Libuše (kněžna)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Libuše
Povolánínáčelník
Nábož. vyznáníslovanské náboženství
ChoťPřemysl Oráč
DětiNezamysl
RodičeKrok
PříbuzníKazi a Teta (sourozenci)
Mnata (vnuk)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Na tento článek je přesměrováno heslo Kněžna Libuše. O filmu pojednává článek Kněžna Libuše (film).
Josef Mathauser - Kněžna Libuše věští slávu Prahy.

Libuše je mytická česká kněžna, dcera vojvody Kroka, manželka Přemysla Oráče, zakladatele dynastie Přemyslovců. Její příběh (Lubossa) byl poprvé popsán v Kosmově kronice z počátku dvanáctého století, a v různých variantách i v dalších literárních dílech. Jde o mytickou pramáti přemyslovského knížecího a královského rodu.

Kněžna Libuše a Přemysl Oráč

Stejně jako její otec Krok, tak i Libuše soudila sváry a spory mezi lidmi spravedlivě. Jednou soudila dva sousedy, starosty rodů. Starší bral pole a meze mladšímu. Libuše je rozsoudila ve prospěch mladšího, tomu se děla křivda. Starší muž se rozzlobil, odsoudil vládu ženy a chtěl, aby je soudil muž. Libuše se podvolila a řekla vladykům, kde najdou svého nového knížete a že se jmenuje Přemysl. Knížecí pár pak měl, podle velmi pozdní tradice, tři syny: Nezamysla, Radobýla a Lidomíra.

Libušina proroctví

Když na Libuši sestoupil věštecký duch, předpovídala lidu budoucnost. Jednou tak předpověděla slávu velikému městu. Popsala jim, kde a za jakých okolností mají hledat to místo a tam postavit hrad. Ten pak na její radu nazvali Praha. Jindy na požádání lidem radila, kde mají hledat ložiska kovů, kterých se v zemi nedostávalo. Viděla v budoucnu mnoho válek a strádání lidu, proto potopila ve Vltavě zlatou kolébku svého syna. Až se kolébka vynoří, nastanou lepší časy.

Léty Libušiny sestry Kazi a Teta zestárly. První zemřela Kazi, po ní Teta, Libuše poslední. Před svou smrtí dala naposledy svolat starosty a vojvody, aby k nim promluvila. Chtěla, aby poslouchali Přemysla a vždy drželi při sobě. Pak zemřela.

Dívčí válka

Když Libuše zemřela, dívky z její družiny poznaly, že už nemají takovou vážnost, jako měly kdysi. Tak začaly bojovat proti mužům. Vše vedla Vlasta. Dívek a žen přibývalo. Postavily si hrad Děvín. Tam se zabydlely a odtud podnikaly výpady proti mužům. Muži se jim zpočátku vysmívali, až umučení Ctirada je vyburcovalo. Strhla se rozhodující bitva. Vlasta se dostala rychle dopředu mezi muže, ale ostatní dívky jí nestačily. Vlasta padla a pak i všechny ostatní ženy. Hrad Děvín byl spálen a rozmetán a Přemysl zase vládl bez ženy.

Vývoj pověsti

Nejstarší zachycení pověsti o Libuši a Přemyslovi nalezneme v Kristiánově legendě, ve velmi zjednodušené verzi, Přemysl je jmenován, ale pozdější Libuše je uvedena jen jako panna hadačka.

„ Leč Slované čeští, pod samým arkturem sídlící, oddáni byli modloslužbě a jako bezuzdný kůň bez zákona, bez knížete nebo vládce, bez města toliko v širém prostoru přebývali, jako nerozumná zvířata sem tam se potulujíce. Posléze ranou morovou jsouce sužováni na jakousi hadačku se podle pověsti obrátili o nadějnou radu a prorockou odpověď. Dostavše ji založili hrad a dali mu jméno Praha. Potom nalezli velmi prozíravého a rozvážného muže, kterýž on vzděláváním polí se zabýval, jménem Přemysl, podle výroku hadaččina knížetem čili správcem si ho ustanovili, davše mu za manželku onu hadačku pannu. “
—  Kristiánova legenda

Libuše v umění

O moderní zpracování vyprávění o Libuši se pokusil v 19. století Alois Jirásek ve Starých pověstech českých včetně stejnojmenného loutkového filmu Jiřího Trnky z roku 1952, mýtická kněžna však inspirovala více umělců. Libuše je hlavní postavou v tragédii Franze Grillparzera a v opeře Bedřicha Smetany. Pověstí o Libuši je inspirována také novela Miloše Urbana Pole a palisáda.

V roce 2009 měl premiéru americko-český film Kněžna Libuše (The Pagan Queen). Hlavními charakteristikami tohoto filmu jsou podle Stanislava Dvořáka "chatrný příběh, neuvěřitelně příšerní herci a ubohá kamera".[1]

„ Vidím město veliké, jehož sláva bude hvězd se dotýkati. Tam v lese je místo, třicet honů odtud vzdálí, Vltava řeka je obíhá. To na půlnoc ohrazuje potok Brusnice hlubokým ouvalem, na polední pak straně skalnatá hora vedle lesa Strahova. Tam když přijdete, najdete člověka prostřed lesa, an tesá práh domu. I nazvete hrad, jejž postavíte, Prahou. A jakož knížata, vojvodové proti prahu klanějí hlavu, tak budou se klaněti i proti městu mému. Budeť mu čest a chvála a bude slovutno světu. “
—  Staré pověsti české

Literatura

Reference

  1. ↑ Stanislav Dvořák: Filmový masakr roku: Němec a Američané natočili Jiráska, Novinky.cz, 15. října 2009.

Externí odkazy

Předchůdce:
Krok 		Znak z doby nástupu Seznam legendárních českých vládců
Libuše
? 		Znak z doby konce vlády Nástupce:
Přemysl
Čeští panovníci
Mytičtí panovníci
(do 9. století)
První mytičtí panovníci
Mytičtí Přemyslovci
Přemyslovci
(9. století–1306)
Bořivoj I. (872?–883?) • Strojmír (883?–885?) • Bořivoj I. (875?–889) • Spytihněv I. (894–915) • Vratislav I. (915–921) • svatý Václav (921–935) • Boleslav I. (935–972) • Boleslav II. (972–999) • Boleslav III. (999–1002) • Boleslav Chrabrý¹ (1003–1004) • Vladivoj? • Jaromír (1004–1012) • Oldřich (1012–1033) • Jaromír (1033–1034) • Břetislav I. (1034–1055) • Spytihněv II. (1055–1061) • Vratislav II. (1061–1092) • Konrád I. Brněnský (1092) • Břetislav II. (1092–1100) • Bořivoj II. (1100–1107) • Svatopluk Olomoucký (1107–1109) • Vladislav I. (1109–1117) • Bořivoj II. (1117–1120) • Vladislav I. (1120–1125) • Soběslav I. (1125–1140) • Vladislav II. (1140–1172) • Bedřich (1172–1173) • Soběslav II. (1173–1178) • Bedřich (1178–1189) • Konrád II. Ota (1189–1191) • Václav II. (1191–1192) • Přemysl Otakar I. (1192–1193) • Jindřich Břetislav (1193–1197) • Vladislav Jindřich (1197) • Přemysl Otakar I. (1198–1230) • Václav I. (1230–1253) • Přemysl Otakar II. (1253–1278) • Václav II. (1278–1305) • Václav III. (1305–1306)
Nedynastičtí
(1306–1310)
Jindřich Korutanský (1306) • Rudolf Habsburský (1306–1307) • Jindřich Korutanský (1307–1310)
Lucemburkové
(1310–1437)
Jan Lucemburský (1310–1346) • Karel IV. (1346–1378) • Václav IV. (1378–1419) • Zikmund Lucemburský (1419–1437)
Habsburkové
(1437–1457)
Albrecht II. Habsburský (1438–1439) • interregnum (1439–1453) • Ladislav Pohrobek (1453–1457)
Nedynastičtí
(1457–1471)
Jiří z Poděbrad (1458–1471) • Matyáš Korvín² (1458–1490)
Jagellonci
(1471–1526)
Vladislav Jagellonský (1471–1516) • Ludvík Jagellonský (1516–1526)
Habsburkové
(1526–1780)
Ferdinand I. Habsburský (1526–1564) • Maxmilián II. Habsburský (1564–1576) • Rudolf II. (1576–1611) • Matyáš Habsburský (1611–1619) • Ferdinand II. Habsburský (1619–1637) • Fridrich Falcký³ (1619–1620) • Ferdinand III. Habsburský (1637–1657) • Ferdinand IV. Habsburský • Leopold I. (1657–1705) • Josef I. Habsburský (1705–1711) • Karel VI. (1711–1740) • Marie Terezie (1740–1780) • Karel VII. Bavorský³ (1741–1743)
Habsburko-Lotrinkové
(1780–1918)
Josef II. (1780–1790) • Leopold II. (1790–1792) • František I. Rakouský (1792–1835) • Ferdinand I. Dobrotivý (1835–1848) • František Josef I. (1848–1916) • Karel I. (1916–1918)
¹ Piastovec, ² vládce vedlejších zemí Koruny české, ³ vzdorokrál z rodu Wittelsbachů
Slovanská mytologie a folklór
božstva a démoni
východních Slovanů
(zejména Rusů)
Vladimírův panteon
ostatní
pozdní prameny a
folklór
démoni a duchové
Baba Jaga • běs • domovoj • Kostěj • lešij • Polevik • rusalka • víla • vlkodlak • zmej

Zbručský idol
božstva a démoni
západních Slovanů
Obodrité
Prove • Podaga • Živa
Lutici
Pomořané
pozdní prameny a
folklór
démoni a duchové
čert • ludkové • rusalka • sudičky • upír • víla • vodník • vlkodlak • zmej
hypotetická božstva
Bělbog • German • Pogoda • Pohvizd • Zora
epika
kosmologie
Bujan • Nav
slovanské svátky
související
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Libuše_(kněžna)&oldid=16381564“