativní salcburské mentalitě vypadá poněkud skromněji, přesto však vznikají v posledních letech na městských okrajích některá zajímavá moderní architektonická díla. Hangar 7 na salcburském letišti slouží Dietrichu Mateschitzovi a jeho Létajícím býkům jako veřejně přístupná truhlice s pokladem. Zvenčí nápadně upravený Europark v Taxhamu má již od svého rozšíření v letech 20042005 spolu s oválem také divadelní sál a kinosál. Muzeum moderny na Mönchsberku je patrné z dalekého okolí a je výrazným kontrastem k pevnosti a Starému Městu pod ním. tepelné elektrárny Salzburg Střed a Salzburg Sever a.s. byly na přelomu tisíciletí nově uvedeny do provozu a jsou zdaleka vidět díky svým vysokým betonovým komínům. Salzburg a.s. též zřídila svou novou centrálu v Schallmoosu. Fakulta přírodních věd salcburské univerzity je svou vysokou halou a rovněž vysokou zimní zahradou pěkným kontrastem uvnitř rodiny univerzitních budov.

Parky[editovat | editovat zdroj]

Zámek Mirabell
  • Mirabellgarten / Zwergerlgarten
  • zámecký park Hellbrunn
  • Aigner Park
  • Lehener Park
  • Volksgarten (Lidová zahrada)
  • Preuschenpark
  • Donnenbergpark

Hřbitovy[editovat | editovat zdroj]

Petersfriedhof

Salcburský komunální hřbitov je s 25 ha největším hřbitovem ve městě i kraji Salzburg. Další městské hřbitovy jsou v Aigenu, Gniglu, Maxglanu a Morzgu. Kromě toho jsou zde historické pozoruhodné Petrský hřbitov (Petersfriedhof) a Šebestiánský hřbitov (Sebastiansfriedhof).

Kultura[editovat | editovat zdroj]

Divadla[editovat | editovat zdroj]

Muzea[editovat | editovat zdroj]

K Muzeu Carolinum Augusteum patří Panorama-Museum (výstavní prostory známých Sattler-Panoramat ), Muzeum lidového umění, Muzeum pevnosti Salzburg, Domgrabungsmuseum (Muzeum sklepení dómu) a Spielzeugmuseum (Salcburské muzeum hraček).

Hudba[editovat | editovat zdroj]

Každoroční velkou kulturní událostí v Salzburgu jsou Salzburské festivalové hry (Salzburger Festspiele), při kterých se konají koncerty, operní a jiná divadelní představení a písňové večery. Tento festival byl poprvé uspořádán v roce 1920 a je mu přičítán celosvětový význam.

  • Salzburger Festspiele (Salcburský festival) se koná každý rok v létě
  • Mozarteum Orchester Salzburg
  • Camerata Salzburg
  • Salzburger Festungskonzerte
  • Österreichisches Ensemble für neue Musik
  • Akkorde – On – Stage Salzburg
  • ARGE-Kultur Salzburg
  • Rockhouse
  • Jazzit
  • MARK.freizeit.kultur

Kino a film[editovat | editovat zdroj]

Roku 1921 byla dána Salzburskému pivovaru Stiegl v Maxglanu k dispozici zemědělská budova právě založenému „Salzburskému uměleckému filmu“. Tam si mladý kolektiv filmové produkce založil laboratoř a filmový ateliér. V tu dobu byl právě vyroben dokumentární film „Die Festspiele 1921“. První hraný film, „Die Tragödie des Carlo Pinetti“ (Tragedie Carla Pinettiho), měla premiéru 29. ledna 1924 ve Vídni. Žádný druhý film už nikdy nenásledoval, neboť byl nad podnikem se sídlem v hotelu „Österreichischer Hof“ již v roce 1925 – uprostřed nejtěžší krize rakouského filmu – vyhlášen konkurs.

Mozartkino v centru města bylo zřízeno roku 1905 v hotelu Kasererbräu a od té doby se několikrát stěhovalo. Nakonec bylo kino roku 1987 rozšířeno, přičemž byla odkryta studna z doby římské impéria, která je dnes vystavena v Salcburském muzeu Karla Augusta Salzburger Museum Carolino Augusteum. Zbytky římského opevnění jsou vidět v „Římském sále (Römersaal)“ kina. Předchůdce kina Elmo vznikl v roce 1947 ve cvičebně lidové školy v Plainu, jen pár stovek metrů vzdáleného od místa dnešního Lehenského mostu. Roku 1949 postavili Alfred a Else Morawetzových novou budovu s jedním sálem s 1000 křesly. V roce 1972 přibyl druhý sál, a o čtyři roky později ještě další dva sály a od 80. let jich je pět, z nichž největší má 435 křesel. Program zahrnuje rodinné filmy a životopisné medailony.

DAS KINO (salzburské kulturní filmové centrum) na Äußeren Steinu má své těžiště na kultovních filmech a retrospektivách. Každý podzim je pořádá Bergfilm-Festival.

  • Bývalé Centrální kino v Linecké uličce
  • Cineplexx Airport na Airportcenter ve Wals-Siezenheimu bylo otevřeno roku 1999
  • Cineplexx City na hlavním nádraží bylo zprovozněno v roce 2001

Volný čas a zábava[editovat | editovat zdroj]

Přírodní památky[editovat | editovat zdroj]

  • Zelený pruh Freisaal
  • Kapuzinerberg (Kapucínská hora)
  • Mönchsberg (Mnišská hora)

Pravidelné akce a slavnosti[editovat | editovat zdroj]

  • Osterfestspiele – Velikonoční festival, od roku 1967 jako doplněk k festivalu
  • Mezinárodní festival SZENE Salzburg
  • Rupertikirtag (Rupertské posvícení – církevní festival salcburského Dómu k poctě Ruperta)
  • Salzburger Dult (jarmark)
  • Salzburger Jazz-Herbst (Salcburský jazzový podzim)
  • Aspekte Salzburg, mezinárodní festival soudobé hudby

Kulinářské speciality[editovat | editovat zdroj]

Sport[editovat | editovat zdroj]

Nejstarší sportovní klub v celé spolkové zemi Salzbursko je Salzburger AK 1914 z městské části Nonntal. Arbeiter-Sportklub (ASK) Salzburg existuje od r. 1922 v části Maxglan a byl v letech 1938 a 1945 jako dělnický spolek rozpuštěn. Nejslavnějším fotbalovým klubem je Red Bull Salzburg, známější pod původním jménem SV Austria Salzburg. Byl založen roku 1933 a je nejúspěšnějším klubem spolkové země, v roce 1994 hrál finále Poháru UEFA.

Roku 1977 jako Salzburger EC založený hokejový klub EC Red Bulls Salzburg hraje od roku 2004 opět úspěšně v první lize, ženské družstvo Ravens Salzburg zvítězilo v sezóně 2005/06 Rakouské hokejové ligy a získalo mistrovský titul. V americkém fotbale vybojovali Salcburští lvi v roce 1984 v historicky prvním mistrovství Rakouska zlatou medaili. Dnes působí tento tým jako Salzburg Bulls ve druholigové Division I.

Sportovních akcí je v tomto městě festivalů jen málo, Salcburský maraton se poprvé konal v roce 2005 a je vede i historickou části města. V roce 2006 se ve městě konalo Mistrovství světa v silniční cyklistice. Během Mistrovství Evropy ve fotbale 2008 se na Wals Siezenheim Stadium konaly tři zápasy základní skupiny D.

Salcburk neúspěšně kandidoval na pořádání zimních olympijských her 2010 a 2014.

Noční život[editovat | editovat zdroj]

Noční život města Salzburg se z velké části odehrává ve staré části města, zvláště okolo náměstí Antona Neumayra a na Rudolfskai, kde se mohou návštěvníci pobavit např. v pivnicích či v irských pubech nebo v jiném zařízení. Na hlavním nádraží vyrostl v posledních letech Urban Entertainment Center, City Center (Salzburg), rovněž tak v letištním centru, tam se právě teď nachází diskotéky, kina a bary.

Infrastruktura[editovat | editovat zdroj]

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Dálková doprava[editovat | editovat zdroj]

Salzburg disponuje letištěm W. A. Mozarta W. A. Mozart Airport které je druhým nejdůležitějším letištěm Rakouska, v současné době odbaví toto letiště ročně 1,42 milionů pasažérů, přičemž tendence je stále stoupající a to především díky silně rostoucímu zastoupení zimní turistiky v regionu.

Skrze Salzburg vede Západní koridor Rakouských železnic (Westbahn), což z města činí důležitý národní i mezinárodní železniční uzel, a hlavní nádraží – Hauptbahnhof Salzburg je jedním z nejvíce frekventovaných nádraží Rakouska. Odsud se cestující dostanou na hlavní tahy, na jedné straně do spolkového hlavního města Vídně, na straně druhé po Tauernské dráze (Tauernbahn) směrem na jih (do Villachu, do Slovinska, Itálie), stejně jako do Štýrského Hradce, Innsbruku či Mnichova.

Dálniční uzel Salzburg Západní dálnice A1 Vídeň – Salzburg, Spolkové dálnice A8 Mnichov – Salzburg a Tauernské dálnice A10 Salzburg – Villach, které společně tvoří půlkruh na západní straně města. Dálniční sjezdy k městskému území jsou: Salzburg Nord, Salzburg Messegelände, Salzburg Mitte, Salzburg Klessheim, Salzburg Siezenheim, Salzburg Flughafen, Salzburg West a Salzburg Süd. Jednu část dálnice A1 je možno považovat za městskou, se všemi vedlejšími účinky jako jsou časté dopravní zácpy, a velká pravděpodobnost neustále se měnících nových objížděk.

Místní veřejná doprava[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článcích S-Bahn v Salzburgu, Tramvajová doprava v Salzburgu a Trolejbusová doprava v Salzburgu.
Mapa trolejbusové sítě z roku 1995

Železniční tratě, které začínají v Salzburgu, jsou obsluhovány také regionální dopravou a nabízejí možnost cestujícím dojet až do centra města. Kromě toho existuje také jedna regionální dráha, která plní funkci příměstské dopravy, jako např. úsek Freilassing – Berchtesgaden, FreilassingMühldorf a Steindorf – Braunau.

Nejdůležitějším druhem městské hromadné dopravy v centrální části města je rychlodráha S-Bahn, která se v současnosti rozšiřuje i na severozápadě města ve směru na Freilassing.

Na území města Salzburgu zaujímá nejdůležitější místo v městské hromadné dopravě od roku 1940 trolejbusová síť, která je jednou z nejrozsáhlejší v Rakousku a která na začátku druhé světové války nahradila tramvaje. Na některá místa (jako je např. Kapucínská hora, která nemůže být touto trakcí obsloužena) a vzdálenější trasy jako např. do Freilassingu jezdí autobusy dopravce Albus Salzburg. Trolejbusová síť je uspořádána převážně hvězdicovitě, a proto chybějí některá propojení.

Všechny jmenované způsoby dopravy jsou sjednocené do jednotného vzájemně se doplňujícího tarifního systému Salzburger Verkehrsverbund.

Pro návštěvníky města Salzburgu s osobními auty jsou k dispozici zařízení P+R při okrajích města (na sjezdech „Salzburg Süd“ a „Messegelände“). Odtud lze snadno dojet do centra města prostředky veřejné dopravy. Naproti tomu při vjezdu automobilem do vnitřního města je třeba počítat s dlouho trvajícími dopravními zácpami a problémy při hledání volného parkovacího místa.

Nemotorová doprava[editovat | editovat zdroj]

Důležitou a pozitivní roli v dopravě Salzburku hraje jízdní kolo, přičemž podíl jízdních kol na celkovém objemu dopravy je přes 20%. Od roku 1991 má magistrát města svou vlastní koordinaci cyklistického provozu. Obzvláště důležité bylo vybudování podjezdů u automobilových mostů a u Makartovy lávky, kterou též hojně využívají pěší chodci. Lávky také byly přizpůsobeny pro bicykly a umožňují přejít řeku Salzach po lávce (s výjimkou Mozartovy lávky). Podél břehu Salzachu souběžně s cestami pro pěší vznikly i vlastní cesty pro cyklisty, které jsou rovněž hojně využívány.

Výhodnou možností přemísťování na dobře vybudované sítě cyklotras na území města je využití možnosti zapůjčení kola Citybike. Po registraci přes internet nebo přímo na terminálu při některém ze stanovišť je možné zapůjčit si kolo za pomoci platebních karet Maestro-Karte. Použití do jedné hodiny je zdarma. K co nejlepšímu skloubení MHD a cyklodopravy byly v roce 1999 na hlavním nádraží a později i na nádraží Itzling zřízeny první zabezpečené cyklogaráže. Další se plánuje na Hanuschově náměstí.

Zejména v okruhu vnitřního města se chodec v Salzburku dostane z místa na místo rychle a pohodlně i pěšky, velká část Starého města je pěší zónou.

Mosty[editovat | editovat zdroj]

Hrad Salzburk nad řekou Salzach

Po dlouhou dobu byl prostý most na místě dnešního Staatsbrücke jediným spojením mezi Starým a Novým městem. Dnes je k dispozici mostů mnohem více (jmenováno po proudu řeky): Hellbrunner Brücke, Überführsteg z roku 1980, jež propojuje čtvrti Josefiau a Aigen, Nonntaler Brücke (dříve Karolinenbrücke), který spolu se Staatsbrücke a Lehener Brücke patří k nejvytíženějším. Následuje Mozartsteg s dřevěným pokrytím.

Staatsbrücke je nejstarším mostem ve městě. Nejprve nesl jméno Hauptbrücke a až do roku 1877 byl dřevěný. Po roce 1877, kdy byla přidána železná konstrukce, dostal své dnešní jméno. Se současnou podobou byl ale po devítiletých pracích znovuotevřen až roku 1949. Dnes spojuje Staré město s ulicí Linzergasse a čtvrtí Platzl. Architektonicky pozoruhodný Makartsteg (pojmenování nese po Hansi Makartovi) dovede pěší z náměstí Hanuschplatz na Makartplatz k Mozartovu bydlišti. Makartsteg byl vystavěn již roku 1905 (tehdy však pod názvem Museumssteg), roku 1967 byl zrekonstruován a získal svůj současný pokřivený tvar, v letech 2000/2001 doplněný o nový pilíř.

Spojení mezi městskou částí Mülln a pravým břehem, na linii k Mirabellplatz se nachází Müllnersteg, dříve pěší most Františka Karla (Franz-Carl-Gehbrücke). Nacházel se na půl cesty k železničnímu mostu (Eisenbahnbrücke), od roku 2005 rozšířeného o tramvajovou kolej Salzburger S-Bahn celkem na tři dráhy kvůli zvýšení kapacity. Most Lehener Brücke, jenž od svého otevření roku 1902 do rekonstrukce r. 1966/67 nesl jméno most Arcivévody Ludvíka Viktora (Erzherzog-Ludwig-Viktor-Brücke), je na severu města nejdůležitějším mostem a proto byl rozšířen na dnešní čtyři jízdní dráhy. Směrem dolů po proudu řeky stojí v roce 1977 otevřený most lávka Pionýrů (Pioniersteg), přes který se chodci dostanou z Lehenského parku ve směru Jahnstraße a podél nádraží, stejně tak Traklova lávka (Traklsteg pojmenovaná podle Georga Trakla), přes který se pěší dostane z Glan-Spitz na Itzling-Západ. Velmi daleko na severu města se nachází ještě Dálniční most (Autobahnbrücke) Západní dálnice, která v této oblasti přivádí též značnou část vnitroměstské dopravy jako městský okruh. Starý dálniční most byl stržen při velké povodni v srpnu 1959. Kromě toho poskytuje Dálniční most též pěší přechod.

Další pěší most na nejzazším severním konci města (na Saalachspitzu) je plánován z jedné strany přes Saalach do sousedního Freilassing a na druhou stranu přes Salzach v části obce Bergheim, ten však ještě nedospěl do své konečné podoby.

Pokrytí elektrickou energií[editovat | editovat zdroj]

Za dodávku elektrické energie městu je zodpovědná Salzburg AG, regionální firma, jež vznikla v roce 2000 díky fúzi společností SAFE a Salzburger Stadtwerke.

Vodstvo[editovat | editovat zdroj]

Město Salzburg získává pitnou vodu prostřednictvím společnosti Salzburg AG především z pozemních studní a ze zdrojů pramenité vody na jihu města poblíž Untersbergu. Ročně je do města přivedeno cca 12 miliard litrů vody. Na Mnišské hoře (Mönchsberg) a Kapucínské hoře (Kapuzinerberg) se nacházejí vodojemy.

Likvidaci odpadních vod zajišťují od roku 1987 velkokapacitní čistička Siggerwiesen, která slouží 600 000 obyvatel a vedle aglomerace Salzburg také obci Ainring v Bavorsku.

Vzdělání a výzkum[editovat | editovat zdroj]

Univerzity a vysoké školy[editovat | editovat zdroj]

V Salzburku sídlí pět univerzit, vysokých a vyšších odborných škol. Z nich nejstarší je Univerzita Salzburg (Universität Salzburg, historickým názvem Paris-Lodron-Universität Salzburg), která byla zřízena roku 1622, ale v letech 1810 až 1962 neexistovala. Na Univerzitě jsou čtyři fakulty: katolické teologie, právních věd, kulturních a společenských věd a fakulta přírodních věd.

Mozarteum bylo založeno roku 1841 jako hudební škola a od r. 1970 je univerzitou. Zde je nabízeno především studium zpěvu a hudebních věd, ale také pedagogicky zaměřené studium stejně jako možnosti výuky z oboru herectví: Divadlo, jevištní technika a režie.

Fachhochschule Salzburg (Vyšší odborná škola) existuje teprve od roku 1995 a v roce 2005 byla ze severu městského území na jihu ležící obce Puch bei Hallein a nabízí technické, ekonomické, výtvarně-umělecké studium, a také studium z oblasti zdravotnictví a sociálních věd.

Salzburg Management Business School (Salcburská škola obchodního managementu) byla založena v roce 2001 a má pět společníků, mezi něž patří i Universität Salzburg. Zde se vyučuje výhradně magisterské studium pro studenty ekonomie.

S otevřením soukromé Paracelsus Medizinische Privatuniversität (Paracelsovy lékařské univerzity) v roce 2003 byla doplněna chybějící fakulta lékařství. Třetina peněz pro provoz jde přesto ze státní pokladny. Přednáší se zde látka z oboru lidské či molekulární medicíny. PMU spolupracuje při praktických výkladech též s nemocnicemi v Bavorsku, zejména v Rosenheimu.

Akademie[editovat | editovat zdroj]

  • Spolková pedagogická akademie Salzburg
  • Internationale Sommerakademie für Bildende Kunst in Salzburg (Mezinárodní letní akademie výtvarného umění)
  • Religionspädagogische Akademie der Erzdiözese Salzburg (Církevní pedagogická akademie arcidiecéze Salzburg)
  • Nährstoffakademie Salzburg (Potravinářská akademie)
  • Werbedesign Akademie Salzburg (Akademie propagačního designu)
  • Akademie pro výzkum díla W. A. Mozarta
  • Akademie porodního lékařství
  • Akademie ergoterapeutických služeb
  • Akademie med. techn. laboratorních služeb
  • Akademie ortopedických služeb
  • Akademie radio-technických služeb
  • Akademie fyzioterapeutických služeb

- Salzburg Experimental Dance Academy

Instituty[editovat | editovat zdroj]

  • Pedagogický spolkový institut (Pädagogisches Institut des Bundes)
  • Religionspädagogisches Institut der Erzdiözese Salzburg (Církevní pedagogický institut Arcidiecéze Salzburg)
  • Institut für interdisziplinäre Tourismusforschung
  • Afroasijský institut Salzburg
  • Salzburg Research
  • Salzburg Seminar
  • EHI (European Heart Institute)

Hospodářství[editovat | editovat zdroj]

Vedle svého významu coby města turistiky, kultury, univerzity a sportu dosahuje Salzburg díky veletržnímu středisku stále většího významu i jako veletržní město.

Město Salzburg a hraničící obec Flachgau se též jeví jako atraktivní místa pro mnohé velké i malé podniky a jsou hospodářským motorem celé spolkové země. Soustavně se zvyšující hospodářský růst spolkové země Salzbursko staví tento region na druhé místo v pořadí hned za Vídeň, přičemž hospodářská síla celé spolkové země se soustřeďuje především v nejlépe rozvinutém centrálním prostoru okolo samotného zemského hlavního města a (ve Flachgau a Tennengau situovaných) takzvaných „Tukových opascích“ kolem města Salzburg. Městské závody (60%) a ty ve Flachgau (30%) dosáhly např. v roce 2005 dohromady 90% celkového obratu spolkové země. Zbylá procenta se dělí mezi horské župy (Tennengau 3%, Pongau 3%, Pinzgau 3 %, Lungau 1%).

12 nej-závodů[editovat | editovat zdroj]

Závody s největším obratem a s trvalým sídlem ve městě Salzburku roku 2005 byly (v eurech):

  1. Porsche Holding GmbH (7,900 mld.)
  2. SPAR Österreichische Warenhandels-AG (3,940 mld.)
  3. Porsche Austria GmbH & Co (1,492 mld.)
  4. Porsche Inter Auto GmbH & CoKG (1,170 mld.)
  5. Interspar GmbH (1,130 mld.)
  6. Salzburg AG für Energie, Verkehr und Telekommunikation (0,597 mld.)
  7. Wüstenrot Versicherungs-AG (0,505 mld.)
  8. BMW Austria GmbH (0,486 mld.)
  9. Georg Pappas Automobil AG (0,416 mld.)
  10. Ford Motor Company (Austria) GmbH(0,363 mld.)
  11. Porsche Konstruktionen GmbH & Co KG (0,325 mld.)
  12. Conoco Phillips Austria GmbH (0,283 mld.)

Nejvýznamnější banky[editovat | editovat zdroj]

  1. Raiffeisenverband Salzburg
  2. Bausparkasse Wüstenrot AG
  3. Salzburger Sparkasse Bank AG
  4. Salzburger Landes-Hypothekenbank
  5. Volksbank Salzburg
  6. Bankhaus Carl Spängler & Co

Při sčítání pracovních míst prováděném organizací Statistik Austria s určujícím dnem 15. květnem 2001 bylo napočítáno 10 210 pracovišť (z nichž 105 s více než 100 a 53 s více než 200 zaměstnanci) v celkovém počtu 100 055 pracovníků. To je o 12 % více zaměstnanců a o 24,8 % více zaměstnavatelů než v roce 1991.

Největším zaměstnavatelem v soukromém sektoru (počítáno na spolkovou zemi a vztaženo čistě k firmám s trvalým sídlem ve městě Salzburg) je SPAR Österreichische Warenhandels-AG se 16 000 pracovníky. Na druhém místě následují Porsche Holding GmbH se 14 670 zaměstnanci. Interspar GmbH zaměstnává 6 000 zaměstnaných. K dalším významným zaměstnavatelům patří Porsche Inter Auto GmbH & CoKG (3 780), Salzburg AG (2 070), Raiffeisenverband Salzburg (1 618) a Quehenberger Logistik AG & CoKG s 1 615 pracovníky. (Stav: 2005)

Média[editovat | editovat zdroj]

Krajské studio ORF Salzburg se nachází ve čtvrti Nonntal a je střediskem výroby pro Radio Salzburg a salzburských příspěvků pro ORF. Soukromá televizní stanice Salzburg TV nabízí silně regionální program a vysílá od r. 1995 nejprve v kabelové síti SAFE (dnes Salzburg AG) a mezitím též prostřednictvím pozemního signálu.

  • Salzburger Nachrichten
  • Salzburger Fenster
  • Salzburger Volkszeitung
  • Stadtblatt Salzburg
  • ECHO Salzburgs erste Nachrichtenillustrierte
  • Kronenzeitung
  • Welle 1
  • Antenne Salzburg
  • Radio Arabella Salzburg
  • Radiofabrik

Veřejné instituce[editovat | editovat zdroj]

  • Spolkové policejní ředitelství Salzburg
  • Zemské studio ORF
  • Finanční úřad pro Salzburg-Město, Hallein a Salzburg-Venkov

Duchovní instituce[editovat | editovat zdroj]

  • Arcidiecéze Salzburg

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Salcburk
Salcburská pevnost

Osobnosti města[editovat | editovat zdroj]


Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. NOVOTNÝ, Václav. České dějiny. Díl I., část 3. Čechy královské za Přemysla I. a Václava I.: (1197-1253). Praha : Laichter, 1928. S. 1070.  
  2. TŘEŠTÍK, Dušan. Počátky Přemyslovců. Vstup Čechů do dějin (530-935). Praha : Lidové noviny, 2008. ISBN 978-80-7106-138-0. S. 644.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí galerii k tématu