Mohelnice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Další významy jsou uvedeny v článku Mohelnice (rozcestník).
Mohelnice
Náměstí Svobody s Mariánským morovým sloupem

Náměstí Svobody s Mariánským morovým sloupem

znak obce Mohelnicevlajka obce Mohelniceznakvlajka

status: město
NUTS 5 (obec): CZ0715 540471
kraj (NUTS 3): Olomoucký (CZ071)
okres (NUTS 4): Šumperk (CZ0715)
obec s rozšířenou působností: Mohelnice
pověřená obec:
historická země: Morava
katastrální výměra: 46,21 km²
počet obyvatel: 9385 (1. 1. 2014[1])
nadmořská výška: 267 m
PSČ: 789 53 až 789 85
zákl. sídelní jednotky: 17
části obce: 8
katastrální území: 10
adresa městského úřadu: U Brány 916/2
78985 Mohelnice
starosta / starostka: Pavel Kuba (Mohelnická demokracie)
Oficiální web: http://www.mu-mohelnice.cz
E-mail: mesto@mu-mohelnice.cz

Mohelnice
Red pog.png
Mohelnice
Mohelnice, Česko
Zdroje k infoboxu a částem obce

Mohelnice (německy Müglitz)[2] je město v Olomouckém kraji s více než 9 tisíci obyvateli. Nachází se v úrodné kotlině (Mohelnická brázda) obklopené ze tří světových stran horami (Hrubý Jeseník, Zábřežská vrchovina), kterou protéká řeka Morava.

Díky těmto příznivým podmínkám zde existovalo osídlení již od pravěku a Mohelnice byla i postupem doby důležitým městem v rámci regionu. Ve středověku město patřilo k centrům obchodu a vzdělání na severní Moravě, nevyhnulo se však decimujícím katastrofám jako byl mor, povodně a požáry. Kromě toho bylo několikrát vydrancováno nepřátelskými vojsky, naposledy v 18. století během válek o rakouské dědictví. Další důležitou změnou v historii města bylo vysídlení většinové německé populace po konci druhé světové války a příchod českých obyvatel na jejich místo.

Dnes[kdy?] je město významné kromě svého průmyslu (Hella Autotechnik, Siemens) především jako důležitý dopravní uzel, kde se napojuje silniční trasa z Hradce Králové na již zprovozněný úsek rychlostní silnice R35 směrem na Olomouc a na silnici I/44 směrem na Jeseník a dále do Polska. Koná se zde každoročně také řada kulturních, společenských a sportovních akcí, které příznivě podporují také turistický ruch. Součástí obce je sedm místních částí a Mohelnice je také centrem Svazku obcí mikroregionu Mohelnicka.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Farní kostel sv. Tomáše Becketa vzniklý přestavbou farního kostela Panny Marie (zmiňovaného již roku 1247)
Mohelnice na historické Müllerově mapě z roku 1716
Mohelnice na historické mapě II. vojenského mapování z let 1836–1852

První osídlení území dnešní Mohelnice proběhlo již v pravěku před zhruba 8000 lety, kdy se zde nacházela jedna z osad zemědělců a pastevců dobytka (lidí tzv. kultury lineární keramiky), kteří přišli na území Česka z Blízkého Východu. Pozůstatky těchto osídlení byly objeveny v lokalitě bývalého místního cukrovaru v místech štěrkopískoven a přinesly v roce 1999 i jedinečný objev monoxylu, tj. pravěké lodi, vydlabané z jediného kusu dřeva.[3]

Toto osídlení ale ve 3.–4. století př. n. l. ustoupilo Keltům (tzv. laténské kultuře), kteří zde založili několik osad (kromě Mohelnice i v Moravičanech, Polici nebo Libivé). Z této doby byly nalezeny železné nástroje, zbraně i šperky, stejně tak jako keramika či vlastní mince. Keltové byli nicméně na přelomu letopočtu vytlačeni z tohoto území vpády Germánů. Ti sami byli přibližně v 9. století nahrazeni Slovany, kteří zde založili dvě větší zemědělská osídlení – kromě Mohelnice i v Moravičanech. K rozvoji osad došlo zejména po roce 1000, kdy se v Olomouci usadila přemyslovská knížata.[3]

První písemná zmínka o obci (Mogilnici) pochází z roku 1131, kdy ji jako majetek metropolitní olomoucké kapituly jmenoval olomoucký biskup Jindřich Zdík.[4] Ve 13. století se jádro osídlení přestěhovalo kvůli pravidelným záplavám a případné lepší obraně na malou vyvýšeninu, tvořící dodnes centrum města.[3] V roce 1275 zde vznikla zřejmě první škola na území severní Moravy, přiřazená k místní faře.[4] Na začátku 14. století postihly Mohelnici dvě morové epidemie, v roce 1322 pak byly u města vybudovány hradby a vodní příkop. Ani ty ale nedokázaly zadržet husitská vojska, která 28. října 1424 město dobyla a vypálila, hradby pobořila a na 700 obyvatel zabila. Hradby i zbytek města byly obnoveny až během 16. století, z této doby je i zachovaná severní (tzv. dolní) brána.[4]

Dva mohelničtí rodáci se v 16. století stali pražskými arcibiskupy – nejprve to byl Antonín Brus a po něm Martin Medek, oba městu finančně přispívali na úhradu dluhů či rozvoj. Během třicetileté války bylo město nejprve roku 1623 dobyto protihabsburskými vojsky vedenými Gabrielem Betlenem (ve 40. letech 17. století bylo město dobyto ještě několikrát a 17. června 1642 i vypáleno) a poté zde vypukla další epidemie moru.[4] V Mohelnici byl také v roce 1680 zadržen a o pět let později v čarodějnickém procesu i upálen Kryštof Alois Lautner, katolický duchovní a ústřední postava románu a filmu Kladivo na čarodějnice. V roce 1713 s příchodem Františka Ulricha z Mimoně začala ve městě výroba sukna, která se brzy stala důležitou součástí místního průmyslu a živila velkou část obyvatelstva.

V polovině 18. století bylo město během válek o rakouské dědictví opět několikrát napadeno a vypleněno. Po konci období bojů došlo k rozvoji města – roku 1775 zde byl otevřen poštovní úřad, v roce 1787 pak byla městská rada nahrazena voleným magistrátem v čele s purkmistrem, roku 1833 spojila město s Olomoucí a Prahou pravidelná dostavníková linka, v letech 18451846 ji nahradila železnice a v roce 1848 zde vznikla telegrafní stanice. V 60. letech 19. století byla ve městě vybudována kanalizace a v roce 1874 otevřena první měšťanská škola.

V roce 1904 byla postavena elektrotechnická továrna firmy Ludwig Doczekal & Company, která se později stala majetkem MEZ Moravských elektrotechnických závodů a po roce 1989 součástí koncernu Siemens. Dne 16. října 1910 se v Mohelnici díky místní elektrárně poprvé rozsvítilo elektrické světlo. Jako součást tzv. Sudet bylo město s velkou většinou německého obyvatelstva ještě před vypuknutím druhé světové války dne 10. října 1938 obsazeno říšskoněmeckým vojskem. Osvobozeno od německých ozbrojených sil bylo až 9. května 1945 postupující Rudou armádou.

Německé obyvatelstvo bylo poté většinou odsunuto, čímž se město částečně vylidnilo. Volné domy a byty byly nabídnuty Čechům. Po nástupu komunismu v roce 1948 proběhlo několik neúspěšných pokusů o založení JZD. To vzniklo nakonec až v roce 1957. Postupně k němu byla připojována družstva z okolních obcí, které byly k Mohelnici připojeny roku 1976.

Po roce 1989 došlo k rychlému rozvoji města – např. výstavba jižního obchvatu, průmyslové zóny či výrazné rozšíření nabídky služeb.

Městská správa a politika[editovat | editovat zdroj]

Stará budova Městského úřadu v severovýchodním rohu náměstí Svobody
Nová budova Městského úřadu na východní straně náměstí Svobody

Město náleží k Olomouckému kraji a je jedním z větších měst okresu Šumperk. V místních volbách je voleno 21 členů městského zastupitelstva, ti poté ze svých řad vybírají starostu, jeho dva zástupce a další členy městské rady, která má dohromady 7 členů. Od roku 1989 zde radnici ovládalo nejprve OF a poté ODS. V roce 2010 bylo vedení radnice složeno z ODS, TOP 09, ČSSD a VV.

Při volbách do městského zastupitelstva na funkční období 2014–2018 ve dnech 10.–11. října 2014 dosáhla v Mohelnici volební účast 38,9 % s následujícími výsledky:

VOLBY 2014 POČET HLASŮ POČET MANDÁTŮ
Mohelnická demokracie 18 210 9
Nezávislí 6 661 3
ANO 2011 5 939 3
TOP09 5 717 2
KSČM 4 883 2
KDU-ČSL 4 202 2

Obyvatelstvo a náboženství[editovat | editovat zdroj]

Po odsunu německého obyvatelstva po roce 1945 došlo k prudkému poklesu počtu obyvatel Mohelnice, který byl později kompenzován nastěhováním občanů okolních obcí do volných domů.

K roku 2001 zde žilo 9847 obyvatel, z toho 49,4 % mužů a 50,6 % žen.[5] Národnostní složení obyvatel města je poměrně homogenní – 91 % se hlásí k národnosti české, 6,2 % k národnosti moravské, 1 % k národnosti slovenské a 0,2 % k národnosti německé.[6] Z celkového počtu obyvatel se jich k víře hlásí 2634 (tj. 26,7 %) – k římskokatolické církvi 2155 věřících, k československé církvi husitské 157 věřících, k pravoslaví 73 věřících, k českobratrské církvi evangelické 55 věřících a k církvi adventistů sedmého dne 22 věřících.[7]

Vývoj počtu obyvatel města Mohelnice[8]
Rok 1526 1772 1792 1846 1869 1890 1910 1921 1930 1945 1948 1950 1958 1963 1971 2001 2011
Počet obyvatel ~1 500 1 867 2 699 3 887 4 164 4 399 4 294 4 751 4 574 ~5 600 4 176 4 848 4 994 5 611 6 032 9 847 9 516

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článcích Kulturní památky města Mohelnice a Seznam kulturních památek v Mohelnici.
Morový sloup na náměstí Svobody
Mohelnický dřevěný betlém
Hrad Bouzov v pohledu od parku

Morový sloup[editovat | editovat zdroj]

Morový sloup na hlavním náměstí Mohelnice je dílem Jana Václava Strumera a byl dokončen roku 1717, tj. dva roky po devastující morové epidemii z roku 1715 (tu připomíná i zápis z kroniky vyrytý na sloupu). Na balustrádě jsou sochy sv. Anny, sv. Pavlíny, sv. Augustina a sv. Ambrože, na podstavci potom sv. Rozálie a sochy ochránců proti moru – sv. Karel Boromejský, sv. Roch, sv. Šebestián a sv. František Xaverius. Na vrcholu sloupu v korintském stylu je sousoší Panny Marie s Ježíškem.[9]

Farní kostel sv. Tomáše Becketa[editovat | editovat zdroj]

Farní kostel sv. Tomáše Becketa, původní farní kostel Panny Marie, poprvé zmiňovaný v roce 1247, byl roku 1424 vypálen husitskými vojsky. Obnoven v gotickém stylu a znovu vysvěcen byl v roce 1480. Z období renesance se na bočních zdech i uvnitř kostela zachovala vzácná funerální figurální výzdoba, spjatá s rodinou tehdejšího faráře Valentina Schwarze. Další úpravy byly provedeny v barokním stylu, týkaly se především dvou bočních kaplí – sv. Anny a sv. Kříže a také oltáře, křtitelnice či kazatelny. Novogotická přestavba po požáru v 19. století přidala především průčelí s kamennou rozetou nad vstupními vraty.[10]

Mohelnický betlém[editovat | editovat zdroj]

Každoročně o vánočních svátcích je v kostele sv. Tomáše vystaven velký vyřezávaný Mohelnický betlém. Na ploše 6×7 metrů je kromě jesliček také řada dalších figur i staveb, mimo jiné hrady Bouzov a Karlštejn. Mezi lety 1958 a 1988 jej vytvořil Josef Nedomlel ze Starého Města u Bruntálu (sám vyobrazený v betlémě jako chasník s pytlem mouky na zádech stojící před mlýnem). V jeho práci pokračoval i jeho syn František, který v roce 2003 dokončil chybějící figury skupiny muzikantů. Celý betlém je osvětlen a část figurek v něm je pohyblivá.[11]

Městské muzeum[editovat | editovat zdroj]

Mohelnické muzeum dokumentuje život v tomto regionu v průběhu historie. Je zde expozice věnovaná prehistorii, slovanskému osídlení i středověku – ta obsahuje kolekce loštických pohárů, nalezený poklad pražských grošů či odznaky mohelnických cechů. K vidění je v muzeu také hodinový stroj z kostelní věže nebo expozice dokumentující život měšťanů v 19. století a začátku 20. století. Z poválečných let je zde vystaveno několik předmětů upomínajících na politické vězně v 50. letech vězněné v mírovské věznici. Muzeum je otevřené každý den od pondělí do soboty, a to včetně malé galerie místních malířů a lapidária.[12]

Památník děkana Lautnera[editovat | editovat zdroj]

V Mohelnických městských sadech byl roku 1685 po pětiletém věznění a vyslýchání odsouzen a za provozování čarodějnictví na hranici upálen šumperský děkan Kryštof Alois Lautner. Kvůli své oblíbenosti mezi lidmi a vlažnému postoji k rekatolizaci byl obžalován soudcem Bobligem z Edelstadtu. Když odmítal přiznat svou vinu, byl podroben i mučení. V letech 19992000 byl proces přezkoumán a děkan Lautner rehabilitován. Na místě v Městských sadech, kde došlo k upálení, je umístěna kamenná pamětní deska.

Hrad Bouzov[editovat | editovat zdroj]

Nedaleko Mohelnice se nachází novogotická stavba hradu Bouzov z přelomu 19. a 20. století, která má imitovat původní stavbu ze 14. století, přičemž obsahuje celou řadu prvků novodobé německé architektury. Původní hrad vyhořel v polovině 16. století a byl obnoven až v roce 1620 – od roku 1696 byl pak v majetku Řádu německých rytířů. Od těchto vlastníků také pochází většina zachovaného zařízení hradu. Díky zachovalému stavu a svojí malebnosti je jedním z nejvyhledávanějších hradů jak pro turisty tak pro filmařské štáby. V okolí hradu je rozsáhlý park skýtající možnost aktivního odpočinku.

Zámek Úsov[editovat | editovat zdroj]

Dalším z turisticky atraktivních míst v okolí je zámek v Úsově. Byl postaven v gotickém stylu na zbytcích středověkého hradu z 13. století, který byl vypálen za třicetileté války. Na konci 17. století byl částečně opraven a mezi věže byl vestavěn manýristický zámek. Od roku 1898 je v interiérech zámku umístěno lesnické a lovecké muzeum založené Janem II. z Lichtenštejna. Díky loveckým výpravám, které vedly i za hranice českého království, je zde velké množství trofejí např. z Afriky – toto muzeum je jedinečné v celé střední Evropě.[13]

Další kulturní památky[editovat | editovat zdroj]

Významné osoby spojené s městem[editovat | editovat zdroj]

Brusova hospoda a Brusův šenk připomínají osobnost Antonína Bruse v jeho rodném městě

Kultura[editovat | editovat zdroj]

Mohelnický dostavník probíhá každoročně na konci srpna v Městských sadech

Z historického hlediska je významná poloha města na okraji etnografického regionu Haná. Ve městě se pravidelně koná několik kulturních akcí – např. folkový a country festival Mohelnický dostavník, open air festival populární hudby Fingers up[15], či mezinárodní soutěž filmové hudby Mohelnická filmová písnička a videoklip.[16] Původní biograf na nám. Tyrše a Fügnera byl v roce 2003 uzavřen kvůli malému využití (zejména po otevření multikina v blízké Olomouci), jeho provoz pokračuje ve společenském sále kulturního střediska na nám. Svobody.

V Mohelnici je vydáván pravidelný měsíčník Mohelnický zpravodaj[17] a na internetu vysílá (včetně záznamu z jednání zastupitelstva) regionální Mohelnická televize.[18] Ve městě je také městská knihovna, oficiálně založená v roce 1945, která však v různém rozsahu funguje již od roku 1904.[19]

Mohelnická televize[editovat | editovat zdroj]

V Mohelnici dříve existovala regionální televize, která pravidelně vysílala na kanále TV Prima. Toto vysílání však bylo kvůli finančním nákladům zrušeno. V červnu roku 2014 se vysílání obnovilo v podobě internetové televize. Na webových stránkách www.mohelnickatelevize.cz se pravidelně objevují reportáže z Mohelnice a okolí. Tým Mohelnické televize tvoří redaktoři Tereza Tichá, Šimon Švub a Petra Rosípalová a také kameramani Ivo Zatloukal a Jaroslav Dubský. Mohelnická televize spadá pod Mohelnické kulturní centrum, které sídlí v místním Domě kultury.

Sport[editovat | editovat zdroj]

Extrem Truck Trial v Mohelnických lomech

Ve městě je krytý bazén a také otevřené koupaliště v areálu místního autokempu.[20] Kromě toho ve městě funguje několik sportovních oddílů – mj. fotbalový, nohejbalový, tenisový, basketbalový, hokejový a v judu.[21] Judistický oddíl TJ Sokol Mohelnice se účastní nejvyšší české ligové soutěže[22] a s úspěchy i mezinárodních závodů.[23] Kombinace mírně zvlněného terénu i vyšších kopců v okolí je vhodná v zimních měsících k běhu na lyžích a od jara do podzimu k cykloturistice – Mohelnicí také prochází regionální poznávací Čarodějnická cyklotrasa.[24] Na jaře je pak v blízkém lomu u Křemačova pořádána truck-trialová show Extrem Truck Trial,[25] která je největším podobným závodem v Česku a patří také mezi nejtěžší závody tohoto druhu v Evropě.[26]

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Železniční stanice v Mohelnici

Ve městě je zavedena linka městské autobusové dopravy, která spojuje místní vlakové a autobusové nádraží. Vlakové spojení je několikrát denně na přestup do Zábřehu, Červenky a Olomouce. Autobusy dále spojují Mohelnici se Šumperkem, Prostějovem, Brnem, Hradcem Králové, Libercem, Havlíčkovým Brodem, Jihlavou a Ostravou a také s okolními obcemi Úsovem, Lošticemi, Litovlí, Bouzovem, Moravskou Třebovou či Mírovem.[27] Letecká doprava nemá ve městě potřebnou infrastrukturu, nejbližší letiště pro sportovní účely jsou ve zhruba 20 km vzdáleném Starém Městě a Šumperku. Díky výhodné poloze na rychlostní silnici R35 a silnici I/44 je okrajová část města zatížena velmi silnou osobní i nákladní automobilovou dopravou.

Revitalizace náměstí[editovat | editovat zdroj]

Od 2. dubna 2012 do konce října téhož roku se v Mohelnici opravilo náměstí i přilehlé ulice: Třebovská, S. K. Neumana a Olomoucká. Na náměstí se objevila nová umělecká kašna s fontánou a nová zeleň.

Školy a vzdělávání[editovat | editovat zdroj]

Budova Obchodní akademie v Mohelnici

V Mohelnici se nacházejí tři mateřské školy (v ulici Hálkova a Na Zámečku, třetí je pak v obci Řepová) a dvě školy základní (v ulicích Mlýnská a Vodní). Dále jsou zde celkem čtyři střední školy:[28]

  • Obchodní akademie (v ulici Olomoucká)
  • Střední průmyslová škola elektrotechnická (v ulici Generála Svobody)
  • Střední škola technická a zemědělská (v ulici 1.máje)
  • Odborné učiliště a Praktická škola (v ulici Vodní)

Ve městě je také Speciální škola pro žáky s více vadami a Základní umělecká škola. Se studijními problémy se mohou děti a rodiče obracet na pedagogicko-psychologickou poradnu. Volnočasové aktivity pak dětem a mládeži organizuje např. Dům dětí a mládeže Magnet či místní skautský oddíl.

Mikroregion Mohelnicko[editovat | editovat zdroj]

Svazek obcí mikroregionu Mohelnicko byl zaregistrován již v roce 1999 a od roku 2006 jej tvoří celkem 14 obcí: Klopina, Krchleby, Líšnice, Loštice, Maletín, Mírov, Mohelnice, Moravičany, Palonín, Pavlov, Police, Stavenice, Třeština a Úsov.[29] Mikroregion Mohelnicko zabírá plochu přibližně 130 km² a žije v něm kolem 18 000 obyvatel (tj. cca 10 % plochy a 15 % obyvatelstva okresu Šumperk), což představuje hustotu osídlení 138 obyvatel na 1 km², tedy více než celostátní průměr (130 obyvatel na 1 km²).[30] Předmětem činnosti tohoto svazku obcí je vzájemná pomoc při řešení samosprávných, kulturních, environmentálních i hospodářských problémů a získávání finančních prostředků na podporu projektů v regionu.

Části města[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Počet obyvatel v obcích České republiky k 1. 1. 2014 [online]. Praha: Český statistický úřad, 2014-04-30, [cit. 2014-07-13]. Dostupné online.  
  2. HOSÁK, Ladislav. Historický místopis země Moravskoslezské. Praha : Academia, 2004. 1144 s. ISBN 80-200-1225-7. S. 568.  
  3. a b c Mikroregion Mohelnicko – Počátky osídlování Moravy
  4. a b c d MÚ Mohelnice – Historie Mohelnice v datech
  5. Sčítání lidu, domů a bytů k 1. 3. 2001 – Obyvatelstvo, byty, domy a domácnost – Mohelnice
  6. ostatní národnosti byly zastoupeny max. 0,1 %
  7. další církve a náboženství měly ve městě méně než 10 věřících
  8. Mohelnice včera a dnes. Mohelnice : komise pro oslavy 700. výročí povýšení Mohelnice na město, 1973.  
  9. Mikroregion Mohelnicko – Morový sloup
  10. Mikroregion Mohelnicko – Farní kostel sv. Tomáše z Canterbury
  11. Mikroregion Mohelnicko – Mohelnický betlém
  12. Mikroregion Mohelnicko – Muzeum Mohelnice
  13. hrady.cz – Úsov
  14. Vlastivědné muzeum v Šumperku – Jaroslav Krejčíř: Antal Stašek a jeho pobyt v Mohelnici
  15. Fingers Up
  16. Mohelnická filmová písnička a videoklip
  17. MÚ Mohelnice – Mohelnický zpravodaj
  18. RAS TV
  19. Městská knihovna Mohelnice – Historie
  20. MÚ Mohelnice – Informace o městě
  21. MÚ Mohelnice – Přehled sportovních klubů, sdružení a kroužků v Mohelnici
  22. Český svaz Judo – 1. liga 2007
  23. Mohelnický zpravodaj (duben 2007) – Úspěšný víkend mohelnických judistů
  24. Interreg IIIA Česká republika–Polsko 2004–2006 (PPT)
  25. Extrem Truck Trial
  26. Mikroregion Mohelnicko – Extrem Truck Trial
  27. Seznam linek v Integrovaném dopravním systému Olomouckého kraje
  28. MÚ Mohelnice – Školství
  29. MÚ Mohelnice – Charakteristika Mikroregionu Mohelnicko
  30. ČSÚ – Statistická ročenka České republiky 2006

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Mohelnice včera a dnes. Sborník o minulosti a současnosti Mohelnice (ed. Goš, Vladimír a kol.). Mohelnice : Komise pro oslavy 700. výročí povýšení Mohelnice na město, 1973.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]