Brno-Jehnice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Na tento článek je přesměrováno heslo Jehnice. Další významy jsou uvedeny na stránce Jehnice (rozcestník).
Brno-Jehnice
Městská část Brno-Jehnice • Nahoře: Pohled na Jehnice od jihu • Vlevo 1 (vlevo): Pomník obětem válek • Vlevo 1 (vpravo): Zvonice na nám. 3. května • Vlevo 2: Rybník U Lesa • Vlevo 3: Jehnický hřbitov • Vpravo 1: Ulice Blanenská • Vpravo 2: Rodinná suburbánní zástavba • Vpravo 3: Bývalá trať Brno–Tišnov
Městská část Brno-Jehnice

• Nahoře: Pohled na Jehnice od jihu
• Vlevo 1 (vlevo): Pomník obětem válek
• Vlevo 1 (vpravo): Zvonice na nám. 3. května
• Vlevo 2: Rybník U Lesa
• Vlevo 3: Jehnický hřbitov
• Vpravo 1: Ulice Blanenská
• Vpravo 2: Rodinná suburbánní zástavba

• Vpravo 3: Bývalá trať Brno–Tišnov
Znak městské části Brno-JehniceVlajka městské části Brno-Jehnice
znakvlajka
Lokalita
Status městská část
Statutární město Brno
Okres Brno-město
Kraj Jihomoravský
Historická země Morava
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 1 102 (2011)[1]
Rozloha 4,07 km²
Katastrální území Jehnice
Nadmořská výška 295 m n. m.
PSČ 621 00
Počet domů 337 (2011)[1]
Počet částí obce 1
Počet k. ú. 1
Počet ZSJ 1
Kontakt
Adresa úřadu nám. 3. května 221/5
621 00 Brno
info@brno-jehnice.cz
Starosta Václav Šicha
Oficiální web: brno-jehnice.cz
Brno-Jehnice na mapě
Brno-Jehnice
Brno-Jehnice
Další údaje
Kód 551406
Kód části obce 58203
Kód k. ú. 658201
Kód ZSJ 58203
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Brno-Jehnice je městská část na severním okraji statutárního města Brna. Je tvořena městskou čtvrtí Jehnice, původně samostatnou obcí, která byla k Brnu připojena v roce 1971. Její katastrální území má rozlohu 4,07 km² a žije zde přibližně 1 100[1] obyvatel. Nachází se kolem Jehnického potoka a její okolí tvoří především zalesněné území Soběšické vrchoviny.

První možná zmínka o Jehnicích pochází z roku 1292, v dalších staletích patřila ves převážně Lichtenburkům a hlavně Boskovicům. Jejich majetek získali počátkem 17. století Lichtenštejnové. Součástí vesnice byl od středověku svobodný dvůr, který koncem 18. století také zakoupili Lichtenštejnové. Z Jehnic a Mokré Hory vzniklo v roce 1801 malé samostatné panství, postupně s různými majiteli. Od poloviny 19. století byly Jehnice samostatnou obcí a v roce 1971 se staly součástí Brna. Na přelomu 20. a 21. století zde vznikla rozsáhlejší suburbánní zástavba.

Okolí Jehnic je díky svému lesnatému charakteru využíváno jako turistické a rekreační zázemí pro obyvatele Brna. U silnice na Vranov stojí památkově chráněná boží muka, přímo ve vesnici se nachází zvonice a několik dalších pamětihodností.

Název[editovat | editovat zdroj]

Název Jehnice vznikl z osobního jména Jehně či Jehňa přidáním přípony -ice; místní jméno tedy znamená tedy „ves lidí Jehňových“.[2][3]

Během historie se varianty zápisu názvu vesnice příliš nelišily. První možná zmínka z roku 1292 uvádí Jechnecz, krátce poté Genicz,[4] a ve 14. století šlo už přesvědčivě o Jehnicz či Jehnice. V průběhu 18. století převažovala forma Jehnitz, zatímco v 19. století bylo již užíváno české jméno Jehnice a poněmčené varianty Jechnitz či Jehnitz.[2] V době Protektorátu byl v letech 1939–1945 používán v němčině název Jechnitz.[2][5]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Do roku 1850[editovat | editovat zdroj]

Jméno Jehnice se v historických pramenech poprvé objevuje v letech 1292 (jako Jechnecz) a 1300 (Genicz), kdy je v listinách jmenován, coby svědek při prodeji majetku, jistý Budivoj z Jehnic.[4] Souvislost s nynějšími Jehnicemi je možná, avšak není zcela prokazatelná.[3] K roku 1324 je uváděn les Bílová poblíž Jehnic, který Jindřich z Lipé daroval nově založenému starobrněnskému klášteru.[4] První přímá zmínka o Jehnicích jako vesnici pak pochází z roku 1365, kdy byly součástí nového panství hradu Ronov, které vlastnil Čeněk Krušina z Lichtenburka z lichtenburského rozrodu Ronovců. Ten dal na panství zapsat do zemských desk věno své manželce. Čeněk Krušina zemřel bezdětný a panství, jehož centrem se tehdy nově stal Nový hrad, proto odúmrtí získal moravský markrabě Jošt. V roce 1411 jej jako zástavu získal Vaněk Černohorský z Boskovic a jeho černohorská větev pánů z Boskovic držela novohradské panství až do přelomu 16. a 17. století; navíc jí ho král Ferdinand I. v roce 1562 prodal. Pouze kolem roku 1419 a v průběhu 60. let 15. století nedrželi panství Černohorští. V roce 1460 ho měl v majetku přímo král Jiří z Poděbrad, který zastavil místní dvůr Janu z Drozdové Hory, čímž vznikl zdejší svobodný dvůr. Ten zůstal po česko-uherských válkách zřejmě jedinou nezničenou stavbou, neboť ves zpustla. První zprávy o alespoň zčásti obnovené vesnici pochází z 50. let 16. století, kdy se uvádí zdejší rychtář i tři osedlé grunty. Když Boskovicové vymřeli v roce 1597 Janem Šemberou po meči, panství připadlo jeho dceři Kateřině. Ta si ještě toho roku vzala Maxmiliána z Lichtenštejna, jenž se v roce 1604 stal spolumajitelem novohradského panství, které bylo spojeno s pozořickým panstvím, jehož centrum se nacházelo v Pozořicích na tamním zámku.[6]

Jehnice na mapě prvního vojenského mapování ze druhé poloviny 18. století

Po třicetileté válce zůstaly zpustlé minimálně tři grunty, které však byly brzo osazeny. V roce 1657 bylo ve vsi evidováno 11 usedlostí, v roce 1678 13 usedlostí a tři domkáři.[7] Počet osedlých poté mírně stoupal, v polovině 18. století zde bylo 14 selských usedlostí, tři zahradníci a sedm domkářů, roku 1788 pak 30 popisných čísel.[6] Lichtenštejnové vlastnili Jehnice v rámci svého pozořického panství, týkalo se to však pouze vesnice samotné a severní části nynějšího katastrálního území. V dědině nadále existoval svobodný dvůr, k němuž patřila celá jižní část dnešního katastru. Svobodný dvůr, nacházející se v jihozápadní části návsi, byl v majetku rodu z Drozdové Hory až do 60. let 17. století, poté se majitelé, převážně různí šlechticové, střídali.[8] V první polovině 30. let 18. století jej vlastnil Jan Josef Noss von Nossberg, který na pozemcích dvora zřejmě založil novou ves Mokrá Hora.[9] Teprve v roce 1779 koupil prosperující svobodný dvůr s vinopalnou a pivovarem František Josef I. z Lichtenštejna, takže se majitel celé vsi sjednotil. Celé Jehnice Lichtenštejnové vlastnili do roku 1801, kdy je kníže Alois daroval Františku rytíři Haymerlemu, čímž vzniklo malé samostatné jehnické panství. Haymerle a jeho děti ho drželi do roku 1827, poté Josef Hayek a jeho děti a po roce 1831 Anna Hermannová a její děti.[8] Většina obyvatel vsi se až do konce 19. století živila zemědělstvím, postupně však narůstal počet obyvatel pracujících v místním pivovaru či dojíždějících do brněnských továren.[10]

Po roce 1850[editovat | editovat zdroj]

Zámek Jehnice na konci 19. století

Po zrušení patrimoniální správy a vzniku obecního zřízení byly od roku 1850 Jehnice samostatnou obcí v politickém okrese Brno-venkov.[11] Jeho součástí byly až do roku 1971, kdy došlo k přičlenění Jehnic k Brnu.[12] V systému soudních okresů patřily v letech 1850–1855 do okresu Brno-horní předměstí, poté do roku 1892 do sjednoceného okresu Brno[11] a následně, do roku 1949, kdy byly soudní okresy zrušeny, do soudního okresu Brno-okolí.[13] Součástí Jehnic dlouhodobě byla osada Mokrá Hora, která se osamostatnila v roce 1953.[14]

Jehnický statek, který zůstal po zrušení panství, vlastnila po roce 1850 nadále dcera Anny Hermannové a po její smrti její manžel a jejich děti. V roce 1863 od nich statek odkoupil brněnský průmyslník Theodor von Offermann,[15] za kterého prodělal velký rozvoj, včetně modernizace dvora i cihelny či stavby nového pivovaru a místního zámku. Offermann také od starobrněnského velkostatku odkoupil les Bílová, který od středověku vlastnily tamní cisterciačky (po zrušení kláštera v roce 1782 sdílel osudy se starobrněnským panstvím).[16] Po Offermannově smrti v roce 1892 vlastnili jehnický statek jeho dcera Adéla Bauerová, její syn Bruno von Bauer a Brunova manželka, později exmanželka, Berta. V průběhu 20. a 30. let 20. století ale jeho provoz upadal a roku 1937 zakoupili statek sourozenci Karel Žofka a Božena Rinchenbachová.[17] V letech 1949–1950 byl statek státem vyvlastněn, rodina ho získala zpět v rámci restituce v roce 1992.[18] Během komunistického režimu v něm sídlil Státní statek Jehnice, lesy pak spadaly pod státní lesy v Kuřimi (západně od silnice ŘečkoviceVranov) a Školní lesní statek tehdejší brněnské Vysoké školy zemědělské (východně od silnice Řečkovice–Vranov).[19]

Jehnice na pohlednici z doby před rokem 1900

Na návsi byla v roce 1872 postavena jednotřídní škola (nynější hostinec), která sloužila i pro Ořešín a Mokrou Horu. Kvůli rostoucímu počtu žáků postavila obec roku 1895 novou trojtřídní školu na návrší jižně od vsi, u cesty na Mokrou Horu.[20] V roce 1885 byla v údolí Ponávky, na západním okraji jehnického katastru, zprovozněna železniční trať z Brna do Tišnova. Někdy před rokem 1900 (doložena je roku 1902[21]) byla na ní otevřena zastávka Jehnice, nacházející se jeden kilometr západně od vsi, z níž byla přístupná cestou podél potoka.[22] I díky ní vzrostl v Jehnicích turistický ruch, jenž byl tvořen především Brňany, kteří mířili na procházky po okolí a na vyhlášené jehnické pivo do místní pivovarské restaurace.[23] Postavena byla silnice z Řečkovic přes Mokrou Horu, následně v roce 1908 silnice do Ořešína a roku 1912 na Vranov.[24] Ve vsi fungovala také četnická stanice.[20] Z první světové války se někteří Jehničtí nevrátili, roku 1920 jim proto byl postaven na návsi pomník.[25] Již v roce 1899 byl v Jehnicích založen sbor dobrovolných hasičů, roku 1911 Sokol, v roce 1919 dělnická tělocvičná jednota a roku 1923 Orel. Za první republiky vznikla ve vsi knihovna, postavena byla také hasičská zbrojnice.[26] Pivovar se sladovnou roku 1924 odkoupila společnost Moravia, která ho nadále provozovala,[17] provoz cihelny byl ale někdy v průběhu této dekády zastaven.[27] V roce 1930 byly Jehnice elektrifikovány,[28] zámek byl zbořen v roce 1938.[29] Během meziválečného období měli v obecním zastupitelstvu největší zastoupení národní socialisté, sociální demokraté a lidovci.[26]

Za druhé světové války byl v roce 1943 ukončen provoz jehnického pivovaru, areál pak získal starobrněnský pivovar, ale výrobu v něm neobnovil.[26] Boje na konci války postihly vesnici poměrně silně, neboť ustupující německá armáda se na čas usídlila v okolí Jehnic, včetně jehnické školy. Obyvatelstvu bylo 3. května 1945 nařízeno vystěhování, dědina byla následně poškozena boji. Osvobozena byla rumunskou armádou až po 8. květnu 1945.[30] Po válce probíhala obnova poničené vesnice. Komunisté obsadili post předsedy místního národního výboru (MNV) v roce 1946,[31] po převratu v únoru 1948 MNV ovládli.[19] Roku 1947 začalo fungovat v místním hostinci kino Slovan (zavřeno bylo někdy v 70. nebo 80. letech 20. století[32])[12] a v roce 1949 byl zahájen provoz autobusové linky Dopravního podniku města Brna z Řečkovic přes Mokrou Horu a Jehnice do Ořešína.[33] Roku 1949 došlo také ke změně jména obce, v té době používaný název Jehnice-Mokrá Hora byl zkrácen na dříve užívané Jehnice. Mokrá Hora se navíc v roce 1953 od Jehnic odtrhla a stala se samostatnou obcí.[19] Roku 1950 byl zaveden obecní rozhlas,[34] v roce 1953 došlo ke zprovoznění nové železniční trati z Brna do Tišnova, která nahradila tu starou,[35] v letech 1955–1956 vybudovali jehničtí občané východně od vsi hřbitov[36] a roku 1958 začala fungovat mateřská škola.[12] Pokus o založení jednotného zemědělského družstva se v Jehnicích nezdařil, ale místní hospodáři v roce 1958 vstoupili do Státního statku Jehnice.[37] V roce 1960 došlo ke zřízení poštovny[38] a roku 1963 byla parkově upravena náves.[34] Železniční zastávka, nacházející se mimo obec, byla zrušena v roce 1967.[39] Postupně byly rušeny místní obchody a soukromé provozovny, v roce 1968 se tak v Jehnicích nacházel pouze obchod se smíšeným zbožím a malá hospoda. Fungovaly tu organizace jako Svazarm nebo Československý svaz mládeže.[12]

V roce 1960 probíhala jednání o připojení Ořešína k Jehnicím a následném sloučení s Brnem, avšak tento plán nebyl schválen.[40][41] Na přelomu 60. a 70. let 20. století bylo diskutováno připojení vesnice k Brnu, s čímž převážná většina Jehnických na veřejné schůzi v roce 1971 souhlasila. Jehnice se staly součástí Brna společně s několika dalšími obcemi 26. listopadu 1971,[12] začleněny byly do městského obvodu Brno VI-Řečkovice.[42][43] Od 1. května 1972 byly součástí městské části Brno-Řečkovice,[42][44] která však byla krátce poté zrušena a její území, včetně Jehnic, 21. září 1972 přičleněno k městskému obvodu Brno V.[42][44]

Obecní dům s radnicí a hasičskou zbrojnicí

V roce 1973 došlo k pojmenování ulic v Jehnicích.[45] V letech 1986–1988 byla na návsi vybudována samoobsluha družstva Jednota, později zrušená.[45] Rybník na návsi byl z většiny zasypán někdy v poslední čtvrtině 20. století a poslední zbytek zanikl kvůli stavbě obecního domu. Ten byl vybudován v letech 1992–1994, nachází se v něm radnice, hasičská zbrojnice, pobočka městské Knihovny Jiřího Mahena a restaurace. Původně zde byla lékařská ordinace a poštovní pobočka, které ale byly zrušeny.[45] Při novém rozčlenění Brna po sametové revoluci se Jehnice staly k 24. listopadu 1990 samosprávnou městskou částí Brno-Jehnice.[46][47] Plynofikace Jehnic proběhla v letech 1988–1991, následně byl v letech 1993–1995 ve vsi realizován vodovod a kanalizace. Mezi lety 1994 a 1999 byla rekonstruována a rozšířena místní škola. Roku 1998 vzniklo v ulici Plástky sběrné středisko odpadu.[48] V letech 2004–2005 byl v katastru sousedního Ořešína v ulici Jasná postaven vodojem Jehnice.[49][50] Mezi lety 2009 a 2010 byla u školy realizována venkovní hřiště[51] a roku 2016 byla ve školním areálu zprovozněna nová budova mateřské školy.[52][53]

Urbanistický vývoj[editovat | editovat zdroj]

Katastrální území Jehnic vzniklo před rokem 1826, kdy byl pořízen stabilní katastr. Původně zahrnovalo i nynější katastrální území Mokrá Hora, které bylo odděleno v roce 1953, kdy se tato vesnice stala samostatnou obcí. Vlastní Jehnice byly v roce 1826 tvořeny především přibližně okrouhlou návsí, kterou ve směru východ–západ protékal potok, zatímco hlavní cesta jí procházela severojižním směrem. V jihozápadním rohu návsi stál panský dvůr. Jižně od vsi se samostatně nacházela budova kovárny a hostince. Samotná náves (dnešní náměstí 3. května) byla nepravidelně obklopena selskými staveními, postavenými z nehořlavého materiálu, zatímco stodoly v zahradách byly dřevěné. Uprostřed návsi se nacházel špalíček domů (zbořen 1959/1961[54]) a domkářská zástavba se také nacházela podél cesty k Lelekovicím (nynější spodní část Lelekovické ulice).[5][55][56]

Náměstí 3. května

Rozvoj vesnice probíhal pomalu, na přelomu 19. a 20. století byly stavěny především malé domky podél původní cesty do Ořešína (ulice Meziboří) a ve svahu severozápadně od vsi kolem cesty do Lelekovic („na Příhoně“), ve kterých bydleli hlavně pivovarští dělníci.[24] Před první světovou válkou vznikly první domy kolem silnic na Vranov a k Ořešínu.[57] Největší stavební rozkvět probíhal v meziválečném období, kdy se zástavba rozšiřovala nejen k Lelekovicím, ale i podél vranovské a ořešínské silnice, kde se objevovaly i patrové vilky. Mezi těmito dvěma komunikacemi začala také vyrůstat spojnice (nyní ulice Sousední).[28] V oblasti Příhonu nechala obec vystavět v letech 1930–1934 nouzovou kolonii domků pro nemajetné a nezaměstnané, kterou místní nazvali Šanghaj (horní část dnešní ulice Plástky).[58]

Po druhé světové válce stavební rozvoj obce spíše stagnoval, přesto byly do roku 1990 postupně zastavěny ulice Blanenská (směr Vranov) a Ořešínská. Součástí Jehnic se také staly nově postavené domy Tumaňanova 61, 63 a 65, urbanisticky tvořící severní okraj Mokré Hory, k níž jejich pozemky původně patřily.[51] V 90. letech 20. století začala rozsáhlá suburbanizace Jehnic, především jižně a východně od vsi. Výstavba rodinných domů byla zahájena v roce 1994 mezi školou a hřbitovem (ulice Havláskova, Kamelova, Pulkrábkova, Živanského)[59] a pokračovala do let 2007/2008 západně a jižně od školy (ulice Kleštínek, Planinka, Pod vrškem, Cikánkova, Aloise Havla). Od roku 2000 vznikly na severním okraji intravilánu, mezi vranovskou a ořešínskou silnicí, ulice Zámezí (rodinné a bytové domy) a U Mostku (rodinné domy). Přestavba chátrajícího areálu bývalého pivovaru na bytový komplex započala roku 2015.[51][60][61] V roce 2020 se v Jehnicích nacházelo 19 ulic a jedno náměstí.[62]

Přírodní poměry[editovat | editovat zdroj]

Poloha[editovat | editovat zdroj]

Jehnice se nachází v severní části Brna v okrese Brno-město, osm kilometrů od centra Brna. Leží na silnici mezi brněnskou čtvrtí Mokrá Hora a obcí Vranov (okres Brno-venkov), jeden kilometr severně od Mokré Hory, dva kilometry severovýchodně od brněnské čtvrti Ivanovice, tři kilometry jihovýchodně od obcí Česká a Lelekovice, čtyři kilometry jižně od obce Vranov (všechny tři okres Brno-venkov) a jeden kilometr jihozápadně od brněnské čtvrti Ořešín. Katastrálně sousedí na východě se čtvrtěmi Ořešín a Soběšice, na jihu se čtvrtí Mokrá Hora, na jihozápadě se čtvrtí Ivanovice a obcí Česká, na severozápadě s obcí Lelekovice a na severu s obcí Vranov. Katastrální území Jehnice má rozlohu 4,07 km². Z toho tvořila v roce 2020 orná půda 1,56 km², zahrady 0,31 km², ovocné sady 0,07 km², travní porosty 0,09 km², lesní pozemky 1,45 km², vodní plochy 0,06 km², zastavěná plocha 0,11 km² a ostatní plocha 0,42 km².[63]

Vesnice leží v údolí Jehnického potoka, poblíž jeho pramenné oblasti,[5] na západním okraji výrazného zalesněného hřbetu Drahanské vrchoviny, směřujícího na jih směrem k Brnu. Nadmořská výška katastrálního území se pohybuje v rozmezí od 258 m (údolí Ponávky na jihozápadní hranici katastru) do 393 m (poblíž vrcholu bezejmenné zalesněné kóty v severní části katastru). Střed městské části na návsi je umístěn v nadmořské výšce 295 m. V katastru čtvrti se nachází vrchol Nad svatým Františkem o nadmořské výšce 328 m a dvě bezejmenné kóty s nadmořskými výškami 342 m (západně od vsi) a 377 m (v severní části katastru).[64][65]

Geologická stavba, reliéf a půdy[editovat | editovat zdroj]

Po geologické stránce spadá území Jehnic do brněnského masivu, jenž je součástí Českého masivu. Z hornin zde převládají spraše a sprašové hlíny, granodiorit a kolem vodního toku nivní sedimenty.[66] Z geomorfologického hlediska patří jehnický katastr do okrsku Soběšické vrchoviny, který je částí podcelku Adamovské vrchoviny, celku Drahanské vrchoviny, oblasti Brněnské vrchoviny, v rámci soustavy Česko-moravské subprovincie v provincii Česká vysočina.[67]

Z půdních typů převládají v jehnickém katastrálním území kambizemě, v menší míře se zde vyskytují černozemě a hnědozemě, místy jsou pseudogleje a gleje a ojediněle silně svažité půdy.[68][69]

Podnebí a vodstvo[editovat | editovat zdroj]

Rybník U lesa v údolí Ponávky

Podle Quittovy klasifikace podnebí spadají Jehnice do mírně teplé oblasti MT11,[67] dle Köppenovy klasifikace podnebí patří do mírného oceánického podnebí Cfb.[70] Na nejbližší profesionální meteorologické stanici v Brně-Tuřanech činila v roce 2019 průměrná roční teplota 11,5 °C a roční úhrn srážek 576,90 mm.[71]

Území Jehnic patří do úmoří Černého moře a povodí Dunaje, celý katastr je odvodňován do Ponávky. Nejvýraznějším tokem je právě říčka Ponávka, tekoucí po západní hranici katastrálního území. Má dva přítoky, Rakovec (délka 5 km), jenž vede hlubokým zalesněným údolím a zčásti tvoří východní hranici katastru, a Jehnický potok (2 km), vedoucí přímo přes náměstí 3. května. V krátkém úseku na severu zasahuje na území Jehnic také Babídolský potok (3 km), rovněž přítok Ponávky. Na této říčce se v lesnatém údolí na západní hranici katastru nachází několik menších rybníků (po toku Ledňáček, U nádraží, zaniklý Prostřední a U lesa, na něž navazuje již na území Mokré Hory ještě rybník U mlýna). Několik malých nádrží bylo postaveno také na Rakovci.[64]

Flora a fauna[editovat | editovat zdroj]

Z hlediska biogeografického leží Jehnice v brněnském bioregionu na jihovýchodním okraji hercynské podprovincie v rámci provincie středoevropských listnatých lesů. Podle fytogeografického členění spadají do okresu Moravské podhůří Vysočiny, jenž patří do českomoravského mezofytika v rámci mezofytika.[67] Potenciálně přirozenou vegetací je černýšová dubohabřina.[72]

Ochrana životního prostředí[editovat | editovat zdroj]

V katastru Jehnic se nenachází žádné zvláště chráněné území, území soustavy Natura 2000, ani žádný památný strom či významný krajinný prvek.[73][74] V severní části zasahuje na území Jehnic ochranné pásmo přírodní rezervace Babí doly.[74] V letech 1987–2004 byla jako památný strom chráněna dvojice javoru mléče a jasanu ztepilého za prodejnou u tenisového hřiště.[75]

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Struktura obyvatelstva[editovat | editovat zdroj]

Podle lánové vizitace tvořilo Jehnice v roce 1656 šestnáct usedlostí, z nichž tři byly pusté, a svobodný dvůr, roku 1675 bylo osedlých šestnáct (plus dvůr). Počet domů se postupně zvyšoval, v roce 1750 zde bylo kromě dvora 21 osedlých (12 čtvrtláníků, čtyři zahradníci a pět domkářů bez polí). Roku 1771 žilo v Ořešíně 202 obyvatel hovořících česky. Počet obyvatel nadále stoupal: v roce 1790 zde v 30 domech pobývalo 238 osob, nicméně roku 1834 ve 32 domech poklesl na 191 obyvatel. V roce 1850 čítaly Jehnice společně s Mokrou Horou 457 lidí. Celá jehnická komunita byla dlouhodobě velmi výrazně českojazyčná, počet německy mluvících byl do roku 1945 největší v roce 1890 (26 osob), v dalších letech ale klesal a roku 1930 zde byli už pouze tři německojazyční obyvatelé.[5]

Vývoj počtu obyvatel a domů (sčítání lidu)[76]
1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Počet obyvatel 271 293 342 397 460 502 675 658 656 630 614 532 752 1 102
Počet domů 45 47 52 61 71 86 133 181 153 161 171 192 259 337

Podle údajů Sčítání lidu, domů a bytů 2011 (SLDB 2011) se v Jehnicích nacházelo 337 domů (z toho 327 rodinných domů, devět bytových domů a jeden dům zařazený mezi „ostatní budovy“), z nichž 313 bylo obydleno. Z celkového počtu 337 jich 168 bylo postaveno po roce 1991. Dle SLDB 2011 žilo v Jehnicích 1 102 obyvatel, z toho 550 mužů a 552 žen. Celkem 583 osob uvedlo národnost českou, 242 osob národnost moravskou, 7 národnost ukrajinskou, 4 národnost slovenskou a 1 národnost polskou; ostatní národnost neuvedli.[77]

Náboženský život[editovat | editovat zdroj]

Zvonice na náměstí 3. května

Jehnice v minulosti spadaly do řečkovické farnosti, kam jsou v rámci římskokatolické správy příslušné dosud.[78][79] K náboženským účelům byla přímo ve vesnici využívána zvonice postavená někdy v průběhu 19. století (po roce 1826), u které byly například konány májové pobožnosti. V roce 1964 ji poškodil jedoucí traktor, místní obyvatelé proto zvonici roku 1968 rozebrali a znovu postavili o několik metrů dále od silnice.[80] Přes Jehnice vedla od 17. století poutní cesta z Řečkovic do Vranova, podél níž se nacházelo několik drobných sakrálních památek (sochy, boží muka). V katastru vesnice stojí u silnice směrem na Vranov boží muka s letopočtem 1674, podle pověsti vystavěná poutníky z Březí u Mikulova.[81] Hřbitov východně od vsi byl postaven v letech 1955–1956,[36] předtím Jehničtí používali hřbitov v Řečkovicích.[82]

Území Jehnic spadalo od roku 1922 do obvodu brněnské náboženské obce církve československé, od roku 1927 patřilo k náboženské obci v Králově Poli a od roku 1940 příslušelo k řečkovické náboženské obci.[83][84]

Při SLDB 2011 se k římskokatolické církvi přihlásilo 146 osob, k českobratrské církvi evangelické 9 osob, k církvi československé husitské 5 osob a k pravoslavné církvi 1 osoba.[77]

Obecní správa a politika[editovat | editovat zdroj]

Městská část Brno-Jehnice zahrnuje celé katastrální území Jehnice, ve kterém se nachází evidenční část obce Jehnice. Celé Jehnice jsou také jedinou základní sídelní jednotkou.[85]

Pro účely senátních voleb je území celé městské části Brno-Jehnice zařazeno do volebního obvodu č. 60.[86]

Zastupitelstvo a starosta[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam představitelů městské části Brno-Jehnice.

Městská část má sedmičlenné zastupitelstvo, v jehož čele stojí starosta. Od roku 1990 je starostou Václav Šicha.[87]

Přehled výsledků voleb[88]
Období Voliči
v seznamu
Účast v % Mandáty Vítězná kandidátka (počet mandátů) Starosta
1990–1994 Václav Šicha (1990–1994)[87]
1994–1998 418 75,36 7 3 m. KDU-ČSL Václav Šicha (1994–1998)[87]
1998–2002 517 66,54 7 2 m. Sdružení nezávislých kandidátů-míst.celkem
2 m. KDU-ČSL
Václav Šicha (1998–2002)[87]
2002–2006 642 64,17 7 3 m. Sdružení nezávislých kandidátů č. 1 Václav Šicha (2002–2006)[87]
2006–2010 802 62,84 7 3 m. Sdružení nezávislých kandidátů č. 1 Václav Šicha (2006–2010)[87]
2010–2014 929 57,80 7 4 m. Sdružení nezávislých kandidátů č. 1 Václav Šicha (2010–2014)[87]
2014–2018 865 56,76 7 3 m. Sdružení nezávislých kandidátů č. 1 Václav Šicha (2014–2018)[89]
2018–2022 869 62,95 7 2 m. SNK č. 1
2 m. KDU-ČSL
Václav Šicha (od 2018)[90]

Symboly[editovat | editovat zdroj]

Dochován je jediný pečetní typář Jehnic. V opisu pečetě, mezi linkami, ohraničeném věncem, se nachází nápis WVBEC DIEDINY GEHNICZ LETA PANIE, který je ukončen letopočtem 1645, nacházejícím se ve spodní části pole pečetě. V pečetním poli je beránek Boží stojící na třech vrších, z prostředního vyrůstají tři květiny. Beránka obklopují tři květy.[91] V Moravském zemském archivu se nachází na dokumentech josefínského katastru dochovaný exemplář pečetě.[92]

Znak městské části Brno-Jehnice byl přijat v roce 1996 a vychází ze symboliky pečetě. Je tvořen modrým štítem, ve kterém na zvýšeném návrší leží beránek Boží s předníma nohama položenýma na hnědé otevřené knize se zlatě zdobeným hřbetem. V návrší je znázorněn zlatý srp s křížovou rukojetí. Poslední heraldická figura, srp s rukojetí, odkazuje na pečeť Budivoje z Jehnic z roku 1292. Vlajka městské části byla přijata rovněž v roce 1996. Její list o poměru šířky k délce 2:3 je tvořen třemi vodorovnými pruhy, modrým, bílým a zeleným.[91]

Hospodářství a doprava[editovat | editovat zdroj]

Hospodářství[editovat | editovat zdroj]

Jehnice si zachovaly vesnickou podobu doplněnou novější suburbánní výstavbou, takže se zde nenachází žádné větší provozovny. Jedinou výjimkou je zdejší pila.[93] V roce 2020 mělo na území městské části zapsáno sídlo celkem 88 obchodních společností a 256 živností.[94] Fungovaly tu restaurace Obecní Dům[95] a Na Staré.[96] Celá městská část spadala v roce 2020 pod pobočku České pošty v Řečkovicích (Brno 21).[97] Na severozápadním okraji čtvrti se nalézá sběrný dvůr městského podniku SAKO Brno.[98]

V minulosti byl největším podnikem ve vesnici velkostatek (bývalý svobodný dvůr), se kterým souvisela existence jehnického pivovaru se sladovnou a nedaleké cihelny.[27]

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Výrazně přestavěná budovy bývalé železniční zastávky Jehnice

Přes Jehnice vede silnice III/37918, která spojuje Řečkovice a silnici III/37917 mezi Lelekovicemi a Vranovem. V Jehnicích vede po ulici Blanenské a přes náměstí 3. května, čímž vytváří severojižní osu vesnice. Jedná se také o jediné silniční spojení čtvrtě s Brnem.[99] Z ulice Blanenské se v severní části Jehnic odděluje ulice Ořešínská, která jakožto místní komunikace III. třídy napojuje sousední Ořešín.[100] V letech 2010 ani 2016 nebylo ve vsi provedeno celostátní sčítání dopravy.[101][102]

Veřejná hromadná doprava je zajišťována v rámci Integrovaného dopravního systému Jihomoravského kraje městskými autobusovými linkami Dopravního podniku města Brna. V roce 2020 jezdila přes Jehnice denní linka č. 70 a noční linka č. N90, které obě vedly do sousedního Ořešína.[103] Nejbližšími železničními zastávkami jsou zastávky Brno-Řečkovice a Česká, nacházející se na trati Brno – Havlíčkův Brod ve vzdálenosti 2,5 km od Jehnic.

Školství, kultura a sport[editovat | editovat zdroj]

Jehnické děti původně navštěvovaly školu v Řečkovicích. V roce 1872 byla v místě domu obecního pastýře na návsi zřízena jednotřídní škola (nyní restaurace Na Staré, nám. 3. května 7), která byla určena i pro žáky z Ořešína a Mokré Hory. Protože koncem 19. století již kapacitně nepostačovala, došlo v roce 1895 k vybudování nové trojtřídní školy v lokalitě Na Kovárně, tedy na návrší jižně od vsi.[104] Zdejší školní areál byl v dalších desetiletích rozšiřován a modernizován, sídlí v něm příspěvková organizace Základní škola a mateřská škola Brno, Blanenská 1, zřizovaná městskou částí Brno-Jehnice.[105] Celá čtvrť byla roku 2020 součástí spádového obvodu Základní školy a mateřské školy Blanenská (MŠ, ZŠ 1.–5. ročník) a Základní školy Novoměstská v Řečkovicích (ZŠ 6.–9. ročník).[106][107]

V Jehnicích funguje sbor dobrovolných hasičů, jehož hasičská zbrojnice stojí na náměstí 3. května (součást Obecního domu),[108] a Myslivecký spolek Paseky-Jehnice.[109] Působí zde tělovýchovná jednota TJ Sokol Jehnice,[110] která má oddíly badmintonu (úspěšný kolem roku 2010, kdy získal v české extralize několik titulů[111]),[112] futsalu[113] a volejbalu.[114]

Lesnaté a kopcovité okolí Jehnic využívají k rekreační turistice Brňané.[115] V roce 2020 vedla Jehnicemi jedna značená turistická trasa Klubu českých turistů, dvě další byly vedeny po okrajích katastrálního území údolími Ponávky a Rakovce.

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Brně-Jehnicích.
Boží muka u silnice na Vranov
Boží muka u silnice na Vranov
Torzo původního sloupku božích muk, nyní vystavené na nám. 3. května
Torzo původního sloupku božích muk, nyní vystavené na nám. 3. května

Dříve se v Jehnicích nacházel malý zámek, který tvořil zázemí místního statku. Zbořen byl v roce 1938.[29]

Památkově chráněn je v Jehnicích následující objekt:

  • Raně barokní kamenná sloupková boží muka z roku 1674 u silnice z Jehnic na Vranov[116] vznikla u staré poutní cesty k vranovskému kostelu. Na božích mukách se nachází iniciála BB; podle pověsti byla postavena v roce 1674 poutníky z obce Březí u Mikulova (německy Bratelsbrunn, odtud BB).[117] Někdy kolem roku 1957 byl původní pískovcový sloupek i se základovým soklem nahrazen betonovými kopiemi.[118]

Dále se v Jehnicích nachází několik dalších kulturních pamětihodností:

  • budova pivovaru z roku 1886, v jejímž přízemí se původně nacházel hostinec, v dalších patrech byly byty správce a sládka.[119] V roce 2020 přestavována na bytový dům.[61]
  • hranolová zvonice z 19. století (postavena po roce 1826, poprvé zmiňována 1897) na náměstí 3. května s vedle stojícím dřevěným křížem. V roce 1964 poškodil zvonici traktor, místní občané ji roku 1968 rozebrali a sestavili o 6 m dále od silnice. Vchod byl tehdy umístěn na opačnou stranu.[80][120]
  • torzo původních božích muk (sloupek a sokl) z roku 1674 na náměstí 3. května. Části byly roku 2005 objeveny zakopané vedle božích muk u silnice na Vranov, vyzvednuty a v roce 2010 restaurovány a osazeny na návsi.[118]
  • pomník obětem světových válek z roku 1920 na náměstí 3. května[25]
  • dvě kamenné vázy ze zbořeného zámku, které byly druhotně využity. Jedna se nachází na náměstí 3. května, druhá byla osazena na jehnickém hřbitově.[121]

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

  • Bruno von Bauer (1883–po 1943) – statkář, v letech 1905–1922 majitel jehnického velkostatku, v letech 1912–1922 starosta Jehnic, syn Bruna Johanna Bauera, vnuk Theodora von Offermanna[122][123]
  • Bruno Johann Bauer (1843–1924) – podnikatel v cukrovarnictví, zeť Theodora von Offermann, otec Bruna von Bauer[124][125][126]
  • Jan Havlásek (1854–1914) – sochař a kameník, strýc Ludvíka Havláska[127]
  • Ludvík Havlásek (1901–1964) – gynekolog a porodník, v letech 1946–1948 ředitel Zemské porodnice v Brně, synovec Jana Havláska[128]
  • Theodor von Offermann (1822–1892) – podnikatel v cukrovarnictví, pivovarnictví, vlnařství a strojírenství, v letech 1863–1892 majitel jehnického velkostatku, tchán Bruna Johanna Bauera, děd Bruna von Bauer[129][130]

Za místní badmintonový oddíl TJ Sokol Jehnice hráli například Petr Koukal či Alžběta Bášová.[131]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.
  2. a b c HOSÁK, Ladislav; ŠRÁMEK, Rudolf. Místní jména na Moravě a ve Slezsku, I. díl A–L. Praha: Academia, 1970. S. 352. 
  3. a b FASORA, Lukáš; ŠTĚPÁNEK, Václav, a kol. Dějiny Brna 6: Předměstské obce. Brno: Statutární město Brno a Archiv města Brna, 2017. ISBN 978-80-86736-54-9. S. 611. Dále jen Fasora–Štěpánek. 
  4. a b c ČERNOHLÁVEK, Jan, a kol. Jehnice od minulosti k dnešku : sborník statí k výročí 720 let obce 1292–2012. Brno: PhDr. Karel Kovařík, 2012. ISBN 978-80-85763-71-3. S. 22–23. Dále jen Černohlávek. 
  5. a b c d KUČA, Karel. Brno – vývoj města, předměstí a připojených vesnic. Praha: Baset, 2000. ISBN 80-86223-11-6. S. 370–372. Dále jen Kuča. 
  6. a b Fasora–Štěpánek, s. 611–612.
  7. Černohlávek, s. 18–19.
  8. a b Fasora–Štěpánek, s. 612–614.
  9. Černohlávek, s. 22–23.
  10. Černohlávek, s. 50.
  11. a b Kuča, s. 209.
  12. a b c d e Fasora–Štěpánek, s. 623.
  13. Kuča, s. 217.
  14. Kuča, s. 460.
  15. Černohlávek, s. 33.
  16. Fasora–Štěpánek, s. 615.
  17. a b Fasora–Štěpánek, s. 618.
  18. Černohlávek, s. 54.
  19. a b c Fasora–Štěpánek, s. 622.
  20. a b Fasora–Štěpánek, s. 617.
  21. Jehnice [online]. Brnak.net, 2019-02 [cit. 2020-11-01]. Dostupné online. 
  22. Černohlávek, s. 123–125.
  23. Černohlávek, s. 123–125.
  24. a b Fasora–Štěpánek, s. 616.
  25. a b Černohlávek, s. 179–180.
  26. a b c Fasora–Štěpánek, s. 620.
  27. a b Černohlávek, s. 40.
  28. a b Fasora–Štěpánek, s. 619.
  29. a b Fasora–Štěpánek, s. 613.
  30. Fasora–Štěpánek, s. 620–621.
  31. Fasora–Štěpánek, s. 621.
  32. Černohlávek, s. 46–47.
  33. ČUMA, Libor; KOCMAN, Tomáš; MRKOS, Jiří. Autobusy v brněnské městské dopravě 1930–2005. Praha: Pavel Malkus – dopravní vydavatelství, 2005. ISBN 80-903012-6-6. S. 267. 
  34. a b Černohlávek, s. 44.
  35. KOTRMAN, Jiří, a kol. 160 let železnice v Brně. Brno: České dráhy, 1999. S. 39. 
  36. a b MENŠÍKOVÁ, Miroslava. Otevření hřbitova v Brně-Jehnicích [online]. Encyklopedie dějiny města Brna, rev. 2020-05-06 [cit. 2020-10-17]. Dostupné online. 
  37. Černohlávek, s. 52.
  38. MENŠÍKOVÁ, Miroslava. Zřízení samostatné poštovny v Jehnicích [online]. Encyklopedie dějin města Brna, rev. 2018-06-29 [cit. 2020-10-17]. Dostupné online. 
  39. MENŠÍKOVÁ, Miroslava. Zrušení zastávky vlaku v Jehnicích [online]. Encyklopedie dějin města Brna, rev. 2018-06-29 [cit. 2020-10-17]. Dostupné online. 
  40. MENŠÍKOVÁ, Miroslava. Jednání o sloučení Jehnic a Ořešína [online]. Encyklopedie dějin města Brna, rev. 2018-06-29 [cit. 2020-10-17]. Dostupné online. 
  41. MENŠÍKOVÁ, Miroslava. Jednání o připojení obce Jehnice k Brnu [online]. Encyklopedie dějin města Brna, rev. 2018-06-29 [cit. 2020-10-17]. Dostupné online. 
  42. a b c Historický lexikon obcí České republiky 1869-2011: IV. Abecední přehled obcí a částí obcí [online]. Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2020-10-17]. Dostupné online. 
  43. Ústřední věstník České socialistické republiky, částka 10, č. 20/1971, str. 153
  44. a b Ústřední věstník České socialistické republiky, částka 6, č. 10/1973, str. 56
  45. a b c Černohlávek, s. 45.
  46. Usnesení č. XXIII/110-17 - k územnímu členění města Brna pro organizaci nejbližších komunálních voleb [online]. Národní výbor města Brna, 1990-08-30 [cit. 2020-10-24]. Dostupné online. 
  47. Vyhláška č. 1/1991, kterou se stanoví základní pravidla pro výkon samosprávy a státní správy v městě Brně [online]. Zastupitelstvo města Brna, 1991-03-27 [cit. 2020-10-24]. Dostupné online. 
  48. Černohlávek, s. 164–165.
  49. Plán rozvoje vodovodů a kanalizací Jihomoravského kraje: územní celek Brno-město – přehledná situace vodovodů [online]. Kr-jihomoravsky.cz [cit. 2020-11-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-01-14. 
  50. TONAR, František, a kol. Ořešín : 1275–2005 : sborník k výročí 730 let obce. Tišnov: SURSUM, 2005. ISBN 80-7323-102-6. S. 198. 
  51. a b c Historická ortofota [online]. Brno.cz [cit. 2020-10-17]. Dostupné online. 
  52. ŽLEBEK, Jan. Školní rok? V části škol přijde později kvůli opravám [online]. Brnensky.denik.cz, 2016-08-30 [cit. 2020-10-17]. Dostupné online. 
  53. Přístavba mateřské školy v MČ Brno-Jehnice [online]. Zsjehnice.cz [cit. 2020-10-17]. Dostupné online. 
  54. Černohlávek, s. 47.
  55. Císařský otisk SK: 1065-1-002 [online]. Cuzk.cz [cit. 2020-10-17]. Dostupné online. 
  56. Císařský otisk SK: 1065-1-003 [online]. Cuzk.cz [cit. 2020-10-17]. Dostupné online. 
  57. Černohlávek, s. 38.
  58. Černohlávek, s. 141–144.
  59. Černohlávek, s. 42–43.
  60. ČAMBORA, Jan. Chátrající areál bývalého pivovaru v Jehnicích zmizí. Nahradí ho bytové domy [online]. Brnensky.denik.cz, 2015-07-13 [cit. 2020-10-25]. Dostupné online. 
  61. a b OSOUCH, Marek. Developer sliboval péči o seniory, na kraji Brna však staví komerční byty [online]. Idnes.cz, 2020-08-26 [cit. 2020-10-25]. Dostupné online. 
  62. Seznam současných názvů ulic: Brno-Jehnice [online]. Encyklopedie dějin města Brna [cit. 2020-10-17]. Dostupné online. 
  63. k.ú.: 658201 - Jehnice - podrobné informace [online]. Cuzk.cz [cit. 2020-10-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-10-26. 
  64. a b Geoprohlížeč [online]. Cuzk.cz [cit. 2020-10-26]. Dostupné online. 
  65. Analýzy výškopisu [online]. Cuzk.cz [cit. 2020-10-26]. Dostupné online. 
  66. Geologická mapa 1:50 000 [online]. Geology.cz [cit. 2020-10-26]. Dostupné online. 
  67. a b c Přírodní poměry [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky [cit. 2020-10-26]. Dostupné online. 
  68. Mapy zemědělské půdy [online]. Vumop.cz [cit. 2020-10-26]. Dostupné online. 
  69. Půda v číslech – Vybrané zájmové území: Jehnice [online]. Vumop.cz [cit. 2020-10-26]. Dostupné online. 
  70. TOLASZ, Radim, a kol. Atlas podnebí Česka. Praha – Olomouc: Český hydrometeorologický ústav a Univerzita Palackého v Olomouci, 2007. ISBN 978-80-86690-26-1, ISBN 978-80-244-1626-7. S. 230–231. 
  71. KLIMA V BRNĚ SE MĚNÍ – Analýza meteorologických dat Brna od roku 1961 [online]. Brno.cz [cit. 2020-10-26]. Dostupné online. 
  72. Potenciální přirozená vegetace (CENIA) [online]. Arcgis.com [cit. 2020-10-26]. Dostupné online. 
  73. Mapový projekt ÚSOP [online]. Nature.cz [cit. 2020-10-26]. Dostupné online. 
  74. a b Ochrana přírody [online]. Brno.cz [cit. 2020-10-26]. Dostupné online. 
  75. Javor mléč a jasan ztepilý [online]. Nature.cz [cit. 2020-10-26]. Dostupné online. 
  76. Historický lexikon obcí České republiky 1869-2011: III. Počet obyvatel a domů podle krajů, okresů, obcí, částí obcí a historických osad / lokalit v letech 1869 - 2011 : Okres Brno-město [online]. Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2020-10-28]. Dostupné online. 
  77. a b Vše o území > městská část Brno-Jehnice (obec Brno): SLDB 2011 [online]. Czso.cz [cit. 2020-11-14]. Dostupné online. 
  78. BLAŽKOVÁ, Jana. Sbírka matrik: Okres Brno-město 1587–1949 – Inventář. Brno: Moravský zemský archiv, 2017. Dostupné online. S. 92. Dále jen Blažková. 
  79. Římskokatolická farnost u kostela sv. Vavřince, Brno-Řečkovice [online]. Biskupstvi.cz [cit. 2020-10-28]. Dostupné online. 
  80. a b Černohlávek, s. 99–100.
  81. Černohlávek, s. 101.
  82. FLODROVÁ, Milena. Brněnské hřbitovy. Brno: Vydavatelství Rovnost, 1992. ISBN 80-901354-3-9. S. 17. 
  83. VODIČKA, Jaroslav. Přehled vývoje farních a matričních obvodů v Brně. Brno v minulosti a dnes : sborník příspěvků k dějinám a výstavbě Brna. 1965, čís. VII, s. 193–217. 
  84. Blažková, s. 112–113.
  85. Městská část Brno-Jehnice: podrobné informace [online]. Uir.cz [cit. 2020-11-14]. Dostupné v archivu. 
  86. Popis volebního obvodu číslo 60 [online]. Senat.cz [cit. 2020-10-28]. Dostupné online. 
  87. a b c d e f g Černohlávek, s. 169.
  88. Výsledky voleb a referend [online]. Volby.cz [cit. 2020-10-28]. Dostupné online. 
  89. Informace Zastupitelstva MČ Brno-Jehnice. Jehnické listy. 2014, čís. 11. Dostupné online. 
  90. Informace Zastupitelstva MČ Brno-Jehnice. Jehnické listy. 2018, čís. 11. Dostupné online. 
  91. a b HOUZAR, Petr. Brněnské symboly. Pečeti, znaky a vlajky Brna a jeho městských částí. Brno: Archiv města Brna, 2019. ISBN 978-80-86736-60-0. S. 92–96. 
  92. Pečetě městských částí města Brna. Poř.č. 26 [online]. Mza.cz [cit. 2020-10-28]. Dostupné online. 
  93. Pila Brno Jehnice [online]. Pilajehnice.cz [cit. 2020-11-10]. Dostupné online. 
  94. Brno-Jehnice, městská část ve městě Brno [online]. Kurzy.cz [cit. 2020-10-29]. Dostupné online. 
  95. Restaurace Obecní Dům [online]. Firmy.cz [cit. 2020-10-29]. Dostupné online. 
  96. Restaurace Na Staré [online]. Firmy.cz [cit. 2020-10-29]. Dostupné online. 
  97. Detail pobočky: Brno 21 [online]. Postaonline.cz [cit. 2020-10-29]. Dostupné online. 
  98. Sběrná střediska odpadu [online]. Sako.cz [cit. 2020-10-29]. Dostupné online. 
  99. Silniční a dálniční síť: Jihomoravský kraj [online]. Ředitelství silnic a dálnic ČR [cit. 2020-10-29]. Dostupné online. 
  100. Geografický informační systém: Pasport vodorovného a svislého značení + technický pasport komunikací [online]. Cdsw.cz [cit. 2020-10-29]. Dostupné online. 
  101. Celostátní sčítání dopravy 2010 [online]. Ředitelství silnic a dálnic ČR [cit. 2020-10-29]. Dostupné online. 
  102. Celostátní sčítání dopravy 2016: Sčítání dopravy [online]. Ředitelství silnic a dálnic ČR [cit. 2020-10-29]. Dostupné online. 
  103. Jízdní řády IDS JMK [online]. Idsjmk.cz [cit. 2020-10-29]. Dostupné online. 
  104. Černohlávek, s. 36.
  105. Rejstřík škol a školských zařízení [online]. Msmt.cz [cit. 2020-10-29]. Dostupné online. 
  106. Obecně závazná vyhláška statutárního města Brna č. 2/2019, kterou se mění a doplňuje obecně závazná vyhláška statutárního města Brna č. 3/2017, kterou se stanoví spádové obvody mateřských škol, ve znění obecně závazné vyhlášky statutárního města Brna č. 1/2018 [online]. Zastupitelstvo města Brna, 2019-02-23 [cit. 2020-10-29]. Dostupné online. 
  107. Obecně závazná vyhláška č. 3/2019, kterou se mění a doplňuje obecně závazná vyhláška statutárního města Brna č. 2/2017, kterou se stanoví spádové obvody základních škol, ve znění obecně závazné vyhlášky statutárního města Brna č. 2/2018 [online]. Zastupitelstvo města Brna, 2019-02-23 [cit. 2020-10-29]. Dostupné online. 
  108. 120 let SDH Brno-Jehnice. Jehnické listy. 2019, čís. 6, s. 1. Dostupné online. 
  109. KAČÍREK ST., Jiří. Představujeme organizace působící v naší městské části: Myslivecký spolek Paseky – Jehnice. Jehnické listy. 2019, čís. 6, s. 5–7. Dostupné online. 
  110. TJ Sokol Jehnice [online]. Bts.cz [cit. 2020-10-29]. Dostupné online. 
  111. VALAŠKOVČÁK, Tomáš. Badmintonové Jehnice útočí na čtvrtý titul. I s Koukalem [online]. Brnensky.denik.cz, 2013-04-12 [cit. 2020-10-29]. Dostupné online. 
  112. TJ Sokol Jehnice [online]. Badmintonjehnice.cz [cit. 2020-10-29]. Dostupné online. 
  113. TJ Sokol Jehnice [online]. Tjsokoljehnice.cz [cit. 2020-10-29]. Dostupné online. 
  114. Volejbal Jehnice [online]. Volejbaljehnice.cz [cit. 2020-10-29]. Dostupné online. 
  115. Soběšické lesy [online]. Brno.cz [cit. 2020-10-29]. Dostupné online. 
  116. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2020-10-30]. Identifikátor záznamu 138635 : boží muka. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  117. Černohlávek, s. 100–102.
  118. a b Černohlávek, s. 108–109.
  119. Černohlávek, s. 35.
  120. Černohlávek, s. 183.
  121. Hřbitov v Jehnicích. Jehnické listy. 2019, čís. 3, s. 5–7. Dostupné online. 
  122. Černohlávek, s. 38–39.
  123. ŠIBÍČKOVÁ, Jitka; JORDÁNKOVÁ, Hana; MENŠÍKOVÁ, Miroslava. Bruno Theodor Eduard Bauer [online]. Encyklopedie dějin města Brna, rev. 2019-10-25 [cit. 2020-10-31]. Dostupné online. 
  124. Černohlávek, s. 145–146.
  125. Černohlávek, s. 38–39.
  126. ŠIBÍČKOVÁ, Jitka; MENŠÍKOVÁ, Miroslava; JORDÁNKOVÁ, Hana. Bruno Johann Bauer [online]. Encyklopedie dějin města Brna, rev. 2019-10-25 [cit. 2020-10-31]. Dostupné online. 
  127. Černohlávek, s. 147.
  128. LINHARTOVÁ, Věra; MENŠÍKOVÁ, Miroslava. Prof. MUDr. Ludvík Havlásek, DrSc. [online]. Encyklopedie dějin města Brna, rev. 2019-08-05 [cit. 2020-10-31]. Dostupné online. 
  129. Černohlávek, s. 147–150.
  130. JORDÁNKOVÁ, Hana; MENŠÍKOVÁ, Miroslava. Theodor Gustav Anton Offermann [online]. Encyklopedie dějin města Brna, rev. 2017-04-02 [cit. 2020-10-31]. Dostupné online. 
  131. VALAŠKOVČÁK, Tomáš. Šanci na mistrovský hattrick pokazilo Jehnicím zranění [online]. Brnensky.denik.cz, 2014-02-03 [cit. 2020-10-31]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]