Lokomotiva 121
Šablona:Lokomotiva hlavička Šablona:Lokomotiva nadpis Šablona:Lokomotiva parametr odkaz Šablona:Lokomotiva parametr odkaz Šablona:Lokomotiva parametr odkaz Šablona:Lokomotiva parametr odkaz Šablona:Lokomotiva parametr odkaz Šablona:Lokomotiva parametr odkaz Šablona:Lokomotiva parametr odkaz Šablona:Lokomotiva parametr odkaz Šablona:Lokomotiva nadpis Šablona:Lokomotiva parametr odkaz Šablona:Lokomotiva parametr odkaz Šablona:Lokomotiva parametr Šablona:Lokomotiva parametr Šablona:Lokomotiva nadpis Šablona:Lokomotiva parametr Šablona:Lokomotiva parametr Šablona:Lokomotiva patička
Lokomotiva řady 121 je elektrická lokomotiva na stejnosměrný proud určená pro nákladní dopravu. Vyráběla ji plzeňská firma Škoda (jako typ 43E), tehdy nazývaná Závody V. I. Lenina, v letech 1960 - 1961. Patří k československých elektrickým lokomotivám tzv. I. generace.
Vývoj
Na přelomu 50. a 60. let se ukázalo, že tehdy prosazovaná koncepce univerzální elektrické lokomotivy, určené pro provoz rychlíků, osobních i nákladních vlaků u tehdy již existujících řad 140 a 141 (dle dnešního značení, tehdy E 499.0 a E 499.1) zcela selhává. Tyto lokomotivy se ukázaly vhodnější pro tahání rychlíků a osobních vlaků, jelikož jejich převod umožňující maximální rychlost 120 km/h neumožňuje dostatečnou tažnou sílu pro těžší nákladní vlaky. Proto byla lokomotiva E 499.157 vybavena převodem pro maximální rychlost 90 km/h za účelem zvýšení tažné síly. Po zkušenostech s tímto strojem byla pak vyvinuta a vyrobena nová řada označená jako E 469.1, tedy dnešní 121, která je do značné míry s dřívější 141 shodná.
Konstrukce
U řady 121 je použita ocelová skříň se dvěma koncovými stanovišti strojvedoucího, do nichž je vstup zvenku vždy dveřmi z levé strany. Mezi stanovišti se nachází strojovna se čtyřmi bočními okny na každé straně. Pohon zajišťují čtyři trakční motory, pro každou nápravu jeden. Z výroby byly lokomotivy osazovány systémem kontroly bdělosti strojvedoucího s pedálem, který musel být každých asi 80 sekund sešlápnut, jinak došlo k zastavení vlaku. Tento systém se v provozu ukázal jako nespolehlivý a byl proto brzy nahrazen tehdy novým systémem LVZ III s přenosem světelných návěstí na stanoviště strojvedoucího.
Provoz
Lokomotivy byly dodány do lokomotivních dep Ústí nad Labem, Praha střed, Česká Třebová, Ostrava, Žilina, Spišská Nová Ves a Košice. České stroje pak byly brzy všechny soustředěny do Ústí nad Labem, kdežto slovenské až do konce svého provozu dosloužily v depech Žilina a Košice. V severních Čechách se podílely především na dopravě hnědého uhlí na nově elektrizovaných tratích. Z Ústí zajížděly až do České Třebové, Opatovic nad Labem, Kutné Hory, později i do Prahy po tratích, které byly elektrizovány od 70. let.
V současnosti (stav v srpnu 2008) je větší část českých strojů buď mimo provoz, nebo dokonce sešrotována. Posledních šest strojů ale nadále slouží u společnosti ČD Cargo, SOKV Ústí nad Labem.[1] Nejsou však turnusově nasazovány, ale slouží pouze jako záložní a vyjíždí v případě poruchy některé z novějších lokomotiv, především řad 122, 123. Všechny se ale vyznačují nedobrým technickým stavem.
Lokomotivy provozované dříve slovenským státním dopravcem ŽSR byly odprodány soukromému dopravci CTL Logistics v Polsku, který je dál provozuje ve vlastním barevném schématu.
Externí odkazy
- Řada 121 v atlasu lokomotiv
- Stránky o provozu československých lokomotiv se zaměřením na prototypy a unikátní stroje
Reference
Obrázky, zvuky či videa k tématu Lokomotiva 121 na Wikimedia Commons
- Lokální šablona odkazuje na jinou kategorii Commons než přiřazená položka Wikidat:
- Lokální odkaz: ČD Class 121
- Wikidata: CS Class E 469.1
- Lokální šablona odkazuje na jinou kategorii Commons než přiřazená položka Wikidat: