Juliánov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Juliánov
Vančurova ulice, původní jádro Juliánova
Základní informace
Charakter sídla městská čtvrť
Lokalita
PSČ 636 00
Statutární město Brno
Městská část/obvod Brno-Židenice
Okres Brno-město
Historická země Morava
Katastrální území Židenice
Zeměpisné souřadnice
Juliánov
Juliánov
Další údaje
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a částem obce.
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Dělnický dům v Juliánově

Juliánov (německy Julienfeld) je čtvrť a bývalá obec na katastrálním území Židenice, nyní součást města Brna v rámci městské části Brno-Židenice. Pod Juliánov dříve spadala i zástavba na dnešním Baarově nábřeží, které je nyní součástí městské části Brno-Maloměřice a Obřany.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Dědina pod Bílou horou byla založena v roce 1786 na území, které vniklo při raabizaci rozparcelováním pozemků černovického dvora na panství zábrdovického kláštera. Německé jméno vsi Julienfeld bylo odvozeno od Juliany, dcery majitele dvora, který Juliánov založil. Roku 1849 se vesnice, která se od svého založení nacházela na židenickém katastru, stala součástí Židenic jako jejich osada. Samostatnou obcí se Juliánov stal v roce 1867. Na konci 19. století se obec stala centrem dělnického hnutí, v roce 1896 zde byl založen spolek Dělnický dům, přičemž samostatná budova byla otevřena o rok později. Juliánov byl samostatnou obcí do roku 1919, kdy se 16. dubna stal součástí tzv. Velkého Brna. Až do roku 1952 byl jeho osadou, zřejmě toho roku byl sloučen s osadou Židenice.[1] Ve druhé polovině 60. let 20. století byla juliánovská ulice Baarovo nábřeží (územně nesouvisející s vlastním Juliánovem a nacházející se na severu původního katastru Židenic[2] na břehu Svitavy) překatastrována k Maloměřicím.[3] V letech 1952–1991 se používalo pro oblast Juliánova pomístní jméno Hybešova čtvrť, od roku 1991 se opět jedná o místní část Juliánov.[1]

Urbanistický vývoj[editovat | editovat zdroj]

Původně se jednalo o oboustrannou ulicovku nacházející se jižně od Židenic. Jejím jádrem byla současná ulice Vančurova, rovnoběžná se starou cestou z Brna do Křtin (ulice Táborská), doprostřed níž kolmo ústila cesta ze Židenic (ulice Gajdošova). V roce 1826 existovala také řada domků na východní straně cesty Židenice – Slatina (dnešní ulice Bělohorská). Roku 1828 postihl ves velký požár. Ve druhé čtvrtině 19. století nicméně Juliánov zaznamenal velký růst, neboť počet jeho domů se zdvojnásobil. Roku 1852 byl jižně od vsi založen židovský hřbitov. Dalšího růstu se Juliánov dočkal po svém osamostatnění v roce 1867, kdy do 90. let 19. století bylo postaveno dalších téměř 50 domů, které postupně ze severu a jihu obehnaly původní ulicovku. Jádro obce tak tehdy tvořily tři paralelní ulice (dnes Jílkova, Vančurova, Táborská), nová výstavba poté pokračovala v okolí a postupně srostla s Židenicemi, jejichž součástí se Juliánov stal zřejmě v roce 1952.[1]

V letech 1960–1965 bylo jihovýchodně od původního Juliánova postaveno podle projektu Pavla Krchňáka jedno z prvních brněnských panelových sídlišť s Juliánovským náměstím.[1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d KUČA, Karel. Brno – vývoj města, předměstí a připojených vesnic. Praha: Baset, 2000. ISBN 80-86223-11-6. S. 376–377. 
  2. Mapa katastrálního území Židenice, datovaná rokem 1911
  3. Archiv města Brna - soupis archivního fondu obce Juliánova

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • FLODROVÁ, Milena. Brno v proměnách času : malá zamyšlení. Brno: Šimon Ryšavý, 2007. 178 s. ISBN 80-86137-79-1. Kapitola Židenice s Juliánovem, s. 168-171. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]