Omán

Upravit odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Šablona:Infobox stát Omán, oficiálně Sultanát Omán (arabsky: سلطنة عمان‎, Salṭanat ‘Umān‎) je arabský stát v jihozápadní Asii, přesněji v jihovýchodní části Arabského poloostrova, ležící na pobřeží při Arabském moři a Ománském zálivu. Na severu sousedí se Spojenými arabskými emiráty (délka hranice 410 kilometrů), na jihozápadě s Jemenem (288 kilometrů) a na západě se Saúdskou Arábií (676 kilometrů). Celková rozloha země je 309 500 km². Součástí Ománu jsou též exklávy Madha a Musandam. Ty byly součástí neshod mezi Ománem a Spojenými arabskými emiráty, nicméně v roce 2003 oba státy údajně ratifikovaly a podepsaly smlouvu o konečném ustanovení společných hranic. Podrobnosti ohledně dohody ovšem nebyly doposud zveřejněny.[1]

V zemi žijí přibližně tři miliony obyvatel. Početně nejzastoupenějším etnikem jsou Arabové, následují přistěhovalci původem z Jižní Asie – Bangladéše (Bengálci), Indie, Pákistánu (Balúčové) a Šrí Lanky a též Afriky. Valná většina obyvatel jsou muslimové, nejrozšířenější je ibádíjovská větev islámu. Nejvyznávanější náboženství mimo islámu je hinduismus. Mezi dorozumívací jazyky patří úřední arabština a hojně používaná angličtina.

Omán je monarchií. Současným sultánem a zároveň předsedou vlády je Kábús bin Saíd z dynastie al-Saídů. Titul monarchy je dědičný.

Výsledky průzkumu australské organizace Vision of Humanity, sestavující seznam zemí podle světového mírového indexu, označily Omán 21. nejbezpečnější zemí světa za rok 2009. V předchozích dvou letech obsadil 25. (2008) a 22. (2007) pozici.[2]

V listopadu 2010 program OSN pro rozvoj vydal zprávu o dlouhodobém rozvoji 135 zemí světa za posledních 40 let. Omán se v seznamu umístil na prvním místě.[3]

Dějiny

Doba kamenná

Keramický střep doby železné z archeologického naleziště Chor Rori

Nejstarší známé místo lidského osídlení v Ománu je v oblasti Watajah, na území dnešního Maskatského guvernorátu. Datuje se do doby kamenné, před přibližně 5 000 lety. Byly zde nalezeny archeologické pozůstatky z různých období, ty nejranější z doby kamenné, poté heliocentrické a nakonec z doby bronzové. Tyto pozůstatky se sestávaly z různých kamenných nástrojů, zvířecích kostí, skořápek a dřívějšího ohniště, datuji se do roku 7 615 př. n. l. Dále byla objevena ručně dělaná keramika, typická pro dobu bronzovou, pazourkové nástroje, zaostřené předměty a škrabky.[4]

V jedné z hor téže oblasti byly nalezeny nástěnné kresby zvířat. Podobné kresby byly objeveny i v jiných částech Ománu, a to v oblastech Vádí Sahtan a Vádí Baní Charús poblíž města Rustak. Tyto kresby zobrazovaly člověka nesoucího zbraně, který čelil divokým zvířatům. Dalším místem archeologických nálezů doby kamenné je Sivan, nedaleko města Hajma. Zde byly objeveny hroty šípů, nože, dláta a zakulacené kameny, které tehdejší lidé používali k házení po zvířatech.[4]

Předislámský Omán

V předislámské době se v Ománu usadily arabské kmeny, od nichž pravděpodobně pochází i název této země. Živily se pastevectvím a na pobřeží navíc ještě rybolovem. Na mnoha dnešních ománských rodinách je patrná jejich podobnost k rodinám z jiných států Arábie.[5][6]

V období od 6. století před naším letopočtem do 7. století našeho letopočtu a onoho zmíněného příchodu islámu byl Omán pod vlivem nebo kontrolou perských dynastií. Nejprve to byli Achaimenovci, následně Parthové a nakonec Sásánovci. Kontrola nad Perským zálivem se okolo roku 250 př. n. l. přenesla z říše Achaimenovců na Parthskou říši. Kvůli ochraně svých obchodních tras založily Parthové v Ománu pevnosti s osádkou. Ve 3. století vystřídaly Parthy Sásánovci, kteří udrželi svou kontrolu nad Ománem až do doby vzestupu islámu o čtyři staletí později.[6]

Příchod islámu

Islám se na ománské území rozšířil ještě za života proroka Mohameda. Konverze Ománců na nové náboženství je přisuzována Amru íbn al-Asovi, který zemi navštívil v polovině 7. století.[7] Ománci patřili k prvním, kteří přijmuli islám dobrovolně. Tak se stalo kolem roku 630, v době kdy Mohamed vyslal Amra íbn al-Ase za spoluvládci Ománu, kterými byli Džajfar a Ábd. Mohamedův vyslanec je měl vyzvat, aby přijali jeho víru, a tak se stalo.

Forte de Doba, dílo z doby okupace ze strany Portugalska (1620)

Omán se stal ibádíjskou zemí, které vládnul vyvolený vládce, imám. Po smrti Mohameda propukly boje o následovnictví, kde hrál Omán důležitou úlohu. V raných letech islámské expanze Omán dobýval nová území v Iráku, Persii a v dalších zemích. Poselství islámu zanesli Ománci při svých cestách až do Číny a dalších asijských přístavů.[6]

Omán se stal mocným státem s obchodními a námořními aktivitami sahajícími k Východní a Střední Africe.[6] V tomto období vládli Ománu následující dynastie: Umajjovci (661-750), Abbásovci (750-931, 932-933, 934-967), Karmatiané (931-932, 933-934), dynastie Bujidů (967-1053) a Seldžukové (1053-1154).[7]

Usazení Portugalců

V letech 1508 až 1648 byl Omán z velké části kontrolován Portugalskem, které obsadilo jeho hlavní město Maskat. Portugalci přicestovali do regionu po připlutí objevitele Vasco da Gamy do Indie. Protože potřebovali chránit své námořní trasy, vybudovali na ománském území opevněná města. Ruiny těchto měst, postavených v koloniálním stylu, zůstaly dodnes.[8]

O půl druhého století později byli Portugalci vyhnáni ománskými domorodými kmeny. Ty o sto let později (1741) vytlačila armáda arabských kmenů pod velením jemenského kmenového vůdce, který započal linii dodnes vládnoucích sultánů. Od té doby je Omán nezávislý, vyjma krátké perské invaze pár let na to.[8]

Omán a Východoafrická říše

Ománská Východoafrická říše v roce 1856:
     území pod ománskou vládou
     významná města
     ománské faktorie
Související informace naleznete také v článku Maskat a Omán.

Omán pokračoval ve vytlačování portugalských sil z Indického oceánu, především Afriky. V 90. letech 17. století ománský imám Sultán íbn Saíf dobýval pobřeží Východní Afriky. Hlavní překážkou byla pevnost Fort Jesus v Mombase, kterou imám dobyl v roce 1698 po dvouletém obléhání.[9]

Následně Ománci zakládají Zanzibarský sultanát (1698) a vyhánějí Portugalce ze Zanzibaru a Mombasy.[10] Ti byli nuceni opustit i další přímořská území východní Afriky, které byly situované severně od Mosambiku. Zanzibar se stal cennou kořistí, hlavně díky trhu s otroky. Stal se důležitou součástí Ománské říše což dokazuje rozhodnutí největšího ománského sultána 19. století, Saída bin Sultána učinit z něj své hlavní sídlo. Saíd v Zanzibaru postavil impozantní paláce a zahrady. Rivalitu mezi jeho dvěma syny vyřešil s pomocí britské diplomacie. První syn, Majid, se stal vládcem Zanzibaru a území východoafrického pobřeží. Druhý syn, Thuvajni, získal Maskat a Omán.[9]

Omán navázal styky s dobovými velmocemi jako byla Británie, Francie, Nizozemí či Spojené státy americké. Na počátku 20. století však nastal úpadek a země se od světa izolovala. Roku 1920 začaly zahraniční společnosti s hledáním ropy. Společnost Anglo-Persian Oil Company vedla geologické průzkumy s neúspěšným výsledkem. Druhá světová válka a další události přerušily průzkum do roku 1962. První úspěšný vrt se uskutečnil v oblasti Jíbal, následovaný vrty v Natíhu a Fahúdu. Produkce ropy v obchodním měřítku začala rokem 1967.[6]

Dafárské povstání

Hlavní článek: Dafárské povstání

Dafárské povstání vypuklo v roce 1962 v oblasti Dafár na jihu země, proti Maskatu a Ománu a Velké Británii. Toto povstání, klonící se k radikalismu, se stalo hrozbou pro tehdějšího sultána Saída bin Tajmúra a vyvolalo nepokoje i dalších regionech země. Sultán Saíd bin Tajmúr byl s pomocí Britů sesazen svým synem Kábúsem, který zavedl nutné reformy, aby tak připravil vzbouřence o podporu lidu a zmodernizoval chátrající zemi. Povstání skončilo v roce 1975, kdy proti vzbouřencům zasáhly jak Ománské ozbrojené síly, tak ozbrojené síly Íránu.[11]

Geografie

Podrobnější informace naleznete v článku Seznam měst v Ománu.
Detailní mapa Ománu

Omán se nachází na Středním východě, na jihovýchodě Arabského poloostrova. Jeho pobřeží je ohraničeno Arabským mořem a Ománským a Perským zálivem. Sousedí se Spojenými arabskými emiráty (délka hranice 410 kilometrů), Jemenem (288 kilometrů) a Saúdskou Arábií (676 kilometrů). Rozloha státu podle ománských zdrojů dosahuje 212 460 km²[12]. Některé prameny (CIA World Factbook[13]) uvádějí až 309 500 km² kvůli nejasnému stanovení hranic v pouštních oblastech. Součástí Ománu jsou rovněž exklávy Madha a Musandam a několik ostrovů (například Masíra).

Krajina je velmi různorodá a nepřesahuje 100 až 400 metrů výšky. Severní pobřežní oblast al-Batína je využívaná k zemědělství, od vnitrozemní pouště Rub al-Chálí ji odděluje vysoké vápencové Al Hadžar. Na jihu se podél pobřeží rozkládá Arabská tabule, dosahující místy výšky až 1 400 metrů, a horská oblast Karra.[14]

Geologie

Velkolepost a rozmanitost krajiny jsou důsledkem geologické historie a klimatu posledních milionů let. Jedinečné skalní výčnělky v pohoří Al Hadžar, Hukfu a Dafáru jsou rájem pro mezinárodní geology. První geologické záznamy se datují do doby přibližně 825 milionů let a zahrnují alespoň tři období, kdy byla země pokrytá ledem, což může být poněkud překvapivé vzhledem k současné zeměpisné šířce a podnebí.[15]

Omán, ležící v jihovýchodním cípu Arabské tabule, se kvůli rozšiřování Rudého moře pomalu tlačí směrem na sever. Hory Al Hadžar a potopená údolí Musandamu jsou toho památkou.[15]

Ve své geologicky nedávné minulosti bylo území položeno při okraji oceánu, což potvrzují nálezy tmavě zabarvených ofiolitů, což jsou vulkanické horniny z oceánu, bohaté na měď a chrom.[15]

Vnitrozemské pláně jsou plné mladších, usazených hornin, štěrku, dunového písku a solných zvětralin. Pod nimi se nachází několik kilometrů silná vrstva složená ze starších usazenin, ve kterých jsou ukryty ománské uhlovodíkové zdroje. Starověká sůl, jež přichází na povrch z několika solných hor jako je ku příkladu Karat Kibrit, hraje důležitou úlohu v utváření mnoha ropných a plynových akumulací.[15]

Klima

Ománské klima je společně s topografií různorodé, s vlhkými přímořskými oblastmi a tropicky teplým suchým pouštním vnitrozemím. Ačkoliv jsou dešťové srážky zpravidla nepravidelné a nepatrné, jižně položená provincie Dafár zachytává monzuny z Indického oceánu, spadající mezi červnem a zářím. Vnitrozemní letní teploty mohou stoupnout až na 54 stupňů Celsia. Většina turistů zemi navštěvuje během mírněji těplých měsíců, v době mezi říjnem až dubnem, spolu s návštěvníky ze zemí Rady pro spolupráci arabských států v Zálivu (zkráceně GCC) upřednostňují měsíce července a srpna, kdy období monzunů přichází do Dafáru.[16]

Klimatická data pro Omán
Měsíc
Leden
Únor
Březen
Duben
Květen
Červen
Červenec
Srpen
Září
Říjen
Listopad
Prosinec
Průměrná vysoká teplota °C
25
26
29
34
39
40
38
36
36
35
30
27
Průměrná nízká teplota °C
17
17
21
24
29
31
30
28
27
24
21
18
Průměrné srážky mm
12.7
25.4
15.2
17.8
7.6
0.0
0.0
0.0
0.0
0.0
7.6
12.7

Zdroj: weather.com[17]

Životní prostředí

Velbloud ve Wudam as-Sahílu (Maskat)

Pouštní křoviny a traviny, společné pro celou jižní část Arábie, se též nachází i v Ománu. Vegetace je rozptýlená po vnitrozemské náhorní plošině, kterou z valné části tvoří štěrková poušť. Jejímu růstu pomáhají větší množství monzumových srážek v Dafáru a horách v období letních měsíců. Rostou zde kokosové palmy (především Dafár), odrůdy akácie, oleandry a kadidlovníky (vyvýšeniny). Pohoří Al Hadžar je nejvyšším místem ve východní Arábii, volně zde žije tahr arabský.[18]

Zdejšími původními savci jsou leopardi, hyeny, lišky, vlci, zajíci, přímorožci a kozorožci. Mezi původní ptáky patří supi, orli, čápi, dropi, koroptev arabská, vlha, sokoli a strdimilové.[18]

Na začátku 21. století žilo na území Ománu 9 ohrožených druhů savců a 5 zástupců ptactva. Nad 19 druhy rostlin rovněž visela hrozba vymizení. Sultán Kábús vyvinul snahu o jejich ochranu před vyhubením, vyhlásil několik výnosů, týkajících se ochrany přírody.[19]

Omán trpí hned několika ekologickými problémy. Jedním z nich je znečištění pláží a dalších přímořských oblastí, v důsledku proplouvání ropných tankerů Hormuzským průlivem a Ománským zálivem. Dalším, neméně závažným, je udržování přísunu dostatečného množství vody do zemědělských oblastí a do domácností. Země disponuje pouhým jedním krychlovým kilometrem obnovitelných vodních zdrojů, přičemž 94 % je užito v zemědělství a 2 % při průmyslové činnosti. Jen 30 % všech venkovských obyvatel má přístup k čisté pitné vodě. Období sucha a nečetné dešťové srážky přispívají k nedostatečnému zásobování vodou.[19]

Obyvatelstvo

Ománci na tržišti v Matře (Maskat)

Počet obyvatel se pohybuje okolo 3 milionů. Majoritním etnikem jsou Arabové, dále v zemi žijí přistěhovalci z Afriky a Jižní Asie (zejména z Bangladéše, Indie, Pákistánu a Šrí Lanky). Největší přistěhovaleckou komunitou jsou Indové, jejich počet se pohybuje kolem půl milionu.[20] Oficiálním jazykem je arabština, rozšířená je angličtina a rovněž jazyky přistěhovalců (balúčština, urdština, a podobně). Vláda usiluje o postupné snížení přistěhovalců, tento proces bývá označován jako omanizace.

Populační růst mírně překračuje hranici 3 %. Průměrný věk u muže je 21 let, u ženy 17 let, celkově 19 let. Obyvatelstvo do 14-ti let tvoří 43 % populace, do 64 let 54 % a pouhá 3 % jsou lidé nad 65 lety. Na jednoho přistěhovalce připadá okolo 4 000 obyvatel. Ve městech žije 72 % populace, roční přírůstek činí 2 %. Vysoké je číslo porodnosti, současně na jednu ženu připadá 5,5 dítěte.[21]

Gramotnost přesahuje 81 %.[21]

Zdravotnictví

Zdravotní péče je občanům Ománu poskytována bezplatně[22], ale cizinci si ji musejí zaplatit.[12] Zdejší zdravotní péče dosahuje vysoké úrovně regionálně i mezinárodně. Od Světové zdravotnické organizace, Dětského fondu OSN a Rozvojového programu OSN dostál Ománský sultanát uznání za úspěchy v tomto oboru.[22] K roku 1999 připadalo na 1 000 obyvatel odhadem 1,3 lékaře a 2,2 nemocničních lůžek. V roce 1993 mělo 89 % obyvatelstva přístup ke zdravotní péči. Roku 2000 měla přibližně třetina populace přístup k čisté pitné vodě a 92 % mělo dostatečnou možnost hygieny.[23] Počet lidí žijících s AIDS/HIV se pohybuje na 1 300, roční nárůst činí 0,1 %. Počet úmrtí je nízký.[21]

Náboženství

Související informace naleznete také v článku Náboženství v Ománu.

Nejrozšířenějším náboženstvím v zemi je islám. Přibližně tři čtvrtiny Ománců se hlásí k ibadíjovské odnoži islámu,[24][21] což z Ománu činí unikátní muslimský stát, neboť zde nepřevládají ani sunnitští, ani šíitští muslimové. Zástupci těchto zbylých dvou větví islámu tvoří společně s hinduisty většinu ze zbylé čtvrtiny populace.[21] Sunnité obývají zejména město Súr včetně jeho okolí a jihozápadní oblast Dafár,[24] a tvoří tak největší neibadíjovskou skupinu věřících. Šíité žijí především při pobřežní oblasti al-Batína.[24] V malé míře se zde vyskytuje i buddhismus a křesťanství.

Prvky ibádíji se odráží v kultuře a politice.[25] Za jediného legitimního vůdce ibádíjovského islámu je považován imám.[24] Ten ve svých rukách svírá politickou i náboženskou moc.[24] Imáma volí šejkové a rada složená z předních neodborníků.[24]

Omán se řadí mezi nábožensky konzervativní země, mezi zdejšími různorodými náboženskými skupinami však panuje velká tolerance.[25] Nicméně snaha o konverzi muslimů na jiné náboženství bude vnímána negativně, byť není oficálně zakázána.[25]

Politika

Forma vlády

Ománský sultán Kábús bin Saíd

Omán je absolutní monarchie a sultanát. Titul sultána je dědičný. Současným sultánem je od 23. července 1970 Kábús bin Saíd. Ten od 23. července 1972 zastává i post předsedy vlády a má moc k jejímu jmenování.[26] Sultanát disponuje dvoukomorovým sborem rádců, který je známý jako Rada Ománu. Rada Ománu se dělí na Státní radu (horní komora, arabsky: Madžlis al-Daula‎) a Poradní shromáždění (dolní komora, arabsky: Madžlis aš-Šura‎).[27] Rada nemá žádnou zákonodárnou moc, ale může zpochybňovat rozhodnutí vládních ministrů a doporučit změny nových zákonů týkající se hospodářské a sociální politiky. Tato doporučení vedou k úpravám navrhovaných usnesení.[28] Nikdo nemůže být zvolen do obou komor zároveň. Politické strany neexistují.[27]

Právo a justice

Soudní systém si zakládá na islámském a anglickém obecném právu.[26] Soudy Šaría vykonávají spravedlnost na základě islámského práva, společně s Centrálním soudním dvorem v Maskatu. Další čtyři soudy se nacházejí v Nazvá, Salále, Suháru a Súru. Náboženští soudci (kádí) jsou jmenováni sultánem a jsou určováni pro každý vilájet. Z Centrálního soudního dvora je možné se odvolat k sultánovi, který disponuje pravomocí udělení milosti. Soudy Šaría, dbající na dodržování islámského práva, považují svědectví jednoho muže a dvou žen za rovné. Existuje rovněž bezpečnostní soud, zřídkakdy užívaný, který zajišťuje právo v oblasti vnitrostátních záležitostí. Obchodní spory mohou vyřešit Úřady pro řešení obchodních sporů. V roce 1996 vyhlásil sultán Kábús základní zákon, ve kterém občanům Ománu zajišťuje jejich základní práva. Základní právo utvrzuje nezávislost justice, soudní moc se navíc zbaví porotců.[29]

Struktura vládní moci

Sultanát nemá žádnou ústavu nebo legislaturu. V roce 1970 dal sultán pokyn ke zformování ministerského kabinetu, zodpovědného za jednotlivá vládní ministerstva a úřady. V roce 1981 se sultán rozhodl ustanovit Státní konzultativní radu, která se skládala z 55 jmenovaných představitelů z vlády, soukromého sektoru a regionů. Tento orgán byl roku 1991 nahrazen Poradním shromážděním, který byl tvořen 59-ti členou radou. Toto mělo být prvním krokem ke spoluúčasti ománského lidu na vládě. Po sčítání lidu v roce 1993 rozšířil sultán Kábús počet křesel z 59 na 80. Dne 6. listopadu, kdy sultán vyhlásil základní právo, vznikla Rada Ománu. V roce 2000 byl počet křesel v Poradním shromáždění navýšen na 83.[28]

Volební právo získávají muži i ženy po dosažení 21 let, výjimku tvoří příslušníci bezpečnostních a vojenských sil, ti právo volby nemají.[26] Volební právo mají Ománci od listopadu 2002, dříve tohoto práva využívali jen kmenoví vůdci, obchodníci a vzdělanci.[28]

Zahraniční vztahy

Související informace naleznete také v článcích Seznam ománských velvyslanectví v zahraničí a Seznam zahraničních velvyslanectví v Ománu.

Vůči konfliktům na Blízkém a Středním východě se Omán staví umírněně.[30] Mimořádné vztahy země udržuje s členskými státy Rady pro spolupráci arabských států v Zálivu (GCC), na něž má tradiční silné vazby. Členy GCC jsou mimo Ománu také Bahrajn, Katar, Kuvajt, Saúdská Arábie a Spojené arabské emiráty. Omán podporuje společné akce arabských států prostřednictvím Arabské ligy. Co se týče současného vývoje v Iráku, Omán podporuje nynější vládní kroky, jenž by mohli vést k nastolení stability v zemi. Naopak odsuzuje praktiky Izraele, které podle Ománu zvyšují napětí na okupovaných územích. Vybízí k naplnění mezinárodních rezolucí a zřízení samostatného Palestinského státu.[31] Nicméně je společně s Katarem jedinou zemí GCC, která s Izraelem udržuje alespoň malé diplomatické styky.[32] Omán udržuje dobré vztahy i s mnoha jinými státy po celém světě od Čínské lidové republiky na východě po Spojené státy americké na západě.[31] Se Spojenými státy podepsal Omán i dohodu o volném obchodu.

Omán je členem IMF (Mezinárodní měnový fond), OSN (Organizace spojených národů), UNESCO (Organizace spojených národů pro vzdělávání, vědu a kulturu), UNIDO (Organizace spojených národů pro průmyslový rozvoj), WHO (Světová zdravotnická organizace), WTO (Světová obchodní organizace) a mnoha dalších organizací (např.: Interpol). Je rovněž členem regionálních organizací jako jsou Arabská liga a GCC (Rada spolupráce arabských států Perského zálivu).

Vztahy s Českou republikou

Omán navázal diplomatické styky s Českou republikou dne 1. března 1993, kdy si oba státy vzájemně vyměnily nóty. Vztahy stagnují od roku 1997, tehdy Omán navštívila náměstkyně ministra zahraničních věcí České republiky. Státy doposud nepodepsaly žádné bilaterální dohody. Hodnota vzájemného obchodu je nízká, ačkoli se rok od roku navyšuje. V roce 2004 navštívil Omán český politický konzultant. Vedl jednání se svým ománským protějškem a spolu s ním položil základy pro další budoucí vývoj mezinárodních vztahů.[33]

Česká republika nemá v Ománu své velvyslanectví, turisté tak případně musí na blízké velvyslanectví ČR v Saúdské Arábii. Ani Omán nemá v České republice velvyslanectví, nejbližší se nachází v sousedním Rakousku, ve Vídni.

Administrativní dělení

Regiony a guvernoráty Ománu
Související informace naleznete také v článku Administrativní dělení Ománu.

Omán se dělí na pět regionů (množné číslo: manatiq, jednotné číslo: mintaqat) a čtyři guvernoráty (množné číslo: muhafazat, jednotné číslo: muhafazat). Tyto kraje se dále dělí na vilájety.[26]

Regiony (manatiq):

Guvernoráty (muhafazat):

Ekonomika

Hlavní článek: Ekonomika Ománu
Podrobnější informace naleznete v článku Ománská centrální banka.

Ekonomika Ománu spadá do kategorie ekonomik se středně vysokými příjmy. Hrubý domácí produkt v roce 2009 byl 69,48 miliardy amerických dolarů, na jednoho obyvatele tak připadalo 23 900 dolarů. V roce 2009 činil reálný růst hrubého domácího produktu 2,7 %. Nezaměstnanost je relativně vysoká, pohybuje se na 15 % (2004). Hlavní oporou je těžba a zpracování ropy a zemního plynu, avšak různé projekty se snaží snížit závislost na ubývajícím nerostném bohatství a zmenšit přínos tohoto sektoru.[34] Narozdíl od produkce zemního plynu, produkce ropy klesá.[35][36] Kvůli své poloze je země i důležitým uzlem námořní dopravy. Národní měna, ománský rial, patří k nejsilnějším na světě, díky ekonomické síle a stabilitě.[34]

Elektřinu Omán nedováží ani nevyváží, její výroba (13,58 mld. kWh, 2007) je vyšší než spotřeba (11,36 mld. kWh, 2007). Denní produkce ropy se pohybuje okolo 806 tisíc barelů (2009), zemního plynu kolem 24 miliard m³ (2008).[34]

K předním ománským společnostem se řadí Omantel (telekomunikace), Petroleum Development Oman (ropa a zemní plyn), Oman Oil Company (ropa a zemní plyn) a Oman Air (letecká doprava).

Zemědělství

Zemědělská krajina Bilad Sajt

Zemědělství zaměstnává na polovinu obyvatel, i přesto tvoří jen kolem 2% HDP. Mezi produkty patří banány, datle, ryby, skot, velbloudi, vojtěšky a zelenina.[34] Rybolov se v současnosti řadí k nejrychleji rostoucím odvětvím. Za zemědělské oblasti se považují Dafár a al-Batína.

Zemědělství má dostatečně velký potenciál pro svůj případný rozvoj. Využití půdy k pěstování v první řadě závisí na dostupnosti vody. Nejlepší podmínky pro pěstování tak mají přímořské oblasti al-Batína a Šumajlíja, naopak ve vnitrozemí je pěstování čehokoli velmi obtížné.[37]

Vody Ománského zálivu oplývají množstvím různých ryb – barakud, krevet, humrů, makrel, raků, sardinek, tuňáků a žraloků. Úlovky za rok 2000 měly hmotnost 416 tun, jednalo se především o sardinky. Rybolov zaměstnává přibližně 26 000 lidí. Vývoz rybích produktů za rok 2000 dosáhl částky 51,3 milionu USD (amerických dolarů). V nedávné době putovaly investice do zvýšení kvality přístavů a celkového rozvoje rybolovu. Ománská vláda dotuje náklady lodí na podporu zaměstnanosti. V roce 1996 byly zprovozněny tři nové rybářské přístavy (Buchá v Musandamu, Kurijat a Šinas). Celková kapacita pojme až 1 000 malých rybářských lodí.[38]

Průmysl

Průmyslový sektor je základním kamenem dlouhodobé rozvojové strategie sultána Kábúse (1996-2020). Průmysl patří mezi přední odvětví spojené s diverzifikací státních příjmů a snížením závislosti na ropě a zemním plynu. Navíc je schopen pomoci naplňování potřeb sociálního rozvoje a zpracovávat své zdroje na hotové výrobky. K jeho nejdůležitějším složkám patří produkce a rafinace surové ropy, produkce jak přírodního, tak zkapalněného plynu, dále pak stavebnictví, těžba cementu a mědi, ocelářství, chemický průmysl a výroba optických vláken. Na tvorbě HDP se podílí ze 36 %. Továrny těžkého průmyslu se nacházejí v Suháru, dále pak v al-Burajmi, Nazvá, Salále a Súru. Expanzi průmyslu, závislém na zemním plynu podporuje jeho dovoz z těžebních oblastí. Firmy operující v těchto průmyslech jsou vládou osvobozené od daní, což je pobízí k dalšímu rozvoji a expanzi.[39]

V pořadí 7. pětiletý rozvojový plán (2006-2010) usiluje o tvorbu podmínek pro atraktivní investiční klima. V rámci své strategie týkající se průmyslového sektoru, usiluje vláda o rozvoj v oblastech informačních technologií (IT) a telekomunikací. O infrastrukturu informačních technologií se stará instituce The Knowledge Oasis Muscat (KOM). Ománské podniky rozvíjejí svůj technologický potenciál prostřednictvím spolupráce se společnostmi z Japonska a Německa. Stejně jako mnoho továren, sídlí KOM v guvernorátu Maskat. Do roku 2020 má sekundární sektor přispět k HDP navíc 15 %. Každý rok se koná soutěž, kdy je pět nejlepších ománských podniků odměněno pohárem. Soutěž má povzbudit ománské firmy k udržení kroku se zahraničím.

Nerostné suroviny

Mezi nerostné suroviny vyskytující se v Ománu patří dolomit, chromit, kobalt, křemík, měď, sádrovec, vápenec, zinek, zlato, železo a další. Surovinová naleziště brzy obklopily průmyslové podniky, což bylo součástí rozvoje strategie státu a vedlo k přispění k hrubému domácímu produktu a vytvoření nových pracovních míst pro Ománce. Samotná měď se v Ománu těží po tisíce let.[40]

Rovněž byly dokončeny některé projekty včetně studie proveditelnosti využití zásob křemenné rudy v oblasti Vádí Buwa a Abutan (region al-Wusta) odhadované na 28 milionů tun a jiných.[40]

Komunikace a služby

V roce 2008 bylo v zemi aktivních více než 3,2 milionu mobilních telefonů a na 270 tisíc pevných linek. Internetová doména Ománu je .om, množství internetových uživatelů v roce 2008 dosahovalo 465 000. V roce 1999 vysílaly v Ománu rozhlasové stanice AM 3, FM 9 a shortwave 2 a dvanáct televizních stanic a 25 opakovačů.

Hlavním poskytovatelem internetových služeb je společnost Omantel, vlastněná státem ze 70 %.

Cestovní ruch

Hotel Hyatt v Maskatu

Omán se snaží rozvíjet cestovní ruch a přilákat do země turisty a zahraniční investory. Rozvoj turismu je opatrný, turismus samotný byl poznamenán vládou dřívějších sultánů. Všichni turisté musí obdržet vízum. Výjimku tvoří občané států Perského zálivu, respektive občané členských států Rady pro spolupráci arabských států v Zálivu. V roce 1998 navštívilo zemi okolo 612 000 turistů, jejich útraty byly odhadovány na 112 milionů USD. Podle odhadů OSN z roku 1999 jsou denní výdaje spojené s pobytem v Maskatu v ceně 151 USD, v Salále 156 USD.[41] V roce 2008 se cestovní ruch podílel na HDP ze 4 %.[42]

Podle Světové rady cestovního ruchu (World Travel and Tourism Council, zkráceně WTTC) lze však v budoucnu očekávat nárůst přispění sektoru cestovní ruchu k hrubému domácímu produktu. Omán zlepšuje své obchodní vztahy se svými sousedy a činí kroky k ochraně pamětihodností a životního prostředí. WTTC předpokládá, že objem cestovního ruchu dosáhne 8,84 miliard dolarů v roce 2018 (pro srovnání – v roce 2008 to bylo přibližně 2,5 miliard dolarů).[43]

V Ománu se nachází mnoho památek, jmenovitě palác Al Alam, Mešita sultána Kábúse a další mešity a mnoho pevností - an-Nachal, Nazvá, Bahla a další. Bahla je spolu s dalšími třemi památkami zapsána na seznamu světového dědictví UNESCO. Pátou památkou na seznamu bylo útočiště přímorožce arabského, které však bylo v roce 2007 jako vůbec první památka UNESCO, vyškrtnuto ze seznamu světového dědictví.[44]

Doprava

V současnosti (2009) se v Ománu nachází tři heliporty a 128 letišť, z čehož má deset zpevněnou dráhu, ostatní nikoliv. Celková délka vozovek je 42 300 kilometrů, 16 500 kilometrů spadá mezi zpevněné a zbylých 25 800 kilometrů k nezpevněným. V zemi jsou zřízeny plynovody, jejichž délka dosahuje 4 126 kilometrů a ropovody, s celkovou délkou 3 558 kilometrů.

Ománské obchodní loďstvo se sestává z chemického tankeru, cestovní lodi a cestovní/nákladní lodi. Mezi významné přístavy a terminály patří Miná Kábús a Salála.[45]

Omán spolupracuje s ostatními členy GCC na projektu Gulf Railway, který všech šest členských států propojit železniční tratí. Projekt by měl být dokončen odhadem v roce 2017.[46]

Kultura

Podrobnější informace naleznete v článku Seznam ománských pevností.

Ománská kultura má pevné kořeny v islámu. V zemi se rozvinula zvláštní odnož islámu, ibádíja, která dostala název po svém zakladateli Abdulláhu íbn Ibádu žijícím v 7. století. Všichni Ománci nejsou ibádíjovští muslimové, žijí zde i muslimové sunnitští a šíitští. Ománci jsou tolerantní nejen k vyznavačům jiných větví islámu, nýbrž i k vyznavačům jiných náboženství, kteří smějí praktikovat svou víru ve svých kostelech a chrámech.[47]

Islám si zakládá na plnění pěti pilířů islámu a hadísu. Za splnění těchto povinností si muslim zajistí místo v nebi. Avkaf je označení pro náboženské dotace ve formě majetku nebo příjmu, spravovaných určeným ministerstvem, které se stará o údržbu mešit a prospěch společnosti. Zakát je dobročinná daň věnovaná potřebným. Musí ji platit každý muslim, v souladu s jeho možnostmi. Všichni muslimové jsou zavázáni k půstu během Ramadánu, dalšího pilířu islámu. Po dobu 29, případně 30 dní, každý islámský rok, se muslimové zdržují od kouření, jídla a pití v hodinách půstu (od svítání do soumraku). Ramadán postupuje o 10 až 11 dní každý rok, neboť se vláda řídí lunárním kalendářem.[47]

Rok co rok cestují poutníci do Medíny v sousední Saúdské Arábii za účelem navštívení prorokovy hrobku před cestou na svatá místa v Mecce. V roce 1999 takto z Ománu cestovalo přibližně 19 tisíc muslimů. Pouť ke svatému místu je organizována a koordinována ministerstvem, které poutníkům zajišťuje bezpečnost a zdraví při cestě a při pobytu.[47]

Sport

Národní fotbalový tým v zápase proti Thajsku.

Nejpopulárnějšími sporty v Ománu jsou fotbal, hokej, basketbal, volejbal, tenis a tenisu podobný squash. Golf mezi nejoblíbenějšími sporty nefiguruje vzhledem k terénu, který často jeho provozování neumožňuje. U písečných pláží lze praktikovat některé vodní sporty jako například potápění. Populární je i speleologie (jeskyňářství), poněvadž se v zemi nachází mnoho jeskyň. Madžlis al-Džhin je druhým největším jeskynním komplexem světa.[48]

Olympijských her se Omán poprvé zúčastnil v roce 1984, od té doby se na nich objevuje pravidelně a to navíc pouze na letních. Vyslal na ně celkově 36 sportovců mezi nimiž byla jedna žena. Ománci doposud nezískali žádné medaile.[49] Ománský olympijský výbor byl ustanoven v roce 1982.[50]

Známým sportovcem je fotbalový brankář národního týmu Ali Al-Habsi, který nastupuje v dresech anglického prvoligového klubu Bolton Wanderers FC.

Věda a školství

V posledních letech bylo vzdělávání předmětem úsilí ománské vlády. Ta usilovala nejen o dostupnost vysokého úrovně vzdělání pro normální občany, ale též o jejich vysokou připravenost a kvalifikovanost doplněním vzdělávání o národní kulturu na straně jedné a obohacením o nejmodernější metody na straně druhé.[22]

Většina výzkumů v Ománu byla provedena na příkaz vlády a nejvíce pozornosti bylo věnováno námořní vědě, nerostům, vodním zdrojům a zemědělství. Univerzita sultána Kábúse, založená roku 1985, se skládá z lékařských, strojařských, vědních, a zemědělských kolejí. V letech 1987 až 1997 studovalo na kolejích zabývajících se strojařstvím a vědou jen 13 % všech studujících.[51]

Institut Zdravotních Věd, spadající pod Ministerstvo zdravotnictví, byl založen v roce 1982. Technická Průmyslová Univerzita v Maskatu, založená roku 1984, je složena z oddělení laboratorní vědy, matematiky, výpočetní techniky a elektrotechniky, strojírenství a stavebnictví. Ománské Muzeum Biologie, založené roku 1983, zahrnuje národní herbář a kolekci mušlí. Všechny tyto organizace jsou umístěny v hlavní městě Maskat.[51]

Obrana a bezpečnost

Soubor:Sepecat Jaguar OS.jpg
Vzdušné síly Ománu
Související informace naleznete také v článku Ozbrojené síly Ománu.

Sultánovy ozbrojené síly (anglicky: Sultan's Armed Forces, zkr. SAF) se dělí do tří složek:

V roce 2002 disponovaly ozbrojené síly Ománu, včetně všech prodružených složek, 41 700 vojáky. Pozemní armáda čítala 25 000 vojáků a byla tvořena více než stovkou hlavních bitevních tanků a 37 tanky typu Scorpion. Letecký personál čítal 4 100 lidí a disponuje 40 bojovými letouny. Námořnictvo mělo k dispozici posádku o 4 200 lidech a 13 hlídkových lodí. Polovojenskou složkou jsou kmenové domobrany (takzvané Firqats) čítající 4 000 bojovníků organizovaných v menších kmenových skupinách. Dalšími polovojenskými složkami jsou policejní pobřežní strážci (v počtu 400) a malé letecké policejní křídlo.[52] Vojenské výdaje Ománu jsou procentuálně vůči hrubému domácímu produktu nejvyšší na světě (11,4% HDP). Vojenská služba je dobrovolná, branná povinnost dosud nebyla zřízena.[53]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Oman na anglické Wikipedii.

  1. ↑ The World Factbook: Middle East: Oman: Transnational Issues [online]. Central Intelligence Agency, rev. 2010-04-28 [cit. 2010-05-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ Global Peace Index Rankings [online]. Vision of Humanity [cit. 2010-05-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ Five Arab countries among top leaders in long-term development gains [online]. Rozvojový program OSN (UNDP), 2010-11-04 [cit. 2010-11-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ a b History: Oman in the Stone Age [online]. Ministerstvo informací Sultanátu Omán [cit. 2010-06-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ Advent of Islam [online]. Asia Cooperation Dialogue (ACD) [cit. 2010-06-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ a b c d e History: Overview [online]. Ministerstvo informací Sultanátu Omán [cit. 2010-06-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ a b Heritage & Culture [online]. omanreference [cit. 2010-06-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ a b Oman History [online]. [cit. 2010-06-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ a b GASCOIGNE, Bamber. History of Oman: Oman and Zanzibar: AD 1698-1856 [online]. HistoryWorld, 2001 [cit. 2010-06-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ HAYWOOD, John. Atlas světových dějin. [s.l.]: [s.n.] Kapitola Africký kontinent, s. 165-166. 
  11. ↑ Oman: Overview [online]. MissingSaddle, 2010-02-23 [cit. 2010-06-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. ↑ a b Omán: Základní informace o teritoriu [online]. Ministerstvo zahraničních věcí České republiky [cit. 2010-05-23]. Dostupné online. 
  13. ↑ The World Factbook [online]. Central Intelligence Agency [cit. 2010-05-23]. Dostupné online. ISSN 1553-8133. (anglicky) 
  14. ↑ Kapesní atlas světa. Plzeň: Marco Polo ISBN 3-8279-9940-5. Kapitola Asie, s. 183. 
  15. ↑ a b c d Geography: Geology [online]. Ministerstvo informací sultanátu Omán [cit. 2010-05-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. ↑ Geography: Climate [online]. Ministerstvo informací sultanátu Omán [cit. 2010-05-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. ↑ The Weather Channel Interactive [cit. 2011-01-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. ↑ a b About Oman: Flora and Fauna [online]. Business Travel Services [cit. 2010-06-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. ↑ a b Oman: Environment [online]. Encyclopedia of the Nations [cit. 2010-05-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  20. ↑ Antony meets Indian diaspora in Omam [online]. Maskat (Omán): Thaindian News, 2010-05-18 [cit. 2010-05-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  21. ↑ a b c d e The World Factbook: Middle East: Oman: People [online]. Central Intelligence Agency, rev. 2010-04-28 [cit. 2010-05-23]. Dostupné online. ISSN 1553-8133. (anglicky) 
  22. ↑ a b c Health & Education [online]. Ministerstvo zahraničních věcí Sultanátu Omán [cit. 2010-06-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  23. ↑ Oman: Health [online]. Encyclopedia of the Nations [cit. 2010-06-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  24. ↑ a b c d e f Oman Society: Religion [online]. Federal Research Divison, 1993-01 [cit. 2011-02-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  25. ↑ a b c KJEILEN, Tore. Oman: Religions [online]. LookLex.com [cit. 2011-02-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  26. ↑ a b c d The World Factbook: Middle East: Oman: Government [online]. Central Intelligence Agency, rev. 2010-04-28 [cit. 2010-05-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  27. ↑ a b Omán:Vnitropolitická charakteristika [online]. Ministerstvo zahraničních věcí České republiky [cit. 2010-05-29]. Dostupné online. 
  28. ↑ a b c Oman: Government [online]. Encyclopedia of the Nations [cit. 2010-05-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  29. ↑ Oman: Judicial system [online]. Encyclopedia of the Nations [cit. 2010-05-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  30. ↑ Dubaj, Emiráty, Omán, str. 112
  31. ↑ a b Government: Foreign Affairs [online]. Ministerstvo informací Sultanátu Omán [cit. 2010-06-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  32. ↑ Katar: Zahraničně-politická orientace [online]. Ministerstvo zahraničních věcí České republiky [cit. 2010-06-07]. Dostupné online. 
  33. ↑ Vztahy se Sultanátem Omán [online]. Ministerstvo zahraničních věcí České republiky [cit. 2010-05-26]. Dostupné online. 
  34. ↑ a b c d The World Factbook: Middle East: Oman: Economy [online]. Central Intelligence Agencyid=ISSN 1553-8133, rev. 2010-04-28 [cit. 2010-05-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  35. ↑ Oman Oil: proved reserves [online]. Index Mundi [cit. 2010-06-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  36. ↑ Oman: Oil [online]. U.S. Energy Information Administration [cit. 2010-06-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  37. ↑ Oman: Agriculture [online]. Encyclopedia of the Nations [cit. 2010-05-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  38. ↑ Oman: Fishing [online]. Encyclopedia of the Nations [cit. 2010-05-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  39. ↑ Economy: Trade & Industry: Industry [online]. Ministerstvo informací sultanátu Omán [cit. 2010-05-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  40. ↑ a b Economy: Mineral resources [online]. Ministerstvo Informací Sultanátu Omán [cit. 2010-09-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  41. ↑ Oman: Tourism, travel, and recreation [online]. Encyclopedia of the Nations [cit. 2010-05-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  42. ↑ Reports Bear Out: The Future Is Bright For Oman Tourism [online]. Oman Air, 2009-04-18, rev. 2009-04-20 [cit. 2010-06-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  43. ↑ Oman - Tourism Industry to Record Magnificent Growth in Future [online]. RNCOS, 06-08-2008 [cit. 2011-01-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  44. ↑ AMELAN, Roni. Oman's Arabian Oryx Sanctuary: first site ever to be deleted from UNESCO's World Heritage List [online]. Christchurch, Nový Zéland: UNESCO, 2007-06-28 [cit. 2010-06-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  45. ↑ The World Factbook: Middle East: Oman: Transportation [online]. Central Intelligence Agency, rev. 2010-04-28 [cit. 2010-05-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  46. ↑ Gulf Railway could start next year [online]. Blízký východ: Railway Gazette International, 2009-11-18 [cit. 2010-06-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  47. ↑ a b c Culture [online]. Ministerstvo informací sultanátu Omán [cit. 2010-05-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  48. ↑ Oman Sports [online]. TravelPuppy, rev. 11-2009 [cit. 2010-06-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  49. ↑ Oman: Summer Sports/Winter Sports [online]. Sports Reference LLC [cit. 2010-06-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  50. ↑ Oman Olympic Committee (OMA) [online]. Asijský olympijský výbor [cit. 2010-06-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  51. ↑ a b Oman: Science and technology [online]. Encyclopedia of the Nations [cit. 2010-06-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  52. ↑ Oman: Armed forces [online]. Encyclopedia of the Nations [cit. 2010-06-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  53. ↑ The World Factbook: Middle East: Oman: Military [online]. Central Intelligence Agency, rev. 2010-04-28 [cit. 2010-05-23]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura

  • Andromeda Oxford Ltd. Atlas světových dějin. Příprava vydání Hejný Petr; redakce Winklerová Dana; překlad Trojánková Margot, Vosková Monika. první. vyd. Bratislava: Slovart, 2001. 240 s. ISBN 80-7209-249-9. 
  • TADEUSZE, Moľdava a kolektiv. Státy světa. Havlíčkův Brod: Fragment, 2002. 424 s. ISBN 80-7200-669-X. 
  • MÜLLER-WÖBCKE, Birgit. Dubaj, Emiráty, Omán. Překlad Alice Kavinová. Praha: Jan Vašut s.r.o., 2009. 128 s. ISBN 978-80-7236-688-0. 

Související články

Externí odkazy

Šablona:Sisterlinks

Vláda

Liga arabských států
Členové
Pozastavené členství
Pozorovatelé
 Geografická lokalizace
Státy a území v Asii
Nezávislé státy
Teritoria, kolonie a
závislá území
Územní celky se sporným
mezinárodním postavením
Státy ležící na břehu Perského zálivu
Monarchie
Afrika
Evropa
Asie
Oceánie
Commonwealth
realm

Šablona:Geo

ak:Oman

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Omán&oldid=6486613“