Přeskočit na obsah

Dálnice v Česku

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Dopravní značka „Dálnice“ (IZ 1a)

Dálnice v Česku jsou nejvyšší kategorií pozemních komunikací v Česku. Provozované úseky dálnic mají celkovou délku 1 556 km (k 19. prosinci 2025),[1] další stovky kilometrů jsou ve výstavbě či plánovány. Zákonem stanovená nejvyšší dovolená rychlost je mimo obec 130 km/h, v obci pak 80 km/h. Na některých úsecích dálnic je možné dopravním značením zvýšit nejvyšší dovolenou rychlost o 20 km/h na 150 km/h,[2] v tunelech je naopak rychlost snížena na 100 km/h, nebo 80 km/h.[3]

České dálnice bývají v mapách a textech označovány kombinací písmene D a vlastního čísla dálnice (např. D1), v terénu pak bílým číslem na červené tabulce. Dálniční ukazatele a návěsti jsou zelené.

Dálnice v Česku spravuje státní podnik Ředitelství silnic a dálnic (ŘSD).

Historie dálnic v Česku

[editovat | editovat zdroj]
Mapa českých dálnic, stav k 19.12.2025
Nejsložitější česká křižovatka Lahovice u Prahy na dálnici D0

První plány

[editovat | editovat zdroj]

Úvahy o československé dálnici se začaly objevovat v letech 1934–1935. Konkrétní myšlenky postavit silnici napříč Československem se objevily v projektu „Národní silnice Plzeň–Košice“. Brněnský region předložil druhý návrh silniční magistrály „Cheb–Chust“,[4] která se skládala v úseku Cheb–Košice ze severního a jižního tahu; dál na tehdejší Podkarpatskou Rus pokračoval jediný tah. Oba návrhy však nezískaly přízeň úřadů.

Koncept pro vybudování autostrád v Československu vypracoval brněnský architekt Bohuslav Fuchs. Navrhoval dvě větve: 1000 km (Cheb – Hradec Králové – Olomouc – Košice – Chust) a 800 km (Cheb – Plzeň – Brno – Košice). Fuchsův koncept (existující podle všeho roku 1934) začal intenzivně propagovat Hugo Vavrečka, ředitel Baťových závodů. Učinil tak svou přednáškou v pražském Karolinu počátkem ledna 1935. Jeho přednáška byla široce publikována v tisku a vzbudila pozornost.

Vavrečkovy úvahy se dále rozvíjely na půdě Baťových závodů. V roce 1937 vydal Jan Antonín Baťa knihu Budujme stát pro 40 000 000 lidí, kde je mj. námět k výstavbě dálkové komunikace Cheb – Velký Bočkov, jež ovšem vedla po délce ČSR nejpřímější cestou a vyhnula se Praze i Bratislavě. Nechal dokonce vypracovat podrobnou studii části spojující Moravu se Slovenskem, která byla oficiálně schválena ministerstvem dopravy. Celostátní silniční plán (včetně otázky dálkové silnice Brno-Žilina) pak vyšel roku 1938.[5]

Zpočátku se pro označení rychlostních komunikací používal z italštiny přejatý termín autostráda (autostrada) nebo autodráha odvozený z německého Autobahn. V oficiálních plánech se používalo označení dálková komunikace.[6] V prosinci 1938 se začal používat termín dálnice. Za původce tohoto slova bývá označován zaměstnanec tehdejšího Velitelství stavby dálkových silnic (později přejmenovaného na Generální ředitelství stavby dálnic) Ing. Karel Chmel.[6] Jeho nadřízený, velitel Stavby dálkových silnic brigádní generál Václav Nosek, v dopise ministerstvu národní obrany termín oficiálně navrhl a zdůvodnil.[7]

Začátky za druhé republiky

[editovat | editovat zdroj]
Vojslavický most, jehož spodní část byla postavena ve 40. letech. Jako součást dálnice D1 byl později postaven nový ocelový most nad původní stavbou, která byla využita pro silnici III. třídy
Borovský most, dokončený v roce 1950, byl z většiny zatopen Vodní nádrží Švihov
Most nedokončené dálnice u obce Zástřizly ze 40. let
Most exteritoriální dálnice přes místní silnici u Jevíčka

Na podzim 1938 po Mnichovské dohodě byly ztrátou území okleštěny i důležité dopravní tepny, výstavba nových se tak stala důležitou. V listopadu 1938 bylo vydáno vládní nařízení o některých opatřeních souvisících se zřízením průběžné automobilové silnice Vratislav – Brno – Vídeň.[8] V prosinci 1938 bylo vydáno vládní nařízení o stavbě dálnic, o zřízení Generálního ředitelství stavby dálnic a o jeho organizaci.[9] Nařízení definuje dálnice jako veřejné silnice budované státem určené výlučně pro dopravu motorovými vozidly. Nařízení dále mj. stanovuje výstavbu západo-východní dálnice s tím, že tato má samostatný rozpočet a má být dokončena do 4 let.

Do konce roku 1938 byl vypracován podrobný projekt dálnice Praha–Brno–Slovensko. 13. ledna 1939 přeložil ministr veřejných prací Dominik Čipera tzv. úřední návrh trasy dálnice Praha – Jihlava – Brno – slovenská hranice. Vláda téhož dne návrh svým usnesením schválila a dala souhlas k přípravným pracím na úsecích I. Chodov–Humpolec a III. Zástřizly–Lužná s tím, aby byly hned na jaře zahájeny stavební práce.[10]

Dne 24. ledna začalo mýcení lesa v trase dálnice v chřibských lesích u Zástřizel a 2. května byl slavnostně proveden první výkop u Újezda nedaleko Průhonic.[10] V této době se také začala připravovat německá exteritoriální dálnice Vídeň – Vratislav vedoucí okolo Brna; její výstavba pak začala v dubnu 1940, když už bylo celé území okupováno.

1. prosince 1938 zahájili Němci stavbu tzv. sudetské autostrády (tehdy již na území Německé říše) v trase Streitau (v Bavorsku mezi Bayreuthem a Hofem) – Cheb – Karlovy Vary – Lovosice – Česká Lípa – Liberec – Görlitz.

Výstavba za Protektorátu

[editovat | editovat zdroj]

Po vzniku Protektorátu Čechy a Morava 16. března 1939 bylo vydáno nařízení, že dálnice Praha–Brno–Slovensko má být začleněna do německé sítě.[zdroj?] Znamenalo to především použití přísnějších parametrů. V srpnu 1939 byla zadána stavba 77,4 km dálnice na úsecích Chodov–Lensedly, Vranov–Ostředek, Střechov–Bernartice, Sedlice–Koberovice, Zástřizly – hranice okresu Zlín; včetně velkých mostních staveb Borovského mostu a Vojslavického mostu.[11] Stavba Mostu přes Šmejkalku, největší mostní rozestavěné mostní stavby s rozpětím 120 m, byla zadána v září 1939). Koncem roku 1939 pracovalo na stavbě dálnice 21 českých stavebních firem (v listopadu 1939 až 2 673 pracovníků), Generálního ředitelství stavby dálnic (GŘSD) mělo 443 zaměstnanců.[10] V roce 1940 začalo projektování dálnic Praha–Lovosice (trať IV) a Praha–Plzeň (trať V), pro dálnice Praha–Náchod (trať VI) a Praha–České Budějovice (trať VII) jsou prováděny studie. Je také rozhodnuto, že dálniční křižovatku české západo–východní dálnice a německé exteritoriální dálnice u Brna (v prostoru Bosonohy–Troubsko) mají postavit Němci.[10]

V březnu 1940 je po zvážení potíží při hledání trasy přechodu na Slovensko a zohlednění velkého nárůstu stavebních nákladů na rozestavěném úseku v Chřibech GŘSD rozhodlo o okamžitém ukončení projekčních i stavebních prací na východ od Brna.[10] GŘSD také vzalo na vědomí návrh Národního autoklubu Čech a Moravy na využití části dálnice u Kunic pro závodní dráhu po vzoru berlínského AVUSu.[10] V létě 1940 byly práce na východ od Brna obnoveny, v září 1940 byly zadány ke stavbě další úseky v úseku Chodov–Humpolec. Stavební firmy však zápasily s nedostatkem materiálu způsobeným válkou.[10] V srpnu 1941 byl vydán zákaz velkých infrastrukturních staveb, stavba dálnice však zatím získala výjimku. V roce 1942 ovšem práce na většině úseků ustaly, v říjnu byl vyhlášen zákaz používání cementu, z kterého dostaly výjimku jen velké mostní stavby na dálnici, zabavena byla také betonářská ocel. Stavební práce zcela ustaly, činnost GŘSD se omezila na hlídání rozestavěných staveb.[10]

Po válce

[editovat | editovat zdroj]

V osvobozeném Československu se roku 1945 nacházely části tří nedokončených dálnic v úhrnné délce 188 km. Kromě dálnice Praha–Brno s celkovou délkou rozestavěných úseků 77 km to byla nyní nepotřebná „Hitlerova dálnice“ z nově polské Vratislavi do rakouské Vídně, souvisle rozestavěná mezi obcemi Městečko Trnávka u Moravské Třebové a Ledce u Rajhradu v délce 83 km, a „sudetská dálnice“, jejíž rozpracované úseky u Chebu a Liberce měly dohromady délku cca 28 km.[10] Na pokračování stavby žádné z „německých“ dálnic nemělo Československo zájem, panovala však shoda na pokračování stavby české východozápadní dálnice, zejména úseku Praha–Humpolec. V červenci 1946 však bylo zrušeno GŘSD a stavba byla formálně převedena pod Stavební správu dostavby dálnice jako podřízené složky ministerstva techniky. Samotná stavba české dálnice se však v úseku Praha – Humpolec znovu rozběhla, na moravské části probíhaly udržovací práce. Pokračování ve stavbě dálnice bylo i součástí dvouletky.[10]

I po únoru 1948 stavba pokračovala, negativní vliv na ní však mělo znárodnění stavebních firem, které samotnou stavbu prováděly. Stavba byla převedena pod Ředitelství pro stavbu vodních cest.[10] V roce 1949 byly dokončeny některé mosty, na některé mosty přes dálnici byla převedena i doprava. Stavba české části byla formálně převedena pod Krajské národní výbory v Praze a Jihlavě, moravský úsek byl již ponechán svému osudu. Stavba na všech úsecích však pomalu ustala, posledním ve výstavbě byl Borovský most, který byl dokončen v listopadu 1950 a v prosinci 1952 zkolaudován.[10]

Obnovení výstavby a založení sítě

[editovat | editovat zdroj]
Kompletní mapa všech plánovaných i hotových úseků dálnic, stav k 26. ledna 2016

Koncem padesátých let začala intenzita silničního provozu narůstat a brzy převýšila úroveň z doby před válkou. V roce 1963 byla vymezena vybraná silniční síť určená k přednostní modernizaci a zároveň byl stanoven tvar a rozsah dálniční sítě (vládní usnesení č. 286 z 10. dubna 1963, „O koncepci dlouhodobého rozvoje silniční sítě a místních komunikací“). V roce 1967 byla zahájena výstavba dálnice D1 Praha–Brno (vládní usnesení č. 176 z 18. dubna 1966).[12] Její trasa až na malé výjimky kopírovala plány a rozestavěné části z 40. let. První 21kilometrový úsek z Prahy do Mirošovic (kde odbočuje silnice I/3 do jižních Čech) byl uveden do provozu 12. července 1971;[13] celá dálnice do Brna byla dokončena humpoleckým úsekem v listopadu 1980.

Od roku 1971 do 31. října 2019 přibylo 1 269 km dálničních úseků. Přírůstky v jednotlivých desetiletích byly:[14]

K 12. únoru 2024 byla celková délka dálnic v Česku 1 385,1 km.[1][15] Dokončení dálniční sítě v rozsahu plánovaném v roce 2025 se očekává k roku 2033. Kromě toho se uvažují další stavby ve vzdálenější budoucnosti, zejména „jižní“ dálnice Jihlava – Jindřichův Hradec – Písek – Plzeň.[16]

Přeřazení rychlostních silnic do kategorie dálnice

[editovat | editovat zdroj]
Související informace naleznete také v článku Nové pojetí dálniční sítě.

K 31. prosinci 2015 bylo v Česku v provozu 775 km dálnic a 463 km silnic pro motorová vozidla (tzv. rychlostních silnic). V lednu 2013 Ministerstvo dopravy navrhlo administrativní přeřazení některých rychlostních silnic či jejich úseků do kategorie dálnic – Nové pojetí dálniční sítě (NPDS). Tento návrh byl později rozšířen tak, aby do kategorie dálnic byla přeřazena naprostá většina rychlostních silnic.

Návrh byl schválen v roce 2015 a přeřazení bylo provedeno k 1. lednu 2016.[17] Síť dálnic se tak rozšířila o 438 km, které však vesměs v různé míře nesplňovaly parametry standardní dálnice (příliš ostré oblouky, užší odstavné pruhy, kratší nebo žádné připojovací pruhy apod.).

Zbylé rychlostní silnice a některé další 4proudé silnice se středním dělicím pásem, dosud vedené jako běžné silnice I. třídy, se staly silnicemi pro motorová vozidla s nejvyšší dovolenou rychlostí 110 km/hod.

Označení do 2015Označení od 2016Úseky bývalých rychlostních silnic přeřazené do kategorie dálnic
rychlostní silnice R1 dálnice D0 všechny (v provozu 41 km)
rychlostní silnice R3 dálnice D3 všechny (v provozu žádný)
rychlostní silnice R4 dálnice D4 všechny (v provozu 41 km)
rychlostní silnice R6 dálnice D6 všechny (v provozu 76 km)
rychlostní silnice R7 dálnice D7 většina, s výjimkou úseku Spořice – Chomutov (v provozu 35 km bez úseku Spořice – Chomutov)
rychlostní silnice R10 dálnice D10 všechny (v provozu 71 km)
rychlostní silnice R11 dálnice D11 všechny (v provozu žádný)
rychlostní silnice R35 dálnice D35 úsek Hradec Králové – Svitavy – Mohelnice – Olomouc – Lipník nad Bečvou (v provozu 63 km v tomto úseku)
rychlostní silnice R43 dálnice D43 všechny (v provozu žádný)
rychlostní silnice R46 dálnice D46 všechny (v provozu 38 km)
rychlostní silnice R48 dálnice D48 všechny (v provozu 31 km)
rychlostní silnice R49 dálnice D49 všechny (v provozu žádný)
rychlostní silnice R52 dálnice D52 všechny (v provozu 17 km)
rychlostní silnice R55 dálnice D55 všechny (v provozu 16 km)
rychlostní silnice R56 dálnice D56 všechny (v provozu 12 km)

Dálnice D43 byla roku 2021 ze sítě dálnic vyřazena a nově začala být připravována jako kapacitní čtyřpruhová silnice I/73.

Další rozvoj sítě

[editovat | editovat zdroj]

V březnu 2025 schválila centrální komise Ministerstva dopravy (MD ČR) předloženou studii proveditelnosti, která prověřila další možný rozvoj dálničních spojení, zejména mezi krajskými městy. Studie zkoumala více koridorů, z nichž nakonec centrální komise podpořila pět dálničních o délce přibližně 550 km, které se mají stavět do roku 2050 po dokončení dříve stanovené základní dálniční sítě.[18][19][20][21]

Dálniční koridory ze studie proveditelnosti
Prac.
označení		DélkaTrasa
D99~205 kmstředočeský okruh kolem Prahy (Mělník – Český Brod – Benešov – Zdice – Beroun – Unhošť – Slaný – Mělník)
D20~185 kmPlzeň – Písek – Jindřichův Hradec – Jihlava
D19~65 kmDomašov – Kuřim – Černá Hora – Prostějov
D37 / D38~85 kmJihlava – Chlumec nad Cidlinou / Pardubice
D52~15 kmHolubice – Brno-Chrlice

O rok později, v březnu 2026, schválila centrální komise MD ČR zařazení dvou akcí plánované dálnice D20 do přípravy, konkrétně úseků Chválenice – Nová Hospoda (celkové odhadované náklady 39 miliard Kč, začátek stavby 2036) a Nová Hospoda – Jihlava/Humpolec (celkové odhadované náklady 98 miliard Kč). To umožnilo Ředitelství silnic a dálnic zadat zpracování vyhledávacích studií pro upřesnění koridoru dálnice za účelem jejich následného začlenění do krajských zásad územního rozvoje.[22]

Systém číslování a značení

[editovat | editovat zdroj]
Označení dálnice D1 na silniční směrové tabuli
Označení dálnice D5 na dálniční návěsti před křižovatkou (vzor)

České dálnice se zpravidla číslují podle silnice I. třídy, kterou nahrazují; z toho důvodu nejde o souvislou číselnou řadu.

Původní silnice je zpravidla degradována na silnici II. třídy řady 6xx (kde xx odpovídá původnímu číslu silnice a číslu nové dálnice). Tomu se vymyká dálnice D2, která sice vede podél části původní silnice č. 2, ale ta byla převedena na čísla I/52 (krátký úsek) a II/425.

Z pravidla číslování existuje několik výjimek:

  • Dálnice D0 – označení pražského dálničního okruhu (neexistovala žádná silnice č. 0, původně mělo jít o rychlostní silnici R1, úsek okruhu nahradil původní silnici č. 29)
  • Dálnice D1 – v úseku Praha–Mirošovice nahradila silnici I/3, pak trasována zcela nezávisle, následně v úseku Jihlava–Brno podél části tehdejší silnice č. 2 (dnes II/602), od Brna pak zhruba podél silnice I/47 (převáděné na II/430 nebo II/647).
    • Úsek D1 od Hulína dál se původně měl jmenovat D47, po odložení původního projektu pokračování D1 ve směru Zlín a Slovensko bylo roku 2006 rozhodnuto označit jako D1 preferovanou dálnici směr Ostrava. D1 tak propojuje 3 největší česká města (Praha, Brno, Ostrava).
  • Dálnice D11 v úseku Hradec Králové–Polsko – nahrazuje část silnice I/33 a výhledově část I/37 a I/16. Protože by nebylo praktické několikrát během trasy měnit číslo dálnice, bylo podrženo číslo D11, ačkoliv silnice I/11 je z Hradce Králové trasována zcela jinam. (Pokud by mělo být pravidlo číslování co nejvíce dodrženo, nejlogičtější by bylo úsek D11 za křižovatkou s D35 označit jako D37.)

Jednotlivé dálnice se v dokumentech značí písmenem D (a číslem). Na dopravním značení v terénu se používá pouze číslo (bílé na červené tabulce) bez D (dopravní značka IS16a). Jako samostatná tabulka se prakticky nevyskytuje, zpravidla je součástí směrových tabulí, návěstí apod. V číslech mostů a podjezdů se číslo komunikace uvádí i s písmenem D.

Značení nájezdů

[editovat | editovat zdroj]
Návěst před výjezdem z dálnice
Návěst před křižovatkou dálnic

Nájezdy (či výjezdy, sjezdy, exity) na českých dálnicích jsou číslovány podle staničení (kilometru) dané dálnice. Číslo nájezdu tak zároveň poskytuje informaci o jeho vzdálenosti od začátku dálnice a rozdíl čísel dvou nájezdů téže dálnice vyjadřuje jejich vzájemnou vzdálenost. Tento způsob také umožňuje snadno očíslovat případný nově vybudovaný nájezd na existujícím úseku.

Běžné nájezdy bývají na dálnici návěstěny 1 km předem, pak následuje návěst křižovatky včetně významných cílů 500 m předem. Nejvýznamnější nájezdy (křížení s jinou dálnicí apod.) bývají návěstěny 2 km předem.

Za nájezdem se osazuje značka IS 8b „Dálková návěst se vzdálenostmi“, kde bývá uváděn hlavní cíl nejbližšího nájezdu a hlavní cíl celého dálničního úseku, se vzdáleností v km. Do roku 2015 se uváděl přímo název a vzdálenost následujícího nájezdu, od roku 2016 se uvádí nejvýznamnější cíl u tohoto nájezdu a jeho vzdálenost (včetně cesty od nájezdu do cíle, nelze již tedy z této hodnoty určit vzdálenost příštího nájezdu).

Seznam dálnic

[editovat | editovat zdroj]

Česká dálniční síť se skládá z celkem 18 dálnic, ale jen 7 z nich (D1, D2, D5, D8, D10, D46 a D56) je dokončených. Téměř dokončená je D4, které chybí jeden úsek. I u dokončených dálnic (s výjimkou D56) však probíhají nebo jsou plánovány stavební úpravy vedoucí ke zkapacitnění a zvýšení bezpečnosti provozu (rozšíření, přestavba nájezdů).

Stav jednotlivých dálnic ukazuje následující tabulka.

Číslo dálnice Název dálnice Trasa dálnice Celková délka V provozu[1] V provozu
(%)		 Ve výstavbě Zbývá dokončit OpenStreetMap
D0 Pražský okruh 81,9 km 40,514 km 49 Běchovice – D1 (12,6 km) 41,4 km
D1 D1 Praha – Jihlava – Brno – Vyškov – Hulín – Přerov – Lipník nad Bečvou – Bělotín – Ostrava – Bohumín – Polsko Polsko (dálnice A1) 371 km 371 km 100
D2 D2 Brno – Břeclav – Slovensko Slovensko (dálnice D2) 60,879 km 60,879 km 100
D3 D3 Praha – Tábor – České Budějovice – Dolní Dvořiště – Rakousko Rakousko (rychlostní silnice S10) 171,4 km 97,416 km 57 Kaplice-nádraží – státní hranice (15,5 km)
74 km
D4 D4 Praha – Příbram – Třebkov 84,7 km 75,745 km 89 9 km
D5 D5 Praha – Beroun – Rokycany – Plzeň – Rozvadov – Německo Německo (dálnice A6) 151,828 km 151,828 km 100
D6 Praha – Karlovy Vary – Sokolov – Cheb – Pomezí nad Ohří – Německo Německo (dálnice A70) 159,7 km 108,656 km 68 Petrohrad – Lubenec (12,1 km)
Bošov – Žalmanov (14,9 km)
Celkem 27 km 		42,8 km
D7 D7 Praha – Slaný – Louny – Chomutov 79 km 54,497 km 69 MÚK Knovíz – Panenský Týnec (16,8 km) 24,1 km
D8 D8 Praha – Lovosice – Ústí nad Labem – Krásný Les – Německo Německo (dálnice A17) 94,488 km 94,488 km 100
D10 Praha – Mladá Boleslav – Turnov 70,401 km 70,401 km 100
D11 D11 Praha – Poděbrady – Hradec Králové – Jaroměř – Trutnov – Královec – Polsko Polsko (rychlostní silnice S3) 156 km 114,542 km 73 Jaroměř - Trutnov

(19,6 km) Trutnov – státní hranice ČR (21,2 km) Celkem 40,8 km

 40,8 km
D35 Úlibice – Hradec Králové – Svitavy – Mohelnice – Olomouc – Lipník nad Bečvou 205,4 km 121,279 km 59 Sadová – Plotiště, 2. etapa (6,2 km)
Ostrov – Vysoké Mýto (6,2 km)

Džbánov – Janov (18 km)
Celkem 30,4 km

83,3 km
D46 D46 Vyškov – Prostějov – Olomouc 38,26 km 38,26 km 100
D48 D48 Bělotín – Nový Jičín – Frýdek-Místek – Český Těšín – Polsko Polsko (rychlostní silnice S52) 77,8 km 62,081 km 80 Dub – MÚK Palačov (3,7 km)
7,6 km
D49 D49 Hulín – Fryšták – Vizovice – Střelná – Slovensko Slovensko (rychlostní silnice R6) 35,0 km 9,035 km 26 Hulín – Fryšták, druhá část (7,5 km) 25,5 km
D52 Brno – Pohořelice – Mikulov – Rakousko Rakousko (dálnice A5) 45,3 km 16,895 km 37 28,4 km
D55 Olomouc – Přerov – Hulín – Otrokovice – Hodonín – Břeclav 99,2 km 49,656 km 50 50,5 km
D56 D56 Ostrava – Frýdek-Místek 13,052 km 13,052 km 100
Celkem ~ 2 000 km 1 550,5 km ~ 77 154,3 km 427,4 km

Zpoplatnění

[editovat | editovat zdroj]
Dálniční známka na rok 2006

Tak jako ve většině zemí je i v Česku použití dálnice zpoplatněno, a to od roku 1995.

Poplatky se platí formou časových kupónů (dálniční známka), které jsou od roku 2010 vydávány pouze pro vozidla do hmotnosti 3,5 tuny. Pro těžší vozidla je od 1. ledna 2007 zavedeno elektronické mýto pro vozidla nad 12 tun a od 1. ledna 2010 i pro vozidla nad 3,5 tuny. Mýtné se vypočítává podle ujeté vzdálenosti, kategorie vozidla, emisní třídy motoru, hmotnosti vozidla, počtu náprav a denního období.[23]

Dálniční kupony jsou k dispozici desetidenní, měsíční a roční. Roční kupón je platný vždy na jeden rok od počátku platnosti. Jako důkaz o zaplacení se používala samolepicí „dálniční známka“, vylepovaná viditelně na čelní sklo. Od 1. ledna 2021 jsou nálepky nahrazeny systémem elektronických dálničních známek, které je možno zakoupit online nebo v síti obchodních míst a samoobslužných kiosků.[24] Pro rok 2025 činí cena za kupón pro vozidla do 3,5 tuny 2440 Kč na rok, 460 Kč na 30 dní, 290 Kč na 10 dní a 210 Kč na jeden den. Vozidla na biomethanový pohon mají poplatek zlevněný na 1220 Kč na rok, 230 Kč na 30 dní, 140 Kč na 10 dní a 100 Kč na den. Vozidla na zemní plyn (CNG a LNG (neplatí pro LPG)) mají stejný poplatek jako vozidla biometanová. Slevu mají také vozidla na plug-in hybridní pohon(CO₂ max 50 g/km) na 610 Kč na rok, 110 Kč na 30 dní, 70 Kč na 10 dní a 50 Kč na jeden den. Osvobozeny z poplatku jsou automobily na elektrický nebo vodíkový pohon, automobily převážející vybrané osoby a registrovaná historická vozidla.[25]

Některé úseky dálnic jsou od poplatku (pro vozidla do 3,5 t) osvobozeny – zpravidla ty, které zároveň slouží jako obchvaty velkých měst nebo po nich peážuje silnice I. třídy. Tím jsou k použití těchto úseků motivováni zejména lokální řidiči, kteří jinak dálnice nevyužívají.

Ekologické aspekty výstavby dálnic

[editovat | editovat zdroj]
ikona
Tato část článku není dostatečně ozdrojována, a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.
Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje.
ikona
Tato část článku možná obsahuje výsledky vlastního výzkumu.
Můžete pomoci Wikipedii tím, že informace upravíte na základě věrohodných zdrojů a přidáte reference, aby uváděná tvrzení byla ověřitelná. Podívejte se na diskusní stránku, kde mohou být uvedeny další detaily.
Pro vkladatele šablony: Na diskusní stránce článku zdůvodněte vložení šablony.
Nejdelší český most, Radotínský most
Začátek dálnice D1 na Chodově

Když byla zahájena výstavba prvních dálnic v Česku, na ekologické důsledky takovýchto staveb nebyl kladen příliš velký důraz. Teprve po společenských změnách v listopadu 1989 došlo ke změně legislativy a k celkovému zpřísnění podmínek pro jakoukoliv výstavbu, která má vliv na životní prostředí. Kromě jiného v Česku začaly platit také předpisy EU. Před zahájením výstavby tak investor musí získat řadu povolení a prokázat, že stavba nebude mít na životní prostředí příliš negativní vliv.

Kromě toho se objevila různá ekologická hnutí, která začala více či méně intenzivně prosazovat svoje představy v oblasti ekologie a ochrany životního prostředí. Dochází k ostrému střetu zájmů, kdy na jedné straně stojí zájmy investora (stát prostřednictvím Ředitelství silnic a dálnic) a zájmy přepravců, dopravců, motoristů a obyvatel obcí postižených dosavadní silnou průjezdnou dopravou, na druhé straně zájmy ochrany přírody a krajiny, která je výstavbou dálnic často více či méně znehodnocována, a obyvatel míst postižených výstavbou, zastoupené jak ekologickými iniciativami, tak příslušnými státními orgány. Investorův cíl v podobě rychlé a levné výstavby bývá často ve sporu se zájmy státních orgánů určených k ochranné přírody a krajiny a ekologických hnutí, kteřížto chtějí negativní vliv staveb na životní prostředí omezovat.

Někteří odpůrci výstavby či odpůrci prosazovaných variant projektu se aktivně účastní správních řízení, která předcházejí vydání stavebního povolení, podávají v jejich rámci řadu připomínek, a pokud jim není vyhověno nebo nebyl dodržen zákonný postup, podávají odvolání. Některé skupiny komplikují výstavbu obstrukčními postupy, například tím, že skupují malé pozemky na pro ně nepřijatelných trasách a odmítají je prodat.

To se naštěstí zlepšilo v posledních letech změnou zákona. Díky tomu je v takových případech snazší vyvlastnění (to umožnilo také dostavbu chybějícího úseku D3 u Tábora). A také se proti stavebnímu povolení už nemůže odvolat kdokoliv, ale jen ten, koho se stavba přímo dotýká.

Kontroverzní stavby dálnic v Česku

[editovat | editovat zdroj]

Již v provozu

[editovat | editovat zdroj]

V různé fázi řešení

[editovat | editovat zdroj]

Cena výstavby

[editovat | editovat zdroj]

Porovnávání cen dálnic je náročné a kromě vysokých technických a ekonomických znalostí vyžaduje trpělivost při získávání údajů. Zejména v případě, že se porovnává jejich návratnost.

Kritika výpočtu ceny

[editovat | editovat zdroj]

Pro dálnice v Česku je často typické po schválení výsledného rozpočtu postupné navyšování ceny až o desítky procent. ŘSD, které dálnice staví a spravuje, bývá často obviňováno z těchto postupů:

  • Předinvestiční studie (včetně odhadu ceny) a interní materiály vysvětlující zvýšení cen staveb nejsou veřejně dostupné.[32]
  • Objednávání protianalýz se zkreslenými vstupními údaji oproti posudku Nejvyššího kontrolního úřadu – posudky vycházejí z ceny, se kterou ŘSD vyhrálo veřejnou soutěž, a nikoliv z konečné, výrazně navýšené ceny, přestože v době psaní posudku byla již známa, přičemž posuzující firma je v majetku projektantské firmy najímané ŘSD právě na stavbu posuzovaných částí dálnic.[33] Peníze na tyto protianalýzy jdou z veřejných zdrojů.
  • Stanovená předpokládaná cena bývá často uváděna jen jako pouhé číslo bez podkladů či podrobností, jako zdroj je uveden odhad konzultantů, kteří jsou ovšem často anonymní.[34] Např. výsledná cena dálnice D8 byla v průběhu let navýšena o 133 %.[35]

O tom, že srovnávání cen dálničních staveb v Česku s Německem může být zavádějící, hovořil v roce 2010 tehdejší ředitel ŘSD Alfréd Brunclík. „Když vezmete cenu dálnice v Německu, která vznikla někde v Sasku na písku, tak je samozřejmě levnější než dálnice kolem Ostravy. Ceny dálnice výrazně ovlivňuje reliéf krajiny, kterou prochází. Jeden metr mostní konstrukce stojí sedm až osmkrát více než normální konstrukce dálnice. Metr tunelu vyjde desetkrát dráž. K tomu je nutné připočítat veškeré sjezdy či mimoúrovňová křížení, která stavbu konkrétní dálnice prodraží. Průměrné ceny jsou často zkreslující. Když se podíváte na cenu rychlostní silnice R48 mezi Frýdkem-Místkem a Těšínem, dojdete k závěru, že stavíme kilometr za 170-180 milionů korun. Ale u Ostravy jsme zase stavěli za 900 milionů.“ vysvětloval v srpnu 2010 pro Lidové noviny Brunclík.[36]

Vývoj dálnic rok za rokem

[editovat | editovat zdroj]

Tabulky zahrnují i úseky později převedené z rychlostních silnic na dálnice:

Vývoj dálnic do roku 1989
Rok Délka (konec roku, zaok.) Přírůstek (zaok.) Ve výstavbě celkem (zaok.)
1960 0 km 0 km 6 km
1961 0 km 0 km 6 km
1962 6 km 6 km 0 km
1963 6 km 0 km 0 km
1964 6 km 0 km 0 km
1965 6 km 0 km 0 km
1966 6 km 0 km 0 km
1967 6 km 0 km 30 km
1968 6 km 0 km 30 km
1969 6 km 0 km 90 km
1970 6 km 0 km 96 km
1971 29 km 23 km 91 km
1972 43 km 14 km 117 km
1973 63 km 20 km 107 km
1974 65 km 2 km 65 km
1975 92 km 26 km 161 km
1976 114 km 22 km 221 km
1977 177 km 63 km 202 km
1978 212 km 36 km 207 km
1979 266 km 54 km 54 km
1980 343 km 77 km 124 km
1981 366 km 22 km 109 km
1982 381 km 15 km 125 km
1983 420 km 39 km 93 km
1984 445 km 25 km 93 km
1985 505 km 59 km 49 km
1986 516 km 11 km 45 km
1987 517 km 1 km 51 km
1988 532 km 15 km 48 km
1989 541 km 10 km 49 km
Vývoj dálnic od roku 1990[37][38]
Rok Délka (konec roku, zaok.) Přírůstek (zaok.) Ve výstavbě (zaok.)
1990 563 km 22 km 48 km
1991 567 km 4 km 51 km
1992 586 km 19 km 70 km
1993 612 km 26 km 74 km
1994 618 km 6 km 130 km
1995 643 km 25 km 105 km
1996 677 km 34 km 91 km
1997 748 km 71 km 28 km
1998 762 km 13 km 34 km
1999 776 km 14 km 43 km
2000 779 km 3 km 39 km
2001 798 km 19 km 33 km
2002 804 km 6 km 65 km
2003 840 km 36 km 42 km
2004 850 km 10 km 144 km
2005 868 km 19 km 169 km
2006 959 km 90 km 139 km
2007 996 km 37 km 125 km
2008 1042 km 46 km 178 km
2009 1073 km 31 km 171 km
2010 1150 km 77 km 113 km
2011 1162 km 12 km 102 km
2012 1183 km 21 km 81 km
2013 1223 km 41 km 41 km
2014 1223 km 0 km 42 km
2015 1230 km 6 km 71 km
2016 1246 km[pozn. 1] 16 km 58 km
2017 1261 km 15 km 75 km
2018 1265 km 4 km 123 km
2019 1298 km 33 km 161 km
2020 1319 km 21 km -
2021 1366 km 47 km -
2022 1387 km 21 km -
2023 1408 km 15 km 183 km
2024 1502 km[1] 94 km 175 km (v říjnu 249 km)
2025 1556 km[39] 54 km 133 km

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Poznámky

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Dne 1. 1. 2016 došlo zákonem 268/2015 Sb. (Nové pojetí dálniční sítě) k přeřazení většiny rychlostních komunikací o délce 434 km na dálnice II. třídy.

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. 1 2 3 4 Délky a další data komunikací [online]. ŘSD, rev. 2025-01-01 [cit. 2025-03-21]. Dostupné online.
  2. ↑ Rychlostí až 150 km/h mohou řidiči zkušebně projet po dálnici D3. md.gov.cz [online]. [cit. 2025-12-16]. Dostupné online.
  3. ↑ ŘSD opravuje 14kilometrový úsek dálnice D8, na týden zavře i dva tunely. md.gov.cz [online]. [cit. 2025-12-16]. Dostupné online.
  4. ↑ Dálnice v Československu [online]. Orbis, 1970 [cit. 2026-03-19]. Dostupné online.
  5. ↑ BAŤA, Jan Antonín. Dálkové silnice = [Die Autostraden] [online]. Čs. silniční společnost, 1938 [cit. 2026-03-19]. Dostupné online.
  6. 1 2 Tomáš Janda: Plánování a příprava výstavby dálnic na území druhé republiky a protektorátu do 1. května 1939 Archivováno 7. 3. 2009 na Wayback Machine., 24. 10. 2002, Dálnice.com
  7. ↑ JAN, Sůra. Slovo dálnice slaví sedmdesátiny. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2008-11-15 [cit. 2022-07-07]. Dostupné online.
  8. ↑ Vladní nařízení č. 309/1936, o některých opatřeních souvisících se zřízením průběžné automobilové silnice Vratislav – Brno – Vídeň.
  9. ↑ Vladní nařízení č. 372/1938, o stavbě dálnic, o zřízení generálního ředitelství stavby dálnic a o jeho organisaciDostupné online.
  10. 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 LÍDL, Václav a Tomáš JANDA. Stavby, kterým doba nepřála: výstavba dálnic v letech 1938-1950 na území Čech a Moravy. 2. vyd. Praha: Ředitelství silnic a dálnic ČR, 2006. ISBN 80-254-5314-6
  11. ↑ Stavba českých dálnic, Část I: Přípravné práce, zahájení stavby na dálnici Praha – Brno – slovenská hranice. Praha: Spolek inženýrů, 1939. Dostupné online.
  12. ↑ Dálnice v Československu [online]. Orbis, 1970 [cit. 2026-03-19]. Dostupné online.
  13. ↑ Historie výstavby dálnic ČR [online]. [cit. 2026-03-20]. Dostupné online.
  14. ↑ DOLEJŠÍ, Milan. Proč to šlo a proč to nejde? Nejvíc kilometrů dálnic vzniklo v 70. a nultých letech, jinak se v Česku paběrkovalo. ČT24 [online]. Česká televize, 2019-11-30 [cit. 2022-07-07]. Dostupné online.
  15. ↑ MEICHSNER, Jan. Stát přehodnotí úseky dálnic zdarma. Chce naučit řidiče, že za službu se platí. Deník [online]. VLM, 2022-01-19 [cit. 2022-07-07]. Dostupné online.
  16. ↑ SVOBODA, Tomáš. Kupka slibuje jižní dálnici, která uleví Praze. Ano, ihned, volají regiony - Seznam Zprávy. www.seznamzpravy.cz [online]. 2025-01-30 [cit. 2025-01-30]. Dostupné online.
  17. ↑ Ministerstvo dopravy: Nové pojetí dálniční sítě Archivováno 22. 2. 2016 na Wayback Machine.
  18. ↑ SŮRA, Jan. D99, D20 a další. ŘSD má schválený plán na 500 km nových dálnic. Podívejte se, kudy povedou [online]. Zdopravy.cz, 2025-04-01 [cit. 2025-04-06]. Dostupné online.
  19. ↑ SŮRA, Jan. Chystané nové české dálnice: Jak probíhalo hodnocení a které tři koridory jsou nejdůležitější [online]. Zdopravy.cz, 2025-04-06 [cit. 2025-04-06]. Dostupné online.
  20. ↑ BERÁNEK, Jan. Zacpaná Praha? Z D5 sjeďte na D99 nebo už na D20. Ministerstvo schválilo tři nové dálnice [online]. Hn.cz, 2025-04-03 [cit. 2025-04-06]. Dostupné online.
  21. ↑ Studie rozvoje dálnic po roce 2050 má zelenou [online]. Md.gov.cz, 2025-04-15 [cit. 2025-04-17]. Dostupné online.
  22. ↑ SŮRA, Jan. Příprava nové dálnice D20 může začít. První odhad nákladů počítá se 137 miliardami [online]. Zdopravy.cz, 2026-03-18 [cit. 2026-03-18]. Dostupné online.
  23. ↑ Nové sazby mýtného od 1.1.2021. Portál elektronického mýtného [online]. mytocz.eu [cit. 2022-01-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-01-01.
  24. ↑ Dálniční známka 2022 - Vše o známkach v ČR i Evropě. povinneruceni.biz [online]. [cit. 2022-01-01]. Dostupné online.
  25. ↑ Elektronická známka. eDalnice [online]. [cit. 2022-01-01]. Dostupné online.
  26. ↑ Voda z Tetčic, Děti Země a další. Na rozhodnutí kraje k D1 u Přerova byly opět podány žaloby [online]. 2021-07-01 [cit. 2022-01-01]. Dostupné online.
  27. ↑ Klíčové dopravní stavby v Brně a okolí váznou. V papírové pasti. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2016-06-06 [cit. 2022-01-01]. Dostupné online.
  28. 1 2 Rakousko má další úsek dálnice z Vídně do Brna hotový. Česko pořád nic. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2017-11-22 [cit. 2022-01-01]. Dostupné online.
  29. ↑ Kategorizace dálnic a silnic I. třídy do roku 2050 – Jihomoravský kraj [online]. ŘSD, 2021 [cit. 2022-01-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2022-03-08.
  30. ↑ zlin.rozhlas.cz. Dostupné online.
  31. ↑ HRABAL, Michal. První úsek D55 na jižní Moravě je na dosah. Druhý potřebujeme hned, zní z obcí. Brněnský deník. VLM, 2020-09-21. Dostupné online [cit. 2022-01-01].
  32. ↑ Ekologický právní servis. Cena dálnic, část 1. – Stavějí se dálnice v ČR dráž než v zahraničí?. [s.l.]: [s.n.] 13 s. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-07-18. S. 13. Archivováno 18. 7. 2011 na Wayback Machine.
  33. ↑ Ekologický právní servis. Cena dálnic, část 1. – Stavějí se dálnice v ČR dráž než v zahraničí?. [s.l.]: [s.n.] 13 s. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-07-18. S. 5–9. Archivováno 18. 7. 2011 na Wayback Machine.
  34. ↑ Ekologický právní servis. Cena dálnic, část 4. — Proces schvalování dopravních investic. [s.l.]: [s.n.] 14 s. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-07-18. S. 3–4. Archivováno 18. 7. 2011 na Wayback Machine.
  35. ↑ Ekologický právní servis. Cena dálnic, část 5. — Vývoj nákladů u vybraných staveb dálnic D8 a D11. [s.l.]: [s.n.] 14 s. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-07-18. S. 5–8, 12. Archivováno 18. 7. 2011 na Wayback Machine.
  36. ↑ http://byznys.lidovky.cz/rvou-na-nas-ze-jsme-to-udelali-blbe-rika-reditel-ceskych-silnic-a-dalnic-1z0-/doprava.aspx?c=A100819_170743_ln-doprava_nev
  37. ↑ České dálnice | Dálniční síť v České republice. www.ceskedalnice.cz [online]. [cit. 2024-12-21]. Dostupné online.
  38. ↑ Mapa staveb ŘSD s.p.. rsdweb [online]. [cit. 2024-12-21]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2024-09-23. (anglicky)
  39. ↑ CESKEDALNICE.CZ. České dálnice. www.ceskedalnice.cz [online]. [cit. 2025-12-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2025-12-19.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • LÍDL, Václav; POSPÍŠIL, Petr; SVOBODA, Lukáš; ŠEJNA, Pavel; ŠVARC, Jan; VOREL, Vladimír, a kol. Silnice a dálnice v České republice: Vývoj stezek, cest, silnic a dálnic na našem území od nepaměti až po současnost. 1. vyd. Praha: Agentura Lucie, 2009. 376 s. ISBN 978-80-8713-814-4. 
  • LÍDL, Václav: Poslové zapomenuté budoucnosti: Výstavba dálnic v letech 1938-1950 na území Čech a Moravy. 1. vyd. Praha: Ředitelství silnic a dálnic ČR, bez data (informační publikace)
  • LÍDL, Václav a Tomáš JANDA. Stavby, kterým doba nepřála: výstavba dálnic v letech 1938-1950 na území Čech a Moravy. 2. vyd. Praha: Ředitelství silnic a dálnic ČR, 2006. ISBN 80-254-5314-6, dostupné online.
  • POKLUDA, Zdeněk. Baťovi muži. Zlín, 2012, s. 56 (kapitola Dominik Čipera), s. 113 (kapitola Hugo Vavrečka).

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Dálnice_v_Česku&oldid=26114925“